Kapitola 30 – Členové rodiny

Molly Weasleyová v pondělní ráno netušila, že bude mít s Arthurem poněkud zajímavou návštěvu, která tu nějaký čas pobude, když ráno vstávala k svému vnoučkovi. Leon se jí nemohl dočkat a o to více byl radostí bez sebe, kdy mohl s nimi ve vysoké židli usednout ke stolu. Však když dávala Molly zrovna na talíř svému manželovi míchaná vajíčka se slaninou a k tomu čerstvý pečený chleba tak se rozhořel krb a vystoupila z něho malá osůbka v podobě pětileté holčičky s černými vlásky v dvou culících v modrém tričku s potiskem sluníčka, laclových šatech a staršími teniskami na nohou.

,,Elyson, ty sis zapomněla mikinu." Objevila se další postava podobě nynějšího Rona, jenž měl na vodítku pořádně velkého psa.

,,Och díky této Rony." Řeklo to malé děvče a vzalo si od něho bledě žlutou mikinu.

,,Ahoj mami a tati, ahojky Leone." Řekl jim na pozdrav Ron.

,,Této Rony, tak tohle je Leon?" Ptalo se ta holčička.

,,Jo to je malý Leon, támhle je má maminka Molly s tou pánví a u stolu sedí můj tatínek Arthur. Mami a tati tohle je Elyson, Elyson Bottová, neteř Terryho Botta." Řekl jim Ron.

Molly a Arthur byli trochu překvapeni, ale Ron pokračoval.

,,A tady ten velký pes, je Sam a je Elyson ochránce a děsný mazel. Pozor rád lidi na pozdrav líže jako Hagridův Tesák, ale jinak by neudělal nic ani mouše, snad až zahradní skřítky. Ty má k smrti rád. Viď Same?" Řekl Ron.

Na to ten pes zaštěkal, což vylekalo Leona a ten začal popotahavat, že se mu přítomnost toho černého velkého obra moc nelíbí.

,,No tak Leone, ten ti nic neudělá." Vzal ho do náručí Leona Ron, přiblížil se k Samovi a pořádně ho podrbal za ušima.

,,Vidíš ten je mírumilovnější než Hagrid. Velký plyšák na hraní, vidíš." Řekl Ron, což Leona uklidnilo a dokonce ručkou pohladil Sama po čumáku a ten si to nechal líbit.

Pak zase usadil Leona do židle a řekl k Elyson.

,,Myslím, že ukážu Samovi a tobě kde můžete na zahradě úřadovat se zahradními skřítky." Řekl Ron a už jí vedl na zahradu i se psem.

Molly a Arthur měli v hlavě oba mexický guláš, co tohle má jako znamenat, do chvíle než sám přišel sám Ron.

,,Asi bych vám to vysvětlit mami a tati." Řekl Ron.

,,To bych prosila Rone." Dala ruce v bok Molly. Ano měla matnou povědomost o tom vztahu mezi Ronem a tím Terrencem Bottem, ale toto, jí nešlo do hlavy.

,,Okej v pátek se Terry dozvěděl, že jeho o 13 let starší bratr, jeho nynější žena a jeho ex se asi porvali k smrti a on dostal na starost tím pádem osiřelou neteř. To je Elyson. No jako bonus se k nám dostal i Sam. Terry bude dneska vyřizovat papíry ohledně poručnictví a tak dále asi možná dokonce u Percyho. Já ale takhle narychlo si brát dovolenou skrz to nechci. Však na zbytek týdne si jí na zařizování vezmu. Takže bych vás chtěl poprosit a hlavně mamku, jestli by jsi nemohla Elyson na šest hodin nepohlídat. Terry si jí tu kolem druhé odpoledne vyzvedne. Byl bych ti obrovsky zavázán mami." Řekl Ron a nadechl se zhluboka.

Molly skoro vypadla pánev z ruky. Byla trošku v šoku, ale Ron pokračoval.

,,A raději mě jmenujte před ní Ronny klidně i to Ronalda, ten Francouzský incident by asi nepochopila, na to je moc malá. Jsem prostě pro ní teta Rony a basta."

,,Teta Rony?" Ptal se Arthur trochu vyděšeně.

,,Ano tati, to co se mi stalo, by bylo pro ní těžko pochopitelné." Ron se odmlčel a pak řekl.

,,A zatím je to tak vyhovující. Neboj ještě to napíši a vzkáži ostatním sourozencům v dohledné době, aby nedošlo k nějakému trapnému momentu. Zatím bydlí se mnou a Terrym u Harryho, ale hodláme osídlit ten barák, co jsem dostal k narozeninám od Seamuse, aby nás tam nebylo příliš na Harryho." Řekl Ron.

,,To jako …" Dál se Molly nedostala.

,,Stěhuji se." Řekl Ron, ale pokračoval jinak. Vylovil z kapsy jak pro panenky malý baťůžek a zvětšil ho máchnutím hůlky.

,,Tady má Elyson nějaké své hračky, hlavně blok a pastelky, aby se nenudila, ale myslím, že zde se rozhodně nudit nebude. A Elyson už snídani měla, takže mami klidně dodělej tátovi tu snídani, ať může do práce. Já se ještě dojdu rozloučit s Elyson a také se rozloučím." Řekl Ron a odešel znovu na zahradu.

,,Molly?!" Ptal se Arthur.

,,Ano můj drahý?" Ptal se Molly.

,,Jak to vypadá, tak jsme získali dalšího člena rodiny." Řekl Arthur.

,,Ano." Řekla trochu nesvá Molly.

V další chvíli kolem nich prošel Ron a zmizel v plamenech krbu s čau do práce.

,,Jak to vypadá Leone, tak tu budeš mít dneska společnost stejné barvy pokrývky hlavy jako ty." Řekl k vnoučkovi Arthur, zatímco Leon se snažil do pusy si nacpat celou ruku.


George zase jednou byl na své šéfovském výletu po Británii. Ale když přišel do Prasinek, tak kupodivu hned u dveří si ho odchytl Ron, vzal ho za loket a vedl ho nahoru do kanceláře krámku, takovým generálským krokem, až měl George pocit, že Ron přímo prchá.

Jakmile byli v kanceláři tak něho Ron vybalil jednu věc.

,,Potřebuji si vzít do konce týdne dovolenou Georgi."

George otevřel ústa, ale Ron pokračoval jako nabitá puška v slavě.

,,Já vím, je to na rychlo, ale potřebuji nebo spíš potřebujeme spoustu věcí zařídit a vyřídit. A Terry se těžko z výcviku teď uhne, takže je to vlastně na mne. Však dnes tu budu, to si piš." Řekl.

,,Co se děje Rone? Něco ohledně tebe?" Ptal se George.

,,Ne, spíš je to tak, Georgi, že před pár dny, zemřel starší bratr Terryho při bitce u něho doma s jeho manželkou a exmanželkou. Zanechal po sobě malou dceru. Jo Terry je strejda rozhodně delší dobu než mi díky Leonovi. A Elyson, tak se jeho neteř jmenuje bydlí teď u nás a Terry se stane jejím poručníkem." Řekl Ron.

,,Merline, já nevěděl, že má bráchu." Řekl George.

,,Myslím, že on se moc nezmiňoval protože slušně řečeno byl jeho bratr ještě větší ožrala než Harryho strýc Vernon nebo Mundugus Fletcher. To je jedno, ale spíš je nutné vyřídit u Elyson to poručnictví, léčitelské prohlídky, další záležitosti včetně těch finančních a pak zařídit pohřeb těch třech. Něco mohu vyřídit já, ale stejně bude toho na Terryho hodně. Krom toho, že se hodláme odstěhovat v dohledné době z Grimoudlova náměstí od Harryho do Chispsstendu, do baráku, který mi jako dárek Seamus. Také tam musíme přihlásit Elyson do primárky. Takže kopice úkolu na vyřízení a s prací bych se z toho cvokl." Řekl Ron.

,,Aha, ale Rone, nechci ti nic říkat, ale nebalil sis toho na sebe moc. Z ohledem …" George se odmlčel.

,,Budeš opakovat Seamuse, ale když už jí budeme mít v péči, tak musíme konečně být někde zabydlení a ne pořád využívat Harryho jako hotel. To není to pravé ořechové, Georgi. Nehledě, že brzy bychom měli na krku odbor pro péči o nezletilé kouzelníky a to tam máme Percyho a Aundrey." Řekl Ron.

,,Um dobrá, Rone, takže vlastně ta Elyson ….je vlastně." George to nedokončil.

,,I má rádoby neteř a součást mé prapodivné rodinky, jestli to tak chceš nazvat Georgi. Nebudu jí s Terrym odhazovat jenom kvůli těm miminům, to by bylo vůči ní nefér, když jinak ona nemá nikoho, jako nemá ze své rodiny už nikoho Terry." Řekl Ron.

George pokýval hlavou, i když po chutí dvakrát nebylo. Ron si zase naložil na záda více než podle něho mohl unést. Ještě dělat poručníka lomeno poručnici a hrát někomu v devatenácti rodiče, přitom čekat vlastní děti, to bude hodně na psychiku a také jeho tělo.

,,Rone a tvoje jádro, už se s ním něco hnulo, nebo ho máš stále po celém těle?" Ptal se George.

,,Zatím stále všude, však já se nedivím, musím holt počkat, co nadělám. Nikdy nic nejde úplně podle plánu v životě." Pokrčil rameny Ron.

George si povzdechl. Ne to moc dobrý nebylo, protože věděl, že by mohli nastat potíže až půjdou ty mimča na svět a Ron tedy Ronny to bude muset přestát kompletně bez moderních výdobytku postaru. George se bál, aby to zvládl. A teď se zatížil tímto.

,,Dobrá však jakkoliv budeš potřebovat pomoc, tak pošli patrona nebo brnkni mi na mobil, jo. A vůbec ví o nás ta Elyson?" Ptal se George.

,,Ano, trochu jsem jí zasvětil na nákupech jejího nového oblečení v sobotu do toho jak velká je rodina Weasleyů. Teď je u mamky a táty v Doupěti, protože jí nechci nechávat na Grimouldově náměstí samotnou. To nejde." Řekl Ron.

,,Nákupy?" Ptal se George.

,,Hm jak to vysvětlit, její maminka a exmanželka Terryho bratra byla na tom finančně a zdravotně špatně. Neměla peníze, aby dobře ošatila Elyson. Ta malá neměla ani zimní rukavice natož noční košili a z většiny oblečení lezly nitě a bylo to děravé. Bylo toho šest kopiček, které by se vešly na jednu polici v šatníku kdybych chtěl, tak se muselo vyrazit na nákupy. Přizval jsem si k tomu Levanduli, protože ta má podobně stejně starou sestřičku a nechtěl sem otravovat Karin." Řekl Ron.

George jenom pokýval hlavou.

,,Fajn tak já počítám s tím, že tu od úterka do pátku nebudeš a pak se uvidí." Řekl George.

,,Díky." Řekl Ron.

,,Za málo, fajn takže předpokládám, že se na mne může vrhnout pětileté nebo šestileté děvčátko s oslovením strejdo Georgi, co?" Ptal se George.

,,Spíš první co se na tebe vrhne je její pes Sam. Takový bonus k Elyson, který přišel společně s ní. A Sam je pořádně velký, asi tak jako Hagriduv tesák a strašně rád olizuje lidi. Takže pozor." Řekl Ron.

,,No doufejme, že je vychovaný." Řekl George.

,,No z části." Řekl Ron a dodal.

,,Když má hlad tak bere cestu k jídlu hlava nehlava. Však jinak je ho má Elyson na komando." Řekl Ron.

,,No to je dobrá zpráva." Řekl George a dodal.

,,A o mimčech Elyson ví, no nebo tě pokládá za tetu Rony trošku při těle?" Ptal se George zamířil pohledem na Ronův střed, který by on označil za Budhovo bříško.

,,Ví, jelikož Levandule se pořádně prořekla. Nechala se zlákat cenovými akcemi u dupaček vtom krámu." Řekl Ron.

,,O problém díky Levanduli méně." Řekl George.

,,Jo, takže šéfe co jsi nám chtěl?" Ptal se o poznání méně přívětivě Ron.


Percy Weasley si myslel, jak bude mít klidné pondělí, také bylo do deseti hodin dopoledne. Přímo s mohl trochu natáhnout a lelkovat, protože do jeho kanceláře nevkročila zatím ani noha. Proto o to víc se divil, když o desáté hodině se ve dveřích objevil Terry Bott.

,,Zdravíčko Percy, doufám, že nám v plánu frnkout z práce." Řekl Terry.

Percy překvapeně zamrkal a pak ještě jednou když mu přistál na stole pakl papíru a pergamenu.

,,Ne, ale co je to?" Ptal se Percy.

Veškerá nenávist v Percym vyprchala po návratu těch rádoby mrtvých na zem skrz Rona i na Terryho Botta. Možná proto, že viděl, že ten doopravdy o Rona stará a není mu jen na okrasu, jak by řekl Percy.

,,Ehm to jsou veškeré dokumenty ohledně mé neteře Elyson co jsem nalezl v bytě její maminky. Nevím jak daleko sahají tvoje nenechavé prstíky na bystrozorské oddělení, ale před pár dny mi zemřel bratr, švagrová a bývalá švagrová a po nich zůstala má neteř sama. A jako poslední blízký příbuzný, nehledím na vzdáleného strýčka Izáka v Americe ze čtvrtého kolene, tak mám právo doufám se jí ujmout a potřebuji to rychle vyřídit, abychom mohli Elyson v září poslat do primární školy Percy. Rozumíš?" Ptal se Terry.

Percymu málem spadli brýle ze šoku.

,,Neteř!" Vypískl Percy.

,,Ano dceru mého staršího bratra Landona ročník 67, kolejní příslušnost Hagvaspár jako já v letech 79 až 86, toho ty jsi asi nezažil v Bradavicích, možná tví starší bratři." Řekl Terry.

,,Aha, promiň a mou upřímnou soustrast." Řekl Percy a chtěl podat Terrymu ruku.

,,Ne to nech, Landon udělal jen hromadu ostudy a oproti tomu je dokonce i tvůj bratr Charles svatý. Jsem kupodivu překvapen, že těch dětí nemá víc a to ani nevím co čekat po finanční stránce od něho." Řekl Terry.

Percy tedy ruku stáhl a podíval se do papíru.

,,Jo to půjde, dokonce tu vidím chyby předchozího vedení odboru. Můžeš mi říct, co přesně se stalo a proč jsou ti tři mrtvý?" Ptal se Percy.

,,Lisspet, bývalá žena mého bratra se asi ocitla ve finanční tísni. Landon nikdy moc řádně neplatil alimenty a hodně pil. Rozhodla se tem dojít osobně a naštvala asi jeho současnou ženu a dle toho co mi bylo řečeno se tam strhla bitka, která stála všechny život. Však Lisspet byla už tou dobou hodně dle všeho nemocná, tak určitě stačilo mnohem méně na ní síly a kouzel než na Landona a Sandru." Řekl Terry a doplnil.

,,Stále se to vyšetřuje, ale já se do toho nemohu hrabat už jako kadet tak jako Ladonův bráška. Jenom mi byla svěřena Elyson."

,,Chápu, ale poručnictví se dá udělat i tak, vzhledem k tomu, že matka i otec no a macecha též jsou po smrti." Řekl Percy.

,,Jo." Řekl Terry.

,,Však budu k tomu potřebovat bydliště kde bude Elyson bydlet a také to, kde bude mít konto, kam jí budou chodit příspěvky." Řekl Percy.

,,Jaké příspěvky?" Ptal se Terry.

,,Zaprvé jelikož ona se stala nezletilým sirotkem, tak má právo na sirotčí důchod, Terrenci a je jedno, že bude v tvé péči. Tato výjimka z dob Popletala padla. Další bude příspěvek pro vás, ale hlavně pro Elyson jako příspěvek na poručníka, který bude posílán zase pro změnu na tvé konto. A pak je tam příspěvek pro nezletilé sirotky, jenž se stali sirotky po závažném trestném činu. Tam nevím jak to dopadne, ale jestli někdo z nich zabil Lispett, tak to bude vražda a tím pádem připadne tento nárok Elyson. Budu muset u kolegy Stuarta vypočítat přesnou výši, tam je mnoho ale, ale Elyson by mělo chodit na účet měsíčně zhruba 16 až 21 galeonů. A tobě za ní 15 galeonů na její výchovu a výživu." Nasadil si o trochu víš brýle Percy.

Terry koukal jako z jara.

,,Takže kde bude Elyson bydlet?" Ptal se Percy.

,,Ehm to bude trochu složité také Percy, abych řekl pravdu." Poškrábal se po hlavě Terry.

,,Jak složité?" Ptal se Percy.

,,Zatím bydlí s námi na Grimouldově náměstí 12 v hlavní ložnici, ale hodláme se všichni odstěhovat. Tedy já, Ron, Elyson, naši dva psy a dvě sovy do toho baráku co Seamus dal dárkem Ronovi." Řekl Terry.

,,Co prosím?" Zeptal se Percy a zvedl se ze židle.

,,Tak jak to říkám, hodláme se tam odstěhovat a tam začne Elyson chodit do školy. Do té doby asi budeme muset jí střídavě mít doma a v hlídání, protože přihlásit jí ani ne měsíc a něco do školky je k ničemu." Řekl Terry.

,,A Ron…?" Ptal se Percy.

,,To on to navrhl, když nebyla ještě u nás Elyson a Sam, však nevadí mu to. Myslím, že jak mě tak Ronovi se stejně Elyson zažrala pod kůži." Řekl Terry.

Percy znovu si sedl do svého pracovního křesla a bylo mu, jako by ho někdo z odrážečů Bradavické školy trefil potloukem.

,,A také bych potřeboval na mé poručnictví udělat něco jako zplnomocnění pro Rona, protože já zas tolik času nemám pro některé aktivity,vzhledem k bystrozorskému tréningu a klidně přiznám, že Rona zapojím jako tetu Rony. Stejně mu tak Elyson říká a mi jsme už poprosili Nevilla a Harryho, aby to na Ronny také hráli, aby nedošlo k dlouhému vysvětlování. To samé bych poprosil u tebe Percy. Přece jenom Elyson je pět tedy skoro šest, ale tohle těžko pochopí." Řekl Terry.

Percy malátně pokýval hlavou. Tohle byl pro něho šok.

,,Já bych doporučil udělat u vás dvou změnu bydliště na příslušném odboru a já mezitím připravím papíry a pak to společně vyplníme. Poštu tam už můžeš odebírat a nikomu to moc divné nebude, když zatím budete fungovat na Grimouldově náměstí. Tady se případná kontrola dělá jenom, pokud někdo vás napadne z důvodným podezřením, že se o Elyson nestaráte, no řádně." Řekl Percy, když se znovu podíval do papíru.

,,Fajn díky, to jsem chtěl slyšet, takže se mám stát nejprve obyvatelem Chipsttendu společně z Ronem pro Ministerstvo kouzel a založit účet Elyson u kouzelnické banky a pak bude vše v pořádku?" Ptal se Terry.

,,Ano." Odpověděl Percy.

,,No to se dá zvládnout, já myslel, že to bude zdlouhavější. Bohu dík za to, že tu bedíš Percy. Je lepší tě mít zde jako spojence. Ne že bych to nechtěl řešit s Aundrey, ale prosím s tebou se mi mluví mnohem líp. Jako chlap ke chlapovi, rozumíš." Řekl Terry a vypustil jak parní lokomotiva páru.

Percy si sundal brýle a povídá.

,,Chápu, ale tady stud jde stranou Terry. Vzhledem k mému zátahu na tebe skrz toho slona alá Leontýna Montecová mám takový menší dluh k tobě. Však…" Percy se odmlčel.

,,Co však?!" Ptal se Terry.

,,Prosím tě, ty dohlédni když už jsi ses dal dohromady s Ronem, aby se nesedřel. Ne teď a ani potom. A také nevím co si mám myslet, že Ron dobrovolně přijal úlohu tety." Řekl Percy.

,,Já bych asi měl zopakovat asi jeho slova k Seamusi. Když už jsem takto do toho spadl, tak hodlám z toho udělat to nejlepší. A hlavně nejlepší také pro Elyson. Věta, kterou mu Elyson řekla, na něho něho udělalo takový dojem, že hodlá se jí stát oporou." Řekl Terry.

,,Aha." Řekl trochu nechápavě Percy.

,,Elyson je teď u vašich rodičů, protože Ron si chtěl promluvit a něco vyřídit v práci a tak se rozhodl tam rovnou zůstat pro dnešek. Já neštěstí pondělky mám krátké ale o to delší ostatní dny, takže mohu dneska toho zařídit nejvíc." Řekl Terry.

,,Vynasnažím se to zpracovat co nejkratším čase. No když ta Elyson je dalo by se říct vzhledem k vám dvěma má rádoby neteř." Řekl Percy.

,,No vzhledem k tomu, jak jí to vyložil Ron, tak tě bude oslovovat strejdo Percy, takže ano, rádoby neteř." Řekl Terry.

Nad tím se Percy usmál a řekl.

,,S Ronem fakticky nikdy není nuda, ten vždy přinese překvapení z kterého se každý zjeví."

,,Ronny, prosím kvůli Elyson, Percy." Řekl Terry, když odpouštěl jeho kancelář.

,,Fajn tak tedy Ronny, ale já mám takový pocit, že ztrácím bráchu a budu mít místo toho další sestru." Řekl Percy.

,,Tak já netuším, jak se to vyvrbí, ale mne na skořápce prdelajs, já mám nejvíce rád tu osobnost za tím." Řekl Terry a zavřel za sebou dveře.

Percy si pomyslel, a jako kdy řekneš to jisté slovíčko ty pitomče a otočil oči na té hromadě papíru. Tohle rozhodně má prioritu.

Zatímco Terry zamířil za Hestii Jonesovou do kanceláře.

Ta zrovna dopisovala jistý spis a málem z něho udělala kaňku na úhledném pergamenu. Pozvánku na svatbu jistého Siriuse Blacka a Emily Gonzálezové.

,,Terry jenom pojď dál." Řekla vesele, ačkoliv raději rozepsanou odpověď na pozvání na svatbu nechala zatím stranou.

Terry si sedl do křesla pro hosty a ihned spustil.

,,Chtěl jsem se slečno Jonesová zeptat jak jde či nejde vyšetřování incidentu, kdy zemřel můj bratr a jeho dvě ženy." Řekl Terry.


Bylo už pozdě večer když v kuchyni Grimouldova náměstí seděli dva lidé a u nohou jím ležel velký černý pes.

,,Takže jak jsi dopadl Terry, mě se to nechtělo řešit před Elyson." Řekl Ron.

Terry místo toho se zvedl, došel do chodby, aby vylovil všechna lejstra, která za den ulovil. A těch bylo věru požehnaně.

,,Landon mě vážně připravil o pořádný prachy." Řekl Terry.

,,Co?" Ptal se Ron.

,,No Elyson jako jeho dcera zdědila po něm všechny dluhy, ten neřád všechno napsal na Elyson, že se nestydí." Řekl Terry.

,,Není to protiprávní?" Ptal se Ron.

,,Jo podle starých zvyků v kouzelnických rodinách ne a podle skřetu také ne. Co naplat, tak jsem to zaplatil, aby byla čistá a rovnou jsem sebe a jí vyškrábal z Gringottovi banky. Ode mě už tam neuvidí ani cvrček. Zašel jsem rovnou za Sally a už jsem u ní s Elyson zavedený jako klient banky. Možná jsem to u sebe měl udělat dřív, ale byl jsem líný na to s těmi penězi něco dělat." Řekl Terry.

,,A kolik to bylo?" Ptal se Ron.

,,Krásné číslo o 1 888 galeonech 8 srpcích a 18 cvrčcích. Jinak by ten dluh byl v budoucnu ještě vyšší nesla by ho Elyson." Řekl Terry.

,,To mnoho, máš ještě vůbec peníze, tohle přece přes dvě stě tisíc liber v nekouzelnické měně." Řekl Ron a byl z té částky opařený.

,,Mám, žádný strach, sice nejsem boháč, ale stále mám více jak trojnásob na účtě díky mým rodičům a Merlinově řádu Rone, já nejsem rozhazovačný. Ale tohle jednání se mi hnusí. Musím uznat, že Landon nenasekal tak velký dluh jako předtím než si to zaplatil z peněz po rodičích a ještě si pořídil byt. To jediné ho ctí, to ostatní fakticky ne." Zakroutil hlavou Terry.

,,Co jako?" Ptal se Ron.

,,Očividně to byl spíš on, kdo zabil Lisspet a svou drahou Sandru, když obě najednou po něm žádaly peníze. To on byl pachatel dle Hestie. Asi ho nechám spálit i se Sandrou a pohřbím je do rodinné hrobky. Lisspet nechám pohřbít normálně. Ta si jediná normální pohřeb totiž zaslouží. Ta tam šla dobrými úmysly" Řekl Terry.

Ron si pomyslel, že by to udělal být na jeho místě to samé.

,,A ohledně Lisspet a toho co ona měla ve financích to bylo jak?" Ptal se Ron.

,,Velmi bledě, na kontě měla jenom 14 srpců a 3 cvrčky a pak měla normální nekouzelnický účet a tam měla 48 liber a nějaké to penny. Všechno prej spolkla léčba té její nemoci. Ptal jsem se sousedu co to bylo, ale ti nevěděli. Prý nemoc zažívacího ustrojí dle toho tátera Travise. Bylo to prej s ní zlé, protože se uchýlila k normálnímu doktorovy na místo léčitele." Řekl Terry a dodal.

,,U ní jsem také zaplatil ten dluh na nájmu za poslední tři měsíce v podobě 17 galeonů. Dneska jsem přišel fakticky dost na buben, ale což nejhorší krize ohledně dluhu co seděl na Elyson zažehnány." Řekl Terry.

,,A domácí co tak strašil Elyson?" Ptal se Ron.

,,Ten štěkal, ale nekousal. Jenom se snažil dostat své prachy, i když věděl, že to dostane těžko zpět. I on věděl, že je Lisspet nemocná a prostě nemá. Však 17 galeonů už není marginální částka za nájem i s poplatky a jemu to chybělo. Proto zvýšil hlas, ale mne si netroufl. Byl o hlavu menší než já. To i drahý Seamus Finnigen je větší postavy než on." Řekl Terry.

,,Ach tak a ten byt?" Ptal se.

,,Mám ho v ruce do konce měsíce, pak ho bude nabízet novému nájemci. Však ho chce vyklidit, vybílit, předat s čistými podlahami a umytými okny, protože je to v smlouvě, kterou Lisspet před rokem podepsala. Předtím bydlela podle všeho někde jinde." Řekl Terry a doplnil.

,,Zaplatit nájem za květen a domácí vrátí vratnou kauci na byt. Takže konec celkem dobrý ohledně toho." Řekl Terry.

,,Pro Lisspet ne, ale Elyson jo." Řekl Ron.

,,Pravda."Řekl Terry.

,,A byt po bratrovi?" Ptal se Ron.

,,Až skončí úplně vyšetřování a dopíše jistý Philipus konečně ten spis a nebude se s tím nimrat tak uklízecí služba bystrozorského oddělení odstraní známky boje a toho krváku jak říkají. Pak ho budu muset také vyklidit a dát k prodeji. Však vzhledem k poloze u Kings Cross bych se toho měl zbavit hravě." Řekl s lepší náladou Terry.

,,Kolik ten byt stál tvého bratra?" Ptal se Ron.

,,Na galeony přepočteno 1 400 galeonů, ale jestli se toho chci zbavit, tak budu muset trošku slevit, ale něco z toho dostanu zpět. Nehledě na to, že asi prodám i ten svůj, co jsem získal po Landonovi, jeho rádoby ochotou." Řekl Terry.

,,To jako …" Dál se Ron.

,,Přece jsem říkal, že když už, tak se vším všudy. Nebudu si dělat zašívárnu, to se nehodí, když je u mne Elyson, nehledě na tebe. Prostě ne." Řekl Terry.

Ron se začervenal, nad tím jak moc to myslel vážně Terry.

,,A jak to dopadlo s vašima, Georgem a říkal si něco o nějaké trpaslence Rone?" Ptal se Terry.

,,No mamka asi teď shání nějaký dárek k narozeninám Elyson, protože ta se jí asi tak hluboce zabodla do srdce jako mě. Sam posloužil jako ideální pohovka na spaní pro Leona a táta? No ten asi dostal další šok života. Ale tobě také jistě něco řekli." Řekl Ron.

,,Hm ani moc ne, jenom se ptali jestli přijdeme na narozeniny tvého otce." Řekl Terry.

,,Pozvánka na rodinou oslavu se rovná přijmutí do rodiny Terry." Zasmál se Ron.

,,A George?" Ptal se Terry.

,,Klídek, ten má trošku jiný problém, protože profesor Sirka a Snape jim proměnili asi na neurčito jejich podnikového právníka v právničku." Řekl Ron.

,,Cože?" Ptal se Terry.

,,Hm z Daniela je Danielka, protože se vyskytly komplikace. Ti dva si zatím netroufají mu dát proti lektvar a budou zkoušet ten lektvar nějak upravit dál dle George." Řekl Ron.

,,Merline, tedy stále experiment co?" Ptal se Terry.

,,Prej záleží na typu vlkodlaka a také jestli ten člověk nemá alergie na přísady." Pokrčil rameny Ron.

,,A trpaslenka?" Ptal se Terry.

,,Objednána, ale žádnou bílou z modrými očima jak chtěla Elyson jsme na skladě neměli v Prasinkách a ani Příčné ulici, obojí jsem prošel. To bude kontrast vůči Samovi." Řekl Ron.

,,Děsný, jak jsem mluvil o tom bydlení a změně adresy na Ministerstvu kouzel, tak mne teď napadl jeden důležitý bod Rone." Řekl Terry.

,,Jaký?" Ptal se Ron.

,,Jaký pokoj bude mít Chispstendu Elyson?" Ptal se Terry.

,,Hm pravda, ona se k tomu vůbec nevyjádřila nebo spíš řekla, že je to jí jedno, protože nikdy svůj vlastní pokojík neměla a už zde si připadá jako princezna v té hlavní ložnici Grimouldova náměstí 12. Však když jsem byl pak krátkou dobu sám s Harrym, tak ten řekl, že by on v tom věku řekl to samé, protože spal v přístěnku pod schody." Řekl Ron.

,,Ale nějaký pokoj jí bychom měli určit a těm mimčům také." Řekl Terry.

,,To máš pravdu. Já bych prostě bych nechal staré rozdělení. Seamusův starý pokoj Elyson a Galathey starý pokoj pro ty mimča a pokoje pro hosty zůstanou pokoji pro hosty. Nedělal bych z toho velkou vědu." Řekl Ron.

,,Dobrý nápad, tak jak to v tom baráku vlastně je, je to ideální a promyšlené." Řekl Terry.

,,No až na tu slavnostní jídelnu do které z kuchyně musí buď přes lodžii nebo přes vstupní halu, to je trochu divné." Minil Ron.

,,Hm asi tam moc nejedli a měli to spíš jenom když přišla návštěva." Řekl Terry.

,,Asi." Pokrčil rameny Ron, to by se musel zeptat Seamuse.


Terry Bott seděl v křesle v knihovně Grimouldova náměstí a měl v ruce oranžový deník. Přečetl tři předchozí zápisy, protože jak se zdálo, ten jeho první ještě Ron dalším doplnil, protože se mu asi chtělo. Však tohle měl být jeho zápis k tomuto týdnu, nebo spíš k tomu co se udál, protože to psal dodatečně v pondělí, i když to měl už v plánu napsat v neděli, ale nedošlo na to.

,, Desátého Května 1999 – Dvanáctý týden."

Terry se raději podíval, jestli se neplete, podle tabulky, kterou si na obálku deníku Ron načrtl tužkou a pak tam dopsal jako Hagvaspár.

,, Desátého května 1999 – Dvanáctý týden a jeden den."

Přesnost měl on rád.

Když viděl svůj první zápis z třetího května tak si usmyslel v tom jeho stylu pokračovat, tak jako Ron.

,,Ahojky mimča,

znovu zdraví ta druhá polovina, kterou Rony, vaše maminka by velice ráda viděla jako vašeho tatínka. A když ta drahá polovina se už rozhodla v tomto podniku jet na plno, a minule naznačila, že asi doopravdy toto tatínka pro vás budu hrát, tak je asi na čase tu jako tatínek vás dvou figurovat. To jsem minule tu nepsal, protože jsem se cítil v tom jak si neohrabaně jako hrabák, který neví co je zlato a stále saje matčino mléko. Však minulý týden a tento den se stalo tolik věcí, že mám najednou ten přízračný pocit, že dokážu být vhodným rodičovským materiálem když jiní v této věci pohořeli."

Terry se zapřel do křesla a pokračoval.

,,Já nejsem z tak velké rodiny jako Ron, tedy pro vás to bude jistě spíše Rony a máma nebo maminka, nebo bůh ví jak to dopadne, ale také jsem měl maminku a tatínka. Byli už starší, když jsem se narodil. Mamince bylo 35 a tátovi 38, ale v té době už měli mého staršího bratra Landona a já jsem byl pro ně tak trochu překvapení a šok. Mamka mi dokonce později řekla, že si spíše přála mít holčičku a ne kluka, ale to je jedno, i tak mě z celého srdce milovali. A Landon sice byl dobrý starší bratr, ale jenom do doby, než byl student Bradavic a já malý prcek, co ještě neuměl číst a psát. Pak však můj straší se zvrhl v chování a začal pít alkohol ve velkém. Alkohol je metla lidstva a můj otec, dokud byl živ, tak mě nabádal pít jenom sporadicky a právě Landon mi sloužil jako špatný příklad.

Když mi bylo šest a zrovna jsem poznával velký svět knížek, počtu a dalších věcí, které mě uchvátily tak Landon odjel pracovně do Austrálie. A nebyla to jenom Austrálie, kterou navštívil. Dále Nový Zéland a poslední jeho štace než se vrátil domů bylo Fidži. Taková cesty podnikali dříve mladí kouzelnici a jimiž se Landon inspiroval. Ne, že by na tom bylo něco špatného, spíš bylo špatné, že si tam Landon nadělal dluhy a vlastně utíkal pak před těmi, kteří po něm ty peníze chtěli vrátit. S prosíkem a jeho novomanželkou Lisspet se objevil u nás doma, týden před tím, než já měl 11cté narozeniny a prosil na kolenou otce a maminku o peníze, aby dluhy zaplatil."

Terry se podíval do ohně a zavzpomínal na ten den, kdy poznal, že jeho straší bratr rozhodně není to, co by mladší sourozenec od staršího očekával.

,,Táta odmítl, ale maminka měla vždy vrtkavé rozhodnutí a i když nesouhlasila ihned, tak ty dluhy zaplatila. Vyvolalo to hádku mezi rodiči, protože otec se čertil proč to maminka udělala. Však maminka prostě byla dobrá duše a nesnesla pomyšlení, na ty lidi, kterým Landon dlužil. A ta částka jak jsem se později dozvěděl byla hodně vysoká. Nechci se kasat, že jenom má matka měla na zaplacení dluhu Landona, ale oba byli z hodně starých rodin a mi nikdy jsme neměli nouzi. Však otec a maminka možná po zklamání z Landona mne drželi zkrátka a naučili mne důležitou věc. Peníze ti nepřistanou pod nosem ale musíš je vydělat, správně použít a vážit si jich, že je máš, protože jsou věc pomíjivá a mohou zmizet ani nemrkneš okem."

Terry považoval dobrého vychování od svých rodičů. Uvědomil si, že by se jistě jinak choval určitě jako Draco Malfoy v Bradavicích.

,,Však otec ho nadále nechtěl vidět doma, protože měl na něho vztek. Nedivím se. Však já ho potkal když jsem byl sám v Příčné ulici a v létě 92. Byl úplně na mol, div mi nezkolaboval v náručí. Dotáhl jsem ho tenkrát do kouzelnické nemocnice Mungo, aby bratrovi pomohli. Akorát jsem se dověděl, že mimo toho, že měl v sobě přes míru alkoholu, tak byl ještě pod vlivem nějakých drog a prostě totálně mimo mísu. Léčitele co tam tenkrát byli ani neměli ten cit, že jsem byl vlastně byl ještě dítě, dvanáctiletý kluk a barvitě mi vylíčili předchozí návštěvy Munga mého bratra a z jakých zdravotních peripetii ho tahali. Pro mne šok, z kterého jsem pak doma několik dní nespal nebo spal a ponížením jsem se počůral do postele. Nemohl jsem uvěřit, že Landon je taková troska. Však tím to nekončilo."

Terry vzdychl a pokračoval.

,,O rok později o letních prázdninách přišla za námi jeho manželka Lisspet s malým děvčátkem. Mojí neteří Elyson. Já byl z toho jako třínáctiletý kluk šokovaný, protože co čert nechtěl, otec týden předtím mi dával jisté kázání ohledně dospívání, žen a tak dále a najednou jsem viděl mimčo, malou holčičku, které z takového dospěláckého vztahu vzniklo a v duchu slyšel tátova slova ,,stačí kapka semene Terry a bude z tebe táta, nežli řekneš famrpál". A to se stalo Landonovi. Však on se nechtěl k Elyson znát, ani si jí nechtěl pochovat, přitom tenkrát mě ani tak hrozné nepřipadalo, jí mít v náručí. Lisspet musela být z toho hodně nešťastná, protože celou dobu návštěvy plakala v náručí mojí mámy a ani otcův pověstný uklidňující čaj nepomohl."

Terry se podíval na to napsal, ale řekl si, že škrtat to nebude a pokračoval.

,,Lispett nakonec za dva měsíce podala žádost o rozvod a od mého bratra se odstěhovala. Pro ní a malou dle mámy dobré rozhodnutí, však Landon ještě padl do větší nemilost mých rodičů. O rok později přišla jednoduchá pozvánka na druhou svatbu Landona s nějakou Sandrou. Nikdo z nás tam nešel a i když matka měla nutkání tam jít. Nakonec nešla, i když si došla ke kadeřnici. Od té doby jsme se s bratrem nevídali. Proč také, když se ke mně nehlásil ani na ulici. Prostě jsme se minuli jako cizí lidé. Však pak přišlo to co jsem se obával ve víru války, která nastala a do které jsem nechtěně, ale chtěně jako kamarád Harryho Pottera a člen Bradavické armády vstoupil. Mou matku a otce zabili Smrtijedi a já se s Landonem stali sirotky. Doopravdy hnusná věc a já doufám, že vám se to nikdy nestane, dokud nebudete o dost starší než já tenkrát, minimálně tak třikrát tolik. A Landon potom tam stál jako kůl v plotě a cedil slzy a zapíjel to ohnivou whisky, zatímco já musel projít tím martýriem zařizování pohřbu a předávat parte a tak dále. Přitom on jako starší by to měl mít na starosti nebo alespoň říct, Terry nepotřebuješ pomoc?! Nic takového jsem se nedočkal, ačkoliv jsem po tom toužil duší a možná i tělem. Připadal jsem si strašně sám."

Terrymu skanula slzy. Však pokládal za správné to do toho deníku vypsat. On možná nechodil jako Ron a Harry k psycholožce, ale dělal to jinak, prostě mluvil ke stromům. Šeptal svůj příběh stromům v okolí jeho bývalého domova už jako malý. Tento deník je papírem také jistě z určitého stromu někde tam venku. A sdělovat to takto mu přišlo nejvíce přirozený, z jeho pohledu.

,,Pak alespoň při čtení závěti se choval slušně a rozdělil se mnou férově půl na půl, tak jak to ve staré závěti z roku 84 uvedl otec. Ne, že bych tátovi zazlíval, že nesepsal novou závěť, možná stále doufal v napravení Landona. Však k tomu nikdy nedošlo."

Terry zvedl hlavu ke stropu a podíval se na hodiny. Sice skoro deset pryč, ale stále on měl chuť to dopsat.

,,A Landon zase z toho zaplatil z části dluhy a pořídil si nový byt a ten starý přenechal mne, což bylo náhodou od něho velkorysé. Však jeho záměry byly takové, že on chtěl byt blíže k jeho oblíbeným barům a nočním klubům než byl ten jeho původní a tak byl rád, že se ho zbavil v prospěch mne. Od toho okamžiku uběhla pěkná doba a já v podstatě neslyšel a ani neviděl Lispett nebo Elyson. Byly mi cizí, protože se ke mně dostávali jenom útržkovité zprávy. A najednou minulý týden bum!"

Jo to bum na závěr to podle Terryho zcela vystihovalo.

,,Dostala se k mě zpráva, že byli bystrozoři voláni do bytu mého bratra a tam ho nelezli mrtvého, stejně tak současnou tak bývalou ženu. První myšlenka byla, že jsem už doopravdy poslední z mé rodiny ve Velké Británii. To byla hrůza děs, však pak jsem si vzpomněl na Elyson. Ta naštěstí tam tou dobou vůbec nebyla a byla bytě své maminky. Však tím pádem padlo na mě rozhodnutí ohledně Elyson. Já nebo dětský domov? Jelikož jsem tou dobou jsem se rozhodl, že budu vám dvěma dělat tatínka tak jsem neváhal si zahrát rovnou i strejdu Elyson. A tak jak to vypadá nebudete mít jenom tatínka, maminku a z maminčiny strany spoustu sestřenic a bratranců ( to by bylo, aby Ronyho bratry trápila neplodnost) tak z mé strany jednu sice o kus starší sestřenici Elyson, která ještě k tomu bude s námi bydlet. Jo v tom Chipstendu, kam se co nevidět odstěhujeme. Doufám, že to tam budete milovat a i Elyson. Ta se rozhodně se na vás těší a určitě vás bude mít ráda. Je to taková sluníčková duše, až je nemožné z jakých poměru vyšla. Její maminka byla už delší dobu nemocná a skoro jí nezbývaly penízky, aby Elyson dopřála být doopravdickým dítětem. Elyson si to nezasloužila a ani to, že Landon její otec, který se nikdy k ní neznal a jenom sporadicky dal na ní nějaký galeon ještě jí nechal zdědit jeho dluhy. Ty já jsem raději zaplatil, aby je do budoucna nemusela mít Elyson. Je mi z tohoto zle, že Landon prostě svému dítěti odkázal mínusová čísla a to by mělo za něho platit. Však já ty peníze určitým způsobem dostanu zpět, o to strach nemám a kdybych je nedostal v plné míře zpět, tak je to také putna, protože já nežiji pro to, abych ty dluhy dělal nebo vám či Elyson. Landon snad neměl svědomí, že se nestyděl toto do své závěti napsat. Já bych se musel propadnout do pekla a nosit u sebe pytel černé magie, abych to udělal. On jako otec, co otec, u něho to nelze ani napsat, spíše jako dárce spermatu na celé čáře zklamal očekávání celé rodiny."

Terry se kousl do rtu a pokračoval.

,,Proto doufám a přímo si přeji, nebýt jako můj bratr. No to se mi tak daleko zajít nepovede, protože minimálně Harry Potter by se postaral, abych skončil v cele nebo by mě Rony bratři proměnily něco nechutného a poslaly bůh ví kam a komu na porážku. Víte, já se se možná nebál Smrtijedů, smrti, ale bojím se minimálně těchto skutečně nebezpečných osob a také toho být dobrým otcem, jako byl ten můj, když jsem viděl, jak se k tomu postavil Landon. Klidně se přiznám, že Landon byl můj bubák ve třetím ročníku a já poprvé to Riddikulus nezvládl a měl jsem panický záchvat."

Terry zavřel oči a měl před očima scénu jak Ron, nebo spíše Rony odvádí Elyson na tu bublinkovou koupel, když tu byla první den. Pak je znovu otevřel.

,,Víte co si u vás dvou přeji. Aby až budete dospělý, ať už mladá žena nebo muž řekli. Hej tati, jako táta jsi byl i se svými mouchami super a stále jsme tě měli rádi, ačkoliv nejsi, no řečeno slušně náš stvořitel. A také si přeji, abych ten pocit měl i já takt trochu u Elyson. Přece jsem jako strejda hodně mladý, nehledě na tátu a doufám, že udělám u vás, co nejméně chyb."

Terry se nadechl, protože se mu zdálo, že mu ze zad spadlo něco hodně těžkého.

,,Další co si přeji, je taková spíše fikce, nebo sen, který jsem nedávno měl. Den na zpět, abych byl přesný. Nejprve jsem si říkal, že už mi z toho hrabe, ze všech těch úkolu ohledně stěhování, dalších pohřbů a vyřizování papíru kolem Elyson (je toho mnoho a času málo). Ten sen mě tak krásně na dnešek uklidnil, že jsem stával nebývale odpočatý a plný energie."

Terry se zamyslel, jestli to má vůbec napsat, jeho sen, který snil, nebo ne. Pak však řekl, že ano, že vlastně to byl velice krásný sen.

,,Byla zima a byl jsem v Londýně na jednom z těch umělých kluzišť pro širokou veřejnost na Vánoční svátky. Sám sem měl na sobě brusle. Víte já od mala zbožňuji bruslení na ledě a nevynechám ani jednu zimu, abych si nezabruslil. Je to taková moje menší posedlost krom létání na koštěti jen tak, bez toho abych hrál famrpál. Jenom plachtit vzduchem a kličkovat mezi mraky znak mojí bývalé koleje Hagwaspáru orla. Však zpět ke snu. V tom snu jsem uviděl na tom ledě čtyři osoby. Poznal jsem Rony a to ani nevím jestli umí bruslit, spíš ne, pak starší verzi Elyson a dvě malé děti jak je dvě učí stát na bruslích a dělají na nich první krůčky. A myslím, že ty dvě malé děti jste byly vy a že budete kluk a holka, tedy páreček. Myslím, že by to bylo nejideálnější a jistým způsobem úžasné, ale je to jenom otázka pro matku přírodu a ne mne. Však stále mohu tu jistou naději mít, když dle madam Pomfrejové nejste identická dvojčata, ne?"

Terry se usmál a udělal závěr, protože toho napsal doopravdy hodně.

,,O to víc mě mě těšil ten závěr toho snu, kdy jsem viděl a slyšel to krásné slovo od vás ,,tati".

Jako by to byl další důkaz nebo spojení s vámi mimo toho přemístění, že mne za toho tátu doopravdy chcete a chcete, abych se toho úkolu zhostil se vší vervou. A jak říkal jistý váš drahý a pekelný strýček George, nebudu dělat pokusy, já to udělám, ať to stojí cokoliv. I když on to řekl při jiné příležitosti a to, když se měl znovu postavit na nohy, po bitvě o Bradavice, když utrpěl vážné zranění obou nohou. To udělalo tenkrát na mě hluboký dojem. A ten když si něco usmyslí, tak Lucifer vezme roha, protože on to prostě udělá, ať je to šílenost na druhou milionu. Však mne se ty slova hluboko zaryla do duše a už nezmizela. Takže nebudu dělat pokusy a vyhýbat se roli otce vás dvou, ale udělám to, budu to dělat ať to bude stát cokoliv. Budu vás milovat, chránit a učit být co nejlepšími lidmi a možná i magickými nadanými.

Váš otec, nebo táta, tatínek nebo papá, to je jedno Terry. (Terrence moc nepoužívám, protože to jméno dostal po nějakého oblíbeného filmového režizéra mamky – byla filmový fanda)."

Terry zaklapl deník a šel spát a doufal, že dnes se mu bude spát stejně dobře jako včera.

Přidáno 7.3.2020