Epilog – po 10 letech

„Jestli mě chceš, tak si mě zkus chytit!"

Draco hlasitě zabručel, když se James vykroutil z jeho sevření a s chichotem odběhl opačným směrem. Jeho bratři, Albus Severus a Scorpius, se zasmáli a povzbuzovali ho sborem výskání a potlesku. „No tak Jamesi, musím ti spravit límec!" křičel za ním Draco a byl si mdle vědom toho, že to nebude nic platné. Sledoval, jak kluci zmizeli za rohem, a kecnul si na pohovku v obývacím pokoji, podrážděný a vyčerpaný. Proč Harry trval na tom, aby měli děti, mu bylo stále záhadou, a proč jich museli mít tolik, mu bylo ještě větší záhadou.

O chvilku později vešel do místnosti Harry s Jamesem pod jednou paží, Albusem pod druhou, a Scorpiusem v závěsu. „Máš s klukama obtíže?" zeptal se pobaveně Draca, pak chlapce postavil a sám Jamesovi upravil límeček. Draco se na něho v odpověď jenom zakabonil a Harry se uchichtl.

„Byl jsem na něho moc rychlej, tati," řekl James upřímně a tahal Harryho za košili. „Já a Al a Scorp!"

Harry se znovu zachichotal. „Ano, to je mi jasný." Jednou rukou Jamesovi rozcuchal uhlově černé vlasy.

Chlapcovy šedé oči zajiskřily pobavením. „A Al si u snídaně pobryndal svou hezkou košili!"

Albusova tvář se zabarvila do tmavě červena. „Ne, nepobryndal, taťko!" na okamžik se podíval prosebně na Harryho a pak zahanbeně na podlahu. „Možná jenom trošičku." Trochu vystrčil drobný spodní ret, aby předvedl, jak moc je mu to líto. A Harry mu to uvěří, vždycky mu to uvěřil. Draco zavrtěl hlavou. Ten klučík byl celý Harry, od neuspořádaných havraních vlasů po zářivě zelené oči. Obzvlášť, když dělal tenhle obličej.

Harry se na něj dolů soucitně podíval. „To je dobrý, Ale. Jdi se převléknout, ano? Běžte všichni."

Chlapec mírně ublíženě popotáhl a pak se obrátil, aby triumfálně pohlédl na svého staršího bratra. Ti dva zamířili ke dveřím a živě se spolu bavili a smáli. Scorpius byl celý ten čas zticha a šedé oči upíral na Draca, jako by čekal na souhlas k odchodu. Draco se usmál a přikývl. On jediný z jejich chlapců měl blond vlásky a vypadal přesně jako Draco, když byl v jeho věku. Byl taky zdrženlivý a trochu vážnější, než jeho bujaří bratři. Někdy si Draco tajně pomyslel, že je Scorpius jeho oblíbený syn. Chlapeček mu úsměv oplatil a pelášil za bratry. Všichni vyběhli z místnosti společně, křičeli a skákali v souboji o to, kdo z nich je víc nesnesitelný. Draco osobně byl toho názoru, že vyhrát můžou všichni. Zamnul si čelo.

„Proč jsem dnes kvůli tomuhle nešel do práce?" postěžoval si, zatímco se Harry usmál a posadil se vedle něho.

„Protože je miluješ a jdeme na večeři k Weasleyovým, nebo jsi zapomněl?"

Draco se na něho zaraženě zazubil. Jak by mohl zapomenout na výlet do obydlí divokých Weasleyových? „Ne, nezapomněl."

„Samozřejmě že ne. Stejně si nemyslím, že tě tam venku potřebují tolik, jako my tady, ty silnej, statečnej bystrozore," škádlil ho Harry a něžně třel Dracovi paži. Draco se usmál. Časem, dohadováním, přesvědčováním a hromadou tvrdé dřiny nakopávání zadků, se mu podařilo po absolvování dostat do programu pro výcvik bystrozorů, a splnil si tak svá dlouhotrvající přání o pomáhání zachraňovat svět, zločinec za zločincem. Harry nastoupil do výcviku s ním a krátce pracovali společně jako tým, než dal Harry výpověď a stal se léčitelem u Sv. Munga. Draco věděl, že Harry nikdy nechtěl být bystrozorem, ale udělal to, aby udělal lidem radost. A jakmile si jednou uvědomil, že je mu to ukradené, přešel k tomu, co chtěl doopravdy dělat. Poté, co se před 4 lety narodila Lily, odešel Harry i od Sv. Munga a teď byl prostě doma a staral se o děti. Všem ostatním se to mohlo jevit tak, že Harry kvůli dětem obětoval vlastní štěstí, ale Draco věděl, že je Harry opravdově a bláznivě šťastný, když dělá, to co dělá. Nevyměnil by to za nic na světě.

Draco vzdychl. „Ti kluci budou má smrt. Jak s nimi můžeš celej den vydržet? Já je vídám jenom ráno a večer, ale ty! Každej den. U Merlina."

Harry se zasmál. „Hádám, že tráví příliš mnoho času s Hugem. Nebo aspoň James, a víš, že Al a Scorp dělají všechno po něm."

Draco zabručel a přikývl. Hugo Weasley byl malý šprýmař, přesně jako jeho hřmotný otec. Nemluvě o nejlepším příteli jeho otce, který byl čirou náhodou i Dracův manžel... Rozhlédl se. „Kde jsou holky?"

Harry si povzdechl a rukou si pročísl věčně přeházené havraní vlasy. „Oblékl jsem je před půl hodinou, takže předpokládám, že Becca je v kolíbce a Lily pomáhá tvé matce v kuchyni. Pořád ještě neumí obluhovat sporák, víš."

Draco se zazubil. „Ona se to nikdy nenaučí. Na panství má domácího skřítka, kterej pro ni vaří. Řekl bych, že se zkrátka pokusí udělat na tebe a Weasleyovy dojem svými obrovskými dovednostmi, které ve skutečnosti nemá."

Harry se zazubil nazpátek. „Je úžasná taková, jaká je."

Draco se posunul blíž k němu. „Ty jsi úžasnej."

Harry zvedl obočí. „Ne, ty jsi úžasnej."

Draco se šibalsky usmál. „Pojďme přeskočit to roztomilý milenecký hašteření a rovnou na věc, co ty na to?" posadil se podbízivě obkročmo Harrymu na klín a bleskovým pohybem lapil jeho ústa. Harryho ruka zmizela pod jeho svetrem a on na oplátku zatahal za Harryho kalhoty.

„Tatínku!" Muži od sebe odskočili, když do místnosti vtrhla Lily, čtvrté dítě rodiny Potter-Malfoyů. Pevně objala Harryho kolem pasu a pak se obrátila, aby širokýma očima pohlédla na Draca. „A otče!" zvolala, skočila mu na klín a i jeho šťastně objala. „Ty jsi dneska doma!"

Usmál se a pocuchal jí vlasy. „Ano Lily, brzo všichni jdeme na večeři k Weasleyovým, pamatuješ?"

Pěkné zelené oči se jí rozsvítily. „Juchů! Dneska uvidím Rose!"

Draco si ji zhoupnul na noze a ona se zachichotala. „Jo, uvidíme."

Do pokoje vešla Narcisa a nesla křičící Beccu. „Draco! Harry! Vaše dcera nechce přestat plakat!" Podala Beccu Harrymu a vypadala vyčerpaně, ale přesto královsky. I po 10 letech byla stále stejně krásná jako vždy. Koneckonců, byla Malfoyová.

Lily vstala a ovinula se jí kolem nohy, vypadajíc ustaraně kvůli své malé sestřičce. „Bolí ji něco, babi?"

Narcisin napjatý výraz vyčerpanosti se vyhladil. „Ne miláčku, je v pořádku. Jen trošku smutná."

„Óó, ale Becco," cukroval Harry a kodrcal miminko sem a tam. Draco si pamatoval její narození obzvlášť jasně. Vybavoval si okamžik, kdy ji poprvé spatřil, kdy se mu srdce zatetelilo jinak, než tomu bylo u pěti předchozích dětí. Měla hebké, čistě blond vlasy a kouzelně smaragdové oči a bronzovou pokožku. A byla to Rebecca. Draco se podíval na Harryho, jak ji chová s milující péčí, a srdce se mu znovu zatetelilo. Vybavoval si, jak Harryho pozoroval při pokusu o utišení maličké panenky jménem Rebecca před deseti lety v prázdné učebně a cítil se přesně tak, jako teď. Pyšný. Když nad tím teď Draco přemýšlel, nemohl si tak docela vzpomenout, co se s onou panenkou stalo. Už ji neviděl roky. Znenadání pocítil potřebu ji znovu držet, i kdyby jen kvůli vzpomínkám.

Harry k němu pohlédl, vycítil jeho sentimentální myšlenky a podal mu utišující se miminko. „Půjdu zkontrolovat kluky. Ne abys ji teď zacpal ponožkou," prohodil škádlivě k Dracovi a Draco po něm hodil polštářem, když odcházel.

„Sklapni, idiote!" zařval za smějícím se mužem a zakřenil se, když uslyšel Harryho křiknout zpátky, „To zrovna!"

Rodina Potter-Malfoyových dorazila do Doupěte, pozdě jako obvykle kvůli rutinnímu hašteření („Tati! Al do mě strčil!" „Ne, nestrčil, to on strčil do mě!") a Draco s netrpělivým zafuněním poklepal nohou. „Vědí, že chodíme vždycky pozdě, neměli by nám prostě nechat otevřeno? Není to tak těžký," postěžoval si a upravil si Beccu v náruči, zatímco ho James a Scorpius tahali za kalhoty.

„Draco, nekňourej. Nesluší se to," spílala mu roztržitě Narcisa.

Harry se na něho ušklíbl. „Jo Draco, nesluší se to," řekl a zelené oči mu škádlivě blýskaly. Draco se na něho zaškaredil.

Konečně paní Weasleyová otevřela dveře. „Ahoj, pojďte dál!" Uvedla je vesele dál a vtáhla Harryho do obvyklého objetí. „Harry, drahoušku, ty jsi každopádně moc hubený, musíš víc jíst! Dobře, že jsem na dnešní večer připravila tvoje oblíbené."

Harry se začervenal. „Ále, paní Weasleyová-" Draco se zakřenil a zavrtěl hlavou. I po všech těch letech paní Weasleyová Harryho pořád rozmazlovala.

„A Draco, tedy tedy, ty jsi pořád stejně okouzlující jako vždy! Musíš Harrymu říct, aby víc jedl," zašveholila, obrátila se na nyní stejně zardělého Draca a rovněž ho objala. Paní Weasleyová byla ta nejsrdečnější žena, jakou kdy poznal. Když se vypořádala s jeho objímáním, obrátila se k Dracově matce.

„Narciso, jak se vede, drahoušku?"

Narcisa se hřejivě usmála. „Docela dobře, Molly. Potřebuješ pomoct s vařením?"

Draco nedokázal zabránit zafrkání, když se paní Weasleyová usmála nazpátek. „Ale ne, ne to je v pořádku, vy jste tady hosty! Pojďte, rodinka čeká!" Když se skupina vydala do hlavní místnosti, zvolala paní Weasleyová příliš nahlas, „Je to velká radost, mít vás tu u nás na večeři, chlapci!"

„PŘEKVAPENÍ!"

Najednou začali zpoza pohovek a rostlin a křesel vykukovat lidé, široce se usmívali a mávali na ohromenou rodinu. Draco překvapeně uskočil dozadu a ucítil, jak i Harry udělal krok zpátky. Místnost byla zaplněná všemi jejich přáteli a rodinou, zrzavou a střapatou drobotinou a malými kopiemi bývalých Zmijozelů.

„Šťastné 10. výročí!" zvolala paní Weasleyová a chytila Harryho do obrovského objetí. Děti potěšeně zavýskaly a utíkaly si hrát s ostatními dětmi, smejíce a poskakujíce po celém domě. Draco spatřil Hermionu a Rona, jak se blíží k Harrymu s povzbudivými úsměvy. Přejel místnost očima a našel Thea postávajícího s Fredem a Georgem Weasleyovými.

„Hej!" zavolal a klestil si k nim cestu. „Theo!" Druhý muž se obrátil a zazubil se na něho, potřásaje mu rukou.

„Draco, rád tě vidím! Jak semáš?"

„Skvěle! Jak se má Ginny?" zeptal se a pátral po Theově už manželce, už po 7 let.

Theův úsměv se rozšířil. „Bezvadně. Jenom září, chlape. Přísahám, ona je jediná žena, na které kdy může těhotenství vypadat dobře."

Draco se zasmál. Pár byl zrovna teď u osmého dítěte, a nebyl u konce. „Na mou duši. Pansy byla během těch svých šílená. Vytočit ji znamenalo být synem smrti."

„Hej! Já to slyšela!" Pansy k nim došla a liskla ho přes zátylek. „Blbečku."

Draco si zamnul hlavu. „Au, ty praštěná ženštino!"

Povýšeně si odfrkla a ušklíbla se. „Pro tebe chytrá, úžasná praštěná ženština, Draku."

Zaškaredil se na ni. „Ty se mnou rozhodně zítra nepočítej na sváču, ty couro."

Vzhlédl, když ho po rameni poplácal Blaise s Harrym, Ronem a Hermionou v závěsu. „Hej! Neříkej mojí ženě couro! Je tak při nejhorším běhna – au! Uvolni se, lásko, jenom jsem si dělal prdel – AU!" I jeho Pansy pleskla dvakrát přes zátylek.

Draco se zachichotal. „To znám. Pořád nemůžu uvěřit, že sis toho cvoka vzal."

Blaise se zařehtal. „Víš, co se říká, magoři drží basu. Ty a Harry byste to měli vědět, oba jste šílení – aúúúú! Ale no tak!" Harry a Draco ho oba propleskli a zubili se na jeho účet.

„Vy lidi jste všichni tak brutální," zabrblal.

Hermiona se zachichotala. „Handrkujete se, jako obvykle. Jeden by si pomyslel, že to bylo jen 10 minut a ne 10 let." Ukázala k pohovce. „No tak pojďte, dárky!" Harry s Dracem se po sobě překvapeně podívali. Dárky?

„Miono, je to naše výročí, ne narozeniny," zabrblal Harry, očividně nesvůj ze vší té pozornosti, které se jim dostávalo.

„Ále, zmlkni a zrychli," vyčinila mu a odtáhla je oba, aby se posadili na pohovku.

Pan a paní Weasleyovi jim dali pletené svetry – jeden pro každého člena rodiny, Fred a George jim přinesli několik zkušebních krabic s jejich nejnovějšími výrobky (k radosti dětí a hrůze dospělých), Ginny a Nott jim dali lístky na koncert mudlovské kapely, která se v poslední době Dracovi začala líbit, a Blaise s Pansy jim darovali drahý čínský čajový servis.

Nakonec Hermiona vytáhla z tašky malý balíček. „Tady je něco vašeho, co jsme Ron a já našli nedávno během vyklízení našeho bytu – tedy, já jsem uklízela a Ron si stěžoval-" velká skupinka se zasmála, zatímco Ronův obličej změnil barvu do odstínu odpovídajícího jeho vlasům, „a hádáme, že byste to rádi dostali zpátky." Rozbalila balíček a Draco ucítil, jak Harryho stisk zesílil, když jim podala dlouho postrádanou panenku Rebeccu.

„Myslel jsem, že jsme ji ztratili," vydechl Draco a s nostalgií zíral dolů na panenku. Po ukončení školy bydleli Draco, Harry, Ron a Hermiona ve společném bytě, aby si dopřáli čas, než se v raném stádiu manželství postaví na vlastní nohy – Ron s Hermionou se vzali jen dva měsíce po něm a Harrym. Měli samozřejmě oddělené pokoje, ale tehdy Draco konečně poznal ty přátele, kteří Harryho vždy milovali a podporovali, a zjistil, že se mu celkem zamlouvají. A když se on a Harry asi po roce přestěhovali do vlastního domu, druhý pár se rozhodl v bytě zůstat.

Hermiona se jemně usmála. „Vím, že má pro oba z vás sentimentální hodnotu. Omlouvám se, že jsme ji nenašli dřív, ale byla v šatníku pokoje, který jste s Harrym mívali, a my tam už normálně moc nechodíme-"

„Děkujeme vám," řekl Harry a přerušil ji. „Vážně. Hodně si toho ceníme."

Draco se kousl do rtu. „Ano, děkujeme, Hermiono. A Rone," řekl tiše a usmíval se na pár usazený naproti nim. Oba jim úsměv oplatili. Přejel pohledem po místnosti, díval se po všech těch tvářích a uvědomil si, že ho tihle všichni milují. Deset let zpátky neměl ani tušení, co je to láska. Cítil, že nebyl nikdo, kdo by ho miloval. Teď konečně viděl, jakého nesmírného požehnání se mu dostalo, že má nejen jednu osobu, ale celou místnost plnou lidí, kteří ho milují.

Jako posledního vyhledal pohledem svého manžela, toho krásného a charismatického muže, kterého se Dracovi nějak povedlo si ponechat. Zelené oči měl plné lásky a radosti a usmíval se oním zářícím úsměvem, který stále dokázal roztříštit Dracovi srdce, i po všech těch letech, a on si uvědomil, že to opravdu bude navždycky. Už nebylo žádných pochyb, žádné iracionální nejistoty, žádné netečné samoty. Byli jen Harry a Draco, navždycky.

„Tak moc tě miluju," řekl upřímně a vtiskl na Harryho rty lehký polibek. Cítil, že se druhý muž usmál.

„Taky tě miluju. Šťastné výročí," zašeptal zpátky.

Ron si hlasitě odkašlal, aby jim připomněl, že mají pořád ještě společnost. „Takže než se dáme do jídla, proč si s Harrym nepředáte navzájem dárky?" navrhl.

Draco se podíval na Harryho, který se teď usmíval docela žáludně.

„Myslím, že si dáme svoje... dárky, až dneska večer dorazíme domů," řekl Harry a mrknul na něho.

Draco mu mrknutí oplatil. „Až uložíme děti, lásko."

Ron vydal dávivý zvuk, zatímco všichni ostatní se smáli. „Zatraceně, vy chlapi všechno zkazíte... no, až na mou chuť k jídlu. Jde se jíst!" Ve společném veselí se všichni prodírali ke kuchyni, aby si zabrali místo u stolu. Draco se usmál, když ho Harry vzal za ruku a vytáhl ho nahoru, natěšený na jídlo. Některé věci se nikdy nezmění.

„Tak šup, Draco, jsem děsně vyhládlej, pro sirupovej košíček bych teď udělal cokoliv!"

„Cokoliv, Harry?"

„Ó bohové, cokoliv."

Draco si představil všechny ty věci, které by mohli dělat, mít sirupovým dortem potřený každičký centimetr svých těl, a olízl si rty.

Nemohl se dočkat, až budou doma.