Nedorozumění
Reid nekulhal. V žádném případě.
Ne, tohle bylo jiné. Jako by ho něco pekelně bolelo a on to nechtěl dát najevo.
Emily se zamračila.
Záhada byla rozluštěna, když si Reid sedl ke stolu a tlumeně přitom zasyčel bolestí ve chvíli, kdy se jeho zadek dotkl židle.
Pak hodil po Morganovi vyčítavým pohledem.
Zmateně zamrkala. Co to sakra –
„Nedívej se tak na mě, není to moje vina!" zabrblal Morgan dotčeně, ale tvářil se provinile.
Jako by za to ve skutečnosti mohl a jen to nechtěl přiznat nahlas.
Jak by asi tak mohl být zodpovědný za to, že Reida bolí zadek tak, že může sotva sedět?, uvažovala. Málem jí zaskočilo, když ji jeden způsob napadl.
Ale to přece nebylo možné. Nebo… že by opravdu…?
Morgan a Reid?
„Ty jsi to vymyslel!" obvinil Reid kolegu hlasitě. „Kdybys mě tolik nepřemlouval, nekývnul bych na to a byl bych v pořádku!"
„Nemůžu za to, že jsi to nikdy předtím nedělal!" bránil se Morgan vášnivě nařčení.
Emily spadla brada.
„A ty jsi to věděl, tak proč jsi na mě tak pospíchal?" vrčel Reid.
„No tak, Reide, zkusme to ještě jednou, uvidíš, že to bude lepší," škemral Morgan.
„Ne! Už nikdy s tebou na žádné kluziště nepůjdu!"
