Přesné umístění školní kuchyně je tajemství. Takže o ní ví celá mrzimorská kolej.
Johhny je za to fakt rád, protože by si velmi rád promluvil s domácími skřítky. Jakožto mudlorozený student vychovaný na donášce má pár připomínek ohledně toho, co zde skřítci podávají k jídlu. A tak vyrazil do kuchyní.
„Pizza?" zopakuje skřítek s nosem jak rajče a pár chlupy na hlavě, co asi mají být vlasy. „To neznáme, mladý pane."
„Je to italský jídlo. Tenký kulatý těsto na tom rajčatová omáčka a na ní zelenina a salám a sýr a kuřecí maso a cokoliv, na co má jeden chuť. Je jich jak – milion druhů."
„Mladý pán myslí slaný koláč?"
„Ne. Nebo skoro. Můžu vám to nakreslit."
„A co je to hranolky, co pán říkal? A ty další věci?" ptá se další skřítek. Tomudle z uší trčí víc chlupů, což co měl ten první na hlavě vlasů.
„Hranolky jsou brambory nakrájené na hranaté pásky, které se pak fritují. Smažák je obalovaný kus tvrdýho sýra, co se pak smaží."
Skřítci se na něj pořád dívají, jako by si nebyli jistí jeho příčetností.
„No ták. Není to tak, jako bych po vás chtěl thajskou kuchyni, nebo mexickou," rozhodí Johnny rukama.
„Změny v jídelníčku musí schválit ředitel školy, mladý pane," pípne drobný skřítek.
„Co?" hlesne Johnny nešťastně, než se tedy odporoučí z kuchyně, kapsy plné sušenek, a vrátí se na kolej. Jídelníček může měnit pouze ředitel. Bude stačit, když jenom pošle dopis, nebo bude muset přijít osobně?