Kapitola 29 – Sdílené

Bylo příjemné odpoledne, které využili skoro všichni starší studenti Bradavické školy čar a kouzel k tomu, aby se podívali do Prasinek. O to víc je udivilo, že se tam buduje nová budova místo shořelého Prasečího rypáku a před stavbou sedí na lavičce Abertforth Brumbál a upíjí máslový ležák zatímco se baví s paní Molly Weasleyovou. Velice podivná dvojce co se týče rozhovoru.

,,Molly já nevím, jestli je to dobrý nápad, stále máš na starosti své vnouče." Řekl Abertforth.

,,Kde že, já se začínám doma skutečně nudit a díky našemu rodinnému sdílenému hlídání mám poněkud hodně času a moje děti jsou tak samostatné, až mě z toho mrazí, Abertforthe. Doopravdy bych ocenila ti v tvém podniku pomoci." Řekla paní Weasleyová a dodala.

,,Už nejsi nejmladší a poslední události ti rozhodně na síle nepřidaly. Jenom ti chci oplatit to, že jsi vždy nahlížel na to, co produkoval za nápady tvůj bratr, ryze realistickým úsudkem. Byla by škoda Prasečího rypáku." Řekla paní Weasleyová.

,,A to vaše sdílené hlídání jak funguje, funguje vůbec?" Ptal se Abertforthe, podle něhož by se takto malé děti neměli přesazovat z místa na místo.

,,Výborně, konečně to dostalo díky Andromédě obrysy, vlastně se jedná o takovou malou skupinku. Mne, Remuse, Andromédy, Nevilla Longbotoma, slečny Brownové a pana Crevreyho. A mne nevadí mít na starosti více děti, naopak je to mnohem jednoduší pro mne jako matku sedmi dětí než mít na starosti jenom mé vnouče. Připadá mi to mnohem více přirozené, Abertforthe." Řekla paní Weasleyová.

,,Hm takže je tam malá Veronica, Leon, Martin, Teddy a malá slečna Christy. Necítí se tam jako páté kolo u vozu?" Ptal se Abertforth, který už měl tu čest poznat to co nazval mladý Potter jako velkou malou čarodějku.

,,Vůbec ne, dle všeho si našla kamarádky v tom Halle a hlavně se upnula na vnučku místního faráře. Je to milé děvčátko, i když já jejího mazlíčka dvakrát v lásce nemám. Jak může mít děvče rádo pichlavého ježka, nechápu." Řekla paní Weasleyová.

Nad tím se Abertforthzasmál. Ano ježek byl podivný mazlíček, ale proč ne. Lepší než draci, ještěrky a hadi nedej bože hippogrifové.

,,Však o tu pichlavou kouli se stará hezky jako o mimča co mám jinak na starosti. A na to, že jí pět let je velice šikovná. Jenom pracuji na tom, aby se zlepšila ve svém vyjadřování. Stále si občas šlape na jazyk." Řekla paní Weasleyová.

,,A to jako se o to dělíte jak?" Ptal se Abertforth.

,,Každý den to má na starosti někdo jiný, aby měli ostatní volno a mohli se věnovat svým záležitostem. V pondělí má tu skupinku na starosti Androméda, úterý je na řadě Remus, středa je pod vedením Nevilla, čtvrtek slečna Brownová, pátek já, a sobota kdo potřebuje tak je k dispozici pan Crevry. A není to ani na celý den, jenom určitou část dle jejich potřeby. Vlastně to funguje jako ne kouzelnické jesle s tím, že Christy vlastně už je dítě do školky,ale bude tam moct chodit až od září kvůli papírování ve školce. Poslední rok pro ní a pak půjde do primární školy v Halle." Řekla paní Weasleyová.

,,To si nedokážu tak úplně představit u Remuse Lupina, že krom vlastního pestrobarevného syna se stará ještě o čtyři další děti." Řekl Abertforth.

,,No jen ať se stará, když se znovu objevil na světě. Má činnost a nemusí myslet na Nymfadoru." Řekla paní Weasleyová.

,,Hm pravda, jediný kdo je stále smutný je Alastor, však jeho to jistě také přejde." Řekl Alberthof.

,,Co vlastně dělá Pošuk Moody, dlouho jsem neviděla?" Ptala se paní Weasleyová.

,,Opravil si barák v Cronwellu a teď si tam dělá jak to říkal, skalku a nějakou dílnu. Nevím přesně co tam hodlá kutit nebo vyrábět, ale mimo toho dochází k Lee Jordánovi do rádia tam něco hlásit, aby se nenudil." Řekl Abertforth.

,,Pošuk v radiu?" Ptala se paní Weasleyová.

,,Má vyhrazený sobotní večer, když se tam úspěšně prosadil jako uvaděč pro Country a Bluegrassovou muziku. Tomu já moc nehovím, já tam občas zajdu přečíst lidem, nějakou dobrou knihu na pokračování Molly." Řekl Abertforth.

,,Takže to Svobodné kouzelnické radio pana Jordána je vlastně také skupinová organizace?" Ptala se paní Weasleyová.

,,Dalo by se říct. Lee Jordán, má tam hodně pomocníků a tak jeden režim 24 hodin sedm dní v týdnu. To nemá ani Zlatooušku. Je první rádio kouzelníku s takovým rozsahem. Však nejvíce tak přispívá poslední dobou Colin Crevrey a našel se tam ten upír z Malfoy Manor, Armand Malfoy. Propadl tomu jako někteří kuřáci cigaretám. Jede noční relaci s temnější rockem a metalem jak se té muzice říká." Řekl Abertforth.

,,Upír v rádiu, tak to je tedy užitá hodnota, u Merlinova panděra. Já se většinou zaposlouchám, když se tam ozve náhodou slečna Bonnesová nebo Ambotová." Řekla paní Weasleyová.

,,A to má Lee Jordán připravenou na léto pěveckou soutěž pro kouzelníky, to tu ještě nebylo." Řekl Abertforth.

,,Merline to jako doopravdy, chudák Celestýna, neohrozí to její pozici, nehledě na Sudičky." Řekla paní Weasleyová.

,,Budou se muset více snažit, díky Lee Jordánovi." Řekl Abertforth a dal vypitý máslový ležák na opěrku.

,,A jak by sis Molly to představovala mi pomáhat?" Ptal se Abertforth.

A Molly Weasleyová se vší parádou spustila.


Severus Snape seděl poprvé za život v místnosti, kterou využíval George Weasley jako svou kancelář a pro Kouzelnické kejkle a jeho druhý obchod a říkal si.

Fajn Severusi, tohle rozhodně není ten kdo si hraje na šéfa, ale skutečně jím je. A majitel a spolumajitel něho ostražitě hleděli jak supi.

,,Tak pane Snape co ta vaše druhá návštěva za tento týden nám přináší?" Ptal se George a seděl za stolem, zatímco Fred stal vedle něho a držel v ruce svou hůlku.

,,Jak skutečně zlé to je z Danielem?" Ptal se ho Fred.

,,A nechtějte mi na mluvit, že to byla běžná reakce na alergii z krve runovce. To horečku nevyvolává." Řekl George.

,,I my máme spojení na lektvaristy, kteří dělali s runovci a také máme informace od jistého pana Sirky." Řekl nerudně Fred.

Severus si pomyslel a jsem v háji, oni to už vědí.

,,Takže to nebyla jenom horečka, ale nekontrolovatelný třes, kolaps a srdeční slabost, což já bych nazval jako infarkt, pane Snape. Kdybych byl hodně zlý, tak bych řekl, že jste mohl mít s profesorem Sirkou Daniela na svědomí. A to bych vám ten příchod na svět setsakra za to opepřil i se Sirkou." Řekl George.

,,Ten váš lektvar zrovna není zrovínka nejlepší medicína, když si vezmu Rona." Řekl Fred.

,,Jo možná to fungovalo u skupiny z Budče, ale proč tomu není tak u Daniela tady v Británii?" Ptal se George.

,,Vysypte ty svoje drahé lentilky na zem, protože jinak mi vám tu vaší medicínu dáme do chřtánu také." Zavrčel Fred.

,,Moje dvojče je možná trochu drastické, ale odpovídá to skutečnosti, takže bych radil,aby jste mluvil a pravdivě. Veritasérum mám totiž v šupleti." Řekl George.

Severus se zapřel do křesla, kde seděl. Je jedno jak to otočil, nynější verze Weasleyovských dvojčat je mnohem horší než těch z Bradavic.

,,Dobrá, věc má tak, a já věru o tom nevěděl, že ten váš podnikový právník je vlkodlak od narození. Potomek vlkodlaka, už v luně matky." Řekl Severus.

,,Aha a co to má společného nebo spíše nemá s tím, jak se ta přeměna stala skoro smrtící?" Ptal se Fred.

,,Toto byl lektvar určený pro vyléčení vlkodlaků, jenž staly vlkodlaky skrz kousnutí ne narození." Řekl Severus.

,,A…" Fred se dál nedostal.

,,Vlčí mládě se takto narodilo, je to jeho pravé tělo, dalo by se říct, není to nájemník jako u kousnutého vlkodlaka. Jelikož mi to Daniel Webb neřekl, tak jsem to nemohl vědět a varovat ho, že je to nebezpečné." Řekl Severus Snape.

,,Dobrá, přestaň Frede chrlit síru. Pane Snape, teď je Daniel, tedy Daniella a jak to vypadá s přeměnou zpět, bude pro něho stejně nebezpečná nebo proti lektvar nemá takovou zdrcující účinnost?" Ptal se George.

Severus Snape byl překvapen jak druhé starší dvojče najednou je natolik chápavé, že si hned uvědomuje fakta nadcházející. Pak si uvědomil, jak moc má Lupin pravdu ohledně toho hromosvodu.

Musí se zacílit hlasem na George Weasleyho a tím otupit ostří Fredericka, který je jistě nasraný pro to, že on mu tak trochu lhal.

,,Pravděpodobně ano Georgi Weasley, nedokážu v tuto chvíli říci jak moc, ale mohlo by to být škaredé vzhledem k tomu jak proběhla tahle proměna." Řekl Severus.

,,Chápu, takže jako o Rona bude lepší, když nějaký čas se počká z proměnou zpět nebo jestli vůbec. Však není mi jasné, proč Daniel tohle neřekl a už vůbec, že vy jako laktvarista jste se s panem Sirkou zacílil jenom na jednu skupinu a ty jak říkáte vlčí mláďata nechal stranou?" Mínil na to George.

Severus mírně pootevřel ústa. Takové kontra od toho Weasleyho věru nečekal. To je jak obhajoba výzkumu před rektorkou Budče, ale tento člověk dle jeho informací nemá ani OVCE, tak jak?!

,,Jelikož se s tím narodily a ten vir je v nich od embryonálního stádia, pane Weasley a takových vlkodlaků je věru málo. Znám no Danielem jenom tři a to ještě se ti dva nacházejí v Evropském kontinentu. Jan Sirka se proto zacílil na raději na většinový problém, vlkodlaků skrz kousnutí, těch je mnohem více." Odpověděl mu.

,,A menšinu vlčích mláďat vynechal. Řeknu to takhle, tohle jako vynechat z státního rozpočtu kouzelnických lid pane Snape, mi jsme také menšina víte. Měl by jste i těmto vlkodlakům dát šanci na uzdravení, když jste to docílil už u těch jenž byli kousnutí. Ti lidé také za to stojí být znovu stoprocentními lidmi a ne odpadky společnosti. Jinak se vzbouří a budou napadat za svůj osud ostatní a vlkodlaku bude stále hodně." Řekl George.

Severus Snape zbledl jako svíčka. Takový argument mu vrazil kudlu do zad. Zpropadený všemi mastmi zkažený George Weasley měl pravdu. Usnul s Janem na vavřínech prvního úspěchu, ale ten lektvar mohou ještě vylepšit, ještě je to stále experiment a ne konečná. Stále mají co zlepšovat.

,,Máte pravdu, vyřadili jsme je jako by nebyli důležití, protože jich je minimum, ale když jim neposkytneme léčbu a nějaký jim přijatelný zdravotní způsob budou z toho vzteklý. Fajn beru to jako další výzvu Weasley. Kompletní vymýcení vlkodlačího viru pro ty co budou chtít, ať kousnutí nebo narození." Řekl Severus a zamračil se a v duchu se mohl udeřit do kebule, že zrovna zase další Weasley ho navedl na směr dalšího výzkumu. Když dobře odvedenou práci tak se vším všudy i s drobky.

,,A hlavně bezpečně pro jejich zdraví, stále ta léčba má vedlejší účinky, pane Snape proč u všech všudy mají ti co to podstoupili problémy s hormonální nerovnováhou a jejich pohlavními orgány?" Ptal se George.

Severus Snape by si nejraději prošťouchl obě uši. OVCE tam či sem, tento Weasley měl bystrou hlavu.

,,Pane Weasley, protože se proměna stala rozkazem lektvaru postaveném na tom temném jménem Císařském, tělo se nuceně změní v to, čím by se narodilo v opačném pohlaví, ale stále má mysl původní, která tím pádem se těžko propojí s ostatním, hlavně s pohlavním ustrojím. Není to nikdy zcela v souladu, jelikož jsme zatím nenašli způsob jak odbourat z toho prvotní živočišné pudy v nás hluboce zakořeněné." Řekl.

,,A to musí být člověk při tom při smyslech, pane Snape, nebylo by lepší ten lektvar podat když bude člověk v bezvědomí a jeho mysl bude na jistou dobu vypnutá úplně, nebo na tolik v útlumu, že nebude tu změnu vnímat. Nebo jí dát za zeď nitrozpytu, když ten člověk to ovládá? Mohl by jste si to zkusit sám na sobě." Řekl George.

Severus Snape otevřel ústa dokořán. Merline kdo tady má vlastně titul Mistra lektvaru a kdo jenom NKÚ?!

,,Nekoukejte na bráchu tak, to on se tady zaobírá lektvary, ne já, já mám na starosti kouzla, magické předměty a zvířata." Řekl Fred Weasley.

Severus Snape polkl nechutnou myšlenku pro něho, že by možná požádal George Weasleyho na spolupráci na lektvaru proti lykantropii. Však to by ten musel mít minimálně z toho OVCE.

,,Vzhledem k tomu, že moje dvojče nemá z toho OVCE tak co zbývá mne, většinu času tu vařím lektvary já a proto se zabývám i tou experimentální částí." Řekl George.

,,Cože?" Ptal se překvapeně Severus Snape. Jemu něco děsně uteklo a měl špatný pocit, že ho ti dva jeho bývalí studenti převezli, jak banda pirátů.

,,Georg má regulérní OVCE z lektvarů, bylinkářství, OPČM a Věštění z čísel, zatímco já z Přeměnování, Kouzelnických formulí, OPČM a Péče o magické tvory." Vysvětlil mu Frederick.

,,Ale jak, zkoušky jste v Bradavicích nikdy nesložili?" Řekl Severus Snape.

Nad tím se oba hlasitě zasmáli jemu do obličeje.

,,My jsme obešli systém pane Snape, místo Bradavic jsme si udělali výlet do Francie a máme obdobu našich OVCÍ z Krásnohůlek. Vzhledem k madam Umbrigerové a kolegiu Bradavic a Ministerstvu kouzel jsme si mysleli, že lepší výsledek bude mimo zem než doma v Británii. Což byla také pravda a nám se to vyplatilo v rozjedu našeho obchodu. Ministerstvo se nechtělo přít s madam Maxime a profesory, jenž měli povětšinou větší vzdělání než oni. I profesor Toffy neměl námitky." Řekl George.

Severus byl z těch dvou na ránu palicí. Prosím proč on je živí, tohle je krutá pomsta těch dvou vydřiduchů. Však po otřepání ze šoku, kdo vlastně je George a Fraderick Weasley přešel zpět k tématu a říkal si však sám sobě. Ti jsou škodlivější než Vandalové v Římě.

,,No ten návrh pana George Weasleyho by stál za uvážení, vypnout mysl účastníka během přeměny, aby ta pak nekolidovala s pohlavním ústrojím. Možná proto …" Severus se odmlčel.

,,Co možná?" Ptal se George a opřel si hlavu o ruku se zájmem.

,,Možná nejmladší člen neměl žádné takové potíže. Ten malý Matyáš, příjmení říct nesmím, je to protizákonné u dětí, žádné problémy takového rázu neměl. Však je mu deset let a žádné myšlenky sexuálního charakteru zatím nemá a lektvar mu byl podán ve spánku. Ano mohlo by to být. Je podivné pro mě, ale musím to říct, nechcete Georgi se alespoň okrajově této výzvy účastnit na poli kotlíku to se rozumí." Řekl Severus Snape.

,,Když na to v diáři najdu čas pane Snape. Víte já jsem majitel a šéf firmy, investor mega projektu zde na britské kouzelnické půdě. A chci se věnovat své snoubence, rodině a ještě svému zdraví. Však kdykoliv, když bude nutno pořídit vzácnou přísadu a nebude k sehnání tak vám jí obstarám a zajistím v nejkratším možném termínu, případně mohu vám s mým mozkem pohnout závity, když uvíznete na útesu a nebudete se moci hnout v před, tady když to vpřed budu vědět já. Frede dojdi pro náš speciál." Řekl George.

Severus byl znovu překvapen. V podstatě se dostal do stádia, kdy začínal postavičku George Weasleyho mít rád asi takovým způsobem jako u Lupina. Ti stáli za to, se s nimi bavit.

Frederick přišel s něčím co vypadalo jako diář.

,,Vlastně je to výrobek tak trochu inspirovaný Pobertovým plánkem a Voldemortovým prašivým deníkem. První společná práce po mém návratu mezi živé, pane Snape." Podal mu to Frederick.

,,A co to je?" Ptal se Severus a ta kombinace těch dvou věcí se mu nelíbila.

,,Něco jako spojnice mezi dodavateli a konečnými zákazníky." Řekl George a Frederick pokračoval.

,,Je v tom ukrytá mapa celé zeměkoule a na ní tečky s našimi dodavateli. Stačí ukázat na tečku hůlkou a do deníku napsat zprávu jestli nemají to či ono bez poslání zprávy. Expersní objednávka jako to dělají mudlové přes elektronickou poštu. Žádné zdržení mimo toho rozdílu času, takže pozor ,až si budete něco objednávat v Americe nebo na Havaji či v Japonsku. Občas jsou z toho nerudní." Řekl George.

Severus Snape vyvalil svoje oči jako tele na ty dva. Ne Black a Lupin jsou už definitně za dobou své kreativity oproti těmto dvou. Podíval se na tečky a zjistil, že jsou na všech kontinentech a všemožných ostrovech. Doopravdy tam byly dvě firmy z Japonska, další z Havaje a nehledě na Ameriku. Zeměkoule jako by dostala spalničky jak byla tečkovaná.

,,To mi jako chcete říct, že máte tolik firem, kde něco odebíráte nebo prodáváte, tomu se mi nějak nechce věřit, pánové?" Řekl Severus, ale v duchu si říkal, tohle je nejlepší dárek, co jsem kdy dostal, snad kromě života zpět. Ten rok je na mě až moc štědrý na to nejsem zvyklý.

,,Ne, ale Kouzelnické kejkle s.r.o jsou členy mezinárodního kouzelnického obchodního sdružení Pegasus díky Hyancintovi a tohle jsou jeho členové, pane Snape. Ruka myje ruku, pane Snape. Je to mezinárodní výpomoc a mi vypomohli těmito deníky všem členům. A mi si ceníme toho, že jste tenkrát zachránil kejhák Ronovi a tímto oplácíme to vám osobně, když můžeme a vy jste živ. A v Krásnohůlkách mi bylo poprvé řečeno, že lektvaristka je věda sdílená s mnoha dalšími obory tak proč naše bohatství nesdílet s vámi, když to může pomoci těm, kteří pomoc skutečně potřebují." Řekl George a usmál od ucha ke své dírce po uchu a Frederick se za ním škodolibě usmíval.

To Severusi vyrazilo dech, div z toho křesla sjel na podlahu.

,,Jenom pane Snape je na vás, aby neodňali právnický titul naší nové právničce na ten určitý čas. To je podmínka užívání tohoto deníku." Řekl Frederick.

Já jsem si myslel, že to bude mít háček, pomyslel si Severus.

,,No to asi budu muset vymluvit na škole tady v Londýně." Řekl na to.

,,Přesně tak, protože mi.."Řekl Frederick.

,,Jsme skrz tu Francii a další věci …" Doplnil George.

,,Jak si nemilosti." Dořekl Fred.

,,A vy jako uznávaná kapacita rádoby znovuzrozenec .." Řekl George.

,,Tam budete mít lepší slovo…" Řekl Fred.

,,Které mi zatím postrádáme …" Řekl George.

,,Nejsme holt Severus Snape nebo Harry Potter." Dořekl Fred.

Severus začala bolet hlava. Ti dva byli moc vychytralí.

,,Tak dobrá pokusím se." Řekl na to.

,,Pokusy jsou pro studenty Bradavic pane Snape." Řekl Fred.

,,Vy jste mistr, takže nám slibte, že to dáte, pro Daniela." Řekl George.

,,Když je váš pokusný králík číslo dva." Dodal Fred.

,,Jinak budeme nuceni vám něco udělat." Řekl George.

,,A to bychom minimálně moje dvojče, nechtěli." Řekl Fred.

Severus Snape kývl. Právě udělal smlouvu se skutečnými pekelníky mezi kouzelníky. Oproti tomu jednat z Radllem bylo lepší a Albus Brumbál nikdy nechtěl proti služby, které by vyžadovali jeho titul uplatnit jako bernou minci. Sdílet něco s Weasleyoskými exdvojčaty jak by se ti dva mohli nazývat byl neskutečně tvrdý a obtížný úkol. Však on měl výzvy jako Zmijozel rád, tak proč se trochu nesnažit, když je to pro výzkum.

Když odcházel z té kanceláře po Příčné ulici, tak měl na mysli slova těch dvou, že pokusy jsou pro studenty ne však pro mistry. To se mu náramně líbilo. Hodlal to dovést do konce společně se Sirkou, který bude koncem lykantropie. Dostal k tomu místo, čas a teď v podstatě i prostředky. Neskutečné štěstí pro jeho duši lektvaristy.


Seamus Finnigen sice nevěděl proč, ale dneska dělal asi pro něho trošku bolestivou na srdíčku práci v tom ohledu. Měl provést Rona, Terryho s tou malou Elyson a nějakým psem po jeho rodném baráku jako by byl realitní agent. Prej když tu bydlel, tak to tu nejvíce zná. Všechny škvírky a zákoutí jako své boty. A Ron chtěl ten barák znát dopodrobna, jak mu zdělil v sobotu večer krbem. Tedy spíš Rony v podobě ženy. Seamus se chytl za hlavu, když mu bylo řečeno kdo krom Rona a do budoucna těch dvou miminek se tam nastěhuje. Neměl totiž vůbec ponětí o tom vztahu s Bottem, natož i jeho malé neteři Elyson a jejím psím kamarádovi.

,,Ale Rone, to si vůbec neodpočineš a až přijdou ty fazolky, tak by jsi měl mít klid." Namítl Seamus, který jako o dost starší bratr věděl, že to bylo pro mamku náročný mít na starosti jeho a ještě se starat o Galatheu jako mimčo. To měla Narcissa štětí, že Thea půjde do Bradavic a ona se bude moct soustředit jeho nejmladší sestřičku co se co nevidět narodí.

,,To nějak zvládnu, a kdy už já jsem měl klid Seamusi, nikdy. Nehledě na to, že Elyson není mimčo, ale půjde do primární školy v září, potřebuji také adresu školy, kam jsi ty chodil. Domácí vyučování jako mamka dělat nebudu, Elyson musí být mezi dětmi jejího věku." Odpověděl Ron.

,,To mi zní lépe, vzhledem k fazolím. Zítra ti tu adresu dám, ale raději předtím se poptej někoho kdo už zapisoval děti do primární školy. A má Terry už vůbec od ní papíry, tedy Elyson?" Ptal se Seamus.

,,Bude je vyřizovat v pondělí po bystrozorském cvičení. Takže to budeme moct rozjet naplno s Elyson. Možná se zápisem do primárky mi poradí tvůj táta Seamusi, přece zapisoval tebe a sestru, ne?" Ptal se Ron.

,,Ne poprvé v Chipsstendu, to dělala tenkrát máma, ale v Anglesey to pro Galatheau na poslední ročník zařídil. Takže vše potřebné by měl vědět. Mohu se ho zeptat." Řekl Seamus.

,,To by jsi byl zlatý Seamusi, už to s tím baráčkem potom co mi řekl o tom něco Terry, je pro mne velká čest tam bydlet, musel si to tam milovat, viď?" Ptal se Ron.

,,No to jo…" Řekl Seamus a odmlčel se.

,,Však po smrti mámy už to nebylo ono…" Seamus sklonil ještě níž hlavu ,,jako s ní by odešel duch toho domu a vřelost s kterou mne vždy vítala a táta tam byl dost nešťastný."

,,Chápu, i tak je to tvůj rodný dům, vůbec se nebráním, když nás občas navštívíš, stále tam máš pouto." Řekl Ron.

,,Díky, takže v neděli v devět dopoledne, ujednáno?" Ptal se Seamus.

,,Jo, přijdeme Záchranným autobusem, všichni čtyři." Řekl Ron.

,,Greg ne?" Ptal se Seamus.

,,Hm toho asi vezmu také sebou, byla by to podlost ho nevzít." Řekl zamyšleně Ron.

,,Merline to bude brzy vás plný barák, vy dva, tři děcka, dva psy a dvě sovy. Full hause." Řekl Seamus.

,,Co se dá dělat." Řekl Ron a pokrčil rameny.

,,A upozorňuji tě, mimo toho domu a bazénu je tam ještě zahrada, kde je sovinec a slepičárna, Tu jsem vyprázdnil poměrně rychle, takže je zatím prázdná, ale určitě je vhodná pro slepice i teď. Pokud by jste chtěli trochu farmařit." Řekl Seamus.

,,Teď rozhodně ne, na to zapomeň Seamusi. V Doupěti jsem si těch slepic užil dost. Stávat kvůli nim nikdy." Řekl Ron.

,,Jak myslíš. Tak naschle zítra." Řekl Seamus.

To byl včerejší rozhovor, jejich dvou u krbu, kdy oba seděli v křesle před ním.

Seamus tedy čekal před vrátky svého rodného domu, seděl na zítce a jelikož se přemístil už před půl hodinou, tak si zašel do jeho starého oblíbeného koloniálu a koupil si šumivé bonbony.

V tom se zjevil Záchranný autobus v zatáčce a zastavil rovnou před domem jeho starých sousedu. Naštěstí také kouzelníku, staršího páru, kteří pracovali oba jako vymazávači paměti pro mudly.

Vystoupil z něho Ron, Terry pak malá holčička a za ní dva psi. Jeden jezevčík, kterého Seamus dobře znal a pak přímo tele psa, jenom o málo menší než holčička. Seamus se trochu zděsil. To bylo rozhodně větší než v podobě zvěromága Sirius Black. Definitivně tento pes potřebuje boudu a bude hlídat, budil totiž respekt na první pohled.

,,Čáu Seamusi." Řekl a objal ho Terry.

,,Raníčko dělobuchu." Řekl Ron a otočil se na tu malou holku.

,,Elyson tohle je náš kamarád z Bradavic Seamus Finnigen pomlčka Malfoy. Myslím, že si nechá klidně říkat i strýčku Seamusi, když budeš hodná." Řekl Ron.

Děvče se trochu schovalo za Rona. To já nejsem po chuti nebo co? Pomyslel si Seamus.

,,Mě se Elyson bát nemusíš." Řekl Seamus.

,,Ne, já jenom…této Rony…ten strejda Seamus vypadá jako …maminčin …domácí. Byl dost zlý." Řekla Elyson.

,,Ach tak a proč ti ho Seamus připomíná, on je jinak hodný." Řekl Ron.

Na Seamuse dokonce začalo vrčet dokonce i to tele psa.

,,Ta bunda, pan domácí měl také takovou." Řekla tiše Elyson a stále držela nohavice kalhot Rona.

Seamus se podíval na bundu, kterou si dnes oblékl celkem bez rozmyslu. Byla to, ta co ulovil kdysi v Londýně těsně po té co se konečně zahojila jeho zranění z bitvy o Bradavice.

,,Fajn Elyson, víš ty co, tak já si svleču, abys neměla ze mě strach." Řekl a sundal si bundu, zmenšil jí strčil do kapsy. Při tomhle krásném počasí to v pohodě vydrží.

,,Ehm díky strejdo Seamusi." Řekla o trochu bázlivě Elyson.

,,Elyson, ten pan domácí byl zlý na maminku nebo i na tebe?" Ptal se Terry.

,,Trochu i na mne strejdo Terry, ale Sam ho vždycky zahnal. Je to můj ochránce." Řekla holčička a pohladila toho velkého psa za ušima.

,,No Sam mu musel rozhodně nahnat strach." Řekl Terry a umanul si pořádně vyklidit ten byt a možná uklidit pana domácího do patřičných mezí. Jestliže malá holčička jako Elyson dostane strach už jenom z přítomnosti stejné bundy pana domácího na jiném člověku jako je chudák Seamus tak to není jistě normální reakce.

,,Tak půjdeme se na ten baráček podívat. Tady Sam bude mít přímo ráj výběhu pro svoje packy." Mínil Seamus.

Ten velký inteligentní pes mu dokonce na to zaštěkal.

Však po průchodu vraty se Terry zeptal, když viděl dřevěnou stavbu s vraty.

,,Ono to má i garáž?!"

,,Ano mamka měla řidičskou licenci, ale ne táta. Ona byla mudlorozená čarodějka. Já to auto si ponechal, ale řidičák zatím jsem si neudělal, to plánuji na toto léto." Řekl Seamus.

,,Tam můžeme schovat tvého Pontiaca Rony." Řekl Terry k Ronovi.

,,Hm dobrý nápad." Mínil Ron.

,,Další malé stavbičky jsou na zahradě. Kurník, sovinec, letní domeček a moje stará skrýš na stromě." Řekl Seamus a vedl je na zahradu za domem.

Ron koukal jako divý co tu všechno je, krom toho tu byla zahrada, která už bujně kvetla, malý rybníček s lekníny. Pak ten bazén zakrytý a vypuštěný skoro ve středu zahrady. Opuštěný sovinec a kurník v rohu zahrady. Dále dřevěný altánek s vestavěným stolem a kolem dokola lavicí. A to vše on dostal darem od Seamuse. To je sice milé, ale bláznivé.

,,Wau to je fakticky stromová skrýš. Této Rony, mohu se tam podívat?" Ptala se Elyson.

,,No bytelně vypadá, tak proč ne, když tam vylezeš a slezeš sama." Řekl Ron.

Elyson předvedla, že umí velice obstojně vyšplhat na tu obří hrušku a přímo zavýskla radostí a zvolala.

,,Tady je krásné nebe! Tady mě určitě mamka uvidí."

Pak slezla velice rychle dolů.

,,Ty jo Elyson, ty umíš dobře šplhat, kdo tě to naučil?" Ptal se Terry.

,,Pan Travis, bral mě s Joschem do parku." Řekla Elyson.

,,A Josch je kdo?" Ptal Terry.

,,Kamarád a pana Travise syn." Řekla Elyson.

,,Až budu umět psát jako teta Rony a ty strejdo tak mu napíšu dopis." Řekla Elyson.

,,To klidně můžeš." Řekl Ron.

Pak šli konečně do baráku. Vchod měl stříšku a ve vstupní hale bylo schodiště a troje dveře z toho jedny dvoukřídlé. Tam šel Seamus nejdřív, aby jim ukázal jídelnu, následně dalšími dveřmi vešel do obřího obývacího pokoje s dva metry širokým a metr a půl vysokým krbem.

Tam zbyla po Finnigenech obří skříň, s kterou podle Seamuse nikdo nechtěl tahat a do nového domu se vůbec nehodila. Prošli s obývacího pokoje do kuchyně.

Ron mlčel, když tu uviděl jak sporák tak kamna, ale v duchu si říkal já raději sporák. Seamus otevřel postranní dveře a odhalil technickou místnost a špajzku. Pak zase prošli dalšími dveřmi do vstupní haly a Seamus otevřel dveře, kde byl jak se dalo tušit WC. Pak vešel dalšími dveřmi naproti jídelně a tam odhalil něco jako salonek pro hosty dle něho a za dalšími dveřmi byla prázdná knihovna a bývalá jeho otce pracovna. Už tak obří barák v očích Rona a to nebyli ani nahoře. Až teď si uvědomil, že to vše se musí nějak zařídit, což bude také práce přitom všem.

Vyšli po schodech a ocitli se v slunečním světlem osvícené chodbě, která měla však spíš tmavší odbočku.

A do té Seamus vešel jako první. Na konci byli dveře jak on řekl od hlavní ložnice. Nechal tam jak Terryho a Rona vejít a i Elyson než vešel sám. Hlavní ložnice měla tři okna a dvoje postranní dveře.

,,Co je za nimi?" Ptal se Terry.

,,Jen se koukni Terry." Řekl Seamus.

Za prvními byl něco jako komůrka bez okna, která sloužila jako obří šatník a za dalšími byla koupelna.

Ron do té vešel jako první a trochu mu ztuhl výraz, když uviděl tu vanu. Terry vešel hned za ním a uchechtl a řekl.

,,Tak ta je jasně pro dva Rony. Seamusův otec je starý Lothário, nejprve Seamusova maminka a následně sbalí Dracovu máti, však jestli na ní použil toto, tak se ani nedivím. To přímo svádí k společným koupelím."

Však co čert nechtěl tak to slyšel Seamus a ten řekl.

,,Ta vana, tak tu si poručila moje maminka, když mi bylo šest. To není výmysl mého táty, Terrenci. Však můžete si jí klidně ozkoušet, je vaše."

,,Ne teď." Řekl Ron a šel se podívat na další pokoje. Z té myšlenky mu nebylo zrovna nejlépe v tuto chvíli.

,,Tak a tady byl ségri pokoj." Řekl Seamus a otevřel nejblíže hlavní ložnici dveře.

Byla to obdélníková místnost z dvěma okny a prostorem mezi nimi. Do zdi byla vestavěná skříň, ale jinak tu nebylo nic.

,,A tady bejvávalo mé hájemství." Řekl Seamus pokoji naproti, který měl vchod na osvětlené chodbě.

To bylo také jasné, když Ron uviděl tu červenou na zdech.

A pak už následovali jenom dva pokoje po hosty, další koupelna také z poměrně velkou vanou a průlez do podkroví, kde bylo prázdno také, ale mohly se tu uskladnit věci.

Celkově to byl dům velký jak kráva, vyjádřeno čísly Seamuse Finnigena 308 metrů čtverečních k využití na bydlení. Ronovi z toho bylo trochu mdlo a tak se opřel o kuchyňkou linku. Terry mu hned raději podal sklenici s vodou.

,,Seamusi já nevím co na to říct, to je přímo monstrózní barák. Doupě možná vypadá jako velký barák, ale je to spíš skládačka několika malinkatých pater. Tohle je cihla." Řekl Ron a napil se. Hned mu bylo líp.

,,Já vím, ale vy tu bude tři, no později rovnou pět, tedy dokonce o jednoho víc než za nás. To se to tu rychle zaplní. A vezmi si Malfoy Manor, Anglesey a Grimouldovo náměstí, ty jsou ještě větší, ale ty to nevidíš protože jsou plné. Tady to vypadá na první pohled velké, ale když si představíš to s nábytkem tak vším všudy, tak to tu bude útulně a postupem času malé." Řekl Seamus.

Nad tím se Ron uchechtl.

,,A teď ještě se půjdeme podívat na tvojí budoucí primární školu Elyson."Řekl Seamus.

,,Ehm strejdo Seamusi, funguje tady záchod?" Ptala se Elyson.

,,Jasně." Řekl Seamus. On rozhodně dům neodpojil a staral se, aby vše běželo jak má, i když nevěděl, jestli ho má prodat nebo ne.

,,Tak já si dojdu na malé dámy." Řekla Elyson a odběhla si.

,,A já jí asi pak ještě vystřídám." Řekl Ron.

,,Tak počkáme." Řekl Seamus a doplnil.

,,Takže této Rony, jaké je to být tetičkou."

,,Hm vzhledem jak k nám Elyson přišla tak náročné, ale kupodivu to zvládáme viď Terry?" Ptal se Ron.

,,Elyson už nikam jinam nestrčíme, je mi úplně jedno co mi řeknou ostatní, ale ponechám si jí. Jsem sice hodně mladej strejček, ale to je tak, když máš o dost starší sourozence. Však Theu to může také potkat viď Shey?" Ptal se Terry.

,,No může, myslím, snad, že případně ségra to zvládne, ale zatím se na to nechystám, nejprve se musí dát do kupy barák, tiskárna a Lenky Čtyřlístek, pak se uvidí dál." Pokrčil rameny Seamus a uchechtl se.

,,Zajímavější to bude až se narodí moje mini ségra. Jo tam to bude poněkud do budoucna zamotaný, ale co, já to tátovi přeji, nějaké to ubrečené štěstí a docela se na ní už těším. Mít o devatenáct let mladší sestru, jo to je poněkud zvláštní." Řekl Seamus.

V tom přilítla Elyson.

,,Príma WC s dokonce se zvířátkem. Podívejte." Řekla a otevřela dlaň.

Tam na ruce měla zmateného pěkně vypapaného tlustého pavouka. Ron vykřikl úlekem jakmile ho uviděl a omdlel, až se málem skácel na Seamuse. Ten ho pohotově zachytil.

,,Této Rony?" Ptala se překvapeně a zděšeně Elyson.

,,To nic, to je u tety normální, ona se strašně bojí pavouku. Víš ona viděla ohromné pavouky, ty magické co jsou velké jak auta a má díky tomu z nich strach. Příště jí prostě tohle neukazuj." Řekl Terry a vzal pavouka a vyhodil ho oknem v kuchyni ven do zahrady.

,,Okej to se moc omlouvám." Řekla smutně Elyson. Ona nevěděla, že těchto zvířátek teta Rony bojí.

,,Rony v pořádku?" Ptal se Seamus.

Terry přeměnil servírovací stolek v křeslo a máchl směr Seamuse, aby tam Rona usadil.

,,Dej Rony trochu času, takový úlek u ní teď trvá o trochu déle." Řekl Terry.

,,Ehm mamka to měla také, když čekala Theu, no o Narcisse nemluvě. Raději než se dostanete k stěhování tak by jste zde měli vymést a vystěhovat osminohé kamarády. Rony byla vždy ně háklivá." Řekl Seamus.

V té chvíli se naštěstí Ron probral.

,,Promiňte, omdlela jsem…" Řekl, jelikož si uvědomil, že je tu Elyson. Zase musel sám označit jako ženu, aby jí to nebylo divné.

,,Klídek, nic se nestalo, mne tak snadno nezavalíš Rony." Máchl rukou Seamus.

,,Promiň této Rony, já nevěděla, že se bojíš pavouku. Moc se omlouvám, že jsem tě vystrašila." Řekla smutně Elyson.

,,To nic." Řekl Ron a stále se trochu úlekem třásl. Sakriš dej se do kupy, Weasley, kvůli pavouku tu nebudeš dělat invalidu.

,,Alespoň ten exemplář nepotkáš na záchodě." Řekl Seamus.

,,Také pravda." Řekl Ron zvedl se pomalu ze křesla.

Trochu se zamotal a musel se opřít o křeslo.

,,Hele, jestli ti není dobře, tak si dřepni do bobku Rony, to ti pomůže, potom šoku z pavouka." Řekl Seamus.

Ron se s ním nechtěl hádat, jak může vědět, jestli to zabere nebo ne, ale udělal to. Brzy ten třes a v těle přestal a on se mohl zvednout a odkráčet na záchod v lepším rozpoložení. Jenom při vykonání potřeby přemýšlel jak tohle Seamus muže vědět. Pak si však musel v duchu pohlavkovat, když si vzpomněl, že má o dost mladší sestru a bude mít co nevidět další. Fajn, jsi pitomec Weasley.

Pak šli pomalu po Chipsstendu a prohlíželi si malé městečko a jeho budovy. Seamus jim ukázal i primární školu kam chodil.

,,Je príma Elyson ta škola a tady mají jako bonus vyučování plavání a můžeš se tu naučit i hrát kriket." Řekl Seamus.

,,Ale já plavat už trochu umím, čubičku." Řekla Elyson.

,,Merline ty toho umíš fakticky hodně Elyson. To zní už od pohledu jako Nebelvír." Řekl Ron.

,,Hele Rony stejnou měrou v ní koluje moudrost Hagvaspáru, halo je to má neteř a umí se podepsat celým jménem." Ozval se Terry.

,,Ale já nechci být ani jedno." Ohlásila se Elyson.

,,Co?" Ptal se Ron.

,,Ne této Rony, já až budu velká, abych chodila do Bradavic, jak se ta škola pro velké čarodějky a kouzelníky jmenuje, tak bych chtěla být Mrzimor. Mám rada žlutou barvu a strejda Harry říkal, že ti mají žluté kravaty a svetry. To chci také." Řekla Elyson.

Ron a Terry koukali na Elyson vyvaleně a Seamus se smíchy mohl udusit.

,,Jedna nula pro Elyson." Řekl k tomu.

,,No Mrzimor je také dobrá kolej." Uznal Ron.

,,Jsou pracovití a hodně vydrží. Já nikdy proti nim nic neměl. Však dle mě to rozhodne až když tě budou zařazovat." Řekl Terry.

,,A to bude ještě za dlouho Elyson." Mínil Ron.

,,Ale jedno kouzlo už umím." Řekla Elyson.

,,Vážně a jaké? Na to je potřeba většinou kouzelnické hůlky." Řekl Ron.

Elyson se usmála a podívala se kolem sebe. Snad něco hledala nebo se koukala jestli někdo nejde.

Pak začala třít o sebe svoje dlaně a řekla ,,Ohýnku zjev se."

Ron, Terry a Seamus se překlonily, zatímco Sama ani Grega to moc nezajímalo a očichávali plot kolem primární školy, kde by to mohli označkovat, že tu byli.

V dlaních Elyson se objevil modrý plamínek a pak ještě jeden a když Elyson od sebe ruce oddělila tak v každé ruce měla jeden plamínek. Ron, Terry a Seamus na ní dívali jako prváci.

,,Nepálí jenom hřeje." Řekla Elyson a užívala si ten pocit, že má jejich pozornost.

Ron měl pocit dežaví. Deževí s jménem Hermiona Grangerová a první ročník.

,,Terry tvoje neteř je genius, takto vyčarovat oheň, ovládnout ho a to je jí pět, no skoro asi šest." Řekl Seamus a v duchu si řekl. Tohle je bezhůlková magie a chtěná, ne nechtěná. Terry a Ron si ještě užijí asi ještě od ní lepší kouzla. Elyson ročník, ve kterém jestli budou i Snapovi dvojčata už teď vypadal jako perfektní zavářka na mozky profesoru. A ten další s Christy Brownovou, co umí patronovo zaklínadlo.

,,Od kdy to umíš Elyson?" Ptal se Ron a nezakrýval udiv nad jejími schopnostmi.

Elyson spráskla ruce a plamínky z jejích rukou zmizely.

,,Od minulé zimy, maminka mi nemohla koupit rukavice a tak jsem se zahřála i tak." Řekla Elyson.

Terry se rozhodl v té chvíli, že prozkoumá kdy vlastně zaplatil za celou dobu Landon své dceři alimenty a jak byla Lisspet na tom z penězi. Doufal, že po nich nezůstaly nějaké obří dluhy.

,,To je hodně magie, jistě z tebe bude suprová čarodějka, však teď Elyson se rozloučíme se strejdou Seamusem a pojedeme k strejdovi Harrymu na oběd." Řekl Ron.

,,Hurá už se těším co strejda šefkuchař nám dá k obědu. To je jak v hotelu na té dovolené o které vyprávěl Josch." Řekla Elyson.

,,Ty jsi nikdy v hotelu asi nebyla co Elyson?" Ptal se Ron.

Elyson zavrtěla hlavou.

,,Nevadí, uvidíme a možná se někam podíváme také." Řekl Ron.

,,Ronny?!" Ptal se Terry.

,,Říkal jsem si dát před začátkem školního roku dát dovolenou někde mimo, ale ne Francii. Stejně tou dobu budu už na mateřský. Velice ráda se pak nechám obskakovat, když to praktikovala i Fleur." Řekl Ron.

Nad tím se jenom Seamus zasmál, jelikož mu to přišlo bizarní. Sdílet však osud Rona nechtěl.

Přidáno 29.2.2020

Další kapitoly budou přidány 7.3.2020. Také děkuji za komentáře, i když je jich skromně. Těší mě, že stále mám své věrné čtenáře.

Vaše elenor