Kapitola dvacátá pátá

Zubní protéza v konvici

Ráno mě probudila známá melodie od Celestýny Warbeckové( Chci s tebou stávat čarodějko) jako budíček paní Weasleyové. Přilezli jsme v pyžamu dolů do kuchyně a pustili se do snídaně. Paní Weasleyová už tam byla v černém hábitu s rudým lemováním. Poslední přišel Bill a Fleur celí svěží.

„Už vím kdo zabral koupelnu,"dodala jízlivě Ginny.

,,Závidíž Žinny?" Zeptala se Fleur. V tu ránu jsme byli jako ředkvičky a Ron se dusil ovesnou kaší. Ginny nic neodpověděla. Po snídani jsme se všichni převlékli do hábitů černé barvy. Já kupodivu jsem na tom svém našel nápis Bilius Weasley. Hermiona přeměnila na smuteční hábit svou školní uniformu a Angelina si vzala černý kostým stejně jako Audrey. Krátce po půl deváté z krbu vylezla tetička Muriel v černém hábitu a klobouku s hůlkou v ruce. Popřála upřímnou soustrast a sedla si ke stolu . Nalila si čaj, zapálila dýmku a začala každého častovat poznámkami až došla k Audrey.

,, Ta holka vypadá, jako ze smetiště. Ty vlasy má jako lejna naskládaná na sobě. Jinak je jak věchýtek na porážku. Kdes jí Percy pro boha sebral . To bude trpajzličí manželka hadr," a potáhla z dýmky.

Percy při poslední poznámce vrčel jak pes, ale nepočítal s reakcí Audrey .

Ta totiž tetičce dala pěstí tak silně, že vylétla dýmka i zubní protéza a spadly do konvice na čaj.

A milou tetičku to srazilo na zem.

Weasleyovi bratři(až na Percyho, který stál přikovaně jak skála a s údivem zíral na Aundrey) začali pískat , výskat a tleskat jako by Aundrey porazila draka.

Pan a paní Weasleyovi nevěděli jestli, mají plakat či křičet.

Tetička se zvedla ze země a začala křičet nadávky, ale Audrey jí uzemnila velice rychle.

„Ty starucho, ty ježibabo jedna, co myslíš kde jsi. Ta rodina truchlí a ty,ty kanimůro stará kecáš takové nesmysly. Pryč z domu smutku, pryč z tak dobré rodiny. Ty sem nepatříš, ty Karkulinko. Padej odtud pryč!" Rozkřikla se Audrey.

Tetička Muriel popadla konvici a hůlku a letaxem opustila se vzteklým modrofialovým obličejem Doupě.

George hned objal Audrey a zasypal jí díky. Percy ho odstrčil a dal jí pořádného francouzáka. Bill jen prohodil. „Takhle rychle jsme se tetičky Muriel ještě nezbavily. To nedokázala ani dvojčata," a dal se do smíchu.

V tu chvíli se v plamenech objevil Severus Snape a vyšel z krbu. Za ním se objevila teta Petunie a paní Zoe, obě ve smutečních šatech. Poté následovali Dudley a Draco oba v černých starších hábitech. Bylo komické vidět Dudleyho v kouzelnickém hábitu. Vidět ho strýc Vernon na kouzelnickém pohřbu a v kouzelnickém hábitu, měl by z toho stejně jistou smrt jak od Smrtijedů. Poté se objevila Narcisa a Johanes McDock. Oba ve společenských hábitech černé barvy.

„Weasley, proč se smějete, vždyť je pohřeb vašeho bratra." Zeptal se Snape a pozdvihl obočí.

,,Promiňte, ale před chvíli tu vznikla úsměvná situace, naše drahá tetička Muriel dostala pravým hákem tamhle od Audrey, když měla nechutné poznámky nad její vizáží." Řekl pobaveně Bill a ukazoval na Audrey se slzami v očích.

,,Myslíte Muriel Prewetovou?" zeptala se Narcissa.

,,Jo, přesně tak." Odpověděl jsem já.

Narcissa se na celé kolo rozesmála a objala Audrey. Pak jí řekla.

,,Ty děvče to dotáhneš daleko, poslat do pekel takovou starou čarodejnici jako je Muriel Prewetová, to musí být člověk odvážný, až kam. Mě se to podařilo jí vyhodit až po šesti letech co k nám chodila na Silvestrovský bál."

Narcissa se před ní ještě poklonila.

,,Jak to vypadá, Audrey, ozvláštnily tento den" řekl pan Weasley.

Pak se neočekávaně z letaxové sítě vynořily Lee Jordan, Oliver Wodd, Katie Bellová, Alice Spinetová v černých habitech.

,,Oliver nás shromáždil na pohřeb našeho kamaráda Freda" řekla chmurně Katie.

,,Měl by dorazit ještě Neville a paní profesorka McGonagolová" dodal Oliver.

,,Angelino ty tady" podivil se Lee a pak vykřikl ,,AHHHH co tu děla Snape a Malfoy a ti lidi" a spadl na zadek.

,,Lee, Snape jenom přišel na pohřeb a co se týče Malfoy, ten není tak docela Malfoy, ale spíš Prewet a tím náš bratránek." Vysvětlila sladce Ginny.

,, A ti ostatní jsou smuteční hosté jako vy" dodala.

Skupina příchozích čuměla na Draca jako na camrál letící k nim.

,,To je tedy gól" řekl Lee.

,,Co ty tu děláš Angelino?" Zeptala se Katie.

Tu se ozval pláč z ohrádky, kde byla trojčátka v černých šatičkách, Filoména se ozvala, asi chtěla k mamince.

,,Vrátila jsem se pře dvěma dny z Ameriky, kvůli Fredovi a holkám" odvětila Angelina a vzala Filoménu do náručí.

,,Kdo je to batole?" Zeptal se Lee.

,,To je Filoména, moje a Fredova dcerka a dole v ohrádce jsou ještě Vaneska s Alexandrou" řekla nezajímavě Angelina.

Oliver se začal řehtat smíchy nad vykulenými výrazy svých přátel.

,,Tys o tom věděl Olivere. Proč jsi nic neřekl, ty křene." Ptala se rázně Katie a Alice jenom na souhlas přikyvovala.

,,Hej, chtěl jsem se pobavit, to vše" řekl omluvně Oliver poté co dostal od Alice facku.

,,Měli bychom pomalu vyrazit" řekl pan Weasley.

,,Musíme ještě počkat na Nevilla a paní ředitelku" řekl George.

To už se objevil v plamenech Neville a hned za ním paní ředitelka.

,,Tak jsme všichní. Můžeme vyrazit. V jedenáct začíná rozloučení a pohřeb ve Vydrníku. Bille byl bys tak hodný a řekl nějakou smuteční řeč.Já asi nenajdu slova" řekl ustaraně pan Weasley.

,,Ano tati, to klidně udělám. Už jsem na to včera myslel a něco jsem včera sepsal" odpověděl Bill cestou z Doupěte.

,,Pak bych rád poprosil Rona, Percyho, Harryho a Charliho, aby jste odnesli Freda s kostelíku k hrobu bylo by to možné" zeptal se ještě zachmuřeněji .

,,Jistě" řekl jsem i za ostatní.

Poté jsem se zeptal Rona ,,o jakém rozloučení to tvůj taťka mluvil?"

,,O kouzelnickém pro uctění památky zemřelého."

To jsem si dost dobře nedokázal představit. Šli jsme do celkem jednoduchého kostelíku z malou kostelní věžičkou a přilehlým hřbitovem, čekali dva mniši a rakev Freda Weasleyho světle hnědá s vyřezaným Nebelvírským lvem. Vzali jsme rakev na prosluněný hřbitov s nádhernou jabloní uprostřed za kostelem. Po cestě jsem se potich zeptal, kdo jsou ti mniši co celou dobu šli před námi Rona ve předu rakve. Místo toho mi odpověděl Percy na druhé straně.

,,To jsou druidové, jestli si vzpomínáš na tlustého mnicha z Bradavic, tak ten také k nim patřil. Tihle druidové patří také do kouzelnického světa, ale drží se ve stínu veškerého dění a teď už mlč Harry."

Došli jsme k otevřenému hrobu a položily jsem Fredovu rakev na nosítka, které tam levitovali nad hrobem. Odstoupili jsme od hrobu a Bill začal číst svůj proslov z pergamenu, který si minulý večer připravil, paní Weasleyová se opřela o svého manžela, který jí pevně držel kolem pasu.

Objal jsem Ginny, aby se necítila tak sama.

Snape jenom protočil oči, ale nic neříkal, kupodivu.

Bill mezitím dokončil svůj proslov, který jsem moc, popravdě nevnímal.

Druidové přistoupily k hrobu začali přenášet nějakou mě neznámou řečí zaklínadlo, kterému jsem ani za mák nerozuměl.

Nad rakví se zažehli bílé plameny a snesly jí pomalu dolů do hrobu.

Druid vyčaroval sprchu žlutých růží, které se snesly do hrobu a pokryly rakev Freda Weasleyho jako závoj.

Chvíli jsme stáli nad otevřeným hrobem, ale ne moc dlouho, jelikož bychom to psychicky nevydrželi.

Zůstala jenom Angelina s Georgem navzájem se podpírající v této těžké chvíli.

Za brankou hřbitova se mezitím zhroutila paní Weasleyová, kterou sbíral ze země pan Weasley.

Nesl jí zpátky do Doupěte.

Paní ředitelka se omluvila a přemístila se zpět do Bradavic.

Když jsme došli potichoučku do Doupěte položil jí na gauč a přikryl jí červenou dekou.

Pak vzal ze skřínky láhev whisky a vypil jí skoro do poloviny.

Snape nakrčil obočí a řekl ,,Ahrture nepij tolik, tím žal nespláchneš" a vzal mu z ruky láhev a hodil jí do plamenu krbu, kde vzplanul díky tomu barevný ohníček.