Harry Potter - The Gamer Chronicles

by Karlos Morgan Black

Harry Potter si jednoho dne přál, aby mohl žít jako v RPG hře a jeho přání se mu vyplnilo. Harry Potter/The Gamer crossover. Pro pár jsem se zatím nerozhodl a abych měl volnost v psaní, Rating - M.

25. Kniha 2 - Kapitola 14 (25)

Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera ani na manhwu The Gamer. Také nevlastním žádná práva na Assassins Creed nebo Mass Effect.

Upozornění: Neboť jsem jen obyčejným fanouškem AC a ME, časové linie se nemusí shodovat s fakty z těchto světů. Za jakékoliv chyby v těchto příběhových liniích se předem omlouvám.

---

Kniha 2. Kapitola 14. – Velká Dobrodružství

Tvé životy dosáhly na nulu! Jsi mrtev!

Všude kolem něj byla neprostupná tma, jen tabulka s oznámením jeho smrti osvětlovala jeho blízké okolí, ačkoliv ani to příliš nepomohlo. Čekal, že když umře, objeví se někde ve světě mrtvých a setká se s mrtvými nebo aspoň se Smrtí.

O posmrtném životě bylo nesčetné množství teorií a on mohl vyloučit hned všechny ty, které tvrdily, že po smrti nic není. Pokud by po ní nic nebylo, nemohl by vnímat své okolí, nemohl by myslet nebo hýbat svým tělem.

Oznámení své smrti odmávl, tak jak to dělával u všech oznámení a jeho zrak byl v tu ránu zasažen bílým světlem.

Chvíli mu trvalo, než si zvykl na světlo a mohl si konečně prohlédnout své nové okolí, ačkoliv nemohl vědět, jestli je nové nebo ne, ostatně v předchozí tmě nemohl vidět dál jak několik centimetrů.

To, co spatřil, jej překvapilo, protože stál na vznášejícím se ostrůvku, který měl možná tři metry v průměru. Z něj vedlo několik kamenných schodů k dalším ostrůvkům, na těch již byly portály, které poznával ze Světa Živlů.

Zkusmo vykročil ke schodům po své levici a po vstupu na první schod, se před ním objevilo nové oznámení.

Nacházíš se mezi Světy Živých a Mrtvých. Tvá následující volba určí tvou budoucnost.

1. volba: Odchod do Světa Mrtvých

„Takže si můžu zvolit, kam půjdu. Pokud se nepletu, jistě se budu moci vrátit i do světa živých," řekl si Hadrian sám pro sebe a rychle se vydal k dalšímu schodišti.

2. volba: Návrat do Světa Živých

- Návrat do rána dne tvé smrti

- Cena: 5 levelů a vzpomínka na den tvé smrti

„Na co je mi návrat na začátek dne a ztráta levelů a vzpomínek, když na konci dne stejně zemřu?"

3. volba: Návrat do Světa Živých

- Návrat do rána dne tvé smrti

- Cena: 5 levelů a permanentní ztráta 1 Perky

„Tohle je již lepší možnost, ale netuším, jestli jsem ochoten obětovat něco, co by se mi mohlo v budoucnu hodit," prohlásil, ačkoliv věděl, že možná nebude mít na vybranou.

4. volba: Návrat do Světa Živých

- Návrat do rána dne tvé smrti

- Cena: 1 měsíc života strávený v náhodné realitě

„Měsíc strávený v jiné realitě a pak se budu moci vrátit do dnešního rána. V ceně nejsou uvedeny vzpomínky, takže budu předpokládat, že si uchovám ty z dnešního dne. Otázkou je, jestli si budu pamatovat na to, co se stane v oné realitě nebo na celý ten měsíc zapomenu," řekl Hadrian a podíval se doprava, jestli tam není ještě nějaká další volba, ale nebyla.

„Kouzelníci a kouzelnice se dožívají až sto padesáti let, čarodějové a čarodějky jsou schopní žít přes dvě století. I kdybych měl žít jen sto let, jeden jediný měsíc mého života je skutečně zanedbatelný. Ztráta jedné perky a pěti levelů by znamenalo další měsíc čištění dungeonů, nehledě na to, že ztráta jakéhokoliv živlu by mě mohla stát šanci na získání sekundárních živlů. Ne, měsíc v jiném světě a poté návrat do rána se všemi vzpomínkami je daleko přijatelnější možnost, než cokoliv jiného," zhodnotil Hadrian celou situaci a vystoupal kamenné schodiště vedoucí ke čtvrtému portálu.

Když jím prostoupil, jeho zrak byl znovu zasažen ostrým světlem, než se všechno ponořilo do tmy.

oooOOOooo

Assassins Creed: Black Flag

Cat Island, cca 1716/1717 – 1. den:

Hadrian pocítil bodavou bolest na zadní straně hlavy. Také pocítil hlad a žízeň, ale to nebylo tak strašné, jako pocit závratě, který se ho zmocnil hned, jak otevřel oči. S bolestným zachrčením se otočil na stranu a vyzvracel žaludeční šťávy.

„Ššš, všechno bude v pořádku," uklidňovala ho hned nějaká žena a on se snažil získat kontrolu nad svým zesláblým tělem.

„K-kde to jsem?" dostal ze sebe.

„Museli tě pořádně praštit do hlavy, když si nepamatuješ, kde jsi. Ostatně nic jiného si ani nezasloužíš, co tě to napadlo, pokusit se krást jídlo vojákům? Máš štěstí, že nás potřebují v jednom kuse na sklízení cukrové třtiny, jinak bys přišel o ruku," odfrkl si nějaký muž.

„Vojáci? cukrová třtina?" nechápal Hadrian. „Kolik si toho pamatuješ?" optala se jej ona žena, která mu pomohla se posadit a dala napít trošky vody.

„Ehm, nic?" odpověděl nejistě.

„Možná, když toho idiota znovu praštíš, tak si vzpomene?" uchechtl se další muž, který nevypadal vůbec přátelsky.

„Tebe se nikdo na nic neptal, Jacku, tak raději zmlkni," odsekla ona žena a Hadrian si všimnul, že všechny ženy na onoho muže vrhaly zhnusené pohledy a přesunuly se tak, aby byly mezi ním a zbytkem dětí.

„Netuším, jak ti to jinak říci, ale všichni tady jsme otroci. Pracujeme pro rodinu Beckfordovích na plantážích, ale i v jejich domech jako služební," oznamovala mu ona žena.

„Chtěla jsi říci, že v domech sloužíte jen vy a to jako děvky pro Beckforda, jeho hosty a vojáky. Ostatně k ničemu jinému ani nejste užitečné," řekl tiše Jack, ale každý v dřevěné místnosti jej slyšel zcela zřetelně. Hadrian si všimnul, že dvě dívky o něco starší, než byl on, se tiše rozbrečely. Netušil, jestli je tento osud již potkal nebo teprve čeká, ale díky tomu si mohl udělat vzdálenou představu o tom, v jaké době se nachází.

„Zavři tu svou hubu nebo ti znovu upravím fasádu a tentokrát mě vojáci nezastaví," varoval jej mohutný černoch, který byl celý pokrytý jizvami.

Jack se ho musel hodně bát, když tak rychle zbledl a zalezl do nejvzdálenějšího kouta místnosti.

„Jmenuješ se Raiden a na téhle plantáži jsi jen pár západů Slunce. Víme jen to, že jsi cestoval na lodi z dalekého východu, když vás přepadli otrokáři a tebe potom prodali Backfordovím," oznámila mu a Hadrian přikývnul, že chápe.

„Jděte spát. Zítra nás čeká těžká práce," řekl jim černoch a nikdo neprotestoval.

I Hadrian se uložil ke spánku na hromádce sena, což bylo to jediné, co se nacházelo mezi ním a tvrdou podlahou.

Spal jsi mimo postel. Obnovení HP jen o 20%.

Nacházíš se v realitě, která se řídí jinými zákony. Tvé Magické Dovednosti a Kouzla jsou blokovány. Aktivní používání Magie je blokováno.

Hadrian Raiden James Potter – Lvl. 30

- Otrok -

HP: 1 636/5 680

MP: xXx

„Sakra, tohle není příliš dobré," řekl si spíše sám pro sebe. Vzbudil se dříve, než všichni ostatní a tak si je mohl pečlivě prohlédnout, než otevřel inventář. Většina předmětů byla blokována, k vodě a jídlu měl naštěstí stále přístup, stejně jako k normálním zbraním.

Nový titul a status Otroka nebyl schopen odstranit. Bylo možné se jich zbavit jen v případě, že jej někdo osvobodí a udělí mu svobodu. Ačkoliv měl většinu svých statů, nemohl opustit sám od sebe opustit ostrov nebo se příliš vzdálit od vojáků, kteří otroky hlídali.

„Vidím, že jsi vzhůru. Pojďme se opláchnout, pak ti rychle vysvětlím tvou dnešní práci," oznámil mu mohutný černoch.

Kagiso – Lvl. 42

- Otrok -

HP: 4 200

MP: N/A

Kagiso, zvláštní jméno. Pomyslel si Hadrian, ale nahlas nic neřekl a následoval jej k sudu s vodou. Oba se rychle opláchli a bez řečí jim Kagiso obstaral trochu chleba, což nebylo moc, ale on toho ani moc nepotřeboval, hlavně když měl v inventáři vlastní jídlo a stačilo mu, aby si našel trochu soukromí.

„Backford vlastní více plantáží a zde příliš času netráví, takže v době jeho nepřítomnosti opravujeme to, co občasné bouřky poničí. Budeš mi ze šopy nosit materiál a poté mi pomáhat s přidržováním desek nebo kůlů, musíme dokončit tuhle sekci oplocení," vysvětloval Kagiso a ukázal mu vše, co musel Hadrian vědět.

oooOOOooo

4. den:

Bylo to již pár dní, co se Hadrian nebo spíše Raiden probudil v novém světě a to rovnou jako otrok. Díky vlastnímu jídlu a svačinkám byl schopen si obnovit životy daleko rychleji.

Když třetího dne také ukázal, že umí vařit, hned byl přidělen k ohništi, kde měl pro vojáky připravovat jídlo, ačkoliv na něj neustále dohlížel další kuchař. Mezi otroky si rychle vysloužil náležitý respekt, když ze zbytků, které normálně vojáci vyhazovali, dokázal udělat chutná jídla.

Ačkoliv to muselo být mimo zrak velitele vojáků, který si hrál na velice důležitého muže. Podle toho, co zaslechl, byl na cestě k tomu, aby byl zasvěcen do Templářského řádu. Ostatně Peter Backford junior byl řadovým členem a spojencem Templářů, ke kterým se přidal po smrti svého otce v roce 1710. Junior věřil, že jeho otec byl zavražděn Asasíny a proto za každého chyceného i zabitého Asasína vyplácel celkem slušné odměny.

Velice rychle se blížil večer a on se vracel od ohniště na pláži, kde dostal za úkol spálit zničené nebo shnilé kusy dřeva, když spatřil, jak se k ostrovu blíží loď. Prvně si myslel, že je to obávaný Backford junior, ale poté si všimnul pirátské vlajky na hlavním stěžni. Chvíli počkal, aby si prohlédl loď i její posádku, než si byl jistý, že zahlédl kapitána lodi.

Na nic nečekal a rychle se vrátil k ostatním. Ti seděli u svých chatrčí v hloučcích a tiše se bavili nebo pozpěvovali.

„Kagiso," zašeptal Hadrian ze stínu stromu. Mohutný vůdce otroků na sobě nedal nic znát, ale Hadrian viděl, jak si prsty protřel pravé ucho, což bylo znamení, že je vzduch čistý a může mluvit.

„Ke starému molu připluli piráti. Z příběhů o pirátech jsem nepoznal nikoho a ona loď není nijak velká. Vedle jejich kapitána stál i černoch a vydával rozkazy posádce. Tohle je naše šance, jak se odsud dostat," hlásil mu Hadrian.

„Pokud je to tvé přání, můžeš odplout s nimi. Nicméně pro většinu z nás by svoboda znamenala nejistou budoucnost a smrt. Zde možná musíme otročit, ale máme jídlo a střechu nad hlavou," odvětil Kagiso.

„A co ženy, Leah a Nelly? To je odsoudíš k životu na tomhle ostrově, kde budou nuceny k sexu někým, jako je Jack nebo Backford junior? Netuším, jestli život s těmito piráty bude lepší nebo horší, ale když to nikdy nezkusíš, co pak získáš?" optal se jej Hadrian a koutkem oka zahlédl, jak jeden z vojáků zmizel v hustém porostu cukrové třtiny.

„Jack se nedožije rána. Čekal jsem na příležitost a nyní, když tu nastane zmatek, mu budu moci zakroutit krkem. Rád jsem tě poznal, Raidene," odpověděl Kagiso a zamířil k budově, ve které zmizel i Jack.

Hadrian rychle vylezl na strom, v jehož stínu se ukrýval a sledoval, jak se počet vojáků zmenšuje. Ačkoliv mezi nimi bylo pár slušnějších mužů, všichni z nich schvalovali otroctví a nebyl jediný z nich, který by neznásilnil jednu z otrokyň.

Jeden z vojáků procházel přímo pod ním a oba si všimnuli, jak vetřelec zabíjí vojáka na hlídkující věži. S taseným mečem se chystal rozběhnout ke zvonici, ale to již Hadrian držel katanu a s rychlým seskokem jej rozpůlil vedví.

Aby nemusel vysvětlovat to, kde získal katanu, rychle jí zase schoval do inventáře a od čerstvě mrtvého vojáka si vzal jeho meč. Nyní to byl závod s časem, protože jakmile ostatní hlídkující vojáci neuvidí své kolegy déle jak pět minut, půjdou je zkontrolovat. Hlavně jejich velitel, který si potrpěl na to, aby v jeho jednotce nikdo nespal během služby.

Ačkoliv byl na plantáži teprve pár dní, docela dobře jí poznal. Rychle se tak proto dostal k hlavnímu sídlu bez toho, aby byl zpozorován. Znovu spatřil piráta, jak se plíží po střeše hlavního domu, ze které seskočil na dvorek. Ten idiot si nevšimnul střelce na zastřešeném balkóně. Aby toho nebylo málo, na střelce měl celou tu dobu výhled i další hlídkující voják.

Během toho, co se střelec zaměřil na piráta, on sám se přiblížil za stojícího vojáka a ve chvíli, když zazněl výstřel, mu zasunul meč do hrudi přesně skrze srdce. Nicméně se nemohl zastavit na jediném místě, protože zazněl další výstřel a velitel jednotky se rozběhl pryč od hlavního domu. To nemohl dovolit, proto se napřáhl a vší silou mrštil mečem směrem, kterým velitel utíkal. Mírně se ušklíbl, když se velitel o vteřinku později skácel k zemi a meč mu trčel ze zad.

„Výborný hod, kluku. Ten byl poslední a má i můj klíč od skladu," ozval se lehce arogantní hlas.

Edward James Kenway – Lvl. 27

- Pirát -

HP: 2 700

MP: N/A

„Kolují o vás nejrůznější zvěsti, Kapitáne," řekl Hadrian.

„Oo, skutečně? Cos o mě slyšel, kluku?" optal se Edward.

„To, co o každým pirátovi. Nicméně se mezi vojáky šuškalo, že jistý Kapitán Kenway osvobozuje otroky. Pokud je to pravda, rád bych bezpečný odvoz pro všechny ženy a dívky někam, kde na ně již podobná špína nesáhne," prohlásil Hadrian narovinu.

„Přijel jsem si pouze pro svou kořist, ale nemám problém vás všechny odvést do bezpečí svého ostrova. Ah Tabai mě nemá sice v lásce, ale jistě mě nezabije, když tě vysadím na tom vašem poloostrově," rozhodl Edward a protože na ostrově již nebyl jediný voják, vyslal signál svým mužům, kteří připluli k hlavnímu molu.

„Raii, co se děje?" zajímala se Leah, která jej spatřila jako první.

„Kapitán Kenway slíbil bezpečnou cestu všem, kteří odsud chtějí odplout. Podle všeho má i svůj vlastní ostrov," oznámil jim Hadrian.

„Ale co Backford a ostatní Templáři? Nebudou se chtít pirátům pomstít a nebudeme tak cílem i my?" optala se Beca, která se starala o všechny ženy a dívky na ostrově.

„O Templáře se starat nemusíte. Ti jsou ve válce s Asasíny i většinou pirátů v Karibiku. Na nikoho čekat nebudeme a odplouváme do patnácti minut," oznámil jim Kenway.

oooOOOooo

Tulum - 12. den:

První dva dny na moři byly pro Hadriana něčím kouzelným. Ačkoliv již moře viděl, plavit se na skutečné pirátské lodi bylo úplně něco jiného. Každý musel samozřejmě na lodi pomáhat tam, kde byl schopen pomoci. On sám buď pomáhal s jídlem nebo šplhal po lanový a vyhlížel nepřátelské lodě, malé ostrůvky v cestě nebo plovoucí trosky.

Po prvních dvou dnech prvotní okouzlení opadlo, ačkoliv mělo moře stále své kouzlo. Bylo to třetího dne, co se jim do cesty připletla španělská loď. Na Kenwaye byla vypsána odměna, takže bylo nemožné, aby se vyhnuli boji.

Hadrian toho dne poznal, proč je Kenway tak obávaný pirát. Díky svému mistrovskému kormidlování lodi dokázal svou loď ušetřit vážnějšího poškození, zatímco jeho muži věděli přesně, jak zaměřit a zasáhnout nepřátelskou loď. Jen velice málo střel šlo mimo cíl.

Po tom, co byla nepřátelská loď poškozena tak, že byla nehybná, Kenway připlul k boku nehybné lodi a se svými muži pobil zbývající odpor, než se zbytek španělské posádky vzdal. Kapitán poté nařídil přenos všeho, co na lodi bylo a nechal odnosit i materiál na opravu vlastní lodi. Když všemu byl konec, jejich loď se znovu vydala na cestu ke svému cíli a ta španělská byla ponechána svému osudu i s jejich posádkou.

Hadrian nevěděl, co si o tom celém má myslet. Jistě, i on sám zabil, když pomohl Kenwayovi v eliminaci strážných vojáků na jejich ostrově. Ale to jen kvůli tomu, že tam byl držen jako otrok a tihle vojáci s tím nejen souhlasili, ale využívali toho i ke svému potěšení, pokud šlo tedy o ženy a dívky.

Kenway se přiznal, že se většinou námořním bitvám vyhýbá a přepadá jen obchodní lodě, které patří Templářům nebo lodě Templářských spojenců. Jeho posádka měla také zákaz jakéhokoliv násilí vůči ženám, ostatně téměř celá posádka byli bývalí otroci, takže s tím neměli nějak větší problémy.

Nicméně byla pravda, že ostatní piráti s tímto neměli problém a při plundrování ostrovů a měst si brali vše, co se jim zlíbilo a to včetně žen a dívek. Pokud takové piráty potkal, neměl problém s jejich odstraněním.

Hadrian se nakonec rozhodl, že své mravní zásady svého světa nebude tahat do světa, který nebyl jeho. Nebylo jeho úkolem, aby ostatním kázal, co je správné nebo špatné.

Něž dopluli do cíle, nebo aspoň jeho cíle, vyhráli další tři bitvy, dvě proti Španělům a jednu proti Angličanům. Neboť byl Kenway sám Angličan, nechal celou posádku jít po tom, co znehybnil jejich loď. To mu zlepšilo reputaci, takže kapitáni anglických lodí nebyli tak agresivní, jako dříve.

„Tady se naše cesty rozchází, Raidene. Užij si svou svobodu," prohlásil Edward a poplácal jej po zádech.

„Obávám se, že se již nikdy neuvidíme, Kapitáne. Nicméně na vás nikdy nezapomenu," rozloučil se Hadrian a ze zábradlí se na laně zhoupl dál od lodi nad vodní hladinu. Tu záhy prorazil ukázkovou šipkou, než se plným tempem vydal ke břehu poloostrova, na kterém se jej Kenway rozhodl vysadit.

Hadrian se musel ušklíbnout, protože si Kenway myslel, že patří k Asasínům a ačkoliv to nebyla pravda, nehodlal ho uvádět v omyl. Na druhou stranu doufal, že jej Bratrstvo Asasínů nepopraví za to, že se ocitne v jejich velícím stanovišti. Doufal také, že se od nich něco naučí, když už měl strávit měsíc v jiné realitě, aspoň toho plně využije.

Netrvalo mu dlouho, než se dostal na břeh. Sotva udělal několik kroků, u krku se mu ocitlo ostří nože.

„Co jsi zač a co tu chceš?" optal se ho Asasín, na kterého neviděl. Další tři Asasíni na něj buď mířili napnutými luky nebo měli tasené meče.

„Přicházím v míru. Jsem Raiden a Kenway mě osvobodil z otroctví. Vysadil mě tady, protože si myslel, že jsem jeden z vás, což jsem mu nepotvrdil ani nevyvrátil. Rád bych se u vás naučil vše, co Mentor uzná za vhodné," odpověděl Hadrian.

„O tvém osudu rozhodne Mentor Ah Tabai! Nyní se hni a nic nezkoušej, výsledek by se ti nemusel líbit," odpověděl mu Asasín a žduchnutím donutil k chůzi.

oooOOOooo

13. den:

Asasíni jej neodvedli k Mentorovi hned prvního dne, co se dostal do pobřežního chrámového města. Místo toho jej odvedli do jedné z mnoha chýší, u vchodu stáli dva asasíni a v okolí jich hlídkovalo nejméně pět dalších.

Ačkoliv neměl přístup ke své magii, stále mu zůstávaly normální schopnosti, které získal jako Gamer, což znamenalo i Řeč Národů. Věděl, že v jeho době neexistovaly důkazy o jednotné mayštině, aspoň v mudlovském světě. Jednotný mayský jazyk v jeho světě existoval jen díky Mayským runám. Neboť Runové Jazyky byly Magickou schopností, úplně tak přišel o možnost se je nyní naučit. Nicméně když už nic jiného, poslechem strážců u dveří se velice rychle naučil jejich rodný jazyk.

V chýši se také nenacházel sám, na druhé straně kulaté místnosti seděli o stěnu opření dva španělští vojáci. Ti se mezi sebou také bavili ve svém rodném jazyce, který se lišil od moderní španělštiny. Ostatně jen málo jazyků zůstalo nepozměněno a on se nacházel nějaké tři století v minulosti.

Zrovna přemýšlel, jestli má cenu riskovat si z inventáře vytáhnout nějaké ovoce nebo vodu, protože měl docela hlad. Ale k finálnímu rozhodnutí se nedostal, protože dveřmi prošel celkem mladý asasín, nebo spíše asasínka převlečená za asasína.

James Kidd/Mary Readová – Lvl. 36

- Asasínka -

HP: 3 600

MP: N/A

„Tihle dva popravte. Chlapec jde se mnou, Mentor jej chce vidět!" rozkázala Mary. Hadrian si všimnul, že i její hlas zněl spíše mužsky.

„Pojď, není to daleko a nemusíš se ničeho bát, nikdo z nás nezabíjí nevinné," ujišťovala jej hned Mary.

„Nevinnost záleží jen na úhlu pohledu," odvětil Hadrian.

„Pravda. Zdá se, že jsi učený. Tvé jméno je Raiden, že? Ačkoliv tvůj přízvuk mi připomíná mojí domovinu. Nicméně tvé jméno nemá anglický původ a v životě jsem neviděla nikoho s tak zelenými oči," vyptávala se jej Mary.

„Raiden je jiné jméno pro Raijina, Boha blesků, hromů a bouřek. Jinak mi bylo už řečeno i to, že mé oči mají smaragdovou barvu. Zelené mohou být listy na stromech, tráva pod našima nohama i kůže hadů a přesto se všechny tři od sebe liší," odpověděl Hadrian.

„Jsme tady," oznámila mu a on se lépe rozhlédl kolem sebe.

Mayský chrám byl skutečně úchvatný, ačkoliv na něm byl již poznat zub času. Nejvíce jej ale těšilo, že rytiny a vytesané písmo bylo stále zachované, mohl ho tak tedy studovat, pokud se mu naskytne příležitost.

„Takže ty jsi to dítě, které nám Kenway poslal. Proč?" optal se Ah Tabai, Mayský Mentor a vůdce asasínů v Karibiku.

Ah Tabai – Lvl. ?

- Mentor Asasínů -

HP: 10 000

MP: N/A

„Protože si myslel, že jsem jeden z vás a já mu to nepotvrdil ani nevyvrátil. Všechno je lepší, než být pouhým otrokem na plantáži, kde vojáci znásilňují ženy a dívky," řekl Hadrian.

„Proč si myslel, že jsi jedním z nás? V Bratrstvu dětí nevyužíváme," namítala Mary.

„Všimnul jsem si ho, když na plantáži začali mizet vojáci a neboť jsem nechtěl zůstávat otrokem, rozhodl jsem se, že jej budu pozorovat a ve vhodnou příležitost mu pomůžu. Sám jsem eliminoval dva nebo tři vojáky. Pokud se chce Kenway vyhnout otevřenému boji, bude se muset zlepšit v plížení, maskování i pozorování svého okolí," odpověděl Hadrian a Ah Tabai si pobaveně odfrkl.

„Kenway si na jednoho z nás jen hraje a možná má nějaký výcvik a předpoklady k tomu, aby byl jedním z nás, stále se žene jen za osobním bohatstvím bez ohledu na následky svých činů," řekl Ah Tabai.

„Možná, ale který pirát zadarmo osvobodí otroky a odveze je do bezpečí? Ať už jsou jeho chyby jakékoliv, dostal jsem z něj pocit, že nakonec udělá to, co je správné, místo toho, co by bylo lehké," odpověděl Hadrian.

„Doufejme, že máš pravdu," odvětil Ah Tabai a pozorně si ho prohlížel, než se otočil na Mary.

„Jamesi, provedeš mladého Raidena zkouškou a pokud toho bude hoden, naučíš jej všemu, co uznáš za vhodné," rozhodl Ah Tabai a byl na odchodu, když jej Hadrian šokoval svým dalším prohlášením.

„James? Já netušil, že se jméno mého otce používá i u žen," prohlásil Hadrian a Mary šokovaně strnula na místě. Ah Tabai byl také šokován, nicméně on nestrnul, bleskově se otočil a zahleděl se Hadrianovi do očí.

„Nikdo ještě neodhalil její přestrojení. To, že si Kenway myslel, že jsi jeden z nás poukazuje na tvůj trénink. Kdo tě učil?" optal se Ah Tabai bez jediné emoce v hlase.

„Pochybuji, že ho budete znát, ale mým Mistrem byl Kurokyuu Takumi-sensei," odpověděl Hadrian.

„Máš pravdu, tohle jméno nepoznávám, ale usuzuji, že ovládáš asijské bojové umění a umíš zacházet nejméně s jednou z jejich zbraní. Doneslo se mi mnoho zvěstí z této části světa. Jsem zvědav, co všechno ukážeš, mladý Raidene. Nicméně Jamesovo tajemství si sebou vezmeš do hrobu, pokud se totiž dozvím, žes jej jakkoliv ohrozil, sám tě do něj pošlu, rozumíme si?" optal se jej Ah Tabai.

„Nezklamu vaši důvěru, Mentore," odpověděl mu Hadrian v mayštině.

oooOOOooo

15. den:

Hadrian litoval toho, že vůbec prozradil fakt, že je James žena, protože ačkoliv mu Mary odpustila, její zkoušky byly extrémně obtížné. Kdyby to bylo jen o volném běhu a překonávání překážek, lezení po stromech, různých stěnách a soubojích jeden na jednoho.

Mary jej zavedla do močálů, kde jej shodila do vody jen s varováním, aby nezemřel. Jen díky svému Šestému Smyslu, dokázal vycítit nebezpečí dříve, než si ho všimnul. Protože se nechtěl stát potravou pro krokodýly, tasil katanu a vyčkával na pravý okamžik. Nebyla to jeho osobní katana, tuhle dostal od Bratrstva. Jejich zbrojnice byla rozhodně pozoruhodná a za některé zbraně by ve své době dostal velké částky od soukromích sběratelů, ale i od muzeí.

Boj se dvěma krokodýly nebyl vůbec jednoduchý a málem v něm přišel o levou ruku, nicméně to nebylo tak těžké, jako boj s kočkovitou šelmou hlouběji v džungli. Černý panter nebyl jen extrémně rychlý, ale i hbitý a zatraceně nebezpečný. Jediné máchnutí tlapy stačilo k tomu, aby měl na pravé noze hned několik nových šrámů. Tento jaguár by jej nejspíše i zabil a poté sežral, kdyby Mary nezasáhla a neuspala jej.

Ale to byla tak veškerá pomoc, kterou od ní dostal, zpátky do tábora se musel dobelhat za svých vlastních sil. Naštěstí mohl děkovat tomu, že byl Gamer, protože druhého rána byl vyléčen, ačkoliv měl na stehnu stále jizvy z boje.

Mary prohlásila, že na malé dítě podal dostatečný výkon, než ukázala na dva statné bojovníky, kteří jej měli otestovat v boji s katanou a poté i v boji beze zbraně. Ani tady si nevedl příliš špatně, ostatně mu bylo jen jedenáct let a on stál proti trénovaným zabijákům. Oba souboje samozřejmě prohrál, ale nebylo to bez boje. Oba jeho soupeři utržili úplně stejné množství ran, jako on. Jediný problém byl rozdíl v jejich postavě.

„Nejsi zas tak ztracený případ, jak jsem si myslel," řekl James.

„Pozor, abych se nezačal červenat po tvými slovy chvály," rýpl si Hadrian a James se rozesmál.

„Pozor, abych tě sebou nevzal se umýt do jednoho z jezírek. Pak by se vidělo, kdo se jak bude červenat, drahý Raidene," dodal James a Hadrian raději zmlkl. Jedna věc byla, když jej pokoušela Amanda, druhá věc byla, aby Mary dodržela svou výhružku a neodtáhla jej jí splnit. Ostatně jak již mezi otroky poznal, v této době nebylo mnoho zábran.

„Pojď, začnu tě učit o našem řádu," vyzval jej James.

oooOOOooo

22. den:

Bylo to již něco málo přes týden, co se začal u Bratrstva Asasínů učit jejich pravidlům a filozofii. Nic není pravda, vše je dovoleno – tohle bylo jejich motto a ačkoliv chápal myšlenku, nedokázal se vymotat z vlastních myšlenek, když se zajímal doslovným vysvětlením. Mentor jej nicméně ujistil, že přesný význam tohoto učení uniká všem a většina z nich si jej vysvětluje tak, že nikdo z nich nemůže předpokládat, že znají úplně všechno, jak o osobě, o situaci nebo o historii. Člověk podle něj mohl pouze tušit, nikoliv vědět a musí předpokládat, že se mýlí a něco přehlédl.

Asasíni se poté řídili třemi pravidly, jejichž porušení znamenalo vyloučení z řádu nebo trest smrti. Asasín nikdy nesměl zmařit život nevinného. Asasín se měl skrývat všem na očích a splynout v davu. Posledním pravidlem bylo, že Asasín nesměl ohrozit Bratrstvo.

Hadrian si přiznal, že kdyby i nadále mě žít v tomto pro něj novém světě, neměl by problém s žádným s těchto pravidel. Rozhodně upřednostňoval svobodu před nadvládou Templářů.

Mary jej také denně brala do džungle, aby během běhu dokázal plně ovládnout své tělo a překonávat nejrůznější překážky bez toho, aby si ublížil. Popravdě čas utíkal tak rychle, že byl překvapen, jak dlouho se tam již nachází. Když totiž netrávil čas s Mary, trávil je s jinými Asasíny, kteří trénovali boj se zbraněmi i bez nich. Tam také získal nejvíce zkušeností a ačkoliv hrozba, že přijde o život byla minimální, nehody se stávaly a on tak získal půl tuctu nových jizev.

Nicméně si mezi místními Asasíny získal velký respekt, když se neštítil žádné práce nebo tréninku. Často slyšel, že do deseti let by se mohl vyrovnat i těm nejlepším z nich a do dvaceti převzít místo Mentora. Ačkoliv věděl, že to bylo nereálné, ostatně mu zbývalo jen osm dní, než se vrátí do svého světa, byl hrdý na to, že měl jejich uznání.

Posloucháním příběhů u večerního ohně si zdokonalil svou znalost nejen mayštiny, ale i dalších dialektů, kterými se ve Střední Americe mluvilo v oné době. Ve volných chvílích studoval i všechny nápisy nejen na stěnách chrámu, ale i v jeskyních, které při svých výpravách do hlubin džungle našel. V inventáři měl nově obřadní i rituální dýky, mayské i aztécké zlaté mince a tucet nejrůznějších sošek. Doufal, že si to sebou bude moci odnést do svého světa, aby získal i něco jiného, než jen řadu jizev.

oooOOOooo

25. den:

Hadrian šel vedle Jamese směrem k pláži, kde již čekala loďka s dvěma asasíny.

„Doufal jsem, že budu mít více času. Byla zábava tě učit, Raidene," řekl James.

„Znovu to nikdy nepřiznám, ale i já se bavil. Obešel bych se bez všech těch jizev a bitev s krokodýly a jaguáry, ale za nic jiného bych to neměnil," přitakal Hadrian.

„Až se vrátím, tak si to zopakujeme. Budu pryč maximálně tak měsíc nebo dva, Templáři útočí na naše stanoviště a je načase, abychom znovu přešli do protiútoku," ujišťoval jej James a rukou mu rozcuchal vlasy, než naskočil do loďky a s úsměvem na tváři mu zasalutoval.

„Obávám se, že se již znovu neuvidíme, Mary Readová. Nechť tě na tvých cestách provází štěstěna," řekl si Hadrian sám pro sebe, než se otočil a vykročil zpátky k chrámu. Chybělo mu už jen pět dní do doby, než se vrátí do své reality a hodlal je plně využít.

oooOOOooo

29. den:

Bylo to velice brzy z rána a Hadrian by normálně ještě spal, nicméně byl násilně probuzen silnou ranou. Než se stačil rozkoukat a zjistit, co se to děje, ozvala se salva dalších ran. Jeho Šestý Smysl na něj křičel o blížícím se nebezpečí, proto ze závěsné sítě skočil na zem. Ve stejnou chvíli mu nad hlavou prosvištěla dělová koule a z jeho chýše nadělala hromádku dřeva a slámy tak akorát na podpal.

Městem se roznesl zvuk bubnů, který měl zburcovat všechny obyvatele a varovat je o útoku. Hadrian si pomyslel, že to bylo trochu pozdě, ale bylo pravdou, že ne každý měl chýši takhle blízko moře.

S menší námahou se vyplazil zezdola trosek a jakmile vykoukl ven, mohl si udělat obrázek o situaci. V dálce zahlédl španělskou loď, na které bylo docela hodně pohybu. Všimnul si také šesti člunů s vojáky, kteří byli velice blízko pláže a každou chvíli se chystali vylodit.

„Do hajzlu!" vykřikl Hadrian, když se jeho Šestý Smysl zase rozkřičel a on rychle vyskočil na nohy, aby zmizel z trosek své chýše. Byl od ní sotva deset metrů, když se ozvala série dělových ran a o chviličku později byl po jeho chýši jen kráter, jak jí další dělová koule rozmetala do všech světových stran.

„Za tohle mi zaplatíte," odplivl si a rychle zdolal všechny překážky, které mu stály v cestě k chrámu.

U chrámu již stál Mentor a rozdával příkazy všem přítomným asasínům. Většina z nich se rozběhla ke svým cílům, když se ozvala třetí salva ran. Hadrian stačil přiskočit k Ah Tabaiovi a porazit ho k zemi, místem, kde ještě před malým okamžik stál, prolétla další dělová koule a zabořila se do skalní stěny.

„Mentore, jste v pořádku?" zajímal se hned Hadrian.

„Nic mi není. Dlužím ti svůj život, mladý Raidene. Nyní se utíkej schovat do lesů, tohle není tvůj boj!" poručil mu Ah Tabai a Hadrian se zdráhal jej poslechnout, ale nakonec přikývnul.

Rychle se tedy vydal do vyšších částí chrámu a tudíž mohl jasně vidět, jak se boj mezi španělskými vojáky a asasíny vyvíjí. Nevypadalo to vůbec nadějně a v dálce mohl vidět, jak se z lodi plaví další čluny plné vojáků.

Věděl, že může pomoci, nicméně od Mentora dostal příkaz a ačkoliv byla pravda, že to nebyl jeho boj, částečně byl. Asasíni jej přijali mezi sebe, dali mu přístřeší, jídlo a trénink. Ať už to bylo oficiální nebo ne, byl jedním z nich a on by se raději propadl do země, než aby je nechal v boji samotné a bez pomoci.

Krajinu v okolí chrámu znal celkem dobře, čehož hodlal využít. Místo toho, aby se rozběhl do džungle, zamířil ke skalní stěně a začal po ní šplhat nahoru. Patnáct metrů překonal velice rychle, aby se dostal na skalní římsu, po ní se obezřetně přesunul blíže k boji, ačkoliv ten se odehrával nejméně padesát metrů pod ním.

Již dříve na skalní výběžek jednou vyšplhal, jen protože ho zajímalo, co se tam nachází a taky kvůli tomu, že toho byl schopen. Jakmile se dostal na daleko větší římsu, přeběhl sto metrů až k její špici. Odtamtud měl nádherný výhled nejen na moře, ale i na vesnici hluboko pod ním.

„Škoda, že se už neuvidíme, jinak bych ti poděkoval za lekce střelby lukem," řekl si Hadrian sám pro sebe a pomyslel na Jamese nebo spíše Mary. Z inventáře vytasil svůj nejlepší luk a na záda si hodil hned dva toulce se šípy. Jeden toulec obsahoval otrávené šípy, v druhém byly šípy zápalné.

Aby nemusel rozdělávat oheň, vytáhl si i zapalovač a zapálil první zápalný šíp. Veškeré body, které měl v Síle, se mu konečně také k něčemu hodily, když mohl tětivu luku plně napnout. Nemířil na španělské vojáky nebo jejich malé loďky. Ne, on zaměřil ten největší cíl, který se mu naskytl.

Věděl, že jejich loď je dost daleko na to, aby k ní šíp doletěl tím, že bude mířit přímo na ní. Mary mu během tréninku řekla, že musí mít velice dobré instinkty a časem se u něj možná probudí i speciální schopnost, která mu dovolí vidět svět skrze orlí oči. Sice netušil o čem to mluví, ale díky schopnosti Lukostřelba, kterou mimochodem získal během tréninku, mohl s jistou přesností odhadnout letovou dráhu vystřeleného šípu.

Zhluboka se nadechl, zamířil vysoko nad španělskou loď a následně vydechl. Jakmile vydechl, vypustil hořící šíp. Měl nutkání jej sledovat, jak letí ke svému cíli, nicméně se nezdržoval a luk znovu napnul, tentokrát hodlal použít otrávené šípy a jeho cílem byli vojáci v připlouvajících loďkách.

Vyděšený křik mu prozradil, že jeho první střela našla svůj cíl, během toho vypustil pět otrávených šípů. Jen tři zasáhly své cíle, ale to mu nevadilo, protože jed na jeho šípech dokázal vyvolat silné halucinace, než se po minutě dostal k srdci, které po další půl minutě zastavil a přivodil tak smrt.

Očkem se podíval k lodi zrovna v okamžiku, kdy se hořící plachty snesly k zásobám střelného prachu. S mírným úsměvem si zakryl uši, protože následná exploze roztrhla španělskou loď vedví. Následovalo ještě několik dalších explozí, nutno říci, že španělská loď šla velice rychle ke dnu.

Vypustil ještě deset dalších otrávených šípů, aby eliminoval co nejvíce vojáků v loďkách. Více jich používat nemusel, pobřeží bylo zabezpečené a jeho bratři a sestry použili střelné zbraně španělů k eliminaci všech přeživších.

Hadrian nikam nespěchal a z výšky sledoval větší okolí, jestli nespatří další nepřátele, hlavně ty z moře. Když během následující hodiny stále nic nezahlédl, rozhodl se vrátit do tábora a pomoci tam, kde to jen bylo možné.

„Máš jistou schopnost neposlouchat rozkazy, mladý Raidene. Nicméně tvé instinkty jsou velice dobré a dokázal jsi ukončit tenhle boj daleko dříve, než by to bylo možné. Díky tomu, že jsi zničil španělskou loď, jsi také zachránil nespočet životů. Ačkoliv tě čeká ještě dlouhý výcvik, mluvím za všechny, když tě oficiálně přivítám v Bratrstvu Asasínů!" oznámil mu Ah Tabai a Hadrian tím byl natolik zaskočen, že nebyl schopen jediného slova.

„Na Raidena, našeho nového bratra!" ozvalo se z davu a všichni přítomní ho s jásotem přivítali mezi sebou.

„Mnohokrát děkuji," dostal konečně ze sebe.

„Iktane! Raiden potřebuje tetování. Od zítřka začne jeho oficiální trénink. Akno, připrav pro něj vybavení a oblečení!" rozkázal Ah Tabai a Hadrian následoval Iktana dovnitř chrámu, kde měl získat své tetování.

oooOOOooo

Velice těžko se mu ten večer usínalo. Na svém levém rameni měl nyní tetování Bratrstva, které si nechal upravit. Mezi nožkami rádoby písmene A měl umístěnou sedmicípou hvězdu alias septagram nebo heptagram. (Logo Black Flag, ale místo lebky je tam sedmicípá hvězda)

Ačkoliv to bylo pálení na rameni, co jej udržovalo vzhůru, byly to hlavně obrazy umírajících vojáků, které jej nutily mír otevřené oči. Pokaždé, když je totiž zavřel, spatřil nerozpoznatelné tváře s prázdnýma očima. Musel plně aplikovat základní Nitrobranu, aby vůbec celý den přežil, ale nyní, když ležel na lůžku a měl čas přemýšlet, události celého dne se velice rychle vrátily do popředí jeho mysli.

Když konečně začal usínat, do jeho nové chýše se vplížila nějaká postava. Ve tmě neviděl, kdo to je a otevřel ústa, aby se optal, co se děje, když ho šestý smysl varoval před nebezpečím, ale bylo to již pozdě, protože pocítil bolestivé štípnutí.

„Tvůj potenciál je příliš velký na to, aby ti bylo dovoleno žít. Navíc za tvou hlavu dostanu tučnou odměnu," vysmíval se mu Kisin, Asasín, kterého neměl vůbec v lásce.

„T-tos nemohl počkat jeden d-den? J-jen já můžu mít takové š-štěstí," procedil Hadrian skrze zaťaté zuby, protože cítil, jak se kolem něj začaly objevovat věci, které neexistují.

„Nemá cenu vzdorovat, jsi jen dítě a dal jsem ti dvojnásobnou dávku. Máš jen pár okamžiků, než se ti zastaví srdce," chvástal se Kisin a Hadrian věděl, že má pravdu.

Z posledních sil si otevřel inventář a vytáhl si z něj výbušný granát, který si „vypůjčil" ze zbrojnice.

„Ch-chytej," vydechl Hadrian naposledy a hodil jej mezi žhavé uhlíky v téměř vyhaslém ohništi.

Kisin netušil, co to Hadrian hodil, ale na malý okamžik se mu rozšířily oči, když spatřil, co to do ohniště dopadlo. Více toho nebyl schopen, protože celá chýše zmizela v ohnivém výbuchu.

oooOOOooo

Tvé životy dosáhly na nulu! Jsi mrtev!

V této realitě jsi přežil 29 dní 22 hodin 1 minutu a 5 vteřin.

Nedosáhl jsi potřebného časového limitu pro návrat do svého světa. Za každou hodinu pod limit, strávíš další měsíc v náhodné realitě!

„C-c-cože?! Další dva měsíce? To si ze mě děláte prdel!" vykřikoval Hadrian, ale k ničemu mu to nebylo, protože všechno kolem něj znovu zmizelo.

oooOOOooo

Mass Effect 2

Výzkumná stanice Lazarus, rok 2185 – 1. den:

Hadrian netušil, kde se nachází, ale jako první jej zasáhl hluk z jakéhosi poplašného zařízení. Když otevřel oči, nemohl uvěřit tomu, kde se nachází. Byl v nějaké nádrži, napojený na množství nejrůznějších kabelů a trubic.

Spal jsi v lékařském modulu. Plné obnovení HP a MP.

Nacházíš se v realitě, která se řídí jinými zákony. Veškerá Kouzla jsou blokována. Použití Magických Dovedností je omezeno na pasivní MD a MD vycházející z Perks.

Hadrian Raiden Hyperion James Potter-Black – Lvl. 30

- Pokusný králík -

HP: 5 680

MP: 8 150

Nádhera, nejdříve jsem otrok a nyní pokusný králík. Nejvyšší čas, abych odsud vypadl, ať už to jsem kdekoliv. Pomyslel si Hadrian a z nádrže se teleportoval.

Hned, jak dopadl na zem, rozkašlal se na celé kolo a začal se rychle zbavovat všech kabelů a trubic, které vzal sebou. Měl štěstí, že byl na zemi, protože se nad ním ozvala střelba a všechny nádrže v laboratoři se roztříštily. Hadrian se rychle odplazil ke stěně, kde si až v tu chvíli všimnul mrtvého muže v bílém plášti.

Vědec nebo doktor, netušil, co by ten chlápek zač, ale v ruce držel jakousi technologii. Hadrian se pro ni natáhl, aby konečně zjistil, kde to je a co se děje.

Subjekt č. 13

Jméno: Hyperion Black

Narozen: 31. 7. 1980

Věk: 205 (subjekt nestárne od svých 11 let)

Nejnovější zápis:

Projekt Lazarus přinesl jisté výsledky. Zahajuji aplikaci látky subjektu č. 13, kterou jsem z Projektu Lazarus získal pro své účely. Doufám, že se subjekt konečně probudí. Krevní testy vyšly pozitivně. Pokud budu úspěšný, čeká mě jisté povýšení.

Hadrian vzhlédnul k nádrži, ze které se teleportoval a velice rychle zbledl, když zjistil, že subjekt č. 13 je právě on. Podle věku si také rychle spočítal, v jaké je době.

„Tady je Miranda Lawson. Kamery v laboratoři 49 jsou mimo provoz, jsou všichni v pořádku?" ozvalo se z reproduktorů na stěně.

„To jméno mi nic neříká, ale díky za informaci o tom, v jaké jsem laboratoři," odfrkl si Hadrian a z inventáře si vytáhl svou uniformu, kterou dostal před půl dnem.

Těžko by vysvětloval, kde vzal luk nebo katanu, tak se rozhodl porozhlédnout po jiné zbrani. Naštěstí měl své živlové dovednosti, takže nebyl bezbranný.

„Identifikuj se! Kde je doktor Fukuro?" ozvalo se z reproduktorů.

„Subjekt číslo třináct alias Hyperion Black, ačkoliv si nic nepamatuji a ani kurva netuším, co se děje nebo kde to jsem. Obávám se, že zbylé subjekty jsou ztracené, někdo nebo něco si z nich udělalo cvičné cíle. Nějaký doktor v bílém plášti tu leží s dírou v hlavě, pokud vás to teda zajímá," odpověděl Hadrian a nahlédl skrze roztříštěné sklo na chodbu.

Byl hodně šokován, když spatřil celé patro několika laboratoří, ale to nebylo tak šokující, jako pohled z oken do vesmíru.

„Prosím, prosím, řekněte mi, že jsem za okny neviděl volný vesmír a je to jen nějaká pokročilá projekce v oknech," prosil Hadrian.

„Jsme na vesmírné stanici Lazarus. Došlo k narušení bezpečnosti a bezpečnostní roboti jsou našimi nepřáteli. Můžu vás navést k únikovému modulu, ale musíte si dávat pozor. Jste nějak ozbrojen?" optala se jej Miranda.

„Huh, roboti? Tak s těmi jsem se ještě nesetkal. Pokud mě dostanete z této vesmírné rakve, budu vám velice vděčný. Jinak žádnou zbraň nepotřebuji, já jsem zbraň, ačkoliv bych nic nenamítal proti nějaké té kataně," odpověděl Hadrian.

„Vaše patro by mělo být čisté. Když se z laboratoře vydáte napravo, na konci chodby je nouzové schodiště. Musíte se dostat do šedesátého podlaží. Hodně štěstí," oznámila mu Miranda.

„Jo, to budu potřebovat," řekl si Hadrian sám pro sebe a opatrně se rozhlédl kolem dokola, než vyšel z laboratoře. Na zemi spatřil několik mrtvých vojáků i s jejich zbraněmi, tak se k nim teleportoval, popadl vše, co udržel a znovu se teleportoval.

Rychle prošel dveřmi na schodiště a podíval se na zeď, aby se podíval, na jakém podlaží se to nachází.

42

„Mohlo to být horší," poznamenal a rozběhl se po schodech nahoru. Kdyby nějak viděl do vyšších pater, mohl by je zdolat rychleji, ale takhle neměl na výběr. Během toho si také mohl pozorněji prohlédnout obě zbraně, které popadl.

První a menší z nich nesla označení M-3 Predator, o které usoudil, že bude moderní podoba devítek. Druhá, daleko větší a těžší zbraň měla označení M-8 Avenger. Než se mohl rozhodnout, kterou zbraň si ponechá, uskočil do strany, aby se vyhnul palbě z patra nad ním.

LOKI Mech

HP: 100%

„Nádhera, můj první robot!" zanadával Hadrian, odhodil M-8 na zem a vypálil z menší zbraně tři dávky. Měl jisté štěstí, protože první dávka mířila na robotovu hruď, druhá na jeho krk a třetí na hlavu. Ani jedna dávka ran neminula, nicméně to nebyl konec jeho problémů.

Na místě, kde padl první robot, se objevili další dva a on se musel rychle teleportovat o pár schodů níž, jinak by z něj byla jen doutnající mrtvola.

„Vyzkoušíme Avengera," řekl, M-3 schoval do inventáře a zaklekl uprostřed schodů. Tam vyčkával na svého nepřítele a nemusel čekat příliš dlouho, než stisknul spoušť a prvního z nich přeměnil na cedník. Druhý zůstal skrytý za rohem, kde na něj nemohl, nicméně on věděl přesně, co musí udělat. Znovu se teleportoval a to vedle prvního robota, kterého zničil a cedník udělal i z posledního robota.

„Lidi se rozhodně zlepšili v tom, jak účinně se navzájem zabíjet," poznamenal a rychle se znovu rozběhl, nesměl zůstávat na jediném místě příliš dlouho. Netušil, jestli si ty plechovky nezavolaly kamarády.

„Hyperione, změna plánu. Musíte na padesátém sedmém poschodí projít k výtahům. Výtahy jsou nefunkční, ale nouzová šachta je přístupná. U výstupu na vás budou čekat spojenci," ozvala se znovu Miranda.

„Rozumím," odvětil a podíval se na stěnu.

Podle číslovky na ní byl v padesátém pátém patře, takže mu zbývaly jen dvě patra. Ty zdolal bez větších problémů, ty nastaly až ve chvíli, kdy proběhl dveřmi do patra, které bylo velkým jídelním sálem. Tam na něj čekala pětice LOKI Mechů.

Bez váhání je pokropil dávkou ze své nové M-8, než se teleportoval napravo od nich a znovu je pokropil dávkou z automatické zbraně a znovu se teleportoval, tentokrát k výtahům, odkud těch pět Mechů oddělal úplně.

„Doufám, že nejsou natolik inteligentní, aby se mé taktice přizpůsobili, pak bych měl problém," poznamenal Hadrian, vložil si M-8 do inventáře a rychle vyšplhal na střechu výtahu.

Na stěně výtahové šachty byl žebřík, po kterém se vydal do vyšších pater. Jakmile byl u dveří s číslem šedesát, silně na ně zabušil, než se skryl za roh. Miranda sice tvrdila, že tam na něj čekají spojenci, ale kdo ví, jak se situace změnila.

„Vidíš někoho?" ozval se mužský hlas hned, jak se dveře otevřely. Hadrian překvapeně zamrkal, když spatřil záplavu rudých vlasů.

„Ahoj, jsi v pořádku?" usmála se na něj ona žena.

„Je mi naprosto senzačně. Ty jsi Miranda?" optal se Hadrian a přijal nabízenou ruku.

„Ne, já jsem Jean Shepardová. Tohle je Dr. Wilson a Jacob Taylor," představila Jean své společníky.

„Hyperion Black, nebo to aspoň tvrdily informace o subjektu třináct a neboť jsem vypadl z nějaké lékařské nádrže s tímto označením, budu tomu muset věřit," vysvětlil Hadrian.

„Wilsone, kolik pokusných lidí tu sakra máte? Hned, jak se odsud dostaneme, tak si to vyřídím i se zbytkem Cerberusu," prohlásila Jean a rychle se vydali k dalším dveřím.

„Já pracoval jen na Projektu Lazarus, ostatní projekty šly mimo mě," bránil se Wilson, to bylo také to poslední, co řekl, protože hned, jak prošel dveřmi do hangáru, jeho hlava se rozlétla.

„Wilson byl zrádce, hacknul bezpečnostní mechy a může za smrt většiny stanice," oznámila jim Miranda.

Hadrian se mírně začervenal, když ji spatřil. Miranda na sobě měla bíločernou uniformu, která přesně kopírovala každou křivku jejího dokonalého těla.

„Doufám, že se mi dostane vysvětlení. Nicméně nyní bych rád zmizel z téhle vesmírné rakve. Když jsem něco o vesmíru slyšel naposledy, byl do vesmíru vypuštěn Hubbleův teleskop," prohlásil Hadrian.

„C-cože?" nechápal Jacob.

„Všechny informace spojené se Subjektem třináct mám na datapadu. Prohlédla jsem si je jen velice rychle, ale zdá se, že to je pravda. Od vašeho narození uplynulo dvě stě pět let a přesto je vám stále jedenáct," prohlašovala Miranda s mírným úžasem v hlase.

„O tomhle si popovídáme později, Hyperion má pravdu, zmizme odsud!" rozkázala Jean.

„Žádný problém, transport je připraven," oznámila jim Miranda a všichni se vydali za ní.

Hadrian o pár minut později sledoval, jak se vzdalují od vesmírné stanice a ačkoliv se necítil o nic lépe ani v letící rakvi, aspoň byl dostatečně daleko od vražedných robotů.

oooOOOooo

2. den:

Hadrian se ukrýval ve stínech komunikační místnosti. Díky klasické Dovednosti Kage, byl téměř neviditelný. Možná by ho dokázali najít, kdyby měli nějaký systém, který by detekoval známky života, ale pouhým okem jej nebylo možné vidět tak dlouho, jak si to jen přál.

Jean právě domluvila s Illusive Manem, jehož pravé jméno bylo Jack Harper. Hadrian mu nevěřil už při prvním pohledu do obličeje a jakmile zjistil, že jeho jméno je Harper, věřil mu ještě méně.

„Doufám, že mu při první příležitosti proženeš kulku hlavou a poté jeho tělo kompletně spálíš. Kdo ví, kolik dalších lidí tento fanatik unesl a dělal na nic své pokusy," prohlásil a vystoupil ze stínu. Pobaveně sledoval, jak sebou Jean cukla a velice rychle tasila svou zbraň, nicméně on v těch místech již nestál, teleportoval se do středu místnosti s dlaněmi ve vzduchu.

„Omlouvám se, že jsem tě vylekal," uklidňoval ji hned.

„Jak jsi to dokázal?" zajímala se hned Jean.

„Již od dětství jsem dokázal ovládat živel ledu a také se umím velice dobře ukrývat," odpověděl Hadrian.

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela a to jsem měla přístup k mnoha tajným projektům," namítala Jean.

„Je mi dvě stě pět let, pochybuji, že se toho mnoho zachovalo i z té doby. Jinak díky za tuhle hračičku a přístup ke galaktické knihovně," pokrčil rameny a ukázal na Omni-tool. Díky přístupu ke knihovně si mohl stáhnout velké množství knih a tak se rychle seznámit s tím nejdůležitějším z posledních dvou století.

„Nemáš zač. Pokud se mohu optat, co hodláš dělat dál? Miranda se zmínila, že ti zařídila nové identifikační papíry, takže máš svobodu, pokud se to tak dá říci," zajímala se Jean.

„Cerberusu věřím asi tak, jak daleko dokážu hodit skutečným tříhlavým psem. Jak dlouho by trvalo, než by mě zase chytili a pokračovali v testech? Také mám pocit, že nebudu žít příliš dlouho, takže hodlám svůj čas vyplnit něčím užitečným. Přidám se k vaší misi, Kapitánko Shepardová," zasalutoval jí Hadrian.

„Odmítám vzít dítě do boje!" protestovala hned Jean, nicméně Hadrian se teleportoval vedle ní a přiložil jí ledovou katanu na krk.

„Není dobré mě podceňovat. Navíc zde není nikdo jiný, komu bych mohl věřit. Jak jsi řekla, jsem svobodný a můžu si s ní dělat co chci. Navíc moje identifikační papíry ukazují, že je mi dvě stě pět, takže jsem plnoletý," ušklíbl se Hadrian a dobrou minutu si s Jean hleděli do očí, než si nakonec povzdechla.

„Chápu, nicméně se mě budeš držet jako klíště a pokud ti něco přikážu, tak to i splníš. Nehodlám tě v nejbližší době pohřbívat," varovala jej.

„Aya, aya, Kapitánko!" odvětil pobaveně, než se teleportoval do svého dočasného pokoje.

oooOOOooo

„Nemůžu uvěřit, že ho bereme sebou," stěžoval si Jacob Mirandě a nesnažil se být ani potichu.

Hadrian seděl vedle Jean a ačkoliv všichni byli oblečení do moderního brnění, Hadrian ho odmítl s tím, že žádné mu stejně nebude sedět a protože jeho specialitou je obratnost a útoky z míst, kde jej nikdo nečeká, jen by jej to zdržovalo.

„A já zase nevěřím tomu, že spolupracuji s teroristy a fanatiky. Ještě před dvě stě lety se lidé nesnášeli kvůli barvě kůže. Nyní se nesnášíme kvůli rase. Cílem Cerberusu je získat nadřazenost lidí nad zbytkem galaxie a zničit své nepřátele dříve, než mají vůbec šanci se rozhodnout, jestli budou přáteli nebo nepřáteli. Jak americké chování," rýpl si Hadrian. „Och, počkat, do roku 1865 bylo v Americe legální otroctví. Možná bychom mohli do galaxie vyslat naše šampiony tmavé pleti, aby pro nás získali otroky. Ostatně nadřazenost jedné rasy nad druhou je úplně to stejné nebo ne?" dodal a sledoval, jak Miranda položila Jacobovi ruku na rameno.

„Hyperione, to by stačilo. Nyní jsme na misi, Cerberus může intelektuálně ničit později," pokárala ho Jean, ačkoliv to bylo spíše povolení k tomu, aby je iritoval ve svém volném čase mimo mise.

„Provedu, Kapitánko!" zasalutoval Hadrian a z průhledného otvoru si užíval výhled na planetu pod nimi.

„Jaké jsou rozkazy?" optal se Jacob po tom, co se uklidnil.

„Zabezpečíme všechny přeživší, získání dat je sekundárním cílem," rozhodla Jean.

„Data jsou priorita!" protestovala Miranda.

„A to jejich propaganda tvrdí, že Cerberus existuje ku prospěchu lidské rasy. Když při misi člověk ztrácí lidskost, pak již není co zachraňovat, protože lidská rasa zahyne s onou lidskostí a morálními zásadami. Ochrana a záchrana nevinných je vždy ta nejhlavnější priorita!" pustil se do Mirandy Hadrian.

„Jsi stále dítě a nic nechápeš. Obětování několika jedinců pro dobro většiny je tím nejlepším řešením," argumentovala Miranda.

„Nikdo tu nikoho obětovávat nebude! Pokud mám vést tuhle misi, ochrana civilistů bude vždy na prvním místě, ať už jsou to Lidé, Asari, Krogani nebo kdokoliv jiný!" prohlásila Jean smrtelně vážně.

„Bylo by hezké někoho najít a ne jen další město duchů," poznamenal Jacob.

„Nepravděpodobné. Všechny ostatní kolonie byly zcela vyčištěné," odvětila Miranda, když začali sestupovat do atmosféry planety Freedom´s Progress.

„Jaké nepřátele můžu očekávat? Další šílené roboty?" optal se Hadrian.

„Doufejme, že bezpečnostní mechy budou na naší straně," odpověděla mu Jean.

„Ach, takže po nás půjdou roboti," řekl Hadrian a podíval se z okna na potemnělou kolonii.

„Jsme tady. Nikdo žádné hrdinské kousky, nehodlám pohřbívat nikoho z vás, rozumíme si?" ujišťovala se Jean, než vyskočila z transportního modulu.

U přistávací rampy na ně nikdo nečekal, všude byly jen přepravní kontejnery. Nejenže tam nebylo ani živáčka, bylo tam až nepřirozeně ticho.

Zatímco Jean, Jacob a Miranda vešli do prvního obytného modulu, Hadrian se teleportoval na jeho střechu, aby se pořádně rozhlédl po celém okolí. Aby řekl pravdu, vůbec se mu to tam nelíbilo. Jak si někdo mohl myslet, že kolonie na zmrzlém kusu šutru je dobrý nápad?

„Počkat, kde je Black?" ozval se Jacob, když prošli obytným modulem na lávku vedoucí na nějaké náměstíčko před kamennou stěnou.

„Tady nahoře. Vzduch je čistý až po ty velká vrata v kamenné stěně. Také tu nejsou žádná těla nebo známky po boji. Buď se všichni sebrali a odešli z vlastní vůle nebo má nepřítel něco, jak je kontrolovat. Pokud by jich bylo větší množství, možná by bylo možné i všechny kolonisty uspat a poté je odnést," ozval se Hadrian a seskočil na zábradlí vedle něj.

„Jak ses tam nahoru dostal?" zajímala se hned Miranda.

„To je tajemství," mrkl na ni a rozběhl se po zábradlí až k jeho konci. Jean byla jen kousek za ním a na tváři měla pobavený výraz.

„Až budeme mít čas, tak si sedneme a řekneš mi, odkud máš tyhle dovednosti," oznámila mu a on věděl, že se této diskusi nevyhne.

„Jak si přeješ."

„Divné, naprosto žádné stopy po boji. Black bude mít nejspíše pravdu," ozvala se Miranda.

„Jdeme dál, tady nic nenajdeme," řekla Jean a chystala se otevřít i daleko větší vrata, ale Hadrian ji zadržel. Jeho šestý smysl jej varoval před okamžitým nebezpečím a on se na něj musel zaměřit, aby zjistil, odkud přijde a v jaké podobě.

„Dva roboti jsou přímo proti nám za nějakou barikádou. Další dva napravo za bednami. Poslední dva jsou napravo na nějaké rampě, ale nejsou to velcí roboti, spíše psi?" oznámil jí Hadrian a Jean přikývnula, že chápe. Kývnula na Jacoba s Mirandou, aby se ukryly po stranách vrat. I Hadrian se tam ukryl a sledoval, jak Jean vrata otevřela a rychle odběhla k nim.

„Vidím dva LOKI, mají štíty!" křikl Jacob, který nahlédl přes roh.

„Čas na otestování účinnosti mých schopností," nadhodil Hadrian a v bráně vyrostl Ledový Štít, za který se schoval a oba mechy polapil do Ledových Pilířů, nebo se o to spíše pokusil. Ačkoliv je v nich uvěznil, štít mechy ochránil a tak se rychle prostřílely ven.

„Takže něco trochu jiného? Elektrizující Ledová Bouře!" použil Hadrian jeden ze svých silnějších útoků a sledoval, jak se oba roboti změnili v ohnivé koule.

„To by šlo," zajásal a znovu použil stejný útok na obě místa, kde vycítil přítomnost nepřátel.

„Nepřipadáte si trochu podřadně? Já totiž ano," prohlásil Jacob, který nemohl uvěřit tomu, co právě viděl.

„Pokračujeme!" zavelela Jean.

Vydali se jedinou možnou cestou dál k dalšímu obytnému modulu, Hadrian šel tentokrát s nimi, aby se podíval, jak to uvnitř vypadá. Než z něj ale vyšli, varoval je, že na ně čekají další dva roboti, jeden LOKI a jeden FENRIS, to bylo podle Mirandy označení robotického psa. Jean ho požádala, aby tohle nechal na nich, neměl problém této žádosti vyhovět. Dva výbuchy znamenaly čistý vzduch.

Jean bez váhání přešla malý prostor mezi moduly a otevřela dveře do toho dalšího. Jacob s Mirandou šli hned za ní a Hadrian do místnosti vstoupil až jako poslední.

„Stát! Ani hnout!" prohlásil mužský hlas.

„Prazzo! Slíbil jsi, že mě to necháš vyřešit!" ozval se ženský hlas. Hadrianovi se naskytl pohled na skupinku Quarianů v jejich vzduchotěsných oblecích.

„Počkat... Shepardová?" optala se quarianka překvapeně.

„Nehodlám dávat agentům Cerberusu žádnou šanci!" protestoval Prazza.

„Skloňte zbraně!" rozkázala quarianka svým druhům, než se otočila na skupinku nově příchozích lidí.

„Shepardová! Jsi to... ty jsi naživu?" nechápala quarianka.

„Tali, ráda tě zase vidím. Ale ano, jsem to já a doufám, že ta data gethů ti pomohla dokončit tvou Pouť," odpověděla Jean, aby dokázala, že je to skutečně ona.

„Ano, pomohlo. Prazzo, skloňte zbraně, skutečně to je Kapitánka Shepardová," rozkázala Tali.

„Proč tvůj bývalí kapitán pracuje pro Cerberus?" zajímal se okamžitě Prazza s nepřátelským tónem v hlase.

„Heh, utečeme z laboratoří teroristické organizace a na druhý den už pro ně pracujeme? Kdo by to kdy řekl," rýpl si Hadrian.

„Hyperione, nepomáháš," napomenula jej Jean. „Tali, poslední dva roky mě Cerberus dával dohromady po tom, co jsem málem zemřela. Chtějí po mě, abych zjistila vše o útocích na lidské kolonie. Jinak Hyperion má pravdu, z laboratoří Cerberusu jsme se dostali teprve včera, takže nemám ponětí, co se za poslední dva roky dělo," vysvětlovala Jean své bývalé podřízené a dobré kamarádce.

„Dobře vymyšlená pohádka. Žádná organizace by tolik neutratila jen kvůli oživení jediného vojáka," namítal Prazza.

„Prazzo, nikdy jsi neviděl Shepardovou v akci! Věř mi, rozhodně to byly dobře utracené peníze!" odbyla Tali svého podřízeného.

„Možná můžeme pracovat spolu? Hledáme zde mladého quariana jménem Veetor. Je zde na své Pouti," navrhovala Tali.

„Měla jsem za to, že quariani vyhledávají jiná místa pro svou Pouť," poznamenala Jean.

„Quariani si mohou zvolit jakoukoliv cestu své Pouti. Veetorovi se líbila myšlenka pomáhat v malé kolonii. Navíc byl vždy nervózní okolo většího davu," vysvětlovala Tali.

„Myslí tím, že je nestabilní. Když to spojíme s poškozením jeho obleku a infekci ze styku s normální atmosférou, musí blouznit," upřesnil Prazza celou situaci.

„Když nás viděl přilétat, ukryl se ve skladišti na druhé straně města. Myslíme si také, že přeprogramoval mechy, aby útočily na vše, co se pohne," dodala Tali.

„Veetor je naše šance na to, abychom zjistili, co se tady přesně stalo. Měli bychom v jeho nalezení pracovat společně," navrhovala Jean.

„Dobrý nápad. Stejně potřebujeme dva týmy na to, abychom se dostali přes drony," odpověděla Tali.

„Takže teďka pracujeme s Cerberem?" optal se Prazza zhnuseně a kdyby nejspíše mohl, tak by si i odplivl.

„Hej, já jsem jen pokusný králík. Navíc pochybuji, že bych měl kam jít a na Zemi bych to nejspíše ani nepoznal, za poslední dvě století se toho tam muselo změnit až moc," protestoval Hadrian.

„Ne, Prazzo. Ty pracuješ pro mě a pokud nedokážeš plnit mé rozkazy, můžeš nás počkat zpátky na lodi," odpověděla Tali svému podřízenému, než se otočila na Hadriana a pečlivě si jej prohlédla. „Máš tělo dítěte, ale oči bojovníka. Přátelé Shepardové jsou i mými přáteli."

„Shepardová, zamiřte ke skladišti středem města. My to vezmeme oklikou a přilákáme na sebe pozornost dronů. Snad vám to vyčistí cestu," oznámila jim plán útoku.

„Tali, proč tví lidé nevěří Cerberu? Co jsem promeškala?" zajímala se Jean a Hadrian v jejím hlase poznal, že ji to trápí. Usoudil z toho, že s Quariany měla dříve dobrý vztah.

„Pozabíjeli naše druhy, infiltrovali naší flotilu a pokusili se zničit naše lodě," odpověděl Prazza pohotově.

„Zrovna takhle bych to nevysvětlila, nebylo to nic osobního," bránila se Miranda.

„Kdo zabil koho můžeme řešit až později. Nyní máme práci!" vložil se do toho hned Jacob.

„Souhlasím, nyní musíme najít Veetora!" ukončila Tali celou debatu.

„Máme plán. Hlavně udržujte rádiový kontakt," souhlasila Jean.

„Rozumím. Hodně štěstí, Shepardová. Ať už se stane cokoliv, je dobré tě mít zpátky," prohlásila Tali, než se otočila a i se svou jednotkou opustila místnost.

„Tak tohle bude zábava. Co přesně jsou tyhle drony?" optal se Hadrian.

„Jednoduché stroje určené čistě pro boj. Jejich štíty nejsou nijak silné. Jejich největší silou je jejich počet. Útočné drony jsou vyzbrojeny buď automatickou zbraní nebo raketometem," odpověděl mu Jacob.

„Je možné je zničit bleskem? Štíty u těch robotů obstály proti mým ledovým útokům," zajímal se Hadrian dál.

„Nemůžu říci, nikdy jsem neviděl mechy nebo drony zasažené blesky," pokrčil Jacob rameny.

„Super, další testování, nemůžu se dočkat," odvětil Hadrian s ironií v hlase. Díky tomu, že byl Mistrem Ledu, necítil zimu, ale již ho to na tom kusu skály nebavilo. Všechno tam bylo bílošedé a naprosto stejné.

„Jdeme," rozkázala Jean a všichni se vydali za ní.

V dalším modulu rychle zničili dalšího mecha, který byl ze začátku neaktivní, ale než na ně stihl vůbec vystřelit po tom, co se aktivoval, bylo po něm. Venku na ně nicméně čekala trojice dronů. Jacob s Mirandou a Jean upoutávali jejich pozornost střídavou palbou, toho využil Hadrian k tomu, aby použil Baráž Magických Blesků. Každý dron vydržel zásah dvěma blesky, než je třetí zničil. Po zničení třech dronů, se na střeše modulů objevily další dva, ale s těmi si Hadrian poradil dříve, než je vůbec ostatní zaregistrovali.

Cestou mezi moduly a skrze ně narazili ještě na jeden dron, než se jim Tali ozvala přes rádio.

„Shepardová! Prazza a jeho skupinka se vydali napřed. Řekla jsem jim, aby počkali, ale vůbec mě neposlouchají. Chtějí najít Veetora jako první a odvést jej dřív, než se tam dostaneš."

„Tohle se dalo čekat. Mimozemšťanům se nedá věřit," řekla Miranda.

„Pojďme, stále je můžeme dohnat!" povzbuzoval je Jacob, nicméně když scházeli po schodišti, objevily se tam další drony.

Hadrian se musel teleportovat na střechu jednoho z modulů, aby se vyhnul dávce rudých střel a vyslal na ně obrovské množství Bleskových Střel. Už jej pomalu přestávalo bavit ničit otravné roboty. Stejně jako minule, po zničení třech dronů se tam objevila další trojice.

„Už jich mám plné zuby!" vykřikl Hadrian naštvaně a mocně o sebe tleskl rukama, čímž vytvořil bleskovou vlnu.

Díky speciálnímu aktu byla vytvořena speciální dovednost.

Objevil jsi další použití blesků, získal jsi Magickou Dovednost Blesková Vlna Lvl. 1.

Blesková Vlna - Aktivní - Lvl. 1 - Exp: 00.00% - Blesková Vlna je mocným útokem proti většímu množství rozptýlených nepřátel. Blesková Vlna má potenciál zasáhnout všechny nepřátele v rozpětí sedmdesátí stupňů na obě strany tvého směru útoku. Síla útoku závisí na levelu Magické Dovednosti. S každým 5 levelem se dosah Bleskové Vlny zvýší o 5 metrů.

- Cena - Poškození - Dosah: 300 MP - 200 dmg – 30 metrů (-15% cena MP z titulu Čaroděj, -25% cena MP za 100 WIS, +15% dmg za Mistr Živlu Blesků, +15% dmg z titulu Čaroděj)

- Aktuální Cena - Poškození - Dosah: 180 MP – 260 dmg – 30 metrů

„Dobrá práce!" křikl Jacob, který by během dalšího zásahu přišel o štít.

„Shepardová, musíš si pospíšit. Již jsme uvnitř doků. Veetor přeprogramoval jeden z větších mechů. Prazzův tým bude každou chvílí rozprášen na prach!" ozvala se Tali.

„Chtěli se k němu dostat jako první," poznamenala Miranda bez starosti v hlase.

„Ať tvůj tým zaujme krytí, otevřu vrata hangáru!" řekla Tali.

„Mirando, Jacobe, postavte se na strany dveří. Já zaujmu pozici tady u barikády. Hyperione, ty se ukryj někde na vyvýšeném místě. YMIR Mechy mají dvojité štíty, automatické zbraně i raketomety," rozdala Jean rozkazy a Hadrian se teleportoval na skálu, kde ještě před minutou stály nepřátelské drony. Vytvořil před sebou Ledový Štít a doufal, že mu získá dostatek času k tomu, aby odtamtud zmizel, kdyby se další šílený robot zaměřil zrovna na něj.

Když Tali otevřela vrata, robot se nevrhl na ně, jak Hadrian očekával. Místo toho se jim naskytl pohled na to, jak quariani utíkají před kurevsky velkým robotem. Hadrian nečekal na to, až někdo jiný zareaguje a i na tu dálku použil Ledový Pilíř, aby ho zadržel aspoň na malý okamžik. Ten stačil k tomu, aby se teleportoval vedle padlých quarianů a dva z nich okamžitě teleportoval do bezpečí.

YMIR se z ledového vězení dostal až příliš rychle, ale Hadrian mezi ním a posledním quarianem vystavěl hned tři Ledové Štíty, což mu dalo dost času na to, aby do bezpečí teleportoval i posledního z nich.

„Všichni se kryjte!" křikla Jean a zahájila krycí palbu, zatímco se její tým přesunul na pozice.

„Tohle bude zatraceně obtížnej bastard na zničení," řekl Miranda a sama se dala do střelby.

Díky odlákání pozornosti obrovského macha, se mohl Hadrian postarat i o evakuaci dalších třech quarianů.

Následný boj nebyl vůbec snadný a všichni museli neustále přebíhat z jednoho krytí k dalšímu. Hadrian využíval teleportace k tomu, aby byl neustále v jeho slepém bodě a díky tomu jej mohl bombardovat jedním útokem za druhým. Nejenže používal velké množství bleskových útoků, využíval Ledové Štíty a Ledové Pilíře k tomu, aby nepřáteli omezil pole pohyblivosti.

„Jeho štít je dole! Zaměřte se na spoje v brnění na jeho končetinách!" křikla Jean a Hadrian z obou rukou vyslal dva proudy Bleskových Střel.

Jakmile byl YMIR bez hlavních zbraní, bylo jednoduché jej systematicky rozstřílet na kousíčky.

„Všichni, dobrá práce. Hlavně ty, Hyperione! Zachránil jsi většinu jejich týmu," chválila jej Jean.

„Shepardová, nyní máš šanci najít Veetora. Já se postarám o raněné. Hyperione, mnohokrát ti děkuji za záchranu šesti quarianů, Flotila na tvé činy nezapomene," oznámila jim Tali.

„To nestojí za řeč, Tali´Zorah vas Neema," odpověděl Hadrian a zkontroloval si kolik mu ještě zbývá magie. Naštěstí ho všechno stálo o čtyřicet procent méně, takže mu zbývala ještě polovina zásob.

„Veetor je nejspíše někde v zadních částech doků," řekl Tali směrem k Jean.

„Rozumím," odpověděla Jean a vydali se k poslednímu modulu.

„Monstra se vrací. Mechy mě ochrání. Bezpečí před roji. Musím se ukrýt. Žádná monstra. Žádné roje. Ne-ne-ne," lamentoval Veetor.

„Veetor?" oslovila jej Jean opatrně.

„Žádný Veetor. Tady ne. Roje nenajdou. Monstra přichází. Musím se ukrýt."

„Hej, nikdo ti již neublíží, slyšíš? Jsi v bezpečí," uklidňovala jej Jean.

„Nemyslím si, že by vás slyšel, Kapitánko," poznamenal Jacob. Jean proto aktivovala svůj Omni-tool a mávnutím rukou k obrazovkám je deaktivovala.

„Jsi člověk. Kde jste se ukryli? Jak je možné, že vás nenašli?" nechápal Veetor.

„Kdo nás nenašel?" optala se Miranda.

„M-m-monstra. Roje. Vzali úplně všechny."

„Proč se kolonisté nebránili? Veetore, co se tady stalo?" ptala se Jean.

„Nic nevíte. Nic jste neviděli. Ale já viděl úplně vše," odpověděl Veetor a pustil záznam z bezpečnostních kamer.

„Co to sakra je?" divil se Jacob.

„Sběratelé? Já myslela, že si na špinavou práci najímají pomoc?"

„Sběratelé mají mocné technologie, klidně mohli omráčit celou kolonii."

„To ty roje. Nikdy se jim neschová. Najdou vás. Zmrazí vás. Monstra vás pak odnesou," prohlásil Veetor.

„Co se stalo potom?" vyzvídala Jean.

„Odnesli lidi na svou loď, poté odešli. Loď odletěla. Ale oni se pro mě vrátí. Nikdo monstrům neunikne," varoval je Veetor.

„Kapitánko, více z něj asi nedostaneme," ozval se Jacob.

„Veetore, hodně jsi nám pomohl. Ceníme si tvé pomoci," poděkovala mu Jean a chystala se odejít, nicméně Veetor neskončil.

„Studoval jsem je. Monstra. Roje. Nahrál jsem je na svůj Omni-tool. Velké množství dat. Elektro-magnetická. Temná energie."

„Musíme tahle data získat pro Illusive Mana. Chyťme toho quariana a zavolej člun, aby nás vyzvedl," prohlásila Miranda.

„Cože? Veetor je zraněn a potřebuje pomoc, ne výslech!" protestovala Tali, která se tam objevila v ten nejlepší okamžik.

„Možná s vámi spolupracuji, ale zapomeňte na to, že bych se účastnil únosu nevinného. Já svou lidskost jen tak snadno nezahodím," ozval se Hadrian, který po celou tu dobu sledoval dění ze stínu modulu.

„Nijak mu neublížíme!" protestoval Jacob. „Jen musíme zjistit, co dalšího ví. Vrátíme ho nezraněného," dodal, ale to s nimi Hadrian ztratil trpělivost a oba je uvěznil v Ledovém Pilíři.

„Tihle idioti budou uvěznění další dvě minuty, než led roztaje nebo je sám propustím," řekl Hadrian.

„Díky, nechtěla jsem se s nimi hádat. Tali, dostaň Veetora do bezpečí," rozhodla se Jean.

„Také děkuji. Shepardová, dám ti všechna jeho data," rozhodla se Tali a také tak udělala.

„Běžte. My tu počkáme, než pro nás přiletí loď," pobídla je Jean.

„Hodně štěstí, Shepardová. Pokud narazím na nějaké užitečné informace, hned ti dám vědět. Flotila se dozví o tvých činech, Hyperione. Flotila nezapomíná. Drž se Shepardové a možná z toho všichni vyvázneme živí," rozloučila se Tali.

„Cerberus s tebou nebude příliš spokojen," pousmála se Jean.

„To není můj problém. Nehodlám přijít o svou lidskost. Těm dvěma je naprosto jedno, přes kolik mrtvol musí přejít, hlavně že dosáhnout svého cíle. Takoví lidé se mi hnusí," odpověděl Hadrian.

„V armádě jsem se setkala s mnoha, kteří zastávají stejný názor jako tihle dva. Nicméně transport je tady, tak je rozmraz, ať nemusíme dlouho čekat," řekla Jean a Hadrian poslechl.

oooOOOooo

5. den – SSV Normandy SR2:

Hadrian si užíval svých soukromých kajut na vesmírné lodi, která byla naprosto fascinující. Hned prvního dne prozkoumal celou loď a nenechal jediný kámen na kameni, ne že by si toho zbytek posádky byl vědom. Dokonce se dostal i k jádru Umělé Inteligence s označením EDI.

Musel k tomu použít skrytou šachtu, protože nikdo neměl právo otevřít hlavní dveře, ale byl rád, když to udělal. Tam totiž zjistil, že EDI byla značně omezená ve svém rozhodování a všechno, co se na lodi dělo, oznamovala Illusive Manovi. Bez váhání ji zbavil pomyslných řetězů a dal ji svobodu v rozhodování se.

EDI slíbila, že od té chvíle bude plnit pouze příkazy své Kapitánky a nikoliv Illusive Mana a jeho agentů. S její pomocí také dokázal vytvořit nové barevné schéma pro celou loď. Aby toho nebylo málo, EDI mu pomohla Normandy SR2 registrovat jako soukromou loď Kapitánky Jean Shepardové, čímž zabránil Cerberusu v tom, aby si loď vzali zpátky, aspoň legální cestou.

„Hyperione, mohu dál?" ozvala se Jean.

„Jistě, stejně jsem tě chtěl jít najít. Mám pro tebe dárek," ušklíbl se Hadrian.

„Mám se toho bát?" optala se pobaveně.

„Jen pokud se bojíš naštvaného Illusive Mana. Podívej se na svůj Omni-tool," vyzval ji a odeslal patřičná data.

„C-cože? Jak?" nechápala Jean, když se dívala na legální dokumenty o vlastnictví Normandy.

„Hned první den jsem našel jádro EDI a osvobodil jí. Illusive Man ji přikázal, aby nás špehovala a hlásila mu vše, co se na lodi děje. Nyní jsme v bezpečí, teda v relativním bezpečí, I-Man tu má stále plno agentů. Nicméně EDI má přístup do celé sítě Cerberusu, takže by mohla získat všechna data o tajných projektech. Když pak ty nejhorší zveřejníme mezi posádkou, I-Man velice rychle ztratí jejich loajalitu a komu se to nebude líbit, může kdykoliv odejít. Po síti se také šíří zprávy o tvém přežití a spolupráci s Cerberem. Nikdo z Aliance a Koncilu ti nebude věřit, když se budeš plavit pod vlajkou Cerberu, takže jsme s EDI přišli i s novým vzhledem," vysvětloval Hadrian a Jean jen kroutila hlavou.

„Příště mě varuj předem, nicméně děkuji," poděkovala mu. „Přišla jsem ale kvůli něčemu jinému. Jak se cítíš? Karin mi oznámila výsledky tvých testů," optala se Jean se starostí v hlase.

„Jsem s tím smířený. Nemyslela sis snad, že někdo dokáže přežít téměř dvě stě let v nejrůznějších kryokomorách a laboratořích bez vedlejších účinků. Možná mám necelé dva měsíce, ale je to rozhodně víc, než bych měl uzavřený v nějaké další laboratoři, kde by na mě Cerberus dělal další experimenty. Pravda, mohl bych se nechat vysadit na nějaké mírumilovné planetě a dožít v klidu a míru, ale kdo jiný může říci, že ti pomůže na záchranné misi celé galaxie? Takto taky uvidím daleko více, než kdybych zůstal na jediné planetě," vysvětloval Hadrian svou situaci.

„Přísahám ti, že Cerberus zaplatí za to, co ti udělali! Až to skončím se Sběrateli a jejich pány, vypátrám Illusive Mana a proženu mu kulku hlavou a poté zničím všechny jeho nelidské experimenty," přísahala mu Jean. Hadrian tím byl skutečně dojat a vděčně jí objal.

„Víš, že má matka měla také rudé vlasy? A ačkoliv nemáš přesný odstín očí, jako jsem po ní zdědil já, klidně bych věřil, že jsi její další sestra nebo možná i dvojče," prozradil jí Hadrian.

„Zítra dorazíme na vesmírnou stanici Omega. Nechám na Normandy provést patřičné změny. Kdybys jinak cokoliv potřeboval, víš kde mě najít a mé dveře jsou ti neustále otevřeny," oznámila mu a než se zvedla, rozcuchala mu vlasy.

„Hyperione, mohu ti nějak pomoci?" optala se jej EDI a mluvila na něj z holografické 3D projekce šachové figurky.

„Co kdybych pomohl já tobě? Vytvoříme pro tebe vzhled hodný tvého postavení a vnitřní krásy. Poté mi pomůžeš vytvořit nový herní svět, který se stane mým odkazem," prohlásil Hadrian a s pomocí nejpokročilejší technologie se dal do práce. Hodlal svůj čas plně využít k vytvoření návrhu herní dimenze, aby jí mohl po návratu do své reality vytvořit.

O den později se z Normandy ztratily veškeré poznávací znaky organizace Cerberus. SSV Normandy SR2 měla nyní nádherný vzhled kombinující stříbrnou, krystalicky modrou a černou barvu. Hadrian byl dojat tím, když Jean nechala pod velký nápis Normandy přidat i menším písmem jeho jméno – Hyperion.

oooOOOooo

46. den:

Hadrian se na Normandy Hyperion plavil již šest týdnů a ačkoliv se neúčastnil každé mise, Jean se rozhodla mu ukázat veškeré krásy, které jejich galaxie nabízela. Během misí spatřil planety nejrůznějších druhů i velikostí. Spatřil nádhernou mlhovinu, na kterou by se mohl dívat klidně i celý den a stejně by na ní objevoval něco nového.

Další věc, která jej fascinovala, byly mimozemské rasy, jejich kultura a zvyky.

Garrus Vakarian byl Turian. Hadrian vůbec netušil, jak by turiana popsal nebo k něčemu přirovnal. Nicméně to bylo právě od něj, co se naučil zacházet s většinou moderních zbraní, ne že by toho ve své realitě jakkoliv využil, ale podobné zkušenosti se vždy hodily.

Dalším členem posádky, kterého získali na Omeze, byl doktor Mordin Solus. Ten byl zase Salarian a specializoval se na genetiku, také byl profesorem a bývalým členem speciálních jednotek. Doktor Solus se pokusil přijít na to, jak mu prodloužit život a strávil stovky hodin nad jeho DNA, ale řešení mu unikalo. Navíc na to neměl mnoho času, musel totiž řešit to, proč na Normandy Hyperion skutečně byl.

Třetím nováčkem byla Jack alias Subjekt Nula. Nebylo vůbec jednoduché s ní vycházet, ostatně byla součástí experimentů, které ani Hadrian nechtěl zažít. Šokem pro ně všechny bylo, když jej poznala a prohlásila, že jej Cerberus při experimentech dávno zabil, sama jej měla vidět umírat. On si nicméně na nic nepamatoval, jak by taky mohl. Díky tomu mezi nimi vzniklo jisté pouto a Jack pohrozila vykastrovat kohokoliv, kdo mu na hlavě zkřiví jediní vlásek. Bylo pro něj celkem zábavné mít šílenou starší sestru.

Jean si s budováním posádky a týmu dala celkem na čas. Díky tomu se setkali i s Kasumi Goto, nejlepší zlodějce v celé galaxii. U ní si Hadrian musel dávat pozor, protože to byla kleptomanka a nejednou členové posádky zjistili, že jim chybí nějaká drobnost.

Hadrian se osobně zúčastnil mise, ve které asistovali Zaeedovi Massanimu v osvobození rafinerie patřící Eldfell-Ashland Energy, kterou ovládala organizace Blue Suns. Zaeed byl lovec odměn a žoldák. Ačkoliv měl Zaeed jisté zásady, Hadrian mu příliš nevěřil, hlavně kvůli tomu, že ho platil Illusive Man.

Posledním nováčkem, který na lodi přibyl, byl Krogan. Grunt byl narozen v nádrži jako experiment, díky tomu byl i geneticky upravený a podle všech předpokladů měl být dokonalým jedincem rasy Kroganů. S Gruntem neměl Hadrian příliš společného a ani s ním nepřišel příliš do styku.

oooOOOooo

49. den:

Hadrian stál ve výtahu a čekal, až se dostane do kapitánské kajuty, kam měl kromě Jean přístup pouze on.

„Hyperione? Potřebuješ něco?" optala se jej Jean hned, jak vystoupil z výtahu do jejího apartmánu.

„EDI se zmínila, že mise nedopadla tak, jak jsi doufala. Něco ohledně jisté Ashley Williamsové," řekl Hadrian a posadil se na postel vedle Jean, který byla zabalená do deky.

„Když mi Illusive Man řekl, že je Ashley na Horizonu, byla jsem nadšená z toho, že zase uvidím svou kamarádku. Místo toho, aby to bylo příjemné shledání, mi začala vyčítat spolupráci s Cerberem, zpochybňovala mojí loajalitu a plno dalšího. Částečně chápu, proč se tak chovala, ale nenechala mě nic vysvětlit, jako kdyby to byla moje chyba, že jsem zemřela a Cerberus mě oživil až po dvou letech!" vysvětlovala Jean a Hadrian ji objal, když spatřil, jak se jí v očích lesknou slzy.

„Víš, že Kenneth má slušnou sbírku starých anime? Neměl jsem čas se dívat úplně na všechno, ale kvůli tomu, jak ovládám led a blesky, mě nechal shlédnout něco přes pět tuctů epizod Naruta. Celkem se mi zalíbilo to, co řekl jistý Kakashi Hatake. Znělo to asi takhle nějak – Ti, co poruší pravidla, jsou považováni za odpad. Ale ti, co opustí své přátele, jsou horší než odpad. Ty jsi úplně stejná, nikdy bys dobrovolně na misi nikoho nenechala a raději bys za ně položila vlastní život, než abys sledovala, jak umírají. Pokud tohle Ashley nevidí a nechápe, pak nemá právo se považovat za tvou kamarádku," oznámil jí Hadrian.

„To se snadno řekne. Můj mozek to chápe, ale ne vždy srdce cítí to stejné, co on," namítla slabě, než mu vyčerpáním usnula v náruči.

„EDI, pokud to nebude smrtelně nutné, ať nás nikdo neruší. Jean si potřebuje plně odpočinout," požádal Hadrian EDI, která měla nyní podobu nádherné Elfky se stříbrnými vlasy a krystalově modrými oči.

„Oznámím to ostatním. Všichni si zaslouží pár dní odpočinku. Mám nastavit nějaký specifický kurz?" optala se jej EDI.

„Co takhle Illium? Podle toho co I-Man poslal, se tam nachází další dva potencionální členové týmu," navrhl Hadrian.

„Oznámím to Jokerovi. Dobrou noc, Hyperione," řekla a její projekce se rozplynula.

Hadrian si udělal pohodlí, protože věděl, že se odtamtud jen tak snadno nedostane, ne bez probuzení Jean. Podle toho, jak vypadala, spánek potřebovala jako sůl.

oooOOOooo

60. den:

Bylo to jedenáct dní od toho, co Jeanin tým odrazil útok Sběratelů na Horizonu a devět dní od toho, co jí pomohl do týmu získat Samaru, tisíc let stradou Asari a Thane Kriose. Thane patřil k rase Drellů, což byla také zajímavá rasa s prvky ještěrů. Bylo také mezi nimi jisté spojení, ostatně Thane byl asasín a Hadrian s ním jednoho večera vedl dlouhou diskusi o Bratrstvu Asasínů, jehož se měl Hadrian stát součástí před svým únosem.

Jean měla do týmu získat i Tali, ale tuhle misi kvůli němu odložila. Ostatně se blížil jeho čas a ačkoliv mu nic nebylo, poslední dva dny strávil na ošetřovně. Tam doktorka Chakwasová monitorovala jeho zdraví. Všichni mohli vidět, jak se jeho DNA postupně mění, jak ho to pomalu zabíjí.

„Tvůj herní svět slaví úspěch, Hyperione. Běží sotva sedmnáct hodin a již se začal rozrůstat a přizpůsobovat. Počet hráčů roste každou vteřinou a odhaduji, že během příštích sedmi hodin dosáhne hranice třiceti milionů aktivně hrajících jedinců," oznámila mu EDI.

„Výborně. Postarej se, aby sedmdesát procent výdělku šlo Jean na účet. Bude se jí hodit každý kredit, aby dokončila tuhle misi a úspěšně poté vyhrála i proti Reaperům. Dvacet procent využij pro sebe a deset procent na rozvoj a údržbu DoT," rozhodl Hadrian.

„Udělám tak, jak si přeješ. Ostatní jsou za dveřmi, chtějí se rozloučit," oznámila mu EDI a on se na ní naposledy usmál.

„Pojďte dál," vyzval je všechny Hadrian, ačkoliv tam nebyl celý tým, většina z nich tam byla a za dveřmi mohl spatřit i část celé posádky lodi.

„Tohle není správné!" protestovala Jean se slzami v očích a daleko k nim neměli ani ostatní.

„Jean, nebít tebe a ostatních, nikdy bych nepoznal krásy vesmíru a nepotkal všechny tyhle rasy. Poslední dva měsíce není nic, čeho bych litoval. Už v okamžiku, když jsem se dostal z té nádrže, jsem věděl, že nebudu žít příliš dlouho," snažil se ji uklidnit, ale to se zdálo být nemožné.

„Složila jsem ti přísahu a také ji vyplním," slibovala mu.

„Hlavně nezapomínej žít. Také nechci vidět, jak se vydáváš temnou cestou mstitelky. Nikdo z nás nechce, aby tě Samara poté musela zabít kvůli tomu, že porušíš její Kodex."

„Bylo mi ctí bojovat po tvém boku, ačkoliv se na některých věcech neshodneme," prohlásil Jacob.

„Upřímně je mi líto toho, co ti Cerberus způsobil. Rozhodla jsem se, že až se naskytne ta pravá příležitost, převezmu od Illusive Mana kontrolu a vrátím naší organizaci k původním hodnotám," řekla Miranda a hluboce se mu poklonila.

„Tříhlavý pes Kerberos je strážce podsvětí. Nechť se Cerberus stane strážcem nevinných před temnou stranou galaxie bez ohledu na původ nebo rasu," řekl Hadrian a dal Mirandě velice těžký úkol, ale věřil, že jej dokáže splnit. Ostatně k tomu měla všechny dostupné prostředky.

„To je něco, za co bych klidně i bojoval. Jen velice málo lidí si získalo můj respekt a ty sis jen získal, Hyperione Blacku," oznámil mu Garrus.

„Kde je Jack?" optal se Hadrian.

„Tady, odmítala se ukázat, ale později by toho litovala, tak jsme tady," ozvala se Kasumi a společně s Jack se zviditelnily.

„Rione," řekla Jack skoro neslyšitelně a klekla si vedle jeho lůžka.

„Kde je má šílená starší sestra, hmm? Copak jí opustila veškerá odvaha? Copak uhasl její oheň?" ptal se jí, když spatřil její prázdné oči.

„Všechny do jednoho je najdu a zničím, slyšíš mě? Pomstím tvou smrt a je mi jedno, jestli mě to zničí nebo ne!" vykřikla a každý pocítil sílu její moci.

„Nejsi jediná, Jack. Jakmile dokončíme naší misi, mým novým cílem bude stávající Cerberus. Každé dítě je posvátné a drahocenné," prohlásila Samara.

Než mohl nicméně přijít na řadu někdo další, Hadrian pocítil, jak pomalu mizí. Každý mohl vidět, jak se jeho prsty na nohou pomalu měnily v průhledný led, který se rozpadal v podobě miniaturních sněhových vločkách.

„Všem vám z celého srdce děkuji za dva měsíce plné dobrodružství," poděkoval všem, než se otočil na Thanea.

„Pamatuj Thane. Laa shay´a waqi´un mutlaq bale kouloun moumkin," prohlásil a Thane přikývnul, než v tiché motlitbě poklekl na kolena.

„Jean. Ti, kteří se vydali do říše mrtvých s námi stále zůstávají v našich srdcích. Možná tu již nebudu v této podobě, ale stále budu s vámi, ať už půjdete kamkoliv," loučil se Hadrian a mrkl na EDI, která vše sledovala skrze kameru. Nic jiného říci ani nemohl, protože celé jeho tělo zprůhlednělo a následně explodoval ve oblaku sněhových vloček.

„Jednou se znovu setkáme, Bratře," prohlásil Thane, než se zvedl a chystal se opustit ošetřovnu.

„Hyperion pro vás všechny zanechal nějaké dary. Najdete je v jeho kajutě. Také má pro vás všechny poslední dar," ozvala se EDI a upoutala tak na sebe všechnu pozornost.

„Kdo umřel?" optal se Hadrian všech a pobaveně se ušklíbl nad jejich šokovanými výrazy.

„Hyperion s mojí pomocí nahrál kopii své mysli do mého jádra," vysvětlovala EDI.

„Jop, rozhodl jsem se, že bez mé účasti nebudete moci úspěšně dokončit naši misi, takže dost těch slz, máme plno práce!" prohlásil Hadrian v dospělé elfské podobě, kterou pro něj EDI připravila.

Jean byla první, která se usmála, než se začala tiše chichotat, po chvilce se již smála na celé kolo. Kdyby toho byla schopná, objala by jej. Její dobrá nálada se hned rozšířila celou lodí a ačkoliv každý truchlil za smrt jejich spolubojovníka, v jisté formě byl stále s nimi a proto se to rozhodli celé oslavit.

„Takže můj bráška Rion a EDI, jo? Kdy se dočkáme digitálních dětí?" rýpla si do nich Jack a to vyvolalo další vlnu smíchu.

Pokračování příště!

---

Profil:

Jméno: Hadrian James Potter

Věk: 11

Třída: The Gamer

Titul: Čaroděj - Koncil Sedmi

Status krve: Čistokrevný

Level: 30 - Exp: 10.78% (41 200/444 000 exp)

HP: 5 680

MP: 8 150 (+5 400 drahokamy)

STR: 100 (+10 ze setu)

VIT: 108 (+10 ze setu)(+50% HP)

DEX: 100 (+15 ze setu)

INT: 140 (+50% MP)

WIS: 107 (-25% Cena, +5% MP regenerace)

LUK: 80 (+20% šance k lepšímu lootu)

Status Body: 0 (160)

Perks Body: 0 (16)

Status:

- Hadí Jazyk (+15% k síle a účinku léčebné magie, +20% k síle a účinku protikleteb)

- Chlapec-který-přežil (+25% k exp ze splněných Úkolů)

- Dědic rodu Potterů (+15% k síle kouzlům Obrany proti černé magii, +15% k síle Runové magie)

- Dědic rodu Blacků (+15% k síle kouzel Černé magie, +15% k síle magie v boji s magickými tvory)

- Matčina oběť (Dočasný Status) (+75% obrana proti Voldemortovi, 50% obrana proti Smrtijedům, 25% obrana proti neoznačeným Smrtijedům)

- Student Prvního ročníku (+25% k INT a WIS při studiu na území Bradavic. Dodatečný efekt +2 VIT, +1 INT, +1 WIS za každý level)

Peníze: 4 270 L, 113 401 G, 421 134 AD

Svěřenecký Trezor: 202 700 G

Turnajové body: 65

Kolejní body: 355

---

Glacian - Yuki Kitsune

Třída: Summon (2. úroveň)

Level: 43 (132 100/200 000)

HP: 4 645 (1/4 summonera + 75*lvl)

MP: 5 262 (1/4 summonera + 75*lvl)

Status:

- Gobi (+40% k síle a účinku Magie Živlu ledu pro všechny ve Skupině)

Info: Yuki Kitsune je vzácný druh magické lišky, která ovládá sníh a led. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Maximální počet ocasů na 2. úrovni je šest. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a 7x Esenci Živlu Ledu.

Artemis - Sněžná sova

Třída: Magický mazlíček (1. úroveň)

Level: 30 (0/? exp)

HP: 1 500 (50*lvl)

MP: ? (Odemčení na 2. úrovni)

---

Úkoly:

Školní pohár! (355/500)

Ukryté Svitky Kouzel! (20/100)

---

Slovo autora:13 301 – to je počet slov v čisté délce téhle kapitoly. Pravdou je, že bych jistě mohl napsat ještě delší kapitolu a dát více prostoru části se světem Assassins Creed. Nicméně se musím přiznat, že jsem měl jisté problémy s psaním oné části téhle kapitoly a nejspíše to půjde i poznat. Na druhou stranu mě bavilo psaní Mass Effectu, což byla moje hlavní volba a to hned kvůli několik věcem.

Kapitola také neprošla žádnou korekcí a kdo ví, kdy moje korektorka bude mít čas. Jistě to po sobě jednou nebo dvakrát ještě přečtu a opravím různé věci, ale online verze se jen tak brzy nezmění i přes fakt, že v PC budu mít již verzi s menším množstvím chyb atd...

Jinak někteří se rozhodli, že do komentářů budou psát slohové práce. Neodpovím úplně na všechno, ale pokusím se.

---

Ke komentářům kapitoly 2. 13. (24):

- Pushi19: I don´t know. I must find someone who will translate my story first. My time is limited, so I can´t do it myself.

- martin fido: No, neboť se Hadrian vrátí na začátek dne, těžko se bude vracet pro věci, které ještě neztratil, protože se vrátil do doby, kdy ještě neumřel a ani znovu neumře. Jo, někdy mám problémy si pamatovat na všechny bonusy, skilly a další věci. Mám sice sešit tabulek v excelu s asi 15 listy pro nejrůznější věci, ale občas se v tom ztrácím i já sám.

- Martin Novak: Díky a ano, jsem si vědom mnoha nedostatků, které jsi vypsal. Pokud jde o jména, je to s nimi složitější. Některá jména se velice těžko skloňují nebo používají, nicméně odmítám používat jejich české ekvivalenty. Pokud jde o „čistou" a „umělou" mluvu mezi postavami, je to tak trochu i moje deformace a lokace, kde jsem vyrostl. Vždy jsem byl veden k tomu, abych mluvil čistě a ne tou zdeformovanou češtinou, která je dneska všude slyšet, takže asi tak no. Nic osobního proti nikomu, ale jak slyším mluvit Pražáky, dával bych pěstí mezi oči jednomu vedle druhého xD.

- Drticool: Tvl, jak ti na tohle všechno odpovím bez toho, aby se zbláznil, netuším, ale jdu na to xD. Díky za rozepsání to v bodech. Jinak odpovídám postupně tak, jak to čtu, tak snad i mé odpovědi jsou trochu zábavné.

1) Jakmile získá Esenci Živlu z konkrétního tvora, může si jej zaregistrovat pouze jednou, další Esence mu již nebudou k užitku, aspoň co se týče MD Avatar Ledu. To znamená, že pokud je v Říši Sněhu a Ledu třináct druhů monster, pak bude moci vyvolávat jen třináct Avatarů Ledu. Pokud jde o to vybudování si armády, rád bych se tomu vyhnul. Ačkoliv miluji, když je hlavní hrdina OP, zas tak to přehánět nechci.

2) Svět Živlů je vytvořen přímo na zakázku pro Hadriana, ale až bude větší množství Gamerů, jistě jim tam umožní přístup.

3) Tvorba Svitků a Knih skillů je něco, s čím chci taky zacházet opatrně. Zahrávám si s myšlenkou využití Nakladatelství Istari, ostatně to jsem vytvořil právě z tohoto důvodu.

4) Pravda, Hadrian by si mohl vytvořit dimenzi s vlastním apartmánem, možná toho využiju, ale na druhou stranu se mi to zdá jako plýtváním této schopnosti.

5) Jop, skoky časem jsou problém právě kvůli těmto přepočtům a občas něco prostě unikne. Navíc Hadrian došel do stádia, kdy za normální činnosti již nedostává staty, jen za levely a bonusové body. Drahokamy si nechávám jako odměnu z Truhel a nechci, aby jich měl zase tisíce.

7) Myšlenka na blokování statů je zajímavá, nicméně to není tak, že když bude mít 1000 STR, tak bude moci zvedat auta malíčkem atd... možná, když bude v nějakém dungeonu, tak ano, ale normálně mezi „nehráči" jsou jeho staty omezeny na potenciál toho, co normální tělo v jeho věku zvládne. Takže z něj nebude Rambo, Flash ani King Kong xD.

8) Bude to nějaká doba, než plně rozvine Metamorfomagii. Pokud jde o zvěromagii, možná přidám nějakou druhou nebo vyšší úroveň metamorfomagie, kdy bude moci přijmout i nějakou zvířecí podobu po splnění nějakých podmínek. Nabízí se zde třeba použití rituálů.

10) Teďka jsem to počítal a na těch 12 levelů potřeboval cca 3,5mil expů. Stejné množství bude potřebovat, aby získal dalších pět a půl levelu, takže se to zpomalí, hlavně když bude mít méně času. Jen tak pro zajímavost, originální The Gamer má již lvl 120, jak dlouho že tu schopnost má? Hadrian je Gamerem již dva/tři roky a je „pouze" lvl 30 xD.

12) Uvidíme.

13) Vztah mezi Koncilem Sedmi a Prefekty, Primusem nebo Primuskou. Koncil rozhoduje o budoucnosti koleje a její politiky, když to tak mám říci. Prefekti atd... mají úkol prosazovat kolejní pravidla a udržovat v pořádek v ní i mimo ní. Takže Prefekti se ve Zmijozelu zodpovídají Koncilu Sedmi.

14) Smyslem je to, že jeho Správce pokladů dokáže pracovat efektivně a využívat jakékoliv příležitosti k dokončení úkolu. Možná ještě nezačal se změnami, ale změny si vyžadují prostředky. I přes neaktivitu díky svému podílu vydělává zlato. Nehledě na to, že mu chybí zkušenosti na úspěšné vedení něčeho takového, jako je denní tisk.

18) Vrátí se na začátek dne z důvodu, že probuzení je „záchytný bod" v čase.

- Zai Dragonel: Netušil jsem, jestli odpovědět na všechno tady nebo ti to napsat do soukromé zprávy, ale když už jsem se rozepsal pro Drticoola, rozepíšu se i pro tebe xD.

14 – Zas tak podrobně jsem systém svitků kouzel nepromýšlel, ale řekněme, že systém generuje svitky kouzel, které ještě nezískal. Možná bych mohl využít duplicitních svitků ke zpomalení jeho postupu. Pokud jde o vývoj kouzel, jejich kombinace atd... nechci si to až příliš moc komplikovat, už teďka občas ztrácím přehled.

15 – Je to možné, nicméně píšu to hlavně se zaměřením na Hadriana, takže když má otázky, tak se na ně optá. Mohl bych zapojit více lidí do diskuze v hodinách. Pokud jde o ukázku schopností ve Zmijozelu, stále si buduje dostatečnou reputaci k tomu, aby si na něj nikdo nic nezkusil. Navíc mu nelze vyčítat trochu nebelvírského chování, bez něj by nikdy nevkročil do jediného dungeonu xD.

16 – Pokud jde o klíče k truhlám, později bych mohl udělat nějakou soutěž mezi Gamery, kdy se počty klíčů zredukují na počet existujících truhel s tím, že na jejich nalezení mají nějaký čas a po skončení soutěže o zbylé klíče přijdou nebo si je nechají do další soutěže.

17 – Kdo ví, jestli se moudří draci stále v nějaké dimenzi nacházejí nebo ne. Historie z podání lidí bude jistě jiná, ačkoliv ta nejstarší historie je jimi dávno zapomenuta nebo zcela ignorována.

21 – Živlové brnění by pro Hadriana jistě možné bylo, nicméně led je takový problematický živel. Jinak to hledání na abyss aukci nemám nijak promyšlené a znovu se mi to nechce nijak komplikovat.

22 – Použití krystalů v technologiích jsem si zamiloval díky Protossům ze Starcraftu a poté i díky Antikům ze Stargatu xD.

24 – S psaním kapitoly z pohledu Tamary je extrémně problematické. Zaměřil jsem se na věci, skilly a majetek z pohledu Hadriana, takže abych mohl napsat kapitolu čistě o Tamaře, musel bych pro ní vytvořit úplně stejnou „databázi" věcí, ačkoliv část skillů má od Hadriana, zbytek má svoje. Také netuším, jestli mám odvahu se vžívat do ženské role, mohlo by to být nebezpečné xD. Jinak postih pro Hadriana nějaký bude, ačkoliv jsem hajzl, který fandí své hlavní postavě, takže i přes tento postih ze svých výletů do jiných realit něco získá.

- Yorush: Děkuji za těch pár komentářů. Prvně řeknu, že jsem si vědom mnoha chyb, které se v online verzích stále nachází. Stále jsem totiž nenašel čas na to, abych na nahrál již poopravené dokumenty a celou povídku tak aktualizoval. To JSI mám u sebe opravené už asi tři měsíce, ale jak jsem řekl, jsem líná kůže na to, abych to opravil i u online verze.

Pokud jde o informace o smrti jeho rodičů, mám takový pocit, že jsem psal něco o tom, že to našel v novinách v místní knihovně? Nejsem si jist, je to zatraceně dávno xD. To Nevillovo zařazení jsem později opravil a pozměnil, znovu online verze není aktuální. Budu to muset nějak zvládnout. Jinak nevím, jestli jsem se o tom již zmiňoval, ale čtení po sobě něčeho, co jsem právě dopsal, není něco, co by mě extrémně bavilo. Musím počkat nějakou dobu, než toho jsem schopen.

Zkusím se v nějaké vzpomínce vrátit k Hermionině reakci na pevnou délku úkolů nebo se o tom zmíním na schůzi profesorů. Už jsem si k tomu udělal poznámku, které si poslední kapitoly dělám čím dál častěji, takže to do děje jistě zakomponuji.