Kapitola 26 – Na nové adrese

Toto bylo oficiální setkání dvou ministrů kouzel. A to Velké Británie a Německa. Konalo se na celkem neutrálním místě na ostrově Mann v jednom z místních hotelu ne kouzelníku, kteří ani neměli páru, kdo si tu dává dostaveníčko.

Hyacint Karlstein von Hochstein seděl ve křesle a v ruce měl skleničku ale ne

s žádným alkoholickým nápojem. On moc nepil alkohol a spíše se tomu vyhýbal jako čert kříži a tak zvolil jeho oblíbenou malinovou limonádu, když jí měli v nabídce.

To Dirk Cressewell si dopřával jako brit každým coulem anglický čaj ačkoliv nebylo ani zdaleka okolo páté. Však vzhledem k situaci si ho rád dal. Ano byl konečně klid, jak se zdálo.

,,Takže jak to dopadlo s přívrženci Grindewalda?" Ptal se své německé kopie v úřadu.

Hyacint stále byl v této funkci, ačkoliv jenom do voleb příštího března kdy budou regulérní volby pro tuto pozici a on ani tak o to nestál být znovu zvolen. Být ministrem kouzel byl velice náročný podnik než jeho předchozí pozice Hlavouna. A toho papírování byla přímo hromada.

,,Velice překvapivě rychle a špatně, Dirku." Odpověděl Hyacint a pokračoval.

,,Ano většina z toho stáda krav doopravdy byli jeho přívrženci a ta proměna jim moc nesedla. Stále mají jisté neblahé následky, hlavně ti, jenž byli předtím mužského pohlaví." Zamračil se Hyacint.

,,Mohu se zeptat ve vší slušnosti jaké, Hyacinte?" Ptal se Dirk.

,,S klidem ti to řeknu Dirku, ale v jejich kůži bych nechtěl být. První nepříjemnost s kterou ti muži zápasí je nesnášenlivost vůči hovězímu masu, nemůžou ho pozřít, aniž by neměli závažné žaludeční nebo střevní potíže. Další je, velice delikátní, jak řekl léčitel jenž je měl na starosti, při jejich přijmu do našeho kouzelnického vězení." Řekl Hyacint.

,,Delikátní?" Ptal se Dirk.

,,Vyskytuje se u nich jev, který mají jinak jenom ženy v pokročilém stádiu těhotenství či době po porodu dítěte. Jemně řečeno, dostavila se u nich mírná laktace, tedy výtok z prsou." Řekl Hyacint a napil se své malinovky.

,,Hm nepříjemné, a je to trvalé nebo je to jev, jenž u těch lidí zmizí?" Ptal se Dirk.

,,To se neví, léčitel mi to nebyl schopen s určitostí říct." Řekl Hyacint.

,,A podařilo se dostat i ty ostatní?" Ptal se Dirk.

,,Do určité míry ano, ale nastala vážná situace." Řekl Hyacint.

,,Jaká?" Ptal se Dirk.

,,Víc jak 25 procent z nich má z neznámého důvodu dračí spalničky. Očividně někteří se budou s tím dlouho léčit. Dalších 11 jedinců nese známky pokousání běhnicemi a mají různá ložiska nekrotické tkáně, která se musela odstranit. A neposlední řadě, jeden totálně nic ani své jméno si nepamatuje. Hrozné, jak takového člověka poslat do vězení, když si ani nepamatuje jak se jmenuje nebo, co provedl a místo paměti má prázdnou místnost." Řekl Hyacint.

,,Nehezké, a kolik jich bylo tedy dohromady chyceno?" Ptal se Dirk.

,,58 kouzelníků a 26 čarodějek a velice doufám, že nám nikdo neunikl. Byli jsme velice důkladní a prohmátli jsme jejich paměť na základě obvinění. Žádná výmluva na Imperius a tak podobně nefungovala vzhledem k ovzduší mezi kouzelnickým lidem v Německu." Řekl Hyacint.

,,Doufám, že ministr kouzel Francie dělá to samé, ale jemu to jde o dost pomaleji, jak vidno." Řekl Dirk.

,,Ano, má tam větší bordel než mi." Uchechtl se Hyacint.

,,Nemáte potíže se přeplněním vězení? Případně bychom mohli vypomoci kapacitou našeho Azkabánu." Řekl Dirk.

,,Nikoliv, sice kapacita je z 81 procent obsazena, ale zvládáme to. Děkuji jménem Německého ministerstva kouzel za případnou pomoc." Řekl Hyacint a pokračoval.

,,Jak u vás podařilo dohledat přívržence Grindewalda a máte je doopravdy všechny?" Ptal se.

,,Ano, vzhledem k neoblibě Grindewalda v naší zemi, byl počet britských kouzelníku a čarodějek v jeho řadách minimální. Však jsme je rychle pochytali. Celkem se jednalo o 4 kouzelníky a dvě čarodějky, povětšinou důchodového věku až na pana Hopkinse, který naopak byl velmi mladý. Však vzhledem informacím, jenž předal Grindewaldovi nám výrazně uškodil a našim občanům, byl obviněn z vlastizrady a byl podle toho odsouzen k 50 letům vězení v Azkabánu. Odejde doufám však z vězení ještě po svých." Řekl Dirk.

,,Výborně, a ten mladý muž, jenž se stal obětí odběhu nepovolených informací z jeho paměti, ten pan Mcmillien?" Ptal se Hyacint.

,,Plně se uzdravil a znovu si užívá plně života, i když ho to stálo jeho vztah s přítelem. Však on jistě dlouho nezůstane sám." Řekl nadějně Dirk.

,,To je dle mého mínění dobrá zpráva. Nepřál jsem nikomu skrz tento konflikt nic zlého. I když se tak stalo, bohužel a já mohl jistým lidem jenom kondolovat." Řekl s upřímností Hyacint.

,,Však snad je už po všem." Řekl Dirk.

,,I když ne pro všechny, ve Francii stále mají co dělat, aby se vypořádali s tím, že bylo jejich území zneužito k takovým činům. Nehledě na rodinu Weasley." Řekl Hyacint.

,,Jistě, ti ukázali veškerou moc jenž mohou našemu státu nabídnout. Je to kupa draků, jenž není radno dráždit. O to více jsem rád za jejich činy, bez nich bychom vypadali velice bledě a stále starobyle." Řekl Dirk a doplnil.

,,Vy však Hyancinte máte jistě bližší zprávy než já, když jste dobrý přítel George Weasleyho." Řekl Dirk.

,,Ano, to zajisté ano, ale kontakt se nám nějak smrskl pracovním vytížením. Však, ale jsem pozván na křtiny jeho neteře Victorie Weasleyové, které se hodlám účastnit." Řekl Hyacint.

,,Och a kdo bude kmotra?" Ptal se zvědavě Dirk, jelikož to nevěděl.

,,Netuším." Pokrčil rameny Hyacint, ale dodal.

,,Však s touto pozvánkou mi do předu přišla pozvánka zároveň a svatbu jeho bratra Percyvala v srpnu." Řekl Hyacint.

,,Tak to se tam Hyacinte jistě sejdeme, já půjdu rovnou na dvě svatby. Tu Siriuse Blacka a tu Percyho Weasleyho. A ke všemu obě v období srpna." Zasmál se Dirk.

,,Lepší než pohřby, tyhle svatby."Řekl Hyacint.

,,Ano hlavně když nám vstalo pár lidí z hrobu a znovu pochodují mezi námi." Řekl Dirk.

,,To jsem také slyšel a byl jsem mírně řečeno v šoku. Ten Gaii dar je velmi mocná magie, o to s větší opatrností se s ním musí nakládat. Jak se vůbec těm novým lidem vůbec daří. Sice vím o Georgově dvojčeti ale o ostatních mi zprávy unikají." Řekl Hyacint.

,,Rád doplním, Remus Lupin znovu začal učit na Bradavické škole, ale jenom na zkrácený úvazek, aby se mohl věnovat synovy. Však jsem se nechal slyšet, že půjde za svědka Siriusi Blackovi na svatbě. Pro něho jistě také určitá čest, když už jsou přáteli tak dlouho." Řekl vesele Dirk, který tohle těm dvěma upřímně přál.

,,Severus Snape konečně dokončil nastěhování a usazení své rodiny v novém domově. Začal se věnovat na plno nové práci na nových či staronových letkvaristických projektech s profesorem Sirkou z Budečské školy. Také si zažádal dle profesora Toffyho o licenci brát pod křídla uchazeče o mistrovský titul v z lektvaristiky jako učně studenty. Ta čeká na zpracování dle všeho, protože někdo z té komise, co to zpracovává onemocněl."

,,No to se holt stává." Řekl Hyacint.

,,Však dle horké novinky od Reguluse Blacka, náš drahý lektvarista nelenil, a očekává v prosinci nový přírůstek do rodiny." Řekl se smíchem Dirk.

,,Merlinovy podvlíkačky, ten se rozjel tedy ve velkém." Řekl Hyacint.

,,Asi převážila u našeho drahého lektvaristy veškerá radost z opětovného návratu mezi živé." Řekl Dirk a pokračoval dál.

,,O Frederickovi Weasleym, asi jsi slyšel své. Takže přejdu k ostatním. Slečna Brownová konečně před dnem a něco se ujala své sestry a obě se odstěhovaly do baráčku, který jim dal darem pan Harry Potter. Však jak se zdá se jí podařilo uchytit v tom sexschopu v Příčné a je tam velice spokojená jako nová vedoucí." Řekl Dirk.

,,Ano obchody dle George mu i zde jenom kvetou jako ty jarní květiny venku. Na lidi přišlo skutečné jaro." Řekl Hyacint.

Nad tím se Dirk zasmál.

,,A Regulus mi též zdělil, že se v tom obchodě uchytila jak slečna Turpinová tak Lieová, což je potěšující." Řekl Dirk.

,,Jak vidím, že v mladším z Blacků, jste Dirku našel dobrého přítele?" Ptal se Hyacint.

,,Ano je mi milé si s nim občas jak říká poklábosit na lidské úrovni Hyacinte. Ačkoliv zatím zůstal tak mlád." Řekl Dirk a pokračoval.

,,Poté je případ pana Zachariáše Smithe, ten se přihlásil kupodivu na zkoušky OVCÍ a bude se jich účastnit v běžném termínu společně s ostatními studenty. Docela mu fandím, že má tolik odvahy takto naráz to zkusit." Řekl Dirk.

,,Ale však má na to nárok si dodělat si studium."Řekl Hyacint.

,,Ano to má, slyšel jsem z Mrzimorského zdroje, že by se rád přihlásil na bystrozorský výcvik." Řekl Dirk.

,,Tím líp pro Velkou Británii, když Bradavická armáda se aktivně zapojuje do bystrozorských jednotek ne." Řekl Hyacint.

,,Ano to zajisté ano. Dále je tam pan Crevry, který podle Lady Woodové zažádal o dodatečné zkoušky pro šestý ročník a chce dálkově, vzhledem k rodinným povinnostem, si dodělat školu. Ten mladý muž je tak zodpovědný, až je to vzhledem jeho věku hrůza, dle Camily." Řekl Dirk.

,,Možná je to také dobře." Pokrčil rameny Hyacint a na oplátku se zeptal.

,,A jak jinak se vede kouzelnické společnosti u vás, máte už konečně vyřešeno to dilema se skřety?"

,,Och ano, skoro, bohužel musím říct. Její veličenstvo britská královna odňala skřetům právo razit galeony a ražba byla přesunuta dočasně do provizorního umístění v královské mincovny. Ti byli z toho vzteklý jak dogy. Však následoval výnos, který velmistra Gringottovi banky obžaloval z vlastizrady a zadržování bohatství kouzelnického lidu. Byl uvězněn v Azkabánu na povel britské královny. Gringotova banka šla pod státní kontrolu po dobu čtyř let, jenž vede Lord Wood. Skřeti se museli podvolit, protože jinak by Gringottova banka krachla, což na druhou stranu byla ohromná škoda." Řekl Dirk a upil čaje.

,,A vedoucí odboru finančního dohledu Ministesrtvu kouzel pan Williem Weasley zahájil informační kampaň ohledně změn co nás čekají v naší kouzelnické měně poprvé za historii. Jde to na všech mediálních pásmech. Noviny tak rádio, jelikož to započne už příští rok." Řekl Dirk.

,,Ano velká změna, pro vás. My jsme se museli v roce 48 podvolit užívání marek, však jenom vy z Británie jste si kouzelnickou měnu udrželi zde v Evropě. Tak si jí držte, je to cenné dědictví." Řekl Hyacint.

,,Toho se já díky Williemu Weasleymu nebojím. Ba naopak dle mě gaelon tímto posílí svojí moc, když ražbu budou vykonávat kouzelníci. A on dal dohromady i finance Ministerstva, takže se přišlo na spoustu podvodu a děr. Doopravdy jsem velmi rád, že je Williem Weasley tam a dělá doopravdy velké pokroky a utváří lepší finanční zázemí naší společnosti." Řekl Dirk.

,,Ano a s Mžourovem a Hůlkovem to bude ještě lepší." Řekl Hyacint.

,,Byl jsem se tam podívat, rychle roste jak pšenice jak Mžourov tak Hůlkov. Obsazenost obou míst je tak 88 nebo skoro 89 procent a první obyvatelé se jistě nemůžou dočkat své nové adresy." Řekl Dirk.

,,Fénixův oheň je doopravdy uhodil do živého a přímo září jako polárka Dirku. V Německu a v dalších západních státech se formují podobná uskupení, jenž berou je za vzory. Myslím, že za deset let se o nich bude učit jako o průkopnících ve kouzelném obchodě. Jestli ne kouzelníci mají Steva Jobse v Americe, tak vy v Británii máte Fénixův oheň v čele s Georgem a panem Dracem Malfoyem. Jsou malým velkým zázrakem." Mínil Hyacint.

,,Jak pravdivé, doufám, že toto spojenectví se jen tak nerozváže a budou jak dobrými obchodními partnery, tak přáteli. Aby nenávist mezi těmi rody šla ke dnu jako Grindewald." Řekl Dirk.


Colin otevřel zadní dveře mámina auta a rozepnul Martinovi bezpečnostní pás jeho autosedačky a vzal ho do náručí. Jo dnes měl Martin svoje první narozeniny, ale místo narozeninové oslavy měl pro něho Colin něco mnohem lepšího. Doufal, že to Martin ocení, protože si s tím dal doopravdy práci.

,,Tak tady budeme teď bydlet Martine." Řekl Colin a podíval se před sebe na baráček před sebou.

Obydlel ten byt, co získal od Dudleyho Evanse a zařídil ho pro všechny tři, takže tam mohla žít i jeho mamka, když se jí bude chtít.

S Martinem v náručí vešel přes vchodové dveře do chodby, kde bylo šest dveří do všech místností bytu.

,,Tady to vypadá dost útulně Coline." Řekla jeho mamka.

,,Já se snažil to tak zařídit. Byla to výzva." Řekl Colin ale otočil hlavu zpět na Martina.

,,Tak a teď se půjdeme Martine podívat do tvého pokojíku, jo." Řekl a šel chodbou, kde byly různé fotky jak rodinné tak tak Colinových přátel a přišli do druhých dveří, které měli na sobě barevný nápis Martin. Vešli do prostředního pokoje po levé straně. Martin vykulil hned u dveří své oči a díval se na lustr ve tvaru dvojplošného letadla. Ale to nebylo vše co bylo na tom pokoji zajímavé pro něho. Velký koberec s vláčky, police se plyšáky a velký plyšový medvěd sloužící jako křeslo. Také malý stolek s barvičkami a papírem, ale i postýlka, skříň, komoda a tak dále. Prostě takový malý dětský ráj.

,,Kristovo noho Coline, a to jako jsi udělal jako sám nebo jak?" Ptala se jeho mamka.

,,Tak trochu, ale když už Martin bude, tak ať má své království ne. Ne pokoj po mě nebo Denisi, to se nehodí mami. A já nějaké prachy získal tak nebudu přece na Martinovi šetřit." Řekl Colin.

,,Ano, já holt neměla tolik sil, abych to vše zařídila, ale Martin si to zasloužil." Řekla jeho mamka.

,,Pojďte se podívat na ostatní pokoje. Potom se sem Martine budeš moc na chvilku vrátit. Dneska máš narozky, tak si musíš hodně užít. Od toho narozeniny jsou, prostě dělat co nás nejvíce baví." Řekl Colin poučným tonem ke svému synovi.

Následně se podívali do pokoje Colina, to byly následující dveře, pak do pokoje asi jeho maminky jako čestného hosta, který měl hned dveře do zimní zahrady. Jo to byl jeden problém, který zatím Colin nebyl sto s Dudleym vyřešit. Co s květinami po jeho mamince?! Bylo tu mraky afrických fialek a další květiny a Dudley je neměl kam zatím dát, dokud se jeho barák nedostaví. Však Abigeil je v domě chtěla na památku Petunie mít. A tak je dostal na povel Colin ke svému děsu. Slíbil, že se zatím o ně postará, ale bál se, aby na jim neuškodil Martin a tak nechal zimní zahradu zavřenou na petlici.

,,To je pokoj pro tebe mami, když mi budeš Martina občas hlídat. Sice mám na pondělí a čtvrtek hlídání a také se nabídl Justin, jako kmotr, ale …tebe mám radši." Řekl Colin a stále s Martinem v náručí mamku objal.

,,Já vím zlatíčko, bude mi ctí. Sice na babičku jsem mladá, ale co nadělám, už jsem si nějak zvykla, že mi Martin začal říkat babi nebo babá." Řekla jeho mamka.

Následně šli do obývací lodžie, kde předal Colin mámě Martina a řekl.

,,Strpeníčko." A odpelášil do kuchyně.

O chvilku později se ozvalo stále hlasitější Happy Birthday a Colin šel do lodžie s tácem na kterém byl narozeninový dort s jednou prskavkou namísto svíčky z které lítaly jiskřičky kolem dokola.

,,Tak tady máš první narozeninový dort Martine." Řekl s úsměvem od ucha k uchu.

Patricie Crevryová snad byla ještě více nadšená než malý oslavenec. Tohle si bude pamatovat na věky věků.

,,Kdo to pekl?" Ptala se.

,,Ne, já rozhodně mami ne. Já péct dorty fakticky neumím." Řekl na svou obranu Colin.

,,No to je mi jasné, ale je výborný." Řekla a koukala jak se dortem cpe její vnouče s takovou vervou až se mu dělají boule za ušima.

,,To je dárek pro Martina od Harryho. Já nechtěl, aby mu kupoval nějakou hračku, když mi pomáhal tady to zařídit, ale on si neodpustil mu upéct dort. Však asi se trefil do Martiho vkusu na sladké přímo do černého, čert jeden pekelný." Řekl Colin a sám jedl další kousek dortu.

,,No tvůj kamarád velice šikovný v kuchyni." Řekla jeho mamka.

,,Pravda." Řekl Colin.

,,Co dalšího máš v plánu pro Martina Coline?" Ptala se ho mamka.

,,Zoologickou zahradu a pak oběd a hajdy do postele. Odpoledne asi návštěvu v Prasinkách a pak se uvidí jak Martin rychle usne. Co Martine vydržíš ten den?" Ptal ho Colin.

Martin se něho podíval s prstem v puse celý od modré polevy dortu.

,,To asi má být ano co?" Řekl zamyšleně Colin a máchl hůlkou a z jeho pokoje přilétl ještě balíček podivného tvaru rovnou do lodžie.

,,Co to je?" Ptala se jeho mamka.

,,To že dostal novou adresu Martin neznamená, že by neměl dostat žádný jiný dárek. Však dle mého mínění jeden stačí." Řekl Colin.

,,Marti, tohle máš k narozeninám jako dárek, mám ti to pomocí rozbalit?" Ptal se Colin a vzal ho na klín a společně se pustili do rozbalování a trhání toho dárku.

Bylo to podivné plyšové zvířátko napůl lev a napůl orel, přišlo Patricii Crevryové.

,,Co to je Coline?" Ptala se, protože v magických zvířatech nevyznala.

,,Plyšová imitace griffa. Doufám, že se Martimu bude líbit, co říkáš Marti na nového kamaráda griffa?" Ptal se Colin.

Martin nejprve mlčel a pak řekl.

,,Gliifí …" ukázal na griffa a pak se otočil hlavou na Colina ,,a táta."

To Patricie Crevryová už třeštila oči. Zatím totiž Martin neřekl pro ní jedno důležité slovíčko. To, které by mělo patřit právě Colinovi. A ona si myslela donedávna, že bude Martin jenom ukazovat a říkat toto jenom fotografii. Však zázraky přímo božské síly se doopravdy ději a není to pohádka.

,,Řekl jsi právě Marti, táta?" Ptal se stejně vytřeštěně něho Colin.

On sám toto rozhodně tak rychle nečekal, nebo až později, že byl teprve v jeho životě tak krátce a moc často jako syna ho neoznačoval, říkal mu především Martine nebo Marti.

,,Táta." Řekl vesele a sám sebou přesvědčeně Martin.

Colin byl trošku stále opařený tím vývojem, ale byl rád, tak Martina objal a rozesmál se na celé kolo. Dneska je vážně fantastický den.


Dudley vystoupil ze svého auta a ještě jednou se podíval na foťák v jeho rukou, který si půjčil od toho Colina Crevryho. Fajn kluk, který si rozhodně zasloužil vstát z mrtvých. Dudleyho sice zarazila celá ta magie a v první chvíli si přál, aby Ron přivolal jeho maminku, ale pak si uvědomil, jak těžké by bylo pro ní zařadit se znovu do života zvláště jako ne kouzelnice. To by moc dobře nešlo. A tak tuhle myšlenku pohřbil.

Však jeho smutné pocity dost vzápětí přebil den, kdy přišel na svět jeho syn Jared. Sice pro něho ne zrovna luxusní den, ale spíše den kde se tak trochu ocitl v kolotoči jak prádlo v pračce. Však řekl si, že o proti bolesti, kterou prožila Abi, to bylo nic. A jeho bolavá huba kupodivu přestala bolet už po několika dnech, což bylo jasné znamení, že zánět zmizel a on muže normálně jíst a mluvit.

Což bylo děsně fajn! On totiž návštěvy zubaře bytostně nesnášel.

Hlavně při jeho častých návštěvách Abi a Jareda v Bradavicích. Ano byl tam teď každý den minimálně dvě hodiny a účastnil takových těch malých rodičovských libůstek jako bylo přebalování a tulení a tak dále. Jared si jeho a Abi učiněně užíval. Však Dudley si musel uznat, že první přebalování bylo pro něho přímo nechutný zážitek, protože z toho co Jared vyprodukoval mu bylo šoufl od žaludku. Tolik k jeho mužnosti, dle Abi, když on se snažil uklidnit žaludek nad záchodovou mísou.

Naštěstí příště už dýchal raději pusou než nosem, aby moc nedýchal toho hovínkového odéru, však ten přestal být tak hrozný. I když Dudley se domníval, že mimča mají ty nehorší výměšky hlavně zhruba tři dny po narození a pak už to je celkem jde. Ale na to expert nebyl.

A včera ho Abigeil pověřila speciálním úkolem. Měl zdokumentovat jak pokračuje stavba jejich baráčku. Dudley byl také zvědavý jak daleko s tím jsou a kdy on bude moct začít zařizovat konečný produkt té stavební firmy, když bude už 30.června Abi a Jareda vyzvedávat na Londýnském Kings Cross.

Jo Abi chtěla společně Jaredem naposled vlakem z Bradavic a jeho návrh, že by je vzal autem neprošel. Nevadí, poletí z Londýna do Mžourova. Také kousek cesty, který se jistě Jaradovi bude líbit. Už teď se zdálo že má rád ty dupačky s autíčky, co mu ještě koupila jeho babička a Abi se vší láskou ho do toho oblékla.

Mžourov však jak se zdálo rostl jako houby po dešti. Byl tu čilý ruch jako na staveništi má být. A těch lidí co tu bylo. Malá armáda dělníku v karmínově červených úborech a pláštích s náčiním a tou nezbytnou pro ně kouzelnickou hůlkou tu snad bez přestávky něco dělala a pracovala.

Šel pomaličku už označenými ulicemi a díval se kolem a pod sebe, jak to tu začíná vypadat. K světu.

Došel do ulice skřítka Dobbyho, jenž měla být jeho novou adresou a koukl se hned na kůl, kterým bylo označeno provizorně popisné číslo jedna, tedy jeho nový barák a bydliště za pár měsíců. No hrubá stavba byla už dokončená, mělo to dokonce už i střechu a zrovna dva dělnici dávali do otvoru okna a další dvojička nosila do domu nějaké trubky a kufry s náčiním, zatímco další človíček lezl po střeše a máchal na určitými taškami svojí kouzelnickou hůlkou. Dudley si to rozhodl vyfotit, ale v tom mu někdo poklepal na rameno a zvučným hlasem mu zdělil.

,,Odprejskni jestli jsi z tisku chlapče. My tu pisálky nechceme." Dudley se otočil a uviděl něco co se vzdáleně podobalo Hagridovi až na to, že to nemělo vousy a mělo to kšiltovku.

,,Promiňte, já žurnalista nejsem, jenom si fotím pro mou rodinu náš nový dům a jeho stavbu. Na památku." Řekl Dudley.

,,Máš o tom nějaký doklad, že jsi vlastník?" Ptal se ten skoro obr.

Dudley vytáhl z kapsy kopii smlouvy, protože se už toho obával, jestli ho tam vůbec pustí.

Obr si to přečetl svižně a vrátil Dudleymu.

,,V pořádku pane Evansi. Jinak já jsem předák dnešní denní směny Jimmy Winn. Těší mě." Řekl a podal si s ním ruku a odešel.

Dudleymu přišlo, jako by dostal ruku do lisu, ale podání ruky neodmítl. Následně udělal ještě pár fotek a znovu došel ke svému autu a nastoupil do něho a rozjel se směr Kvikálkov. Chtěl ještě navštívit Pierse a zdělit mu tu novinu osobně. Doufal, že bude doma.

Dojel do Zobí a děsně se divil co vidí před svým bývalým rodným domem. Živý plot z keřů jestli poznal dobře malin. V očích Dudleyho podivné, stejně jako byly najednou podivné věci před domky ostatních obyvatel Zobí ulice. Žádné okrasné květinky a upravené trávníky, ale záhonky se zasazenými jahodami, kedlubnami a jistými bylinkami. To se tu rozmohl spolek zelinářů nebo co se tu děje?

Došel k domu, kde bydlel Piers s rodiči a uviděl Pierse v montérkách s rýčem v ruce, jak kope záhonek před domem a přitom má na uších sluchátka walkmena.

Přešel k němu a vyndal je mu je z uší.

,,Já sním." Řekl Dudley.

,,Co …Dudley…co ty tu děláš?" Ptal se Piers.

,,Přišel jsem tě navštívit z jistého důvodu, ale co tu prosím tě děláš?" Ptal se Dudley.

,,Kopu mámě záhon na ty její rajčata. Jak vidíš, tak zde zavládla zeleninová, ovocná a bylinná móda a já musím kopat." Řekl Piers a opřel se rýč.

,,Vidím a kdo tu módu zavedl, vypadá to tu jak sad nebo zelinářská kolonie, kam se poděly paní Cowenské begonie?" Ptal se Dudley.

,,Byly vyhozeny a nahrazeny šlavějí a rozmarýnou, nový sousedé, nějací Lestrengrovi, tedy mladá paní Lestrengrová je vášnivá vyznavačka zdravé stravy a hlavně užitečných neokrasných květin. Takže se všichni prohlásily svorně za kozly zahradníky také v celé Zobí ulici. A já bohužel k tomu byl jako budoucí lékárník také přinucen." Řekl tak trochu smutně Piers.

,,Aha." Řekl Dudley, ale pak vyndal z kapsy jednu fotku, kterou udělal speciálně pro Pierse.

,,Jinak před pár dny se mi narodil syn. Tady máš Piersi drahý kamaráde fotečku mne, Abi a Jareda." Řekl usměvavě Dudley.

Piersi vypadl rýč z ruky a trochu nevěřícně koukal fotku a mlčel než se dostal k nějaké reakci.

Pak otevřel ústa do otevřeného šíleného úsměvu a vypískl šílený zvuk radosti.

,,Fakticky, proč jsi nezavolal nebo nedal vědět už dříve. To je fantastické! Kriste z tebe je táta. Dudley to by se mělo dojít zapít. Ukaž." A vytrhl mu fotku z ruky.

Chvilku koukal na fotku.

,,To není zrovna drobek, však vlasy má po tobě a oči Abi jak vidím, to tak rychle dostaly tu barvu nebo ten foťák to zkresluje?" Ptal se Piers.

,,Ne trošku se mu vybarvily brzo, ale dle paní doktorky je má oči v pořádku. A zapíjet to nehodlám Piersi." Řekl Dudley.

,,Proč ne?" Ptal se Piers.

,,Stále jsem na prášcích kvůli tomu vytrženému zubu kamaráde a to by nebyla dobrá kombinace. Nejprve je doberu a pak klidně jednu nebo dvě skleničky si dám, ale ne dnes." Řekl Dudley a ukázal na svojí tvář.

,,Cože tobě vytrhly zub kámo, kdy?" Ptal se Piers.

,,No v ten kdy přišel Jared na svět. Bolestivý den jak pro mne tak Abi, co ti budu povídat." Řekl Dudley.

,,Nemilé Dudley …" Piers se odmlčel a v tu chvíli přijelo auto k domu Poliksnových a z něho vystoupila jeho máma.

,,Zdravím paní Poliksnová." Řekl Dudley.

,,Nazdar Dudley, co ty tu děláš?" Ptala se paní Polikisnová.

,,Mami, Dudleymu a Abi se narodil kluk, Dudley mi jenom přinesl ukázat fotku toho malého Jarade." Mával fotkou ve vzduchu Piers.

Paní Polikisnová málem si přivřela ruku do dveří svého auta a pak chvilku překvapeně koukala na Dudleyho než si vzala od svého syna tu fotku.

,,Och jaký rozkošný brouček. Úplná hvězdná tvářička Dudley. Kéž by Petunie dožila, ta by od něho oči neotrhla." Řekla paní Polikisnová.

,,To rozhodně." Řekl trochu melancholicky Dudley.

,,Však ho jistě z nebe vidí, moc ti gratuluji Dudley." Řekla paní Polikisnová a Dudleyho objala.

Což Dudley ani nečekal.

,,Piers mi říkal, že se to malé bude jmenovat Jared, doopravdy se tvůj syn tak jmenuje?" Ptala se paní Poliksnová.

,,Ano Jared Dudley Evans, narozený v 11hodin a 57minut dopoledne tedy skoro v poledne." Řekl pyšně Dudley.

,,Skoro v poledne, jako oběd, podivná donáška." Řekl Piers a schytal od své mámy pohlavek.

,,Piersi, to se neříká." Řekla paní Polinkisnová a otočila se Dudley.

,,A jinak vše v pořádku i s tvou Abigeil?" Ptala se.

,,Ano v naprostém, jenom to vzal Jared hopem. Za necelý 3 hodiny byl na světě." Řekl Dudley.

Paní Poliksnová trochu při tom čase zbledla jak závistí tak strachem. To bylo doopravdy rychlé, ale asi pro tu mladou slečnu a maminku asi také bolestivé, když mimčo doslova šlo jako raketa na svět. To její dospělý syn jí připravil pomalé a zdlouhavé drama o 14 hodinách.

,,To je pak důvod k radosti. Moc děkuji, za předání zprávy Dudley, můžeme si tu fotku nechat?" Ptala se paní Poliksnová.

,,Ta je pro vás a Pierse, tedy po vaší rodinu." Řekl Dudley.

,,Mockrát děkuji." Řekla paní Polikisnová.

Dudley se pak z oběma rozloučil, však neodešel s prázdnou. Na cestu ještě od paní Polikisnové dostal výslužku ani nevěděl za co, zavařovačku se slaným karamelem. Však Dudley neměl na něj chuť, protože by jinak asi cítil i ten zub, co už nemá. Ne ten dá Oliverovi a Pollovi, ať se zmlsají.


Byl pozdní večer a Terry právě odcházel z knihovny Grimouldova náměstí 12 a nesl v náručí Rona, který tam usnul jak dudek. Poslední dobou poměrně častý jev, že během podvečera usnul po večeři, pak se probudil kolem deváté večer a šel si dát sprchu nebo teplou koupel. A dnes s nějakou knížkou v ruce dokonce.

Jelikož jí měl tak přitisknutou k tělu jako plyšáka, tak ho Terry vzal i knížkou a uložil do postele a pak mu tu knížku pomaličku a opatrně vylovil ze sevření. Přitom zjistil, že to co pokládal za knížku je vlastně sešit v tuhé vazbě sytě oranžové barvy, jak jinak než u Rona, který prostě tu barvu miloval.

Terrymu jeho hagvaspárská zvědavost nedala a otevřel ten sešit a hned na obálkovém listu byl obrázek ve kterém poznal Terry obrázek z ultrazvukového přístroje. To musí být ty Ronova mimča, asi pár týdnu na zpět, když je tu napsáno 8 týden. Založil ho pečlivě zpět a chtěl ten sešit zavřít, ale všiml si oslího ucha jedné stránky nějakých písmenek a tak otočil stránku a zjistil, že je to deník. Deník psaný Ronem. A prostě mu to nedalo si to nepřečíst, i když věděl, že by se to nemělo.

Četl očima a ani nedutal, jak čím dál více ty slova hltal. Přitom seděl na krajíčku postele mnul si levé chodilo o to pravé. Při slovech o něm se zarazil, také nad Bradavickou olihní a Harry Potterem, což mu přišlo neuvěřitelně k smíchu. V posledku si položil ruku na rameno a držel ten deník jenom jednou rukou.

V tom však ucítil něčí ruku na opačném konci jeho ramen a velice drápavý stisk.

,,Botte!" Zavrčel ženský hlas, který však si už stačil Terry zapamatovat jako ten Rona.

Terrymu vypadl deník z ruky a rychle se otočil, aby viděl něco notně připínalo krvelačnou vílu kříženou z běhnicí, však byl to Ron Weasleyv nebo spíš Ronalda Weasleyová v tuto chvíli.

,,Promiň, ale ty jsi usnul s tím sešitem v ruce a …Moc se omlouvám, já nechtěl, ale …u Hagvapárského hovna…já prostě jsem navyklý číst …vše…i když to není pro mě Rone." Řekl Terry a připadal, že stane vzápětí obětí nějaké nepříjemné kletby.

Jelikož se nic nedělo tak Terry sehnul pro deník a podal ho Ronovi s omluvným výrazem.

,,Neměl jsem ho vůbec začínat, je to kravina." Řekl smutně Ron a vůbec nechtěl ten deník přijmout k sobě.

,,Ale vůbec ne Rone, rozhodně je to krásné co jsi napsal, jsi to doopravdy ty." Řekl Terry.

,,Cože?" Ptal se Ron trochu nechápavě.

,,To co píšeš, doopravdy vyjadřuje nejvíce tebe, tak jak tě znám. Ochranitelský, hloubavý a přitom přátelský, ale i vtipný. Tvoje slova v tom deníku jsou jako tvé zrcadlo, co tenkrát bylo v Bradavicích. To z Erisedu o kterém si mi vyprávěl, jak ses tam viděl jako kapitán famrpálového týmu, perfekt a primus." Řekl Terry.

,,Myslíš, já prostě psát moc neumím, vždycky to každý špatně pochopí jako například Leontýna." Řekl Ron a vzal deník do rukou, jako by to něco, co už nechce.

,,To je tím, že neumějí číst dokonce a dělají unáhlené závěry. Já sice četl jenom jeden první zápis, ale přišlo mi to jako krásné čtení Rone." Řekl Terry a pak se kousl do jazyka. Právě se prořekl u Merlinova panděra.

,,Ty jsi to četl až …do konce." Zrudl ve tvářích jako řepa Ron.

,,Jo." Pípl Terry.

Ron mlčel a neměl se ani k otázce nebo odpovědi a tak Terry vzdychl a jako ten co byl z nich dvou starší převzal kormidlo.

,,Hele Rony, doopravdy já na tvém zápisu nic špatného nevidím. Dokonce se cítím šťasten, jak na celou situaci kolem sebe nahlížíš tak krásně a to co jsi psal o mě. Jak to vyjádřit, aby sis to špatně nevyložil. Asi to řeknu takhle, fajn jdu do toho. Se vším všudy, rozumíš." Řekl Terry a dodal.

,,Skočím do toho po hlavě s tebou, je mi doopravdy jedno, že to nejsou moje pokrevní děti, ale budu je mít rád jako byly moje, biologické tedy vlastní. Je mi jedno také jestli se rozhodneš vrátit do svého vlastního původního těla nebo ne. Už jsem řekl, že mi na tom nezáleží a tyto slova jsou pravda a ty měnit nehodlám za nic na světě, já vidím to vnitřní tvoje zrcadlo, ne obal. Doopravdy bych rád tatínkem těch dvou jak jsi psal jahod, když to zní v mých uších zvláštně." Řekl Terry a skelným pohledem se díval na Rona než mu nakonec dal pusu na tvář.

,,To jako myslíš vážně?" Ptal se dotčeně Ron.

Terry se zamračil sklonil hlavu tak, že se čelem dotkl čela Rona.

,,Ano co si jako myslíš Rony, že se mě jen tak zbavíš jakmile přejde ten pitomý přemisťovací efekt. Ne ani nápad. To se lépe zbavíš Smrtijeda než-li mne. Nedokázal se mě zbavit ani Rudolfus Lestrengre, ten se raději vzdal, tak tobě se to už vůbec nepovede Rony. To ti garantuji, i kdyby jsi mi měl při příchodu našich jahod zlomit všechny kůstky v ruce. Nikam nezdrhnu, zůstanu a vytrvám. Tak prosím neblbni z dalšími pitomými otázkami."Řekl Terry.

Ron byl z toho byl rudý ve tvářích jako rajské jablíčko div z něho nestoupala pára. Byl z toho celý rozpacích a nevěděl jestli má něco říct, nebo mlčet.

Však Terry místo toho ho něžně políbil na rty. No to byla také dobrá odpověď a otázka zároveň pomyslel si Ron.

Došlo to tak daleko, až jim došel vzduch a oni si museli chtě nechtě lehnout.

Však Terry toho nechal a jenom se svalil o trochu dál od Rona.

,,Ty jsi horší než mozkomor Rone." Řekl poté co se pořádně nadechl.

,,Co prosím?" Ptal se Ron trochu nerudně.

,,Vysál jsi mi z plic snad poslední špetku vzduchu, je vidět, kdo z nás je ten plavec a kdo honec." Řekl řekl Terry.

,,Ach tak." Řekl Ron a položil se na bok směrem Terrryho.

,,Ty Terry?" Ptal se Ron po chvilce mlčení.

,,Co?" Ptal se Terry.

,,Změníme adresu." Řekl Ron.

,,Co?" Ptal se Terry.

,,Od Seamuse jsem přece dostal dům jako dárek k narozeninám, a ten zatím leží ladem, protože jsem tam nechtěl být sám, ale s tebou bych si tam troufl bydlet. Co kdybychom se tam přestěhovali? Já, ty a no dvě jahody." Řekl s úsměvem Ron.

Terry se zamyslel. Jo zbavit se otravné přítomnosti Nevilla Longbotoma by se mu líbilo. Začal ho neuvěřitelným způsobem štvát. Ten si nad proměnil pubertální kopii Draca Malfoye v postavě už dospělé chlapa. Jak neuvěřitelně otravné. A čekat do září, protože ten jistě dřív jak v o prázdninách s přesunem nezačne, bylo pro Terryho moc. Ne proti malé Verče neměl nic, tak byla líbezná jak malá sova, ale její tatínek byl horší než vzrostlá mandragora.

,,To také beru, osídlíme ten baráček po Seamusi a jeho drahé rodince. Já mu asi pořídím křídla a ten kroužek nad hlavu, jak je svatý s tím nápadem." Řekl Terry a rozesmál tím Rona.

,,Seamus a svatý, no možná proti nám ostatním jo, ale svojí svatozář pozbyl taky." Řekl Ron.

,,No to asi jo, ale dal ti moc hezký dárek, svěřil ti věc nebo spíš dům, kde vyrůstal a asi chce, aby ty jsi tam našel místo, které můžeš nazývat domovem. A toho bych si vážil i já. To byl skutečný dárek od srdce." Řekl Terry.

,,Tak to jsem také asi nepochopil vůbec, když jsem byl na to naštvaný."Povzdechl si Ron.

,,To vůbec nevadí, tak to pochopíš teď a on to pochopí, že jsi pochopili ten jeho dar, když ten baráček obydlíme. To znělo šíleně, jako souvětí. Brr." Otřepal se Terry.

,,To jo jako jazykolam." Řekl Ron.

,,Ehm kde vůbec ten barák vůbec je Rone?" Ptal se Terry.

,,V nějakém malém městečku za Croydonem, myslím, že se to jmenuje Chipstead nebo tak nějak, mám to na napsané na tom klíči, má to i letaxovou adresu u toho napsanou." Řekl Ron zamyšleně.

,,Já myslel, že je to v Severní Irsko nebo někde poblíž Edingburgu." Řekl Terry.

,,Ne, vedle jako jedle, tam ne. V Edinburgu je vážně jenom Seamus a v Irsku má nějaké tety, ale jeho rodina tedy otec a jeho tety strýcové, které jsou sourozenci jeho táty, jsou všichni v Anglii. Jinak by asi nebyl v Londýně, Terry." Řekl Ron.

,,A to si říká Ir." Odrkl si Terry.

,,No irské předky má, co na plat, že se narodil tady dole v Anglii." Řekl Ron.

,,Hm dneska už ne a v týdnu to také nepůjde ale o příštím víkendu se tam podíváme společně." Navrhl Terry.

,,Okej. Výlet pryč z Londýna neuškodí." Řekl Ron.

,,A mám ještě jeden nápad." Řekl Terry a popadl zase ten deník do ruky.

,,Co?" Ptal se Ron.

,,Budem se v těch zápisech každý týden střídat. Stejně ani já nebo ty, nevyprodukujeme každý den něco, ale když někdo z nás napíše těm jahodám, které asi jahodami stejně nebudou jednou týdně něco hezkého tak to bude zajímavé čtení pro ně do budoucna. Co říkáš?" Ptal se Terry.

,,Klidně. Jenom doufám, že bude těch 280 stránek stačit." Řekl Ron.

,,Tak případně nějaké přičarujeme." Řekl Terry.

,,Pravda, od čeho máme magii." Řekl Ron.


Seamus Finnigen a Draco Malfoy se koukali na holý vršek kopce, kde kdysi stál dům Láskorádových. Seamus před několika dny ho kompletně strhl i s kurníkem a skleníkem a jinými dřevěnými přístavky, které předtím důkladně s Lenkou vyklidil.

,,Tak jak si to Leni představuješ?" Ptal se Lenky samotné, která stále vedle něho v třešňově rudých šatech a vlasy spletené do minimálně do dvaceti copánku, které měla ještě do sebe různě zapletené. Vypadala jako Medůza osobně, ale rozhodně po stránce krásy dost sexy, musel Seamus uznat.

,,Takže tady." Lenka přešla kus do zahrady.

,,Bude tiskárna a po levé straně dům." Doplnila a vesele pokračovala.

,,Tiskárna bude mít ve střeše prosklený průhled a bude jednopatrová, aby k tiskařskému stroji nahoře šly invence a nápady z přízemí hvězdičkovými a srdíčkovými otvory. A dům Sheay bude ve tvaru U a bude mít malou zimní zahradu, aby tu bylo krásně i v zimě."

,,Fajn, zahrnu to plánku." Ozval se Draco.

,,Draco ty to umíš doopravdy kreslit, no plánky domu a výkresy?" Ptala se Lenka s velkými očima jak z toho byla nadšená, protože ona nikdy by neřekla ani za mák toto do Draca Malfoye.

,,Jo mám to jako hobby." Řekl Draco.

,,Ty těch koníčku tedy máš." Řekla Lenka.

To Seamuse rozesmálo. Znělo to poněkud mnohoznačně Lenkovsky.

,,Jsem člověk, který si pořídil stádo aktivit, aby nebyl líný a neseděl jako prase v křesle Lenko." Řekl Draco a napodobil její vyjadřovací schopnosti.

,,Jo mít stádečko oblíbených věcí je velice důležité, jak řekla Emily, když mozek zahálí tak zakrní a je nepoužitelný." Řekla Lenka.

,,A z jakého materiálu by ten dům a tiskárna by jako měli být?" Ptal se Draco.

,,Hm to je mi jedno, jenom bych tu nechtěla mít žádný mramor a beton, jinak je mi to jedno." Řekla Lenka.

,,Ty jo ty mi tedy dáváš hodně prostoru Lenko, to se budu moct přímo vyřádit, doopravdy mi to nechceš více zpecifikovat." Řekl Draco.

,,A víš, že ano." Řekla Lenka a podivně se usmála a dodala.

,,Tiskárna všechna okna i ten průhled ven střechou bude mít kulaté, jako jsou ty okýnka kajut u lodí a bude tam mezi patry krom schodiště i skluzavka." Řekla Lenka.

Draco při zapisování požadavku se zarazil.

,,Skluzavka?"

,,Jo ušetří to nohy i čas." Řekla Lenka a pokračovala.

,,A v domě chci prosklenou stěnu v jídelně s výhledem do zimní zahrady s průchodem do ní a vně zahrady fontánku. Hodlám si pořídit ty japonské koi kapříky, nedávno jsem jsem o nich četla a jejich chovu a ráda bych si je pořídila Draco." Řekla Lenka.

,,Fontánku nebo spíše jezírko?" Ptal se Draco.

,,Aby to bylo obojí, přívod vody je sem dobrý, to už říkal tatínek, ale chci aby to vypadalo přírodně ne nějaké serepetičky jako v těch francouzských rybničcích, rozumíš Draco?" Ptal se Lenka.

Draco kývl a pomyslel si, že udělat nové bydliště pro Lenku a jeho nevlastního bratra bude pořádná výzva. Ale ty on měl rád, jako Zmijozel.

,,A ještě něco chci v tom baráčku chci mít." Řekla Lenka a poklepala si prstem na tvář.

,,Co?" Ptal se Draco.

,,Saunu, finskou saunu, Draco. Když jsem získala nějaké ty peníze a něco bohužel mi odkázala Daisy tak si postavím v našem domečku s Sheayem saunu, abychom byli oba zdraví jako řepy." Řekla Lenka.

Seamus Finnigen si pomyslel, Merline z Lenky je nejednomu kouzelníkovi hic, když chce místo bazénu saunu.


Fred se rozvalil ve své nové posteli v jeho novém bytě a spokojeně jako nažrané prasátko vzdechl blahem. Konečně dokázal si ten byt zařídit a netrvalo mu to ani tak moc dlouho díky jeho magii a díky tomu, že ten byt měl zařízenou část s kuchyňskou linkou. Do obývací části té obrovské místnosti dole dokoupil dvě kožené temně rudé sedačky a jedno křeslo k tomu a doplnil to konferenčním stolkem. Už tam měl vestavěnou knihovnu, kam si uložil zatím pár věcí a knížek, které si koupil a také jeho kouzelnické koště. Zatím si nekupoval ani kuchyňský stůl jenom barové židle k tomu pultu u kuchyňské linky a do koupelny mu stačilo pořídit závěs a pěkné prkýnko na WC a štětku a doplnit jeho hygienickými potřebami. Nemusel tu ani malovat, jak tu bylo útulno. A Ložnice, kde bude spát, pořídil pěknou postel s vysokým čelem a šatník s komodou. To mu do začátku stačilo. Nehledě na potřebný domácí textil a oblečení a potřeby na vaření do kuchyňské linky. Takže už si mohl užívat poprvé pocitu, že tady je jeho druhý domov krom Doupěte. Sice tu byl zatím sám, ale Fred zatím tohle nechtěl nebo spíš neměl potřebu řešit.

A by o něm Percy a máma neřekli, že zanevřel na zeleň v bytě, tak si Fred pořídil do dolního obřího prostoru skoro metr a půl velkou palmu. Fred měl raději stromy než malé kytky a tato palma jakmile vešel do zahradnictví mu učarovala na první pohled. Byla taková jaké viděl kdysi v Egyptě na rodinné dovolené a chtěl jí mít.

Celkově si Fred umanul, že v létě asi někde mezi těmi všemi svatbami na které dostal pozvánku vyrazí na podle něho zaslouženou dovolenou jakmile mu uplynou ty tři měsíce, po které ho nechtěl George pustit ven za hranice natož na delší dovolenou. Fred se zamračil, že na tím, že mu George nadiktoval trošku podmínky jeho návratu do firmy, ale pokud chtěl, a to chtěl, vrátit zpět tak do konce června nemohl si dát nohy na stůl a říct, mám dovolenou a seru na práci. A Fred měl také vyhlídnutou destinaci díky té palmě, co jsi pořídil do bytu. Chtěl se podívat na té palmičky rodnou hroudu v jemu tak vzdálené Americe, tedy spíš Spojených státech amerických, konkrétně Kalifornie. Koupil si knížku o krásných místech Spojených států amerických a právě Kalifornie mu připadala jako magické místo, které hodlal navštívit. Chtěl se podívat do San Franciska, Montrey, Los Angeles, Las Vegas a San Diego a možná ještě někam jinam.

A Fred chtěl využít ten svůj nový život na plno a tak si pomocí Ministerstva kouzel obnovil přemisťovací licenci a také znovu si obnovil licenci na motorku a auto a přes Sally Perskovou si udělal i pořádek ve svých financích. Díky bohu za ní a Daniela Webba, toho šikovného právníka a vlkodlaka. Však Fred věděl, že Daniela nakazila ta šoková léčba, kterou provozoval ten genius profesor Sirka a hodlal jí podstoupit i s tím měsíčním skvělým pobytem v ženském těle. Fred byl přesvědčen, že by se našel jiný způsob jak se toho prokletí zbavit, ale když Daniel chtěl být na ten měsíc Danielou a zbavit se společníka měsíčných nocí vlka, tak je to jeho volba. On rozhodně mu v tom bránit nebude. Však profesor Lupin měl ještě v tomto větší kliku, když jako on povstal z mrtvých, protože povstal bez vlka a celkem zdravý jak se zdá.

Jo možná až na tu příhodu se zády, o které slyšel. Fred se uchechtl nad slovy, které k tomu řekla jeho budoucí švagrová a drahá polovička jeho dvojčete Conny. Pan Lupin by jsi měl uvědomit, že není vlkodlak a tím pádem ztratil jeho sílu o které jsem četla a také jisté vlastnosti ohledně výkonnosti jeho svalstva, šlach a kostí a zadruhé není mu už dvacet. Možná není moc starý, ale mladíček už rozhodně není a doopravdy vstal z mrtvých s 38 křížky na krku.

Ještě štěstí, že mu to neřekla do očí, pomyslel si Fred. To by měl z toho pan Náměsičník depresi.

V tom mu zazvonil zvonek u jeho bytu. Fred se zvedl z postele a v pyžamu došel té osobě došel otevřít. Co nebo kdo takto pozdě po něm chce?

Otevřel dveře a tam stál právník Georgovi obchodu mimo i jeho Kouzelnických kejklí Daniel Webb.

,,Mohu s tebou mluvit Frede?" Ptal se a vypadal nejistě.

,,Klidně, hoří něco?" Ptal se Fred.

,,Ne tak docela, rozhodně se to netýká firmy nebo George." Řekl Daniel a opatrně vstoupil do jeho bytu a Fred za ním ty dveře nebo spíš vrata zavřel.

,,Wau to je krásný prostor, není to trošku moc velké na tebe Frede?" Ptal se Daniel.

,,Ne, však já to zaplním." Řekl Freda přešel k kuchyňské lince.

,,Dáš si něco?" Ptal se Fred a díval se do ledničky co by mohl nabídnout.

,,Jenom případně sklenici vody." Řekl Daniel.

Fred mu jí podal a Daniel si sedl do sedačky.

,,Tak ty lentilky vysyp, co tu skoro v deset večer pohledáváš a proč zrovna u mě ne mého bráchy George." Řekl Fred.

,,Protože ten žije s Cordelii a asi by mě tam nechtěl." Řekl Daniel a napil se vody.

,,Co prosím?" Ptal se Fred.

,,Jak jistě víš, tak se hodlám podrobit té vlkodlačí kuře profesora Snapa a Sirky a tím pádem budu jeden měsíc na místo Daniela prostě Daniela, jako holka nebo ženská. Sice to má svá ale, ale lepší než prodělávat ty příšerné přeměny a počítat na sobě ty jizvy. To už nechci." Zakroutil hlavou Daniel a pokračoval.

,,Ale když jsem toto řekl doma, tak můj otec, velký asi v tuhle chvíli pitomec mi řekl ,,A ven! A já si musel sbalit kufry. Asi nesnesl popis té léčby jako takové, nechtěl mě v podobě ženy vůbec vidět." Řekl Daniel smutně.

,,Sakriš." Řekl Fred.

,,Zatím bydlím u své sestry, protože stále nepolevilo to pitomé nařízení z Ministerstva kouzel, že si vlkodlaci nesmí kupovat, pronajímat domy a nemovitosti. Ještě z dob Piuse Břicháče, nevím proč to zatím ministr nezměnil, ale to je jedno. Však sestra je moták jako já a žije jako ne kouzelnice úplně distancovaná od světa kde vyrostla s rodinou stejně ne kouzelnickou jako ona. Však ta by mě tam zatím klidně měla, ale jako Daniela, ne Danielu. Prej by to bylo podivné jak pro její rodinu tak sousedy, takže si hledám místo kde bych mohl být zatímco budu no v jiném těle za účelem léčby a nechci lézt ze Remusem, to by mi bylo trapný. A potom doufám, že si najdu něco vlastního, protože už nebudu vlkodlakem" Řekl Daniel.

Fred si povzdechl, ale zase odmítnout Daniela bylo by nelidské, když dělá to nepěkné papírování právní pro Kouzelnické kejkle.

,,Tak okej, klidně tu zůstaň mě to vadit nebude." Řekl Fred.

,,Moc děkuji Frede. Doopravdy budu snažit být velmi milý host a doufám, že nebudu mít tolik popisované problémy, co my napsal do dopisu pan Sirka." Řekl Daniel.

,,A jako kdy se tu objevíš na tu tvojí kůru, abych mohl připravit ti pokoj. Já si zatím zařídil jenom tu svojí ložnici a na druhý pokoj toho bytu jsem nesáhl, abych řekl pravdu." Řekl Fred.

,,No pan Sirka přijede do Anglie navštívit pana Snapa v nějaké záležitosti koncem příštího týdne a přitom si ten lektvar vezmu. Stihneš to vůbec, nebo to mám vypít později?" Ptal se Daniel.

,,Ne, to nějak stihnu, je hrozné co ti provedl otec, já myslel, že máš s ním dobré vztahy?"Ptal se Fred.

,,Do jisté hranice, z jeho strany a do jisté hranice z mé strany, Frede. Nic není na světě tak růžové jak se na první pohled zdá a mne už je 26 let, stále jsem bydlel kvůli tomu, že jsem byl vlkodlakem doma a to se mému otci moc asi nelíbilo, ale toleroval to. Tento přístup léčby se mu zdá neozkoušený a riskantní a tak mne vyhodil, asi s tím dokonce i oddechl, že to udělal." Řekl Daniel a napil se vody znovu.

,,Ono se má to tak, že jsem asi tak trochu závaží na noze, syn co se jednoduše nepovedl, zaprvé je moták a zadruhé vlkodlak, i když možná ne nadlouho. Moje sestra odešla z domu jakmile byla plnoletá, mohla a otec byl dost šťastný z toho, že to udělala. Teď žije se svou rodinou, tedy svým manželem a dvěma dětmi a otec se ani jednou za tu dobu za ní nepodíval, to dělám jenom já, představ si. Však náš společný mladší bratr Paul je kouzelník a má veškerou pozornost svého otce už od doby co mu přišel dopis z Bradavic. Takový je prostě svět stále pro jisté motáky, když rodiče jsou čistokrevný kouzelnici, a to ačkoliv jsem to dotáhl velice úspěšně na právníka, Frede." Řekl Daniel.

,,To mě mrzí." Řekl Fred.

,,Nic co by se mohlo ze dne na den změnit Frede, tak si s tím nelámej hlavu. Děkuji a uvidíme se zase asi možná ve čtvrtek, to asi budu mít zase u vás nějakou tu prácičku." Řekl Daniel a sám odešel z bytu.

Fred si šel lehnout a přemýšlel, jak by mohl dokopat ministra ještě zrušení dalších pitomých nařízení, aby to nebylo průhledný, že za tím stojí on.

Přidáno 22.2.2020