Kapitola 1 – Den dětí
Den dětí byl vždy u Levandule Brownové oblíbený den, když byla malá, ale dneska jako na potvoru nemohla ten den slavit se svou malou sestrou. Odložila jí na Grimouldově náměstí, kde se pořádala malá oslava narozenin Elyson Bottové. Dokonce ona a Christy jí pořídili krásný dárek v podobě v podobě letního kloboučku, slamák to však nebyl, ale letní klobouk s modrou stužkou a pomalovaný kytkami, aby měla něco na hlavu pro letní měsíce. Jo také jí koupily další sponky do vlasů, které vybírala samozřejmě Christy.
Však když tam dorazila, tak si všimla zvláštní nálady členu osazenstva z řad dospělých osob, zvláště u Rona, který jako by byl ponořen hluboko v myšlenkách, Terry jak se zdálo měl náladu psa,který celý den cvičil aport a Harry se tvářil jakoby byl místo na narozeninové oslavě, na pohřbu.
Levandule měla z toho nedobrý pocit. Však chtěla z jistého důvodu také vyrazit na to divné rande, na které měla pozvánku. Měla ještě hodinu k dobru a tak chytla za loket Rona už se s ním zabarikádovala do jeho pokoje.
,,Kurník co se tu děje, jste tu jako marionety bez ducha a Elyson to brzy pozná. Co se Rony krucinál děje?" Ptala se Levandule.
,,Cože?" Ptal se jí Ron a koukal jako by se právě probudil.
,,Ty, Terry a Harry jste přilétli z jiné planety nebo co, že se tak tváříte?" Ptala se Levandule.
,,Nevím co myslíš Levandule?"Řekl Ron.
,,Arr máš pohled, jako by jsi ses schoval do nějakého sklepení tvé mysli a nehodlal vylézt. Vím, že včera byla oslava tvého otce, co se tam stalo?" Ptala se Levandule.
Ron nasadil výraz jako by prohrál turnaj famfrpálu.
,,Hele Levandule, asi mi prve neřekli vše ohledně toho Gaii daru, co tě přivedl zpět do života a já skončil v tomto těle nastálo, jak to vypadá. Už asi nikdy nebudu jako dřív." Řekl tiše.
,,Ach ty smutku a kvůli tomu se tváříš jako mimoň?" Ptala se Levandule.
,,Cože?" Ptal se jí překvapeně tímto Ron.
,,Copak je to tak hrozné být ženskou Rone? Kolik pozornosti se ti dostalo předtím, jako Ronaldu? Jako Rony přímo jsi jak v kašmíru hýčkaný. Omotal sis jak Teryho tak Harryho kolem prstu. Jo nesmím zapomenout na ty pohledy určitých osob na našem nákupu. A umíš tak žít a já necítím, že by jsi měl vyloženě odpor k tomu tělu. Připadáš mi být ve své kůži, stejně jako když jsi byl Ronald Weasley. Čekala jsem u tebe větší potíže, ale nic." Řekla Levandule.
,,Jaké potíže?" Ptal se Ron a nevěděl co tím Levandule myslí.
,,Hm když jsem tě uviděla poprvé jako Rony a pak na ošetřovně, tak mne zarazila jedna věc. Ty se o sebe umíš postarat i jako žena. Vždyť jsi měl oholené nohy Rone a další věci, které bych u původně chlapa považovala za problém." Vysvětlila Levandule.
,,Ehm to mne naučila Karin, když jsem byl ve Lhotce, ale ručně a bez kouzel. Bylo to docela bolestivé poprvé a tak jsem probral Hermiony knížky, jestli tam nemá něco o tom jak dělají čarodějky magii."Řekl Ron.
,,Páni, Rone vidíš, ty dokážeš bez problému žít i jako žena. K Elyson jsi jako tetička přímo neskutečný a Terry by se nejraději od tebe nehnul. Vem čert jak si se do toho těla dostal, že to možná není takové terno ohledně tvé magie. Prostě se vykašli na to, začni skutečně žít. Usmívej se na ten svět." Řekla Levandule a dala nahoru koutky úst Rona.
,,Tak vypadáš mnohem lépe Rony, jsi šlágr, tak si to užívej plnými doušky. Víš jakou máš výhodu Rony?" Ptala se Levandule.
Ron pokrčil rameny.
,,Podle jistého časopisu my čarodějky a ženy obecně se dožíváme delšího života než pánové. Takže věz, že třebas takový Longbotom možná půjde pod drn dřív než ty." Řekla Levandule, ale Ron trochu zbledl.
,,Ne, že bych někomu přála smrt, ale je to prostě i určitá přirozená věc. Ale to mě však teď nezajímá." Mávla rukou Levandule.
,,Já už mrtvá byla, tak hodně dlouho počkám na další rundu." Řekla a luskla prsty.
,,Víš co mě teď dost zajímá?" Ptala se Levandule a předklonila se k Ronovi.
,,Co?" Ptal se Ron.
,,Co tedy je?" Ukázala na bříško, které bohužel bylo v tom tričko s fanouškovským potiskem Tři sester hodně vidět.
Levandule nepřestala však mluvit.
,,Slyšela jsem totiž Elyson, že ví co teta Rony a strejda Terry budou mít za mimča. Takže to chci vědět z první ruky. Tak co to je?" Ptala se Levandule.
,,Ehm páreček." Řekl Ron.
V dalším okamžiku ho div objetím nepovalila Levandule na zem.
,,Och to je úžasné, to je taková skutečně geniální kombinace. No mít holky, tak nevím, jestli z toho Terrymu nakonec nehráblo, to by bylo moc estrogenu na něho. A dva kluci, to by se jistí budoucí strejčkové přetrhli se hlásit o hlídání, aby je mohli kazit svojí povahou vtipálku, ale takto, si asi na to netroufnou, nebo možná troufne o trochu vyspělejší George, mít u nohavice malou holčičku a nechat jí koukat na sebe velkými očima. Fred by asi v té chvíli vypařil jak duch." Řekla Levandule.
To Rona rozesmálo. Docela by to odpovídalo.
,,To ak to je lepší, jo v pátek tě čekám u mě doma děj se co děj, abych ti mohla představit řešení na tu slávu s britskou královnou. Však dnes mne čeká rande na slepo." Řekla Levandule.
,,Rande na slepo?" Ptal se Ron.
,,Jo představ si, někdo mi poslal pugét růží, k tomu šaty, bikiny a zlomené pravítko a jako třešničku na dortu vstupenku do Lunaparku. vzkaz, že ho najdu na pod velkým slunečníkem nebo deštníkem podle počasí." Řekla Levandule a ukázala na hlavu, kde měla čelenku s mašlí.
,,A toto, já myslela, že jsem jí ztratila. Moje původní čelenka, co se mi v pátém ročníku někam ztratila. Musí to být někdo z Bradavic." Řekla Levandule.
,,Netuším, kdo to může být, já jsem si nevšiml, že jsi jí ztratila, prostě jsem si myslel, že jsi jí odložila a změnila styl." Pokrčil rameny Ron.
,,Fajn tak to víš teď. A někdo mi jí poslal zpět. Proto jsem také rozhodla, že tam půjdu, ale s pepřovým sprejem a hůlkou. Kdyby to byl někdo, kdo má jenom velké péro a nic za tím." Řekla Levandule.
,,Hodně tedy štěstí, ale prosím do šesti buď zpět, pro Christy." Řekl Ron.
,,Jasnačka, já o první schůzce si pod sukni vlézt nenechám. Do štětky mne dělí mnoho Rone." Řekla Levandule a hůlkou odstranila komodu ode dveří. Otevřela a vyšla vítězstvím v očích.
Neville se vůbec nedivil, že znovu dostal sovu. Dostal odpověď na to jak opatrně dopověděl na ten podivný dopis.
Takže druhou obálku přímo roztrhl a to rovnou začal číst.
,,Drahý Neville,
zahltil jsi mne otázkami na které není lehké odpovědět. Myslím, že bych ti dala příliš a to bez toho, abych viděla trochu tvého já. Připadá mi to jako hra na kočku a myš, kde bych já byla myší. Sice vím, že máš jako patrona lva, ale já do kategorie myšky, co se týče velikosti nespadám. Jsem větší než ta myš. Proto ti zodpovím otázky jenom, které mi připadají důležité pro navázaní našeho písemného vztahu.
Takže rozhodně patřím zatím mezi studentky Bradavic, ale brzy budu absolventka. Ohledně mé budoucnosti neznám odpověď protože moje představy se se skutečností hodně rozcházejí a to jak u mne tak rodičů. Ráda bych byla léčitelkou, ale nemám ani NKÚ z lektvarů takže tento sen jde ke dnu. Asi budu uchýlena někam do rodinného podniku mého otce. Což není můj sen, ale pouhá taková záplata jak pro mne, tak mého otce. Ten bude rád, jestli mi kdy najde partii nebo najdu někoho já, než se dostaví u mého sourozence lepší výsledek. Jo mám sourozence, nejsem jedináček, což však já beru jenom jako takový vtipný závazek, protože na první pohled není poznat kdo je koho. Jsme nebe a dudy. Takže tolik k tomu, co jsem chtěla prozradit o sobě. Však když jsi poslal toliko zvědavých otázek tak mohu mít snad pár otázek i na tebe. Snad nebudou tolik těžké na ně odpovědět.
Pokusím se to formulovat tak, abych předešla zamotání tvé hlavy.
Ráda bych věděla jak si reagoval, když ti navrhla profesorka Pýtrová to místo asistenta v Bradavicích. Tvoje skutečné nadšení, které jsi měl v první chvíli z toho? Vím, že bylinkářství zbožňuješ dost možná víc než kdy profesor Snape zbožňoval svoje lektvary, ale co jsi sis říkal, když jsi se dozvěděl, že tě chce někdo vidět za katedrou.
Potom bych ráda věděla, jestli tě někdy napadlo, jaké by to bylo být například v jiné koleji než kam tě posadil Moudrý, ale hlavně podle mě bláznivý klobouk? Dokázal by ses představit třeba i v jiné koleji krom Nebelvíru? Já asi jedině v Mrzimoru, na ostatní nemám ani jednu buňku.
To je pro tento dopis, který nechci dělat extrémně dlouhý, protože jsou lidé, kteří neradi čtou vše. Doufám, že moje psaní tě neodradilo, abych dostala odpověď já, ne jenom ty. Mne totiž psaní jenom tak neomrzí, to mi věr. Jsi totiž sice otevřená knížka, ale asi tak na druhé stránce a já bych ostatek ráda poznala z blízka. Přímo kůži na kůži, drahý Neville.
Tvoje osamělá květina."
Neville si pomyslel, tohle začíná být velice zajímavá korespondence a popadl pergamen a brk.
Fred Weasley stál před zrcadlem a věnoval sám sobě velice kritický pohled.
Zuby si vypucoval, dokonce mezírky protáhl zubní nití, což moc nezbožňoval, ale nechtěl mít tam zbytky snídaně. Oholil se, dokonce bez toho, že by se řízl, což byla výhra pro dnešek číslo jedna. Druhá byla to, že mu uschly vlasy po sprše neobvykle rychle a stihl si dokonce zastřihnout nehty u rukou. Dneska si nemůže dovolit mít je okousané. To byl takový jeho menší zlozvyk, který byl spojený ještě jeho častými záděrami na prstech, zvláště potom co občas myl nádobí. Ne, že by to byla jeho oblíbená činnost.
Popadl ze židle v koupelně černý nátělník a přes to si hodil na sebe ještě rudou košili. Hm hořejšek vypadal dobře, teď spodek. Zatím měl na sobě jenom svoje oblíbené žluté trenky, ale co vzít ještě lepšího na to. Jo ty plátěné kalhoty s kamuflážním armádním vzorem, ty mu bude seknout. Došel si pro něj do svého pokoje a vytáhl je z šatníku. V pohodě si je vzal na sebe, ale zjistil, že mu trochu padají a tak popadl černý pásek s tím kovovým koněm. Podíval se do zrcadla a uznal, že takto vypadá k světu. Podíval se okna kde přímo zářilo sluníčko jako by dostalo bonus za slunečný den na víc.
Klidně ať dneska svítí a zítra prší, pro něho mnohem líp.
Sešel dolů a dal ruce v bok, když viděl Dana, tedy Danielu, jak je složená v křesle s knížkou v ruce, jak si čte něco od jistého Stephana Kinga.
,,Dane tak já si jdu užít ten den po svém, okej." Řekl Fred.
,,Okej." Ozvalo se z křesla, ale Daniela tou knížkou byla tak pohlcená, že si ani nevšimla, že Fred popadl klíčky a další nezbytnosti, které si položil na poličku u vchodových dveří a opustil byt.
Však o pár minut později se vrátil a hned ve dveřích řekl.
,,Já idiot bych málem zapomněl." Řekl a popadl z věšáku svojí koženou bundu a vedle stojící deštník velice světlé a průrazné citronové barvy.
George se sice usmíval, ale rád nebyl.
Musel za kasu vlastního krámku, protože většina jeho zaměstnanců si dneska vzala dovolenou. Den dětí byl poněkud trestný bod pro něho. Colin si vyhranil i když byl předtím nemocen, trávit tento den s Martinem, Levandule se svou sestřičkou a říkala něco o jisté schůzce. Ron pořádal Elyson narozeninovou oslavu a Angelina a Gregory zmizeli bůh ví kam s tím, že mají důležité řízení. Jaké řízení by moc George zajímalo, však proč jim dovolenou nedat. Fred si také dal dovolenou a jeho mobil byl též nedostupný. Záznamník hlásil, že mu mají všichni vlézt na záda a zpívat Britskou hymnu. A tak byl zde s Verity a Lee vedl sám dnes Prasinky a v sexschopu vládlo bezvládí s Lisou a Su. Stejně tu bylo plno dětí až si George připadal v obležení.
Motalo se tu mnoho malých očí, které něco chtěli. George si uvědomil jak moc si odvykl být za kasou a moc navykl být šéfem. Člověče s tím musíš něco provést, pomyslel si.
V tom se otevřeli dveře a vstoupila neobvyklá návštěva krámu. Draco Malfoy. Co ten tu dělá?
Pomyslel si George a napřímil se za pultem.
A ještě podivnější bylo to, že měl v náručí malé mimino. To rozhodně nebyla Verča, natož Teddy. Spíš vzdáleně připomínal malého Alexe Blacka. Možná svěřil Regulus Black prťavou svou kopii Dracovi a šel něco zařídit.
Však na to bylo toto mimčo příliš snědé. Čí tedy ten prcek v jeho náručí je?
,,Ahojky Draco, komu hlídáš?" Ptal se George.
Draco ho však ignoroval a rozhlížel se kolem sebe jako by tu nikdy nebyl. Přitom tu byl nepočítaně.
Potom vstoupila do krámu další osoba a George se musel chytnout pultu. Ve dveřích stál další Draco Malfoy!
Co má toto znamenat, nehezký vtip na jeho účet! Doopravdy přestane produkovat Mnoholičný lektvar, je ho moc v oběhu.
Obešel pult a zamířil k tomu druhému Dracovi, který neměl to mimčo v náručí.
,,Čau kdo jsi? Draco ti dal jistě mnoholičný lektvar. Zkusím hádat, to je to přízemní Gregory, viď? To je za to techtle mechtle ve skladu při kterém jsem tě načapal." Tvářil se George namíchnutě.
Draco se par krát na něho překvapeně podíval a pak řekl.
,,Georgi to jsem doopravdy já, Draco Lucius Malfoy, osobně. Jaké techtle mechtle má Gregory, o tom nic nevím. Ten má holku, tak to je pro mne novinka?" Řekl Draco a ukázal rychle vyhrnutým rukávem svojí kobru.
George nasadil překvapený výraz a zeptal se.
,,Aaa kdo je tamto s tím mimi v náručí?" Ptal se.
,,Ach tak, jo on tě zmátl Silver." Řekl Draco a otočil se tím směrem a rukou posunkoval, aby to co zprvu George považoval za Draca, přišlo blíž.
Také přišlo a mělo v ruce balíček mléčných karamel s tím účinkem napodobování ryku mnoha šelem.
,,Tohle je super krám brácho." Řekla ta osoba.
,,Jo samý vtípek a vychytávka. Tady máš majitele toho všeho. Silvere toto je jedno z dvojčat Weasleyových, George, ten jenž nemá bohužel jeden ušní boltec." Řekl Draco.
,,Rád tě poznávám člověče." Řekl zvesela ten druhý Draco a George měl v obličeji napsáno několik otazníku.
,,Georgi toto je Silver, moje dlouho zmizelé a za mrtvé pokládané dvojče a brácha."Řekl Draco.
,,Dvojče!" Zapištěl George a uhnul o kus dál.
,,Tak, tak a Silver je moje jednovaječné dvojče a jak vidíš.." Řekl Draco.
,,Jsme identičtí snad až na to tetování Draca." Řekl Silver.
,,A jeho pírsing." Dodal Draco.
George Weasley se na ty dva chvilku díval a krom toho pírsingu doopravdy neshledal nic rozdílného. Možná až na to, že Silver měl nějakou vestu na sobě a nesl v náručí to mrně. To bylo poněkud strašidelný.
,,I pan Snape se spletl." Řekl Silver.
,,Měl z nás šok po ránu, myslím, že má teď na hlavě hadr a pije něco na uklidnění." Řekl Draco.
,,Však má milou rodinu a teta Karin je príma." Dodal Silver.
,,No v rodu Blacku očividně nejsou jenom dvoje dvojčata, ale rovnou tři do budoucna čtyři. Psina." Řekl Draco.
George si řekl a co já. Já si mám ten hadr také přivolat. Tohle je kurevské překvapení horší než to s Enzem Armstrongem, prosím pěkně.
,,A to malé?" Ptal se a podíval se na miminko s dudlíkem v puse co se drželo toho Silvera jako klíště.
,,To je Nathaniel, zkráceně Nathan nebo Naty." Řekl Draco.
,,Můj syn." Řekl Silver.
,,Můj synovec." Řekl Draco.
,,Cože!?" Otevřel ústa dokořán George.
,,Ehm můj malý syn Nathan. Zrovna jdeme společně z ministerstva kouzel tedy v Británii. Krásná stavba říkám rovnou. Doopravdy vyvedená budova." Řekl Silver.
,,Udělali jsme tak trochu pořádek v jménech." Řekl Draco.
,,Takže toto je Silver Scorpius Malfoy a Nathaniel Silver Malfoy a já zůstávám Draco Lucius Malfoy. U Malkinové je pak moje švagrová Natálie Asdilla Malfoyová." Řekl Draco.
,,Jmenoval jsem sice původně Lawerine, ale Draco je takový řečník, že když budu v Bradavicích, tak bude lepší mít své rodné příjmení." Řekl Silver.
,,Time out." Hlásil George, aby ti dva nežvanili dál. Potřeboval nutně kafe a pauzu.
Nadechl se a pak řekl.
,,Nechám chvilku to tu jenom Verity, snad to zvládne. Máte čas na kafe?" Ptal se.
,,Klidně, ale v tom případně zběhnu pro Natálku." Řekl Silver a předal to mrně Dracovi.
George si pomyslel. Nějak je těch Malfoyů najednou moc.
,,Naty tatínek jenom šel pro tvojí mamču, jo? Tak mi tu nepotahuj, jo. Strejda Draco není kapesníček." Řekl Draco k tomu malému, které velice smutně hledělo směrem kde zmizel Malfoy číslo dva.
George si pomyslel, prosím, prosím kafe a rovnou pořádného turka.
O dvacet minut později seděl ve společnosti nejnovějšího výběru Malfoyovské rodiny a upíjel kávu s tím, že si dá asi ještě něco sladkého nervy jak poslouchal jejich historii. Ti dva byli šílené duo.
Georgi, jen pomysli, jak musíš působit ty s Fredem na okolí, jako dvojčata. Také praštěně a ujetě ještě s tím Fredovým návratem. A oni mají podobný osud až na to, že nikdo z nich nebyl skutečně pod drnem, jenom byli odtrženi od sebe hodně brzy díky praštěně zvrácené rodině.
A přesto vypadají jako dvě stejná vajíčka. To je breku.
A jeden už je dokonce už otce škvrněte. Malého pindíka, aby byl přesný, což bral asi každý chlap jako výhru svých spermii. A Nathan jak se zdálo byl trochu zmatený, že vedle tatínka je ještě osoba, která je tolik tatínkovi podobná, že je těžké to rozeznat, kdo je kdo. A ta Natálie byla mezi nimi usazená jako černý lesklý knoflík krásy, s malým v náručí a usmívala se jako sluníčko. Přitom na jejím místě by George byl z toho vedle jak jedle a značně nervozní.
Malfoyové jsou praštěný pronárod.
,,Takže to zatím ví kdo, přesně?" Ptal se George.
,,Ehm vedení školy, pak Neville, Septima, která si myslela, že jí blbne tlak. Musel jsem to oznámit otci a pradědovi a pak to ví teta Androméda. Samozřejmě Seamus." Řekl Draco.
,,Teta Andy je moc hodná ženská, už se těším podívat se do Malfoy Manor na ten rodokmen a seznámit se i sestřenici Nymfadorou a stredou Tedem a ostatníma co jsou tam namalování." Řekl Silver.
,,Ehm ti už se to asi dověděli skrz prapraprastrýčka profesora Pihniase Blacka, který nás odhalil jako ne dvojníky, ale dvojčata." Řekl Draco.
,,Víte na co já se těším, až poznám vaší maminku Narcissu." Dodala Natálie.
,,Myslím, že si vás zamiluje všechny. Hlavně asi Natyho." Řekl Draco a podal mu znovu do pusy jeho dudlík.
,,A z Grimouldova náměstí krom Nevilla to o tvém bráškovi jestli jsem to pochopil, že Silver je mladší nikdo neví?" Ptal se George.
,,Ne, pokud Neville si nepustil pusu na špacír. Však slíbil, že ne." Řekl Draco.
,,Jo slíbil to na jméno své maminky, dle Draca, jo na říkal na Alici." Mínil Silver.
,,Dneska asi není ten dobrý čas, to tam vysvětlovat, jestli se hodláte rádoby ukazovat, zkuste nejprve šokovat Smitha. Ten jistě bude velice rád, když se mu objevíte na prahu domu." Řekl George.
,,Proč nemůžeme na Grimouldovo náměstí 12 jak říkal Draco?" Ptala se Natálie.
,,Dneska je tam jedné malé princezny oslava a nevím, nevím na kolik hostu je ta oslava dimenzovaná." Řekl George.
,,Jo to určitě ta malá Elyson co má tele psa, o kterém mluvil Neville. Já zatím tu holku vůbec neviděl, ale Lilly a Lucas byli na tu oslavu též pozvání a já je doma vůbec neviděl." Řekl Draco.
,,Jo a stejně by tam asi byl jenom Rony, Terry a Neville. Harry je na začátku toho jeho kuchařského kurzu." Řekl George.
,,To vůbec nevadilo. Já bych je i tak rád poznal. Ten Harry se jistě později také objeví v odpoledních hodinách." Řekl Silver.
,,Vy je chcete mít na svědomí?" Ptal se George.
,,Ale vůbec ne." Řekl jak Draco tak Silver.
,,Však máme toliko příbuzných, že bychom je chtěli postupně objet." Řekla Natálie.
,,Objet?" Ptal se George.
,,Ehm já jsem tu autem. Naty je na přemisťování moc malý." Řekl Silver.
,,Auto?" Ptal se George.
,,Mám černý chverolet na americký způsob, takže musím v tom vašem provozu dávat dvakrát pozor." Řekl Silver.
,,Aha." Řekl George a pomyslel si. Asi první Malfoy co kdy řídí auto.
,,Stejně bych počkal na pozdní odpoledne." Řekl George a když už nemůže zastavit invazi Malfoyské rodinky tak jí může zdržet a varovat Rona před nimi, aby z toho šokem neomdlel.
,,Fajn, tak navštívíme Malfoy Manor a vrátíme se zpět." Řekl Silver.
,,Ne, to je v Wiltshiru a to tvoje auto bráško nemá magickou úpravu zatím a jezdí tím pádem jenom po silnicích ne ve vzduchu takže asi uděláme návštěvu strýčka Reguluse. Ten je také tady v Londýně.
Naty pozná alespoň Alexe, možná do budoucna bůh ví, budou spolu v ročníku. Alex se narodil těsně po Vánocích." Řekl Draco.
,,Naty je zase posledního ledna." Řekla Natálie.
,,A ty má nová krásná švagrová?" Flirtoval Draco směr Natálie.
,,Já jsem narozená jedenáctého také ledna." Řekla Natálie.
Jo George se chystal ještě něco nabídnout jako zastávku na návštěvách, ale v tom do zapadlého kouta kavárny vlétl bílý paprsek, spadl na stůl kde se rozvinul v malého hada a ještě větší překvapení bylo, když ten had promluvil Georgi známým hlasem, který u tohoto zvířete neočekával. Nebo spíš neočekával, že ten dotyčný bude mít jako patrona hada.
,,Hej Draco a Silvere, pohněte svojí prdelí do Bristolu na léčitelskou kliniku, jestli chcete poznat dneska svojí malou segru. Budu čekat v lobby. Váš velký brácha Seamus."
,,On má jako patrona hada?" Ptala se Natálie.
,,Jo jistě a to ani nesyčí jako Harry nebo Ron. Jenom mu občas něco bouchne. Však teď bouchne asi něco jiného." Řekl Draco a podíval se na Silvera.
,,No Grimouldovo náměstí se odkládá, dneska asi dostaneme šanci být s mámou." Řekl Draco.
,,Jo poznat dalšího člena rodiny. Merline." Vypustil páru Silver a odfoukl si ofinu.
,,Jdeme." Řekl Draco.
O minutu později seděl George znovu u stolu sám a díval se na zavírající se dveře kavárny.
,,Seamus a hadí patron, kdo by to čekal. Ironie, že má hadí rodinku."Řekl tiše a šel zaplatit.
,,A ještě mi tu nechali zaplatit útratu. Praštěni Malfoyové." Řekl George, když vycházel ven z kavárny.
Levandule se rozhlížela kolem sebe jestli někde neuvidí žlutý deštník, poznávací znamení toho neznámého. Však zatím nic a tak si řekla, že by tu stála jako trubka úplně zbytečně a tak si šla nejprve na horskou dráhu a následně si koupila cukrovou vatu. Ne s tou příchutí jahod, která byla růžová, ale tu malinovou a modrou, kterou tak milovala. Jak slastně ukusovala ten modrý obláček, tak v tom uviděl, jak někdo stojí s žlutým deštníkem u vchodu. Že by, ale pak to zavrhla, protože ten chlap už si vedl ženskou a Levandule ho ani neznala natož, aby ho poznávala.
A tak šla kolem atrakcí sama a dívala se kolem sebe. Pak si dala přestávku a došla si na dámy.
Vyšla z WC a uviděla zase žlutý deštník a dokonce rozevřený, ačkoliv bylo slunečno.
Ale ten deštník a ten který se skrýval za ním, šel směrem kde bylo velké kolo.
Levanduli popadla zvědavost a šla za ním. V tom se pan žlutý deštník zastavil a Levandule jelikož byla ponořená v myšlenkách, kdo se pod tím deštníkem ukrývá do něj narazila nosem a spadla na dlažbu jak hruška. Neměla si ty boty na platformě vůbec sem brát, neměla na nich potřebnou stabilitu jako na podpatcích. Kruciš.
Pak se podívala nahoru do tváře pana žlutého deštníku a byla překvapená koho tam vidí. Překvapení nad tím, bylo slabé slovo. Tohle by od té osoby neočekávala ani v nejmenším, vzhledem k chování, které jí jinak předváděl, když ho viděla nebo měla s ním tu čest.
Pod tím deštníkem stál, usmíval se na ní a podával jí ruku Fred Weasley u všech Snapových lektvarů.
Však nabízenou ruku vzala, aby se vyhoupla na nohy.
,,Jsi pořádku Levandule?" Ptal se jí.
,,Ano, to ty jsi mi posílal ty dárky a kytku?" Ptala se Levandule.
,,Jaká kytka a jaké dárky. Já ti jenom poslal pozvánku sem, Levandule a vrátil tvojí čelenku. Takto ti to sluší s tou mašlí mnohem víc, víš." Řekl Fred.
,,Ale někdo mi poslal ještě pugét, šaty, bikiny a ufiiklé pravítko." Řekla překvapeně Levandule.
,,To já rozhodně nebyl Levandule. Ne, ne, ne to se nesluší posílat něco takového první poštou a hlavně ne to pravítko, to je hulváství Levandule." Řekl Fred.
,,A co jako by to mělo znamenat?" Ptala se Levandule.
Fred zrudl ve tvářích a tiše řekl.
,,Délka kouzelníkovy hůlky když jiskří."
Levanduli to doklaplo holt později, že je to nejapné překreslení mužské podstaty. Fajn takže to byli dva ctitelé a ne jeden.
,,Takže ty …" Levandule se odmlčela, protože jí Fred skočil do řeči.
,,Promiň mé trochu prchlivé chování v Kouzelnických kejklích, ale já nikdy nepočítal, že by z tebe George udělal vedoucí toho našeho druhého podniku. Trošku mi vzal nit."
Levanduli to pro změnu vzalo nit jí, protože úplně zapomněla říct, co chtěla.
,,Chtěl jsem to zorganizovat trochu jinak, ale prostě to nevyšlo dle mých představ. A nebýt Rona, tak bych k tomu nedostal nikdy šanci. Měl jsem ještě jako portrét velice vášnivý rozhovor s mým bratrem, ale skutečně vážná slova ke mně pronesl ještě jako další portrét Severus Snape. Dospěl jsem k závěru, že moje emoce prostě patřily tobě, ale byla jsi tak vzdálená, že prostě jsem k tobě nikdy nedospěl a ty jsi vždy někam ulétla. Jako holubice." Řekl Fred a doplnil.
,,A já byl jednou nohou v luftu také. Nezbyl na to čas. A když jsem byl portrét, tak jsem si uvědomil, že jsem to promarnil a proflákal. A teď jsem živ a nějak se na to celé dívám jinak. Je čas dohnat resty a žít. Proto jsem tě pozval na rande a doufám, že to nebereš jako urážku Levandule Brownová." Řekl Fred.
Levandule na něho koukala jako spadlá z višně. Okej tohle rozhodně nebyl Fred Weasley, kterého znala. Ten se choval trošičku jinak ne?
,,Ehm jsi skutečně Fred Weasley, nějak zrovna nemluvíš jako Fred Weasley." Řekla Levandule.
,,Co prosím…" Fred se uchechtl a pokračoval.
,,Já nejsem zrovna asi člověk, který by uměl mluvit spíše vážně než vtipně, ale teď jsem vynasnažil to tak říci, protože jsem chtěl vyjádřit na čem mi vážně záleží. A já a ni George, nejsme neustále vtipálci, umíme také mluvit vážně a k věci víš." Řekl Fred.
Levendule jenom pokývala hlavou trošku zmatená.
,,Už jsi byla někdy na Velkém kole?" Ptal se Fred a sklapl deštník, zmenšil ho a dal si ho do kapsy kalhot.
,,Ne." Řekla Levandule pravdivě. V tomto lunaparku byla vůbec poprvé, i když navštívila jako malá jiné.
,,Já také, nějak jsme byli s Georgem zavalení prací a předtím nějak to brali rodiče jako věc, kam by nemohli nás vzít všechny a tak nás sem nebrali. Pojď, mne by zajímalo jak to vypadá tam nahoře." Řekl Fred, vzal jí za ruku a v tu ránu byli pryč.
Když znovu otevřela oči, tak stála na nejvyšší kabince Velkého kola a dívala se na panoramatický výhled na Londýn.
,,Bože, vždyť nás uvidí ne kouzelnici, Frede." Vypískla Levandule poplašeně.
,,Kde že, seslal jsem na nás zastírací kouzlo. To je pohled za všechny galeony, co?" Ptal se Fred.
Levandule se podívala znovu před sebe a dolů. Fuj to byla výška.
,,Nemohli bychom jet normálně v kabinkách Frede?" Ptala se vyděšená Levandule. Spadnout z té výšky, byla by z ní parádní placka.
,,Jak si přejete slečno Brownová." Řekl a přemístil jí pryč dolů těsně k tomu Velkému kolu a vytáhl vstupenky.
Za pár minut seděla Levandule hned naproti Fredovi ve Velkém Londýnském kole a z části se dívala na Freda a hlavně na Londýn, který měli oba jako na dlani.
,,Máme to tu zcela pro sebe." Řekl šibalsky Fred.
Levandule ten fakt trochu znejistili. Nevěděla co od Freda dalšího čekat. Však máchl hůlkou a Levandule ucítila něco podivného ve vlasech. Něco se stalo s její čelenkou, kterou dostala zpět od Freda.
Sundala si jí, ale místo čelenky najednou měla v rukou čelenku ze spletených červeno-žlutých růží.
,,A teď tvá čelenka už není tak obyčejná jako předtím, umí toho ještě mnohem víc." Dodal Fred a znovu máchl hůlkou a a čelenka z růží se proměnila v diadém s červenými krystaly a jantarem.
,,Wau." Řekla Levandule.
,,Můžeš si proměnit tu čelenku i sama. Stačí máchnout hůlkou proti ní a podle přání si jí změnit. Je takový tvůj osobní metaformagický šperk Levandule." Řekl Fred.
Levandule neměla slov. To by krásný dárek, jaký zatím v životě nedostala. A Fred Weasley byl asi jeden nejlepších kouzelníků na přeměňování které poznala.
Sama jí proměnila zpět v tu členku z růží a nasadila si jí do vlasů.
,,Moc děkuji Frede." Usmála se něho.
,,Za málo." Řekl Fred a dal hůlku zpět do kapsy.
Levandule chvilku váhala, ale pak se předklonila a řekla.
,,To je za tu korunku krásy." A dala mu pusu, ale ne tvář, ale rovnou na ústa. Přece to byl dospělý chlap ne.
Jestli byl někdy Fred rudější než teď, tak jedině, když ho málem z koštěte sestřelila vlastní sestra Ginny a to nebyla ještě ani v Bradavicích.
Levandule však si uvědomila, že má jedinečnou šanci, mít jedno z Weasleyovských dvojčat pořádně v rozpacích a že nemusí ani hledat si chlapa, když se jí tu jeden dobrovolně hlásí. To přes výhodná koupě ne?
A tak máchla pro změnu máchla hůlkou ona.
,,Aresto Momentum." A zastavila čas a potom prostě slétla na Freda Weasleyho jako sup.
Chtěla vědět, co vlastně má za úmysly a jak to vážně nebo nevážně zamýšlí. A polibek víceméně řekne úplně vše, říkala její maminka.
Hm její první opravdový polibek byl kupodivu už v jejím prvním ročníku s Oliverem Woodem, ale hned cítila, že je studený jak psí čumák. Pak další líbání nebo lekci spíš ona dávala, jako ta rádoby zkušená Seamusi Finnigenovi ve čtvrtém ročníku, když s ním vyrazila na ten bál u příležitosti Turnaje tří kouzelníků. Však to bylo jak líbat kapustňáka prosím pěkně. Pak to dokonce zkoušela trošku na trochu opilého a to vánočním punčem z profesorského stolu na Lee Jordána. Ten vzal rovnou nohy na ramena a po líbačce utekl jak zajíc. V pátém ročníku pak chodila z Deanem Thomasem, ale jeho polibky byly jako když by měla jít do větráku, takové zdlouhavé a neměly jiskru. Pak zase učila líbat Cornaca McLaggena. S ním to byla nuda k pohledání. Pak o jedné flašce o té hře dokonce lehce opilá se líbala s Susan Bonnesovou, aby se moc nemusela vysléknout. Na konci pátého ročníku jí dokonce překvapil tenkrát pár žhavými polibky, ale tvrdými jak beton Zachariáš Smith. Ne ten se to chtěl jako mnoho ostatních naučit, než zkusí své štěstí někde jinde. Jo pak přišel šestý ročník a ona se bláznivě zakoukala do Rona. Však ale ani tady to nebylo to pravé ořechové. Ron, nebo teď Rony, to bylo jedno, byl spíše postupem času kamarád než přítel nebo milenec a Levandule s radostí naštvala Hermionu Grangerovou se svými deseti prstíky na Ronovi, ale věděla dobře že ona je ta pravá, kdo má řídit Rona a tak ztropila scénu a dala mu při ní kopačky, ale zůstala mu kamarádkou. A tím se nezlobila ani tak na Rona. Spíš tím chtěla provokovat Hermionu Grangerovou, aby si všímala více Rona a nepokládala ho za pařez bez citů. Toto přirovnání se jí nikdy z úst té knihomolky vůbec nelíbilo a nenáviděla to, vzhledem k tomu za jak velkou kamarádku Rona se považovala a přitom ho měla minimálně za ten pařez a hňupa. To nebylo vůbec kamarádské, ale spíž urážlivé vůči Ronovi. Pak přišla válka a Levandule neměla na nějaké milostné zalíbení vůbec pomyšlení. Však Zabiny by si to rád zkusil i bez její souhlasu a tak mu vyměnila tělo za ošklivku Blechleyho a vzala roha. Ten den děkovala Nebelvirskému duchu Bezhlavého Nicka za užasnou radu.
Pak se na jednu noc vrátila k Deanovi, aby v něm probudila nějaký ten ohníček života, protože viděla, že se mění ve pochodující mrtvolku, co při první příležitosti padne. Potřeboval to, aby mohl se rvát za svůj život. Co na tom, že mu dala své panneství, které si do té doby uskostlivě střežila jako cenný dar. Jsou důležitější věci než být pannou až do svatebního dne ve válce.
Pak si myslela, že je mrtvá a najednou díky tomu Nebelvírskému srdéčku jejího kamaráda Rona povstala jak fénix z popela. A teď se cítila živá i jinak. Tohle bylo jiné kafe. Ani ne tak kafe, spíše jako by si dala ohnivou whisky nebo rovnou vodku, jak ty polibky Freda jí spalovali vnitřek úst. Levandule by to v té chvíli přirovnala k líbání s drakem. Z něho by mohla jít rovnou síra a plamen. Jenom chvilku mu trvalo než se dobral k tomu převzít kormidlo, což vůbec vlastně nevadilo. Díky magii měli věčnost pro sebe.
Však pak to kouzlo Fred neverbálně zrušil a tím trochu Levanduli zaskočil.
Byli oba tak červení, že by mohli projít jako lampiónky v čínské čtvrti a Levandule si uvědomila, že ztratila trochu nad sebou kontrolu a nevědomky nejen, že její její balzám na rty nebyl jenom na Fredově tváři, ale i na krku. Ups.
,,Ehm asi bychom měli pokračovat někde jinde a nezastavovat čas. Je to k těm v ostatních kabinkách toho kola nefér Levandulko." Řekl Fred a tentokrát jí vzal kolem pasu a přemístil jí pryč z kabinky.
Levandule nerada měla během přemístění otevřené oči a tak když je znovu otevřela, tak si teprve uvědomila, kde to je. Ve skladu Kouzelnických kejklí.
Fred máchl kouzelnickou hůlkou a zavřel dveře a pak to posílil několika kouzly.
,,Fajn, tak kde jsme to přestali Levandulko?" Řekl lehce zamyšleně Fred a pak se sklonila a olízl jí pravý ušní lalůček.
Kurník, pomyslela si Levandule, kde se to naučil? Přece George říkal, že jeho ctěné znovu povstalé dvojče nemá skoro žádné zkušenosti s ženami.
George Weasley se po rozhovoru s tou eskadrou Malfoyů nejprve vrátil do práce s tím, že odpoledne se staví na Grimouldově náměstí.
,,Ehm Georgi někdo mi zamkl sklad." Ozvala se Verity.
,,Cože?" Ptal se George.
,,Někdo nebo něco zamklo ze vnitřku sklad. Nemohla jsem se do něho dostat." Řekla Verity a dodala.
,,Docházejí nám štiplavé bombony a už nemáme ani papouščí zobáčky. Ráda bych doplnila zásoby." Řekla Verity.
George si pomyslel něco o nekalých praktikách zaměstnanců na dovolené.Dělají si z něho prču, když je ve službě a šel otevřít sklad.
Povedlo se mu to až na třetí pokus.
,,Tak Verity, můžeš doplnit zásoby." Řekl a otočil se jejím směrem.
Verity však nabrala rudou barvičku do tváří a křikla.
,,Georgi zavři, jsou tu prckové."
,,Cože?" Ptal se George a otočil hlavu do útrob skladu. A znovu se mu opakovala ta situace, že byl podruhé za měsíc pozorovatel sexuálního aktu v skladu jeho prodejny. To má takový pech.
A ještě u Lucifera to musí být Fred a dle té hnědé hřívy Levandule!
Zavřel dveře a pohlédl na Verity.
,,Zásoby došli, až nás prckové dneska vykoupí, holt musíme zavřít nebo dát nápis Technických důvodu zavřeno. Nebo rovnou tam napíšu Zavřeno z důvodu obsazení skladu králíky. Jo to by šlo také." Řekl George, šel za kasu a začal přemýšlet o tom, že sem pozve Billa, aby mu umístil na sklady podobné obranné valy jako mají Bradavice proti kopulaci studentu.
Přece mu nemůžou sklad Angelina a Fred využívat jako ložnici, to nemají vlastní?
Ginny Weasleyová stála přes jednou učebnou Bradavického hradu a dívala se na kolem procházející studenty. Ne nebyla na hlídce a ani nečekala na vyučování. Spíše měla velice podivný pocit, že se v další okamžik rozprskne na malé kapičky, jak byla napjatá.
Dneska dostala zpět dopisy, které poslala se svými studijními výsledky za minulé roky do několika kouzelnických vysokých škol po světě, tak jak se to dělávalo. Ale skutečně záleželo na tom, jak dopadne u zkoušek samotných začínající sedmého června tedy už příští pondělí.
A kladnou odpověď dostala hned z několika škol zároveň. První byla ta Londýnská, ale tam se moc Ginny nechtělo. Další byla Budeč, asi trochu už hrálo roli její příjmení Weasleyová přes Rona, což po pravdě Ginny trochu mrzelo, že si není schopna vybudovat svoje vlastní. Dále to byla sídlící v Lipsku, následně Padova, pak New York a San Francisko jako poslední. Ginny mrzelo, že jí nechtěli v Petrohradu natož Paříži, ale nevadí.
Však teď čekala na svojí novou známost, s čím ta přijde a jak se tím pádem vyvine jejich zatím krátkodobý docela vášnivý vztah. Jestli zůstane na vše sama, nebo půjde za ní. Věděla, že Harry, její ex by asi za ní nešel a chtěl se věnovat svému životu v Londýně. Být konečně svobodný člověk, jak pořád si přál. Nebýt svazován magickým světem, jak Ginny pochopila. A Ginny chtěla naopak do světa, pak se vrátit a pomáhat těm, kteří to budou potřebovat. Tedy dva odlišné názory. Nehledě, že se Ginny nechtělo cestovat sama a chtěla mít oporu. Ne berličku, ale spíš někoho ze své země v cizím státě. Zas tak samostatná doopravdy není a nebude.
V tom uslyšela kroky a někdo jí dal ruce přes oči.
,,Tak kam se naše cesta bude tedy ubírat Ginny?" Ptal se ten mužský hlas.
,,No koukni se sám a porovnej, Thony." Řekla Ginny a podala mu své kladné odpovědi od vysokých škol.
Ten dotyčný jinak primus Bradavické školy a student hagwaspárské koleje Anthony Goldstein si vzal do rukou její dopisy a pročetl si zběžně adresy.
,,To tě vzali na tolik škol, ty jsi tedy šikulka Ginny." Řekl Anthony a podal mu stejně obsáhlou kupu jako měla ona.
,,Hm Londýn, Petrohrad, Paříž, Padova, Bern, Lipsko, Montreál a San Francisko." Přečetla si ty adresy Ginny na jeho dopisech.
,,Hm z toho co vidím, tak můžeme do Londýna, Padovy, Lipska nebo San Franciska." Řekl Anthony.
,,Hm já bych šla klidně do Padovy, Lipska nebo rovnou přes Atlantik do San Franciska, co říkáš Thony?" Ptala se Ginny.
,,Hm mohli bychom bydlet v zahradním domě pratety Propetiny, kdybychom byli v San Francisku." Řekl zamyšleně Anthony.
,,U Salamandrů?" Ptala se Ginny.
,,Jo prastrejda Molk by jistě byl rád. Nebo najít něco svého tam. Můj děda Alan by jistě proti tomu nic neměl." Řekl Anthony.
,,Klidně u Salamandru, mne zvířátka nikdy nevadila. Ráda bych svojí právnickou kariéru zasvětila stejně magickým druhům." Řekla Ginny.
,,Fajn třešínko." Řekl Anthony a něžně jí začal líbat.
,,Ehm, ehm, ehm." Ozvalo se jim za zády.
Oba se otočili, aby viděli ponurý obličej Hermiony Grangerové.
,,Co jako tohle má Ginnevro Molly Weasleyová znamenat?! To jako zahýbáš Harrymu nebo co?" Ptala se a její obličej vypadal jak u naštvané dračice.
,,Staré zprávy Mio, já a Harry jsme se rozešli v rozumném smyslu a teď chodím s Anthonym. Vztahy na dálku nikdy moc nedrží a já doopravdy neměla lézt podruhé do stejné řeky jménem Harry Potter. Našemu vztahu vyprchala veškerá jiskra. A Anthony mi pomohl správně napsat dopisy do škol a teď se chystáme na tu samou a oba na práva. Můžeme si vypomoci při studiu a i pak. Být si rovnocení partneři." Řekla Ginny.
,,Ale Harry …" Hermioně bylo utržena niť.
,,Vzal to celkem v pohodě, asi jsem ho možná překvapila tím dopisem, ale během narozenin mého otce jsme si v klidu a míru promluvili a on uznal, že asi je to tak lepší. Tolik k Harrymu Potterovi Hermiono. Však stále k němu mám přátelský vztah a ten nehodlám měnit. Tečka." Řekla Ginny.
,,Ale já myslela, že Anthony chodí s Parvati, přece jel na Vánoce do Indie ne?" Ptala se Hermiona.
,,Kde že, to je ještě starší zpráva Hermiono…" Řekl se smíchem Anthony a pak pokračoval.
,,Parvati a já jsme možná chodili spolu během války v sedmém ročníku, ale poté co ona se vrátila se svou sestrou do Indie jsme se také rozešli, v dobrém podotýkám a to na Vánoce. To byla přátelská návštěva jí a Pamdy. Pamda není na tom tak psychicky dobře a Parvati proto byla ráda za mou návštěvu. Oběma to zvedlo náladu." Řekl Anthony.
,,Psychické problémy?" Ptala se Hermiona.
,,Ano když ztratila zrak tak propadla depresím a asi také v tom hrály roli ty drogy. Málem si v létě vzala život Hermiono. Proto se vrátily do Indie, země jejich předku. Parvati chtěla vrátit svojí sestru do života, aby nemusela myslet na to co se stalo. Novou budoucnu. A podařilo se.
Pamda dle všeho znovu studuje a Parvati také, nehledě, že se před pár týdny zasnoubila za místního kouzelníka, který má však evropské předky. Nějaký Adam, dál nevím. Toť vše." Vysvětlil Anthony.
Hermiona vypadala, že dostala facku přes obličej. Vůbec o tom nevěděla.
,,Promiňte tedy, že jsem na vás tak osočila." Řekla a odešla.
,,Hm Hermiona z toho bude mít velice špatné pocity." Řekla Ginny.
,,Ona se dobere toho faktu, že učení doopravdy není vše a musí si všímat přátel, pokud si je chce jako přátele ponechat. Hlavně ty, na kterých jí doopravdy záleží." Řekl Anthony.
,,Hm hlavně asi pro tím pádem Harryho a Rona, tedy Rony. Merline nějak si nemohu na to zvyknout. Stále ho mám před sebou víc jako bráchu. A on možná už se do té podoby nikdy nevrátí podle toho, co jsem si vyslechla. Připadá mi to hrozný, že byl Ron vytržen z toho předchozího života a byl navlečen do jiného nějakým pitomým proroctvím. Děs to jasnovidectví." Řekla Ginny.
,,Hm Ginny mi máme zde také jasnovidku, mimo toho ještě prapravnučku té Cassandry a ta je naše nová kolejní ředitelka. Nechtěla by jsi sis o tom promluvit s ní. Možná to nebylo ani proroctví jenom prostě ta daná žena mluvila z cesty bolestí. Vzpomínám si dobře na kdysi podobné pitomosti, které v bolesti nad ztrátou končetiny mluvil Justin. Bylo toho vela a nedávalo to smysl." Řekl Anthony.
,,A není Justin také jasnovidec?" Ptala se smíchem Ginny.
,,Bože tak by bylo zlé." Řekl Anthony a začal se hlasitě smát.
,,A co tenkrát říkal, Thony náš jednoruký bandita?" Ptala se Ginny.
,,Hm bylo toho hodně. Říkal něco o tom jak vidí dva Dracy Malfoye jak se nosí jako pávové a po Ministerstvu kouzel, Harryho vidí na pláži stavět hrady z písku a viděl dokonce prej tenkrát nebožtíka Severuse Snapa jak vozí růžovo černý kočárek po Prasinkách. Mluvil ty první tři dny poté co ztratil ruku z cesty. A nejlepší byl ta zmínka jak někdo proměnil Nevilla v bílého králíka a zpět." Řekl Anthony.
Ginny však zbledla jako bledulka a vytratila všechna barva z obličeje.
,,Anthony doopravdy tohle Justin tou dobou vše řekl?" Ptala se.
,,Ano pamatuji si to. Ošetřoval jsem ho se Sally, když Poppy byla u jiných případu a další léčitelé byli v prachu." Řekl Anthony.
,,Ano máš pravdu potřebujeme mluvit oba dva s profesorkou Traveliovou a ještě předtím se zastavíme za paní ředitelkou a půjčíme si myslánku." Řekla Ginny.
,,Ehm proč myslánku?" Ptal se Anthony.
,,Možná doopravdy Justin věštec je a nikdo nemá o tom ani páru, Thony. Nevilla doopravdy Rony proměnil v králíka tou svojí magii a náš bývalý pan profesor Snape bude mít se svojí chotí mimčo, možná holčičku, bůh ví. A Draco nalezl před pár dny své dlouho ztracené a za mrtvé pokládané dvojče, které zde bude nový knihovník, říkal Neville. Identické dvojče Anthony. To už je moc, co se vyplnilo, i na zraněného člověka deliriu bolesti. Tohle by měla posoudit jasnovidka. A i když Sybila Traveliová možná úplně ten dar nemá, určitě dokáže posoudit, jestli se o proroctví jedná. Justin asi na jasnovidectví nechodil, viď?" Ptala se Ginny.
,,Ne, on chodil na Runy a Péči o magická zvířata, to by ti potvrdila i Hermiona." Řekl Anthony.
,,O to víc je důležité Anthony. Justin je mudlorozený kouzelník a o to víc je to pozoruhodné, jestli je to pravda. Zajdeme tam hned po odpoledních hodinách, ano." Řekla Ginny.
,,Okej. Fuj to mi tedy Justin pod uklidňujícími dryjáky předpověděl tedy věc." Řekl Anthony.
,,Jakou?" Ptala se Ginny.
,,Podle něho bych měl být s prvním šedivým vlasem ministr kouzel. A do toho se mi nechce ani za nic, Ginny."Řekl Anthony.
Ginny vyprskla smíchy a řekla.
,,Tak to bych byla první dáma kouzelnické Británie, to už by bylo něco. Justin ti tedy doopravdy přál vysokou pozici Thony." Řekl Ginny.
,,Spíše by mi přál horor z mého pohledu, třešničko. Pojď, ať stihneme oběd." Řekla Anthony.
Androméda Tonsková stále jako socha na mostě a dívala se na svojí malou sestřičku Narcissu jak září štěstím jako polárka na nebi. Ne nebyl to její svatební den, ale dalo by se říci, že Narcissa byla asi nejšťastnější člověk v tu chvíli, i když poslední hodiny byly pro ní zápřah obrovský. V rukou měla malý ve vanilkově žluté přikrývce zabalený uzlíček, ve kterém se ukrývala její novorozená dcerunku.
Dítko pro její setru skutečně vysněné. Narcissa krom syna si vždy přála mít i dceru a tento rok se jí to konečně vyplnilo. V 42 letech, ale co na tom. Nic.
A ten uzlíček o třech kilech a 6 gramech dostal i krásné jméno. Sirius Black by byl pyšný na svojí sestřenici, že upustila od starých tradic a nedala jméno dceři podle hvězdné konstelace, ačkoliv u synů to udělala. Však Narcissa jako jediná také takové jméno nenosila a bylo jí to ku prospěchu.
Místo zvolila jméno po jedné rostlině nebo spíš keři. Však to jméno té malé slušelo, stejně ho už teď všichni v místnosti zkracovali.
Malá ani ne pár hodinová členka rodiny Malfoy, Black a Finnigen, jménem Juniper Narcissa Finnigenová měla veškerou pozornost především na sobě.
A malá Juni jí měla doopravdy, však byla krásná po své mamince. Z pod roztomilého čepičkou s vyšitou hvězdičkou jí vyčuhovalo pár lokýnek vlásku, které byly jako paprsky sluníčka.
A po dlouhém a pro Narcissu náročném vysvětlení, že nemá jenom jako syny Draca a Seamuse, ale i Silvera a už několik měsíců je také už babičkou a má snachu, bylo o to více pohledu na Juni.
Androméda raději stála tomu celému stranou, protože už měla Narcissa tak velkou rodinu, že v tom pokoji na léčitelské klinice bylo docela těsno.
Nejprve jí dostal do náručí si pochovat z jejích sourozenců samozřejmě Seamus, ale jenom pod podmínkou, že si sedne do židle.
,,Víte co, měli bychom si udělat rodinné foto." Navrhl Johnatan.
,,Dobrý nápad. Skočím pro foťák." Řekl Draco a přemístil se pryč.
Androméda chtěla odejít.
,,Andy nechoď, budeš na té fotce také, jsi součást mé rodiny." Řekla Narcissa z postele.
Androméda byla z toho trochu na hniličko. Už to, že byla pozvána, aby viděla mezi prvníma svojí novou neteř jí v první chvíli vehnalo slzy do očí, ale to, že jí chce mít Narcissa na rodinném fotu byla další věc.
O půl hodiny měla v ruce fotku z magické verze polaroidu, kde kolem postele a na posteli byla kolem malé Juni a Narcissy celá její rodina a ona také i s Teddym. No Remus učil, tak tam nebyl. Byla nádherná. A malá Juni byla v náručí své maminky samozřejmě, obklopena svými velkými bratry a sestrou, svojí velkou švagrovou a o trochu starším synovcem. Doopravdy velká rodina, jenž si dokázala Narcissa vybudovat s vrchovatou mírou štěstěny.
,,Hodně štěstí Juni Finnigenová do života." Řekla Androméda k malé tvářičce v té přikrývce.
Za okny Grimouldova náměstí 12 se už stmívalo. A v domě se pomalu uklízela oslava jedné už šestileté holčičky, jménem Elyson Bottová.
A ta se docela vyvedla až na pár momentů, které by mohli být podle Elyson být ještě možná lepší. Zaprvé dostala od jistého pana Crevryho dárkem kytičku v květináči a to africkou fialku, ale ta byla fialové jak inkoust a tuto barvu neměla Elyson v oblibě.
Poté jako na potvoru pes, jí musel vypadnout mléčný zub, když se zakousla do svého dortu. Ne, že by jí to bolelo, ale bylo to nepříjemný z toho důvodu, že na tom kousku dortu byla pak z toho krev. A tak dostala k místo toho velký zmrzlinový pohár od tety Rony. V mrazáku byla vždycky zmrzlina, protože teta Rony, si jí dávála snad každý den a strejda Harry říkal, že to ty miminka v břiše tety Rony tu zmrzlinu hodně milují, protože teta Rony je více na ní závislá než na on na kávě.
Elyson neviděla na tom nic špatného. Zmrzlina byla super ňamka podle ní. Hlavně ta vanilková s čokoládovými kuličkami.
Další moment, který by mohl být lepší byl ten, že jí odmítl Lucas hrát prince, když ona a Lilly s Christy chtěli hrát princezny a dokonce si vybraly na to i šaty z toho co přinesla rádoby babička Elyson Molly, aby si mohly na ně hrát. Dokonce na ně ukázal prostředníček. Rozezlil tím tetu Rony a tam mu dala na zadek, že tohle se na holky neukazuje a je to sprosté. Pak ho hrál, ale hrál velice panovačného a zlého prince, který ně ně nemluvil. Dle tety Rony to měl po svém tatínkovi, tomu pane Snape, co sem Lilly a Lucase přemístil, ten když se urazil také nemluvil.
A poslední bod, který by mohl lepší, se týkal Sněhové vločky. Sněhová vločka, nebo jenom vločka byla nové zvířátko Elyson. Trpaslenka, jak říkala teta Rony. Akorát jak ona tak Elyson, strejda Terry a Harry a rádoby babička Molly koumali dlouho dobu jestli je to Vločka nebo Snížek. Teta Rony se zapomněla zeptat toho pána, co Vločku předtím choval, jestli jeho holka nebo kluk.
Nakonec to zjistila babička Molly a prohlásila, že je to holka, tedy dle jejích slov samička a tak dostala její trpaslenka jméno Sněhová vločka, protože byla doopravdy bílá jako sníh a měla modré očička jak si Elyson přála. Farbyho už nechtěla.
Ne, že by neměla kvůli tomu přestala mít Sama ráda, ale Vločka byla super v tom, že byla malá a tak hezky bílá. Dokonce se líbila i Lilly, ale ta řekla, že kdyby měla mít trpaslenku tak by si jí přála mít více barevnou, nejlépe červeno-bílou jako prej logo nějakého Elyson neznámého fotbalového týmu. Podle Elyson až moc náročné přání a pro ní stačila jenom čistě bílá trpaslenka. Byla jako sněhová koule, která nikdy neroztaje.
Lilly pak jí referovala o tom, jak se těší do školy a Christi trochu fňukala, že ještě musí být rok ve školce, ačkoliv by do školy také chtěla. Lilly řekla, že se jí zatím nekýval a ani nevypadl ani jeden zub a tím pádem je ještě prcek. Jo to Lilly měla už skoro dorostlé přední zuby a mezeru po vypadlém špičáku.
Elyson to nepřišlo až tak zajímavé. Spíš se trochu bála, jestli si tam nejde kamarády. Byla zatím jenom s tetou Rony ve škole na zápisu, speciálně pro ní, kdy si povídala s tou hodnou paní učitelkou, která jí bude mít jako třídní a teta Rony vyplňovala za ní nějaká lejstra ohledně toho. Elyson by strašně ráda věděla co tam bylo napsané.
Paní učitelka, říkala, že velmi šikovná a chytrá, i to přes to, že Elyson si připadala, že zbabrala napsat své jméno, když o to požádala paní učitelkou. A teta Rony říkala, že příští týden se vypraví koupit jí školní uniformu. Uniformu, pro velké školačky, jak říkala paní učitelka. Elyson se to moc nosit nechtělo, ale když viděla ostatní straší holky na hřišti před školou tak jí to přešlo. Měli na sobě sice šedou sukni, ale součástí uniformy bylo žluté tričko a to Elyson nesmírně vylepšilo náladu.
O to si víc užila svojí první narozeninovou oslavu. Elyson předtím nikdy si o ní neřekla, protože maminka na to neměla penízky a tak to Elyson ani nechtěla.
Ale teta Rony a strejda Terry se jí hned poté první návštěvě Chipsteandu ptali jestli jí nechce, i když to ještě nebude tam, ale na Grimouldově náměstí 12. Elyson si to nedokázala moc představit, ale nakonec si ten den užila.
O to víc se hnala do úklidu po oslavě, protože chtěla tím poděkovat, že jí tu oslavu udělali.
I když jí řekla teta Rony, že nemusí, ale Elyson chtěla.
,,Tak a zítra se bude poprvé spinkat Elyson v Chipsteandu." Řekl strejda Terry, když uklízel po oslavě.
,,A mne se bude stýskat." Řekl strejda Harry.
,,Copak jsme ti tolik vlezli na mozek Harry?" Ptala se teta Rony.
,,No pomalu a jistě tu bude prázdno. Ty, Terry a Elyson jako první a pak vezme roha i Neville a Hermiona se také odstěhuje a Ginny ta bude u toho svého záhadného Hagvaspára, co jí tak okouzlil. Merline já tu zůstanu sám." Řekl s povzdechem strejda Harry.
,,Myslím, že to slovo sám Harry ti moc dlouho nevydrží. Minimálně nějaký čas tu bude jistě tvůj kmotr se svojí ženou a pak tu jistě buď Percy nebo on ubytují svatební hosty. Nakonec budeš fungovat jako hotel Harry." Řekla teta Rony.
,,Hm to je fakt, ale co pak." Řekl strejda Harry.
,,Tak si najdi ženskou Pottere." Ozval se strejda Terry.
,,No po tom zklamání s Ginny, si dám asi Terry na čas pauzu, ale možná pak něco v tom směru začnu podnikat. Do dnešní doby jsem měl to s dívkami jednoduché jako hrdina, ale jako kuchař to možná bude méně snadné, ale o to větší výzva. Hlavně se soustředím teď na ten kurz vaření, abych měl nějakou budoucnost." Řekl strejda Harry.
,,A my tě strejdo Harry rádi navštívíme, když budeš ještě lepší kuchař." Řekla Elyson.
,,Budu jedině rád." Řekl s úsměvem strejda Harry.
,,To si piš Harry, že tu budu čas od času otravovat. Ať sama nebo s Elyson nebo s hvězdičkou a měsíčkem či Terrym." Řekla teta Rony.
,,Proč taková divné přezdívky pro ty miminka?" Ptal se strejda Harry.
,,Dovol na tom není nic divného, bude to holka a kluk a na té obrazovce u paní léčitelky byly velice jasně vidět. Vůbec se neschovávaly." Řekla teta Rony.
,,Aha, jako hvězdy a měsíc na nebi, já nepochopil." Řekl strejda Harry.
,,Tak chápeš teď." Řekl strejda Terry.
Elyson do toho zívla, protože byla z té oslavy pořádně utahaná a kus dortu, pak ještě pohár zmrzliny, kuřecí smajlící s bramborem alá strejda Harry, zaplnily její žaludek velice rychle a o to více se jí chtělo spát.
,,A tady někdo zívá, tak to by měl jít do postele než tu zívací virózu dostaneme všichni." Řekl strejda Terry a vzal jí do náručí.
,,Mne strejdo nosit nemusíš, já chodit umím." Řekla Elyson.
,,No to je výjimka pro ty narozeniny. To musí být všechny malé i velké holky prostě princezny to jinak nejde." Řekl strejda Terry.
A tak Elyson skončila ještě i po pohádce, při které usnula v posteli v hlavní ložnici Grimouldova náměstí 12. Snila si ten svůj dětský den.
Poznámka od elenor:
Tak tohle je první kapitola dalšího dílu Veronici. Celkem jich bude tak jako v pátém dílu Harryho Pottera, takže bude pěkně dlouhý, ale napínavý, i když první kapitola velké napnutí nervů není. Však těšte se.
Vaše elenor