45. Pettigrew
Pane?
Cože? Lenko?
Ne, Pane. To jsem já.
To mi hodně pomůže. Okamžitě mi řekni ty nablblý hňupe, kdo přesně jsi?*
Peter Pettigrew, můj Pane. Váš nejvěrnější služebník.
Matně si pamatuji Tvoje jméno.
Děkuji, můj Pane. Děkuji. To je veliká čest.
Přestaň podlízat, je to odporné. Kde je Lenka?
Dívka spí, můj Pane. Já jsem pod její postelí.
Cože jsi? Proč? Jak jsi našel tenhle deník? A jak víš, kdo jsem?
Hledal jsem to, můj Pane. Před mnoha roky jsem se dozvěděl o Vašem deníku a že jste ho zanechal Malfoyovi před svým zmizením.
Nejsem si jist, že víš, jak to funguje, nebo s kterou mojí verzí právě mluvíš.
Vím, můj Pane. Všechny Vaše verze jsou můj Pán.
Skutečně. Dobře, tak to možná nejsi úplně k ničemu. Stále ještě jsi mi neřekl, jak jsi mě našel.
Odpusť mi, Pane, loni jsem získal důkaz toho, že deník byl v držení někoho v Bradavících. Prohledával jsem aktovky všech žáků, abych Vás našel.
Jaký důkaz?
Mladá čarodějka, sestra kouzelníka, u kterého jsem se schovával, se mu zmínila o deníku. Deníku, který odpovídal na její otázky a jmenoval se Tom. V okamžiku, kdy se svěřovala svému bratrovi v mém doslechu, Vás už ta hloupá čarodějka někam založila a tak jsem předpokládal, že některý další student Vás vzal a okamžitě jsem po Vás začal pátrat.
Jediná kouzelnice, která mě měla předtím, byla Ginerva Weasleyová. Chceš mi opravdu tvrdit, že jedno z Weasleyovic dětí přechovávalo jednoho z mých Smrtijedů a propašovalo ho do Hogwarts?
Ne vědomě, můj Pane. Schovával jsem se u té rodiny bez jejich vědomí v mé podobě zvěromága.
Tvé podobě animága?
Ano, můj Pane?
Proč?
Předstíral jsem, že jsem umřel, tu noc co jste se ztratil, můj Pane. Byl jsem donucen uprchnout. Zůstal jsem v této formě, abych se schoval. Abych mohl slyšet jakoukoli zvěst o Vašem návratu, abych se mohl dostat do situace, že bych Vám mohl co nejvíce pomoci.
A ty jsi byl vlastněn Ginerviným bratrem jako domácí mazlíček?
Ano, můj Pane.
A tvoje podoba animága není náhodou krysa, že?
Ano, můj Pane, jak to víte?
Ta bezcenná odporná malá krysa, která mě okousala a vymočila se na mě?
Omlouvám se, můj Pane. Je mi to tak strašlivě líto! Prosim, odpusťte mi! Já jsem nechtěl … Já jsem Vás nepoznal. Nemínil jsem nic neuctivého, Mistře, jenom jsem … nikdy bych nečekal, že Deník Lorda Voldemorta bude jásně fialový a pokrytý flitry.
Cože jsem? Do prčic, Lenka.
Chcete abych se jí pomstil, můj Pane?
Pommstil?
Samozřejmě, Mistře. Nyní, když jsem Vás našel, můžeme jít. Dívka by se ale mohla pokusit nějak zasáhnout. Mohu ji vylákat ven a zabít ji. Všichni budou obviňovat Blacka a asi by vznikla taková panika, že bychom se mohli klidně vytratit.
NE!
Můj Pane?
Té dívce nesmíš ublížit.
Proč?
Proč? Ty mdlý červe, ty máš vždycky ve zvyku zpochybňovat rozkazy svého Mistra?
Ne, Mistře. Omlouvám se, Mistře. To jsem opravdu nechtěl, můj Mistře.
Drž hubu! Všechno, co potřebuješ vědět je, že s Lenkou Láskorádovou mám svoje plány, které vyžadují, aby zůstala naživu.
Ano, můj Pane. Rozumím.
Teď dávej pozor. Nebudu to opakovat dvakrát.
Ano, Mistře.
Zaprvé, s Tebou neodejdu.
Cože? Ale …
TICHO. Já mluvím!
Omlouvám se.
DRŽ HUBU! Neřekneš už další slovo.
** … **
Dobře, … takže jak jsem říkal … mám tady svoje plány. Navíc, předpokládám, že jsi plánoval utéci jako zvěromág?
** … **
Odpověz mi, červe!
Ale vy jste řekl …
Já vím, co jsem řekl! Ale když se tě na něco ptám, tak mi odpovíš!
Ano, můj Pane.
Budeš utíkat jako krysa? Že jo?
Ano, můj Pane. Ale potřebuji se odsuď dostat co nejrychleji. Black mě hledá.
Já jsem myslel, že šel po tom Potterovic klukovi?
Ne, můj Pane. To je, co si celý svět myslí, ale on se nikdy nehlásil k našim cílům. Jde po mně.
Proč?
Byl přítelem Potterů. Chce mě mrtvého za tu roli, kterou jsem hrál v útoku na ně.
Jakou roli?
Byl jsem jejich Strážce tajemství. Já jsem byl ten, kdo Vám sdělil, kde se schovávají.
A skoro mě zabil.
To mi je líto, Mistře. Neměl jsem představu, že bych …
Drž hubu. Teď na tom nezáleží. Každopádně, nechci být tažen krysou, Merlin ví, jak dlouho. A to, že po tobě jde Black, by něco takového učinilo ještě riskantnější.
Možná bych …
Ticho!
** … **
Hodný chlapec. Už se učíš.
Děkuji, Mistře.
Nebo možná ne. Každopádně, jsou tady stále věci, které potřebuji obstarat a tak tu potřebuji zůstat. Jdi sám. Mám pro tebe úkol.
Udělám vše, co mohu, pro svého Mistra.
Dobře. Takže teď, utrhni zezadu ze mě jednu stránku.
Můj Pane?
Prostě to udělej!
…
Dobře. Tohle je, jak budeme komunikovat, zatímco jsme rozděleni. Já Ti budu posílat instrukce. Ty je budeš následovat bez jediné otázky. Je to jasné?
Ano, Mistře.
Výtečně. Teď; polož mě zpátky, kde jsi mě našel, a vypadni z téhle školy, jak daleko jenom můžeš, a směřuj na jih, směrem k Londýnu. Dám Ti vědět, až se rozhodnu, že už je ten správný čas.
Ano, Mistře. Děkuji za tu poctu.
Drž hubu a vypadni, červe.
Zvedněte ruku, kdo jste něco takového očekával! Já tedy ne. :) Doufám, že Vám tento zvláštní zvrat v událostech nevadí.
Já jsem si myslel, že Peter by mohl být takový žalobníček, takže by asi špehoval ostatní Smrtijedy jako krysa a zjistil tak věci, o kterých neměl vědět. Jako Tomův deník.
