Kapitola 2 – Nové obzory

Ginny a Anthony stáli další den, protože to nakonec včera nestihli před kabinetem nové kolejní ředitelky Hagwaspáru Sybily Trelaweynové.

Anthony slušně zaklapal a ozvalo se trochu vřískavé dále.

A tak oba tam vstoupili a Ginny nesla sebou myslánku po Albusi Brumbálovi v majetku školy. Nikdy v tomto kabinetu nebyla a o to více byla překvapená, jak útulné tu to profesorka Traweliová vlastně má.

Byla to velká obdélníková místnost a u stropu bylo zavěšených 7 malých lustrů každý byl trochu jiný. Bylo tu samozřejmě namalováno na stropě i hvězdné nebe. Však jinak. Nebylo to hvězdné nebe jako takové, ale naše sluneční soustava, která pomaličku rotovala kolem slunce a v dáli byly vidět vzdálené hvězdy a souhvězdí. Po celé délce kabinetu byla podlaha z mozaiky, která představovala mandalu a to velice barevnou mandalu. Podél zdí, kde nebyla okna byly police a nich buď knihy, věštecké koule nebo hrníčky různých tvarů a barev. Nebyl tu žádný pracovní stůl, ale spíš něco co vypadalo jako konferenční stolek a kolem něho byly jak maffiny dle barvy a tvaru taburety a na jednom seděla Sybila Trelaweynová a něco sepisovala.

Ginny koukala překvapeně, protože po zvolení do funkce kolejní ředitelky si dala profesorka najednou záležet i na tom jak vypadá. Její kdysi neupravené vlasy, najednou měla ve dvou francouzských copech, na jejich koncích na stuhách byly zavěšené nějaké divné amulety. Jo stále měla ty svoje kulaté šeredné brýle, ale v uších měla náušnice v podobě zlatých kruhů.

Také zmizela ta její ošuntělá patchworková róba a nehradily jí jednoduché, vkusné tmavě modré šaty s výšivkou podle všeho kolibříků nebo nějakých podobných ptáčků. A také měla na sobě mnohem lepší tmavě červené boty nebo spíše střevíce, to se nedalo dobře poznat. Kolem a kolem, z noční škubané můry byl najednou krásný noční motýl.

,,Paní profesorko, máme na vás pár otázek, měla by jste čas?" Ptal se Anthony.

,,Jistěže, čas si na tebe Anthony a Ginnevro vždy ráda udělám. Čaj nebo káva?" Ptala se profesorka Traweliová.

Anthony se podíval na Ginny a ta řekla.

,,Čaj děkuji." A tak jí Anthony napodobil.

Profesorka Trelaweneyová jim pokynula, aby si sedli. Vyndala malý zápisník a napsala tam ,,čaj 3. krát, mléko, cukr, a sušenky."

Nápis ihned zmizel.

,,Hm Lady Camila nám tohle dala, abychom nehonili skřítky po všech čertech." Odpověděla když viděla tázavé pohledy.

,,Tak s čím jste přišli krom té myslánky po Albusi Brumbálovi?" Ptala se jich.

,,Paní profesorko…" Ginny byla přerušena profesorkou Trelaweneyovou.

,,Tady v té místnosti klidně Sybilo, drahá Ginny. Já tebe jako studentku nikdy neměla na rozdíl od tvých bratrů, tak mi tak říkat nemusíš. A Merline žel, brzy vy dva odejdete ze školy jako absolventi a o to víc si přeji toto oslovení. Vím jaký problém s tím měl Draco a Neville, než mi začali říkat jménem. Další také přespříliš skloněné absolventy nechci." Řekla Sybila Trelaweneyová.

Ginny překvapeně zamrkala, ale kývla, že rozumí a pokračovala tedy jinak.

,,Dobrá tak tedy Sybilo jako v Bradavické armádě. Jedná se tak trochu o mého bráchu Rona tedy asi už spíše mou sestru Rony, nebo Ronaldu. Na oslavě mého otce přišel host v podobě pana lektvaristy Enza Armstronga a ukázal nám vzpomínku ohledně toho daru, který souhrou náhod dala matka příroda Ronovi a také nám řekl, že byla vyřčena ohledně toho u Rona i věštba, že on, nebo spíš ona byla vyvolena být poslední soudkyně nebo konečný soupeř Gellerta Grindewalda. Ta věštba měla být vyslovena vaší praprababičkou Cassandrou Trelaweneyou. Nevíte něco o tom?" Ptala se Ginny.

Sybile se svezly její brýle na špičku nosu, že si je musela zarazit zpátky k očím než něco řekla, jak byla překvapená.

,,A kdy měla být ta věštba jako vyslovena Ginny?" Ptala se.

,,Těsně před její smrti. Prej jí vyslovila a pak umřela na srdeční potíže." Řekla Ginny.

,,Fajn, tak si uděláme malý výlet. Nebojte, nebude to mimo Bradavice." Řekla Sybila Trelaweneyová a zvedla se s taburetu.

,,Kam?" Ptal se Anthony.

,,Uvidíte. Já totiž nikdy nedůvěřovala tomu co si říká Ministerstvo kouzel. A vy Ginny jste viděla jakou zkázu udělali Smrtijedi na Odboru záhad v síni věšteb. Katastrofa pro jasnovidce." Řekla Sybila a vedla je z svého kabinetu ven.

Ginny pak stanula před jí známou chodbou, kde byla komnata Největší potřeby. Profesorka tam udělala osmičku a pak se před ní zjevily dveře, které Ginny důvěrně znala.

Však místo nějaké tréningové místnosti nebo místnosti na odpočinek se zjevila nekončící hala, kde byly ve vysokých regálech věštecké koule.

,,To je vše co jsme s rodinou zachránili z Odboru záhad, za několik dekád. Proč myslíte, že jsem tolik chtěla zde učit. Chtěla jsem využít tuto jedinečnou místnost a uschovat sem věštby britských jasnovidců a dělám to do dnes." Řekla Sybila.

Ginny neměla slov, jak byla ohromena. Bůh ví kolik těch věšteckých koulí zde bylo. Také to vysvětlovalo, proč profesorka byla na pokraji zhroucení, když jí chtěla Umbrigrová vyhodit z Bradavic. Ona zde střežila poklad.

Šli regály.

,,Tady je má věštba ohledně návratu ty víš koho. Jestli drahý Albus Brumbál myslel, že je jenom jedna věštecká koule s ní, tak se on i Radll mýlil, udělala jsem v roce 1982 kopii." Zasmála se Sybila a otočila se na ty dva.

,,Zde jsou uskladněné věštby od roku 1800 až do dneška a je jich mraky. Ani na ministerstvu kouzel jich není Ginny a Anthony tolik." Řekla Sybila.

Ginny a Anthony jenom omámeně kývli. Profesorka Trelaweneyová jim připravila ohledně své osoby pořádný šok.

Šli mezi regály dál až se profesorka zastavila a ukázala na jednu malou věšteckou kouli a svojí hůlkou si ji přivolala k sobě.

,,Ano tohle je poslední věštba mé praprababičky Cassandry. Já na ní málem zapomněla, protože jsem byla z toho celá špatná, když umřela. Podívejme se pro koho je určena. Když se naplní proroctví nebo se určí přesně o koho se má jednat, tak se tam ukážou jména osob na které se věštba vztahuje, krom toho i iniciály věštce a také dotyčného co to slyšel a díval se věštci do očí přitom. To vše by jste věděli, kdyby jste chodili na mé hodiny." Řekla Sybila Traweliová a vyndala kapesník a utřela spodní část podstavce koule.

,,Od C.E.T, to jsou iniciály mé praprababičky, pro E.E.A. to je určitě ten pan Armstrong. Severus se o něm zmiňoval jako o Enzovi, to je hezké jméno. Moc se mi líbí." Řekla Sybila.

Ginny kývla a přiblížila se k profesorce, aby viděla co dalšího se tam píše. Bylo tam napsáno.

,,Gellert Antioch Grindewald a Ronalda Británia Weasleyová, Draco Lucius Malfoy a Harry James Potter"

Ginny stekla po tváři slza. Takže ten starý pán na oslavě táty nelhal a byla to pravda.

,,Merline a Morgano, to se týká ta věštba i Harryho a Draca Malfoye?" Ptal se Anthony.

,,Podivuhodné. Kolega tu také má nějaké proroctví napsané a já o tom nemám ani páru. To by mě zajímalo jakou roli v tom hraje, ale sama to spustit nemohu, to jenom ty osoby, které jsou tu napsané. Ginny co v té věštbě vlastně je. Pamatujete si jí?" Ptala se Sybila.

Ginny trochu z toho smutná začala recitovat. Ta věštba se jí vryla do paměti

,,Vidím královnu, královnu dvou jmen a dvou osudu, skrz Gaiiů vybranou k rozzáření dne pravdou po boku dvou králů dvou barev a v čele armády bude čelit lži a zlu černého plátna na nebi. Vidím královnu s očima nebe a ohnivou korunou jak jde skrz peklo a vidí pravdu a víc než pravdu. Vidím královnu na bílém koni udeřenou a poníženou, ale neporažena osudem. Matkou přírodou povinována být soudkyní těch jenž zlo pojali za své. Vidím královnu svítání."

Anthony Goldstein ztuhl jako socha. Ginnin hlas měl v této místnosti velice strašidelnou ozvěnu.

,,Takže to vlastně bude jinak než v pohádkách, ne tři králové a ale královna a dva králové. Možná proto lépe to dopadlo." Řekla Sybila zamyšleně.

,,Takže i vy znáte tu báchorku o třech magických králích?" Ptal se Anthony, který jí znal také.

,,Jistě a žádná báchorka to není, jenom obrazné pojmenování tří velice důležitých bratrů magické historie. Bratrů Perwellů. Antioch, Camadus a Ignatius. Však tak jak byli známý předtím než se stali vlastníky relikvií Smrti a tu svojí dobrou pověst si tím zbabrali, jak mi vyprávěla praprababička Cassandra. Byli to tří králové, kteří vykonali pro kouzelníky a čarodějky mnoho dobrého." Řekla Sybila.

,,To je psina, Draco má bezovou hůlku, Harry svůj neviditelný plášť a Ron, tedy Rony křísí mrtvé. To je nějaké pitomé pokračování Bedleyho bajek?" Ptal se Anthony.

,,Neřekla bych, ale možná chce ten svět nám ukázat, že starou pověst umí napsat i lepším koncem. A oni jsou mnohem lepšími lidmi než byli kdy bratři Perwelové Anthony. Ti byli zaslepení svou mocí, kterou získali od Smrtky. Draco, Harry, Rony, mají díky válce oči dokořán a vidí ho možná v mnohem jasnějších barvách než má generace a ty přede mnou. A jenom další kapitoly lidského bytí ukážou jak dlouho ty oči zůstanou otevřené a krásné jako doposud. Ty smaragdy u pana Pottera, ty mléčné opály Draca a akvamaríny u Rony Weasleyové mi vždy přišli v ročníku 91 byly výjimečné. Doopravdy jejich oči byly jak drahé kameny." Řekla Sybila.

Ginny se ušklíbla.

,,Sybilo a ta věštba se tím pádem naplnila, když už není Grindewalda?" Ptal se Anthony.

,,Netuším, ale asi pravděpodobně ano, ten německý vůl přece už nežije ne?" Ptala se Sybila.

,,Jo to je pravda." Řekla Ginny.

,,Takže asi ano."Řekla Sybila a přesto vrátila věštbu na své místo.

,,Dobrá to byla první věc, na kterou jsem se chtěla Sybilo zeptat. Pan Armstrong si totiž myslel, že věštba není zaznamenaná, proto s tím přišel až s křížkem po funuse Grindewalda. Další věc, která mne znepokojila, mi řekl tady Anthony, když jsme se včera o tom bavili. Náš bývalý spolužák Justin Finch-Flechlei , když mu vzali ruku, tak prej hodně první dny mluvil z cesty. A něco z toho co řekl se vyplnilo. Nevilla doopravdy někdo proměnil v králíka a Draco našel své dvojče. O Silverovi, co zde bude dělat knihovníka jste asi slyšela Sybilo?" Ptala se Ginny.

,,A vy se domníváte, že by mohl mít váš spolužák vlohy pro jasnovidectví a sám o tom neví, ano?" Ptala se Sybila.

,,Přesně tak, ve vašem kabinetě je myslánka a Anthony vám ukáže na to případně vzpomínku aby jste to viděla." Řekla Ginny.

,,Není třeba, jestli že pan Finch-Flechlie, má věštecký dar a vyslovil věštbu, ať to je sebe menší prkotina, tak zde bude věštecká koule s jeho jménem. A někde vpředu. Pojďte, půjdeme se podívat na ty nejnovější přírůstky do této sbírky." Řekla Sybila.

Šli tedy na začátek a profesorka Trelaweneyová vzhlédla k regálům a řekla.

,,Morgano tady tedy toho máme hodně, někdo byl hodně pilný. Hned dvanáct nových věšteb za měsíc. Nečekané." Řekla a vzala si jednu věšteckou kouli.

,,Hm tak L.M.J. pan Finch-Flechlie nebude. Další." Řekla vrátila věšteckou kouli na místo a vzala další.

,,Anthony a Ginnevro, jaké je celé jméno pana Finch-Flechlieho?" Ptala se Sybila.

,,Justin Albert Finch-Flechli." Řekla Ginny.

,,Hm asi bych si měla s panem Justinem osobně promluvit." Řekla Sybila a podala jim věšteckou kouli.

Na té kouli bylo napsáno.

,,J.A.F.F. pro E.A.M.W. ? a ?"

,,Doprčic, Ginny ty jsi měla pravdu. Kurník já nechci být ministr kouzel." Řekl Anthony a chytil se za hlavu.

,,Sybilo dokázala by jsi najít ostatní věštby, které mají jako věštce Justina. Možná jich pronesl víc a není toho si vědom." Řekla Ginny.

,,No já si těch skutečně velkých proroctví také nejsem vědoma. Jsem většinou v transu, kdy vypadám doopravdy jako opilá, i když ve většině případu nejsem. Však ráda to udělám. Mladý věštec to je mi vzácná příležitost vidět nováčka." Řekla Sybila podala věšteckou kouli Anthonymu.

Ginny rovnou vykouzlila z své sponky bedýnku na jablka a do ní přeložila tu věšteckou kouli a pomohla Sybila hledat věštecké koule s iniciálami J.A.F.F.

Prolezly 19 let na zpět a našli celkem 21 proroctví. Však jenom dvě měla u sebe jména. První se týkala rodiny Malfoy a byly tam jména Silver Scorpius Malfoy a Draco Lucius Malfoy. A další nesla jméno Neville Frank Longbotom a Ronalda Británia Weasleyová. Ostatní měla stále otazníky a to i to nejstarší z roku 87. To jako Justin měl ten dar tak brzy?

,,Merline v troubě. Já se picnu, někdo měl Justina přemluvit aby měl předmět jasnovidectví možná by jste Sybilo to v něm viděla vy, co je zač, tedy Jasnovidec." Řekl Anthony.

,,Těžko Anthony, tohle já nedokážu odhadnout, ale je to natolik specifické nadání, dokud někdo ne začne mluvit před ním v transu a jiným hlasem, tak to nikdo nepozná." Řekla Sybila.

Anthony si jenom povzdechl.

,,Ginny dokázala by si sem dostat pana Finch-Flechlieho, abychom se přesvědčili, že je to on, kdo to pronesl. Když na to sáhne, tak věštecká koule dokáže ukázat či projektovat samotnou věštbu. Pokud je to on, tak by měl o svém daru vědět. Už kvůli tomu, že je mudlorozený kouzelník, jestli si dobře vzpomínám o něm zmínky od Ponomy." Řekla Sybila.

,,Jistě, sice je jistě zaměstnaný svou prací, ale jistě se tu staví takto na večer." Řekla Ginny a otočila se na podpatku a utíkala z Komnaty největší potřeby do Nebelvírské společenské místnosti žhavit letaxové spojení do kanceláře Justina Finch-Flechlieho.

Ron tedy Rony tou dobou seděla v kuchyni domu Chipsteandu a dívala se na prázdný hrnek od zeleného čaje. V hlavě byla zpátky na oslavě svého otce a dívala se na vzpomínku Enza Armstronga.

Na část o její schopnosti vracet lidi k životu a jakým způsobem. Jako Ron se narodil mámě v 30 a tátovi v 32 letech, to by znamenalo, že dohromady může vrátit život 62 dvou lidem a u 8. to už udělal, tedy udělala v tom to těle.

Uvnitř Ron si připadal už celkem na odpis jako chlap. Nemohl ani popřít, že si zvykl být tetou Rony. A to co slyšel tak mu o to víc trčelo jako kůl v hlavě. Možná nikdy už Ronem nebude. A Levandule a ostatní na tom neviděli nic tak zlého, což bylo sice dle Rona divné, ale smířil se s tím, že si zamilovali do něho jako do Rony. Hlavně asi Terry a Elyson. Ronald by jim připadal asi jako poleno.

A dnes dokonce si připadal ještě více jako ženská, když byl zde v domě, který dostal dárkem a dělal večeři. Ta byla zatím v troubě.

A zase mu v hlavě visela věta Levandule. Jsi šlágr i tak Rony, tak se na ten svět usmívej.

Už mu několik dní nikdo neřekl ani Rone, ale všichni ho jmenovali jako Rony a on, skoro automaticky i odpovídal v ženském rodě. Merline už se ta Ronalda v něm uhnízdila, dal si hlavu do dlaní.

Tohle je asi konec Ronalda Billiuse Weasleyho úplně, pomyslel si Ron.

Vyndal si hůlku a namířil si jí na hlavu.

,,Dej se vůle boží tedy jako Rony Weasleyová." Řekl a zavzpomínal jistý okamžik, kdy byl ještě Ronem a letěl na koštěti do rodného Doupěte společně s Nymfadorou už tenkrát Lupinovou po tom jak bojovali proti Smrtijedům, když měli propašovat z Kvikálkova Harryho a on ho hrál společně s George, Frede, Hermionou, Fleur a Mundugusem. Byli pod mnohličným lektvarem alá Harry Potter.

Vytáhl tenké vlákénko a nechal ho sklouznout do hrnku od čaje a podíval se na stříbřitou tekutinu vzpomínky.

,,Tak doufejme, že mi z toho nebude špatně od žaludku." Řekl a obrátil to do sebe.

Nemělo to vůbec žádnou chuť. Však pak Ronovi bylo neuvěřitelně teplo. Jako by se ocitl v sauně a úplně slyšel bít jak své srdce tak ty jenž patřily jeho nenarozeným dětem. Kurník možná jsem neměl to dělat o samotě, jsem to ale pitomec. Snažil se trochu uklidnit, ale místo toho se musel kousnout do ruky, aby nezařval na celý dům, kde byla krom něho jenom Elyson. Terry byl stále ještě na tréninku.

Až pak se mu podařilo najít klid v jeho těle.

,,To asi nefungovalo tak jak mělo. Určitě v tom bude nějaký zádrhel." Řekl Ron a zvedl se židle.

V tom uslyšel jak se někdo rozkašlal. Otočil se, aby viděl jak na podlaze sedí úplně nahá Nymfadora Androméda Lupinová a kouká se kolem sebe jako vyoraná myš.

,,Merline ono se to povedlo. Nymfí ty jsi zpět." Řekl radostí bez sebe Ron a sklouzl na kolena k ní a rovnou jí objal.

,,Kdo jste? Kde to jsem? Byla jsem v obraze a mrtvá?!" Ptala se ho Nymfadora a těkala očima kolem sebe.

Ron si uvědomil, že on od doby co byl Rony, nebyl na Malfoy Manor a už vůbec v části, kterou dostal natož, aby ho portréty tam krom dědy, babičky a strejdy Billiuse a možná profesora Blacka viděli.

,,Nymfí, slyšela jsi zprávy jak byl odstraněn Grindewald, jak vstal Remus z mrtvých?" Tiskl jí na tělo Ron, jak byl rád, že se mu to povedlo.

,,Jo Ron prej…počkejte osobo …vy mi říkáte …Nymfí!" Odtrhla se od něho Nymfadora a změnila svojí kštici na z myší hnědovlásky na růžovo.

Velice dlouze se něj podívala a pak prohlásila.

,,Neříkej mi osobo, že jsi Ron, co skončil díky té zářné blbosti krysy a mého pošahaného bratránka Reguluse, který by si měl namazat na hlavu máslo, v ženském těle a ještě s jináči."

,,Trefa do černého bohužel." Řekl Ron.

,,Merlinovi pačmáry, co ti to provedli. A to jako se ti podařilo usnout znovu?" Ptala se Nymfadora.

,,Ne teď znám i jiný způsob, který je trochu konkrétnější. Do háje, já zapomněla, že přijdeš úplně nahatá. Pojď musím ti dát něco ze šatníku, mám tu Elyson. Těžko bych jí to vysvětlovala." Řekl Ron a zvedl se. Jenom mu z toho trochu ruplo v kříži.

,,Auu, tohle začíná být věc, kterou bych neměla dělat často, ne s tímto." Dal si ruku na bříško.

Nymfadora něho hleděla poněkud divoce.

,,Pojď." Řekl jí a podal jí ruku.

,,Rone?" Řekla tiše.

,,Jo, co je?" Ptal se Ron.

,,Právě jsi mluvil jako ženská, jako o sobě, tedy já zapomněla a vysvětlovala. Jinak milé bříško." Řekla Nymfadora a sama se zvedla a dala raději nohu přes nohu, jako by potřebovala na dámy.

,,Ehm asi proto, že asi bohužel jak to vypadá, tak díky tomu praštěnému daru, který jsem dostala s tímto tělem, mi neumožní se vrátit zpět do mého původního těla. A Elyson neví, tedy doopravdy neví a je jí šest a to bylo moc na ní." Řekl Ron.

,,Aha a kdo je Elyson?" Ptala se Nymfadora.

,,Um osiřelá neteř Terryho. Terryho Botta, no mého přítele, jestli to chceš takto vědět Nymfí." Řekl Ron.

Nymfadoře trochu její kštice přešla do červena a významně se podívala na Rona.

,,Přítel, to jako doopravdy Rone, ty jsi přešel na druhý břeh?" Ptala se Nymfadora.

Ron i ve svém jiném těle trochu nepříjemně zrudl.

,,No ono je to spíš víceméně pořád Rony, poprvé za týden to slyším právě od tebe Nymfí." Řekl Ron.

,,Fajn tak tedy Rony a už je to zase hetero. Fajn a kde to jsem? Hezká kuchyně a cítím sekanou a brambor, to bude jako večeře?" Ptala se Nymfadora.

,,Jo, a tady ta kuchyně je v baráku, který mi patří oficiálně. Nastěhovala jsem sem s Elyson, Terry, s našimi dvěma sovami, dvěma psy a jednou trapslenkou." Řekl Ron.

,,A zase to ,,A" na konci, to ty bereš tedy tak Rony, že doopravdy hodláš to vzít z gruntu a dokonce i mluvit jako ženská, co?" Ptala se Nymfadora a trochu zavrtěla boky.

,,Ehm asi ano, moc jiných možností nezbývá Nymfí, pojď, ať tu nestojíš jako naháč." Popadl jí Ron za ruku.

,,Ráda, ale Rone, tedy Rony …něco bych potřebovala mimo toho …" Řekla Nymfadora.

,,Co?" Ptal se Ron.

,,Mimo toho oblečení bych potřebovala dámské vložky, stále se cítím jako šestinedělka, tak jak jsem šla do bitvy, víš. A … prostě ještě všechny očistky neodešli." Řekla Nymfadora a červenala se jako pivoňka.

Ron se zastavil a trochu zbledl a podal Nymfadoře svojí kouzelnickou hůlku.

,,Ehm tu si asi budeš muset asi z něčeho v koupelně vykouzlit." Řekl.

Nymfadora vzala hůlku do rukou a máchla s ní. Vylítlo z ní pár zelených jisker.

,,To bude fungovat. Díky." Řekla a nechala se vést domem.

,,A ta malá Elyson je kde?" Ptala se Nymfadora.

,,Kouká se na pohádky. Jo mám tu i televizi." Řekl Ron a otevřel dveře od ložnice.

,,Ty bájo, to je prostor, co je to za pokoj?" Ptala se udivená Nymfadora.

,,Ehm hlavní ložnice." Řekl Ron.

,,Och tedy vaše. Tebe a toho Terryho, co?" Ptala se Nymfadora.

,,Jo." Řekl Ron a otevřel šatní skříň a začal se tam přehrabovat.

Podal Nymfadoře co původně patřilo jemu ze začátku než to už nemohl skrz mimča vzít na sebe a nebo to vybrala Fleur a on to nechtěl nosit doufal, že to bude Doře.

,,Vkus se ti musí nechat. Díky moc." Řekla Nymfadora.

,,Tamhle ty dveře jsou od koupelny, tam se klidně oblíkni a možná tam najedeš něco vhodného i na přeměnu." Řekl Ron a Nymfadora zmizela v koupelně.

Po chvilce se vrátila oblečená do trička Sudiček, pak bledě růžovou sukni, kterou mu vybrala Fleur a a na nohou měla červenobílé pruhované ponožky. Přes tričko byla modrá mikina.

,,A boty by asi nebyly, já si je dokážu i zvětšit nebo zmenšit." Řekla Nymfadora.

,,Tak to musíme dolů." Řekl Ron.

,,Jinak ti závidím už teď Rony koupelnu. Ta vana je fakt velkolepá." Řekla Nymfadora.

,,Jo už jsem slyšela několikrát." Řekl Ron a šel znovu dolů a podíval se do botníku co by mohl oželet. Nakonec zvolil ty pumy, které si tak rozmařile vybral tenkrát a stejně mu byly nepohodlné.

,,Rony to je tedy psina, mne jsou aniž bych na ně použila kouzlo. Máme stejnou velikost bot." Řekla Nymfadora.

,,Fakticky, promiň já nikdy nesledovala jak kdo má velké boty." Řekl Ron a spěchal do kuchyně s Nymfadorou v patách, aby se koukal, jak je na tom večeře.

,,Moc ti děkuji, takto budu moct být s Teddym a Remusem. Kde vůbec jsou?" Ptala se Nymfadora.

,,Ehm u tvé mami Nymfí." Řekl Ron.

,,Super." Řekla Nymfadora a vyskočila do vzduchu.

,,Ehm asi bych měla nejprve tě dopravit k Poppy a říci to ministrovi. Doufám, že ten chudák ze mě nebude mít mrtvici. No Hestie asi určitě." Řekl Ron.

,,To už zvládnu sama, teď už chci jenom za svými chlapy domů." Řekla Nymfadora.

,,Nezůstaneš na večeři?" Ptal se Ron.

,,Ehm, víš že ano, těžko bych tobě odolala, když jsi mne vrátil tedy vrátila mezi živé a ta sekaná vypadá fakt výborně, jenom bych jí pomalu vyndala z trouby. Mohu?" Ptala se Nymfadora.

,,Ale jo." Řekl Ron a podal jí rukavice.

Nymfadora dala pekáč s sekanou na prkénko a dívala se ní mlsně. Bylo to dlouhá doba, co naposled skutečně jako člověk ne jako portrét jedla.

,,To jsi jako uvařil ty Rony, tvoje výroba?" Ptala se Nymfadora a zbíhaly se jí sliny.

,,Ehm jo, Harry mne dlouhé měsíce už učil vařit, tedy od doby, co si vzal do hlavy to s tím kuchařským kurzem. Myslím, že se jeho hodiny se mi hodí." Řekl Ron a slil brambory.

,,Merline už ať je to na stole. Vypadá ke sežrání." Řekla Nymfadora a prstem se dotkla sekané a pak slastně olízla i tu šťávu na prstu. Skvostné i chuťově. Nebylo možná od věci se učit od Harryho vařit.

,,Až přijde každou chvílí Terry." Řekl Ron.

,,Fajn hospodyňko, tak já počkám." Řekla Nymfadora a pohlédla na Rona.

,,Jinak jsem překvapená v té koupelně ještě něčím Rony, víš čím?" Ptala se Nymfadora.

,,Čím?" Ptal se Ron.

,,Ehm, nechci být extrémně vlezlá do vztahové politiky vás dvou. To mi muže být putna, ale máte i sexuální vztah. Není to jenom o líbání,že?" Ptala se Nymfadora.

Ron měl co dělat, aby mu nevypadl z rukou hrnec s uvařenými bramborami na zem.

,,Ehm a jestli se ptáš z čeho usuzuji tak na lubrinkant v jisté skříni. Promiň musela jsem nalézt něco, v co jsem mohla proměnit vložku pro sebe." Dodala Nymfadora.

Ron byl rudý jako rak.

,,Ehm ano, ale tady ne Nymfí, tedy ne jako už nastěhovaní, to bylo při stěhování, víš. Ehm předtím tam byla jistá bariéra, ale to padlo když jsme se dozvěděli o hvězdičce a měsíčku." Vysoukal ze sebe Ron.

,,Merline na koštěti, to je mi šumák, hlavně když nemáte problém, tedy ty." Řekla Nymfadora.

,,No trošku to zvláštní je, no v tom to těle, ale když … je v tom jedu.. tak už je mi pak to u hovna. Musím, říct, že to asi více prožívám než jako Ronald, ale to je asi u žen normální." Řekl Ron a v tom bylo slyšet buch a hlas, který Nymfadora neznala.

Do kuchyně přišel poměrně dle Nymfadory urostlý mladík se světle hnědými lehce rozčepýřenými vlasy a modrýma očima v náručí měl tmavovlasou holčičku, která měla v ruce bílou trpaslenku a za nimi se vřítili do kuchyně také dva psy. Jeden velký a jeden malý.

,,Kdo nám to přišel na večeři Rony?" Ptal se Terry.

Justin Finch-Flechlie se tvářil otráveně, když vystupoval z krbu v kabinetě pro něho neobvyklém u Sybily Trelaweneyové.

Nechápal proč ho sem Ginny Weasleyová pozvala a o to méně co myslela tím, že se to týká jeho a je to extrémně důležité.

,,Vítám tě pane Finch-Flechlie, znovu v Bradavicích." Žena, kterou na první pohled ani Justin nepoznal až pak si všiml těch výrazných brýlí a málem šokem kdo před ním stojí klopýtl, když vystupoval z krbu.

Co se sebou udělala pro pána Jána profesorka Trelaweneyová?

,,Ahoj jednoruký bandito." Ozvala se Ginny.

Justin se plácl do čela. Od doby co získal tuhle pitomou přezdívku od Dudleyho Evanse, tak mu tak začal říkat kde kdo. Uvědomovali si vůbec lidé jak těžké je žít jenom z jednou rukou a mít čas od času ty bolesti z neexistující ruky. Asi ne.

,,Čau." Pozdravil ho Anthony.

,,Ahoj lidi, vám také profesorko Trelaweneyová, o co se jedná, že mě sem Ginny tolik hnala?" Ptal se Justin.

,,Ehm Justine, máme důvodné podezření ohledně tebe máš jisté magické nadání." Řekl Anthony.

,,Navedlo mě na to vyprávění Anthonyho." Řekla Ginny.

,,Vaší přátele pane Finch-Flechley se domnívají, že jste věštec nebo i jinak řečeno prorok." Řekla Sybila.

,,Cože mám být! Goldsteine, nebo ty Ginny, kolik jste toho vypili. Já a věštec, to je hodně zlý vtip lidi." Řekl Justin.

,,No když jsi ztratil tvojí paži tak jsi mluvil několik dní dost z cesty Justine." Řekl Anthony.

,,Protože mi jí vzali. Skus se vyrovnat s tím, že přijdeš víc jak o libru sama sebe Goldsteine. Ani si to nedokážeš přestavit jaký očistec to byl." Řekl rozzuřeně Justin a dal dlaň jeho jediné ruky na pahýl po jeho paži, který mu končil těsně v pod paždí.

,,Chápu, ale některé věci, které jsi řekl Justine se vyplnili." Řekla Ginny.

,,He, jaké?" Ptal se Justin.

,,Říkal jsi, že někdo promění Nevilla v králíka a zpět a ono se to doopravdy stalo, nebo, že budou dva Dracové Malfoyové se producírovat na ministerstvu. A Draco Malfoy nalezl své dlouho ztracené dvojče, Justine. A pak ta věc z koulemi." Řekl Anthony a ukázal na bedýnku.

,,Ve skladu věšteb, který provozuje zde paní profesorka Trelaweneyová jsme nalezli mnoho věšteb, kde jsou tvoje iniciály. Celkem 21! Rád bych byl, kdybys to kamaráde nebyl, ale měli bychom to ozkoušet." Řekl Anthony.

,,Co prosím? Jo viděl jsem ty dva, byli na ministerstvu, ale to ze mě mluvili ty dryjáky Anthony, nebyl jsem to já v tu chvíli. Klidně to tedy ozkouším, ale říkám, já nějaký jasnovidec fakticky nejsem. Tečka." Řekl dopáleně Justin a prohrábl si svoje zrzavé kudrnaté vlasy.

,,To slyším ráda pane Finch-Flechlie. Měli bychom vzít tu poslední věštbu, která má stejné iniciály, jako vy. Tedy J.A.F.F., je to správně, nebo jsme se mýlili už v začátku?" Ptala se Sybila a věděla, že tento mladý muž měl hodně za sebou a rozčílit ho nebylo radno jako u zbytku Bradavické armády. Byť s jednou rukou, ho viděla během hodin Bradavické armády v ukázkovém duelu proti návštěvě ve zdech Bradavic v podobě Severuse Snapa a ten sakra měl co dělat, aby mu stačil v rychlosti sesílaných kouzel. K děsu Minervy McGonagolové to byl vyrovnaný duel a Severusovi Snapovi trvalo půl hodiny než toho mladého muže odzbrojil a ještě z toho byl zpocený jako rybička ve vlastním nálevu.

,,Jo moje iniciály jsou doopravdy J.A.F.F. J jako Justin, A jako Albert po otci, F pro Finche, tedy otcovo příjmení a další F jako Flechley po matčině příjmení."Řekl Justin.

Sybila mu tedy podala věšteckou kouli, tu nejnovější, která vlivem magie, kterou její bratranec Croker umístil na Odboru záhad kopírovala veškeré tam uložené věštby, aby se objevila v zálohové síni Věšteb v Bradavicích.

Ginny a Anthony s napětím pozorovali co se bude dít. Věštecká koule se rozzářila a byl najednou v ní vidět obraz, velice luxusně zařízeného salonku v zelené barvě. Pak uviděli ženu, kterou znali většinou jenom z novinových článku a Ginny z televize. V křesle seděla samotná Britská královna osobně. Pak se stočil pohled na další křeslo, kde seděl Justin a vypadal, že brzy usne. Lehce si zívl a při tom něco sepisoval. Pak náhle dostal velice skelný pohled do očí a vypadlo mu kuličkové pero z ruky.

,, Za jasného dne, sedmého měsíce, uvidí svět velké neštěstí očima milionů lidí. Neštěstí, které bude vidět z nebe, země i vody. Za jasného dne padnou dvě věže v prach a dým bude všude slyšet zvuk zkázy, však konec to nebude."

Pak zase se dostal Justin do normálního stavu a psal dál a ani si nevšiml šokovaného pohledu britské královny.

,,Merline na kolečkách, to je velice znepokojivé proroctví pane Finch-Flechley. Nic takového jsem jak živ neslyšela v takovém obřím rozsahu. Miliony, božínku." Řekla Sybila a dokonce se pokřižovala.

,,Kamaráde ty dokážeš být dost děsivý. A ještě tohle vybalit na královnu. To sis to vůbec neuvědomil?" Ptal se Anthony a dle toho co viděl mu bylo jasné, že tohle je to samé jako u profesorky Traveliové.

,,K čertu." Řekla jenom Ginny. Nesnášela, když měla pravdu. Justin doopravdy měl jistý pitomý dar, podobně jako Ron nebo jak slyšela o citlivosti na hůlky u Draca Malfoye.

,,Jak to, že si to nepamatuji, a ještě před jejím majestátem britskou královnou. Jak to, že se neozvala, to je průser jak mraky. Co si musela o mne myslet!" Řekl Justin a málem upustil tu věšteckou kouli, jak se mu třásla ruka.

,,Já si ty okamžiky, když dělám proroctví také nepamatuji pane Finch-Flechliey. Mám na to výpadek paměti. Je to v rámci možností u jasnovidců normální, proto věštecké koule původně vznikly. Mají zaznamenat věštbu, když má být pronesena. A na odboru záhad to funguje tak, že je tam místnost, kde jsou prázdné věštecké koule a jakmile proroctví bylo vyřčeno, tak se to usadí v některé věštecké kouli a přesune kouzlem do regálu Věštecké haly. Však to je jenom pro věštce narozené zde ve Velké Británii ne v zahraničí, ti mají zase svoje proroctví někde jinde." Vysvětlila Sybila.

,,Aha." Řekl z toho nešťastný Justin.

,,No tak máš holt třetí oko, v magickém světě ne zas tak zvláštní, Justine. Vem si to tak, že náš ročník rozhodně nespadá do kolonky skrz Harryho Pottera, Nevilla Longbotoma, Hermiony Grangerové, Draca Malfoye nebo Rony Weasleyovou průměrný. Spíše jsme výjimečně bizarní." Řekl Anthony.

,,Jo bizzaro nad bizzaro, jak Picasso, Anthony Golsteine." Řekl Justin podrážděně.

To Ginny rozesmálo a řekla.

,,Alespoň se můžu pyšnit tím, že znám dvě třetí očka. Tebe a paní profesorku Trelaweneyovou."

,,To mě fakticky moc těší." Řekl z toho ve špatné naladě Justin.

,,Justine byl by si tak hodný a ukázal by jsi nám, co si tenkrát řekl to s Nevillem a Dracem?" Ptala se Ginny.

,,Cože! Já jim něco předpověděl. Jo vlastně ty jsi řekla, že jsem předpověděl to s tím králíkem a dvojčetem Draca Malfoy a to bylo když jsem byl lehce na umření ze ztráty končetiny." Řekl Justin a polkl, protože ho děsilo se na sebe podívat v tom stavu. To nebude hezký pohled.

,,Jo a pak jsi říkal, že až budu mít šedivé vlasy, tak budu ministrem kouzel kamaráde." Řekl Anthony.

,,Ehm to byl vtip, to myslím, že jsem byl při sobě. To si totiž pamatuji Thony." Řekl trochu rudý ve tvářích Justin.

Anthonymu Goldsteinovy spadl kámen ze srdce v tu chvíli úlevou.

Sybila podala nejprve tu kouli s nápisem, že se to týká Nevilla Longbotoma a Ronaldy Weasleyové.

Doopravdy bylo vidět skrz kouli velice zřízeného Justina, který byl bledý jako svíčka v posteli, jak se dívá do stropu a přerývaně dýchá.

,,To jsem měl asi skoro namále co?" Ptal se Justin.

,,Jo, málem si v pánu Justine." Řekla Ginny.

V tom se ozval znovu z úst toho Justina v obrazu věštecké koule podivně znělý jeho hlas.

,,Ten jenž nebyl vyvolen skrz temného pána však usekl hlavu hadu bude skrz královnu proměněn v bílého králíka v den, kdy stařec s novým tělem bude uvězněn a poražen."

,,No to sedí, na Nevilla jak ulité, byl možný kandidát hned s Harrym, na odstranění Volďi, ale Radll si vybral místo toho Harryho a Potterovi. Oba se narodili těsně po sobě, dle všeho. Myslím, že ty dva dělí od sebe hodiny co se týče narození. " Řekla Ginny.

,,Stařec v novém těle, musí být Grindewald a královna je Rony. Nikterak složité." Řekl Anthony.

,,,Tady druhé proroctví." Řekla Sybila a podala mu další věšteckou kouli, kde byli napsaná jména Silver Scorpius Malfoy a Draco Lucius Malfoy.

Zase byl viděn v kouli bledý obličej Justina a znovu jeho hlas, který jako by mu vůbec nepatřil.

,, Princ bledé tváře s hadem na ruce, najde bratra tam kde počal svojí cestu magie a bude jej následovat do budovy tam kde se rodí zákon magického světa, aby spojil to co bylo rozpojeno skrz krev a zlobu. Budou dva jak pávové bílí pochodovat budovou bdít nad magii, jenž jim byla dána do vínku a činit jejich společné jméno očistit."

,,Merline to je toho moc dobrého, co jsi Malfoyi předpověděl Justine. Ty jsi velice zajímavý jasnovidec, jen co je pravda." Řekl Anthony.

,,Ale Anthony to odhadl dobře, protože Dracovi Malfoyovi jako studentovi Harry velice rád přezdíval Zmijozelské princátko a on skutečně má stále Znamení zla, i když dobře ukryté." Řekla Ginny.

,,Když jsem to slyšel tak jsem hned viděl Draca Malfoye, který je po většinu času jak bledulka bílý a Harryho přezdívka pro něho a jeho znamení. Jo viděl jsem ho par krát než to překryl." Řekl Anthony.

,,A Malfoyové kdysi bílé pávy chovali. Byli tím známý." Dodala Sybila.

,,Merline." Řekl jenom Justin a připadal si příšerně, že má takový divný magický dar.

,,Nechcete si pane Finch-Flechliey poslechnout i ostatní proroctví vámi vyřčená. Máme jich ještě 18náct." Řekla Sybila.

,,Ne prozatím nemám zájem, je mi z toho tak jedině blbě. Já takovou magii rozhodně nechtěl." Řekl tiše Justin.

,,To samé může klidně říci i Ron a co s tím nadělá, úplný houblec Justine. Tak máš dar vidět dopředu věci, které se teprve stanou. Stále jsi člověk a stále dobrý kamarád nás všech. Nebýt tebe tak by několik lidí ani nebylo živo, například moje máma nebo Charlie. Zaplatil jsi strašlivou cenu, ale jsi živ. Tak si toho života užívej." Řekla Ginny a objala ho.

,,Ginnevra má pravdu, já dlouho měla výčitky svědomí a z té mojí slabosti pro Cherry, že předpovídám takové hrůzné věci, ale tento rok a ten minulý rok jsem pochopila, že já jenom říkám pár vět, které se můžou vykládat různě a já nemám na tom podíl jak se naplní a mohu jenom se zapojit do děje. O to víc pane Finch-Flechley je důležité zůstat pozitivně naladěný. Uděláte sám sobě dobře." Řekla Sybila Traveliová.

,,Hlavně moc nechlastej." Řekl Athony.

Nymfadora stála před dveřmi svého rodného domu a přešlapovala jak čekala, až jí otevřou dveře.

Jo byla po večeři, ale stále se trochu cítila hladová. Ne však hladová po jídle, ale hladová vidět svojí rodinu. Nikdy by nečekala, že se z toho obrazu pohne někam jinam, než do jiného obrazu.

O to víc byla vděčná Ronovi, tedy Rony, za možnost se vrátit zpět. Merlin vypadal vůči němu jako úplný mudla u všech jeho ponožek. Však jak jí teď Rony vyprávěla po večeři, tak to byl oboustranný meč za který on bude platit nemilou cenu. To, že se s velkou pravděpodobnost už nevrátí nikdy do své ho původního těla. Prej by to byl moc velký zázrak. Doře bylo Rony líto. Na všech mu záleželo, ale občas holt zapomínal myslet na sebe, až bylo pozdě a on platil, i když za to mohli jiní. Až na Nebelvíra moc velký dobrák. Však jak se zdálo, tak společnost a to jeho podivné zázemí mu dělá dobře a snad dokonce i zahání tyto chmury, takže jenom občas to vyplave na povrch a pro to je dobré mít u sebe kapesník. A v případě Ronyho, také Terryho, jak se zdá.

Nymfadora se jenom potutelně na tím párečkem usmívala. Jo měla ráda zajímavé životní stezky, a tato rozhodně byla. Hodilo by se to na román, i když jak k sobě cestu našli, bylo pro Nymfadoru poněkud zdrcující akční film o zdivočelých zvířátkách. Tím myšleno tu, Penelopé Calwaterovou, Holly Blecketovou a v neposlední řadě Percyval Weasley. Kdo by kdy tušil, že může být tak akční a krvežízniví to stébélko trávy Percy.

Nymfadora si to rozhodně netroufla říct. Však měla v plánu Percyho osobně navštívit a zeptat se na pár věci.

Zazvonila na domovní zvonek a čekala na odpověď v podobě otevření dveří.

Uslyšela něco jako cupitání a chichot a pak dunivější kroky, určitě chlapské. Jistě Remus.

Však jaké překvapení jí čekalo, když jí otevřel někdo úplně jiný. Její ctěný potrhlý bratranec Draco Malfoy. Co ten u nich dělá!

,,Ahojky Draco." Pozdravila ho vesele.

,,Nymfadoro!" Vypískl ten ustoupil o několik kroku dozadu a vytáhl na ní hůlku.

,,No tak prrr, tady nejsi doma, a já nejsem duch ani mrtvola Draco a to Nymfadoro si strč někam. Hm to spíš Doro nebo Nymfí laskavě mlaskavě." Řekla Nymfadora a sáhla na špičku té hůlky.

Ten se na ní jen vyvaleně díval.

,,Brácho koho to máš tam u dveří." Ozval se a přišel člověk, který byl dublem jejího bratrance. Nymfadora se rozpomněla, že profesor Black něco říkal o tom, že Draco našel své dvojče, které jinak by asi bylo už hodně dlouho mrtvé díky Abraxaxi Malfoyi. Však na jméno si nevzpomněla.

,,Ehm to je má sestřenice, tedy doufám, jelikož už měla být dávno mrtvá." Řekl Draco.

,,Pech pro tebe Draco, ehm jsem znovu na světě díky jisté velice nadané čarodějce tedy v minulosti kouzelníkovi, to je jedno. To je ten tvůj bráška, ten můj ztracený bratranec číslo dva?" Ptala se směrem dubla Draca.

,,Neříkej mi, že Weasley, tedy teď asi Weasleyová usnula a neměla u sebe amulet." Řekl Draco opařeně.

,,No jo, holt se stalo, pustíš mě dovnitř. Co tu vůbec děláš? Proč nejsi na Malfoy Manor nebo u všech čertu." Dala v ruce bok Nymfadora.

,,Jenom tu trochu oslavujeme." Řekl dubl Draca a podal jí ruku.

,,Silver no díky Ministerstvu kouzel, Malfoy."

,,To je jiné chování, místo hůlky ruka, jako dámě. Od toho se můžeš učit Draco." Řekla Nymfadora a vstoupila do domu a upalovala do jídelny.

,,A jsem doma!" Křikla na celou jídelnu.

V tu ránu měla pozornost. Jo byla tu máma, následně Remus, podle kštice Teddy, potom starší zrzavý chlap, jestli poznala dobře, Seamus Finnigen, neznámá holčička blondýnka a pak starší tmavovláska s mrnětem v náručí.

Její mámě vypadl tác z nějakým cukrovím z rukou a koláčky přistály na podlaze u jejích nohou.

,,Doro!" Vykřikl Remus překvapením a šokem.

Nymfadora neváhala a jako velká voda doslova skočila na židli s Remusem. Povalila ho na zem a začala ho divoce líbat jak si tento okamžik celou svou duší v obrazu přála.

Další kapitoly budou přidány jako vždy příští sobotu. A doufám, že se vám tato kapitola líbila.

Vaše elenor