Next Generation / příští generace
Předchozí část: 20-2
„Přestaňte jim nadávat!" okřikne Ginny tlupu dětí, které má na starost, a které si půlku večera jen stěžují na ostatní rodiče. „Víte vy vůbec, proč odmítli jít na tenhle výlet?"
„A myslíme jiné důvody, než trapný, nudný a dělaj nám to naschvál," dodá George.
„Jaký jiný důvod mají?" odsekne James.
„Třeba to, že všichni tři nenávidí stany," ušklíbne se na něj George.
„Protože jim stany připomínají válku," dodá Ginny vážným tónem.
„Jsou to jen stany," nechápe Rose.
„Každý má z války nějak spouštěče, co mu ji připomínají. Co mu dávají noční můry a záchvaty paniky. Někdy se to zlepší, někdy ne," povídá George až nepřirozeně vážným tónem. „Já tohle měl se zrcadly. Ti tři se stany. Mně se udělalo líp. Jim ne."
Na chvíli je ticho, než Al promluví.
„Ale stejně, stan? Co je na stanu tak děsivýho?"
Ginny si jen povzdechne, než začne mluvit.
„Harry, Ron a Hermiona strávili rok tím, že žili ve stanu a schovávali se před Voldemortem, zatímco ho zkoušeli porazit. Neustále v nebezpečí, neustále na hlídce, neustále o hladu, neustále ve strachu," povídá tiše, ale ostatní ji stejně dobře slyší. „Asi dva roky po válce jsme šli stanovat a oni – pro ně to byl spouštěč. Ne to, že jsme byli u lesa. Byli jsme v bezpečí a bylo nádherně a měli jsme plno jídla a všeho. Ale ve chvíli, kdy jsme vlezli do stanu, pro ně to bylo, jako by se vrátili zpátky v čase. Jako by zase byli zpátky ve válce. V nebezpečí. A každý byl nepřítel.
„Věřte mi, nebylo snadné je z toho dostat ani je pak uklidnit, že to nebyl problém a nic jim nevyčítáme. Takže ne, vaši rodiče neodmítli, protože jsou trapní nebo nudní. Odmítli, protože jeden pitomý stan jim připomíná nejhorší období jejich života."
