25.1. 2016 - James Bond
Omlouvám se za zpoždění, ale internet doma se rozhodl, že se mnou nebude spolupracovat...
Bond leží na lehátku na balkoně přímořského hotelu nedaleko Marseille a se sklenicí tvrdého alkoholu v ruce pozoruje převalující se hladinu Středozemního moře. Za jeho zády jsou pootevřené dveře do ložnice, kde ještě spí Madeleine. Pomalu se blíží poledne, ale v noci skoro nespali, takže má doktorka Swannová plné právo vyspávat.
Jen on nemůže spát.
Pořád ho straší Spectre a Franz. Vlastně teď si ten parchant říká Blofeld.
Nezastřelil ho, protože chtěl změnu. Chtěl změnit sebe. Ale říká si, že to asi byla chyba. Ten parchant je příliš vlivný. Zmanipulovat soud, svědky, vládu, kohokoliv pro něj určitě není nejmenší problém.
A MI6 ho ani nemůže nechat zastřelit, protože momentálně je Blofeld problémem MI5. A cokoliv se tomu parchantovi stane, bude obráceno proti tajné službě a hlavně proti Mallorymu. Teda proti M. Nemůže si zvyknout na jeho titul. Teda ne, že by musel. Odešel a s Mallorym a spol. se potká maximálně tak u soudu, kde bude svědčit proti Blofeldovi. Teda, dostane-li se ten parchant před soud.
Z pokoje za ním se konečně ozvou zvuky, které naznačují, že se Madeleine probudila.
Bond jen dopije a dál hledí před sebe. Nic nedělá, jen se snaží nemyslet na MI6. Což mu moc dobře nejde.
Madeleine zatím zašla do koupelny, odkud se začne ozývat puštěná sprcha.
Madeleine je změna, kterou chtěl. Šance na nový začátek. Na nový život. Na konec utíkání a zabíjení.
Posledně, když tuhle šanci dostal, tak ho kolegyně v podstatě zastřelila. Jenže ten nový život se mu nelíbil, byl příliš jednotvárný, příliš nudný, příliš – příliš osamělý. Ale nakonec ho stejně dostali zpět. Nikdo nebude beztrestně útočit na jeho základnu. Jenže ten návrat nedopadl dobře. Ani trochu. A jeho M to pocítila nejvíc.
Ale teď dostal další šanci a tentokrát v ní není sám. Tentokrát má sebou Madeleine. Tentokrát odešel a za sebou nechal trosky starého velitelství. Jeho M už taky není, aby ho zavolala zpátky. Tentokrát má doopravdy šanci začít znovu.
Madeleine vyšla z koupelny, aniž by si toho Bond všimnul. Vlastně si to uvědomil, až když někdo zaklepal na dveře jejich apartmánu a Madeleine otevřela. Chvíli se bavili, než Madeleine zavřela dveře a vydala se k ex-agentovi.
„Dobré ráno." prohodí s polibkem na jeho temeno. „Máš tady vzkaz." podá Bondovi malou nezalepenou obálku, než se usadí na lehátku vedle něj.
Bond se trochu zamračí na bílý papír ve své ruce, ale nakonec z obálky vytáhne jen jeden malý kousek papíru.
Zapněte si telefon.
Nic víc na papíru ani v obálce není.
Bond na chvíli uvažuje, že by vzkaz i s obálkou hodil do koše a ignoroval ho, ale nakonec zvědavost zvítězí. Bond se zvedne a vydá se do ložnice, kde z nočního stolku sebere svůj mobil a zapne ho.
Netrvá to ani pět minut, než se mu mobil rozezvoní v ruce. Neznámé číslo, ale nakonec Bond hovor příjme.
„Prosím?"
„Bonde?" ozve se v telefonu trochu nejistý hlas.
„Q. Kde jste vzal tohle číslo. A proč ho vůbec máte?" zlehka se pousměje Bond.
„Jsem genius, zjistím si, jaké číslo chci." skoro mu odsekne Q. „A volám, protože musím."
„Co se stalo?" zamračí se Bond. Jakkoliv ho těší škádlit svého mladého quatermastera (vlastně si musí přiznat, že mu tohle jejich špičkování chybí), teď zní Q vážně.
V telefonu je ticho, Q si jen tiše povzdechne, než znovu promluví.
„Blofeld utekl."