DEN DVACÁTÝ ČTVRTÝ – Pohár se zmrzlinou

Pár: RL/? (Nikde není řečeno, ale můžete si tipnout.)

Téma: Jídlo (PA: Já vím, teď bylo na řadě "U", ale nechtějte radši ani vědět, co mě na to písmeno napadalo!)

.

Lupin bušil na dveře koupelny, kde se Snape zabarikádoval už před dobrými třiceti minutami. "Severusi! Okamžitě vylez! Prosím, pojď ven."

"Ne!' Vykřikl Snape pisklavým, skoro dětským hláskem, a Lupin jen s námahou potlačil hrozící záchvat smíchu. Vlastně to vůbec nebylo legrační. Lupin věděl, že se jeho milenec na něj doopravdy zlobí. Ještě před pár týdny by ho něco takového dost vyděsilo – nikdy se nebál, že by mu snad Snape ublížil, to ne – měl hrůzu z toho, že se s ním kvůli uraženým citům rozejde. Teď už ale věděl, že ho v nejhorším případě čeká pár osamělých nocí na gauči. Taky nic příjemného, ale dá se to vydržet.

"Stala se chyba!" Vysvětloval prosebným hlasem. "Ten vzorek sis vůbec neměl brát... "

"Byl na poličce mezi ostatními a stálo na něm '24. den'. Co jsem si měl podle tebe myslet?"

"Proč sis nepřečetl celý štítek?"

"Nápis byl rozmazaný. Rozeznal jsem jen prvních pár písmen, a jelikož neznám nikoho, kdo by se jmenoval 'inkoustová šmouha' – "

Lupin zavyl smíchy, což naneštěstí Snapea popudilo ještě víc.

"To není k smíchu, Lupine! Nevěřím, že bys měl erotické představy i o té – o té harpii! Nebo tě snad nenapadlo jiné jméno na 'U'?"

Lupin si odfrkl. "Oh, měl jsem spoustu představ, tomu klidně věř. Třeba pověsit ji za palce do průvanu, za to, co prováděla Harrymu."

"Lupine, tebe možná bolest rajcuje, ale mě rozhodně ne – zejména ne v takových dávkách! Takže si nejspíš budeš muset najít jinou oběť."

"Proboha, Severusi! To měl být vtip! Ukázal bych ti lahvičku, ty bys vypěnil, já bych se zasmál a dělali bychom něco úplně jiného. Nechtěl jsem, aby ses do ní proměňoval. Moc mě to mrzí."

"Na omluvy je pozdě, Lupine. A můžeš se připravit na delší celibát."

"Slibuju, že ti to vynahradím."

"Ano, tak za týden, za čtrnáct dní dostaneš příležitost. Tou dobou s tebou možná zas začnu mluvit."

Lupin tloukl hlavou do dveří. "Prosím, Severusi. Slibuju, že si pro tebe připravím něco opravdu speciálního."

"Ne," odmítl Snape kategoricky – ale nezdál se jeho hlas už trochu hlubší než předtím? Následovala chvilka ticha, a pak: "Co máš na mysli?"

Lupin vydechl úlevou. Jestli je Severus ochotný nechat si nabídnout úplatek, to nejhorší mají za sebou. "Mám tady tvou oblíbenou zmrzlinu a všechny polevy, které máš rád."

Za dveřmi se ozvalo typicky Snapeovské pohrdavé odfrknutí. "To bude chtít víc než misku zmrzliny, Lupine, jestli mé trauma nemá mít trvalé následky."

"Nemám tady žádnou misku. Myslel jsem, že bychom mohli jíst ze sebe navzájem," dodal Lupin provokativně.

Chvíli bylo ticho, ačkoliv Lupin měl pocit, že možná zaslechl slabé zasténání. "No dobře. Jestli se tvá omluva ukáže dostatečně pokorná a… přesvědčivá, snad bych ti mohl to drobné škobrtnutí odpustit. V každém případě ale budeš muset chvilku počkat. Lektvar ještě úplně nevyprchal, a až se tak stane, budu nutně potřebovat důkladnou sprchu."

"Když mě pustíš dovnitř, umyju ti záda."

Odpovědělo mu další odfrknutí. "Ještě jsem ti neodpustil."

Lupin se pro sebe zakřenil a konečně odstoupil ode dveří. Měl před sebou spoustu příprav.

...

Když se Snape vynořil z koupelny, zahalený v županu, vlasy pořád ještě vlhké ze sprchy, zjistil, že Lupin zatím odnesl z postele většinu ložního prádla a přistavil k ní malý stolek, plný nejrůznějších sladkostí. Ale především, sám sebe svůdně naaranžoval doprostřed matrace.

Snape si rozvázal župan a cestou k posteli ho shodil na zem – nechtěl, aby jej od toho krásného těla dělilo nic, než nanejvýš dobroty ze stolku.

"Dneska jsi byl velice zlobivý chlapec," zapředl a klekl si jedním kolenem na postel.

Lupinovy oči zazářily touhou. "Oh, ano. Zasloužil bych potrestat," vydechl.

"Přesně tak."

Snape se přes něj natáhl k nočnímu stolku na druhé straně postele a otevřel šuplík, kam ukládali hračky, nastřádané za poslední měsíc. Vzal malou pálku a hodil ji na postel vedle Lupina, jako další vytáhl škrtící kroužek.

"Protože to má být pro tebe trest, neuděláš se, dokud to výslovně nedovolím." Zručně nasadil kroužek na jeho penis. "Jasné?"

Lupin kývl, příliš vzrušený, než aby se pokoušel skládat věty.

"Dobře. Tak se otoč."

Lupin se překvapeně podíval nejdřív na něj a pak na malý stolek. Snape se zlověstně uchechtl. "Snad sis nemyslel, že všechny ty lahůdky naplácám na tvůj…banánek…a pak je slížu? To bych tě jen podporoval v nepravostech. Oh ne, Lupine," zavrčel. "Odměnu si zasloužím pouze já. A teď se otoč a zvedni se na všechny čtyři."

Lupin rychle poslechl a byl odměněn rázným plácnutím přes sedací svaly. Zalapal po dechu a rychle nabídl zadek k dalšímu plácnutí. Když nepřišlo, zklamaně zamručel.

"Nezapomínáme na něco, Lupine?" ušklíbl se Snape zlomyslně. "Za co tě trestám?"

"Za lehkomyslnost," odpověděl obratem. "Že jsem se tě snažil napálit, a kvůli tomu ses proměnil v – "

"Nevyslovuj její jméno," okřikl ho Snape a zase jej plácl. Lupin zasténal a znovu se vrhl vstříc pálce, dokonce mírně roztáhl nohy, aby představoval co nejsnadnější terč. Snape přidal ještě několik ran, pak pálku odhodil na podlahu a ze stolku vzal zmrzlinu.

"Lehni si," poručil.

Lupin byl trochu zklamaný, že výprask netrval déle, ale nevzpíral se – zajímalo ho, co má ještě Snape v rukávu.

"Jelikož se zdá, že opravdu lituješ, myslím, že bych ti mohl zmírnit bolest." Položil po lžičce zmrzliny na obě zrůžovělé půlky a Lupin zamrkal, když ho na citlivé pokožce zastudilo, ale ani se nehnul, protože nechtěl Snapea vyrušit. Snape spokojeně odložil mísu zmrzliny a místo ní vzal tubu čokoládového krému, který štědře nanesl všude okolo zmrzliny a dokonce i do tmavé štěrbiny uprostřed. Nakonec ještě přidal šlehačku.

"Delikatesa. Teď klidně lež, zatímco já si sním svůj dezert."

Lupin zasténal, když se Snape pustil do svého improvizovaného poháru. Miloval jeho jazyk. Miloval jak při líbání pokaždé dokáže najít každý výklenek a koutek jeho úst. Jak obratně laská a škádlí jeho bradavky, před tím, než Snape vezme do zubů piercing a lehce zatahá. Ale nic z toho se nemohlo rovnat umění, které Snapeův jazyk předváděl v té chvíli. Rychlé kmitání střídaly dlouhé, pomalé tahy. Jazyk obratně zachytil každou kapku sladké dobroty a Lupin vzdychal nahlas. Potom mu Snape roztáhl půlky a ten úžasný jazyk vymetl šlehačku z každého místečka. Když dokonce vklouzl hluboko dovnitř, Lupin se málem vznesl nad postel. Svíjel se a lapal po dechu v marné snaze získat trochu tření tam, kde ho nejvíc potřeboval.

Nakonec, když už si myslel, že každým okamžikem zešílí, Snape protáhl ruku pod něj a uvolnil škrtící kroužek. Lupin okamžitě vybuchl, intenzita vyvrcholení mu málem vehnala slzy do očí. Celý zpocený a ulepený (ale navýsost spokojený) se pomalu vydýchával. Snape se překulil a posadil se vedle něj. "Musím říct, že jsi nepřeháněl, Lupine. Považuj svoji omluvu za přijatou."

Lupin mu věnoval široký úsměv. Byl sice unavený, ale cítil, že jeho libido už zase ožívá. "Oh, omlouvání ještě zdaleka neskončilo. Ale abych pravdu řekl, dostal jsem chuť na něco sladkého."

Jednou rukou Snapea položil na postel a druhou sáhl pro mísu zmrzliny…