Kapitola 28 - Psí dny
Harry Potter se probudil a měl v hlavě snad armádu skákajících gringotských skřetů. Dušoval se, že ten nápad jít zapít malého Jareda Evanse byl poněkud šílený. Zvlášť ve složení on, drahý novopečený, sice už pár dní starý, ale stále by se dal v tom ohledu považovat za čerstvé pečivo, Dudley. Pak jejich zmlsaná dvojce hrdliček Olivera a Polla a krysoksichtík Piers Polikns. Dudley také pozval u všech nesvatých patronu této země Zachariáše Smitha a Draca Malfoye, jo a dva starší povstalce v podobě Billa Weasleyho a Remuse Lupina. Nejhorší možná eskadra, co kdy vznikla na takovou událost pomyslel si Harry, když se ráno probudil na bytě Olivera, Polla a Dudleyho.
Ležel na matraci a koukal se na poněkud výjev, který se dal považovat za bizarní a výstřední.
Draco se asi samovolně proměnil v hranostaje a uvelebil se na břiše Billa vrněl tam jako kočka. Ten přitom chrápal s otevřenou pusou rovnou do ucha Zachariáše Smithe, který ležel hned vedle. Remus rovnou usnul u stolu. A Harry byl zavalen Piersem Polkisnem, který se roztáhl na té matraci pro hosty na všechny čtyři jako pavouk. Dudley asi spal ve své posteli a kde je Oliver a Poll nikoho nezajímalo.
V tom do obývacího pokoje vešel Poll jenom ve slipech a vzal do rukou věc ve které Harry poznal píšťalku. Tu Herry znal. Tu používal kdysi Oliver na famrpálové tréninky a velice dlouze zapískal.
Auuu! Pomyslel si Harry, přitom zvuku. To bylo jako trhání kostí.
Však to vzbudilo všechny účastníky té jízdy v tomto pokoji. Piers mu dal rovnou loktem do obličeje a pak se tak opatrně z něj zvedl, dostal ještě Harry ránu kolenem do žaludku. Hlavy Billa a Zachariáše se srazily jako auta a teď oba klely jak pohani nad bolestí hlavy a opicí asi také.
Remus se zvedl a málem zašlápl Draca, který v první chvíli pískotu nadskočil jako šokovaná kočka a začal ve své podobě pobíhat po obýváku až narazil do komody s televizí a sedl si na svou lasiččí prdel a konečně se proměnil zpět v člověka.
,,Snídaně se nachází v kuchyni, chlapy a pak se vypakujete pomalu a zdravě domu." Řekl Poll a odkráčel směrem koupelny.
Remus se něho podíval s výrazem ,,takto mě budit, že se nestydíte, toto není bystrozorský výcvik."
Harry se zvedl a musel si pořádně promnout oči od ospalků. Naštěstí mu nebylo špatně od žaludku, jenom cítil sucho v krku a bolehlav.
A Dudley byl krinda pána kde? Pomyslel si Harry když se zvedl konečně ze země a díval se kolem sebe. Asi ještě asi vyspával. Vtom případě jsou Poll a Oliver ranní ptáčata první třídy.
Pomalu houpavým krokem jak nemohl úplně najít rovnováhu došel v rámci skupinky, která by se dala nazývat flám do kuchyně a překvapeně se díval kdo tam je.
,,Dobré raníčko, sluníčka." Řekl vesele Oliver a popojel k nim na vozíku.
,,Dáte si vajíčka se slaninou?" Ptal se Dudley s vařečkou v ruce a přistrčil k nim pánev s daným pokrmem.
,,Nebo snad si dáte raději toust?" Ptal se neočekávaný host tohoto bytu v podobě Michaela Connera.
,,Co tu děláš Michaeli?" Ptal se ospale Draco.
,,To si nevzpomínáš na včerejšek Draco, to máš takové okno?" Ptal se Michael.
,,Mám to nějak v mlze." Řekl Draco a nechtěl mu dát za pravdu, že si nic nepamatuje co se dělo po deváté večerní.
,,Ach tak, škoda, tak trochu jste mě pozvali po cestě, abych se přidal. To mělo být Dudley zapití syna nebo rozlučka se svobodou, mělo to ty dané rozměry, víš." Řekl Michael.
,,Asi jsem to trochu spojil dohromady, abych to nemusel opakovat. Doopravdy nechci toto příliš často opakovat." Pokrčil rameny Dudley a rozbil další vajíčka na pánev.
,,Ehm Connere, neudělali jsme náhodou něco, z čeho by mohl vzniknout skandál?" Ptal se Zachariáš, který asi měl podobné okno jako Draco.
,,Ne, jenom se nám na chvilku ztratil z dohledu ten Piers Polkins, takže co v té chvíli dělal, za to neručím. Jinak jsem trochu dohlížel, aby doopravdy neskončilo skandálem Zachariáši, to by mi asi Sally dala čočku i s tebou." Řekl Michael.
,,Já zmizel?" Ptal se Piers.
,,Jo asi tak na půl hodiny myslím, bylo to mezi tou hospůdkou u Bejka a Grenwisckým parkem s tím barem. No nevím kam." Pokrčil rameny Michael.
,,A já jsem si myslel, že naší rádoby chůvou na této události bude tady Remus." Řekl Bill.
,,Ne ten odpadl jako první, tak jsem ho sem vzal Záchranným autobusem a pak se k vám vrátil." Řekl Michael.
,,A kdy jako jsme se jako vrátili?" Ptal se Piers, který neměl absolutně žádné pojetí o stráveném čase s touto podivnou skupinkou lidí, kde krom Dudleyho, Harryho, Polla a Olivera nikoho pořádně neznal.
,,Okolo třetí ráno, protože mě už se chtělo už spát a musel jsem lovit Draca Malfoy z keře. Stává se ti to často Malfoyi, že se přeměníš v tu lasici sám od sebe?" Ptal se Michael.
,,Ne to se mi stalo poprvé, abych řekl pravdu." Řekl Draco a ukusoval suchý toust a k tomu upíjel čaj. Na víc moc chuť neměl.
,,Asi přemíra alkoholu v krvi, vyvolala tu přeměnu." Řekl Remus, který měl podobnou zkušenost z Jamesem Potterem, který se takto jednou také proměnil.
,,Ale tenkrát na lodi se rozhodně Draco neproměnil a to tam se mnou a Seamusem prej zpíval úplně na mol nějaké písničky." Řekl Harry, kterému to přišlo také podivné, že by tohle mohl způsobit alkohol na zvěromága.
,,Záleží na složení alkoholu Harry. Tvůj otec na jednom večírku co pořádal Sirius, se také samovolně proměnil v jelena poté, co vypil po pěti pivech myslím, ještě jak se to jmenovalo, jo už vím patisu, tedy obdoby absintu, myslím." Řekl Remus.
,,Jo tak to vysvětluje, už vím co za tím stálo, že jsem musel po keřících v tom parku lovit hranostaje Draca Malfoye a ten mi podrápal těmi svými drápky ruce." Řekl Michael.
,,Cože, já tě podrápal?" Ptal se Draco a připadal si trapně, že si to nepamatoval.
,,Jo…" Řekl Michael a ukázal ruce a předloktí, která byla jak od vzteklé kočky pokryté jizvičkami.
,,Však až budu doma tak si na to dám třemdavu a Niveu a bude po ptákách. Žádná věda." Řekl Michael a doplnil.
,,Zachariáš neměl dobrý nápad, abys ozkoušel tu tureckou specialitu rakijí. Po nějaké chvilce ses proměnil v hranostaje, naštěstí v tom nekouzelnickém baru si toho nevšimli, ale naštval si tam rotvajlera jednoho hosta a také jsi ho pořádně podrápal a kousl do ucha a pak utekl ven. Choval jsi ses jako by jsi měl vzteklinu. Doufám, že jí nemáš doopravdy a je to vážně jenom tím, co jsi vypil na dobré slovíčko tady Smithe." Řekl Michael.
,,No dovol." Řekl Draco. On vzteklinu rozhodně neměl.
,,Promiň." Špitl Zachariáš, nechtěl, aby způsobil takovou menší katastrofu.
,,Tak to bych se bejt tebou neomlouval, to je spíš dobrá zkušenost, že turecká kořalka a Draco Malfoy nejdou dohromady Zachariáši." Řekl Bill.
,,No alespoň víme co ti nemáme dávat bumbat, abychom si neozkoušeli tebe jako vzteklou lasici." Řekl Harry.
Draco sklonil hlavu.
,,Popravdě řečeno, myslím, že zvěromágové mají každý určitý druh alkoholu, který dobře nesnesou a chovají se po tom poněkud divoce. U Jamese to byl patis a Sirius si nikdy po jisté zkušenosti nedal co já vím irský Potiín a Minerva odmítala vždy v Prasinkách nabídku Filliuse, dát si kukuřičnou whisky z Americky. Takže to je asi pro někoho, kdo se mění v zvíře, tedy zvěromága typické. No teď alespoň víš Draco čemu se vyhnout."Mínil Remus.
,,Fajn do Turecka mě nikdo nedostane ani za boha. Fíky a jejích kořalka jsou pro mne jako kletba." Řekl nakysle Draco.
To všechny rozesmálo.
Levandule Brownová se ušklíbla, když se ráno zjevila krbem na Grimouldově náměstí 12. Svojí malou sestřičku nechala hlídat u Mosleyových, kde si hrála s Marry. Levandule měla pravdu, že ty dvě by si mohly rozumět a stát se kamarádkami. Takže ty dvě asi teď se snažili pomoci staré paní Mosleyové s pečením nějaké dobroty a Levandule se mohla postarat o nastalý problém na Grimouldově náměstí 12. A jí se doopravdy chtělo, pomoci, protože se cítila dlužna Ronovi až za hrob.
A když ji ráno z krbu vysvětlil co se stalo, tak o to víc se cítila Levandule vyrazit do akce. A ošacení a móda byla její parketa pro člověka jakéhokoliv věku bez rozdílu pohlaví. Levandule prostě tohle dělala ráda už od malička a měla to jako hobby.
Vystoupila z krbu, aby hned spatřila dle jejího mínění velkého černého psa, který nutně potřeboval Psí salon a nějakou tu péči kolem toho. Však byl dle Levandule i tak nádherný, že ho hned začala hladit po té husté nepoddajné srsti a on jí to opětoval velkým olíznutím tváře.
,,Same!" Ozval se hlas Terryho Botta.
,,Takže Sam?" Ptala se Levandule.
,,Jo to je Elyson pes, její rádoby ochránce." Řekl Terry a viděl, že ochránce tam či sem, tak Sam byl především velký dobrák, kterého dokázala rozmazlit i Levandule. A ta jako vždy když přišla, byla jako britská královna perfektně oblečená. Tmavě červené šaty kde kolenům, kozačky na podpatku a přesto ta tygří bunda co jí věnoval Ron, když se znovu objevila na světě a na hlavě baret v černé barvě.
,,Asi neuděláme jenom den pro Elyson, ale i pro Sama, aby vypadal k světu." Řekla Levandule.
,,No když to stihneme." Řekl Terry.
,,A kde je Ron a tvoje neteř?" Ptala se Levandule.
,,Ron se snaží něco vykouzlit nahoře z toho co má Elyson k dipozici a dostat pod kontrolu svoje vlasy. Dneska se probudil a měl je na všechny strany, jako by je strčil do zástrčky s elektrikou." Řekl Terry.
,,Fajn, Terry, počkej tu se Samem já dojdu pomoci tam nahoru s tou malou a velkou katastrofou." Řekla Levandule a už klusala nahoru. Dle hlasů usoudila, že se Ron nachází. Však i tak zaklepala a až po dále vstoupila, aby viděla, že Ron zkouší něco co vypadalo jako stará uniforma z Bradavic Hermiony zmenšit na dětskou velikost. Sám vypadal poněkud nevšedně v tom županu a s tím vrabčím hnízdem vlasů stažených členkou dozadu.
,,Dobré ráno." Řekla vesele.
,,Ach Levandule, ty fakt jdeš vždy jak anděl vhod, madam Malkinová musí mít na těch róbách od ní nějaké kouzlo. Nejde to zmenšit, abych to mohl dát Elyson." Řekl Ron a svěsil ramena.
,,Proč zrovna toto musím nosit?" Ptala se ta malá holka co tam seděla na posteli a měla na sobě sladkou růžovomodrou noční košilku s volánky a už učesanými vlásky, kdy je měla stažené z čela dvěma sponkami s hvězdičkami.
,,Jo dobrá otázka, ty jsi jistě Elyson, Rony, proč zrovna toto." Řekla Levandule a začala se se koukat kolem sebe a podívala se na Elyson a ty kopičky oblečení na komodě.
,,Aby to vypadalo slušně a nekoukaly z toho nitě." Řekl Ron a stále levitoval to oblečení ve vzduchu hůlkou.
,,Hm tak je čas pro jiné čáry." Řekla Levandule a otevřela skříň, kde měla Hermiona svoje věci co si tu nechala.
,,Snad mě za to Hermiona nezabije." Řekla a vyndala červenobílé pruhované tričko, džíny a bledě modrý svetřík a zmenšila to na velkost co nosila její vlastní sestra.
,,Na Elyson. Tohle je lepší než tohle nóbl oblečení." Řekla a podala jí to.
,,Děkuji madam." Řekla Elyson.
,,Žádná madam, já jsem Levandule, tady Rony a Terryho kamarádka. Klidně mi říkej teto Levandule, je mi to jedno." Řekla Levandule.
,,Dobrá této Levandule." Řekla Elyson.
,,Já si teď vypůjčím Rony, abych dala do pořádku její vlasy, co vstaly špatnou nohou a ty se zatím oblečeš, jo. Jsi už velká holka, tak to zvládneš sama. Jinak vypadáš jako víla v té noční košili." Řekla Levandule.
,,To je dárek od tety Rony, nelíbilo se jí, že spím dle ní na lehko jenom v košilce a kalhotkách. Přitom mě to nevadí. Jsem zvyklá takto spát." Řekla Elyson.
,,No tohle je starší dům a občas je tu zima a tento pokoj je spíše pro hosta, který tu málo kdy je, tak je tu trošku zima Elyson a teta Rony, nemá ráda, když lidi marodí." Vysvětlila Levandule.
,,Ach tak, mě rozhodně zima není, ale ta noční košile je jak šaty pro vílu, to jo." Řekla Elyson.
,,Fajn to jsme si vyjasnily. Jdeme Rony." Řekla Levandule a už vláčela Rona pryč do jeho pokoje.
Hned jak tam byly tak ho usadila na postel a zavřela dveře.
,,Merlinovo noho ty vypadáš Rone." Spráskla ruce nad tou hřívou ruce Levandule.
,,Já vím, zkoušel jsem to dát dolů hřebenem, ale to se snad ještě zhoršilo a tak jsem popadl čelenku, protože nic jiného mě nenapadlo a také jsem neměl čas." Řekl Ron.
,,Hřeben, taková blbost v tomto případě, ty jsi totálně ty vlasy elektrizoval Rone. Musíme to dát gumou dolů a dát tam tužidlo, abys nevypadal jako Albert Einstein nebo mončičák. Dokonce ani Harry nemá takovou problémovou pokrývku hlavy." Řekla Levandule a vyndala z kapsy svou zmenšenou kosmetickou sadu. Ron jenom s nechutí to nechal přes sebe projít.
,,Raději ti tu nechám ještě tužidlo, aby sis s tím případně poradil sám. Slyšela jsem, že občas se to stává během očekávání, že se vlasy vzepřou veškeré kontrole." Řekla Levandule a slezla z postele, kde na kolenou udělala ucházející frizúru Ronovi.
,,To mi tak chybělo, jako by toho nebylo dost, tak ještě krom mé magie si postaví hlavu moje vlasy." Řekl Ron a povzdechl si.
,,To nic, to se dá lehce zpravit Rone. Nebo mám říkat Rony." Poplácala ho po rameni Levandule.
,,Před Elyson raději Rony, prosím tě. Neví o tom a vysvětlení by asi těžko pochopila. Na to je moc malá, je jí pět, podle Terryho." Řekl Ron.
,,Dobrá, teď se obleč a pak sejdeme dolů a vymyslíme společný plán kam tento den vyrazit." Řekla Levandule.
Ron tedy rozvázal župan a v pyžamu začal lovit z šatníku vlastní věci na oblečení. Levandule si zatím usadila na kraji postele a pozorovala Rona přitom konání. Jo věděla, proč jí volal, kvůli Elyson, ale Levandule musela uznat, že by si Ron také měl koupit další ošacení do dalších měsíců. Rony se začala pomalu a jistě zakulacovat a jak vidno také boky se trochu rozšířily, dle toho mírného zápasu s kalhotami. Ne tohle bude běh delší trať dnes, pomyslela si Levandule.
,,Rone vem si prostě legíny, jestli se do toho nevejdeš, budeš si dělat jedině nepohodlí." Řekla po chvíli.
,,Pravda, pryč s nimi." Řekl Ron a odhodil džíny a popadal legíny s geometrickými tvary.
,,To je lepší." Řekl Ron.
,,Rone, Elyson není jediná kdo potřebuje nové oblečení, ty už také." Řekla Levandule.
,,Myslíš?" Ptal se Ron.
,,Ano, takto dlouho nevydržíš …" Řekla Levandule, přešla k němu, sklonila se dolu a ukázala směr toho bříška.
,,Tady rostou totiž dvě mimča ne jedno a o to rychleji to půjde dopředu, tvůj pomyslený střed."
Ron dostal trochu červené do tváří cukl sebou, když se ho Levandule tam dotkla. Bylo mu to trochu nepříjemné. Už to, že během necelých pár týdnu přibral podle léčitelky 4 kila bylo poněkud pro něho nezvyklý.
,,Já nechci Levandule nosit šaty a vypadat jak pytel." Řekl Ron.
,,Kdo říká, že musíš nosit nosit šaty?" Ptala se Levandule.
,,No Fleur je měla skoro pořád na sobě." Zašklebil se Ron.
,,Kašli na tvoji francouzskou švagrovou Rone, ta je z kouzelnické rodiny a čarodějky moc zatím nepoznali nekouzelnickou módu pro budoucí maminky a ta není jenom o šatech. Klidně vyndej svoje stará trička a co jsi měl jako Ron a džíny také, ty ti budou volněji a zkrať si jenom nohavice. V tom ti bude lépe. A ještě ti něco koupíme, kdy budeme nakupovat pro Elyson." Řekla Levandule.
,,Och tak, dobrá, to by mělo jít." Řekl Ron.
,,Také jsi říkal, že jsi dostal od toho Siriuse Blacka pončo, tak ho nos. Bude to excelentní schovka než bude skutečně teplo." Řekla Levandule.
,,Díky Levandule." Řekl Ron.
,,Za co, to já mám co oplácet. Ty jsi mě vrátil mezi živé. Pojď ať uděláme plán co koupit a co ne. A kdy je vůbec Harry a Neville?" Ptala se Levandule.
,,Neville ten, asi ještě vyspává, toho vzbudím než půjdeme a Verču raději také a Harry šel na oslavu zapití syna Dudleyho. Ještě se nevrátil." Řekl Ron, když šlo po schodech dolů do přízemí domu.
,,Tím líp, tak dáme pokyny Nevillovi, aby mu vysvětlil to s Elyson, nebo mu to řeknete až se vrátí." Řekla Levandule.
V tom uviděla malou Elyson jak ní a Rona kouká velkými očima v tom oblečení co jí zmenšila a co patřilo původně Hermioně. Moc jí to slušelo.
,,Ach naše malá hrdinka vypadá skvěle, viď Rony?" Ptala se Levandule.
,,Sluší jí to a konečně žádné nitě a díry." Řekl Ron.
,,Této Rony proč ti tolik vadí díry a nitě?" Ptala se Elyson.
Ron si řekl v duchu, to jsem si naběhl, jak teď odpověď, aby to nevzala špatně.
,,Teta Rony a strejda Terry, chodí hodně mezi lidi a v jejich práci jsou lidé co si potrpí na dobré oblékání a tak když ty jsi jejich malá princezna tím pádem jako princezna nebo dáma, by jsi měla Elyson vypadat a nitě koukající z oblečení a díry to se nehodí pro princeznu." Odpověděla Levandule místo něho a Ron si nemohl v tu chvíli více Levanduli ctít. Ta mu tu zachraňuje přímo zadek a mozek.
,,Aha, promiň teto Rony, ale maminka neměla peníze na pěkné oblečení." Řekla smutně zrak Elyson a koukala dolů na svoje tenisky.
,,To přece nevadí Elyson, to spravíme, proto je tu dnes teta Levandule. To je něco jako gardedáma pro nás dámy a doopravdy si umí poradit s oblečením. Půjdeme na nákupy a strejda Terry s námi." Řekl Ron.
,,Ne." Řekla rezolutně Levandule.
,,Co?" Ptal se Ron.
,,Terrence sebou nepotáhneme Rony. Udělám nám dámskou jízdu. Pro tebe jako velkou dámu a pro Elyson jako malou dámu a mne. A strejdu Terryho zatím pošleme se Samem do Psího salonu. Sam potřebuje nutně ostříhat a strejda Terry se může tam rovnou také nechat přistříhnuout." Řekla Levandule.
Ronovi ujely koutky a Elyson se rozesmála.
,,Ale této Levandule, strejda Terry není pes." Řekla, když se uklidnila Elyson.
,,No to sice je pravda, ale já znám kadeřnictví, co funguje jako salon krásy pro pejsky tak pro jejich pány. A ti tam rovnou ostříhají jak pejsky tak jejich majitele. A strejda Terry potřebuje holiče jako Sam a také si odpočinout. A není nic lepšího než pořádné umytí hlavy s masáží hlavy. Hezky tam Sama a strejdu Terryho doprovodíme a pak pojedeme jako dámy na nákupy." Řekla Levandule.
,,Tak to bychom mohli také tam objednat i Grega." Řekl Ron.
,,Jo toho tvého jezevčíka Rony můžeme Terrymu také přibalit. O to déle tam si pobude a budeme mít volnost." Řekla Levandule.
,,To Sama jistě potěší, naposled jsme ho nechali stříhat s mamkou už je to hodně dlouho. To maminka ještě nebyla nemocná. Této Levandule ty jsi genius." Řekla Elyson.
,,Jenom v jistých oborech Elyson." Máchla nad tím rukou Levandule.
Harry si promnul krk a pomalu stoupal po schodech nahoru k Grimouldově náměstí 12. Dneska bude mít snad do konce dne leháro a nikdo a nic ho nebude ničím otravovat.
Otevřel si dveře a do nosu mu vrazil pach parfému, který dobře znal. Levandule Brownová tu v nedávné době rozhodně byla. Ten odér prostě byl jedinečně dráždivý pro jeho nos.
Šel tedy po stopě parfému jako pes a došel do jídelny, kde však seděl jenom Neville a zrovna krmil kaší Verču a přitom ukusoval jablko.
,,Ráno Harry, konečně jsi dorazil z toho tvého výletu?" Ptal se Neville.
,,Jo, nic zas tak zajímavého až na divokou lasici po turecké kořalce." Řekl Harry a šel si dělat kávu.
,,Cože?" Ptal se Neville.
,,Zachariáš Smith postrčil pod nos Dracovi nějaký turecký destilát z nabídky a on se podle všeho pak proměnil samovolně v hranostaje a popadl ho amok a rozdal si to nějakým velkým psem a poškrábal Connera, který nás potkal, když se ho pokusil chytnout. Očividně ta kořalka nebyla dobrý nápad. Jinak se nic nestalo zas tak zásadního až na to, že jsme se trochu ožraly. Dneska chci mít tichý dům, okej." Řekl unaveně Harry.
,,Juj, tak to nevím, jestli ho dostaneš, až se vrátí naše obchodní kolona." Řekl Neville.
,,Jaká obchodní kolona?" Ptal se Harry.
,,To je tak, …" Začal Neville vyprávět.
Harry se posadil a trochu nevěřícně se díval na Nevilla jako vyvoraný křeček z pole.
Ve chvíli, kdy dokončil vyprávění tak zazvonil domovní zvonek a Neville šel otevřít, aby o chvilku později se ukázal ve dveřích domu Terry Bott, čerstvě slušivě ostříhán v náručí se slušivě ostřihaným jezevčíkem Gregem, který od podniku dostal jako nový zákazník na obojek zeleně zbarveného motýlka jako psí kluk a podobně skončil i pes Elyson Sam. Ostříhán, že mu konečně byly vidět jeho moudře vypadající modré oči. Měl zastřižené i drápky u pacek a též z na obojku jako nový zákazník motýlka ale červeného s motivem teček.
,,Levandule Brownová kupodivu zná celkem pohodové kadeřnictví, kde berou i psy." Řekl Terry na pozdrav.
Na to dokonce Sam zaštěkal, jako by souhlasil. Přitáhl tím pozornost Verči, která vyprskla kaši co snědla zrovna a celá od kaše se koukala na toho velkého psa a Grega, jak asi hezky vypadají.
,,Příště tam pošlu kmotra." Řekl unaveně Harry a pomyslel si. Já se měl odletaxoval do Malfoy Manor a zalézt tam do podzemí. Tady klid nikdy nebude.
Fred Weasley právě uslyšel zvonek svého bytu a věděl, co to znamená. Daniel Webb nebo spíš teď Daniella dorazila.
Vypnul na chvilku sporák, kde měl rozdělený oběd v podobě Fazolí s bavorskou klobáskou. Však ono se tolik nestane, když to nechá chvilku stát.
Otevřel dveře a tam stál kupodivu bývalý profesor lektvarů Severus Snape. Toho by tu Fred rozhodně nečekal.
,,Dobrý den pane Snape, co vy tu děláte, děje se něco?"
,,Vás najít zde je docela věda Fredericku Weasley, zašil jste se tedy tady pořádně." Řekl Severus Snape.
,,Jenom jsem si hledal bydlení, které by se mi líbilo pane Snape, ale proč jste mě hledal?" Ptal se Fred trochu nakysle z té návštěvy.
,,Vzhledem k tomu, že jsem vědecký pracovník Budečské školy a spolupracuji na lektvaru proti lykantropií s Janem Sirkou, tak dnes funguji jako poštovní holub od jistého Daniela Webba, jak mi bylo řečeno podnikového právníka vašeho a bratra Kouzelnických kejklí a dalších obchodů." Řekl Severus Snape.
,,Daniel, je vše s ním pořádku?" Ptal se poplašeně Fred.
,,V rámci možností ano, jenom váš pan právník se nám opomněl zmínit, že má na jistou přísadu mírnou alergii." Řekl Severus Snape.
,,Och tak to asi ani nemohl vědět pane Snape, Daniel je moták a krom vlkodlačího lektvaru myslím, že s lektvary nepřišel do styku." Řekl Fred.
,,Moták, další věc, kterou ten mladý muž neřekl." Ušklíbl se Severus Snape.
,,Co se stalo? Pojďte dál, ať tu nestojíte jako kůl v plotě, tady bydlí ne kouzelnici." Řekl Fred a pozval Snapa dál, což mu přišlo poněkud podivné z jeho pohledu.
Severus Snape se pozorně kolem sebe díval. Nu je vidět, že tohle je rozhodně pánská bouda, nikde ani náznak ženskosti. Však co také mohl čekat od toho Fredericka Weasleyho jiného. Ten zatím moc o svět žen asi nezavadil.
Severus si sedl do křesla a Fred natáhl do pohovky, až to přišlo Severusi neslušné.
,,Takže se dostanu k vysvětlování ohledně stavu pana Webba, v tuto chvíli slečny Webbové." Řekl Severus a odkašlal si.
,,Takže se to povedlo, ho dostat z těla vlkodlaka." Řekl Fred.
,,Ano, však jak jsem řekl, dostal alergickou reakci na použitou krev runovce, jenž je v lektvaru obsažena." Řekl Severus.
,,Jak je to zlé s ním?" Ptal se Fred.
,,Přežije to, jenom dostal trochu teplotu a museli jsme ho zchladit v studené koupeli, protože na lektvary snižující teplotu nereagoval. Zatím zůstává u mě v domě, dokud se z toho nezotaví v péči Jana Sirky a mé ženy." Řekl Severus.
,,Och tak, fuj, já myslel, že to byla horší reakce." Řekl Fred.
,,No pak je další problém, který tím pádem nastal. Budeme muset nahradit krev runovce jinou krví magického hada, když runovec u pana Webba vyvolává takovou reakci a tím pádem nedokážeme zatím říci jak dopadne proměna zpět. Stále tato léčba je experimentální a všechny reakce a eventuality nejsou podchyceny." Řekl Severus Snape a viděl jak Fred Weasley trochu zbledl ve tvářích.
,,Mohlo by to zabít?" Ptal se Fred bledý jako stěna.
,,To asi ne, ale mohl by mít trvalé následky, proto asi zatím asi prodloužíme dobu, kdy pan Webb bude v tomto novém těle a uděláme pár testů než ho se pokusíme proměnit zpět. Poslední co si chceme s Janem vzít na triko je něčí smrt, to by podkopalo celý náš výzkum." Řekl Severus a pokračoval.
,,Však pan Webb nám zamlčel jak alergii, dobrá o té nemusel vědět, ale hlavně to, že je moták. To slyším až od vás."
Fred to nechápal také, proč by něco takového Daniel Webb zamlčel.
,,Já to vím jenom díky Georgi, že Daniel je moták a vlkodlak, nikdy nechodil na Bradickou školu, ale je vystudovaný právník a asi ročník myslím Charlieho. Je mu 26 let. Myslím, že víc by jste se dozvěděl asi od bráchy nebo pane Lupina pane Snape. Ti ho znají o trochu víc. Já jenom vím, že ho nedávno vyhodil otec z domu, poté co Daniel se rozhodl podstoupit tuto léčbu. Já vám to doopravdy moc neřeknu pane Snape." Řekl Fred.
,,Pan Webb říkal, že než odjel k nám si tu u vás nechal nějaké věci. Měl bych mu vzít něco na převlečení, z toho co propotil v horečce." Řekl Severus.
,,Och jistě, já vám to přinesu." Řekl ochotně Fred a pelášil nahoru do pokoje pro hosty, kde si Daniel nechal věci.
Popadl tu cestovní tašku a přitom z ní vypadlo něco a tak to Fred zvedl. Byla to knížka s názvem Zápisky o tom apod tím byl dvakrát přeškrtnuté jméno, takže to Fred nepřečetl. Odložil to na noční stolek, který sem dokoupil společně s postelí, šatníkem a pracovním stolem a židlí.
Dole podal tašku Snapovi a ten s Na shledanou zmizel z bytu jako pára nad hrncem. Fred si pomyslel, že dost možná Snape ještě dnes bude otravovat s dotazy na Danielovu adresu Remuse Lupina a jeho bráchu George.
Ti ho budou mít strašně rádi. Však chápal, že tohle není žádná sranda a Daniel je poněkud zvláštní mezi vlkodlaky jako moták. Ti se spíše nalézali mezi kouzelníky, tak co je u Webba jinak?
Levandule se usmívala jako sluníčko, když viděla, úsměv na rtech Elyson, jak se jim točí před očima v nových šatech s kytičkami a teniskami na nohou. Prošli už dva obchody specializované na dětské oblečení a Elyson přímo zářila jako slunečnice, když jí bylo řečeno, že si bude moct vybrat to či ono úplně sama a podle její chuti. Takže na kase skončily pestrobarevné ponožky, trička a kalhoty a další věci a Levandule jí přemluvila i k těmto šatem. Každé děvčátko má nárok být tou princeznou, alespoň trošku, takže ještě koupila malou umělohmotnou korunku jako tu z Popelky.
Do výběru zapojila hodně Rona, aby to nepřišlo Elyson divné. Ta se jenom divila, že jak teta Levandule tak Rony neholdují velké přemíře růžové v oblečení, ale jak se zdálo, tak jak bylo řečeno Elyson, prasátkové růžově společně hovínkovou hnědou a černou moc neholduje ani ona. Jenom u černé nebylo vyhnutí u Elyson na ten pohřeb. Nakonec to vyřešily další černé šaty se stříbrnou nášivkou s medvídkem a hodně tmavě modrá bundička s nášivkou srdíčka na levé kapse.
,,Je to je prostě až příliš sladké." Řekla Levandule procházela směr východ kolem nejmenších modelu oblečení pro miminka.
Zastavila se chvilku pohladila měkoučkou látku jedněch dupaček a otočila se na Rona.
,,Nechceš si něco koupit do výbavičky, Rony?" Ptala se a s velkou radostí si užívala jak rudne jako ředkvička.
,,Levandule na to je brzo." Řekl skoro šeptem a v ruce měl jednu z nákupních tašek s Elyson oblečením.
,,Trošičku máš pravdu Rony, ne s tím se počká až budeš vědět, co to bude jestli dvě holčičky, páreček nebo dva kluci." Řekl zamyšleně Levandule, ale trochu zapomněla na přítomnost v té chvíli Elyson.
Ron už však trochu opatrně gestikuloval rukou, že je tu Elyson.
,,Této Levandule, proč by teta Rony měla kupovat věci pro miminka?" Ptala se Elyson.
Levandule se v té chvíli mohla v duchu praštit hlavou o zeď.
Nastala trošku trapná chvilka, kterou naštěstí roztrhla paní prodavačka, která za nimi přišla a nesla zapomenutou sukýnku Elyson a už zaplacenou.
,,Och pokud by jste chtěla něco mladá paní pro miminko, tak příští týden nám přijde nová kolekce." Řekla rovnou Levanduli do obličeje.
,,Děkujeme, to jistě v dohledné době využijeme." Usmála se Levandule a řešila jak to kulantně vyjádřit směr Elyson.
Ron si povzdechl promnul si spánky. Fajn Levandule má pusu rozříznutou víc než Moudrý Klobouk a on má teď po tajemství k vzhledem Elyson.
Sklonil se k Elyson a řekl.
,,To je tím Elyson, že budu mít v dohledné době dvě miminka na starosti krom tebe, ale ty už jsi velká holka, viď." Řekl a doufal, že se vyjádřil dobře.
,,Och fakticky, to jako budu mít sestřenici nebo bratrance?" Ptala se Elyson a její oči zářily ještě víc než když hrála modelku, když si zkoušela věci, protože jinak si ty věci prostě vzít nemohla, to jí teta Levandule a Rony zakázaly.
,,Možná obojí." Řekl Ron a znovu se narovnal.
,,To jako dvojčata? Jako měla moje paní učitelka ze školky?" Ptala se Elyson.
,,Ano." Řekl Ron a doufal, že Terry tohle celé skousne.
,,Ty jo." Řekla Elyson a podívala se na stojánek s dupačkami a dalšími věcmi pro miminka.
,,Klidně můžeme koupit něco i pro ně." Řekla a ukázala na bílé dupačky s barevnými knoflíčky.
,,Já bych raději počkala, nechci spěchat Elyson." Řekl Ron a musel snad poprvé použít pro sebe třetí osobu v ženském rodě. Pro něho nepříjemné.
,,Jak myslíš této Rony." Řekla Elyson a po cestě do dalšího krámku si pískala veselou melodii.
,,Levandule."Zavrčel směr Levandule Ron.
,,Copak Rony?" Ptal Levandule se snažila se tvářit já nic, já muzikant.
,,Uřknout tě." Řekl Ron.
,,Hele Rony, dříve nebo později by se to Elyson stejně dověděla, takto jsi se vyhnula jak ty, tak Terry větší patálii. A vidíš, vzala to na výbornou. Takto jsi získala dost možná malou velkou pomocnici s těmi miminky." Řekla Levandule a dodala.
,,A když už jste se s Terrym dali dohromady a hrajete jí rodinku, tak má to právě vědět s předstihem. Doopravdy si nechceš koupit?" Ptala se Levandule a ty bíle dupačky mu dala pod nos.
,,Ne ty by brzy špinavé." Řekl Ron a kráčel nasraně za Elyson, která si prohlížela ve výloze hračkárny sadu Bárbí s jejich velkým růžovým autem.
,,No to auto bych nechtěla mít." Řekla Elyson i na ní tam bylo moc růžové.
,,Já také ne." Řekl Ron a díval se na další vystavené panenky. No škoda, že tu není čarodějka, jakou měla Ginny.
,,Této Rony, podívej se támhle!" Zatahala ho Elyson za bundu.
Ron se podíval tím směrem a uviděl ve výloze něco vypadalo jako dost šílená sova.
,,Této Rony už vím co chci k narozkám. Farby jako je tam ten." Řekla Elyson.
,,Co je Farby?" Ptal se Ron, který rozhodně nebyl znalcem hraček.
,,Farby je hračka této Rony, dělá zábavné zvuky a zpívá, ale je na baterky." Vysvětlila Elyson.
,,Ach tak a nebyl by lepší Elyson, něco co není na baterky?" Ptal se Ron a začal silně uvažovat dát na starosti Elyson jednu trpasleneku. Pětiletá by toho mazlíčka měla s přehledem zvládnout a jelikož umí zacházet s tak velkým zvířetem jako je Sam.
,,Ono něco lepšího existuje, také v bílé barvě a s modrými očima?" Ptala se Elyson.
,,Jo a protože umíš se starat o Sama, tak myslím, že toho živého tvora také zvládneš." Řekl Ron a měl v patrnosti se podívat do klecí s trpaslenkami, jestli je tam nějaká bílá s modrými očima. To bude už trošku oříšek najít takovou trpaslenku rádoby sněženku v tom pestrobarevném chumlu.
,,Tak žádný Farbyho nechci, ale konzervy pro Sama." Řekla Elyson a nasadila vážný výraz ve tváři.
,,Chytrá holka, ten jich bude potřebovat hodně." Řekla Levandule a také trochu pozorovala to elektronické zvířátko ve výloze, které mělo označení Farby. Tohle rozhodně Christině kupovat nebude. Trpaslenky, králíčci dokonce i ježci jsou hezčí. A Christy má teď na starosti svého pichlavého kamaráda ježka s jménem James. Ještě, že to neví Harry, že její mladší sestřička pojmenovala její domácího mazlíčka po jeho otci. Schoda byla jistě čistě náhodná.
,,A Elyson, promiň, že budu znít hloupě, ale kdy máš vůbec narozeniny?" Ptal Ron.
,,Na den Dětí." Řekla Elyson.
Ron musel vylovit v paměti kalendář s mezinárodními svátky a spojit 1.června a Mezinárodní den dětí. Merlinovo panděro to je už za chvíli u Nebelvírovy matky, to bude muset rovnou v pondělí se podívat po trpaslence jak sněhová koule a případně poslat do Brazilie k chovateli extra objednávku, jestli nechce kupovat elektronickou hrůzu jménem Farby. Šibeniční termín.
,,To je krásné datum pro narozeniny, viď Rony. My sice známe jednoho známého, který má narozeniny v červnu, ale ten je má desátého a pak jednu tetičku co je má zase poslední den v červnu." Řekla Levandule a Ron v duchu doplnil jméno Draco Malfoy a Hannach Ambottová.
,,Maminka mi dala nejhezčí dárek už předem." Řekla k překvapení Levandule a Rona Elyson.
,,Co, prosím tě?" Ptala se Levandule.
,,Strejdu Terryho a tetu Rony." Řekla Elyson a objala Rona.
Ronovi bylo jako by někdo střelil rovnou do srdce. Tohle nikdy nečekal, že se mu stane, že ho otřese věta pětileté holčičky, že se mu začnou koulet slzy po tvářích. Rychle si je rukávem bundy utřel a řekl trochu nahniličko z toho.
,,Já nejsem dárkem Elyson, ne já ani tvůj strejda Terry, prostě tě chceme jako součást naší malé rodiny. Nejsi žádný host, ale prostě naše neteř, která u nás zůstane jako by byla naše." Řekl Ron.
,,No tak dobrá." Řekla Elyson a asi to moc nepochopila.
,,Pojďte půjdeme na zmrzlinu a pak ještě si něco na sebe koupí teta Rony a já, abychom si byly kvit malá dámo." Řekla Levandule a v duchu si řekla, že Hermiona Grangerová se pořádně mýlila když řekla, že Ron má asi tolik empatie jako pařez. Ne ten měl více empatie než ona a tento moment to jenom dokazoval.
Bylo to, až jak Hollywodský doják, podle Levandule.
Následně v cukrárně si dali všichni tři zmrzlinový pohár, když byli dle Levandule na té dámské jízdě.
Elyson si navolila sama pohár z čokoládové, banánové, kokosové a jahodové zmrzliny s čokoládovými lentilkami a karamelovým topikem. Levandule si objednala to, co se jmenovalo Tropické pokušení a byl zmrzlinový pohár z zmrzlin s tropickým ovocem s topikem z hořké čokolády. A Ron zvolil, něco co se jmenovalo Pohár pro veverky, což byl pohár se zmrzlinou z lískových oříšku, dále vlašských, mandlí, pistácii a asi nejdražší zmrzliny v nabídce s makadamiových oříšku polité čokoládovým topikem.
Stejně to musel z části po Elyson dojíst Ron, protože měla velké oči a snědla stěží to z poloviny.
,,Teď budu mít ledovou hubu." Řekl Ron a cítil, že jeho krk je jak kostka ledu.
,,Promiň této Rony." Řekla Elyson.
,,To nic, každý když je prťavý má velké oči. Moje drahá sestřička Ginny si klidně naporoučela 8. kopečku zmrzliny a snědla stěží dva, když byla mrňavá jako ty. Pak tom to museli někdo vždy někdo dojíst, většinou to schytal Bill nebo táta." Řekl Ron a pak si uvědomil jednu věc. Elyson by měla vědět o ostatních členech rodiny.
Merline, co na to pro boha řeknou mu doma.
,,Ginny?" Ptala se Elyson.
,,Dobrá, jako ty jsi měla maminku a jako máš strejdu Terryho teď, tak i já mám docela početnou rodinu Elyson." Započal Ron zatímco dobrá duše Levandule mu objednala čaj pro sebe kávu, aby neměli Antarktidu v krku.
,,Moje maminka se jmenuje Molly, ale myslím, že ty Elyson jí klidně budeš moct říkat teto nebo možná dokonce babi, ale raději se jí zeptej ať z toho nemá moje mamka buřt guláš v hlavě." Řekl Ron.
,,Och." Řekla Elyson.
,,Pak je můj taťka Arthur, můj nejstarší brácha Williem, ale všichni ho spíše oslavují jako Billa, snad jedině v práci ho oslovují Willieme…" Ron půlhodinu pokračoval v rozplétání jeho rodinného rodokmenu a popíjení zeleného čaje.
A krom Elyson poslouchala i Levandule pozorně, jelikož neměla v patrnosti nynější podobu Weasleyovské rodiny, která se trochu rozrostla díky nejstarším bratrům Rona. Jo dokonce viděla malého Leona Weasleyho a v duchu nakopávala Charlese Weasleyho do koulí a sesílala její oblíbené kletby a kouzla za ten jeho Popletalovský útěk do Itálie do kláštera. Ten neměl ani krapet odvahy a byl ohledně Harryho bohužel jak podělaný Smrtijed.
,,Tak čaj dopit, střídání na záchodech dokončeno a můžeme vyrazit mezi nás velké dámy, Elyson:" Zavelela na další etapu Levandule a Ron by nejraději pro dnešek končil, ale nebylo mu to dopřáno.
O půlhodiny později stál Ron velice nesvůj mezi stojánky s oblečením určené pro budoucí maminky, díky bohu ne kouzelnice.
Levandule byla zase ve svém živlu a projížděla různé modely a buď je dávala zpět nebo je podávala Elyson, aby je podržela.
,,A teď do kabinek. Elyson, támhle jsou suprové šperky, co by jsi řekla, kdybys našla tetě Rony nějaký hezký náramek nebo náušnice." Řekla Levandule a Ron mohl vyletět ze své kůže. Ne, tohle mi nedělej Levandule já tohle rozhodně nosit sakriš nebudu, krom toho Lapače snů, pro Merlina.
,,Okej této Levandule." Řekla Elyson a v očích jí byli vidět jiskřičky nadšení a odběhla k velkému výběru bižuterie v tom obchodě.
,,Levandule neblbni, tohle já rozhodně nosit nehodlám." Řekl Ron.
Levandule se zamračila a řekla tiše.
,,Ronald ne, ale Rony jo. A když už Harry si nechal propíchnout obě uši a nosí ty zuby v nich, tak proč ne ty. A Elyson jistě ti nevybere nic růžového. A apropo, kde skončil můj přívěšek, který sem ti kdysi dala k narozeninám?" Ptala se Levandule.
,,Udělal jsem z toho záchranné přenášedlo pro Karin, Lilly a Lucase. Bylo to nakonec docela klika." Řekl Ron stejně tiše a zmizel v kabince.
Levandule se usmála. Byla ráda, že její dárek k sedmnáctým narozeninám Ronovi našel uplatnění a takové, za které se ona nemusela stydět. Cítila se věru dobře s pomyšlením, že byla součástí ochrany rodiny profesora Snapa.
Z toho obchodu vyšla ještě lépe nalezena, protože kupodivu dokázala jak ošatit Elyson tak Rona a ještě si koupit pěknou delší sukni do práce, která se jí líbila. A Elyson také vybrala Ronovi poměrně hezký šperk, který nebyl přehnaný a v podstatě to byl jednoduchý pozlacený řetízek, něm přívěšek z pozlaceného plíšku kde byla vedle sebe vyryté dva pěticípé hvězdy. Kupodivu se tohle dokonce líbilo i Ronovi a o to více byl nadšený, že Elyson mu nepřinesla žádné náušnice.
Důvod byl prostý, trochu se bál, že kdyby se pokusila Levandule mu propíchnout uši pro náušnice, tak by jí mohla zasáhnout jeho zdivočelá magie. Byl to zásah do jeho těla, i když to byly jenom jeho uši a nic víc. A poslední co chtěl, tak bylo zranění Levandule.
Levandule, když to slyšela, tak kývla, že s tímto návrhem raději případně počká na později a byla unesena tím, že Ron je taková opatrnost sama. Však ten jí odpověděl.
,,Levandule, ty jediná ses ke mně neotočila zády, po našem rozchodu, místo toho si mi zůstala kamarádkou a blízkou osobou. A jestli jsem si přál někoho více vrátit do života krom Freda a Severuse Snapa, tak jsi to byla ty. O to víc, když jsem se dozvěděl o Christy. Možná Hermiona je skvělá kamarádka, ale jak to říct, s tebou nemusím být ten silný člověk, ale prostě jenom Ron. Hermiona mě vždy hnala za výsledky, ty nikdy. Proto ti nechci ublížit."
Levandule se dojetím na Rona usmála. Čet vezmi Cleanwaterovou a tu Blecketovou, nebo Hermionu Grengerovou, ty Ron nepotřebuje on potřebuje někoho kdo mu řekne dost a odpočiň si. Možná Terry je to pravé ořechové pro Rona. Klidná duše, ne žádný oheň.
,,Dík Rony, tvoje duše má hloubku, kterou málo kdo vidí. A se cítím podctěna, že patřím mezi ty, který jí vidí. Pojď už mám docela hlad na Harryho oběd. Nemohu se nabažit jeho kuchyně a pak musím vyrazit pro Christy." Řekla Levandule.
,,Kdo je Christy?" Ptala se Elyson.
,,Moje malá sestřička Elyson jenom o rok mladší než ty." Řekla Levandule a doplnila.
,,Možná příště, až budu na návštěvě tak jí vezmu sebou."
,,Och klidně." Řekla Elyson. Ten den byl podle ní super, i tak. Její nové tety byly suprové!
Terry právě pomáhal Harrymu, který byl stále v poněkud ospalém a unaveném stavu s přípravou oběda, když se zavrzáním dveří se ozval návrat té nákupní kolony, která ho odhodila v Psím salonu. Ne, že by se mu to nakonec nelíbilo, ale on neměl s tímto zkušenosti ze salonem krásy. Aby přiznal barvu tak naposled mu střihal vlasy Ron a to někdy v říjnu, jinak kadeřnické služby využíval u své matky nebo po bitvě o Bradavice u madam Pomfreyjové. Takže prostě byl jako idiot, který nevěděl pořádně ani co je revitalizace konečku vlasů a podobně. A takové s radostí milovali,protože mu nakecali přímo modré z nebe a to samé u Sama a Grega.
Dneska si tam propálil pořádně svojí peněženku. I když to bylo kadeřnictví ne kouzelnické tak ten zušlechťující program jak to Terry nazval ho stál v přepočtu dva galeony. A dalších 15 galeonů dal Ronovi pro Elyson k vytvoření ucházejícího šatníku. Nemohl přece to nechat platit Rona, to nešlo. Elyson byla jeho neteř z jeho strany.
Takto bude muset v pondělí k Sally pro nějaké peníze, protože byl krom pár srpců skoro bez peněz a to ho jistě čeká zařizování poté ještě pohřbu jeho bratra a jeho dvou žen. On by nejraději nehal Snadru hodit do Temže, ale to asi nepůjde.
,,Strejdo Terry!" Na něho se řítila Elyson celá rozjařená div mu nezpůsobila úraz, protože Terry krájel zrovna cibuli.
,,Ahoj Elyson, tak jak jste se měli na té nákupní výpravě?" Ptal se Terry a předal cibuli Harrymu, který jí vrazil na pánev.
,,Báječně, byly jsme v několika obchodech, v jednom jsem seděla na žirafě, když jsem si zkoušela boty a pak jsme byly na zmrzlině a pak v obchodě, kde nakupovala teta Rony a Levandule. Podívej co jsem vybrala tetě Rony." Ukázala na Rona Elyson.
Terry se koukl a zprvu nevěděl co Elyson myslí. Ron tam stál v tom v čem vyšel, jenom odkládala na pohovku z kapes zmenšené nákupní tašky. Až si všiml toho řetízku s tím plíškem s dvěma hvězdičkami.
,,Co myslíš ty hvězdičky, Elyson?" Ptal se Terry.
,,Jo není to pěkné?" Ptala se Elyson.
,,To je Elyson, jinak…" Terry se odmlčel a poplácal na rameno Harrymu.
,,Tohle je Harry, majitel domu, takový náš šéfkuchař a dobrý kamarád. Myslím, že mu nebude vadit když mu budeš říkat strejdo, co, Harry?" Ptal se ho Terry.
Harry zívl místo odpovědi, ale řekl.
,,Ne vůbec. Takže ty jsi Elyson?" Ptal se Harry.
Děvče pokývalo hlavou, že ano a pak řeklo.
,,Díky za večeři strejdo Harry, vaříš jako ti kuchaři v hotelu."
,,Děkuji za kompliment." Řekl Harry a upnul se znovu ke sporáku.
,,Kde je Sam?" Ptala se Elyson.
,,Na zahradě si hraje s Gregem, přes počáteční strach Grega, tak Sam si usmyslel udělat si z něho kamaráda, takže na to doplatil asi nějaký zahradní trpaslík, co se nám tam usídlil." Řekl Terry.
,,Mohu za nimi?" Ptala se Elyson.
,,Jo tam jsou dveře na zahradu, po schodech dolů, já pak tebe Elyson zavolám." Řekl Terry.
,,Okej strejdo Terry, ale ty jsi mi vůbec neřekl, že s tetou Rony čekáte mimča a že budu mít bratrance nebo sestřenice." Řekla Elyson.
Terry ztuhl a podíval se Ron, který ukazoval na Levanduly a ta zas něho. Terrymu trochu z toho vyvstal otazník v hlavě. Očividně někdo z nich se prořekl.
,,Ehm byla jsi tu krátce, Elyson, chtěli jsme počkat po rozloučení s tvojí maminkou, tatínek, víš." Řekl Terry.
,,Ach tak, nevadí, i tak se těším." Řekla Elyson a vyrazila ven do zahrady Grimouldova náměstí 12.
,,Ehm, ehm, ehm, Terry." Ozval se do toho Harry.
,,Co?" Ptal se Terry.
V příští chvíli měl na krku kudlu od masa a pohled Harryho Pottera, který by se mohl popsat vražedný, podrážděný a ochranářský.
,,Harry." Okřikl ho Ron.
,,Fajn můžete mi říct, co tohle má mezi vámi dvěma má být. Už toho mám v hlavě maďarský guláš." Řekl Harry a sundal mu kudlu z krku.
,,Ty především Harry Pottere máš stále kocovinu."Ozvala se Levandule do toho.
,,Jo je mi pod psa, drahá Levandule Brownová, ale nejde mi na mysl, co právě řekla ta malá vílenka co tu prolétla jako zlatonka? Víte já toužil dnes po klidné domácnosti a místo toho musím chtě nechtě hrát kuchaře." Řekl Harry.
,,Fajn ožralko, tak já to dovařím a ty si můžeš popovídat s kamarády." Řekla Levandule a odstrčila Harryho od plotny.
Harry byl docela i rád, i když to ožralko vzal jenom velmi nerad.
Ron ani Terry se moc k mluvení neměli a tak Levandule máchla vařečkou a řekla.
,,Fajn já jsem vypustila tu novinku směrem Elyson, spokojení."
,,Velmi." Řekl Ron.
,,Ach tak." Řekl Terry.
,,Vlastně to začalo jejím dotazem na výbavičku pro ty mimča. Levandule prostě vzala útokem zcela obchody určené pro děti co se týče oblečení. Elyson není však vůbec hloupá." Dodal Ron.
Terry trochu ztuhl, když si uvědomil jednu věc, všechny ty položky co budou muset koupit budou ve dvojitém vydání. Merline, kde na to všechno vzít čas.
,,Dobrá, dobrá, fajn, to chápu, ale Elyson řekla ty a teta Rony?" Řekl Harry.
,,To je tak Harry, protože se hodlám s Terrym odstěhovat do toho baráčku co jsem dostal od Seamuse. Elyson jelikož bude Terry její poručník vezmeme sebou. Tak ať mě klidně bere jako součást rodiny. Stejně mě tak chápe, tak proč to měnit." Řekl Ron a podíval se na Terryho.
,,A mě u Merlinových spodek začíná nějak ta představa zajímat. Já, Terry, Elyson a moje mimča, tedy jistým způsobem Terryho, když chce jim hrát tátu." Řekl Ron a uchechtl se a dal ruce v bok a podíval se krátce do země.
,,Jak se říká vše zlé je pro něco dobré. Možná ten Francouzský incident, jo asi tomu tak budu říkat, dal lekci, že občas prostě jiný směr je úplně to nejlepší v životě Harry. Spadl jsem poprvé pořádně za život na zadek a teď se zvedám. Vidím sám sebe jinak, protože jsem jiný. A nějak jsem poznal kdo se cítí být mi oporou krom tebe, rodiny a Hermiony. A to Terry. A když on se dostal do situaci, která žádá mojí oporu tak mu jí poskytnu. Kupodivu se v roli tety Rony pro Elyson celkem cítím přirozeně. Co říkám, neznám jí ani 24 hodin a mám z ní díru v srdci, jak se mi zažrala pod kůži, možná tomu přispěly moje zpropadené hormony, ale neopustím jí ani Terryho." Řekl Ron.
Harry si povzdechl a zavřel oči stále unaven a řekl si. Mít dobře naladěného Rona je lepší než kdyby měl špatnou náladu. A co se děje je sice groteska, ale on proti tomu nic nezmůže, na to je on moc krátký.
,,Není to sladké." Řekla Levandule a přinutila Harryho otevřít oči, aby pohlédl na líbající se páreček.
,,Jako psí uši."Řekl Harry a ochutnal omáčku co za něj dokončila Levandule.
,,Páni Levandule ty umíš vařit, to bych do tebe neřekl." Řekl Harry, protože to měla fakticky dobrou chuť do Ku -pao, co tu vařil.
,,Drahý Harry, mi ženy máme mnoho talentu, ale už dob pradávných se věnujeme stát u toho sporáku. Neztratil si někde svojí vagínu, že tě to táhne ke sporáku taky?" Ptala se Levandule.
Harrymu se vrátila všechna barva do obličeje a za zády se mu ozval výbuch smíchu od Nevilla.
,,Och Neville, promiň že jsem tě vynechala, víš kdyby Harry nezačal dělat asijskou specialitu, tak požádala o jednoho zdravého bílého králíka na česneku. Byl by jsi zdravým obědem." Řekla usměvavě Levandule a Neville se raději přemístil strachy do dalšího patra.
Jestli mu dokázala ženská nahnat strach, tak to byla Levandule Brownová. V Bradavické armádě ho v duelu dokázala jako jediná porazit a on měl z ní respekt a trochu strach. Hlavně z jejích vtipu pod čarou. A ještě se nevyhrabal z toho incidentu, kdy se stal bez svého vědomí bílím králíkem.
Remus Lupin zrovna si po obědě dával dvacet a Teddy drahého tatínka v tomto podniku čile následoval. Však nebyla mu dovolena ani půlhodinka, aby někdo nezvonil na dveře domu, který patřil Andromédě.
Teddy to samozřejmě zaznamenal jako otravné a zamračil se, však kupodivu ho to k breku nedohnalo. Remus se zvedl z pohovky a loudavým krokem šel otevřít, když Androméda pracovala na zahradě za domem.
O to více byl překvapen, když tam viděl Severuse Snapa.
,,Severusi co tu děláš?" Ptal se a přemýšlel, co by mohlo Severuse Snapa donutit sem za ním jít, teď, když už nebyl vlkodlak.
,,Jdu poměrně na důležitou zdvořilostní návštěvu Lupe, potřebuji nutně od tebe pár informací. Mohu dál?" Odpověděl a vypadal poněkud jako by měl náběh na slepé střevo.
,,Okej, v pohodě, pojď dál." Řekl Remus.
,,Klidně se posaď sem. Nechceš kafe?" Ptal se Remus.
,,Ne dík, už jsem měl tři a to stačí, snažím se tím nezatěžovat, když neučím." Řekl mu Severus.
Remus si tedy sedl vedle něho a vzal Teddyho na klín, aby mu nikde nelítal, když mu chození a dokonce běh poměrně slušně šel. Teď už zbývalo ho konečně naučit chodit na nočník, protože Remus už měl po krk přebalování.
,,Daniel Webb, potřebuji informace o něm." Řekl Severus a rovnou přešel jádru pudla.
,,Co je z Danielem?" Ptal se Remus.
,,No vzhledem k tomu, že se rozhodl ten mladý muž postoupit tu experimentální léčbu Jana Sirky a přitom dostal alergickou reakci a najednou v omezené míře používá magii, tak mě zajímá jeho původ a vše okolo něho. Frederick ani George Weasleyovi o jejich podnikovém právníkovi moc nevědí, krom toho, že je moták a pohádal se rodinou a má díky tobě Lupe vystudovaná práva. Takže můžeš mi říct, jak u Morgany je možné, aby moták přežil kousnutí vlkodlaka a nezabilo ho to při tom nebo při první přeměně a jak je možné, že jsem nezalezl u žádného lektvaristy co znám předpis, že by bral vlkodlačí lektvar. Lupe kdo je sakriš ten Daniel Webb." Překlonil se Severus Snape k němu a tvářil jako by měl migrénu.
Remus si povzdechl a řekl.
,,Hele Severusi, pokud dokážeš se udržet na uzdě a neřvat v přítomnosti Teddyho tak ti to řeknu ano." Řekl Remus.
Severus zase zabořil do křesla a dal ruce do stříšky.
,,Tak povídej, poslouchám. Doufám, že nevybouchnu." Řekl.
,,Dobrá Daniel Webb je taková pavučinka, jak už napovídá jeho příjmení Severusi. Je to jeho ochrana před světem, tedy před lidmi, kteří ho mohli jak dítě považovat za hrozbu. Ne nemyslím, ty jenž ho vychovali, ne to jsou zlatí lidé, ale těm jenž se narodil. Daniel je od kojeneckého věku adoptovaný." Započal Remus.
,,Hm dobrá, no slušně vychovaný je, to ano, až možná moc." Řekl Severus.
,,A ohledně jeho magie, tak je to od narození proměnlivé, jako malý jí měl slušně na škvrně a ale postupně na magii slábl, možná díky svému údělu vlkodlaka. Nevím proč to ti neřekl, však asi vím proč. Ty ses asi s takovým vlkodlakem jako Daniel nesetkal. Já mohu říci, že ani já, však o to větší strach jsem měl když měl přijít na svět Teddy." Řekl Remus.
Severus pozvedl obočí a řekl.
,,Ne, ne, ne neříkej, že on je vlkodklak od narození, že je skutečné vlčí mládě."
,,Jo uhodil jsi do středu Severusi, jediný potomek toho, jenž mě učinil sám vlkodlakem kdysi, neblaze proslulým Ferirem Šedohřbetem." Řekl Remus.
Severus Snape ztuhl do chladné masky.
,,Ten zablešenec měl nějaký románek, jak překvapivé." Řekl nakysle.
,,Ale no tak Severusi, Šedohřbet a romantická duše, to by si mohl Voldemort rovnou pořídit jako domácího mazlíčka sluně." Řekl Remus.
Severus se zatvářil jako na špatně vyloženým vtipem.
,,Pravda, nereálné, to spíš byla nechutná jednorázovka." Mínil k němu.
,,Ano a matka málem přitom zemřela, nebýt toho, že vlkodlaka v jeho svéhlavém konání vyrušil jiný vlkodlak o dost mladší a porval se s ním do krve." Řekl Remus.
,,Lupe, vždyť bylo tou dobou muselo být dvanáct, to jsi coural venku a ještě takto. Nehledě na to, mohl jsi být jeho přesnídávkou." Řekl užaslý Severus Snape.
,,Ty jsi mě poprvé viděl jako vlkodlaka kdy Severusi, když mi bylo patnáct pryč a to mě tenkrát dokázal udržet na uzdě jenom James ve své podobě jelena. Jinak by ta přesnídávka byla z tebe. A já už byl vždy velký ve své vlčí podobě. Být vlkodlakem tak bych byl považován za alfu, protože jsem málem třikrát Ferira uvrhl do spáru matičky smrti. Stále jsem to říkal přátelům, že v této formě jsem doopravdy nebezpečný však nikdo mě nikdy nebral vážně až do 15 let. A tenkrát to byl Šedohřbet kdo musel stáhnout ocas mezi nohy a utéct ne já a to mi bylo 12 let." Řekl Remus.
Severus Snape polkl. To s tím alfou nebýt Ronalda a Bellatrix mohla být po smrti té prašivé předložky Toma Raddla pravda. Šedohřbet rozhodně byl menší velikostí ve své vlčí podobě než Remus Lupin a hlavně Lupin byl mohutnější jak stárl. Před pár lety když ho viděl na pozemcích školy, tak dostal strach.
,,Však já jako spíš stále vlče, o dospělé ženy jsem tenkrát nejevil nikterak velký zájem, spíš jsem je všechny bral jako matky, jako tu mou. A jako štěně jsem jí lízal rány." Remus se nad tím trochu se začervenal a pokračoval.
,,Pak ráno jsem se probudil vedle ní, celý nesvůj z toho, že jsem tenkrát už před dospělou ženou byl nahý. Však jí to asi ve slabosti bylo celkem jedno. Odtáhl jsem jí ke své mámě, která jenom spráskla ruce a snažila jí pomoci, co mohla."
,,A …" Dál se Severus nedostal.
,,Já odejel do Bradavic, začít druhý ročník a moc se o to nestaral co bude dál, abych pravdu řekl. Spíš jsem měl v hlavě učivo, další úplňky a moje kamarády. Ty Vánoce jsem doma ani nebyl. Však když jsem přijel domů, tak najednou v domě byly dětské hračky, ohrádka a další věci a také Daniel jako tříměsíční mimino." Řekl Remus.
Severus Snape něho hleděl jako prvák.
,,Jeho maminka se ho vzdala a nechala ho tam mojí mámě a mě na pospas. Pro mojí matku to bylo hodně náročné, mít vlčí mládě na hrbu a ještě dospívajícího vlkodlaka pod jednou střechou. Ne, že bych Daniela neměl rád, ale prostě v úplňku jsme si nesedli vůbec. A tak sehnala Danieli náhradní rodinu a Daniel když mu bylo 9 měsíců našel novou rodinu a moje máma si mohla oddechnout. Já do jisté míry také." Řekl Remus.
,,Však jakmile dokázal Daniel umět trochu psát, tak jsem si ním začal dopisovat. Klidně se přiznám, ale trochu ho beru jako mladšího brášku, nic podobného jsem nikdy neměl, víš Severusi." Řekl Remus.
,,No když dokončil normální sekundu, tak jsem mu dopomohl na práva, protože on potom dychtil se prát za práva ostatních, proto on sám moc za sebe nemohl, moc dobře v té době. Však nikdy nikoho nekousl. Jenom asi už měl svého druhého vlčího já dost." Řekl Remus.
Severus Snape si promnul znovu spánky a pak se zeptal.
,,A jeho pravá matka se k němu nikdy nepřihlásila?" Ptal se.
,,Od doby co mu byl měsíc nikdy co já vím. Prostě utekla z domu mé matky. Já se nedivím, muselo jí připadat, že porodila kreaturu. Dle toho co mi řekla máma, tak do prvního úplňku měl Daniel psí ouška a ocásek jako vlče. Dokonce někde v mém rodném domě, je zastrčená fotka jako důkaz." Řekl Remus.
,,Krinda pána a jméno jeho matky?" Ptal se Severus.
,,No správně bych to říkat neměl, ale jeho maminka je už delší dobu po smrti takže to nevyvolá tolik vášně. Jenom my slib Severusi, že to nepovíš dál nebo se s tím nebudeš zaobírat. Nech to spát u Merlinovy hroudy, protože tím nikomu nepomůžeš natož Danieli. Jeho maminka se jmenuje Tereza Webbová, protože mu dala lásku, což se od vlastní maminky nikdy nedočkal." Řekl Remus trochu smutně.
,,Chápu, ale i přes to, bych rád věděl jméno jeho pravé matky. Stále mám pocit, že v té podobě ve které ho vidím, tak někoho známého od vidění poznávám, ale nevím koho." Řekl Severus.
Remus se uchechtl a řekl.
,,No to je tak také správně Severusi, že to cítíš k Danieli, na tom není nic špatného, protože jsi znal možná jeho maminku víc než já, pokud možno byli jste dost dlouho kolegové minimálně od roku 89, co já vím." Řekl Remus.
Severusi byly nejprve vidět v očích přímo otazníky, ale pak nasadil škleb, že by klaun zmrzl.
,,Charity Banbrigrová, to jediné by dávalo smysl, proto na tebe takovým divným způsobem reagovala."
,,Ano, přesně ta, dokonce jsem se zmínil o úspěchu Daniela na škole, ale nic. Prostě si ho vymazala z duše a paměti. Cožpak jsem mohl k něčemu nutit, ne. Nechal jsem jí to přitom. Bylo to tak lepší. Pro oba. Však jsem rád, že Daniel dosáhl toho, že může doopravdy být právník, i když obchodní a může chránit tu ztřeštěnou dvojici Frede a George před problémy se zákonem. Není něho pohlíženo jako na hrozbu společnosti ve jménu jeho pravého otce. To co učinil Ron pro tvé děti, to že je ně pohlíženo s láskou a porozuměním jako na nepopsaný list, ne jako na děti smrtijeda." Řekl Remus.
Severus si povzdechl a řekl.
,,Já nevím, však jestli ho v tomto případě dokážu zpět vrátit, aniž bych ho zabil. On se s tím narodil Lupe. Tohle mělo být jenom pro ty kousnuté , mělo to přinutit tělo se toho zbavit, ale narozené tělo s tím, to je úplně něco jiného u Morganiny bačkor. Teď je v těle ženy, ale mělo to horší průběh než kdy Jan zažil, div nám ten Daniel nezkolaboval. Salazare skoro jsem cítil jak mu vynechalo srdce na pár úderů. Bohu dík za hodiny první pomoci Karin. Obávám, že další přeměnu zpět do svého původního těla Daniel Webb nepřežije." Řekl Severus a dal si hlavu do rukou.
Remus zbledl. To ne, jenom to ne. On nechtěl, aby Daniel zemřel, ani za boha. Byl střípek rodiny, jeho rodiny.
,,A řekl jsi mu to, že přeměna zpět by mohla být nebezpečná?" Ptal se proto.
,,Zatím jsem nenašel odvahu Lupe. Budu muset toto říct Janovi, to on je to soukolí, co toto uvedl do provozu ale netuším jak to říct té mladé duši. Kéž by cekl, jak to s ním ve skutečnosti je." Řekl Severus.
Remus se zvedl a přešel k Severusi.
,,Nech to na mě, to já byl považován za jeho mentora. Ještě ti něco dlužím Severusi. Ten jistý večer u vrby mlátičky a to nadvakrát. Možná to není ideální ale ty ho nechceš ohrozit na životě a já nechci aby umřel, takže musím mu vysvětlit, že hold musí se holt stát právničkou na místo právníka. Možná to bude ještě lepší, ženské v právu jsou drzejší než nevychovaní hrabáci." Řekl Remus, ale trochu se zazubil.
,,Však jenom Daniela, ty Severusi si vezmeš George a Freda na starosti. Sdělíš jim, že se jim bude právní zajištění starat jistá slečna Webbová."
,,A ti mě promění v dobytek, co?" Ptal se Severus.
,,Nemyslím, že by George měl na svědomí to stádo krav v Německu nebo slečnu Calwaterovou, tam se jistě jedná o ženský smysl pro humor a ten je ostřejšího zrna, než si dovoluje uvést George Weasley. Ten by jistě nevyhledával stáda krav jak bylo řečeno v Denním věštci holštýnského plemene. Dokonce usuzuji, že ten se plemenech krav vůbec nevyzná Severusi. Ten se tak vyzná jedině v plemenech trochu u koní. Takže se neboj našich podnikavých zrzavých hlav. Ty ti neustřihnou ani vlásek, když je nebudeš provokovat profesorkou hatmatilkou z dřívějška. A co jsem mohl poznat, jsou velice milí. Však spíš bych to řekl jim po hromadě, ne zvlášť, protože v tom případě muže George fungovat jako hromosvod trochu prudčejšího a nevybouřeného Freda. Bohužel to naše z mrtvých povstání má tu dohru, že Fredovi je stále 20 a je poněkud jak přebitá baterie na testosteron." Řekl Remus.
Nad tím se dokonce Severus Snape zasmál. Oceňoval poněkud nevšední humor svého bývalého kolegy. Však i on si všiml, toho rozdílu, když byl na těch krásných návštěvách. Bylo to jako by viděl dva úplně jiné lidi a ne něco co se imevére doplňovalo a jemu zadělávalo na migrénu.
,,Dobrá tak jak to zaonačit ohledně rozhovoru se slečno Webbovou a tebou Lupe?" Ptal se Severus.
,,Dle jeho zdravotního stavu, jestli je ještě slába tak jí nech nabrat síly a pak mi pošli sovu nebo …" Remus se otočil do chodby.
,,Máš telefon nebo tu věc bez drátů …myslím mobil?" Ptal se Remus.
,,Telefon mám, jelikož bydlíme v nekouzelnické čtvrti Lupe." Řekl Severus.
,,Fajn." Remus odložil Teddyho a pak vyletěl z pokoje, aby přiběhl s kouskem papíru a divnou věcičkou v rukách a tužkou. Pak si něco na ní vymačkal a zapsal na papírek a napsal tam.
,,Remus Lupin osobně."
,,Co to je?" Ptal se Severus a koukal divně na tu věc.
,,Mobilní telefon, takový dárek od Harryho. Prostě telefon bez drátu a na nabijecí baterky. Člověk v podstatě může volat kdykoliv a kdekoliv, když je tam signál. Suprová věc, ale jenom trošku mám z toho křeč v prstech jak jsou ty tlačítka malá. Něco jako oboustranné zrcátko, ale jenom na hlas. Geniální dle mě. Jsem takto propojen s Harrym, Georgem, Arthurem, Dracem, Seamusem Finnigenem a občas si zavolám do Peru k Siriusi, ale musím dát pozor, abych trefil hodinu nebudil jsem ho z ozdravného spánku a pak mám číslo i Reguluse, který má možná ještě lepší model tohoto vynálezu než já. Technologii ne kouzelnického světa nám tak trochu ujela rychlíkem, ale stále mám buňky jí dohonit." Řekl Remus.
,,Ach výdobytek ne kouzelníku a kupodivu funguje dle toho co jsi řekl pozitivně na magii." Řekl Severus.
,,Jo, tady, až budeš vidět, že bych měl se stavit a promluvit s ní." Řekl Remus a podal mu lísteček.
,,Díky a měj se tu Lupe." Rozloučil se Severus.
,,Nápodobně a co je pravdy na tom drbu alá Regulus Black, že budeš kupovat kočárek?" Ptal se Remus ve dveřích.
,,To není drb Lupe." Řekl Severus a zmizel mu před očima. Prostě se přemístil pryč.
,,Fajn tak to nebudou dvě větvičky ale tři." Řekl Remus si když zavíral za neobvyklým hostem dveře.
Přidáno 29.2.2020
