Va Nee Gast se ve svém hledání plavila vesmírem jako po moři. Všechno jí přišlo tak zajímavé a nové, ale i přes to se nemohla zbavit tíhy, která se jí usadila v hrudi. Cítila smutek, když myslela na svého otce, a nijak zvlášť jí nepomáhalo ani myslet na svou matku obestřenou nevalnou pověstí. Mohla být jedině ráda, že její posádka dobře znala nejrůznější trasy kosmu a nemusela se tím pádem zabývat navigací. Stačilo jen udat cíl cesty.

Jejich první zastávkou byl majestátný Asgard. Země v mnohém vyspělá a zároveň v mnohém stále zaostalá.

Ještě na Sakaaru se občas ve svém osobním volnu procházela po tržišti, kde se ozývaly spousty cizích přízvuků a nářečí. Podle jejího oděvu všichni hned uhodli, že mají co dočinění s dívkou z paláce, a podle toho se k ní i chovali. Nabízeli ji svá nejlepší zboží a ona se vždy jen podívala a šla dál. Neměla v úmyslu si cokoliv koupit. Stačilo jí být pouhým pozorovatelem dění kolem sebe. Bylo to mnohem lepší, než se stát aktérem v hrách, jaké pořádal otec.

„To je asgardské sukno. Kolik za to chcete?" skřípavý hlas ji okamžitě zastavil. „Co prosím?" Va Nee se zaraženě podívala na muže na pokraji chudoby, který se na ni díval. Obchodník to jistě nebyl. Tak o co mu tedy šlo?

„Ten šátek, co máte kolem krku, byl vyroben mistry tkalci z Asgardu," Va Nee, jako v transu, uvolnila látku, kterou teď svírala v dlani a dívala se na ni. „As-gard?" zašeptala.

„Ano. Asgard. Nádherná země oplývající bohatstvím a znalostmi. Měl jsem tam rodinu, práci, svůj život. To všechno, než mě unesli pokoutní otrokáři a odvlekli sem. Řekl bych, že Heimdallův zrak už není takový jako dřív," povzdechl si Asgarďan. „Dal bych nevím co za to, abych se tam znovu dostal. Nebo abych alespoň jednou v životě znovu měl u sebe část své milované země," vztahoval ruce po šátku. Va Nee téměř instinktivně uzavřela dlaň v železném semknutí, nechtěla v žádném případě o svůj poklad přijít.

„Říkáš Asgard? Dostaneš se opět do své říše, pokud mi budeš nápomocný na mé cestě," prohlásila Va Nee Gast. Postupně najala celou posádku, pak už stačilo jen přemluvit otce, aby jí její výpravu dovolil.

A teď se vesmírná loď Voyager nacházela na souřadnicích kdysi prosperujícího Asgardu, po kterém zůstaly už jen mýty a báje. „Jste si jistí, že to má být tady?" zeptala se Va Nee Gast se založenýma rukama. Její výprava tedy skončila mnohem rychleji, než předpokládala. Zajímalo by ji, jestli o téhle díře ve vesmíru otec věděl.

„Tady to mělo být," Asgarďan nevěřil vlastním očím. „To-to nemůže být pravda. Norny, vy to vidíte! Proč já?! Proč se to všechno musí dít zrovna mně?!" Sigurdson bezmocně klečel a hrozil pěstmi ke stropu lodi. Va Nee nemohla pochybovat o mužově pravdomluvnosti. Podle jeho reakce se právě tady měl nacházet Asgard.

Va Nee přistoupila ke kapitánovi a rozhodně řekla: „Doplujte na nejbližší planetu. Ať alespoň zjistíme, co se tu stalo." Kapitán přikývl a plavidlo se dalo do pohybu.

Nepluli dlouho. Během pár dní je přivítala planeta s nedostatkem bezpečnostních systémů, zato s bohatou úrodou. Loď přistála. Va Nee společně s Asgarďanem se vydali prozkoumat okolí. Zbytek posádky zůstal na lodi.

Podle muže se nacházeli na Midgardu, místními obyvateli nazývaného Zemí. Pastelové oblečení Sakaaru tady vzbuzovalo určitou pozornost, ne však tak vysokou, aby se musela Va Nee Gast bát o vlastní bezpečnost. Pokud tedy zvednuté obočí nebylo nějakým zdejším druhem magie, o kterém Va Nee nikdy neslyšela. Nepřipadala si však nijak fyzicky ani mentálně oslabena.

Nynější putování se nedalo v žádném případě rovnat jejím letmým zastávkám na planetách, kdy jen vytvořila portál, ukořistila hrdinu a vrátila se zpátky domů. Tohle bylo daleko zajímavější a děsivější.

„Jaký je váš plán?" prohlásil Asgarďan. „Nemůžeme se tu jen tak procházet a čekat, že si nás najde ten, koho zrovna hledáme… Koho vlastně hledáme?" muž se měl náhle na pozoru. „Proč jste se chtěla dostat na Asgard?"

„Chtěla jsem se tam podívat," řekla prostě Va Nee.

„Na zemi, o které jste neslyšela do té doby, dokud jsem o ní nezačal mluvit. Jediné, co vás tam vede, je ten šátek, co máte kolem krku," rychle a nečekaně ho strhl dívce z hrdla. Muž se na něho hněvivě podíval. V následující vteřině se začal smát jako pravý šílenec. „Ta věc nemá žádnou cenu," mrsknul s látkou zpátky ke své společnici. „Je to jen neumě ustřižený spodní cíp válečnického pláště." Jedno se muselo Sigurdsonovi uznat, měl přehled, co se oděvů týkalo. „Mělo mě napadnout, že jsem tu jen z bláznivého dívčího rozmaru."

„Jediný, kdo se tu chová jako blázen, jsi ty," prohlásila hrdě Va Nee Gast. „Klidně si běž, kam se ti zlíbí. Teď už tě stejně nepotřebuji," Va Nee se k němu otočila zády a vydala se vlastní cestou.

Šla v davu lidí, kteří se jako velká voda někam hnali. Třeba na konci jejich cesty bude ležet odpověď, co se stalo s Asgardem. Dívala se po silnicích, na nichž se proháněla auta. Nikdo jiný si jich nevšímal. Místní si při hlavě drželi přístroje obdélníkového tvaru, nebo jejich uši zakrývala sluchátka. Va Nee si prohlížela nebe, které tady z mnoha stran zastiňovaly vysoké budovy a svazovala je dlouhá černá lana.

Dav kolem Va Nee Gast náhle ustoupil. Uvědomila si svoji samotu, až když na ni začalo troubit nákladní auto, jež se na ni řítilo v obrovské rychlosti. Dívčiny nohy se proměnily v kámen a nemohla se ani pohnout. Jediné, co mohla, bylo pozorovat, jak se k ní vozidlo blíží. Slyšela skřípění brzd, ale věděla, že touto rychlostí nebude mít šanci.

Došlo k úderu. Směr, kterým však přišel, Va Nee nepředpokládala. Ucítila sevření kolem pasu a rázem vlála vzduchem. Silný vítr ji připravoval o kyslík. Mohla jen slabě lapat po dechu. Let netrval tak dlouho, aby se dokázala zorientovat, a opět stála na pevné zemi. Podívala se na svého zachránce. Byl drobné postavy, celý černý s červeným pavoukem na hrudi. Akorát se zaklonil a rychle odfoukl: „Uf, ještě že jsem se dnes vykašlal na tělák."

„Děkuji ti," Va Nee pokynula hlavou.

„To nestojí za řeč," prkenně se předklonil a nervózně si protřel zátylek: „Nebýt toho oblečení, myslel bych si, že jste z Asgardie."

„Asgardie? Ty o ní něco víš?" Va Nee Gast nevěřila vlastním uším. Drobná změna jména ji nemohla nijak zarazit. Nacházela se na cizí planetě, jistě šlo jen o lehký nedostatek ve výslovnosti. Vesmír se jí najednou začal zdát tak malý, že každého, koho by zastavila, by znal její odpovědi. Jen najít tu pravou otázku. „No, něco jsme se učili v ekonomii…" přitakal pavouk.

Asgarďan povýšeně pozoroval, jak jeho velitelka kráčí ulicí a naprosto nedává pozor na nebezpečí, kterých byla tahle země plná. Jako kdyby nikdy nebyla venku. Zadívala se na modrou oblohu. Nechápal, co ji na ní mohlo tak fascinovat. Rázem stála uprostřed silnice, nejlepší příležitost, aby ji přejel povoz. A už se na ni řítil, jak se dalo čekat. Vůz nijak nezpomaloval a dědička trůnu se nacházela v oprávněném ohrožení života. Muž suše polkl.

Bez možnosti dorazit na místo včas se přesto rozběhl ze všech sil a hnal se ke své paní. Bez dechu a s pálením ve svalech mohl jen pozorovat, jak se kolem prohnala černá šmouha a Va Nee Gast náhle stála na druhé straně silnice.

V bezpečí davu překonal přechod a už byl u ní. Sípal, přesto se musel zeptat: „Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?"

Dívka se na něho podívala s vládcovskou hrdostí: „Jsem v naprostém pořádku. Vzchop se, jdeme zpátky k lodi. Vyrážíme do Asgardie."

V

Vlastně v téhle kapitole je jedna má vlastní postava a tou je milovník asgardských látek - Sigurdson.

Jinak člověk, který právě zachránil dědičku Sakaarského trůnu a poskytl jí cenné informace, nebyl nikdo jiný než samotný Spider-Man Miles Morales.

Užijte si týden a příště v Asgardii.