Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina
David Anderson ležel na kavalci a díval se do stropu. Jen občas se krátce podíval na třpytivou bariéru, která ho držela v cele předběžného zadržení na stanici C-SECu. Zatčený kapitán se podíval na hodinky; už to bylo asi sedm hodin, co tady trčel, a kromě něj tu žádný jiný vězeň nebyl. Mohl tušit, že po tom, co pomáhal Shepardovi odemknout Normandii a uletět z Citadely, tady dříve či později skončí. Nenapadlo ho však, že by ho C-SEC dostal tak rychle, v poslední době jejich zásahy proti kriminalitě na Citadele nebyly vždy úspěšné. Možná měli jednoduše dnes lepší den. Anebo jsem toho parchanta Udinu neuděřil dost tvrdě, pomyslel si Anderson. Udina se probral dřív, než by kdokoli očekával, a zcela předvídatelně si běžel stěžovat Pallinovi, samotnému šéfovi C-SECu. Anderson si ještě teď vybavoval jeho tvář, brunátnou vztekem, když krátce po jeho zadržení podrobně popisoval, jak ho tehdy v kanceláři knokautoval. Byl si dobře vědom toho, že skončí před vojenským tribunálem a že ho kromě vězení ještě ostudně vyloučí z armády Aliance, tedy pokud ho rovnou nezastřelí. Koneckonců Udina by si nenechal ujít příležitost ho naprosto zlikvidovat.
Anderson si takovýhle konec kariéry rozhodně nepředstavoval a už vůbec se na něj netěšil, ovšem vzhledem k okolnostem bylo to, co udělal, jedinou rozumnou akcí. Smrťáci byli tam někde venku a Saren chtěl udělat cokoli, aby je přivedl zpátky na tento svět; s tím byl Anderson s Shepardem zajedno, i když sám neměl tušení, proč to Saren vlastně dělá. Museli však něco udělat, i na vlastní pěst, protože Rada tohle všechno hodlala ignorovat, a tím Smrťákům ještě víc usnadnit jejich invazi. Anderson se mohl jen modlit, aby se Shepardovi a jeho lidem povedlo najít ten 'Převaděč' dřív než Saren, byla to jejich jediná šance.
Vězně náhle vyrušilo z přemýšlení dupání bot na chodbě. Anderson se posadil na kavalci a přešel k bariéře, aby se podíval, co se děje. Většina strážných běžela po chodbě směrem ke zbrojnici, pár jich však zůstalo u cel, pro případ, kdyby selhaly bariéry a vězni se pokusili utéct. Anderson neměl tušení, o co tu vlastně šlo, ale jeho instinkty ho varovaly, že to rozhodně nebude nic dobrého. „Vojáku!" Křikl na jednoho ze strážných. „Co se tady děje?"
Turián se na něj ani nepodíval. „Nic, co by tě mělo zajímat, vězni. Všechno máme pod kontrolou."
Anderson se zamračil. Strážného vyhýbavá odpověď jeho podezření jen potvrdila. Dřív než ale stačil svou otázku znovu zopakovat, zaslechl velitele zdejší stanice, Salariána jménem Saglix, jak rozrušeně křičel do interkomu. „Jak to ksakru myslíte, že stanice nereaguje?!" Anderson nevěděl, o čem salariánský velitel mluví s osobou na druhém konci, bylo mu však jasné, že jeho instinkty se nemýlily. „Jak to tam vypadá? Bohové nad námi…dobře, postarám se o to." Saglix přerušil spojení a otočil se ke svým mužům. „Pánové, podle posledních hlášení se situace nevyvíjí dobře." Oslovil velitel své muže, jen těžce skrývaje svou ustaranost. „Naše rozkazy jsou evakuovat civilisty z Citadely do bezpečí. Kvůli neznámým komplikacím se stanice není schopna uzavřít, takže účinná obrana nebude možná."
Anderson začal bušit pěstmi na stěnu své cely, aby na sebe upozornil. „Může mi konečně někdo říct, co se tady sakra děje?!" Zařval ze své cely.
Jeden ze strážců se zamračil a udělal krok vstříc Andersonově cele, jeho salariánský nadřízený ho ale zarazil. „Vemte své muže a dělejte co máte, seržante. Já se o to postarám." Strážce beze slova přikývl a s několika dalšími muži odešel. Saglix nechal zbývající dva muže stát opodál a vykročil k Andersonově cele. „Velice nerad vás ruším, kapitáne Andersone, ale zde již s nejvyšší pravděpodobností není bezpečno. Budete muset jít s námi." Řekl Salarián s výsměšně přehnanou slušností a otevřel celu. „Měl jsem vás sice pustit až za tři hodiny, až si pro vás přijdou oficíři z Aliance, ale situace se jaksi změnila. Jdeme." Dodal nevzrušeně.
„Co se tady děje? Jsme napadeni?" Ptal se Anderson, zatímco následoval Saglixe ze stanice.
„To by zhruba popisovalo naši situaci." Vysvětloval Saglix, zatímco vedl kapitána k jednomu z transportů. „Asi před půlhodinou se v tomto systému objevila gethská flotila, která co do počtu přečíslila naši obranu zhruba dvě ku jedné. Co je ale zajímavější, flotilu útočníků doprovází bitevní loď neznámého původu, větší než jakékoli z našich plavidel."
Anderson cítil, jak mu hrůzou v žilách stydla krev. Vládce byl tady.
SSV Normandie, systém Refuge, Pangaejský prostor
Joker se vrtěl v sedadle a snažil se udržet svou nervozitu pod kontrolou. Shepard se svým pozemním týmem byl na povrchu Ilosu už téměř hodinu, ale stále ještě o sobě nedal vědět. Pressly, který sledoval jejich pozici na jedné z konzolí, ho stále ujišťoval, že jsou v pořádku, Joker o tom však přesto nebyl úplně přesvědčen. Navíc další starosti mu přidělávaly gethské lodě, které v líných kruzích létaly kolem Ilosu. Provedením výsadku na sebe Normandie upoutala jejich pozornost, a nyní to byla jen otázka času, než ji Gethové najdou. Použití maskovacích systémů mohlo jen oddálit nevyhnutelné; Normandie sice byla nejmodernější lodí Aliance, proti mnohonásobné přesile však nemohla mít nejmenší šanci. Tali se mezitím snažila nabourat do sítě Gethů, to se však ukázalo daleko složitější, než si to představovala.
Joker bedlivě sledoval pohyb nepřátelských lodí, připraven zmizet, pokud by se jedna z nich dostala příliš blízko. Jeho znepokojený výraz v obličeji se však najednou změnil v překvapení. Gethské lodě změnily kurz a mířily pryč ze systému. Joker na okamžik pocítil, jak mu hrdlo svírá panika; tohle mohlo znamenat, že Saren našel Převaděč a neměl již důvod na Ilosu zůstávat. Brzy však zjistil, že podle dat ze skenerů byl Saren stále ještě na povrchu. Tohle bylo až moc podivné. Joker se otočil na Tali a zeptal se, jestli se jí nepovedlo zjistit, co se děje. Odpovědí mu však bylo pokrčení ramen.
Pressly se na svém stanovišti najednou otočil. „Jokere, právě jsem dostal zprávu od pozemního týmu!"
„Pusť to, Pressly. Třeba věděj, co se tady děje." Odpověděl Joker.
Můstkem se rozlehl Shepardův hlas. Velitel zněl rozrušeně, což nebylo dobré znamení. „Jokere, jestli tohle slyšíš, tak pozorně poslouchej! Vím, jak chce Saren přivolat Smrťáky! Tenhle Převaděč, co po něm ten parchant tak prahnul, je ve skutečnosti zmenšenej hmotovej vysílač, díky kterýmu se Saren dostane na Citadelu, aniž by se musel potýkat s obranou! Až bude tam, tak sabotuje ovládání Citadely a nechá Vládce, aby převzal kontrolu nad stanicí, a otevřel vysílač, kterým pustí Smrťáky do naší Galaxie. Ty, Jokere vypadni co nejdřív z Ilosu a naber nějaký posily na Arcturu a potom vyraž na Citadelu. Vládcovi se nesmí podařit otevřít vysílač na Citadele! Já a můj tým půjdeme Převaděčem a pokusíme se Sarena zdržet, získat vám trochu času. Hoď sebou, Citadela už teď může bejt pod útokem!"
Posádka na můstku na okamžik naprosto ztuhla. Joker se téměř okamžitě zotavil z počátečního šoku a chopil se ovládání lodě. „Vypínám maskovací systémy! Nastavuji kurz k místnímu vysílači, nejvyšší rychlost! Připravte se na skok ze systému!" Normandie se doslova vzepjala a plnou rychlostí vyrazila pryč ze systému. „Letíme na Arcturus pro posily, Citadela bude každou chvíli napadena!"
Na palubě Normandie propukl chaos a členové posádky urychleně naskákali zpět na své pozice. Nikdo se najednou nestaral o to, že by je nepřítel náhodou mohl vidět. Každá ztracená minuta mohla být tou rozhodující. Ten skutečný závod s časem právě začal.
Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina
Stalo se to rychleji, než kdokoli mohl očekávat.
V okamžiku, kdy se transportér dostal poblíž Převaděče, Shepard ucítil známý pocit závratě, který byl pro kontakt s hmotovým vysílačem typický. Tentokrát to však bylo mnohonásobně silnější; vlastně tak silné, že málem omdlel. Mrtvá a zlověstná krajina Ilosu zmizela takřka během zlomku vteřiny. Celá cesta trvala jen několik málo vteřin; transportér se otřásl, jak se jeho rychlost vrátila do normálu, tvrdě dopadl na zem a začal metat kotrmelce. V kabině se rozlehlo několik křupnutí, jak vozidlo pod sebou něco rozdrtilo, při dalším nárazu se vozidlo zastavilo a jeho karoserie se ohnula. Párkrát se ještě zhouplo a nakonec zůstalo ležet na boku.
Shepard se rozhlédl po kabině vozidla a zavrčel, když mu páteří ostrá bolest projela. Byl to menší zázrak, že vůbec zůstal při vědomí. Jeho druhové na tom ovšem nebyli o nic lépe; zmateně se rozhlíželi kolem sebe, pomlácení a napůl omráčení, a pokoušel se dostat z bezpečnostních pásů, které je zachránily před vážnějším zraněním. Wrex, který seděl ve střelecké věži, ovšem takové štěstí neměl. Když se transportér po dopadu začal převracet, Wrexe to z věže doslova katapultovalo. Kroganský válečník se právě pokoušel postavit, stále ještě byl otřesen a nevnímal své krvácející rány. Garrus, který se mezitím dokázal dostat z pásů, se šel podívat, jestli byl v pořádku, Wrex ho ale poslal pryč, tvrdošijně odmítaje jeho pomoc.
Shepardovi se po chvilkovém zápolení konečně povedlo osvobodit Liaru z pásů. „Máte někdo tušení kde jsme?" Zeptal se, nikdo mu však neodpověděl. Otočil se, ale Garra ani Wrexe ve vozidle neviděl. Zamračil se a spolu s Liarou se vyplazil ven ze zdemolovaného vozidla. Když se postavil a rozhlédl se kolem, nemohl věřit vlastním očím.
Byli na Citadele, na Prezidiu, ač se to na první pohled zdálo neuvěřitelné. Celé místo bylo napůl v troskách; chodníky, kde normálně chodili lidé, byly napůl zasypány sutí, osvětlení bylo vyřazeno a všude nyní zářila tmavorudá nouzová světla, ze zdí místy visely dráty, imitace oblohy nefungovala, na několika místech zuřil požár a všude byly díry a roztavená místa svědčící o prudké palbě. Zdaleka nejhorší však byla mrtvá těla rozesetá všude kolem, od nešťastných civilistů po důstojníky C-SECu a vojáky, kteří se snažili bránit stanici před vetřelci. Místy se válely zbytky gethských jednotek, ale nikde ani stopy po tom, koho hledali.
Shepard se chvíli rozhlížel a potom zamířil k jednomu z dosud funkčních terminálů virtuální stanice Citadely, Aviny. Její holografická projekce se trhala a různě poskakovala, a Avina brebentila něco o proražení trupu a požárech v různých sekcích. Vypadalo to, jako by sama selhávala.
Garrus si všiml, kam Shepard měl namířeno, a řekl nesouhlasně. „Avina je podle všeho hodně poškozená, nemyslím si, že nám pomůže." Shepard ho ovšem ignoroval. Ona selhávající virtuální inteligence byla jejich poslední šancí, jak zjistit, kam Saren vlastně šel.
„Prezidium prodělává rozsáhlé selhání systému po celé úrovni. Veškerý nepotřebný personál musí neprodleně zahájit evakuaci." Hlásila Avina, nevnímajíc že většina lidí na Prezidiu už v tu dobu mohla být mrtvá.
„Chci vidět přehled všech škod." Vyštěkl Shepard a přistoupil ke konzoli, zatímco jeho druhové stáli opodál.
„Veškeré primární napájení na této úrovni bylo vyřazeno. Ovladače prostředí nereagují. Byl zaznamenán požár třídy 3 v sektorech 2, 3, 6 a 7. Ztráty na životech civilistů jsou vysoké." Hlásila Avina. „Zároveň detekuji početné neoprávněné syntetické formy života po celé stanici. Předpokládáme, že jsou nepřátelské. Postupujte opatrně."
„Kde je Saren?" Zeptal se Saren nedočkavě.
„Bývalý agent Rady Saren Arterius se momentálně nachází poblíž Komnat Rady. Na Arteria byl vydán zatykač, nicméně C-SEC není schopen v tomto okamžiku reagovat."
Tohle bylo všechno, co Shepard potřeboval vědět. Vytáhl zbraň a zamířil k výtahu, který spojoval Prezidium s Věží Citadely. Jeho druhové rozhovor s poškozenou virtuální inteligencí slyšeli a věděli, co se děje. V okamžiku, kdy všichni vstoupili do výtahu, se Citadela začala jemně třást. Shepard si nejdřív myslel, že se Citadela konečně zavírá, ovšem na to již uprostřed bitvy bylo příliš pozdě. V každém případě mu to přišlo podezřelé. Výtah mezitím s nimi stoupal napůl prosklenou šachtou směrem do Komnat Rady a brzy se jim naskytl pohled na Citadelu. Byla skutečně uzavřená, a kolem poletovaly v nulové gravitaci trosky lodí. Většina z nich bývala turiánskými loděmi, kterých ve Flotile Citadely bylo nejvíc, jen hrstka nesla typické znaky gethské konstrukce. Bylo jasné, že obránci si proti Gethům vůbec nevedli dobře, Shepard se mohl jen doufat, že Joker obdržel jeho zprávu z Ilosu. Věž se najednou silně otřásla a krátce nato se výtah zastavil.
„Co to sakra bylo?" Zavrčel Wrex.
„Nevim!" Zařval Garrus. „Saren možná zablokoval výtahy…ale zrovna jemu by se to vůbec nemělo podařit!"
Shepard zavrtěl hlavou a sáhl pro přilbu. „To je teď jedno. Nasaďte si přilby s maskou, zbytek dojdeme pěšky!" Ujistil se, že každý v jeho týmu měl plně zaizolovaný oblek, potom vytáhl pistoli a namířil na skleněné dveře výtahu. „Něčeho se chyťte, ať nevyletíte do prostoru!" Sám se zapřel o rám dveří a potom vystřelil. Sklo se rozletělo na miliony kousků a dekomprese jej vycucla do prostoru.
„Zapněte si magnetický podrážky, jinak odletíte do prostoru!" Jeho druhové sebou trhli a rychle si zapnuli magnety na botách. Bezbranně poletovat v prostoru a čekat, dokud je buď nevyzvednou jejich spojenci nebo nesestřelí Gethové, to byla poslední věc, po které toužili. Opatrně se vyplazili z výtahu. Magnetické boty fungovaly bezchybně a dovolily jim se postavit na stěně Věže. Ve stavu beztíže však brzy pocítili mírnou závrať a dezorientaci. Shepard mírně zavrtěl hlavou, aby setřásl tento nepříjemný pocit, a vykročil k vrcholu Věže, neudělal však ani krok a zastavil se. Jeho druhové se na něj zmateně podívali, nechápali, co se děje, ale vzápětí také ztuhli, když konečně zjistili, na co se vlastně velitel díval.
Přímo před nimi byl Vládce. Smrťák dřepěl na vrcholku Věže, pevně přichycen svými chapadlovitými rameny. Kovové monstrum se zdálo být ještě daleko větší, než se jevil na Edenu Primě, kde jej Shepard poprvé uviděl. Vládce se pokoušel získat úplnou kontrolu nad stanicí a otevřít vysílač na Citadele. Byla to jen otázka času, než se mu to podaří; modifikace provedené protheánskými vědci mohly Vládcovi jeho postup zkomplikovat, ne však úplně zastavit.
„Musíme si pospíšit!" Vykřikla Liara. „Nebude to trvat dlouho, než otevře vysílač!"
„Tak jdeme!" Zařval Shepard a rozběhl se k vrcholu Věže, přímo vstříc Vládci. Jeho druhové neváhali a vyrazili za ním. Času bylo teď zoufale málo.
Těch několik málo minut, které sprint do Komnat Rady zabral, patřilo k těm nejdelším, které kdokoli z nich zažil. Byli ve vakuu, což znamenalo, že průraz zbroje by pro ně byl osudným, navíc stav beztíže jim dovolil běžet pouze tak rychle, jak se jejich magnetické boty dokázaly přichycovat k povrchu Věže. Co hůř, Saren věděl, že je pronásledován, a nechal na stěně Věže hordy gethských vojáků, aby si s nezvanými hosty poradili. Tým z Normandie musel čelit velké převaze, ještě ke všemu za podmínek, které jim boj ještě víc ztěžovaly. Shepard brzy přišel na to, že pokud by měli zlikvidovat každého, kdo po nich střílel, ztratili by až příliš moc času, což si vůbec nemohli dovolit, ne když si Vládce přímo nad nimi pohrával se systémy Citadely. Museli si přes Gethy dostat co nejrychleji. Odpověď přišla v okamžiku, kdy Wrex během jedné z přestřelek bioticky mrštil s jedním ze strojů o zeď. Gethský pěšák se od stěny Věže odrazil přímo do volného prostoru a rychle zmizel z dohledu. Ani Gethové a jejich supermoderní technologie nebyli odolní vůči fyzikálním zákonům. Shepardův tým změnil strategii; nyní se vyhýbali přestřelkám a místo toho gethské pěšáky jednoduše odhazovali, buď bioticky nebo granáty, ze stěny Věže. Prostor kolem věže byl najednou plný strojů, které byly v nulové gravitaci naprosto bezbranné. Dokud však nebyli uvnitř Věže, nebezpečí nebylo zažehnáno. I přes jejich malý trik byli stále zranitelní. Trvalo to několik dlouhých minut tvrdého boje, než se jim konečně podařilo najít jeden ze servisních tunelů, který vedl přímo do Komnat Rady, a vlezli dovnitř. Gethové naštěstí nepočítali s tím, že by vetřelci dokázali dojít tak daleko, protože v servisních tunelech nikdo nebyl.
Shepard si oddechl a odhodil přilbu, když konečně vylezl ze servisního tunelu a zjistil, že stojí v Komnatě Rady. To nejhorší již měli za sebou; jistě, Shepard neměl důvod podceňovat Sarenovy schopnosti, pochyboval však, že by tady za sebou měl armádu. Tým z Normandie rychle zlikvidoval těch pár nešťastných pěšáků, kteří se je pokusili zastavit, a rychle běžel Komnatami, které byly po útoku v podobném stavu jako Prezidium. Hlavní kontrolní panel Citadely tu někde musel být, a stejně tak i Saren. Tohle byla možná poslední příležitost s ním nadobro skoncovat.
Shepard vedl své druhy směrem k místu, kde Rada obvykle zasedala a hledal jakékoli známky Sarenovy přítomnosti. Rozhlížel se přitom po zdevastovaných prostorách Komnaty a snažil se potlačit svůj vztek. Trosky rozeseté všude kolem, zuřící oheň, a těla mrtvých civilistů, ponechaná tam, kde je útočníci zastřelili. K tomuhle všemu vůbec nemuselo dojít, kdyby ho Rada poslouchala, pomyslel si hořce. Jak se blížil k místu zasedání, všiml si tmavé vysoké postavy, která stála na rampě u podivného holografického panelu, který tam předtím vůbec neviděl. Neznámý zběsile vyťukával na konzoli nějaké příkazy a co chvíli se rozhlédl kolem sebe, jako by si myslel, že ho někdo sleduje. Shepard se rozběhl, když začal rozeznávat význačný hřeben, kapuci, umělou paži a přízračnou bledě modrou zář implantátů. Zaťal zuby a zcela ho ovládla zuřivost.
„SARENE!"
Bývalý Přízrak se poděšeně otočil, když zaslechl řev nesoucí se Komnatou, a spatřil velitele Sheparda, který se na něj řítil s vražedným výrazem ve tváři, a za ním se hnal nějaký jiný Turián, dcera Benezie a kroganský válečník, kterého si vzdáleně pamatoval, i když neměl tušení, kdo to vlastně byl. Jeho protivník se blížil velice rychle, teď právě běžel po schodech. Rychle zadal na panelu poslední příkaz a seskočil z rampy…v okamžiku, kdy po něm Shepard začal střílet. Roj kulek rozčísl vzduch v místě, kde jen před vteřinou stál.
Shepard párkrát nevěřícně zamrkal, když spatřil Sarena, jak skočil z rampy místo toho, aby na něj zaútočil. Na Virmiru dělal, co se dalo, aby ho zabil, proč najednou ta změna názoru? Shepard pokynul ostatním, aby zůstali na místě, a sám se s připravenou zbraní pomalu blížil k hlavnímu kontrolnímu panelu. Odmítal uvěřit tomu, že by Saren jen tak utekl z boje. Najednou však zaslechl známý hukot, který se neuvěřitelně podobal…Shepard vytřeštil oči a začal ustupovat, právě v okamžiku, kdy se Saren objevil na svém vznášedlu a hodil po svém protivníkovi granát. Letěl neomylně a přistál jen pár metrů před lidským Přízrakem.
Shepard a jeho druhové se vrhli do krytu a exploze je zasypala do ruda rozžhavenými střepinami. Byl to menší zázrak, že nikdo z nich nebyl zraněn. Saren se rozhlédl po svých protivnících, kteří se krčili za nízkou zdí lemující místo zasedání. Změřil si Sheparda pohrdavým pohledem. „Už jsem se obával, že nedorazíš včas, Sheparde."
„Musel jsem se po cestě zbavit pár stovek těch tvejch plechovejch parchantů, sorry že jsem tě nechal čekat!" Odsekl Shepard sarkasticky. Indoktrinovaný nebo ne, Saren ze svého povýšeného chování neztratil vůbec nic.
Saren se usmál. „Jsi si vědom toho, že jsi prohrál, že? Za pár minut bude mít Vládce plnou kontrolu nad Citadelou. Vysílač se otevře, Smrťáci se vrátí."
Shepard toho už měl dost. Postavil se a vyšel z krytu. „Jdu k tomu kontrolnímu panelu, a ty mi v tom nezabráníš!"
K jeho překvapení, Saren na něj nezaútočil. Jen stál na svém vznášedle a nehnul ani brvou. „Naše setkání na Virmiru jsi přežil, ale od té doby jsem se změnil…Vládce mě vylepšil."
Vylepšil?! Shepard, znepokojen Sarenovou poznámkou, si pozorně svého protivníka prohlédl. Záře jeho implantátů se zdála ještě intenzivnější, než když ho viděl na Virmiru. „Tys nechal Vládce, aby ti dal implantáty?! Zešílel jsi?" Vyštěkl nevěřícně.
Saren si odfrkl. „Nejspíš bych ti měl poděkovat, Sheparde. Po Virmiru jsem nemohl přestat přemýšlet o tom, co jsi říkal; o tom, že se mnou Vládce manipuluje, o Indoktrinaci. Vládce pocítil moje váhání a dal mi dar, aby posílil mé odhodlání. Nyní Vládci plně důvěřuji a vím, že mluví pravdu. Smrťáci potřebují organické bytosti. Přidej se k nám a najdeme pro tebe místo!"
Shepard se pohrdavě usmál. „O tom dost pochybuju. Říkáš, že ty a já jsme si podobní, ale já bych se nikdy nenechal svýst k tomu, abych pomáhal zrůdám, který chtěj zničit nás i náš svět. Věříš Vládcovi každý jeho slovo jenom proto, že on chce, abys tomu věřil! Ovládá tě přes tvoje implantáty!"
„Ten vztah je vzájemný. Organická bytost a stroj v jediné entitě, spojení masa a oceli. Výhody obou a slabiny žádného z nich." Odpověděl Saren nevzrušeně, stále přesvědčen o tom, že Vládce měl pravdu. „Já jsem obraz budoucnosti, Sheparde. Evoluce veškerého organického života. Toto je naším osudem, přidej se k Vládci a prožij skutečné znovuzrození!"
„Jedinej skutečnej obraz budoucnosti jsem viděl v těch protheánskejch majácích." Odsekl Shepard a potom jedovatě dodal. „Kochej se tim, čeho jsi dosáhl, Sarene, dokud ještě jseš naživu. Řekl bych, že jseš ta nejlepší loutka, kterou si Vládce kdy mohl pořídit, ale pochybuju, že bys byl první." S uspokojením si všiml, jak sebou Saren téměř neznatelně trhl. „Poslouchej mě, Sarene. Vládce ještě nevyhrál, ještě máme čas ho zastavit, a já vím jak…"
„Není JAK je zastavit, Sheparde!" Zařval Saren a zář jeho implantátů začala pohasínat. „Viděl jsi vize z protheánského majáku. Smrťáci jsou příliš silní, nemůžeme je zastavit! Proto…"
Shepard ho nenechal domluvit. „Proto sis vybral lehčí cestu? Pomoct Smrťákům nás zničit a potom doufat, že tě z vděčnosti nechají žít?!"
„Ztrácíme tady čas, Sheparde!" Zabručel Wrex, pušku namířenou na Sarenovu hlavu. „Poďme mu ustřelit palici, ať sme s tim hotovi."
Shepard ho ignoroval a dál promlouval k Sarenovi. „Nic z toho, co tady vidíš, by se nestalo, kdyby ses jim postavil, ale místo toho ses zachoval jako zbabělec! A my všichni za to zaplatíme!"
Jeho slova dopadla na úrodnou půdu. Saren se otřásl a divoce zařval „NEMĚL JSEM NA VYBRANOU!" Jeho implantáty zhasly nadobro. Bývalý Přízrak se zhroutil na kolena a jen prázdně hleděl před sebe.
„Každej má na výběr. I ty, Sarene."
Saren se rozhlédl po hořící Komnatě. Kdysi mocný a prohnaný nepřítel nyní připomínal spíše tragikomickou figurku a v jeho očích se zračila bezmoc. Pokud by nevěděl o tom všem, co pod vedením Vládce Saren napáchal, Shepard by ho možná začal i litovat. Saren sáhl po pistoli, ale nenamířil ji na své protivníky, nýbrž jí nejistě obracel v roztřesených rukách. „Jistě…mám na výběr…" Zamumlal téměř neslyšitelně. Zvedl hlavu a pomalu se postavil na nohy. K naprostému šoku všech kolem, Saren pevně sevřel pistoli v ruce a vtiskl si její hlaveň pod bradu. Jeho tvář nesla masku odhodlání. „Sbohem, Sheparde…Duchové nechť mi odpustí." Řekl polohlasem a stiskl spoušť.
Komnatou se rozlehl výstřel. Sarenovi se podlomila kolena a jeho bezvládné tělo se zřítilo do skleníku několik metrů pod rampou. Jeho vznášedlo, nyní nikým neřízené, narazilo do stěny. Bývalý Přízrak Saren Arterius byl mrtev.
Shepard ještě okamžik stál na místě, neschopen slov. Nikdy by ho nenapadlo, že by Saren byl něčeho takového schopen. Možná to nakonec nebyl až takovej parchant, pomyslel si a pomalu vykročil k hlavnímu ovládacímu panelu. Pár vteřin si prohlížel symboly na rozhraní a potom do konzole nahrál soubor od Bdícího. Během okamžiku byly veškeré chyby v systémech opraveny. „Funguje to!" Vydechl Shepard a otočil se na své druhy. „Ten soubor od Bdícího fungoval, mám kontrolu nad všemi systémy!"
„Rychle, otevři ramena stanice! Možná se flotile povede Vládce sundat dřív než znovu získá kontrolu nad stanicí!" Naléhal Garrus.
Konzole najednou zablikala a otevřel se komunikační kanál. Signál byl slabý, ale i přes šumění byl neznámý ženský hlas dobře slyšet. "…y je Destiny Ascension! Hlavní pohon je vyřazen! Štíty fungují na 40 procent! Rada je na palubě, opakuji, Rada je na palubě!"
Panikařící pilotku Ascensionu vystřídal známý hlas. „Normandie Citadele! Normandie Citadele! Řekněte mi, že jste to vy, veliteli!"
„Čekal jsi snad někoho jinýho?" Zeptal se Shepard sarkasticky.
„Dostal jsem vaši zprávu z Ilosu, veliteli!" Hlásil Joker. „Zrovna teď sedím v sektoru Andura s celou Flotilou Arcturus! Můžeme Ascension zachránit, jenom odemkněte vysílače kolem Citadely a my se postaráme o zbytek!"
„Ty bys je chtěl zachraňovat, Sheparde? Co dobrýho udělali pro tvoje lidi?" Zeptal se Wrex pochybovačně.
„Dost! Tady jde o víc, než o lidstvo! Vládce představuje nebezpečí pro celou Galaxii!" Namítala Liara.
„Přesně tak! Proto si nemůžem dovolit plýtvat loděma na záchranu Rady! Řekni jim, ať počkají, dokud se ramena Citadely neotevřou, a pak zaútočí na Vládce! Je to jediná šance, jak ho porazit!" Vysvětloval Garrus.
„Takže co bude? Letíme hned teď, nebo čekáme, až budeme moct sundat Vládce?" Ptal se Joker.
Shepard vážil všechny možnosti. Ascension byla nejsilnější známá loď v prostoru Citadely a její ztráta by znamenala velkou ránu, nehledě na zmatek, který by nastal po smrti Rady. Kdyby šlo jenom o Radu, klidně by ji nechal umřít, aby byla alespoň jednou k něčemu užitečná, ovšem na Ascensionu nebyli jen oni. Na druhou stranu, pokud by poslal flotilu Aliance, aby zachránila Ascension, zcela určitě by utrpěla ztráty, a až by se vrhla na Vládce, zbývající lodě by nemusely stačit k tomu, aby jej zničila. Ovšem Vládce, jakkoli obrovskou lodí byl, by ani tak nemohl obstát proti tomuto přečíslení. Jak řekl Bdící, Smrťáci nejsou nezranitelní. Takže se rozhodl.
„Odemykám vysílače hned teď. Musíte zachránit Ascension za každou cenu!"
„Rozumím, jdeme na to! Normandie končí!"
Garrus si povzdechl. „Snad si toho Rada bude vážit, jestli tohle všechno přežijem. Já fakt doufám, že víš, co děláš, Sheparde."
„Nedělám to kvůli Radě." Odsekl Shepard. „Vem s sebou ostatní, Garre, a běž se přesvědčit, že je Saren mrtvej." Garrus s přikývl a spolu s Wrexem a Liarou začali po jednom z žebříků slézat dolů do skleníku. Shepard se otočil ke konzoli a začal pracovat na otevření ramen stanice. Brzy se ozval výstřel a Garrova lakonická poznámka. „Je mrtvej." Shepard ještě chvíli něco vyťukával na displeji a stanice se začala mírně chvět, jak se ramena začala rozevírat. Lodě Aliance měly příležitost Vládce sestřelit z oblohy, on se mohl jen modlit, že ji využijí.
Stanice se najednou otřásla znovu, tentokrát však daleko silněji. Stěny Komnaty začaly křižovat zlověstně povědomé rudé blesky a vzduch rozřízl děsivý mechanický zvuk, který se vzdáleně podobal výkřiku. Shepard se poděšeně rozhlížel a viděl, jak se rudé blesky postupně sklouzly do skleníku, a přímo do Sarenova těla. Komnatou otřásla exploze a plošina, na které Shepard stál, najednou povolila a naklonila se. Shepard upadl na záda a po nakloněné plošině sjel do skleníku, několikrát se překulil a těžce dopadl na bok. Jeho druhové leželi otřesení kolem něj a pokoušeli se vstát. Shepard se podíval před sebe a naprosto ztuhnul.
Saren stál na nohou a šel přímo k němu.
Sarenovo tělo vrávoralo vpřed a zářilo jasně rudým světlem. I když byl mrtvý, Saren řval bolestí, jakoby hořel. Jeho křik postupně ustal, jeho tělo se však najednou začalo rozpadat. Maso na jeho kostech doslova shořelo a jeho implantáty začaly znovu zářit. Shepard v záchvatu paniky začal couvat zpět před pochodující kostrou, jejíž přeměna nyní byla dokonána. Ze Sarena nezbylo nic než kostra, protkaná smrťáckými implantáty a zářící rudým světlem. Komnatou se rozlehl hromový hlas.
„Já jsem Vládce a tato stanice je MOJE!"
Shepard se postavil a ulehčeně si oddechl, když nahmatal svou útočnou pušku. Bleskurychle ji popadl a vystřelil po Vládcově avataru, ten se však s překvapivou mrštností vyhnul a skočil na jednu ze stěn. Jeho druhové se k němu přidali a začali po ohyzdné zrůdě střílet, ta se však vyhýbala všem střelám, jako by se jim vysmívala. Všichni čtyři zuřivě stříleli po avataru, ten však skákal ze stěny na stěnu a téměř všem střelám se vyhnul. Těch pár štastných zásahů s ním neudělalo prakticky nic. Vládcův avatar pojednou seskočil na zem a začal se plazit k Shepardovi, ignorujíc spršku střel, které bubnovaly o jeho tělo. Shepard se skrčil do obranné pozice, právě včas, když po něm avatar skočil. Udeřil jej pažbou po hlavě a několikrát do něj vystřelil, avatar se však jen otřásl a kopl jej do břicha. Shepard odlétl několik metrů vzad a puška mu vypadla z ruky.
Shepard lapal po dechu, neschopen se postavit. Avatar se na něj podíval a vyřítil se na něj jako na snadnou kořist. Nedostal se však daleko, když do něj ze strany vběhl Wrex a srazil jej na zem. Kroganský válečník začal do avataru bušit holými pěstmi, ten se mu však vysmekl a sekl jej do obličeje ostrými drápy, než uskočil do bezpečí. Avatar okamžik jen dřepěl na stěně, jakoby si promýšlel další úder. Garrus využil chvilkového zaváhání a použil na něj jeden ze svých triků s omni-nástrojem. Avatar zapraskal ve spršce jisker a otočil se k nové hrozbě, která ho začala kropit střelbou z pušky. Pokusil se skočit na jinou stěnu, aby se vyhnul střelám z pušky, jeho pohyby však najednou nebyly zdaleka tak rychlé a přesné jako předtím. Wrex a Liara vycítili slabinu a hodili po ochromeném protivníkovi warpové koule. Shepard, který se mezitím již dokázal postavit, se k nim přidal a bioticky avatar zdvihl nad zem.
Wrex, Liara a Garrus začali na bezbranné stvoření střílet, zatímco Shepard se snažil udržet jej nad zemí co nejdéle. Jako Člověk však nemohl tuto zátěž vydržet příliš dlouho. Po několika vteřinách Shepard uvolnil biotické pole a nechal avatar spadnout na zem. Jeho druhové se k němu pomalu přibližovali, zbraně namířené v případě, že by se monstrum nějakým zázrakem znovu probudilo. Při bližším pohledu se jim to zdálo nemožné; kostra avataru byla poseta stopami po zásazích a narušena warpem. Byli si jisti, že ta věc je už mrtvá. Bohužel pro ně, Vládce ještě zdaleka neřekl své poslední slovo.
Avatar se najednou vstyčil a všem třem podrazil nohy. Shepard proti němu poslal vlnu biotické energie, aby jej odlákal od jeho bezbranných přátel. Byl však příliš vyčerpaný, takže místo toho, aby odletěl k nejbližší stěně, avatar se jen zapotácel, než se vrhl na svůj nový cíl. Shepard vycenil zuby a vystřelil z brokovnice. Avatar sebou trhl, ale nezastavil se. Shepard zanadával a začal střílet, dokud brokovnici nepřehřál, avatar však zásahy ignoroval. Shepard nepoužitelnou zbraň zahodil a počkal, dokud se avatar nepřiblíží. Potom se vrhl dopředu a uštědřil avataru mohutný úder pěstí do hlavy, znásobený biotickou energií. Avatar se znovu zapotácel, pak ale zavrčel a mrštil Sheparda na protější stěnu.
Shepard dopadl na zem a okamžitě zavrčel bolestí. Po tom nárazu musel mít určitě něco zlomeného. Postavil se a snažil se nevnímat bolest. Vládcův avatar se na něj znovu řítil, a on neměl u sebe zbraň. Avatar po něm skočil, Shepard se však na poslední chvíli uhnul stranou a avatar vrazil do stěny. Shepard toho využil a rozběhl se k pušce, která ležela pár metrů od něj. Skočil po ní a namířil ji na stvoření, které se po něm znovu hnalo. Liara jej však poslala ke stěně dřív, než se stačil dostat příliš blízko. Všichni čtyři namířili zbraně na otřesené stvoření a začali střílet. Kulky se zavrtávaly do kostry avataru a rudá záře obklopující jeho tělo začala pohasínat. Garrus se rozhodl monstru usnadnit odchod a hodil po něm granát.
To se však ukázalo jako chyba. Vládcův avatar ještě jednou všechny překvapil, když granát chytil do jednoho ze svých spárů a hodil jej zpátky. Všichni čtyři byli sraženi na zem, když granát explodoval blízko nich. Avatar zaměřil svou pozornost na otřeseného Sheparda, který se snažil postavit. V mžiku byl u něj; jednou rukou jej chytil za krk a zvedl jej do vzduchu. Připomínalo to Virmir a Shepard by se té ironii i zasmál, kdyby mu silná kostnatá ruka zrovna nedrtila krk. Jeho přátelé byli stále otřeseni a nemohli mu vůbec pomoct. Shepard se snažil přijít na to, jak uniknout z této smrtící pasti, ovšem s každou vteřinou bylo přemýšlení těžší a těžší. Téměř si byl jist, že zemře, když si najednou vzpomněl na otcův vojenský nůž, který měl stále připevněn na lýtku. Z posledních sil se vzepjal ve smrtícím sevření a jeho ruka nahmatala jílec nože. Shepard vytáhl nůž z pochvy a vší silou jej vrazil do avatarovy lebky.
Stisk kolem jeho krku povolil. Shepard dopadl na zem a ztěžka oddychoval. Avatar se ve smrtelné křeči svíjel na zemi a hlasitě vřískal. Po chvilce sebou přestal škubat a vzplanul jasným červeným plamenem. Kostra během několika vteřin shořela na popel a na jejím místě zůstal jen Shepardův nůž. Liara, Garrus a Wrex mezitím přiběhli k Shepardovi a pomáhali mu vstát. Nikdo z nich naštěstí nebyl zraněn, pokud pomineme pár škrábanců a modřin. Společně se pomalu vyškrábali ven ze skleníku. Shepard se podíval ven z mohutného okna za místem, kde Rada zasedala, a spatřil nevídané divadlo. Tanec kusů kovu a roztrhaných trupů lodí. Shepard pocítil výčitky svědomí, když mezi troskami rozpoznal zničené křižníky Aliance. Když však v poli trosek spatřil kusy Vládcových ramen, ucítil nával euforie.
Vládce byl mrtev. Dokázali nemožné a zvítězili.
Shepard se jen díval na trosky volně plovoucí v prostoru, zatímco jeho přátelé se radovali z těžce vybojovaného vítězství. Chtěl se radovat s nimi, ale měl tušení, že tohle ještě nebyl konec. Vládce byl jen jedním z mnoha, a nikdo nemohl vědět, že Smrťáci nebudou schopni najít jiný způsob, jak se vrátit zpět do Galaxie. A bylo téměř jisté, že ten den jednou přijde, a potom budou muset najít způsob, jak je zničit. Smrťáci byli silnější než cokoli, s čím kdokoli z nich měl tu čest. Z přemýšlení jej najednou vytrhl Liařin vyděšený křik. Zvedl hlavu…a zbledl.
Doprdele.
Jeden ze zbytků Vládce se řítil přímo do Komnaty. Letěl příliš rychle na to, aby měli čas z Komnat uniknout. Nebyla téměř žádná šance, že by obrovský kus kovu jen proletěl kolem nich, aniž by nikoho z nich nezabil. Byla to téměř bezvýchodná situace; hnali se přes půl Galaxie, na vlastní kůži poznali jedny z největších hrůz, zastavili Vládce a jeho loutku Sarena…jen proto, aby je nakonec rozdrtil nějaký kus kovu.
Ne. Nehodlal dopustit, aby někdo z nich zemřel. V hlavě se mu formoval plán. Byl naprosto šílený, ale na vážení rizika prostě nebyl čas. Shepard se otočil a rychle po sobě bioticky odhodil své druhy z vyvýšené plošiny, kde jindy Rada zasedala, dřív, než je letící kus kovu mohl pod sebou rozdrtit. Dával si přitom pozor, aby nevyvinul moc velkou sílu. Bylo to velice vyčerpávající a vyžadovalo to neuvěřitelné soustředění, ale byl to jediný způsob, jak zajistit, aby vůbec někdo přežil.
Jeho přátelé byli v bezpečí. Shepard se rozběhl a vrhl se z plošiny jako poslední, když zaslechl hluk tříštícího se skla a svět kolem něj pohltilo temno.
SSV Normandie, systém Widow, Hadí mlhovina
„Všem lodím, zaujměte pozice! Zachraňte Destiny Ascension!"
Joker byl ve svém živlu. Normandie pod jeho povely doslova tančila a uhýbala nepřátelským střelám, zatímco sestřelovala každého, kdo se dostal příliš blízko. V dálce byla vidět bitevní loď Destiny Ascension. Byla ochromená a na několika místech hořela, zatímco gethské lodě se na ní slétaly jako supi na mršinu. Když si konečně všimli, že jsou napadeni, bylo pro ně již pozdě. Lodě Aliance je zasáhly jednou mohutnou salvou a většinu nepřátelských plavidel roztrhaly na kusy. Přeživším lodím se podařilo vyřadit pár plavidel na straně Aliance, brzy však i ty byly zničeny.
„Destiny Ascension, jste volní. Opakuji, jste volní."
Těžce poškozený Ascension se loudavým tempem vydal vydal do bezpečí. Formace lodí Aliance se mezitím začala slétat na Vládce, který již uvnitř rozevírajících se ramen Citadely nebyl v bezpečí.
Hlas admirála Hacketta zahřměl interkomem. „Citadela se otevírá! Všem lodím, útok! Soustřeďte se na Vládce."
Lodě Aliance se slétly na obrovského Smrťáka, který tvrdohlavě seděl na špici Věže a odmítal se pohnout. Střela za střelou bubnovaly o jeho trup, žádná z nich se však nedokázala dostat přes Vládcovy štíty. Lodě Aliance se ovšem nedaly odradit a pálily do Vládce ze všech stran.
Jejich vytrvalost ovšem Smrťáka velice brzy rozčílila. Vládce vstyčil pár ze svých mechanických ramen a namířil je proti lodím, které jej obtěžovaly. Z jejich konců vystřelily rudé paprsky, které se s téměř smrtící přesností začaly zakusovat do trupů. Jedna ze starších fregat se jen těsně vyhnula, křižník vedle ní však utrpěl přímý zásah a doslova se roztrhl vejpůl. Vládce, vědom si své síly, sestřeloval každou loď, která se dostala příliš blízko.
„Doprdele, co tam stojíte?! Pohněte s těma plechovkama, jste tam jak živý terče!" Křičel Joker do vysílačky, zatímco se vyhýbal rotujícím troskám, které rychle začaly plnit prostor uvnitř ramen stanice.
„Vládce je moc silný! Musíme se stáhnout!" Křičel zoufale jeden z pilotů.
Hackett však byl neústupný. „Zamítá se! Tohle je naše jediná šance, sundejte to monstrum, ať to stojí cokoli!"
Lodě Aliance nepřestávaly na Vládce pálit, tentokrát se však stáhly do uctivé vzdálenosti. Nikdo nechtěl skončit jako osm nešťastných křižníků, jejichž hořící zbytky se vznášely kolem Vládce. Navzdory téměř nepřetržité palbě však Smrťákovy štíty držely jako skála. Nikdo si nedokázal představit, co by Vládce vůbec dokázalo zlikvidovat.
Najednou se stalo něco podivného. Zářící světla na Vládcově trupu najednou pohasla a Smrťák se pomalu odstrčil od Věže. Většina střel v ten okamžik minula, těch pár, co zasáhly cíl, však explodovaly přímo na Vládcově trupu.
„Jeho štíty jsou pryč! Teď máme šanci!" Zařval Joker.
„Hoďte na něj všechno, co máme!" Zahřměl Hackett. To byl rozkaz, který by Joker splnil milerád.
„Držte se, pánové, jdeme na to!"
Joker otočil Normandii vstříc Vládcovi, který se úplně do Věže oddělil a bezmocně se vznášel ve vakuu, jako kdyby byl ochromen. Na jeho trupu už vybuchovaly střely z lodí Aliance a zvolna ho trhaly na kusy. Normandie se vyřítila na umírajícího Smrťáka a zasadila mu smrtelný úder. Vládce máchal rameny v agonii, než ho série explozí roztrhala na kusy.
V interkomu se ozvaly desítky hlasů, křičících v euforii nad smrtí Vládce. Joker se usmál a řekl jen tak mimochodem. „Vládce je mrtev, opakuji, Vládce je mrtev!" Ať už se stalo cokoli, dalo se to přirovnávat k zázraku. Bylo to velké vítězství, sice vykoupené za strašnou cenu, ale bylo to vítězství.
„Bacha!"
Joker téměř poskočil v sedadle, když se varovný křik ozval v interkomu. Rychle se podíval na displej a uviděl kus jednoho ze Smrťákových ramen, které se valilo směrem k Věži a narazilo do ní.
„Kurva."
Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina
Garrus otevřel oči. Pokusil se posadit a téměř zařval bolestí. Poslední věc, kterou si pamatoval, byl obrovský kus kovu, který se řítil přímo do Komnaty, a potom nic. Byl to zázrak, že byl vůbec naživu. Cítil se hodně slabý a bolelo ho dýchat, to znamenalo zlomená žebra. Opatrně se rozhlédl kolem; byl pohřben pod jedním z mnoha kusů trosek. Poblíž něj ležela Liara, která se právě probouzela. Od pohledu na tom nebyla o moc lépe než on.
„Co se stalo?" Zeptala se slabě a setřela si z obličeje krev, která ji tekla z rány na čele.
Garrus zavrtěl hlavou. „Nějaký trosky narazily do Věže, víc si nepamatuju."
Liara najednou ztuhla. „Počkat! Kde je Wrex…a kde je Elias?"
Shepard? Garrus si vzpomněl na posledních pár vteřin před tím, než kus trosek narazil do Věže. Modrý záblesk biotické energie, který je odhodil zpátky…a nejspíš jim zachránil život. „Nevím!" Odpověděl znepokojeně a pokoušel se je najít. V šeru však neviděl téměř nic. „Nevidim skoro nic, ale někde tady musí bejt!" Garrus se otočil na břicho a začal se plazit k Liaře, když se však opřel o levou nohu, byl doslova paralyzován ostrou, téměř nesnesitelnou bolestí. Byly to jen roky tvrdého výcviku v turiánské armádě, které mu zabránily zařvat. Zlomená noha, pomyslel si a vrtalo mu přitom hlavou, o kolika ze svých možných zranění ještě neví.
Liara se rozhlížela kolem, jata zlým tušením. „Eliasi?" Zvolala v naději, že uslyší odpověď. Žádná však nepřišla.
„Wrexi! Sheparde!" Přidal se Garrus. Oba dva ještě několikrát volali jména svých pohřešovaných druhů, nikdo se jim však neozval.
Liara cítila, jak se jí z očí začaly řinout slzy. Tohle nemohla být pravda, opakovala si, Elias tady musí někde být, musela ho najít, co nejrychleji. Pokoušela se postavit, málem však přitom omdlela. Srdce jí sevřel pocit bezmoci. Elias mohl být vážně zraněn nebo, chraň Bohyně, na pokraji smrti, a ona nemohla udělat nic, aby ho zachránila. Garrus se k ní s vypětím všech sil doplazil a položil jí ruku na rameno. „Liaro uklidni se. Teď nemůžem nic dělat, jsme tady uvěznění. Musíme počkat, než nás někdo dostane ven, a potom ho můžem hledat." Pokoušel se jí uklidnit. „Beztak, Shepard a Wrex jsou tvrdý parchanti, nemyslím si, že nějakej kus železa by je dostal."
Liara o tom tak přesvědčená nebyla. Jistě, Wrex byl Krogan a ti byli známí pro svou neuvěřitelnou houževnatost. Elias však, jakkoli mohl být silný, byl stále jen Člověk. Musela by při něm stát snad všechna božstva, kdyby to přežil, a jen málokdo mohl mít takové štěstí. „Hrozně ráda bych tomu věřila, Garre, ale…já nedokážu snést to pomyšlení, že…že nepřežil." Vyhrkla a položila Garrovi hlavu na rameno. Už ani nezadržovala slzy, které jí stékaly po tváři. „Ani jsem mu nestačila říct…"
Garrus se na ni tázavě podíval. „Říct co?"
Liara mu neodpověděla. Místo toho zvedla hlavu a řekla. „Slyšíš to?" Garrus se zaposlouchal a opravdu, v dálce slyšel kroky, rachot odvalované sutě a nějaké hlasy. Jejich záchrana byla blízko. Garrus začal mlátit pěstí do kovu, který je věznil pod svou vahou a začal křičet, aby na sebe upozornil. Jeho únava byla během okamžiku pryč. Liara se k němu přidala. „Tady jsme! TADY! Dostaňte nás ven!"
Zvuky kroků se najednou zrychlily a přibližovaly se. Byl slyšet křik. „Máme tu nějaký přeživší, kapitáne!" Jejich zachránci začali odvalovat trosky. Netrvalo dlouho a poslední kus kovu, který dělil Garra a Liaru od okolního světa, byl odhozen stranou a do jejich tmavého vězení proniklo jasné světlo. Dovnitř vlezla dvojice vojáků Aliance a pomohla jim ven. Byli zachráněni.
Garrus nemohl chodit a Liara spolu s jedním z vojáků mu pomohli se postavit. Komnatou se rozlehl známý autoritativní hlas. „Máme tady raněné! Povolejte mediky, ať se o ně postarají." Garrus zvedl hlavu a spatřil kapitána Andersona, který se k nim rychlým krokem blížil. Kapitán se usmál při pohledu na přeživší, jeho úsměv však zmizel, když si všiml, že byli jen dva.
„Garrus Vakarian, Liara T'Soni; jsem rád, že jste to přežili. Doktoři už jsou na cestě, a jsem si jistý, že je budete potřebovat." Řekl Anderson a rozlédl se po zdevastované komnatě. „Měli jste být čtyři, pokud vím. Kde jsou ostatní? Kde je Shepard?"
Garrus svěsil hlavu. „Nemám tušení, pane. Měli by tu někde být, volali jsme je, ale…" Liara byla zticha a snažila se potlačit slzy.
Anderson se zamračil a štěkl na své podřízené. „Prohledejte Komnaty! Ještě tu jsou dva!" Potom se obrátil zpátky k přeživším. „Počkejte tady, doktoři vás dají do kupy. Já se mezitím s ostatními podívám po…" Anderson se odmlčel, když jeho pozornost upoutal podezřelý zvuk. Jeden z velkých kusů sutě se překotil a s tupým bouchnutím spadl na zem. Garrus a Liara se otočili a spatřili dvě známé postavy, vrávorající směrem k nim.
Temnota.
To byla první věc, kterou Elias spatřil, když konečně procitnul z bezvědomí. Cítil se zmaten a necítil vlastní tělo. Byl mrtvý? Neměl tušení. Čekal, tma se však nerozplynula. Žádné světlo? Vždyť jeho matka vždy říkala, že by se mělo objevit světlo…
Temný závoj kolem něj se postupně proměnil v rozmazaný obraz síně osvětlené ohněm a množství trosek, z nichž jeden kus jej tlačil k zemi. Elias se pokusil pohnout, ucítil však ostrou bolest, která mu projela tělem od hlavy k patě. Nadechl se, to také bolelo. V ústech cítil krev.
Cítil bolest. To znamenalo, že byl naživu.
Chvíli ležel na zemi a zoufale se snažil vybavit si, co se stalo. Pamatoval si svůj souboj se Sarenem, nebo spíš jeho zbytky ovládanými Vládcem, potom explozi a velký kus trosek, který se dostal příliš blízko.
Vzpomněl si na své přátele, kteří tu byli s ním, když zbytek Vládcova ramene narazil do Věže. Musel je najít. Musel najít Liaru. Pokusil se zvednout ruce a odhodit ze sebe kus železa, který mu ležel na hrudi. Levá ruka ho však neuposlechla, vůbec ji necítil. Ležela bezvládně na zemi, ohnutá v nepřirozeném úhlu. Elias zaťal zuby a pravou rukou se pokusil kus trosek zvednout. Tělem mu opět projela bolest; ignoroval ji a s vypětím všech sil kus železa shodil ze sebe. Pomalu se posadil a vyplivl krev, která se mu hromadila v ústech. Byl naprosto vyčerpaný, musel chvíli počkat, dokud se nesebere natolik, aby se dokázal postavit.
Elias zaslechl rachot odvalovaných trosek a těžké kroky, které se blížily k němu. Otočil se za zvukem a zasyčel bolestí. Každý pohyb ho nyní bolel. Elias seděl na zemi a čekal na neznámého člověka, který se k němu blížil. Zoufale se modlil, ať je to někdo z jeho spojenců. Byl teď naprosto bezbranný; byl vážně raněn, jeho zbraně byly pryč, zbroj téměř zničená, a byl příliš vyčerpaný na to, aby mohl použít biotiku.
Postava konečně vystoupila ze stínů a Elias vytřeštil oči překvapením. Urdnot Wrex kulhal k němu, s úšklebkem na zjizvené tváři. Byl celý zakrvácený a pomlácený, ale byl naživu. „Už sem si chvíli myslel, že je po tobě, Sheparde. Vypadá to, že se pletu." Zahuhlal a pozorně si Eliase prohlédl. Lidský Přízrak měl zakrvácený obličej z četných řezných ran a levou ruku podivně zkroucenou. Jeho zbroj sotva držela pohromadě a některé pláty z ní jen visely. „Vypadáš strašně."
Elias se ušklíbl. „Ty taky, Wrexi, ale u tebe je to normální." Wrex se uchechtl. „Co kdybys mi pomohl vstát, nemyslim si, že to zvládnu sám." Wrex se ohnul a vytáhl Eliase na nohy. Elias zavrčel bolestí a zdravou rukou se opřel o kroganského válečníka.
„Slyšíš to?" Řekl Wrex a zpozorněl.
Elias se zaposlouchal a uslyšel vzdálený křik a údery na kov. Modlil se aby to byli Liara a Garrus. Nesnesl by, kdyby opět přišel o někoho, kdo mu byl blízký. V dálce si všiml několika postav, oděných v nezaměnitelné uniformě Aliance. „Tak pojďme, Wrexi." Řekl Elias s úsměvem, i když měl zuby bolestí zaťaté. „Nechceme, aby nás předčasně pohřbili." Wrex se zašklebil a oba dva se vydali vstříc zachráncům.
Komnata Rady byla plná trosek z Vládce a Elias s Wrexem neměli jinou možnost než přes ně přelézt. Bylo to vyčerpávající a Elias cítil, jak jeho tělo při každém kroku řvalo bolestí, netroufal si však zastavit. Možná proto, že Wrex svá zranění naprosto ignoroval a klestil si cestu přes hromady sutě, jako by mu vůbec nic nebylo, a Eliase za sebou téměř táhl. Konečně se dostali přes horu trosek a spatřili několik vojáků Aliance, kteří pročesávali okolí a hledali přeživší. Elias se usmál, když si všiml třech známých tváří, stojících přímo před nimi. Kapitán Anderson, Liara a Garrus, podpíraný jedním z vojáků, ti všichni se otočili a podívali se přímo na něj.
Šok trval jen okamžik. Liara se vzpamatovala jako první a rozběhla se naproti němu.
„Eliasi!"
Elias se pustil Wrexe a kulhal k ní. Liara mu vběhla do náruče a on ji svou zdravou rukou pevně objal, navzdory bolesti, která mu projela tělem. Chvíli tam jen stáli v pevném objetí, zatímco se kolem nich shlukl menší dav.
„Myslela jsem, že jsem tě ztratila." Vyhrkla Liara.
„Už je to dobrý, zlato. Jsem tady a jsem živej." Zašeptal Elias konejšivě. Liara se jej pustila a políbila ho. Nic nedokázalo popsat, jak moc byla šťastná.
Garrus, stále podpírán jedním z mužů, přikulhal k Eliasovi. „Ty jseš snad ten nejšťastnější parchant jakýho znám, Sheparde." Řekl s úsměvem a pevně mu stiskl ruku. Wrex stál opodál a uculoval se.
„Taky tě rád vidím, Vakariane." Zašklebil se Elias.
„Pokud by jste si přečetli jeho služební záznam, věděli by jste, že už čelil horším věcem." Elias se otočil a spatřil kapitána Andersona. Kapitán k němu přistoupil a s úsměvem mu podal ruku. „To byl sakra kousek, co se vám povedl, veliteli. Zničit Smrťáka, a přitom zachránit Radu; ne že bych vám nedůvěřoval, ale opravdu jsem si nemyslel, že se něčeho takového dožijeme."
„Kdybyste mě nedostal z týhle stanice, tak bychom to nikdy nedokázali, kapitáne." Odvětil Elias.
„A také mi to Udina dal pěkně sežrat, jestli víte co myslím." Ušklíbl se Anderson. „Pojďte, zavedeme vás na ošetřovnu. Musíme vás dát dohromady."
