Kapitola 24 – Tah malého krále
Severus Snape už byl více jak dva dny mezi živými, když dostal pozvánku na oběd od Reguluse Blacka.
Velice se divil poznámce, že má pro něho malé překvapení.
Překvapení se rovnalo v očích Severuse u Blacka nějaké katastrofě, takže se obrnil tím, že si umíchal jednoduchý lektvar na migrénu než se vypravil s Karin a dětmi do Londýna. Zvolil raději přemístění krbem ačkoliv z toho byl Lucas dost ušmudlaný od sazí. Stále tento způsob moc nezvládal s nóblesou však Severus doufal, že s více zkušenostmi jeho čertoviny s krbem přejdou.
Přivítal ho rovnou pán bytu v podobě Reguluse s velice usměvavým výrazem ve tvářích. Pak slečna Monnová a ten malý Alex Black. Nejnovější odének rodinky Blacku, tedy další katastrofa, jenž bude pochodovat v Bradavicích a další důvod proč odmítl tam místo Severus. Však jako mimčo byl Alex velice přitažlivá osobnost pohledem Karin a Lilly. Šarm Blacku asi je nakažlivý jak dračí neštovice pomyslel si Severus.
No pak se tam potkal dokonce se Siriusem Blackem, který bohužel se stal nevědomky Abrahámem rodiny Black, což mu vyvolalo poněkud nakyslý výraz ve tváři. Jak vysvětlil tak tu byl tentokrát na otočku a sám. Objeví se tu dodatečně následně na své 39 narozeniny. Severus se v duchu usmíval a říkal si, kiš, najednou si Blacku zestárl dřív než já. Mne to čeká až za necelý rok.
Však uvědomil si, že by se měl už kvůli Regulusi a Karin k němu chovat civilně a přátelsky, i když asi s ním nikdy by si nevyšel sám na pivo nebo kořalku. Tak daleko rozhodně nehodlá jít. Jenom se zeptal jestli se už setkal s Lupinem. To zvedlo Siriusi Blackovi náladu a hned vypadal i mladší, když vyprávěl, jak je rád, že ten exvlkodlak je znovu živ.
Po výborném obědě, kdy se Severus divil, co svedla Androméda udělat s Regulusem v kuchyni, že dokázal s pomocí slečny Monnové vytvořit a uvařit tří chody, které byly jedlé a chutné, konečně přišla na pořad dne ten skutečný důvod, na který ho očividně Regulus pozval.
,,Severusi mám takové dva menší dárky a nerad bych, kdybys je odmítl." Začal Regulus hrál si s párátkem.
,,Jaké?" Ptal se Severus.
,,Vlastně první dárek je společný ode mě a Reguluse, Severusi." Ozval se Sirius Black.
Severus pozvedl obočí. Nebyl zvyklý na nějaké dary od Siriuse Blacka, který by byl pozitivní povahy. Spíš negativní vtípky.
,,Chystáte mi dát rakev místo postele?" Ptal se Severus a rozesmál své děti.
,,Pro Merlina ne, Severusi." Mával na obranu rukama Sirius.
,,Ne spíš jsme ti něco velice důležitého koupili." Řekl Regulus.
,,Co?" Ptal se Severus.
,,Dům." Řekl Sirius tiše a bál se reakce Severuse Snapa.
,,Siriusi, Regulusi to jste nemuseli, mi finanční prostředky máme, abychom si koupili něco vlastního." Řekla Karin.
,,Ne o to nejde Karin, fakticky, ale ty jako dcera našeho strejdy, jako sestřenice a dcera rodu Blacku máš jistý nárok na rodinné dědictví a Severus …" Regulus se odmlčel.
,,Jednoduše řečeno se dřel za nás v válce, zatímco mi jsme byli někde v podzemí nebo v jeskyni tvrdli jak kamení. Položil za Harryho život a pral se místo nás. A já ho málem před lety zabil, Karin. Mám u něho dluh jak to stádo krav. Nemohu žít s tím, že bych mu to neměl jak splatit. A vy potřebujete někde bydlet." Řekla Sirius a díval se do desky stolu.
,,A já mám tolik peněz, že nevím co s nimi a Sirius také. Získali jsme tolik galeonu a já zdědil po Bartym přímo zlatý důl. Mám špatné svědomí z toho a tak to chci dát do užitečné věci. A tak jsme společně s Lillith našli pro vás dům, který doufám se vám bude líbit. Neboj není to Godrikuv důl a ani Prasinky, to jsem slyšel i já, že tam nechceš." Řekl Regulus.
,,A já přidal jednu polovinu z ceny, aby to bylo férový." Řekl Sirius.
,,Ehm tak trochu teď mluvíte vy dva jako by jste byli dvojčaty." Řekl do toho Lucas.
Sirius a Regulus se na sebe podívali.
,,Možná trochu Lucasi." Řekl na to Sirius.
,,Ale Sirius je o dost starší než já Lucasi." Řekl Regulus.
Severus byl z těch dvou v šoku. Počítal se vším možným, ale ne s tímto, že ti dva pitomci mu koupí nemovitost. Kde je ten skrytý vtip. Není to Chroptící chýše?!
,,Co je to za barák?" Ptal se proto.
,,Hezký baráček v klidné části města Buxton, bohužel se nepodařilo nic najít úplně u Liverpollu, ale ten dům rozhodně stojí za to." Řekla Lillith.
,,Buxton, to jako v Peaku?" Ptal se Severus.
,,Jo, takové klidné místo však blízko Merryside." Mínil Sirius.
,,Jestli se na to cítíte, tak bychom vám ho rádi ukázali." Řekl Regulus.
,,No já tam ani nebyl, jenom zhruba vím o co se jedná, výběr měl na starosti Reg a Lillith, já jenom dělal druhou kapsu." Řekl Sirius.
,,Severusi já bych se tam ráda podívala, když už si s tím dali toliko práce, tak nebudeme odmítat něco hned, když jsme toho koně neviděli." Řekla Karin.
,,Mami to není kůň, ale dům." Řekla Lilly.
,,Jo to je sice pravda Lilly, ale zlatíčko když je to dárek, tak dokud nevím jaký je, říkám tomu kůn." Řekla Karin.
,,To půjde zase krbem?" Ptal se Lucas, kterému se moc tento způsob přepravy nelíbil.
,,Ne pojedeme Záchranným autobusem Lucasi." Řekl Sirius. Viděl to malé nadšení z krbů u syna Severuse na první pohled. Ten se bude jistě těšit až se bude sám přemisťovat nebo v budoucnu si udělat řidičák či bude létat na koštěti. Nemusel krby podobně jako jeho děda podle všeho.
,,To beru strejdo Siriusi." Řekl Lucas.
O hodinku později všichni krom Lillith a Alexe, který si dával šlofíka po mléčném opojení vyrazili Záchranným autobusem do Buxtonu. Severus skepticky vyhlížel ulici kde přistáli.
Říkali baráček, ale zde stály samé vily.
,,Tak tady ulice Mccclesfieldské číslo 8." Řekl Regulus a vytáhl klíče.
,,Regulusi, vždyť je to vila!" Řekla polekaně Karin.
,,Dům jako dům ne." Řekl Regulus.
Severus se chytl za hlavu. Ti dva neměli absolutní ponětí o rozdělování nemovitostí podle velikostí.
Karin vypadala tak trošku že jí skosí mdloby, když vcházeli skrz příjezdovou cestu k domu, který měl dvě patra.
Regulus otevřel modře natřené dveře.
,,Račte vstoupit do vašeho nového ráje, doufám." Řekl spiklenecky.
Vešli a Regulus Black je provodil celým domem, který měl přímo podle Severuse obří rozměry. Sedm ložnic, knihovnu, lodžii, uvítací recepci, jídelnu, kuchyni, studovnu a dole rozlehlý sklep, kam by se vešla jeho lektvaristkcká laboratoř přímo skvěle. Nepočítaje zahradu s altánkem, skleníkem a dvojitou garáž. Severus se dokonce štípl do spánku, že mu dává Regulus a Sirius Black takový dárek a není to pitomý sen. Jenom ten dům zatím postrádal vybavení a všude vévodila bílá barva na zdech, protože Regulus si nedovolil sem nic dát, jelikož jak řekl, by mohl skončit v krabičce od zápalek, kdyby sem dal něco co jemu nebylo po chuti. Severus se nad tím zasmál, ale byl vlastně za to rád. Tohle by si raději vzal na starosti sám, prosím pěkně s Karin, na aby mu někdo cpal do baráku pitomosti a jisté nechutné barvy.
,,Severusi tohle můžeme těžko odmítnout." Řekla Karin a přejížděla po parapetu toho vitrážového okna v kuchyni.
,,Někdo mě zase jednou předběhl, ale musím uznat, že Lilly a Lucas už asi spřádají plány, který pokoj obsadí. Takže ano, dobrá přijímám tento dar Regulusi a Siriusi, právě jste mi vytrhli trn z paty." Řekl Severus.
,,Super, tak já beru ten pokoj s tím velkým oknem na sezení." Mínila Lilly.
,,Jsem rád, že jsem dokázal vybrat něco co oceníš." Řekla Regulus.
,,Jak se tak říká, nekoukej se na zuby darovanému koni, ale já se raději dívám Regulusi." Řekl Severus.
,,Spíš to ocenili děti než já, mne to připadá dost velké." Řekl Severus velice mu připadalo hrozné jak se tu jeho hlas rozléhal. Hodně místa na zaplnění pomyslel si.
,,No můžete se tu pořádně rozparádit a mít třeba mít i další." Řekl Sirius a Severusi vyprchala všechna barva z obličeje. Včera totiž se zapomněl na něco zeptat Karin. Raději na to nemysli, Karin je jistě velice inteligentní a dodržela pravidla.
,,Jo a ještě máme jeden dárek." Řekl Sirius.
,,Tedy oni jsou to tři dárky, ale pojali jsme to jako jeden." Řekl Regulus.
,,Co strejdo? Nové kopačky pro mne?" Ptala se Lilly.
,,Ne to zrovna ne Lilly, je to spíše dárek pro tvojí maminku a tatínka, ale pak myslím, že ti ty kopačky koupí sami." Řekl Sirius.
Regulus vytáhl dva balíčky a přešel k garáží a zmáčkl dlouze tlačítko pro zdvih garážových vrat a přitom si pískal jistou písničku ve které Severus poznal britskou hymnu.
Severusi spadla čelist jakmile uviděl co se skrývá za garážovými vraty. Ti dva se uhodili do hlavy asi o měsíc na noční obloze. V garáži byli zaparkovaná dvě BMW a vedle toho stála ještě k tomu motorka značky Suzuki, dle nápisu v černé barvě.
,,Kriste." Bylo jediné co vyšlo ze Severuse.
,,Vítej mezi živými Severusi." Řekl Sirius.
Colin Crevry seděl na židli v kavárně v Londýně se svou maminkou a na pokoušel se na klíně udržet Martina. Byl to pro něho celé nezvyklé mít na klíně malého špunta a ten ještě k tomu měl být jeho vlastním synem. A Martin nedokázal být ani chviličku v klidu. Vrtěl se a pořád by rád něco bral něco do rukou. Počínaje lžičkou od kávy po ubrus stolu. A Colin neměl absolutně žádné ponětí, jak se přitom zachovat a tak se snažil pokaždé mu to z ručičky vypáčit jemným způsobem.
Jeho matka to celé pozorovala s určitým podivným úsměvem, za tím co on poslední dva dny přímo zažíval peklo na zemi, jak ho zapojila ihned mamka do péče o Martina. Její slova byla, jsi táta Coline, tak se zapoj do rodičovské role.
A Martin mu to rozhodně nehodlal dát zadarmo a dělal veškeré možné nemožné věci. A Colin z toho těžko usínal poslední dny a proto dnes velice rád dal to kafe ačkoliv jinak to skoro nepil, protože ho pak pálila žáha.
,,Nějaký plán do budoucna?" Ptala se ho po třech dnech mezi živými jeho máma.
Colin si už zvykl od mámy na vyptávání když se ocitl doma mezi živými. První den přímo ho podrobila výslechu ohledně jeho minulého života a hlavně jeho rozverného léta, které jí přineslo Martina na zápraží. Colin rudý jako rajčátko jenom těžko vysvětloval vlastní mámě toto období dvou měsíců, kdy vlastně byl promáchán skrz na skrz jeho nevinností, i když ani tenkrát nebyl ani zdaleka neviňátko. Ale máma to chtěla vědět a dala mu kázaní, že se jí ani nezmínil slovem o nějaké ženě a ona pak měla s Martinem obří šok, nehledě na to co se dověděla od Harryho, Nevilla a Rona, kteří kvůli němu objeli ty natáčející studia. Colin si pomyslel, Merline, ti ze mě museli mít ještě šok větší, jestli jim někdo pustil nahrávky z seriálu kde účinkoval, zaprvé jako reportér ve smyšlené televizi, pak jako syn vraždícího lékaře, a posledně to byla role mladého milence policistky. A to si jistě Edmond, jeho bývalý agent jistě nenechal ujít a ukázal jim jak on je šikovný třeba i ve scéně 18+. Uf to si s těmi dvěma bude muset ještě promluvit, aby z něho neměli špatný pocit.
,,Ano dneska jsem si zařídil pár věcí mami, proto jsme v Londýně." Řekl Colin.
Dobře věděl, že si máma kvůli Martinovi vzala mateřskou dovolenou, vzdala se své pozice redaktorky a stará se o něj. S jeho příchodem bude mít další hubu na víc. Nemohl to takto nechat, ale na druhou stranu usiloval o dokončení Bradavic, nějakým způsobem. A tak vymyslel plán a jisté části už dal do oběhu.
,,Takže hodláš zůstat v Londýně?" Ptala se ho mamka.
,,Pracovně." Řekl Colin.
,,Aha a já s Martinem?" Ptala se mamka.
,,Jak moc mami lpíš na tom, zůstat ve Walton Maze?" Dal protiotázku Colin.
,,No strávila jsem tam 18 let mého života Coline, to už něco znamená." Řekla jeho maminka.
,,Já vím, ale mne tam budoucnost nečeká, Colin Clive Crevry narozený 11.1.1981 vlastně už neexistuje mami. Nemohu jen tak chodit pod Walton Maze když jsi mi kdysi vystrojila pohřeb." Řekl Colin a přišlo mu jako nuž, který by vyjel z ruky na matku.
,,A co bych tady jako dělala v Londýně, promiň Coline já bych raději zůstala v našem městečku." Řekla jeho mamka.
,,Dobrá, tak holT musím říct plán B. I tak budu potřebovat tvojí pomoc mami. No z Martinem." Řekl Colin.
,,Pomůžu ráda, co budu moct, ale co máš v plánu?" Ptala se ho mamka.
,,No mluvil jsem s Harrym, pak jeho bratrancem, tím Dudleym, následně s Georgem Weasleym a Lee Jordánem. Rozohodně na mě přispívat nebudeš muset. Já bych tě stejně mami nenechal." Řekl Colin.
,,Ale co studium?" Ptal se jeho mamka.
,,Bradavice dodělám dálkově. Poslal jsem sovu paní ředitelce a v srpnu složím zkoušky dodatečně za šestý ročník a pak dálkově OVCE. Sice Bradavice to úplně nebudou, jenom pár dní za rok. Však přednější je nějak se nastartovat sám a trochu se postarat o tebe a Martina. Dlužím to tátovi." Řekl Colin.
,,Jak?" Ptala se mamka.
,,Stoupnu si za mikrofon jako hlasatel v rádiu Lee Jordána. Mluvit umím obstojně a nevadí mi to, když jsem namluvil těch pár pohádek. No pak jsem si obstaral další práci v obchodě George, jenom mami se neděs, není to ten sexschop, ale Kouzelnické kejkle. George mi ho stejně zakázal, dokud mi nebude 18. To by mělo jistě pokrýt určité náklady a získal jsem dokonce bydlení tady v Londýně, náhodou." Řekl Colin a jeho mamka koukala jako spadlá z višně.
,,Cože!" Ptala se jeho mamka.
,,No ty jsi jistě potkala tu tetu Harryho, paní Petunii, co nedávno zemřela při tom útoku. A její syn mi nabídl ten byt po ní. Odpoledne se chci na to ještě podívat. Mohli bychom tam bydlet klidně ve třech, ale když mami nechceš tak tě do toho nutit nebudu. Nevím jenom jestli budu schopen se postarat ihned o Martina. Martine, nech to…" Řekl Colin aniž by nad tím velkou měrou uvažoval, když viděl, že Martin se zase snaží sundat ubrus a tím celé pohoštění.
Martin se na něho vyvaleně podíval, nasadil uražený výraz, ale jak usoudil, že doopravdy ta věc má na tom stole zůstat.
,,Však kdybys mi do začátku mami pomohla, tak myslím, že až budu mít za sebou OVCE tak bych to měl zvládnout už sám, pokud mi to půjde." Řekl Colin.
,,Zlatíčko ráda ti pomůžu, ale nebylo lepší zůstat ve Walton Maze?" Ptala se mamka.
,,Ne dojíždění je ztráta času a já ho chci co nejvíce využít. Život je tak krátký." Řekl Colin a on věděl vlastně o tom své. A když dostal šanci tak neuhne a bude dřít na nový cíl.
,,A co chceš po těch OVCÍCH, vlastně Coline dělat?" Ptala se jeho mamka.
,,Stát se fotografem a spolu redaktorem toho časopisu, co chce začít moje kamarádka Lenka. Hodlám jí pomoci s tím. No ty jsi mě tak hezky tím naočkovala mami, že půjdu v tvém směru, ale v magickém světě. Když už jsem do něho jednou nohou šlápl, tak ho i nakopnu nějakým způsobem." Mínil Colin a dodal.
,,Možná to někde v dáli bude číst i Denis a tu svojí pitomost si rozmyslí a vrátí a ponese konečně odpovědnost na ramenech."
Jeho mamka na něj koukala trošku jako na svatý obrázek, ale on tohle nedělal pro ní, ale pro sebe. To on se chtěl něčím stát a být samostatný a neležet ostatním v peněžence.
Fred stál opřený o krb v tom krásném bytě, který vlastnilo jeho rádoby dvojče a říkal si, jak tomuto skvostu Georg přišel. Hm takový lofťák by si přál také. George se před ním hrabal v papírech s brýlemi na očích a něco hledal, aby se s ním vypořádal. Těch papíru bylo hodně. Bohužel jeho právník nějaký Daniel Webb, doopravdický vlkodlak a teď byly noci kdy byla Luna v plné kráse a on totálně vlčí a dost unavený a tak tohle si musel vyřídit George sám.
Díky bohu si obstaral Fred už nějaké oblečení a nemusel chodit v tom, co mu dvojče poskytlo. Fred mínil, že se ženskou změnil George i svůj šatník a dost možná i začínal byt trochu moc slušně oblečen na Fredův vkus.
,,Ach tady to mám. Hurá!" Řekl ten hraboš jménem George.
,,Fajn, teď už ten právník unavený vlkodlakem, to rozepíše a bude to v suchu, tedy spíš já." Řekl Fred.
,,Momentík, Frede, ještě jsem se chtěl tě zeptat, jestli jsi ochoten znovu vstoupit do Kouzelnických kejklí, já bych totiž měl pro tebe něco jiného." Řekl George.
,,A co?" Ptal se Fred.
George se poškrábal po hlavě a řekl.
,,Potřeboval bych, abys ses stal ředitelem sexschopu, Frede. Rona tam fakt teď dát nemohu." Řekl George.
Fred se nadechl zhluboka. On zas takový sexuální znalec nebyl a natož aby byl vyhraněn, na jisté pohlaví vůbec je. A George mu zrovna vrazil klacek do oka.
,,Hele já nevím, tohle není můj šálek kávy, Georgi, chápu, že Ron … prostě za nějaký čas rozhodně tam by byl jako pěst na oko, vzhledem k tomu co se mu stalo, ale tohle fakticky si nejsem jist, jestli bych si dokázal poradit s tím. Já se v tom vůbec v těch tvých hračkách nevyznám a co dovážíš. Prosím já chci zůstat v kouzelnických kejklích, tam rozhodně budu si jist v kramflecích." Řekl Fred a myslel to upřímně.
,,Mám problém, že mi to nechce ten krámek nikdo nechce vést, jediný kdo se nikdy nezdráhal to vzít byl Ron. Ta naše odvážná dušička, i když z počátku tam byl jak neposedné káče." Řekl George.
V tom přiletěla sova Alsa a začala ťukat na okno.
George jí ho otevřel a vzal si psaní, nebo spíš dvě.
,,Hm první je od madam Pomfreyjové, ale ne Poppy, ale Emmy a druhé od Levandule, jak překvapivé." Řekl a přečetl si sám obě psaní.
,,Myslím, že nakonec nebudeš muset Frede, vést ten můj druhý obchod. Našel jsem náhradu." Začal se usmívat George.
,,Koho?" Ptal se Fred.
,,Levanduli Brownová, právě mi píše, jestli bych pro ní neměl místo v mé firmě. Och drahá Levandule ty jsi anděl poslaný z nebes. Miluji tě děvče." Řekl s úšklebkem v obličeji George.
Fredovi ujeli koutky jeho obličeje dolů. Ne to nemohl George myslet vážně. Levanduli jako vedoucí sexschopu!
,,No není první kdo mě požádal o místo. Colin také společně s Leem a naše Hagvaspárské andělské duo také. Ta firma se nám hezky rozrostla Frede. Jestli mi to vyjde, tak možná v dohledné době budeme mít 4 nové zaměstnance a tebe jako staronového. Není to super. Jsme jak rozkvétající květ." Řekl George a dodal.
,,Jenom škoda, že to odmítl pan Snape. Však ten je zabraný do vyšších cílů, než má firma. Ne on je inovátor jak sloní stehno."
,,Ty … jsi nabídl místo Snapovi?!" Ptal se poplašeně Fred.
,,Proč ne, je to uznávaný lektvarista, jeden nejlepších, nikterak namočený v kauze Křiklan a též se rád podílí na inovacích a vynalézá nové lektvary. Pro mne to není ani tak už profesor Snape, náš sklepní tvor z Bradavic, ale spíš mistr svého oboru, který si zaslouží v tomto oboru uznání, které zatím mu z politických důvodů ucházelo jako prasklý balonek, Frede. A naše značka by tím získala prestiž, že výrobky na lektvarové bázi vyrábí takovýto lektvarista. Vysmál se mi a odmítl s tím, že mé vtípky podporovat nebude. No což za těch pár slov jsem nic nedal." Řekl George a pokrčil rameny.
Fred se zamyslel a musel uznat, že měl Georg pravdu, když to bere takto. Severus Snape možná nebyl dobrý profesor, ale vařit lektvary rozhodně uměl na vysoké úrovni, tedy mistr svého řemesla.
,,A proč ti píše nějaká jak jsi říkal Pomfrejová, ale ne ta naše z Bradavic?" Ptal se.
,,Ne madam Emma Pomfreyjová je léčitelka nastávajících maminek, Frede. Tedy něco jako mezi nekouzelnického prostředí paní doktorka z gynegolického porodnického oddělení. Jenom mi poslala výměr, kdy mám poslat na dovolenou Ronaldu, tedy našeho Ronyho, když jsem jeho šef." Řekl George.
,,Jo ach tak. Hm překvapuješ mě, že v tom vyznáš." Řekl Fred.
,,To Conny, ta je sestřičkou na Neonatologii, tedy NICU kde se stará o předčasně narozené miminka. Dost náročná práce Frede, víš." Řekl George.
,,Jo povídal jsi, ty Georgi, mohu se zeptat, byl jsi už někdy tam za ní. Já si to tam nemohu nijak představit, abych řekl pravdu." Řekl Fred.
,,Jo párkrát a na poprvé jsem z toho měl pořádný šok, ale pak jsem se dokonce zapojil do Vánoční výzdoby toho oddělení. To, že je tam mnoho přístrojů a ty miminka, to neznamená, že tam musí být sterilně bílo. Je tam mnoho barev, aby to dělalo lepší dojem a dodávalo energii jak mimčům tak jejich maminkám nehledě na tatínky. Ti tam také chodí." Řekl George.
Fred jenom zamyšleně pokýval hlavou. Jenom pomyšlení na takové místo ho trochu děsilo, ale vzhledem k tomu jak o tom mluvil George, tak to nemohlo být tak hrozné místo, ne?
,,Hm dle tohoto dopisu bych ho měl poslat na tu dovolenou . Fajn." Řekl George bez mrknutí oka.
Fred jenom trochu zaúpěl. Stále nechápal celou tu věc okolo Rona. Přišlo mu to ujeté na druhou. Ten incident co se stal ve Francii byl těžké sousto ke skousnutí.
,,Copak Frede, cožpak se netěšíš, že už nebudeme jediná dvojčata v rodině?" Ptal se ho George.
,,To jo, ale jakým způsobem, nehledě na to, že mi o připadá tak trochu nepřirozené." Řekl Fred.
George se zamračil a řekl.
,,A ty ne Fredericku, nebýt Ronovi magie, by jsi tu nebyl a byl jsi stále portrétem. A můžeme být vůbec rádi, že žije, že ho tam ty krysy nezabily. Už bylo pro mě těžký, když jsi umřel. Nesnesl bych ztratit Rona. A je mi jedno v jakém stavu je teď." Řekl George.
,,Možná je to postavené nad přírodní zákony a stalo se, na nás je, abychom mu pomohli, co budeme moc. Nenechat ho na holičkách. Což jsme předtím dost dělali Frede a to i u Percyho. Nebyli jsme dobří bráchové, ale pořádní kreténi. A já se náhodou těším, na ty neteře nebo synovce, které dostaneme, skoro k narozeninám, pravděpodobně." Řekl George.
,,To jako myslíš, že by se to mohlo narodit na naše narozky, jako Vicky na ty Ronovi?" Ptal se Fred.
,,No to asi ne, my dvojčata se rodíme většinou dřív, spíš bych řekl, že to budou Hallowen nebo těsně poté. Konečně něco lepšího než objíždění hrobu." Řekl George.
,,Cože?" Ptal se Fred.
,,I my jsme se narodili dřív Frede, kdybychom se narodili doopravdy jako jedno mimčo v plném termínu, což je těch 40 týdnu dle knížek, tak bychom slavili . Já se schválně zeptal mamky, když jsem na toto narazil díky Conny." Řekl George a trochu zrůžověl ve tvářích.
,,No i tak asi to bude pro nás dárek." Řekl dále k tomu.
,,Sakriš jenom těžko si zvykám na to být strejdou, který není namalovaný." Řekl Fred.
,,Alespoň tě nemusí Ron malovat." Řekl se smíchem a George.
,,No může se namalovat sám." Řekl se vtipem Fred, však George zůstal k tomu vtipu netečný.
,,Co?" Ptal se Fred.
,,Rony, když šel do té akce ve Francii, jako paní Karin Snapová, tak se nalíčil Frede a dokonce si vzal lodičky. On v tom umí chodit ." Řekl George.
Fred vytřeštil obě oči.
,,Ale …" Chtěl něco říct.
,,Víš čeho se bojím Frede, že po příchodu těch miminek, už do původního těla nebude chtít Ron zpět a zůstane nám sestřičkou. Ne, že by na tom bylo něco extrémně špatně, ale mám pocit, přijdu o bráchu, díky tomu." Řekl smutně George a skanula mu slza po tváři a ihned si jí utíral rukou.
,,Ano to by bylo jistým způsobem hrozný, ale je to jeho život ne náš. Nemůžeme mu ho linkovat. A Georgi, víš ty co?" Řekl Fred.
,,Co?" Ptal se George.
,,Ne, že by byl Ron ošklivka jako chlap, ale jako ženská, je kost k pohledání. Celá maminka na rozdíl od Ginny." Řekl Fred.
,,Takže sis také všiml, jak se podobá mamce na starých fotkách až na ten moderní účes?" Ptal se George.
,,Jo přímo kopie, však to řekl i paní Tonsková a ta mamku znala ze školy." Řekl Fred.
To Remus Lupin seděl v Bradavické ředitelně a míchal svůj erl grey a díval se na Camilu Woodovou, jak se něho krásně usmívala. Přišel na její pozvání, že má pro něho výtečnou pracovní nabídku. Remus si byl vědom, že práci potřebuje a jelikož jeho vlkodlačí problém zmizel, tak měl i větší šance na uplatnění.
Však zase jisté znejistění byl jeho malý syn Teddy. Sice mohl být s babičkou, ale Remus se cítil povinován se zapojit do role otce Teddyho a být mu oporou. Musel to tedy pokud zde bude učit nějak chytře zaonačit. Mluvil s Nevillem jak on to jako otec malé Veronici má. Docela se mu zalíbila představa rozdělení na mladší a starší ročníky a skupinového hlídání malých dětí jako byla Verča, Teddy nebo ten malý Martin či Leon. To vše velice rád využije. Však trávit čas s Teddym rozhodně chce. Svědilo ho zápěstí když si pomyslel, že Dora tu jako on není. Však nemůžou k žádné magii Rona nutit. A bůh ví koho by krom Dory ještě přivolal. Bylo to nebezpečné obcovat z touto magií ačkoliv byla zázračná v očích Remuse. Minulé dny byl úplněk a on je prospal celkem v klidu až na přebalování Teddyho. Remus se moc těšil, až za chvíli začne ho učit chodit na nočník a záchod. Přebalování nebyla nikdy pro něho příjemná záležitost.
,,Tak Remusi moje nabídka, je taková, že bych tě vzala znovu na profesorskou funkci profesora Obrany proti černé magii s platností od tohoto roku." Řekla Camila a Remus jí hned zastavil v pokračování.
,,Já bych to bral, ale mám malé dítě a chci se svému synovi věnovat co nejvíce, zatím, takže bych to vzal jenom na částečný úvazek do doby, než začne Teddy chodit do primární školy. Pak bych to klidně vzal na celý lady Camilo. Vezmu za vděk klidně i vyšší ročníky, mne vyhovovalo mít to co má teď na starosti Neville a Draco, ale učit celé penzum, tak to doopravdy ne." Řekl Remus.
,,Ale Remusi, jak to mám jako podle tebe udělat, pro příští školní rok?" Ptala se Camila.
,,Nechte to Minervě, má do toho důchodu vyměřeného Ministerstvem kouzlem ještě rok a jestli jsem pochopil správně, tak končí jako profesorka přeměňování, takže stačí jí sepsat smlouvu na jeden rok a bude to vyřízeno." Řekl Remus.
,,Minervu, ale ta má … výpověď od ministra školství." Řekla Camila.
,,A je to výpověď z určité funkce ne?" Ptal se Remus uličnicky.
,,Ano." Řekla po chvíli uvažování Camila.
,,Takže po ukončení této funkce prostě jí sepište novou smlouvu jako ředitelka na rok a já ti slíbím, že ti pak seženu profesora nebo profesorku pro mladší ročníky do roku 2004, kdy se toho ujmu na plno." Řekl Remus.
,,Nejsi moc drzý Remusi mi dávat požadavky?" Ptala se ho Camila.
,,Přiměřeně, bez toho bych to nedotáhl nikam v minulém životě. Karma je štětka k pohledání." Vyjádřil se Remus k tomu tématu a napil se čaje.
Camila se nad bývalým spolu studentem kysele usmála. Remus byl horší protivník ve vyjednávání než Severus, který jí rovnou ukázal dveře. Tenhle křívák si rovnou diktuje, co chce a ne!
,,Však počítej s nižším výdělkem, Remusi." Řekla Camila.
,,Nevadí, já se ještě zaopatřil jinak." Usrkl čaje Remus.
,,Cože?" Ptala se překvapeně Camila.
,,No dostal jsem dodatečně místo in memoriam, pravý Merlinův řád první třídy za hrdinství během bitvy o Bradavice a tím už zvýšenou odměnu 2 000 galeonů. Finance mě v tuto chvíli tak nepálí, abych byl ohrožen chudobou s Teddym. Umím od útlého věku s financemi zacházet a nebojte toto hodlám předat i svému synovi." Řekl Remus a znovu se napil čaje.
Camila zamrkala jako porcelánová panenka, jelikož si neuvědomila, že během oslavy vítězství tito nový lidé dostali ocenění, které bylo pro živé lidi a k tomu finanční odměnu. A Remus jí teď ukázal pomysleně ten ukazováček co Severus, že on tu není ten chudák, ale ona, parchant jeden.
,,Tak já holt budu muset na ten nestydatý požadavek přistoupit, ale Remusi mám na tebe ještě prosbu."Řekla Camila.
,,Jakou?" Ptal se Remus.
,,Jednalo by se jednou rok o pár hodin speciální výuky." Usmála se Camila.
,,A jakou výuku vy se jednalo?" Ptal se Remus.
,,Jednalo by se o sexuální výuku pro místní studenty mužského pohlaví. Nejprve jsem to chtěla dát Nevillovi, ale přece jenom on je tak mladý na tuto pozici a ty jsi Remusi už zasloužily muž a otec, nehledě, že v tom duchu jsi dal cenné rady Nevillovi, jak jsem slyšela." Usmála se na Remuse Camila.
Remus si pomyslel, ta zatracená ženská, mě tu snaží uvařit ve vlastní šťávě a příští rok servírovat jako naložený sýr. Tak to tedy ne, to si nenechám líbit, Camilo.
,,Myslím, že já nejsem až tak vhodný příklad Camilo, pro tuto veledůležitou funkci, která ovlivní další chod školy. Je mi známo, že na škole došlo k hodně malérům sexuálního charakteru, které byli v rozporu řádem školy, ale já sám nejsem nikterak svatý v této věci. Během života jsem se zachoval poněkud neuváženě hned několikrát a naposled jsem dokonce od své manželky utekl, když mi oznámila, že je v jiném stavu. Tedy rozhodně bych nesloužil za příklad počestného kouzelníka pro místní studenty. Ne mám mnohem lepšího kandidáta, jenž by mohl tuto věc vykonávat a jako externí pracovník školy a projít teoreticky veškeré podstatné věci sexuálního, partnerského a rodinného života lépe než já." Řekl Remus.
Camila stáhla rty do úzké linky. Ne Remus Lupin nebyl jenom parchant, ale rovnou Merlinova špinavá ponožka podlosti.
,,A kdo má být tento ideální kadidánt dle tebe?" Ptala se Camila.
,,Velice zasloužilý otec 7 dětí, z toho 6 chlapců, pan Arthur Weasley." Řekl Remus a doufal, že se na něho Arthur nenaštve.
Camile došli slova. Nevěděla totiž jestli tohle považovat za vtip nebo ne?!
,,Nebo byl jste mohla oslovit nynějšího ministra kouzel, ten je pokládán za příkladného muže v svazku manželském nebo tady vyučujícího profesora dějin, ten jistě by to dokázal též. Jinak bych se nezdráhal ani oslovit Severuse, ten možná nechce učit své vědě, ale jistě ví, jak se jako muž zachovat správně k ženě." Pokračoval úsměvem na rtech Remus.
Camila si pomyslela a půjdu se svou hlavou na gilotinu, už jenom toto navrhnout Severusi Snapovi. Remusi ty jsi sedista.
,,Případně bych volil příkladného obchodníka v této sféře sexuálních pomůcek a hraček na zkvalitnění života pana George Weasleyho, jistě ví mnoho, ačkoliv mlád, když jeho budoucí se zabývá reprodukční medicínou, jako sestra na oddělení kde jsou těžké příchody na svět a ještě těší začátky." Referoval vesele dál Remus dál.
Camila se zamyslela, hm u George Weasleyho by jistě nebylo těžké ho hezky popostrčit k takového edukační aktivitě, zvlášť, když to podpoří jeho obchod v Příčné. Hm to byl náhodou velice ďábelský dobrý plán od Remuse Lupina.
,,Ano máš pravdu, jsou i lepší osoby, které se na to hodí mnohem lépe než ty." Řekla.
Remus se usmál a dopil čaj. Camila jak se zdá se chytla na bod jménem George Weasley. Také možnost a proč ne, on je velice zodpovědný mladý muž a on se domníval, že on to přijme jako výzvu. No jelikož obchodoval s tímto sortimentem tak musel něco vědět a jelikož o Conny, tak se domníval, že možná víc než on sám. Tedy ideální kandidát, ne. Hlavně, když to neschytá on a vyvaruje tomu Severuse. No George byl takový miláček jeho profesorské kariéry, tak proč mu tu jeho sladké průšvihy s Fredem neoplatit. Ať si vyzkouší profesorský háv. On je stále Náměsíčník a má právo mladší záškodníky Bradavic dráždit. On zdaleka se na skládku odpadu necítí být odhozen.
Neplecha rozhodně nebyla ani zdaleka ukončena. On má stále co říct.
Levandule Brownová si utřela pot z čela a podívala se na to, co už stihla udělat s tím co dostala darem od Harryho. Domeček v Halle v místě kde vyrůstala jeho maminka, jeho teta a do jisté míry také pan Snape. Ano byl malý, řadový to domek, s malou předzahrádkou a malou zahrádkou nebo spíše dvorkem, však Levandule si usmyslela, udělat z toho krásný koutek pro ní a její malou sestřičku. Minulý den strávila různými zastávkami na úřadech a Ministerstvu, aby mohla se ujmout své sestry a jako její poručnice a postarat se o ní. A tady by s ní chtěla Levandule ráda bydlet. Však tohle bude ještě dlouhá tůra to tu dát do stavu, který by umožňoval tu být. Ano bydlel tu nějaký čas pan Snape, také ta krysa Pettigrew, nehledě na zmijozelské princátko Draca Malfoye, ale to byli všichni chlapy a ona nesnesla zde panující nepořádek a zašlost tohoto domu někde v roce 90. Přece v blízké době mělo nastat nové století, tak ať to tu proto vypadá svěže.
Harry to sice tady vyklidil, ale jinak nic s tím domem v podstatě neudělal. Snad krom toho, že tu větral a v zimě topil, aby sem nevlezla plíseň. Stejně vlezla, ale na půdu, jak viděla Levandule na vlastní oči. Však Levandule nebyla zas tak zhýčkaná jak se o ní říkalo, a dokázala udělat mnoho práce. Takže první co šlo na pořad dne, byla právě ta plíseň a všechna špína a prach v domě. Levandule ani nepočítala kýble s špinavou vodou a ani kopičky s prachem, které smetla a hromadu starých hadrů od Harryho, které použila na setření a dvě láhve Kouzelné víly, oblíbeného maminčina prostředku na mytí. Další co zvládla, bylo umytí oken a pak si vzala pergamen a udělala si rozpis věcí co bude potřeba. Hlavně se jednalo o barvy, laky a také různé nástroje co tu nenašla. Cožpak pan Snape neměl ani obyčejný brusný papír. Pak vyšla z domu a zavřela za sebou dveře a strčila klíč do kapsy bundy, kterou získala od Rona, kupodivu. Připsala si však v hlavě další položku a to vybavit sebe pořádně oblečením.
Otočila se podívala se na jízdní kolo, které jako první si pořídila z té odměny za Merlinův řád, který dostala jako ocenění, sešlápla pedál a rozjela se ulicí se podívat, co může Hale jí poskytnout ohledně obchodů s domácími a drogistickými potřebami.
Když vstoupila do prvního krámu tak vesele pozdravila a začala se ohlížet, co z jejího seznamu zde může sehnat.
,,Slečno co tu sháníte, lak na nehty?" Ptal se najednou hlas za jejími zády.
Levandule se otočila a podívala se kysele do obličeje mohutného chlapa, který očividně patřil do skupiny mužského pohlaví, který si žen váží jedině tak jako utěrky na utření rozlitého piva.
Posunula si růžovou čelenkou ze svých kadeří výš a prohlásila.
,,Lak na nehty já ne nepoužívám, mám je od přírody krásné udržované, ale lak na dřevo, mořidlo a sadu plochých štětců a brusný papír nebo rovnou elektrickou brusku. Jo také igelit na zakrytí, co možná největší."
Chlap se na ní překvapeně podíval.
,,Co máte v plánu slečno?" Ptal se.
,,Renovaci dveří mého nového domu." Řekla Levandule.
,,Vy máte dům slečno, vypadáte jako by jste utekla od rodičů." Řekl chlap.
,,Ne, neutekla, nemohla jsem utéct, však vás to zajímat nemusí, ale moji rodiče už nejsou živí a já teď zabydluji svůj nový baráček, protože moje bývalé bydliště lehlo popelem. Promiňte, pokud nevíte kde najít dané produkty, našla bych si je ráda sama. Nehodlám trávit čas povídáním o ničem." Řekla Levandule a šla směrem ukazatele laky a barvy na dřevo.
Asi daného pána natolik šokovala, že se nezmohl ani jí sledovat. Také dobře.
Po nákupu v tomto obchodě, který se kupodivu celkem osvědčil tak v postranní uličce novou hůlkou všechno hezky zmenšila a strčila do kapsy a jela Halle dál na kole podívat se co tu všechno je.
,,Slečno zastavte." Řekl jeden starý pán, když jí uviděl.
Levandule tedy zabrzdila a zastavila před ním.
,,Vy jste jistě slečna Brownová, viďte?" Ptal se jí starý pán.
,,Mi se známe?" Ptala se Levandule překvapeně.
,,Ne, alespoň ne osobně, dovolte se vám představit. Páter Edward Mosley, místní duchovní dalo by se říct povstalec. Znám se osobně s panem Potterem, Snapem a Malfoyem a dalšími z vaší kulturní menšiny naší společné vlasti. Je mi ctí poznat takového člověka jako jste vy. Však jistě víte co myslím, váš opětovný příchod do našeho světa. Pro mne jako poznat nového Krista." Usmál se pan páter.
Levandule chtěla říct, že do toho má ona daleko.
,,A moc mě těší, že jste se rozhodla zde v našem městečku bydlet v domě po Snapovic klukovi. Buďte zde v Halle srdečně vítána slečno Brownová. Mohu vás pozvat na na skromný oběd v kruhu mé rodiny. Kdokoliv z okruhu mých magicky nadaných přátel je u mne srdečně vítán." Řekl pan páter.
Levandule chvilku přemýšlela jestli má toto pozvání přijmout, ale pak si řekla. Stejně bych musela někde na ten oběd zastavit. A tento člověk, je místní duchovní a vypadá na rozdíl o od toho hromotluka v ochodě mnohem mileji.
,,Ráda přijmu pozvání." A slezla z kola a vedla ho, aby jí pan páter stačil.
O půl hodinky už seděla u rodinného stolu s Mosleyovými, tedy panem páterem, jeho ženou, jeho jak se dozvěděla nejmladším synem, jeho manželkou a jeho malou vnučkou, která byla jenom o rok starší než Christina. Možná našla budoucí kamarádku pro svou sestřičku.
,,Jsem ráda, že ten baráček pro Evansových nezůstane prázdný, byla by to škoda." Řekla paní Mosleyová starší.
,,Jenom škoda, že Severus se sem s rodinou nehodlá nastěhovat. Však slíbil, že občas zajede." Řekl páter sám.
,,Takže vy slečno hodláte si ten baráček dát trochu do kupy, aby jste tam mohla bydlet, ano?" Ptal se mladý Mosley.
,,Ano první úklid, jsem už zvládla a je docela pěkné počasí, tak chci se pustit do malování a renovace dveří. Jenom škoda, že v obchodě neměli elektrickou brusku, takkhle mi to bude trvat o dost déle, než to dám dohromady. A to jsem si usmyslela to zvládnout do konce dubna." Řekla Levandule a zakusovala se do sconů.
,,Já náhodou elektrickou brusku mám a další potřebné pro opravy v domě slečno, mohu cokoliv zapůjčit, jestli budete chtít nebo mohu nabídnout svoje služby tesaře." Řekl pana Mosleyho syn.
Levandule se automaticky zvedla nálada. Hurá našla řemeslníka a podivně na faře. Však kdo by to neodmítl a ona bude se moct zařídit o to dřív.
Mosleyovi byli fakticky svatá rodina, pomyslela si Levandule.
Su a Lisa právě dokončily přebrání věcí, které byly v tom malém bytě, který jim pronajal ten zajímavý Regulus Black, který se podivným způsobem vetřel do života jejich kamarádky Lillith. Nehledě na to dítko jménem Alex, o jehož původu se jim dostalo podrobného vyprávění od Nevilla a pak od samotné Lillith. Lisa měla v tu chvíli krásnou kletbu na jazyku pro Křiklana za tenhle hyenismus, který prováděl a kterým se chystal ublížit Lillith. Však ani Su natož Lisa nemohli být doopravdy zlé na to malé, nebo na toho Reguluse, který tak rytířsky pomohl jejich kamarádce. Ani na kmotra Harryho Pottera.
A ony sami nebýt Rona Weasleyho by tohle ani nezažily nebo si mohly vyslechnout a o to víc se snažily pochopit věci co se udály a odehrály, ačkoliv to bylo těžko stravitelné místy.
A Lillith plakala radostí, že je má zpět a může s nimi čas od času být a zase být ta stará partička holek z Hagvaspárské koleje. Su také musela vysvětlit, co se s ní stalo. Ona si poslední co si pamatovala bylo, že z donucení pije nějaký lektvar, který jí dává nějaký zakuklený chlap v plášti Smrtijeda a pak už jenom bolest. Takže bylo jisté že stejně jako Lisa umřela a díky Ronovi vstala z mrtvých, ale její původní tělo však nikdy nebylo objeveno.
A Su a Lisa si slíbili, že budou co nejvíce pomáhat také Lillith a klidně hrát také tetičky Alexi. Sice od Lillith věděli od jisté paní Emily, která bude doopravdickou tetou Alexe, v dohledné době, nepočítaje paní Karin, ženu pana Snapa, ale proč ne ony. Dokonce je s tím vzal na milost ten Regulus. Jenom ani Lisa nebo Su, nevěděly co si mají o tom podivném vztahu mezi její kamarádkou a tím Blackem myslet. Jako by to byli dva magnety, co se někdy odpuzují nebo přitahují a přitom poletují jak družice kolem Alexe.
Ten přímo byl jak magnet číslo tři, který přitahoval všeobecnou pozornost. No rozhodně byl rozkošný, o tom nebylo pochyb, stejně jako o tom, že je to miláček číslo jedna v očích Lillith. Však to bylo pochopitelné, když byla jeho maminkou. Su tiše podotkla k Lise na návštěvě v tom jejich bytě, že Alex má větší schopnost být středem pozornosti než Lockhart.
Však tu samou slabost vyvolával u toho Reguluse. Však Lisa zpozorovala jistou něhu v očích v zrovna podivné chvíli na chlapa, kdy Lillith malého Alexe kojila. Možná láska, ale do toho se Lisa nechtěla míchat.
Hlavní je teď jejich vlastní život, nějak utřídit a zařídit.
A v takovém bytě, skládajícího se z obývacího pokoje spojeného s kuchyní a jídelnou, dvou malých ložnic a koupelny tak prťavé, že WC bylo hned vedle umyvadla. Místo vany byla sprcha se muselo promýšlet kam co dát. Však to nevadilo ani Su nebo Lise.
Byla to pro ně výzva, kterou budou postupně skládat. Však i tak se rozhodli, že nějaké kousky nábytku prostě prodají a koupí si něco jiného. A tak dostal ten byt rysy dámského ráje, kde vévodila fuxiová a žlutá barva a díky Su, asijské ornamenty a výzdoba.
Su dobrovolně si vzala tu menší ložnici, protože jak řekla na začátku, tak chce si později najít něco vlastního a zcela byt přenechat Lise. Ta byla s tím svolná a tak to byla ona, co si zařídila kuchyni podle svého a natřela si jí krásně na bílo a na parapet si umístila její oblíbené bylinky.
Lise a Su vzhledem ke stavu bytu a jejich magickým znalostem zařizování bytu trvalo jenom pár dní, když se usmály nad tím co jim dalo jako Ministerstvo za to rádoby hrdinství. Však ony se nepovažovali za hrdinky, ale obyčejné holky. A podle toho se také zachovali když šlo o jejich budoucnost. Prostě si našli práci u kamaráda. No kamaráda, spíše spolužáka, který byl dobrý obchodník. George je napadl jako první.
Lisa si byla jistá, že když neodmítne George jí, tak neodmítne ani Su. Což se jí také vyplnilo.
Však neuvědomily si omyl veliký, že už George nevlastní jenom Kouzelnické kejkle v Příčné a tak k jejich údivu jim dal práci v jeho sexshopu. Su byla z toho celá divoká, než že by byla panna, ale pracovat v takovém krámu bylo pro ní zpočátku šokem. Lisa si myslela, že je to vtip od George, ale stejně vtipně se dostala do toho slavného krámu i Levandule a to rovnou jako jejich nadřízená. Cedulka na obchodu skutečně začala hlásat jako vedoucí prodejny Levandule Silva Brownová. A George to ještě napsal velice krásnou rudou barvou dveře, prevít jeden.
Však Levandule po počátečním šoku z její nové pozice, se otřepala velice rychle a začala jednat, přímo vylisovala veškeré informace, jenž potřebovala od Lee Jordána, který znal zdejší sortiment nejvíce. Ani lis na ovoce nebyl by tak účinný na Lee Jordána, jako Levandule Brownová, přišlo Su.
A jestli George Weasley kdy bral jasnovidectví, o tom Lisa nevěděla, tak s Levandulí měl třetí oko. Ona doopravdy je začala vést jako britská královna. Věnovala se jek prodeji, tak lítala po celé Příčné ulici a dávala letáčky do oběhu na jisté akce a slevy v obchodě a přes krb uháněla George s dodávkami různých věcí, ale především dávala pozor na firemní kulturu tohoto obchodu. Dala Leemu kázaní o jeho zevnějšku a hlavně postoji těla během vítání a mluvení se zákazníky a je vedla, jak se mají oblékat. To Lisu a zvláště Su ohromně štvalo zpočátku, ale pak Levandule je vytáhla o posledním víkendu ven na nákupy, Lisa a Su přímo čuměly, co s nimi provedla. Lise konečně předvedla její chybu ve výběru podprsenky a naučila je nosit poměrně elegantní a vyzývavé modely. Lisa pochopila, že Levandule není žádná Bárbína, ale tomu co říkalo první dáma v módě a umí v tom chodit jak víla. Lisa a Su se pak už nedivily, že jisté povědomí o módě má i jistý Ron. Levandule si svoje tajemství rozhodně nenechává pro sebe a je pilná se podělit.
Takže když 20. dubna do krámu přišel neobvyklý host v podobě Arguse Filche tak Levandule ho hned přivítala s úsměvem a v tom svém fialovém kostýmku s důrazným, ale ne příšerným výstřihem a s lehkostí ho provedla novým sortimentem a neřekla, že on Argus Filch, je na takové věci stará flaška.
Místo se s ním bavila jako by to byl někdo respektu hodný a mluvila o tom, jaké výhody měli pin-up holky v padesátých letech při focení pro propagační materiál. Su a Lisa a příškvarek Lee, civěli jako blumy jaké rozměry mají vědomosti Levanduly Brownové. Filch odešel jak šťastné nažrané prasátko a pustil si žilou rovnou na 3 galeony, což u toho skrblíka byl obří úspěch. A ještě znovu mával a říkal, že se vrátí.
,,Levandule je šéfka." Řekla tiše Su.
,,George by se měl více sázet. Docela mu to jde." Dodala Lisa.
,,Ano bojím se, nechtěla řídit tento sektor sama a dělat z toho pobočky nebo to ukrást Georgi z jeho firemního portfolia." Řekl Lee.
Však Levandule je slyšela a řekla.
,,No možná do budoucna by mohla být pobočka našeho ráje v Mžourově a Hůlkově, když tam bud velká komunita kouzelnického lidu a sex je zdravá věc. Velice důležitá pro život, aby nebyl nudný a povrchní." Řekla a zavlnila boky a šla přivítat další zákaznici v podobě Susan Bonnesové.
Lee pokl, když viděl kam Levandule a Susan za šeptané konverzace míří, k oddělení pout a dráždidel. Asi nebyl Puncy schopen být hodný pejsek, když ho chce Susan ztrestat.
Zachariáš si zatím užíval co mohl života kdy necítil žádnou příšernou bolest a mohl dělat vše možné co se mu zachtělo. Samozřejmě normální běžné aktivity jeho života, kterých byl možný před bitvou o Bradavice. Běhání po ránu kolem baráku, pak posilování a létání na koštěti. Následováno velice velkou snídaní a pak samozřejmě se věnoval Ráchel a Noemu.
Vzhledem k tomu, že on zatím byl doma, tedy v menším novém sídle Smithu u Sally a dětí a více méně sám se připravoval na OVCE, tak volný čas povětšinou vyplnily Ráchel a Noe. Zachariši to nevadilo, však jedno si vyjednal se Sally hned na začátku a to jeho sportovní ráno, protože nechtěl spadat do kategorie s postavou jak špekáček. To provozoval do čtvrtého ročníku a už se k tomu nechtěl za boha vrátit. Nechtěl o svojí vypracovanou postavu přijít už kvůli Sally a také kvůli jedné věci, kterou po OVCÍCH, které stejně jako ostatní chtěl složit, se hodlal přihlásit do bystrozorského výcviku. Měl o to lepší šance, protože byl člen Bradavické armády a Harry Potter a no Ron Weasley zdrhli a už dále nenavyšovali laťku nehledě na to, že ani Neville tím směrem nešel. Jediná výzva byla tedy překonat výsledky Terryho Botta a Stephana Cornfotta. A Zachariáš věděl, že to může dokázat, když se bude snažit.
Otázka financí to nebyla, ale spíš toho, že nechtěl být podřízen Sally, když ta vede rodinné finance a založila si výnosnou banku zcela sama. Chtěl být ten, na koho bude postavená zodpovědnost až bude potřebovat zátahu magického nebo fyzického. To totiž Zachariáš potřeboval, měl potřebu se občas vybít fyzicky, aby mohl usnout.
Po této fyzické námaze po ránu v teplácích a tílku, šel na snídani až s velkou zálibou pozoroval Sally jak usazuje do vysokých židlí Ráchel a Noeho.
Pak se nějak podělili o úkol do těch dvou dostat trochu kašičky. Zachariáš to ochutnal a uznal, že tomu něco chybí, přidal tam trochu cukru a hned to prckům chutnalo. Zvlášť, nebo možná proto, že to byl vanilkový cukr. Kdo by nemiloval vanilkové aroma?!
,,Tak Zachariáši, já mám dnes důležité jednání, tak asi nechám Noeho a Ráchel na tobě, co říkáš?" Ptala se Sally.
Zachariáš ztuhl. Zatím neměl ty dva na starosti na víc jak dvě nebo tři hodinky.
,,Ehm jak dlouho?" Ptal se trochu nesvůj.
,,Vrátím se večer, však ty to zvládneš levou zadní, můj andílku." Řekla sladce Sally. Dala mu velice sladký a dlouhý polibek aby v příští chvíli pelášila k nim do ložnice se převléct.
Zachariáš se podíval na Ráchel a Noeho a pomyslel. Zatím to byli zlatíčka, tak by to nemělo být tak těžké ne. Sally to zvládala do teď tak snad on, který má více síly, jako chlap to zvládne o to více grácii.
Ne?
Však trochu se dopustil chyby, když si myslel, že to bude na celý den jednoduché. Bylo to jenom jednoduché do doby, kdy přišlo na to, vyjet ven s kočárem, jak to s oblibou dělala dopoledne Sally před obědem a tak po něm, na dobré trávení Ráchel a Noeho. Další problém nastal, donutit Ráchel v tom kočárku být. Ta doopravdy toto nemilovala nebo spíš nenáviděla s křikem. Nakonec Zachariáš našel v jejich pokojíčku věc, něco jako batoh, do kterého mohl Ráchel dát a tak oddělil kouzlem kočárek na jeden menší, ony to byly dvě korby a vzal Ráchel k sobě, do toho batohu. Však než to vše dokázal tak si uvědomil, že je skoro čas oběda. Vyřešil to šalamounsky a nechal od skřítka si udělat piknikový koš a vyrazil do parku s pomocí kouzel tam uspořádal pro sebe a děti piknik.
Proč si neužívat jara, když je tak krásné ne. Litoval toho, že nevzal foťák a protože jinak by získal krásnou fotku s Ráchel s beruškou sedmitečnou na nose. Takový kodakový okamžik, jak by to vyjádřil Colin Crevry, když se něco vyskytlo k zapamatování.
Když oba usnuly tak šel pomaličku krajinou kolem domu a užíval si počasí a dlouhé procházky. Vrátil se až kolem druhé a to i s tím, že dokázal je oba přebalit na louce. Není lepšího odreagování, než pohledu na Wiltchirské vrchy, motýly a ovce?!
Však jakmile byl doma, tak by si dál rád do čtení literatury, aby se připravil na zkoušky, ale Noe se rozhodl, že to tak nenechá a dokázal vřeštět jako rozlobená opička a tak musel Zachariáš ho po přebalení a láhvi sunaru pozvat na společné četní o Gampových zákonech. To se však projevilo jako zaručený prostředek jak popudit Ráchel, že ona také nechce být ta odstrčená. A tak to skončilo na konec tím, že Zacharíáš ležel na gauči do široka v rukou Noe a Ráchel a na hlas četl Gampovy zákony místo pohádek. To očividně posloužilo lépe než ukolébavka na ty dva a to se nejmenoval Binns. Však na ně to bylo až moc složité téma.
Však následovala největší výzva a to je probudit a udržet je aktivní do šesti, kdy je Sally koupala a tuhle část jim dopřát. Zachariáš sice par krát už přitom Sally pozoroval, ale bylo to pro něho poněkud podivná aktivita pro tak malé prcky a ještě přitom zvládnout oba dva. Bůh a Merlin mu pomáhej.
Však nakonec mu pomohl jejich domácí skřítek a Zachariáš si oddechl, že alespoň se může spolehnout na radu jejich starého skřítka, který jinak byl instruován Sally, aby spíše se staral o chod domu ne o ně samotné. Na jednu dobrá věc, ale v některých věcech Zachariáš pomoc rád uvítal.
Nehledě, že z toho byl koupání zlitý jak myš. Příště se rovnou svleče tuto činnost raději bude dělat jedině tak v trenkách.
Sally se objevila doma až kolem osmé večerní, kdy jak Ráchel tak Noe už spinkali a zatím se neprobudily, což díky bohu nastávalo tak kolem deváté nebo desáté jak si Zachariáš všiml.
,,Tak co, byly naše uzlíčky čertovské nebo andělské?" Ptala se vzala ho kolem ramen, zatímco on si četl Sally zápisky ohledně Kouzelnických formulí.
,,Spíše andělský." Zalhal Zachariáš.
,,To spíš jsi mi spadl z nebe jako anděl Zachu." Řekla stále opřená o něho Sally.
,,A bohužel smrtka na Ronovi přišla zkrátka." Řekl Zachariáš.
,,Však ona si to vynahradila jistě na Grindewaldově sebrance." Řekla Sally.
,,No to je asi pravda." Uznal Zachariáš.
,,Víš koho jsem dneska měla za stolem jako nového klienta naší banky a proč jsem chtěla, aby jsi ses postaral o Ráchel a Noeho?" Ptala se Sally.
,,Vždyť já to beru jako samozřejmost Sally, že čas od času musím být ten otec na plný úvazek. Na těch dvou mám také podíl ohledně výroby, tak je mi jasné, že nechat v tom tě samotnou, tak to by jsi ses později nebo dříve nasrala. Však vzhledem k tvému časovému vytížení tak těch lidí muselo být víc." Řekl Zachariáš a poškrábal Sally po lopatce.
,,Co kdybys sis sedla do klína, budeme potřebovat menší vzdálenost." Řekl.
,,Ale, ale, pane Smithy, takto se nevyjednává. Však zpět k tomu mému dni. Nejprve jsem měla za stolem jednoho malého a velkého pana učitele, myslím pány Lupiny. Teddy by nejraději novou smlouvu rovnou snědl. A tak se podařilo jí uzavřít na třetí pokus a raději jsem to projela laminovacím kouzlem. Těžký klient." Řekla Sally a pokračovala.
,,No pak se mi tu objevila rodinka pana Snapa a to v kompletní sestavě. Jo i když žijí v nekouzelnickém světě, tak pan Snape potřebuje i magické konto pro jeho magické zaměstnání a rovnou založil i účty dětem, pro studijní účely. A Lucas byl zvědavý na ty trezory co tu máme, tak jsme si dali procházku našim podzemím a také celou bankou. Dokonce se zajímal co by se stalo, kdyby mi Britové přijali to divné euro, co se začíná šířit Evropou. Fakticky hodně chytrý hoch, ale co bychom chtěli, při jeho tatínkovi."
,,Nakonec bude mít u tebe každý kouzelník konto Sally." Řekl Zachariáš na to.
,,Ne u nás, tohle je banka rodiny Smith, tedy naší Zachariáši. Je i tvoje." Řekla Sally.
,,Pojď mám docela chuť na něco ostřejšího v kuchyni." Řekla Sally.
Zachariáš si pomyslel to by se dalo vykládat různě.
Bill Weasley se konečně objevil doma. Nakonec ten pobyt u Jacka se trochu protáhl. Ono pro Rona vyrobit Lapač snu nebyla vůbec lehká úloha a to ani pro hlavního šamana Aztéku dnešní doby. A tak se musel Bill tam usadit na nějaký čas a zažil jak naložily s Gridewaldem. Podařilo se jim ho proměnit do původní velikost, a pak ho bez milosti použili pro jejich rituály. Jak Jack řekl, tak nečistá duše jako tato, se hodí nejlépe pro dobré rituály pro uctění jejich předku.
Ale Bill to s přehledem přehlídnul, že je to oběť lidská, hlavně ho zajímala samotná výroba toho Lapače. Po podrobném popsání situace Rona, hlavní šaman se nejprve opil takovým způsobem, že div ho nekřísili v léčitelské klinice a následně se pak dal s velkou vervou dal do práce. Ale řekl, že pro Rona bude mnohem vhodnější mít Lapač snu u sebe, kdyby si někde dal dvacet, což se u očekávaní potomka maminkám stává, zvlášť, když jsou unavené.
Bill souhlasil. A tak na konci 20 dní výroby byl na světě Lapač snu v podobě šperku, který bude muset delší dobu Ron u sebe nosit a dávat pozor, aby se jím neuškrtil.
A s tímto šperkem a pár maličkostmi od svých přátel pro jeho maličkou Vicky vyrazil velice rád domu. Sice v jeho indiánských přátel bylo fajn, ale jemu poprvé se chtělo doopravdy moc domu, hlavně za Fleur a Vicky.
Nehledě, že se těšil, že se setká s Fredem!
Ano i k němu se ta zářivá novinka dostala. Stejně tak se těšil na společnost Remuse. Div neposkakoval jako šašek na Brazilském ministerstvu kouzel. Bylo mu jedno, že propásl oslavu vítězství v této chvíli mu bylo přednější Vicky, Fleur a Fred.
Když vystoupil doma v Doupěti a tak se hned ohlížel po tom živém Fredovi kde ten vězí.
Však v kuchyni k překvapení Billa se konala menší oslava narozenin Siriuse Blacka, protože byl jeho narozeninový den . Bill se trochu zastyděl, že úplně na něho zapomněl, ale tak alespoň popřál a pak padl kolem ramen div nepovalil Freda, který se pod ním ohnul jak ženská při tangu.
,,Nejdražší bráško, ty praštěná fazolko, ty kopečku neplechy, jsi doopravdy skutečný, nebo jenom bláznivý sen?" Ptal se Bill a neskrýval dojetí jak mu tekly slzy po tvářích.
Ron jim přivedl zpět Freda a Bill by nejraději zpíval všem bohům do oken za to.
,,Jsem skutečný k sakru Bille, proboha můžeš mě pustit. Nějak lapám po vzduchu jako ryba." Sípal Fred.
,,Och promiň, ale já nemohu této novince tak trochu uvěřit. Doopravdy …" Bill sice pustil Freda s obětí, ale stále ho držel za ramena.
,,Jo támhle je Remus a někde venku je i dokonce i Snape, nevím co napadalo Siriuse ho pozvat na svojí oslavu, ale on stejně vevnitř moc nesedí, je venku a učí prcky cvrnkat kuličky." Řekl Fred.
Bill pokýval hlavou a podíval se pořádně na obličej Freda a na každou pihu v jeho obličeji jestli to doopravdy odpovídá Fredovi.
Však si všiml jisté odlišnosti, od toho Freda předtím a to na jeho krku. Zamračil a odhrnul kus látky jeho košile.
,,Frede?" Ptal se.
,,To už jsem si řekl, když jsem šel do bitvy a přežiji, tak jsem si to splnil." Řekl Fred a dodal.
,,Stejně už s Georgem nejsme stejní tak jedna odlišnost podobě tetování navíc, není zas taková velká věc."
,,A co to je? Vypadá to hodně velké." Řekl Bill nejistě nad tím, co Fred provedl.
,,Testrál." Špitl Fred.
,,Ze všech …" Dál Bill nedošel.
,,Měl jsem být mrtvý, ale jsem živ a najednou je vidím i cítím. Jejich náklonnost Bille. Však už pátém ročníku jsem měl je rád díky Lence. Jsou to nádherná zvířátka, ať si říká kdo, co chce." Řekl Fred.
,,A mamka?" Ptal se trochu opatrně Bill.
,,Jí do toho nic není, jsem dospělý." Zazubil se Fred.
,,A to na krku je jaká část?" Ptal se Bill.
,,Ocásek." Řekl Fred.
,,Okej ocásku, tak mi řekni, kde najdu Rona?" Řekl Bill v tom chumlu hostu oslavence dne.
,,Ten je támhle, to v té zelené tunice a legínách s hvězdičkami." Posunkoval tím směrem Fred.
Bill tedy tím směrem vyrazil a došel k Ronovi, který zrovna seděl na pohovce nohu přes nohu a škrabal se na patě levého chodidla a přitom se stačil bavit o něčem s Georgem a přitom ukusoval očividně kus sýra, jestli se dle pachu Bill nemýlil, tak to byl Charliho smradlavý dárek.
,,Ach náš slavný idián se konečně objevil na scéně." Řekl vesele George, když ho uviděl.
,,No konečně, já už to nemohu snést tak vytěžovat Severuse Snapa. A rád bych si užil ten spánek bez výčitek." Řekl Ron, s lehkostí se zvedl z pohovky a objal ho.
,,Tak kde je lapač a jak dopadl Grindewald?" Ptal se jako první Ron.
Bill si uvědomil, že jenom podobnost v obličeji s mamkou není první ani poslední, co Ron dokáže. Jeho a maminčino obětí dokázalo být stejně pevné a drtící.
,,Mám ho v batohu a je malý. Hlavní šaman ti doporučuje ho nosit jako šperk u sebe. Je fakt pěkný a dušuji se, není růžový." Řekl Bill a snažil se z toho obětí dostat.
,,Aha takže šperk, fajn, hlavně když to nebude tak křiklavé a nebude to viset na krku jak krávě zvonec." Řekl Ron.
,,Ne." Řekl Bill a rovnou vyndal z batohu ten Lapač snu a podal ho Ronovi.
Ten si ho chvilku prohlížel v rukou. Bill si pomyslel, to si zase Snapova dcerka zase hrála na kosmetičku nebo co? Ron měl zase lak nehtech, tentokrát něco o co označovala Fleur kdysi jako francouzskou manikurou. Dokázala něco takového vůbec pětiletá?
,,No tak to tvým indiánským kamarádům děkuji. Je to hezké a doufám, že bude účinný a já už nic nepřivolám. Myslím, že jsem trochu zamořil Londýn zahradními skřítky." Řekl Ron.
,,Ty jsi ještě něco přivolal?" Ptal se Bill polekaně.
,,Jenom maličkosti, pár zahradních skřítku no pak se mi podařilo nějakým způsobem přivolat z Bradavic do mé ložnice, omylem podotýkám, vzhledem k té mé podivné magii, Moudrý klobouk." Řekl Ron.
Bill se jenom usmál.
,,Ron je hrozná konkurence, ukradl z Bradavic Moudrý klobouk, paní ředitelka z toho měla skoro srdeční slabost. To mi jsme nikdy s Fredem nedokázali. " Řekl George.
,,Já to neudělal schválně, nemůžu to řídit."Řekl Ron.
,,Víme, ale víš co dalšího Roník přivolal Bille?" Ptal se ho George.
,,Co?" Ptal se Bill.
,,Něco velice zajímavého, ale děsného na to, aby se to vrátilo na své místo. Harry a Terry s tím měli velké potíže." Řekl George.
,,Co?" Ptal se Bill.
,,Mládě, doopravdy maličké mládě, tak dva dny staré, ani ne, ostrohřbrtého draka, Bille. Ráno ho našel Terry, jak se k němu tulí a líže mu jazýčkem nos. Skvělý budíček dle něho. Bylo roztomilé, ale to si Roník fakticky jako domácího mazlíčka nechat nemohl. I když rozněžnil ten dráček i mne a to se mi ten exemplář z turnaje nelíbil." Zakroutil hlavou George.
Bill se poškrábal po hlavě.
,,To ti nestačí Rone jezevčík a sova a co jste vůbec provedli s fénixem?" Ptal se Bill.
,,Ehm toho už nemám, Bille, toho získala jedna malá čarodějka jako domácího mazlíčka. Stejně mě klovl, asi jsem ho naštval." Řekl Ron.
,,Kdo tedy?" Ptal se Bill.
,,Je v Anglesey u Galathey, k té se začal lísat." Řekl Ron.
,,Takže Fáweks si vybral tu Seamuse malou sestřičku jako novou majitelku, jak pozoruhodné. Vždyť patřil Brumbálovi a vybral si místo starého muže, mladou čarodějku, která ani nechodí do Bradavic. Takže zůstáváš u sovy Atlanty a svého jezevčíka Grega?" Ptal se Bill.
,,Rozhodně." Řekl Ron a dal si kolem krku sám Lapač snu. Docela mu slušel, pomyslel si Bill.
,,To je tak akorát. O koho se by se pak staral dřív." Dodal Ron a ukousl znovu sýru.
,,Doufejme, že to pomůže, no v pokoji pokaždé něco nalézt, co tam nepatří není zrovna pohodlné a zatěžovat Snapa, aby dával pozor na tebe a dávkovat do tebe bezesnný spánek také ne." Řekl George.
,,Dělal to hlavní šaman Aztéku, jestli tohle nepomůže, tak toho dědka vlastnoručně prokleji, slibuji." Řekl Bill.
,,To nedělej Bille kvůli mne, jsou to tvoji přátele, ne. Já to nějak přežiji." Řekl Ron a usmál se něho.
,,Takový optimista jsi od kdy Rone? Naposled jsi mi připadal z toho jak uzlíček nervů." Řekl Bill.
Na to si Ron sedl zpět k Georgi do pohovky trochu se zapřel dal ruku na opěrku a opřel si o ní hlavu než začal mluvit. Pohledem směřoval tak trochu neurčitě ven oknem ven do zahrady.
,,Tolika lidem jsem dal určitou šanci a oni se radují a užívají si života, že je to až nakažlivé a …" Ron se odmlčel.
,,A já je před pár dny slyšel." Řekl skoro neslyšně Ron.
,,Koho?" Ptal se Bill.
,,Moje miminka." Řekl Ron.
,,Abych to tobě vysvětlil Bille, tak tady Rony byl na ultrazvuku u madam Pomfrejové neteře. Ty jsi asi takto brzo Vicky ani neslyšel, viď?" Ptal se George.
Bill zakroutil hlavou. Ne Fleur ho vzala až na to vyšetření kdy se ukázalo, že to bude Vicky a ne kluk.
,,Možná budu znít divně, ale je to zvláštní pocit něco takového slyšet. Však mě to dodalo poměrně konstantní dobrou náladu za poslední dny. A nechci kazit tu náladu ponurými řečmi, když má Tichošlápek narozeniny. To bych kazil oslavu. A zatím to celé nějak zvládám uřídit a doufám, že ten lapač bude dobrá ochrana mého spaní." Řekl Ron a doplnil.
,,A také vím alespoň, že jsou lidé co mě nenechají ve štychu. Co to chtějí tu složitou cestu projít se mnou."
Teď dokonce složil ruce do sebe a díval se ně.
,,Doufám, že to mezi mnou a Terrym berete tak nějak v dobrém a nepřipadá vám to divné nebo proti přírodě."
,,Merline ne, Rone. Vůbec, nehledě, že teď oporu potřebuješ. Co na tom sejde, že je to Terry Bott. Dokonce i mamce to nevadí. A když si nepřivolal zpět starou čabraku tetičku Muriel, tak je to přece jedno, ne." Řekl George.
,,Souhlasím. Je mi to totálně putna a slyšel jsi někoho z rodiny o tom mluvit zle?" Ptal se Bill a přisedl vedle George.
,,Ne, jenom ty jsi byl delší dobu pryč a nevím, jak bude na to reagovat Charlie." Řekl Ron.
,,Čert vem Charlese, on se fakticky zachoval na rozdíl od nás v jisté otázce zle. Nechal nám tu Leona utekl od něho jako by nebyl. Jo skvělý, že poslal dárky, ale jeho přítomnost v životě jeho syna to nijak nenahradí. Tak co by tě měl nějak jeho zajímat názor na to, jak ty docela zajímavě ale zodpovědně vedeš život Rone." Řekl George.
Bill trochu překvapeně hleděl na George. Tak v tom to stále doutná, pomyslel si. Stále má určitou zlost na Charlieho, která se asi vztahuje směrem Cho a hlavně Leona.
,,George má kupodivu pravdu Rone, neobklopuj se lidmi, kteří mají na to negativní názor. Hledej ty co mají na to realistický nebo pozitivní názor." Řekl Bill.
,,Takže vám to nevadí?" Ptal se Ron.
,,Co je mi do toho? Sice mamka možná oželí to, že budete asi žít na psí knížku, ale dneska to není povinnost nosit prstýnky." Řekl Bill a zavadil prstem o ten svůj.
,,Hej nezahazuj mamce ten sen, možná budeme mít Roníka pod závojem nevěsty." Řekl George a užíval si se vší parádou, jak se Ron červená.
,,Ehm dojdu se podívat co kde je Harry." Řekl Ron a doslova úprkem vzal od nich roha.
George se uchechtl.
,,To nebylo nikterak hezké Georgi mu dát rovnou podnos tu podlost s nevěstou." Řekl Bill.
,,Ale byla to jenom sranda, ale je vidět, jak krásně do toho hagvaspára Ron je až po uši zaláskovaný ne. A věř mi, že takový pocit jsem u Holly nebo Calwaterové u něho moc neužil. Byl spíš u nich jenom zakoukaný a žárlivý. Nebyl tam podle mě ten citný cit jako u česneku, který roste ve špatné půdě." Mínil George.
Bill pozvedl obočí.
,,Brášku nebo sestřičku Rona, znám natolik, abych si té odchylky všiml. On nedával nic nikdy najevo, stále chtěl mít vše dokonale pod kontrolou a hlavně sebe. On je šachista a tak se chová i v životě. Chce si zachovat masku pokerového hráče, ale když něco doopravdy něco cítí, tak se nemá pod kontrolou a ta maska mu sleze. Proto byl tak nešťastný z toho, že nemůže ovládnout svou magii, tak jak by chtěl." Mínil George a dal si prst na tvář.
,,A taky jsem přišel jak to přivolání u něho fungovalo. Byly to jeho vlastní emoce a přání, aby jisté osoby žili. Ty co znal z Bradavic a osobně. Proto přivolal své bývalé profesory a jisté studenty." Řekl George.
,,Ale proč ne Doru a Katie." Řekl Bill a všiml si trochu smutnějšího výrazu v Georgovích očích.
,,U Dory je to, tak, že on jí jako studentku nikdy nezažil, nemohl jí vidět v Bradavickém habitu Bille. A ten jeho sen se odehrál jasně dle něho v Bradavické učebně. Vždy jí viděl v civilu, dalo by se říct. A Katie, tak u ní je ten důvod asi já. Já jí bohužel už nepotřebuji. Jsem zasnouben s Conny a Ron cítí, že já jeho straší bratr jsem šťastný. On chtěl přinést štěstí ostatním, kde cítil opak stále v zákoutí jeho duše, což také udělal, jistým způsobem." Řekl George a pokračoval.
,,Vrátil Sally Zachariáše, přivedl zpět Remuse a Snapa k rodinám, Levanduli k její malé sestře a Su a Lisu tak asi důvod bychom nalezly v Lillith Monnové a u Colina to byli Ronovi výčitky vůči jeho mamince a Martinovi. A Fred je jasný jako sluníčko, toho Ron chtěl asi ze všeho nejvíce zpět a zbytek rodiny také."
Bill byl překvapen na druhou. George dost možná měl pravdu a Ron je nejobětavější a láskyplný člověk kterého Kouzelnická Británie poznala. Vůči němu je i on sobec.
,,Slyšel jsem mé drahé exdvojče mě nazvat sluníčkem? Čím jsem si to zasloužil?" Ptal Fred a nesl jim máslový ležák.
,,Asi tím, že už si nehovíš v hrobě Frede." Řekl George a vzal si od něho máslový ležák.
,,Tichošlápek jinak na večer chystá u svého bráchy takový menší pokerový večer a zve nás." Řekl Fred.
,,Jo a s kým budeme mít čest?" Ptal se George.
,,Mojí maličkostí, naším drahým tatínkem, panem Kopálem a naším exministrem a profesorem Lupinem a lektvaristkým géniem Snapem a Regulusem Blackem a Harrym s Nevillem. Trochu těší hra takto ve větší skupině. Co říkáš Georgi, zkusíme to sebrat jim cvrčky?" Ptal se Fred.
,,No za pokus by to stálo." Řekl George a zajiskřilo se v očích. To si přece nenechá ujít.
,,Já se odtáhnu domů za Fleur a Vicky." Řekl Bill.
,,Tvoje volba tatínku." Mínil Fred.
,,No jo ocásku, ty nemáš žádné závazky, ta si toho mládenectví užívej dokud můžeš." Řekl Bill.
,,Já nejsem žádný ocásek." Řekl Fred a vycenil zuby.
,,Jaký ocásek?" Ptal se George.
,,No myslím to jeho tetování na zádech a krku, toho testrála. Ocásek má nahoru, tedy spíše ohon, pořádnou žíni testrál nemá, jenom pár chlupů." Řekl Bill.
,,Jo toto. Je to zajímavé umělecké dílo, ale podle mě podivně natočené na těch zádech Freda." Řekl George.
,,Mě se to tak líbí a vyhnulo se to citlivějším místům mých zad. Kdo by to kdy řekl do Malfoye, že se bude zrovna kamarádit s tatérem a ještě s mudlou." Řekl Fred.
,,Takže ten Eric." Řekl George.
,,Harry my ho doporučil. Georgi ty jsi mi docela zatajil zajímavé věci, hlavně jisté potetováné lidi jako Harryho a Hermionu nehledě na to, co nosí Draca Malfoy na ruce." Řekl Fred.
,,No s tím přišel Malfoy na Hermionině oslavě, dal jí to jako poukázku v dárku a ona doopravdy do toho šla během Vánoc. Já jsem to její tetování ještě neviděl." Řekl George.
,,Pech, mne ukázal Eric fotku. Ona tam má Norbertu, však víš toho draka z jejich prvního ročníku. Hezky to zakrylo ten nápis. Na první pohled fakticky není vidět." Řekl Fred.
,,Draka?" Ptal se Bill.
,,Dráče, maličké mládě, co se jí protahuje na paži. Eric si svoje díla fotí pro další zákazníky co úplně nevědí co chtějí." Řekl Fred.
,,Charlie by pukl závistí." Řekl George.
,,Jo. Však ještě lepší si nechal udělat dle mého Harry. Je to také krásné magické zvířátko. Ten má rovnou hippogrifa, na rameni. Vypadá jako by tam seděl, dost trojrozměrně, jak to ukazuje ta fotka. V reálu jsem to ještě neměl tu čest, možná v létě." Řekl Fred.
,,Což platí i o tobě, Frede." Usmál se Bill.
,,Ale já na rozdíl od Harryho nenosím propíchnuté uši. To by bylo ne mne moc." Řekl Fred.
,,Jo to udělal kvůli akci na Grindewalda, ale nechal si to. Divné, ale vypadá to fakticky dobře, zvlášť s těmi starými zuby kdo ví čeho." Řekl George.
Bill se zasmál a povídá.
,,Schválně hádejte čí zuby to jsou."
,,Netuším, dračí asi ne, to by byly větší." Řekl zamyšleně Fred.
,,No buď jsou z Egypta nebo Jižní Americky a přišel si s tím v roce 91 poprvé a mamka div neskákala do pekla a zpět z tebe Bille." Řekl George.
,,A mi jsme se zapomněli zeptat co to vlastně je nebo odkud to je. Ale jak vidím, tak ty máš několik sad, tak ti ten jeden pár, co jsi věnoval Harrymu asi moc nemrzí co?" Ptal se Fred.
,,To jsou zuby Rohatého hada." Řekl Bill.
,,Auu čím si to ten had zasloužil, že si mu je vytrhl Bille?" Ptal se George.
,,Já mu je netrhal za živa, ale prostě jsem to vytrhl už mrtvému exempláři." Řekl Bill.
,,Ale nezabil jsi ho doufám … ne?" Ptal se Fred.
,,Ne spíš jsme se dostali k nedávno uhynulému kusu tohoto vzácného zvířete s Jackem a rovným dílem jsme se podělili o to, co z toho hada zbylo." Řekl Bill.
,,Ach tak." Řekl Fred.
,,Však Harry je teď neškodný tvor, který se tak jedině stará o to, aby se mu dařilo v tom jeho kurzu vaření, aby se něco zlého nestalo Ronymu a měl vyváženou stravu." Řekl Fred.
,,To říkáš o chlapovi, který vyvolal revoluci a udělal prach Voldemorta? Mne rozhodně Harry jako neškodný nepřijde." Řekl Bill.
,,Jenom stávající pohled. Asi schytává pořádnou drškovou od Levandule a Ronyho. Když je má pod střechou." Řekl Fred.
,,Levandule to jako Levandule Brownová, ta bydlí u Harryho?" Ptal se Bill.
,,Zatím, než dokončí si opravu domku, při práci jí to tak rychle nejde a tak bydlí u Harryho a přímo o ně pečuje nebo spíš peskuje hlavně Nevilla." Řekl George.
,,Jo a pořádně. Však myslím, že to prospívá tomu domu. A trochu možná to prospívá i Ronymu." Řekl Fred.
,,A já v ní získal velkou posilu do mého obchodního týmu. Moje srdéčko Nebelvírské mi vytrhlo trn paty a řídí mi sexschop, že počítám obrat do stovky." Usmíval se Georg.
,,Moje milé exdvojče, pro Merlina, to ti jedna ženská nestačí, vždyť máš Conny." Řekl Fred.
,,Ty jsi jediný kdo proti ní něco má, přitom nevím, co řešíš. Je to jenom parťačka a ona je v tom jak ryba ve vodě. To ty jsi do toho nechtěl jít Frede, tak můžeš být rád, že tam nejsi ne?!" Řekl George.
,,Nebo se ti nelíbí nová šéfová jednoho našeho obchodu. Je kus." Řekl George a dodal.
,,Byla správná věc udělat z toho malé království Levandule. Dala tomu obchodu šmrnc a jak bych to řekl, jo kouzlo. Už to není sklad." Řekl George.
,,Ne jenom se mi nelíbí, že tam dělá takové rodeo. Je jak živelná pohroma, když k nám vrazí do Kouzelnických kejklí. A to její ,,milí drahouškové!" už fakticky snáším jenom s obtížemi." Dopil máslový ležák Fred.
George se zamyšleně podíval na Freda. Ten byl jisto jistě přetažený špagát k rupnutí.
,,Okej Frede tak tě pošlu pracovat s Levandulí, aby jste se blíže poznali a udobřili napjaté vztahy. Ona je milá holka a ty máš jenom strach z nekonvenčního chování, kdy se snaží být nám prospěšná, když jsem jí dal pracovní místo tak na rychlo, aby měla dobré finanční zázemí." Prohlásil George.
,,Nééé, to mi nedělej Georgi, prosím, ne k Levanduli." Řekl Fred poplašeně.
,,Co z té holky tak vyvádíš sakra bráško." Řekl Bill.
George se jenom zasmál.
,,Levandule chodí velice elegantně a vyzývavě oblečená jako velice krásná dáma a bráškovi tím zvedá mandle a to tam dole a velice ráda nás objímá."
,,Ne rozhodně ne, nehodlám se o tom bavit. Levanduli ve svém dosahu fakticky nechci." Řekl Fred a podrážděně odkráčel ven. Asi nakopnout pár zahradních trpaslíku.
Bill jenom pozvedl obočí.
,,Asi ho i tak pošlu do našeho ráje, zdá se být přetažený. Potřebuje minimálně masáž a něco na uvolnění napětí. Nejlepší by bylo kdyby si našel ženskou nebo chlapa. Takto mi bude brzy chrlit oheň." Řekl George.
,,A má to vyřešené z bydlením?" Ptal se George Bill.
,,Já mu do toho moc nemluvil, ale alespoň se mi podařilo ho přemluvit nic si nekoupit, ale projmout si to, když zatím nevidí nějakou jasnou budoucnost. Prej má něco vyhlédnuté Kentské čtvrti u Belize, co se mu líbí. Dohodl si na příští pondělí prohlídku. Víc zatím nevím. Takže jediné, co se dá očekávat, tak to, že Fred hodlá zůstat také v Londýně jako já. Však zatím bydlí tady v Doupěti ve sterém pokoji Rona představ si, ani nevlezl do našeho starého." Řekl George.
,,Hm dobrá, to je zvláštní, ale neříkal si, aby si někoho našel?! Já myslel, že chodil z tou Angelinou?" Ptal se Bill.
Na to se George zasmál.
,,To už je hodně stará zpráva drahý starší brácho. To bylo jenom rande na ten zatracený bál v našem šestém ročníku. Klidně ti řeknu, že se zatím krom Lenky Fred nedostal. A to jí měl po nějaké době plné zuby. Byla něho příliš dravá a chtivá. A vlastně to bylo jenom o tom, Fredy jenom prostě nechtěl odejít z Bradavic z prázdnou, ale jako muž. No to se mu možná povedlo, ale … od té doby …nic." Řekl George.
,,Nic?!" Ptal se překvapeně Bill.
,,Možná bráška umí flirtovat nebo říct ženské, že je krásná, ale tím to dle mého úsudku hasne. Já s tím problém nikdy neměl, ale on vždy stojí stranou jako věž. Natož aby byl nějak vyhraněný. Dokonce oproti Colinu Crevrymu, je Fred v této otázce neuvěřitelně zabedněný." Řekl George a zapřel se do pohovky.
,,Jo potom chápu, že ho chceš poslat do toho tvého ráje. Není to však trochu drastický přístup?" Ptal se Bill.
,,No trochu jo, vzhledem, že je to můj bráška, ale on doopravdy reaguje dost nepříjemně na ženy v okolí poslední dobou, je jak zaražený prd a stojí většinou jako kůl v plotě. Vidím v něm závist, když si dávám zrovna líbačku s Conny když přijde do krámu nebo tam přijde Levandule, nedej bože když nás navštíví Susan nebo jiná mladá žena. Nechci jeho citům nějak ublížit, ale začíná být nepříjemný." Řekl George a na moment zavřel oči.
,,Vidím ten problém, on zůstal stejný a ty Georgi jsi trochu starší a no moudřejší. Nabral si znalosti, jiné rysy než jsi měl před rokem a je to vidět." Řekl Bill.
,,Jo teď je z toho obří problém." Řekl George.
,,Ne, jenom prostě jste se rozdělili. Nic víc, jenom dospělost, Georgi. Však si zvyknete." Poplácal ho po rameni Bill.
Přidáno 15.2.2020
