Napříč časem –

Jak začal únor, Harryho nervozita exponenciálně vzrostla. Snape se Siriuse se v tichosti sbalili a vytratili ze školy. Black se s Harrym samozřejmě noc předtím rozloučil, Harry mohl jen předpokládat, že Snape se svým kmotřencem udělal to samé. To, že odešli se v první řadě projevilo při snídani. Na Snapeově místě seděl neznámý profesor. Harry asi absolutně neuměl představit, e s někým takovým by se Snape bavil. Muž měl krátké tmavě blond vlasy, Potter na dálku nerozeznal barvu očí, ale určitě byly světlé. Co ale bylo do očí bijící bylo oblečení. Muž měl na sobě jakýsi červený kabátec se zlatými ozdobami, kabát měl rozepnutý a pod ním měl prosté béžové triko. Na nohou měl tmavé kalhoty, ale rozhodně ne kouzelnické. Na nohách až pod kolena vysoké nepochybně kožené boty. To, že Harry byl i při snídani schopný rozeznat, co měl muž na nohách bylo z jednoho prostého důvodu, muž seděl vedle profesorky McGonagallové a obě nohy měl ledabyle na stole. A co to dělal? Houpal se na židli? Ne, s tím se Snape definitivně nemohl znát.

Vedoucí Nebelvírské koleje stejně jako ředitel a mnoho dalších profesorů na muže vrhalo nešťastné, místy znechucené, ale hlavně nevěřícné pohledy.

Harry stejně jako zbytek studentů jen zíral. Sice jako jeden z mála věděl, že Snape odjíždí a bude za něj na nějaký čas náhrada, ale tohle nečekal. Muž si jich nevšímal, pohupoval se na židli a mračil se do hrnku s kávou, zdálo se, že mu příliš nechutná.

Potter nemohl říct zda se na další hodinu lektvarů těší, či se obává. Pocity z toho měl tak smíšené. Ale tak Snape by jim snad neobstaral někoho nebezpečného, přeci jen měl učit i první ročníky... Muž se přestal houpat, ušklíbl se Brumbálovým směrem, očividně si z jeho nespokojenosti nic nedělal.

Po ranní dvouhodinovce Dějin čar a kouzel a teoretické hodině Obrany proti černé magii s Tonksovou, zamířili páté ročníky na první hodinu s novým profesorem.

Učebna byla otevřená, to nebylo zvykem, Snape je dovnitř pouštěl až těsně před hodinou, snad aby mu neudělali nepořádek v přísadách.

Harry si sedl mezi Draca a Rona. Zmijozel s rudovlasým Nebelvírem se pomalu učili navzájem se tolerovat, ale roky nenávisti nemohly být tak snadno zapomenuty. Hermiona si sedla z druhé strany Rona, očividně byla celá natěšená na nového profesora a na to, jak mu bude moci předvést své znalosti. Snape se většinu neobtěžoval s tím, aby Grangerovou vyvolal, Hermiona tak při hodině lektvarů neměla prakticky možnost ukázat co umí a to jí víc než znervózňovalo.

„Fajn, jste tu, sedněte si," blonďatý muž vešel do učebny. „Vezmeme to rychle. Jsme váš nový profesor. Nebudete mi říkat profesore," rozhodně. „Jsem kapitán John Hart. Oslovovat mě budete buď kapitáne Harte nebo kapitáne. Ne profesore, ne pane, ne Harte a už vůbec ne Johne-" muž se zamračil na Hermionu, která zvedla ruku. „Co je?"

„Uhm, totiž, chtěla jsem se zeptat, profesor Snape je-"

„Do toho vám nic není," ušklíbnutí. Draco opatrně zvedl ruku, stejně tak opět Hermiona.

„Kudrnatá hlava, co zas?" Hart mávl k Hermioně, ta se na oslovení zarazila. „Totiž, máme rozdělaný lektvar a-"

„Ten dělat nebudem. Vílí chlapec?" otočil se na Draca.

„Jsem Draco Zmijozel," zamračil se na něj plavovlasý mladík. „Máte nějaké reference?"

„Reference?"

„Umíte vůbec lektvary?" pochybovačně.

„No jistě, proč by mě jinak Snake-"

„Snape," odkašlal si Harry tiše.

„Správně, slaďouči, je vidět, že dáváš pozor," úsměv.

„Uhm, nebudete nám říkat jménama?" ozvala se nesměle Hermiona.

„Měl bych? Nebudu tu tak dlouho, abych si je musel pamatovat," nechápavě. „Takže, abych odpověděl na váš dotaz. Do mého vzdělání či nevzdělání vám nic není. Jste studenti, budete poslouchat. Snaf-Snak-Snape, jakkoliv se jmenuje, říkal že v opačném případě vás mohu trestat," zlomyslně. Studenti na něj zírali. Bylo jim jasné, že tenhle muž nemyslel běžné školní tresty.

„Tak začneme, tu břečku co jste dělali můžete vlyít." Hart si sedl ke stolu, nohy vyhodil na desku, vzal učebnici lektvarů a otevřel jí na libovolné straně. „Hm... Veritasérum zní skvěle."

„Uhm, Prof-pane," začala Hermiona.

„Je to kapitán, Kudrnatá hlavo."

Několik zmijozelských se uchechtlo, Hermiona zrudla. „Totiž, Veritasérum je pokročilý lektvar a my-"

„A co? Pokud na to nestačíte, támhle jsou dveře," kapitán Hart mávl rukou k východu. Grangerová na něj zírala. „Ne, já jen-"

„Kudrnatá hlavo, buď mlč a pracuj, nebo odejdi, je mi to putna."

Zbytek lektvarů proběhl v tichosti. Studenti rychlo došli k závěru, že tenhle muž jim nepokoje bude tolerovat asi tak stejně jako Snape. Možná v tomhle případě by mohli dopadnout ještě hůře, kdo ví, co by jim dal za trest, nikdo to nechtěl testovat.

Hart ležel na zádech na profesorském stole a velice okatě si prohlížel mudlovský porno časopis. Několik dívek na něj občas vrhlo nechápavé znechucené pohledy, včetně rozlobené Hermiony. Harry nepochyboval o tom, že dívka hned po hodině si poběží stěžovat.

„Víš, kdo to je?" zeptal se po hodině Harry Draca, když studenti urychleně opouštěli sklepení. Hermiona zmizela mezi prvníma.

Plavovlasý mladík se zadíval k profesorskému stolu. „Ne. Severus nemohl nikoho tak narychlo sehnat, trochu se poptával a tohohle mu někdo doporučil," nejistě. „Nejsem si teda ani moc jistý, že to je kouzelník."

„Ale vidí Bradavice-"

„Harry," povzdech. „Určitě to je kouzelník, nebo spíš má magické schopnosti, ale je nějaký divný. Jako by neměl formální vzdělání. Navíc to chování, říká mi vílí chlapec," pobouřeně.

„Já vím," úsměv, na Draca to tak sedělo.

„Být tebou mlčím, slaďouši," zavrčel na něj Zmijozel. Harry se zamračil, přezdívka, kterou mu nový profesor dal byla dost nepříjemná.

Společně vykročili ze sklepení. Potter si nebyl úplně jistý, zda kapitán Hart zaznamenal konec hodiny a fakt, že studenti již odešli. Bylo klidně možné, že si ani nevšimne až mu zase výuka začne.

„Chtěl jsem se tě zeptat," začal Harry. „Totiž, uhm... Příští víkend v Prasinkách je na Valentýna a já, no... Půjdeš semnou?"

Draco se zastavil, nechápavě na Harryho zíral. „Nemyslel jsem, nechtěl, jsem, aby-" začal překotně vysvětlovat Harry.

„Pottere, co přesně si myslíš, že máme za vztah?" přerušil jej Draco.

„No," opatrně. „Přátelský?" Draco povytáhl obočí. „Nebo jiný?" Harry netušil, co je správná odpověď.

„Měl jsem za to, že máme partnerský vztah," řekl Draco.

„Jako..?"

„Jako, že spolu chodíme, Pottere," zavrčení.

„No, jo, já doufal, že jo, ale ty se chováš tak, že-" Harry zmlkl.

„Chodíme spolu," rozhodně. „Jen, někdy... Není to snadné, víš," Draco si povzdechl.

„Co není snadné?" zmateně. On to přeci taky neměl snadné. Taky si musel zvykat na to, že Draco, ten samý Draco, který jej ještě před letními prázdninami trápil je teď tím koho miluje... I když možná na tom byl lépe než Draco, on si opravdu byl schopný a ochotný přiznat, že plavovlasého chlapce miluje. Měl trochu obavu, že Draco s ním stále je hlavě kvůli tomu, že jsou spřízněné duše.

„Tohle celé," Draco vypadal nešťastně. „Všechno je to tak náhlé a rychlé a... Většinu času se hádáme a pak, ty jsi-"

„Co?"

„Jsi Harry Potter, není snadné se ti vyrovnat," zasmušile.

„Co?" nechápavě. „Nemusíš se mi vyrovnávat, teda myslím tím, jak to sakra myslíš? To, že jsem Harry Potter nic neznamená."

„Porazil jsi Ty-víš- koho, jsi vyvolený, to už znamená dost. Jsi celebrita. Na proti tomu já jsem kouzelník, který dopustil, aby ho vlastní rodina vydědila."

Harry se zamračil. Jak to, že Draco ač navenek působil tak sebevědomě byl jinak tak depresivní, tak nejistý, tak... Byli takoví všichni zmijozelové?

„Ty jsi Lord Zmijozel, navíc i když to zbytek světa zatím neví, jsi taky vyvolený," řekl Harry.

„Jo, to je další věc, nevím zda jsem na to ten pravý," sklesle. „Jsem Zmijozel víš, nejsem určeni k tomu, abychom někoho zachraňovali, natož všechny."

Potter ho sledoval, až to teď si myslel, že to Draco bere dobře, že to celé vzal jako fakt a neřeší jak a proč a zda to zvládne... Přál si, aby s ním plavovlasý mladík trochu víc komunikoval.

„Draco, myslím, že jsi naprosto vhodný pro záchranu světa," pousmál se Harry. „Jsi zodpovědný, chytrý, schopný-"

„Pottere, nepotřebuju slyšet superlativa," zamumlala Draco, tváře mu lehce zrůžověly. „A ano, půjdu s tebou na Valentýna do Prasinek. Ale nejsem holka, tak se opovaž mi cokoliv dávat," výhružně. Harry se pousmál. Pomalu si začínal na změny Dracových nálad zvykat.

Po obědě strávil Harry hodinu na Péči o kouzelné tvory a pak hodinu na čaji s Hagridem. Poloobr nevypadal nijak uražený tím, že si na něj mladý Nebelvír tenhle rok neudělal příliš času. Ostatně Hagrid sám měl spoustu starostí s výukou a s prací, kterou dělal pro Fénixův řád mimo pozemky školy. Harry se ho neptal, co dělá, i když nepochyboval o tom, že by mu to Hagrid řekl. Nechtěl to vědět, nechtěl mít s Fénixovým řádem nic společného.

Od Hagrida zamířil na dvouhodinovku Famfrpálového tréninku. Už se stmívalo, když je Angelina, letošní kapitánka Famfrpálového týmu, konečně pustila zpátky do školy. Nebýt George tak by je tam tmavovlasá dívka určitě držela ještě minimálně hodinu. I tak ale prošvihli večeři.

Harry byl za celý den tak vyčerpaný, že neměl sílu ani náladu, aby šel do kuchyně shánět něco k jídlu. K jeho nemalému překvapení ani Ron po tréninku nemířil pro jídlo. Na Harryho nechápavý pohled rudovlasý mladík jen poznamenal, že by mohl něco zhubnout. To Potter nechápal, nepřišlo mu, že by kamarád měl nějaké kilo navíc, ale Ron měl očividně jiný názor. Harry jen doufal, že někdo Ronovi něco neřekl, rudovlasý mladík si některé věci bral až příliš k srdci.

Těsně před spaním Harry otevřel Regulův deník.

03.07.1976

Dva dny po konci školy jsem byl doma, dneska odjíždím. Rodiče věří, že budu u Severuse. Snape, jak předpokládám, věří, že jsem u Eugena. Sirius není doma, první dva týdny tráví tuším u Lupina. Naštěstí. Mám pocit, že by na mě bratr musel poznat, že lžu, že nejdu tam, kam jsem řekl, že... Nejspíš by mu to bylo jedno. Dopis pro něj je připraven a pokud se nevrátím včas, tak se odešle. Snad to nebude nutné, jsou tam věci, které úplně nechci, aby Sirius věděl. Teda jo, chci, aby to věděl, ale jen v případě, že bych zemřel. Bylo by dost trapné, kdyby dostal dopis a já se za pár dní na to objevil.

Stalo se ale něco, co mě trochu znepokojilo. Nejen, že mě znepokojuje celá ta cesta, ale... Můj otec se chová divně. Nejen obvykle divně, úplně podezřele. Včera za mnou přišel a dal mi meč. Nejen nějaký meč, dal mi svůj speciální stříbrný meč. Meč, se kterým dřív vyhrál každý souboj. Nikdy bych si nepomyslel, že ten meč někomu dá, natož mě. Tvářil se u toho tak nějak... Řekl, že jej upotřebím spíš, než on. Mám takový pocit, že ví co chystám. Možná ne všechno, ne detaily, ale tuší, že se něco děje. Tímhle gestem mi dává najevo, že s tím souhlasí. Potěšilo mě to, ale zároveň znepokojilo, jsou mé záměry tak průhledné? Neřekl jsem mu, co dělám, kam jdu, nemohl jsem riskovat, že by si usmyslel, že je to moc a že s tím až tak nesouhlasí. Můj otec je temný kouzelník, ne jako moje matka, který má temná názory, můj otec opravdu používá temnou magii. Ale přijde mi, že má nějaký blok a do té úplně temný magie se nepouští. Snad ho potěšilo vědomí, že aspoň jeden jeho syn překročil jeho stín. I když mu nemohu říct co se děje, tak mě tohle jeho gesto těší! Rodiče nejsou lásku projevující tvorové a otec se celý život drží dost stranou a pak, měl jsem za to, že má raději Siriuse. Snad aspoň teď opět uznal, že má dva syny, i když ten první je zklamává. Snad si to můj bratr uvědomí, že ho minimálně jeden z rodičů miluje a přízeň mu vrátí...

Večer bych se měl dostat do Chicaga , ale odsud musím cestovat mudlovskou dopravou, takže pomalu, složitě. Musím se dostat do městečka Toluca a odsud pěšky k portálu za mostem k Silent Hill. Portálem by mělo stačit projít a měl bych být v Ravenholmu, zpáteční cesta to ale není. Někde na jiné straně Ravenholmu by měl být portál, který vede zpátky do normálního světa. Jenže to je tak nějak jedno, protože musím dál do Pustiny. Možná to mohu brát jako takovou záchranu, kdybych zjistil, že je toho na mě moc...

Zajímavé. Zdálo se, že Orion Black věděl, že jeho syn něco chystá a přesto, než aby mu v tom zabránil, tak mu ještě dal prostředek k lepšímu splnění. Harryho velmi trápilo, že se Regulus vydával na cestu sám. Snad kdyby v té době měl se Siriusem lepší vztahy, tak by bratři jeli spolu. Ale možná ne. Nebyl si úplně jistý zda tu cestu nemusel Regulus vykonat sám. Jestli ne, proč neřekl otci? Orion Black dle toho, co o něm syn psal, vypadal, že by podobnou cestu schválil a určitě vyrazil se synem, zvlášť když to znamenalo, že jeden jeho dědic má trvalý zájem v temné magii.

Další co Harryho zaujalo bylo zmíněné město. Do teď se vlastně moc nezajímal o to, jak se do Ravenholmu dostanou. To, že musí jet do Ameriky bylo trochu překvapující, minimálně...