Konečně doma...konečně

"Dobré ráno, Harry," usmála se Beky ze své obvyklé pozice na svého polospícího pána, "jak se dnes ráno cítíš?"

"Dobré, Beky," usmál se na ni zářivě, "a jak se má moje nejoblíbenější asistentka?"

"O tom nic nevím, Harry," zarazila se zmateným tónem, "nevěděla jsem, že disponuješ více asistenty, pokud mi ale dáš pár minut, hned jejich stav zjistím."

"Ale já mluvím o..." ale to si všiml, jak jí pobaveně cuká koutek úst: "Ty jedna mrňavá..."

"Omlouvám se, Harry, ale nemohla jsem odolat," rozesmála se naplno Beky.

"V pořádku, Beky, však já ti to nějak vrátím."

"Tak to si počkám," mrkla na něj provokativně.

"Co nás dnes čeká?"

"Vrchní dozorce tě požádal o pár minut. Rád by ti předvedl nové bezpečnostní prvky věznice," zahlásila Beky, čtouce z knihy, "byl by také dobrý nápad osvěžit si duely nebo nastudovat nějakou novou pěknou tlustou knihu."

"Pravda," přikývl Harry, "už je to nějaká doba, co jsem si dal pořádně do těla. Řekni Dozorci, že bezpečnost s ním proberu po obědě."

"Jak přikazuješ," nepřítomně odsouhlasila Beky, když zapisovala denní plán do své bichle.

"Ještě jedna věc," dodal Harry vážným tónem.

"Ano, Harry?" vzhlédla dívka tázavě.

"Jsi v pořádku?" věnoval jí starostlivý pohled, "myslím po včerejšku."

"Ano jsem, Harry, děkuji za optání."

"Dobře, chci jen, abys věděla, že si vážím toho, kým jsi. Jména tvých rodičů na tom nic nezmění," vzal ji za ruku a zhluboka se nadechl, "kromě toho jsi neteř mého kmotra. Neteř, se kterou by se nepochybně velmi rád seznámil."

"Děkuji, Harry," zjihla jeho asistentka, "slyšet to od tebe pro mne hodně znamená."

Harry vstal z postele a objal ji: "Co kdybys zrušila trochu z času pro studium a vyhradila jej, abychom si mohli popovídat?"

"Dobře. Bude to vše?"

"Vyhraď před a po snídani trochu času pro nás dva a Hermionu, rád bych si trochu odpočinul od vladaření."

"Ano, Harry, dle rozkazu," usmála se na něj zářivě.

Zahleděl se usměvavě na její záda, když ji pozoroval odcházet z místnosti; nebyl si jistý proč, ale myšlenka na společně strávený čas se dvěma dívkami jej naplnil příjemným pocitem. Oblékl se do své obvyklé 'knížecí uniformy', jak jí rád říkával, a odešel do jídelny na snídani.

"Beky říkala, že chceš s námi strávit před snídaní trochu času," zeptala se jej Hermiona, když jej zahlédla.

"Po včerejšku bych řekl, že si všichni zasloužíme oddech a nějaký společně strávený čas. Na světě není nic, co bych teď radši dělal."

"Cítíme to stejně," přikývla Beky a trojice se na sebe usmála.

Následujících několik hodin se Harrymu zaryly do paměti jako jedny z nejšťastnějších momentů v jeho životě. Mohl zapomenout, že je vládcem malého ostrovního národa, zapomenout na věštbu, mohl v klidu zapomenout na celý svět a být normálním teenagerem bez jakýchkoli starostí.

"Je čas navštívit vězení, Harry," ozvala se Beky, dávajíc tak signál, že doba odpočinku skončila, "a ráda bych s tvým svolením naplánovala další takovéhle 'odpočinkové hodiny'."

"Výtečný nápad, Beky," Harry se otočil na Hermionu, "tedy pokud nemáš námitky."

"Vůbec žádné, Harry, vůbec žádné."

S lítostí v srdcích se skupinka rozdělila; Hermiona se odebrala známou cestou do knihovny a Harry následován svojí asistentkou odcházel k východu z hradu, aby si zavolal kočár.

Když luskal prsty na znamení kočáru, nemohl se nedivit změnám, které se mu přes léto staly; z neustále naštvaného kluka bez jakékoli moci nad svým osudem se stal knížetem a velel jedné z nejobávanějších sil na světě.

Harry cestu strávil zahloubaný v myšlenkách, ze kterých jej vytrhlo několik náhlých otoček. Vyhlédl z okénka a překvapilo jej, že jsou už téměř u vězení.

Když kočár zastavil, Harry vystřelil k dvířkům v touze dostat se k nim dříve, než jeho asistentka, Ta však zareagovala tak rychle, jakoby mu viděla do hlavy. Otevřela mu dveře s vítězoslavným úšklebkem.

Před kočárem na něj čekal Dozorce s několika strážnými v plné polní.

"Děkuji vám můj pane, za váš čas," uklonil se mu zlehka dozorce, "doufám, že budete našimi úpravami potěšen."

"O tom jsem si jist," usmál se Harry, "začneme?"

"Zajisté, můj pane. Jak vidíte, celé vězení je obehnáno několika ploty a zdmi, mezi kterými je pár cest, obklopených minovými poli."

"Minovými poli?" vyhrkl Harry překvapeně.

"Ano, můj pane. Mina je mudlovské výbušné zařízení, které se zahrabe do země a..."

"Vím, co je mina," přerušil jej Harry, "pokračujte, prosím."

"Hlavní zeď je nově doplněna drátem napuštěným elektřinou, ve zdech a plotech jsou kontrolní stanoviště, kterými musí každý projít, aby se dostal k hlavní bráně."

"Žádná stanoviště jsem nepostřehl."

"Stráže je otevřely, když viděly knížecí kočár."

"Tak ať mne příště zastaví," zamračil se Harry, "taková bezpečnostní opatření fungují jen když jsou použity na všechny."

"Ano, můj pane. Kolem vězení jsme rozmístili 35 mm rotační pro posílení vzdušné obrany, abychom se pojistili pro všechny případy vnějšího napadení."

"A co detekční zařízení?" ptal se Harry zvědavý, jaké další opatření byla na jeho příkaz vykonána.

"V moři jsme rozmístil několik sonarových bójí, abychom věděli o každé lodi v okolí. Radarová stanice se v současné době staví, pak budeme schopni hlídat i vzduch."

"A co na zemi?"

"Desítky pohybových a tlakových senzorů."

"Výtečně. Rád bych navštívil vnitřek vězení."

"Zajisté, pane. Kdybyste byl tak laskava položil ruku zde na tuto plochu..."

"Copak to dělá?" zeptal se Harry, zvědavý na nový předmět.

"Zařízení na ověřování identity jeho lordstva a dalších návštěvníků věznice pomocí mudlovských a kouzelnických technik," vysvětlil hrdě dozorce, "je to jedna z mála opatření, kde se míchá magie a mudlovský výrobek. Většina bezpečnostních opatření na ostrově je buď magická nebo mudlovská."

"Jako například?"

"Pohybové senzory a odhalovací zaklínadla nebo "elektronické zámky a kouzelné ochrany."

"Elektronické zámky?" zamrkal překvapeně Harry, "měl jsem za to, že elektronické přístroje kolem velké koncentrace kouzel nefungují."

"Také nefungují, ale společně s mudlovskými odborníky jsme objevili, že pokud je ochráníte před elektromagnetickým zářením, magie jim nevadí." Dozorce vypadal jako malé dítě u vánočního stromečku, když mu o nově zavedených opatřeních povídal.

"Chápu. Prosím, pokračujte."

"Ano, můj pane. Z bezpečnostních důvodů dovnitř vězení nepůjdeme. Bylo reorganizováno do tří oddělených bloků, jak nám naši mudlovští kolegové poradili."

"Mohl byste mi to vysvětlit?"

"Ale jistě. První blok je určen pro lehké případy, od kterých nehrozí strážím nebezpečí. Tito vězni jsou také využíváni pro některé nekvalifikované práce, jako je například úklid nebo praní prádla. Druhý blok je pro případy, od kterých hrozí větší nebezpečí. Třetí část je určena pro vězně s maximální ostrahou. Tam je také největší koncentrace zazděných mozkomorů."

"Skovstná práce," zaradoval se spokojeně Harry, "vyřiďte svým lidem, že jsou skutečným přínosem Ostrovu, a že jsem na ně patřičně hrdý."

"Děkuji vám, můj pane," napřímil se pyšně Dozorce, "samozřejmě není proces zabezpečování vězení plně hotov, jen jsem vám chtěl ukázat dokončené práce."

"Jak jsem řekl, odvedli jste prvotřídní práci."

"Žijeme službou, můj pane."

Harry se ještě krátce prošel po přístupných částech vězení, z bezpečné vzdálenosti si prohlédl minové pole a zavolal si kočár na cestu zpět do hradu.

...

V Bradavické škole čar a kouzel se mezitím měla odehrát jiná důležitá změna.

Chodbami se hnala temná postava, která, pokud by probíhal školní rok, byla doprovázena panikou a ječením: 'ony už jsou dvě!'. Onou postavou byla Azkabanská lektvarmistryně a až příliš připomínala místní profesorku přeměňování.

Její poslání bylo v zásadě jednoduché - měla si promluvit s Bradavickým učitelem lektvarů a pokusit se snížit jeho nechuť k jejímu pánovi.

Zaklepala zlehka na dveře jeho kabinetu a připravila se, předpokládaje jeden z nejhorších rozhovorů svého života.

"Vstupte," vyštěkl zevnitř Snapeův hlas.

"Dobrý večer, Lektvarmistře Snape."

"Kdo račte být?" zeptal se Snape trochu zdvořilejším tónem, když zaslechl svůj titul.

"Jsem Lektvarmistryně Wintersová, ráda bych s vámi projednala několik věcí."

"Ale jistě," Snapeova zažloutlá pleť se nepatrně rozzářila v očekávání inteligentního rozhovoru s kolegyní z oboru, "prosím, posaďte se. Mohu vám něco nabídnout?"

"Děkuji a ne,"odpověděla Wintersová, překvapená zdvořilým, téměř až milým chováním: "Než začnu, mohu se vás na něco zeptat?" pokračovala vlídným tónem, "proč by se někdo s vašimi schopnostmi rozhodl učit děti?"

Snape svěsil ramena: "Bohužel na tuto otázku nemohu odpovědět, aniž bych prozradil tajné informace, do kterých pravděpodobně nejste zasvěcena. Omlouvám se."

"Tajnými informacemi myslíte svoje členství ve Smtijedském spolku, nebo že jste Brumbálův špeh?"

"Obojí," podezřívavě se na ni zahleděl Snape, "odkud to víte?"

"Můj pán Azkaban se rozhodl uvědomit své nejvyšší důstojníky a činitele, proč že vás po tom vašem útoku vlastně neuvrhl do té nejtemnější a nejstrašnější kobky Azkabanského vězení."

"Chápu," přikývl chápavě Snape, "Když tedy víte o mých aktivitách, mohu zodpovědět vaši otázku."

"Výtečně. Je ovšem škoda, že se můj pán rozhodl vás propustit."

"Proč?"Snape se šokovaně a zklamaně napřímil, "proč byste mne odsoudila k takovému trestu?"

"Věřím, že bych svého pána do hodiny přesvědčila, aby vás předal do mé péče," usmála se na něj. "Dokážete si představit, co za zázraky bychom spolu mohli vytvořit?"

"Ano," odpověděl napůl omráčeně, napůl zasněně netopýr, "bylo by to úchvatné."

"Chtěl jste odpovědět na moji otázku..."připomněla mu jemně.

"Jistě," vzpamatoval se Snape, "vše začíná mým rozhodnutím přidat se k Pánovi zla."

"Proč jste to vůbec dělal?" přerušila jej, "můj výzkum vaší osoby nenaznačoval nic o vašem odporu vůči mudlovským kouzelníkům."

"Kvůli příležitostem k výzkumu," usmál se zahanbeně Snape, "vlastnil mnoho tiskopisů, o kterých se mi ani nesnilo, a mohl mi opatřit jakoukoli ingredienci, o jakou jsem si řekl."

"To chápu."

"Po čase jsem se rozhodl Pána zla zradit, Brumbál mne umístil sem. Předpokládám, že mne chtěl mít pod dohledem."

"Proč jste nedal výpověď?" zeptala se Wintersová, stále nemohla pochopit, proč by muž jeho schopností zůstával na pozici tak hluboko pod svojí kvalifikací.

"Kdybych skončil, přestal bych být pro Pána zla užitečný," ušklíbl se Snape, "výzkum jej dávno nezajímá a najal si jiné schopné lektvaristy."

"Rozumím. Myslím, že mám pro váš problém řešení."

"A jaké?" zeptal se Snape zdvořile, "pokud navrhujete, abych se dopustil dalšího zločinu, který by mne uvrhl do Azkabanu..."

"Nic takového," ujistila jej kvapně, "víte o tom, že můj pán spravuje jednu z největších a nekompletnějších knihoven na světě? Mezi jinými vlastní i mnoho vzácných knih a svitků týkajících se lektvarů."

"To vskutku nevím," zájem mu plál ve studených očích, "musí být skvělé mít přístup k tolika zdrojům."

"Další skvělá věc je, že má přístup k ingrediencím, o kterých se může většině mistrů jen zdát."

"Shledávám, že blednu závistí," odpověděl Snape bez jakéhokoli náznaku svého obvyklého sarkasmu.

"Může vás ochránit před vším, čím by se vám snad chtěl Voldemort odvděčit za váš neohlášený odchod," mile se na něj usmála: "Měl byste zájem o práci?"

...

Ve svém kočáře zatím Harry bezmocně snad posté opakoval: "Tak naposledy, Hermiono: Já-to-nedokážu!"

Ta se na něj jen profesorsky usmála a trvala si na svém: "Podle knihy Dějiny Azkabanského ostrova je Azkabanský kníže schopen svýma očima metat skutečné blesky."

"ARGH!" zaryčel odevzdaně Harry a od dívek se odvrátil. Hermiona se s hihňáním naklonila k druhé dívce: "Takže, Beky? Co mu nakukáme příště?"

Beky se však nesmála; nejistě hleděla střídavě do své knihy a na Harryho.

"Můj pane?" oslovila jej váhavě, "Lektvarmistryně Wintersová by pro sebe ráda najala posilu."

"Tak ať, nemám s tím problém," odpověděl nepřítomně stále trochu rozladěný Harry.

"Ehm," zavrtěla se Beky, "je tu malá drobnost, o které byste měl vědět, než jej přijmeme."

"Jaká drobnost?"

...

O pár minut později Lektvarmistryně Wintersová spokojeně přikývla, když obdržela odpověď.

"Lektvarmistře Snape."

"Prosím, říkejte mi Severusi," odpověděl mile, "koneckonců, pokud spolu budeme bádat..."

"V tom případě mi prosím říkejte Neleba. Jeho lordstvo dospělo k rozhodnutí o vašem zaměstnání."

"A?" zeptal se Snape hlasem plným úzkosti.

"Jeho lordstvo vám poskytne nepoužívanou budovu na odlehlé straně Ostrova," začala lektvarnice, "jediným problémem se zdá být téměř úplná izolace od okolního světa..."

"Výborně," a věnoval jí jeden ze svých opravdových úsměvů, "mít laboratoř, kde mne nebude nikdo rušit, a kde budu mít jen takovou zodpovědnost, jakou si sám určím, byl vždy můj sen."

"Potom jsme dohodnutí," oplatila mu úsměv, "potřebujete pomoci s balením?"

O pár hodin později, když shromáždili jeho osobní majetek a přemístili se na Ostrov, dva lektvaroví mistři přicházeli ke kamenné budově, která měla sloužit jako Snapeovo útočiště a laboratoř.

Vcházejíc hlavními dveřmi, Neleba se pohoršila nad tmavou atmosférou, pavučinami ověšenými kouty a slabým pachem plísně. Než však stačila dům okomentovat, její pozornost přitáhla upřímná radost v hlase vedle ní.

"Je to perfektní." Konečně, po tolika letech hledání, našel Severus Snape domov.