Napříč časem –

Pozn.: S touhle kapitolou jsem těžce nespokojená. Několikrát jsem jí přepisovala, ale mám takový pocit, že to není ono :-/

-HPT-

Večer, kupodivu i přesně na čas, stál Harry v Komnatě nejvyšší potřeby a trochu nejistě sledoval Blaise Zabiniho. Netušil, co si má o tmavém chlapci myslet. Zabini jasně prohlašoval, že je neutrální, stejná věc byla veřejné známá o jeho matce. Natalia Melosia Zabini bez ohledu na to, jakého kouzelníka zrovna měla za partnera či manžela, zůstává na neutrální straně.

Harry, než sem přišel si o Blaisově rodině něco zjistil. Nikdy dřív k tomu neměl důvod, Blaise byl nevýraznou postavou Zmijozelské koleje. Pocházel z čistokrevné rodiny, z neanglické rodiny. Jeho prarodiče Inocente a Melosia Zabiniovi se do Velké Británie přistěhovali až po narození prvního dítěte z Jižní Ameriky a přesto, že obě jejich děti vyrůstali v anglickém prostředí, nechodili do Bradavic, ale do školy svých rodičů v Jižní Americe. Jejich syn Ismael měl jednu dceru Savanu, která světlo světa spatřila teprve minulý rok. Ismael měl za manželku Brigidu rozenou Parkinsonovou. Harry tomu nejdřív nedával příliš velký význam, než mu Ron potvrdil, že Brigida Zabini-Parkinsonová je mladší sestrou Acera Parkinsona a je to právě ona, kdo usiluje o titul Lord Parkinson. Příslušnost téhle části nebyla známá, ale Harry nepochyboval o tom, že se spíš než k neutrální nebo světlé straně budou přiklánět k Voldemortovi. Ani jeden Zabini žijící v Anglii neměl titul Lorda, Harry předpokládal, že buď titul nikdo nemá v držení, nebo ho má část rodiny stále žijící za oceánem. O Blaisově matce věděl stejné množství drbů a pověstí jako každý v kouzelnickém společnosti. Takzvaná Černá vdova si na začátku roku vzala svého již osmého manžela a to jen krátce poté, co toho předešlého pohřbila. Harry Nataliu Zabini nikdy naživo neviděl, jen černobílé foto v novinách oznamující osmý svazek a i když už v létě zjistil, že se mu líbí muži, tak musel uznat, že na temné ženě bylo něco velice přitažlivého. Ani se nedivil tomu, že další a další muži padali do jejich spárů. Ne, to neznělo pěkně. Harry nechtěl být další z těch, kteří spekulují, zda si paní Zabini záměrně bere staré nemocné, ale bohaté. Nebo zda je sama zabíjí. Klidně to mohla být nějaká nepěkná shoda okolností, která jí zas a znovu staví nad rakve manželů a jen velká touha nezůstat sama, která jí táhne k dalšímu muži.

Buď jak buď, Harry nebyl i noc blíž k tomu, aby si na Blaise utvořil pořádný názor. Mohl tak jen věřit Dracovi, která snad věděl co dělal, když Zabinimu dal důvěru.

„Tak..?" Harry si Blaise nejistě prohlížel. Tmavý chlapec měl v ruce ostře vypadající mačetu a ve tváři lhostejný výraz.

„Draco mi řekl, že se chystáte na lov?"

„Oh, no jo..." Harry znejistěl. Možná v něj Draco až tak velkou důvěru neměl. Blaise se ušklíbl, očividně Dracově verzi nevěřil, na nic se ale Harry ho neptal.

Bez okolků Nebelvírovi podal mačetu a s velmi pobaveným výrazem sledoval Harryho nejistotu.

Potter toužil po jediném, mít tohle celé už za sebou.

-HPT-

„Končím!" rozhněvaně na Harryho vyhrkl Draco, když ho druhý den zastihl v knihovně.

„Co?" Potter netušil o čem právě teď plavovlasý mladík mluví.

„S Weasleym! Není možné ho cokoliv naučit!"

„Draco, pššt, trochu se ztiš," Harry se rozhlédl kolem, naštěstí se zdálo, že jim nikdo nevěnuje pozornost. Zmijozel na něj naštvaně zavrčel, přesto se trochu ztišil. Přisedl si k Harryho stolku, bez zájmu shrnul pergameny, na které se Harry snažil napsat domácí úkoly. Potter se na to gesto zamračil, ty úkoly mu daly dost práce. Opatrně je složil do tašky. „Tak?"

„Co tak? Je to naprosto jednoduché! Weasley je zabedněnec a nemám na něj nervy!" rozhořčeně.

„Ron není tupý," zamračeně. Byl si jistý, že i když Ronovi nešla moc škola, tak nebyl hloupý. Pomáhal Viktorovi s politickýma věcma a na to nemohl být tupý. Draco se na něj mračil, jakoby byla jeho vina, cokoliv se stalo.

„Nechce se učit."

„Ne? Ale souhlasil s tím," zmateně. Sice to chtělo dost přemlouvání z jeho strany a příslib mnoha hodin na Harryho koštěti, ale Ron souhlasil, že se černou magii bude učit. Harry argumentoval hlavně cestou do Midianu. Ale opravdu o tom přemýšlel a pokud měl Draco pravdu, a Ronova magie byla temná, pak by jí rudovlasý mladík měl poznat. Harry věděl, že někdy má ještě ty tendence držet se naučeného, že černá, temná magie byla zlá. Postupně se ale učil, že tomu tak není. Bylo těžké přestat jen tak věřit něčemu, čemu jej čtyři roky učili. A věřil, že pro Rona, kterého tomu učili celý život, to muselo být ještě horší.

„Jo..." Draco si povzdechl, trochu se už uklidnil. „Problém s Weasleym je, že se toho bojí. Bojí se, co by mu na to řekla rodina, kamarádi," Draco protočil oči. „Navíc je magicky naprosto průměrný, takže žádná velká kouzla ho stejně učit nemůžu."

„Nezvládl by je?"

„Časem snad jo, ale ne v tom čase, který na to má. Hlavně temná kouzla jsou prostě temná, nejde to pořádně vysvětlit," Draco se zamračil s koncentraci. „Vyvolávající se jinak, než světlá kouzla. Musí se v ní věřit. Ale Weasley stále žije v předsudcích."

Harry si povzdychl. „Nemůžeš to ještě aspoň zkusit. Taky jsem byl se Zabinim a nebylo to příjemné! Celou dobu se ušklíbal a vypadal, že si myslí, že jsem mentálně zaostalý!" naštvaně.

„Jo, to si asi myslel," uchechtl se Draco, zmlkl, když viděl Harryho výraz. „No jo, tak to ještě zkusím. Možná by pomohlo, kdyby si Weasley promluvil s někým z rodiny, kdo je temný kouzelník."

„Nemyslím, že někdo takový je."

„Určitě jo. Je jich hromada, není možné, aby jen jeden z nich měl temnou magii," rozhodně prohlásil Draco. „A teď k satisfakci."

„Myslel jsem, že to bylo to, že jsem nechal Zabiniho aby-"

„Co? Ne, ty ses to naučit potřeboval! Na druhou stranu já nemám potřebu učit Weasleyho cokoliv," rozhodně. „Tady máš," položil před Harryho hromádku pergamenů. Potter jimi nechápavě zalistoval. Na všech bylo to samé. „Co to má být?"

„Je to ohledně Registračního zákona. Někteří studenti semnou o tom už nechtějí mluvit," Draco znejistěl. Harry se jen ušklíbl, uměl si představit proč s Dracem nechtějí mluvit. Plavovlasý mladík je byl schopný pronásledovat dokud mu neslíbili, že budou hlasovat tak, jak chce on.

„Nevěděl jsem o to, že je ve škole tolik Lordů."

„Není, ale dědicové mohou své rodiče přesvědčit. Na tobě bude, abys nenápadně domluvil Grangerové a-"

„Hermioně? Proč?"

„Chodí s Beltisem Parkinsonem. A to je budoucí Lord, ještě ne oficiálně, ale doslechl jsem se, že titul připadne jemu, takže když ona bude přesvědčena o správnosti hlasování proti zákonu, tak snadno na svojí stranu strhne jeho," rozhodně. „Pak Weasley. Vím, že je proti zákonu, ale mohl by se víc snažit přemluvit svého nejstaršího bratra. Slyšel jsem, že Arthur Weasley se chce brzo titulu vzdát ve prospěch prvorozeného a určitě na jeho názor dá."

„Nevím jestli Bill bude-"

„Neříkal jsi, že byl kmotrem děcka toho vlkodlaka?"

„Draco," Harry zavřel oči, Draco byl někdy tak netaktní. „Ano, Bill byl kmotrem Polluxe Lupina, a i kvůli tomu si nemyslím, že je vhodné ho otravovat. Nejsem si ani jistý, jestli někdo ví kde je. Dost ho to vzalo, víš."

„No jo, no jo," Draco bez zájmu mávl rukou. „Zkusit napsat mu může, ne?"

„No to-"

„Právě to, že byl kmotrem vlkodlaka je ku prospěchu," zamyšleně. „Nebo ne, počkej, to dítě zemřelo na lycanthropii, ne?" nejistě.

„Jo, nechápu, jak to s tím souvisí."

„To znamená, že Weasley je sympatizant vlkodlaků a to natolik, že byl ochotný jít jednomu za kmotra," pokračoval Draco. Harry se zamračil, vůbec nechápal kam tím Draco směřuje.

„Vlkodlaci jsou temná stvoření, mají temnou magii. Kdyby byli pro zákon, byli by proti vlkodlakům."

„Jo?" Harrymu to tak jasné nepřišlo.

Harry chvíli Draca sledoval, kterak něco sepisuje na pergamen. Plavovlasý mladík byl blížícím se schvalováním zákona dost posedlý.

„Draco," začal po chvíli. „Co je špatného na tom být kmotrem syna vlkodlaka?" už nad tím chvíli přemýšlel, nechápal tenhle kouzelnický předsudek. Plavovlasý mladík na něj vrhl nechápavý pohled.

„Je to skoro jakobys byl kmotrem vlkodlaka."

„A to znamená co?"

„Kmotr je téměř jako otec, neseš za dítě zodpovědnost. Takže pokud by tvůj kmotřenec byl vlkodlak a někoho napadl, tak stejně jako jeho rodiče by si byl k zodpovědnosti hnán ty."

„Jak to?"

„Protože by bylo na vaší zodpovědnosti, abyste zajistili, že se to nestane. Ale tvůj kmotřenec není vlkodlak, ne? Takže ti tohle odpadá a čekají tě jen běžné starosti," pokrčil rameny Zmijozel. „Ale ve společnosti je to brané jako mínus. Takové stigma..."

„Nelíbí se mi to. Proč by Teddy měl trpět za něco, co ani jeho otec nemohl ovlivnit? Ani Remus by neměl trpět za to, co se mu ustalo jako dítěti a za co nijak nemůže," zamračeně. Draco opět pokrčil rameny. „Možná proto je tolik temných stvoření na straně Ty-víš-koho. Slibuje jim to, co teď nemají."

„Třeba kdybychom jim to dali, tak by nebyli na jeho straně. Nemuseli by stát na naší, ale být neutrální."

„Harry, abys tohle změnil, musel by ses naplno věnovat politice a pak i válce s Ty-víš-kým a možná i ministerstvem. Ne každý je proto, aby všichni měli stejná práva," vysvětlil Draco. „Možná se teď zkus věnovat jednomu problému a až dle toho, jak se to podaří, tak přejdi na jiný..."

Potter si opět povzdychl, v rukách srovnal pergameny, které mu Draco dal pro Hermionu a ostatní studenty, kteří budou s ním ochotní na téma Registračního zákona mluvit. Věděl, že právě teď není v pozici, kdy by něco velkého mohl změnit. Jenže někdy ho to tak frustrovalo. Celý tenhle systém. Kouzelnická společnost byla tak zpátečnická.

„Přemýšlel jsem-"

„Merline, Pottere, myslel jsem, že chceš dělat něco do školy," povzdechl si Draco a vzhlédl od pergamenu. Od Harryho posledního dotazu uběhla už dobrá půl hodina a plavovlasý mladík měl za to, že se Nebelvír vrátil k tomu, co dělal před tím, než k němu přišel.

„Už mám hotovo," rozmrzele. Více méně to byla pravda. Snape s jeho prací stejně nebude spokojený ať už by napsal cokoliv, tak co na tom záleželo.

„Tak co je?"

„Přemýšlel jsem, kde je asi kapitán Hart. Odešel dost náhle. Ne snad, že bych toho nějak litoval. Ale předpokládal jsem, že se nějak rozloučí, nebo že Brumbál udělá nějaké oznámení."

„Co na tom záleží," pokrčení rameny. „Brumbál je nejspíš rád, že se ho zbavil."

„Jo, nedivím se mu. Ale stejně, je to divný. Přijde, je tady měsíc a zmizí. To je-"

„Bydlí u mě."

„Cože?" Harry na Draca nechápavě zíral. Zmijozel si povzdechl. „Otravoval bys tak dlouho, až bych ti to stejně řekl. Takže, Hart žije u mě. Na Zmijozel Manor."

„CO?"

„Neměl kam jít a já-"

„Draco, zbláznil ses? Myslel jsem, že ho nemáš rád, že- Přece tě obtěžoval!"

„Jo, vyjasnili jsme si to."

„To nemůže myslet- Draco!"

„Není to jedno? Já jsem tady a on tam."

„Ale, ale... Draco!" zoufale.

„Harry," začal klidně plavovlasý mladík, „Měl jsem za to, že právě Nebelvír by tohle měl pochopit. Hart neměl kam jít. A nějak ze situace vyplynulo, že jsem mu nabídl, aby zůstal u mě."

„Nechápu to," zamračeně. „Jak dlouho tam bude?"

„To nevím. Před tím žil u přítele, ale nějak se situace zhoršilo."

„A divíš se? S jeho povahou?"

„No, ne. Ale zkouší to urovnat a pak až se mu to povede, tak se odstěhuje zpátky do Walesu."

„Draco-"

„Harry, to, že žije v mém domě ještě neznamená, že se s ním někdo z nás musí vidět. Já jsem ve škole a pak hned odjíždíme do Ravenholmu no a pak snad se stihneme včas vrátit do školy. Vůbec na panství nemusím jet."

„Jo, já vím, ale stejně," zamračeně. Vůbec by jej nenapadlo, že zrovna Draco nechá u sebe někoho jen tak žít a ještě k tomu někoho takovýho.

Zjistil, že Draco je opět zabraný do pergamenů před sebou, vytáhl proto Regulův deník. Většinou jej sebou nenosil, ale dneska chtěl ještě jít za Siriusem a něco mu v deníku ukázat.

20.12.1976

Zítra začíná Yule, ale vůbec nemám náladu. Blíží se Imbolc, vím, že je to ještě pár měsíců, ale blíží se to tak rychle, že... Hewelell stále trvá na tom, že bude Dobrovolnou obětí a stále se mi to nelíbí" Chápu jeho záměr. Chápu, že žil už tak dlouho a teď se rozhodl to skončit, ale přesto, vědomí, že to mám být já, kdo jej napořád zbaví života, není příjemné. Ještě než se to stane vysvětluje mi nějaké věžné věci Necromancerech.

Vysvětlil mi, že se smrti nebojí. Prý už zemřel tolikrát, že tohle bude jen kapka v moři. Nechápu to. Myslel jsem, že Necromancer ovládá smrt, ale že když zemře, tak je mrtvý stejně jako ostatní. Hewelell mi vysvětlil, že to není tak úplně pravda. Necromancer, který dokončil všechny k tomu potřebné rituály může zemřít. Nebo si může vybrat znovu se narodit, reinkarnovat, se všemi vzpomínkami, které měl, ale ne s magickými schopnostmi, které měl. Takže se může stát, že se narodí jako mudla. Nebo se vrátí. Netušil jak proces vrácení vypadá z pohledu pozorovatele. Prý je to ale pro Necromancera bolestivá záležitost. A změní se mu vzhled a to pokaždé. Jen věk zůstává už napořád podobný. Prý většina Necromancerů se dobrovolně zabije mladá, aby pak navždy zůstávali mladí. Když jsem poukázal na to, že Hewelell je starý, smál se. Prý mi svou pravou tvář ukáže až v den rituálu. To mě trochu uklidnilo, ale jen do doby, než mi Hewelell řekl, že tohle bude jeho poslední smrt. Že si zvolí konec, pokračování v té neznámé cestě. Nechce ani reinkarnaci. Děsí ho myšlenka, že by i jako dítě věděl, co se se světem děje, ale nemohl s tím nic dělat. Nechá to tedy na osudu, kam jej zavede.

Do teď jsem měl za to, že Spřízněné duše, které budou ovládat Relikvie smrti logicky nemohou zemřít. Nesmrtelný Jack, můj budoucí Jack, může zemřít, ale nevydrží mrtvý. Měl jsem za to, že jsem si vytáhl krátkou zápalku a že sice budu s nimi sdílet věčnost, ale pokud zemřu, budu mrtvý a ostatní budou muset jít dál beze mě. Teď mě trochu uklidnilo vědomí, že pokud vše udělám správné, nemusím se obávat smrti, zranění, a toho, že bych tady svého budoucího Jacka nechal samotného.

Harry si povzdychl.

„Co zas?" ozval se Draco. Potter se rozhlédl kolem, ujišťujíce se, že je stále nikdo neposlouchá. Pak Dracovi tiše zápisek přečetl.

„Jestli je tak snadné stát se Necromancerem, proč se jím nestal Voldemort?" napadlo Harryho.

„Mě to zase tak snadné nepřijde," zamračil se Draco. „Musíš sehnat dobrovolnou oběť a sám sis přečetl, že rituál nejspíš bude dost bolestivý a oběť se za celou dobu nesmí rozhodnout jinak. Kdo ví, možná to Ty-víš-kdo zkoušel a nikdo nebyl dostatečně dobrovolný," pokrčení rameny.

„Já vím, ale pak to vypadá tak snadné, prostě zemře a rozhodne se jestli chce být mrtvý, nebo se znovu narodit a nebo se vrátit. Jak to asi vypadá... Myslíš, že Regulus je živý?"

„Hm, kdo ví. Je to možný," opatrně. „Neříkej to ještě Blackovi," dodal.

„Proč ne?"

„Nevíš jestli se to Regulovy podařilo. Možná, že Necromancer až po první smrti zjistí, zda se mu všechno podařilo správně. Taky je možné, že zemřel a rozhodl se zůstat mrtvý. Nebo tu druhou možnost, co že to bylo?"

„Reinkarnace."

„Ehm, to nezní dobře, ne to by si nikdo normální nevybral."

„Proč by si vybíral smrt?"

„Kdo ví, třeba zažil něco, co ho tu nedrželo."

„Ne, Regulus by si smrt nevybral," rozhodně.

„Třeba ne. Ale, Harry, nedávej mu moc nadějí. Třeba se mu to vůbec nepodařilo. A třeba ano, ale... Nemáš čas na to, abys ho hledal."

„Nechtěl jsem ho jít hledat," nepřesvědčivě.

„Harry... Uvědom si, kolik je teď Regulovi let. Je to dospělý chlap, má víc možností než my, zvláště pokud je z něj Necromancer. Jestli žije tak nás určitě vyhledá až přijde ten správný čas a třeba... Třeba je někde jinde a stále hledá svého partnera."

„Oh..." to ho vlastně nenapadlo. „Myslíš, že ho ještě nenašel?"

„Kdo ví... My nevíme ani to, jestli ještě žije."

Harry se na deník zamračil. Proč mu dával tak málo odpovědí a tak pomalu. Chtěl hned teď vědět, jestli Regulus žije a pokud ano, tak kde je. Je stále na stejné planetě? Nebo je někde v hlubinách vesmíru a hledá svého Jacka?