Kapitola 32 – Změna je život
Dudley Evans si tentokrát vykračoval velice vesele chodbami vězení, kde byl umístěn jeho otec.
Tentokrát tu byl sám, ale to mu ani v nejmenším nekazilo náladu. Ne dneska měl náladu, že by ho nevedlo snad nic z míry. Vešel vesele do místnosti pro návštěvy a ihned spatřil otce znovu za stolem v tom vězeňském munduru.
,,Ahoj tati." Řekl z vesele a přešel ke stolu, jenom úkosem pozdravil strážce, který tem stál.
,,To také Dudley." Řekl Vernon, který byl sice v solidní náladě, ale značně unaven.
Dudley ihned z kapsy vyndal balíček a začal z něho lovit obrázky.
,,Tady fotky mne, Jareda a Abigeil. Jak jsem slíbil." Řekl Dudley a podával mu fotky.
Z Vernona spadla celá únava pracovního dne jako když odpálí starou budovu. Zatím vnoučka neviděl, ale ty fotky byly moc pěkné. To on si Dudleyho kdysi dávno vyfotil až si ho mohli vzít domů.
Když se narodil, tak se nezvládl ani podívat. Však Jared byl krásný už jak se zdálo od narození.
Kus chlapa už teď dle velikosti vůči Dudleymu a hlavně Abigeil. Vernon oceňoval, že ty fotky nejsou kouzelnické a jsou nepohyblivé, ale neřekl by nahlas, že by tentokrát ten vynález prohnaných kouzelníku neocenil. Zvláště jedna fotka, která postrádala načančanost a statičnost se mu líbila nejvíce.
Byl na ní Dudley tedy hlavně jeho hlava a rameno a v náručí opřený o rameno byl Jared. Tady byla vidět ta krásná podobat Jareda a Dudleyho přes jejich vlasy.
Oči ne, ty měl Jared jiné. Podivný dle Vernona odstín hnědé a zelené, jako byl přechod mezi trávníkem a pěšinou, dle všeho od Abigeil, protože ta měla oči hnědé jako dubové dřevo.
,,To jako se mu oči vybarvily brzo, neměl by je mít ještě modré?" Ptal se Vernon a ukázal na fotku, přesněji řečeno na oči Jareda.
,,To přesně nevím, ale dle madam Pomfrejové a paní doktorky, co má na starosti Jareda má oči v pořádku, nic nemění na tom fakt, že tak rychle změnily barvu. Však raději to máme s Abi pod dohledem. Protože ani u Abi v rodině se to nestalo a já nevím z mé strany nic, že by se to kdy stalo tati." Řekl Dudley.
Vernon se zamyslel, jestli někdy o ničem takovém slyšel od matky, když žila a delší dobu mlčel.
,,Nevím ani já čím by to mohlo být." Řekl po chvíli, protože doopravdy nevěděl čím by to mohlo být.
,,Nevadí, zbytečně to pitvat asi nemá cenu, však dneska jsem dostal skvělou správu, že náš baráček co jsem zadal jedné firmě postavit konečně je dostavěný a čeká ho příští týden kolaudace a pak budu moct ho do vybavit." Řekl Dudley.
,,To je skvělá zpráva, hlavně, aby ten dům byl v pořádku." Řekl Vernon.
,,Ještě dneska tam zajedu se podívat a pak ještě se spojím s pár lidmi, jestli nechtějí mi pomoci se zařizováním, abych to nedělal sám." Řekl Dudley.
,,Koho?" Ptal se Vernon.
,,Asi Polla, nevím jestli se bude chtít Oliver, pak Pierse a také asi možná požádám Colina a Harryho." Vyjmenoval Dudley.
,,Piers Polkins o tom ví? No o tom všem?" Ptal se překvapeně Vernon, který už dlouho jméno toho chlapce neslyšel natož aby ho viděl. Kam zmizel nevěděl.
,,Ano náhodou jsme se znovu setkali v lednu a usmířili jsme se tati, asi jako později s tebou. Je dobré mít ho zpět v kruhu přátel a Malcoma ať veme čert v té Americe." Řekl Dudley.
,,Teď nerozumím Dudley?" Ptal se Vernon.
,,No krátce po tom incidentu v baru s Abi, ti dva bourali s autem. Malcom tam Pierse málem nechal umřít a utekl od nehody po svých. Pierse však našlo další projíždějící auto a on skončil v nemocnici. Byl měsíc a něco v komatu a pak dlouho ho tam dávali dohromady tati. Já to vůbec nevěděl, protože jeho rodiče toho měli nad hlavu a pak i my. Tak jsem ho potkal až v lednu poté co ho v prosinci propustili domu. Tenkrát ještě kulhal, na tu jeho prej horší nohu ale teď už se zdá být v pořádku, krom pár jizev na noze a na tom boku, jak říkal. Dokonce se účastnil toho přípitku na Jareda." Řekl Dudley.
,,Kriste a Polkinsovi mlčeli jak ryby. To jsem tomu chlapci nepřál." Řekl Vernon šokovaně z té novinky.
,,A ten Malcom je kde?" Ptal se o poznání chladněji Vernon.
,,Někde v Americe, jeho otec tam dostal nějaké místo, čert ví, mě je to úplně jedno. S ním už nechci nic mít. Teď mám už jiné přátele i když jsou z okruhu Abi a Harryho. Oni jsou po lidské stránce úplně jako my tati." Řekl Dudley.
,,No když si myslíš Dudley." Řekl Vernon a pokrčil rameny.
,,Já to vím, například ten Neville, ten co mi poradil jak zařídit maminčin pohřeb a dokonce se mnou seděl v kanceláři pohřební služby, tati, také to nemá lehké." Řekl Dudley a pokračoval.
,,Sám je otcem maličké dcerky, kterou mu zanechala ta ženská co jí porodila v lese. Ta maličká tam málem umřela v den co se narodila. Babička se k němu obrátila zády jakmile se dostalo na povrch to, že jeho tatínek, tedy její syn, není Nevilla otec a jeho maminka byla obětí znásilnění a přesto si Nevilla nechala. Tolik k růžovému světu tam venku." Řekl Dudley a po očku koukl směrem strážce, který zbledl jeho stěna za ním.
,,Och." Řekl Vernon a polkl pár slov o kouzelnickém světě, které rozhodně nebyla lichotivá.
,,Nebo takový Draco Malfoy, s ním by jsi možná dokonce rozuměl, i když tenkrát to vaše setkání nedopadlo moc dobře. On je totiž velice úspěšný obchodník a má na svědomí tu výstavbu našeho domečku. Jeho a toho George Weasleyho byl přirovnal k Gattsovi a Allenovi co založily Microsoft tati. Založit investiční skupinu s cílem vytvořit sídelní středisko tak to je kumšt a to je Draco je ještě o kus mladší než já a Georgi je 21 pryč. Tak nějak řečeno, nastartovali si raketoplán. Však přitom jsou oba docela obyčejní, ne žádní snobi. Sice Harry říkal, že Draco býval poněkud protivný po dobu školní docházky, ale hodně se prej změnil skoro k nepoznání. A já ho snad mám dokonce i rád." Řekl Dudley.
,,Viděl jsme je oba na Petunii pohřbu, chovali se slušně a slušně byli i oblečeni. Bylo milé od toho Draca a Neville, když už, tak že pomohli s rakví." Řekl tiše Vernon.
,,To by nebyla asi jejich první zkušenost tohoto typu, tati. Já jsem byl rád. V ten den jsem stěží pletl nohama a připadal jsem si slabý, takže o to víc jsem byl rád za pomoc Harryho, Draca a Nevilla s maminčinou rakví." Řekl Dudley však pak přešel na jiné téma.
,,No pak 5.července máme v plánu s Abi Jareda pokřtít." Řekl Dudley.
Vernon se trochu zarazil.
,,A po dlouhém rozhovoru jsem se rozhodl i pro kmotra Jareda." Řekl Dudley.
,,Koho?" Ptal se Vernon.
,,Asi osoba, co mi dala pocítit, že jsem udělal chybu ohledně Abi při našem prvním setkání a celou dobu nám pomáhala tu naší malou rodinku nastartovat. Jsem si jist, že bude dobrým kmotrem, dle mínění Abi." Řekl Dudley.
,,Harry?" Si myslel v té chvíli Vernon.
,,Kde, že, já tomu chlapovi vůbec vděčím, že jsem se dověděl, že budu tátou a mohl jsem navštěvovat Abi, a mám díky němu barák. Ne s Abi jsem se rozhodl dát za kmotra Jaredovi nikoho jiného než Draca Malfoye. Bez něho by se mnoho věcí vůbec neudálo a …" Dudley se odmlčel a pak řekl.
,,Ten by nikdy malému dítěti neublížil. Viděl jsem jak se chová k malé Veronice, pak dalším. Dokonce Abi ozkoušela jak bude reagovat na přítomnost Jareda v náručí a nic zlého nevyčetla. Klidně mu příště řeknu, že mu to miminem sluší." Uchechtl se Dudley.
Vernon Dursley byl trochu nesvůj, jak moc jeho syn zabředl do kouzelného světa, který ho stále trochu děsil. O to víc ho děsil fakt, že jeho vnouček bude možná magicky nadaný a bude mít za kmotra kouzelníka. Však v ponuré vzpomínce na Petunie pohřeb si vybavil obrázek toho kouzelníka s podivným křestním jménem Draco. Ta tvář mladíka mu jistým způsobem utkvěla v paměti.
Vypadal, že je z mnohem z vyšší vrstvy než ostatní účastníci. Však nechtěl měnit rozhodnutí Dudleyho nebo Abigeil. Vernon musel uznat, že Dudleyho budoucí je velmi milá osoba na to, že je kouzelnice. Chovala se od ostatních žen s magii, které poznal tak odlišně a měla takovou grácii řeči. A dle vizáže také nebyla z nejchudších poměru.
,,Ty Dudley, mohu se zeptat, ta Abigeil, říkal jsi, že chodila do stejné školy Harry, ale neřekl jsi mi kolej a já mám takový dojem, že ten Draco chodil do té samé co Abigeil? Mohl by jsi mi to potvrdit nebo vyvrátit?" Ptal se Vernon.
,,Tak to jsi uhodil do středu tati, ti dva chodili do stejné koleje, na rozdíl od Harryho. Jejich kolej byla většinu jejich docházky dalo by se říct na kordy s tou Harryho. Však to se pomalu mění, podle Abi." Řekl Dudley.
Vernon se zamyslel a vylovil z paměti pojmenování těch kolejí té Bradavické školy, které kdysi padlo z úst Harryho Pottera. On chodil do té červené koleje se lvem jménem Nebelvír, pak byla ta modrá kolej s orlem ve znaku jménem Hagwaspár, pak byli s tou žlutou jménem Mrzimor a pak ti zelení s jménem Zmijozel. A dle kravaty toho mladého pane Draca Malfoye by si tipl, že ten Zmijozel bude jeho alma máter v Bradavicích a zelené doplňky na oblečení našel i u Abigeil.
Bylo nasnadě, že barvy školních uniforem zakotví v mnohých na stálo v oblečení jako u něho. On také uznával dlouhou dobu toto v šatníku. To nebylo nic neobvyklého.
,,A ta slečna Millicent také viď?" Ptal se Vernon.
Dudley kývl.
,,Oni asi jsou trošku jiní než Harry, viď?" Ptal se Vernon.
Dudley se kousl do rtu.
,,Byli vychováni hodně konzervativně tati, jako jejich rodiče, hodně ještě dle mého mínění viktoriánsky." Řekl Dudley.
Vernon pokýval hlavou. No v tom kouzelnickém lidu se ten čas nějak nehnul, dle něho.
,,Konec návštěvy." Ohlásil strážný a tak se Dudley rozloučil a otcem a nechal mu tam ty fotky.
V duchu si začal myslet, že otec snad konečně se snaží chápat svět Abi, Harryho a dost možná Jareda.
Už tím, že ptal na kolej Abigeil a Draca.
Budoucí kmotříček Draco Malfoy zrovna seděl ve svém a Nevillově kabinetě a hleděl před sebe.
Ne, ne, potřetí ne u Merlinových chlupatých koulí, tohle přece nemohou zde po něm chtít.
Nebo snad ano. Zrovna se mu zdálo, že jeho pozice profesora zde velice ztěžkla. A to celé způsobil ten poprask ohledně těch drog na škole. Díky tomu Bradavickému sklepení nebo podsvětí jak si to kdo vyložil. Před pár hodinami skončila porada profesorského sboru, kde se událo hned několik věcí. Zase objevil Lord Blumket, tedy ministr školství a s ním ještě skupinka dvou obrýlených kouzelníku.
Ministr láteřil na jejich jednání v této otázce, což se dalo očekávat.
Jediný kdo měl tu odvahu se ozvat v tu chvíli byl Remus Lupin kupodivu. A světe div se, uklidnil ministra víc než paní ředitelka. V podstatě řekl pravdu, že tento problém se nikdy ve škole neřešil z důvodu, že nikdy nebyl tak velký. V minulých dekádách se jednalo o lehčí návykové látky jako mariahuanu, znehodnocený letaxový prášek, normální cigarety a alkohol. Ještě v únosné míře a jenom ve vyšších ročnících. Řešením byly školní tresty.
Nikdy až v posledních třech letech jak se zdá to nezašlo daleko, aby v tom byl namočený student nižšího ročníku jak šestého.
A dle tvrzení studentu, těch sodovek co tu to prodávaly to se rozběhlo až v roce 1996 ne dříve.
Škola prostě už nebyla kontrolována a nikdo nevěřil profesorskému sboru. To kupodivu otupilo ostří ministra, však jeho zlost nikoliv. Však následovala věc, další nevídaná, protože s velkým pocitem vinny na svých bedrech jednoduše kolejní ředitele dali na stůl čtyři pergameny a složili funkce kolejních ředitelů.
Koleje skončily bez hlav a ředitelka byla na mrtvici.
Bývalí kolejní ředitelé, tedy Fillius, Ponoma, Batesba a Septima si uvědomovali, že musí dojít hodně radikální změně a oni nevěděli jak na ní. A Ponoma Pýtrová složila i svou funkci zástupkyně ředitelky. To zarazilo i ministra a byl z toho vedle jak tak jedle.
To by bylo jistě pro něj jako by byl premiér a vypověděli mu služby hned čtyři ministři naráz.
Paní ředitelka nebyla sto určit nové kolejní ředitele v jakém šoku byla a tak se ozval jeden z těch obrýlených kouzelníku, z kterého se vyklubal zástupce Lorda Strombolliho, který byl na zahraniční cestě v Austrálli.
,,Koleje potřebují rázné osoby ve vedení, vzhledem k situaci navrhuji řešení Lorde Blumkete."
,,Jaké?" Ptal se ministr.
,,Postavit do čela koleje Nebelvír, pana Lupina, který byl jako jediný sto schopen vysvětlit jak to, že se tento problém neřešil…" Remus ho chtěl přerušit a chtěl upozornit na ten fakt, že se věnuje výchově malého syna a být kolejní ředitel je práce na víc.
,,A posílit pravomoci primusu a prefektu této koleje aby panu profesorovi Lupinovi v této nové roli pomohli. Poslední léta tyto pozice zanedbávají své pravomoci a řádně nekonají. Tím pádem by mohl být na blízku i svému dítěti. Pane Lupine, pan Potter, pan Weasley a zde pan Malfoy neprohlásili zbůhdarma o vás, že jste skutečný pedagog, který se žákům věnuje. Dostůjte prosím jménem britské koruny a Britského kouzelnického světa své pověsti a veďte Nebelvírskou kolej do dalšího století. Vy na to máte."
Možná ten kouzelník vypadal jako stéblo trávy jaké mizerné postavy byl, ale mluvil k věci.
Všichni pohlédli na Remuse a ten si připadal jistě jako v kleštích div si nedal hlavu do dlaní jak mu to připadalo jistě šílený. Jeho pověst mu hodila klacek pod nohy ohledně jeho volného času.
Složil ruce do stříšky.
,,Dobrá přijímám, když není zbytí." Řekl Remus.
,,Výborně pane Lupine, takže přebíráte funkci kolejního ředitele Nebelvírské koleje Školy čar a kouzel v Bradavicích, ano?" Ptal se Lord Blumket.
,,Ano." Řekl tiše Remus a nadšeně se netvářil.
,,A pro kolej Hagvaspáru navrhuji paní profesorku Sybilu Treveliovou, která měla nedávnou zkušenost, kdy se vymanila z okovů alkoholu a může tuto zkušenost předat dál a navést na správnou cestu ostatní studenty." Řekl ten obrýlený kouzelník sborovně zavládlo ticho, které se dalo krájet.
Toto nikdo ani v nejmenším nečekal.
Pohledy se stočily na nepodařenou jasnovidku Hagvaspárské koleje a profesorku v tom to oboru.
Ta mrkala chvilku za svými okuláry jako porcelánová panenka pak se však chytla a vstala ze židle a sepjala ruce, jako ty svaté obrázky prohlásila k šoku všech.
,,Je jedno co ty děti a mladí brali za svinstvo, stále je to svinstvem Lorde Blumkete. Oproti tomu má závislost na alkoholu byla celkem malicherná, nehledě na fakt, že jsem k tomu přišla jako dospělá osoba. A já jsem přispěla k tomu, že někteří se k tomu přimkli, když viděli můj stav a jak nad ním všichni zavírají oči. Nebylo to správné a ani čisté jednání od mých kolegu. Už klidně Albus Brumbál mě měl vyrazit a slečna Umbrigrová to dost možná ráda udělala. Proto jsem byla ráda za možnost odvykací kůry, kterou mi vnutila lady Woodová. Dala mi ultimátum a správné. Je načase zaplatit můj dluh Bradavicím. Už jsem tu dvacet let nijak zvlášť do chodu školy jsem se nikdy nezapojila. Je čas na změnu. Ano přijímám svojí novou pozici kolejní ředitelky Hagvaspárské koleje a doufám, že nezklamu očekávání."
Draco a ostatní na ní koukali div živý.
Kam se poděla ožralá můra jasnovidectví a kde se vzala tahle ženská? Jo možná to vypadalo jako Sybila Treveliová, ale vůbec tak nemluvila. Takto k věci. Hlavně Fillius Kratiknot, dost možná jí učil ještě jako studentku na ní koukal jako brouk.
Za to Lord Blumket se usmál, protože mu asi profesorka jasnovidectví svým projevem imponovala.
,,A do čela Mrzimorské koleje tu nemáme moc na výběr věru, těžké, ale ne neřešitelné." Řekl obrýlený kouzelník a přešel pomalým krokem na konec stolu. Tam na velké židli seděl Hagrid a byl v šoku ze Sybily asi stejně jako ostatní.
,,Pane Rubeusi Hagride, vy tu vykonáváte profesora Péče o magické tvory, viďte a zastáváte pozici šafáře Bradavické školy už mnoho let. Můžete mi říct kolik let, zde jste pane Hagride v Bradavicích zaměstnán?" Ptal se ho ten obrýlený kouzelník Hagrida.
,,Od roku 54, pane." Řekl Hagrid slušně, netušíc co ten člověk míní říct.
,,A vy jste chodil do Mrzimorské koleje, viďte?" Ptal se ten obrýlený kouzelník.
,,Jo." Řekl Hagrid.
Kouzelník se široce usmál a obrátil se ministra školství.
,,Pane Lorde Blumkete můj návrh na kolejního ředitele Mrzimorské koleje zní tady profesor Hagrid."
Hagrid málem spadl ze židle šokem.
A Draco a ostatní otevřeli ústa dokořán.
,,Pane Eriste, ale pan Hagrid nemá ani zkoušky NKÚ nebo OVCE, dokončil jenom třetí ročník Bradavic." Pípla profesorka Sinatrová.
,,Mlčte, tady nejde o vzdělání v oboru. Já tady hledám lidi, kteří umějí jednat se studenty. Umíte to vy! Ne, proto nejste kolejní ředitelka, ale dal jsem přednost slečně Sybile a panu Lupinovi. Ti totiž i po skončení učební doby se studenty mluví a ví o nich více než vy. Vy znáte jenom jejich jména, ale například můžete mi pane Hagride říci kolik studentů prvního ročníku mělo stesk po domově?" Otočil se pan Eriste na Hagrida.
,,No malá Natascha Normenová a pak Johny Packlich a chudáček malá Ian Higgins." Řekl aniž by Hagrid věděl kam tím ten člověk míří.
,,Vidíte, tady pan Hagrid to ví. A ví toho mnohem víc. Však je nedoceněn, protože nemá díky jistému podvodníkovi Tomu Raddlovi dokončené vzdělání. Však má více zkušeností než my všichni o kouzelnických tvorech dohromady. Ví pomalu tolik, že bych si dovolil říci, že jeho vědomosti jsou tak velké jako u Mloka Salamandra a to je kapacita v oboru magizoologie. Však to není vše, on zná studenty stejně dobře jako kouzelnické tvory a je v každodenním styku s nimi. Řeší a naslouchá jejich problémy. Nesedí v kabinetě. A to je problém Bradavické školy. Kantoři sedí v kabinetech a kolejní ředitele nejdou mezi studenty. Proto si přeji pane Hagride, aby jste vedl kolej Mrzimoru. Vy budete vědět co dělat už z vaší přirozenosti. Na to učené knihy nepotřebujete jenom dobrou vůli a duši a tu vy máte." Řekl pan Eriste.
Ve sborovně zase nastalo ticho. Aurora Sinastrová byla celá zesinala, jak na ní ten kouzelník vyjel.
Ostatní čekali, až se vyjádří konečně Hagrid. Ten mlčky seděl a koukal na bývalé kolejní ředitele Bradavický kolejí. Draco se podíval tím směrem a viděl něco zvláštního. Ponoma Pýtrová měla slzu na krajíčku a ruku na prsou. To byla z té volby smutná? Spíš ne, protože se přitom usmívala.
,,Nu dobrá jak tedy chcete pane, ale prepáč jak to mám udělat z bydlením. Já už jsem na svojí chaloupku zvyklý." Řekl Hagrid.
,,Lestaxová síť pane Hagride, propojíme vám s ní váš kabinet." Navrhla paní ředitelka.
,,Já dostanu kabinet?" Ptal se užasle Hagrid.
,,Vy ho nemáte?" Ptal se užasle ministr školství.
Hagrid zavrtěl hlavou.
,,Paní ředitelko, můžete mi vysvětlit proč pan profesor Hagrid nemá jako člen profesorského sboru kabinet!?" Vykřikl ministr školství zlostně.
Camila Woddová zbledla jako stěna. Pak mlčela a hořečnatě přemýšlela, jestli ten problém řešila nebo ne.
,,Já asi zapomněla." Řekla tiše jako myška, ale ministr školství jí slyšel.
,,Tak to napravte a to co nejdřív. Každý člen sboru zde bude mít vlastní kabinet. Jasný!" Řekl rázně ministr školství.
To pro Draca znamenalo rozlučku s přítomnosti Nevilla.
Z toho mu bylo trochu smutno. Docela si na přítomnost jeho a jeho pichlavých kamarádu a toho divného afrického čaje, který Neville popíjel a občas nabídl zvykl.
,,Ano Lorde Blumkete." Špitla paní ředitelka.
,,Takže pane Hagride, souhlasíte s svou novou pozicí kolejního ředitele Mrzimorské koleje?" Ptal pan Erista.
,,Pročpak ne, když to pomůže Bradavicím z hnoje pane Eriste, tak to rád udělám." Řekl Hagrid.
Výraz bývalé ředitelky Minerva McGonagolové byl šok k pohledání.
Však největší šok měl přijít. Tedy šok pro něho samotného.
,,A poslední kolej Bradavické školy. Zmijozel, který už dlouhá léta má nechvalnou pověst. Pro tuto kolej je potřeba znalce jejich poměru a lsti. Umělce se slovy a skutečného zmijozela, jak hádě tam odkojené. Sám jsem býval studentem koleje za dob Horácia Křiklana, ale ten s kolejí jednal jak komunista. Výtečný lektvarista, ale neuvěřitelný zlý prospěchář. O to víc mě mrzí, že Severus Snape dal vale této škole, ale chápu jeho důvody. Chtěl už skutečně se svému oboru věnovat naplno. Být profesor a kolejní ředitel vyžaduje určité odříkání své svobodě. Bradavice musí být druhým domovem. Člověk je musí skutečně milovat a ne nenávidět. Proto pan Hagrid, jsou jeho domovem, proto pan Lupin, jsou v jeho srdci natolik zakořeněné, že se ihned vrátil do pozice profesora a proto slečna Sybila, jenž tu také má za domov. Však pro Zmijozel připadá zde jenom jeden kandidát v na tuto pozici." Řekl pan Erista a ukázal hůlkou jeho směrem.
,,Má volba na pozici kolejního ředitele Zmijozelu zní pane ministře Draco Lucius Malfoy! Jediný skutečný Zmijozel zde ve sborovně." Řekl ten obrýlený kouzelník.
,,Já!" Vypískl překvapeně Draco a následně příšerně zrudl ve tvářích, jak se ozval jako potrefená husa.
,,Ano vy pane Malfoy, vy. Možná to nevíte, ale byl jsem spoluúčastník zaprvé Bradavické bitvy jako bystrozor, dále jsem byl u vašeho výslechu na ministerstvu, poté jsem byl účastník incidentu co se tu odehrál na začátku školního roku a vyslechl jsem si ohledně toho slečnu Ginnevru Weasleyovou, dále jsem už v této pozici byl včera u výslechu v rámci vyšetřování poměrů v minulých letech a za profesorky McGonagolový. Poté znám případ Pettigrew, Grindewald a také znám osobně Severuse Snapa. Pane Malfoyi, vy jste byl možná od začátku školního roku více na blízku koleji než jejich dosavadní dva ředitele.
To díky vám se dostalo péče slečně Rucornové, vy jste řešil případ slečny Willkisnové, pana Blechleyho, pane Hápera a mnoha dalších nepočítaje …" pan Erista se otočil na Septimu Vectorovou.
,,A vy jste seděla v kabinetě a tloukla špačky, ne nespala doslova ale zaobírala jinými věcmi než aby jste byla vědoma problému svých studentu. To tady mladý pan Malfoy nabídl pomocnou ruku, i případě když se někdo potřeboval zbavit emočního vypětí skrz slzy. Srovnal famfrpálové týmy Bradavické školy, dal jí zahrady svého sídla, aby se škola mohla rozvíjet, zastal se kolegyně a ředitelky. Jednal. Podotýkám že od dob Phiniase Nigeluse Blacka v roli kolejního ředitele se nikdy o Zmijozel a o školu a její rozkvět nestaral. Všichni jí jste jí jenom udržovali při životě jako živoucí mrtvolu. Pane Malfoy, teď vám řeknu pár slov z úst profesora Toffyho s kterým si dopisuji pro můj zájem o nová kouzla a inovace. Bradavice mohou být natolik přátelské jak to dovolí studenti a hlavně profesoři. A vy jste ukázal, že Zmijozel není jenom banda dětí Smrtijedů, ničemu, ale také přátelství. A původní heslo Zmijozelu jste par krát ukázal sám na sobě. V Zmijozelu poznáš opravdové přátele. Nebo spíš přítele co pomůže v nejhorší chvíli. A vy jste přítel školy a podal jste jí už pomocnou ruku. Dejte tu ruku znovu jako kolejní ředitel Zmijozelu." Vyzval ho ten Erista.
Draco měl v té chvíli pocit, že má z toho jedině závrať.
V tom uslyšel v hlas v jeho mysli. Byl Nevilla, jenž nějakým jemu záhadným způsobem se mu neboural do mysli přes nitrozpyt.
,,Ústup vem čert kamaráde." Zněla slova v jeho hlavě, které mu poslal skrz nitrozpyt a k tomu výjev z hodiny Bradavické armády, jak stojí on v hloučku studentu a učí je vyčarovat štít z hliněné zdi.
,,Dobrá jdu do toho pane Eriste a Lorde Blumkete. Je mi skoro 19 let, takže se odtud nehnu do důchodu a já tu funkci nesložím, na to můžete vzít jed. Jako z poloviny Black, jako z poloviny Malfoy, jako člen Bradavické armády a jako především člen Zmijozelu mne jen tak nějaký problém nezastaví.Od toho jsou řešení a ty já najdu." Řekl Draco a pak si uvědomil jak moc si toho nabalil na hrb.
Zatracený Neville ho vyhecoval jako pitomce do štvanice. Parchant jeden Nebelvírský.
,,To jsem chtěl slyšet." Zazubil se Erista a podíval se na ministra.
,,Vidíte pane ministře problém vyřešen. Bradavice budou mít ke dnešnímu dni nové kolejní ředitele."
Zbytek porady byl tak trochu nezajímavý a papírový.
A teď byl čas večeře a Draco měl představit jako nový ředitel. Jeho myšlenky kolovaly směrem Severuse a přemýšlel jak se ten asi cítil, když se stal kolejním ředitelem. Co naplat, když se tak dobrovolně nechal přihlásit do té pozice. V duchu proklínal Nevilla, ale to moc nepomůže. Vzal si hábit a hůlku, no vlastně obě, protože u sebe nosil jak bezovou tak jasanovou.
Vyrazil do velké haly. Ne tentokrát nemohl ani sedět u Nevilla. Seděl tak jako podle tradice z levé strany vedle Camily a po pravačce k jeho děsu seděla Sybila.
Ta se usmála a tiše k němu řekla.
,,Jsi statečný Draco, to já jsem si pro jistotu vzala od Poppy něco na uklidnění, však mírného."
Draco byl z ní tak trochu nesvůj.
Na druhé straně seděl Remus a Hagrid a vidět toho poloobra sedět jinde než na kraji bylo nezvyklý. Musel mít pořádnou židli a podlahu pod ním magicky snížili, aby se mu tam vešly nohy. Viděl jak se sem přicházejí studenti školy a někteří hlavně z jeho ročníku na něho divně koukají.
V tom se zvedla ředitelka Bradavic a dala si hůlku na hrdlo.
,,Prosím o pozornost!" Rozneslo se Velkou halou.
Hlavy se otočily k stolu s profesorským sborem.
,,Jistě jste si všimly změny vážení studenti." Řekla Camila a pokračovala.
,,V důsledku závažných problému v minulých dnech jsem obdržela tu nemilou písemnou žádost od kolejních ředitelů o složení jejich funkcí."
Bradavická hala ztichla a studenti zírali s otevřenou pusou na paní ředitelku.
,,Však aby koleje neměli kolejní ředitele to nejde. Však mám uklidňující zprávu, našla se náhrada. Doufám a přeji si, aby byla natolik schopna předejít mnoha dalším problémům. A ty se najdou vždycky."
Camila se předklonila dopředu a dala jednu ruku na stůl, zatímco druhou svírala hůlku, jenž měla na hrdle.
,,Dovolte mi představit nové kolejní ředitele Bradavických kolejí!"
Pak si odkašlala a narovnala se do její plné velikosti metru a 65 centimetrů.
,,Kolej Nebelvíru povede pan profesor Remus John Lupin!"
Nastal nejprve šok, ale pak se pozvedli snad studenti všech kolejí a začali tleskat, pískat a s ozvěnou Nebelvířtí skandovali ,,Máme Lupina!"
No to snad nečekal ani on sám a vypadal jako když spadne s Astronomické věže. Zvedl se a trochu nejistě gestikuloval, aby se uklidnili. Pak promluvil.
,,Díky za takové radostné uvítání do mé nové pozice. Nevím co na to říct. Nejen, že jsem živ, znovu učím, zbavil jsem se svého prokletí a najednou tu stojím jako vedoucí mé rodné koleje.
Je mi velkou ctí být už jenom profesorem a znovu učit. Však rovnou být tím, kdo bude stát za kolejí se mi ani ve snu nesnilo. Je to surealistické. Však je to má přítomnost a budoucnost zde a hodlám jí utvářet i vás. Vaše cíle, vaší osobnost a dát vám vizi jak s životem naložit. Mnoho jich nemělo a topí se v tom až po uši. Já vás v tom nenechám. Přijďte po hodině za mnou a svěřte se mi. Nepřeji si, aby studenti jakékoliv koleje měli problémy a řešili je zlostí, násilím a návykovými látkami. Máme na to společně to vyřešit. Musíme si jenom důvěřovat a najít k sobě cestu. A dále bych poprosil aby slečna primuska Weasleyová a perfekti koleje Romilda Waynová a Nigel Warpurt se dostavili na poradu do mého kabinetu po večeři. Děkuji za pozornost, jenž jste mi věnovali."
A znovu si sedl.
Znovu zazněl potlesk, ale především od členu sboru a starších ročníku.
,,Děkuji panu profesoru Lupinovi za tyto krásná slova." Řekla Camila a pokračovala.
,,Nový kolejní ředitel Mrzimorské koleje bude pan profesor Rubeus Jullius Hagrid!"
Draco trošku překvapeně mrkl, protože nevěděl Hagridovo celé jméno a že je druhým jménem Jullius. Trošku divné, ale asi to měl po otci.
Hala nejprve ztichla, ale pak se ozval podobný rachot především ze stolu Nebelvíru a Mrzimoru, ale jakmile přidal primus Anthony Goldstein a následně Astorie, tak se postupně přidali i Hagvaspárští a Zmijozel, což minimálně bývalý kolejní ředitele nečekali. U Remuse Lupina možná, ale Hagrid, že vyvolá takovou slávu nikoliv.
Hagrid vstal a máchl hůlkou, kterou konečně po letech snad vlastnil na stálo a zahřměl ,,Ticho!"
Hala umlkla a všichni byli překvapení jako štěňata.
,,U Merlinových ponožek, kvůli mé maličkosti je zde tolik povyku. Jste hluční jak stádo abraxasů!" Prohlásil Hagrid.
,,Byl jsem zvolen do důležité funkce ředitele Mrzimorského studentstva. Velké a těžká odpovědnost co budu povídat. O to víc si přeji vaší pomoc. Mrzimor by měl táhnout za jeden provaz a být ještě lepší, aby nebyl poslední. Zatnout zuby a vytrvat. Být tahouny školy. Když selžou ostatní mi se do toho opřeme a ukážeme cestu. Jsme lampy v noci a proto máme žlutou v erbu.
Barvu slunce a tím dne, nikoliv noci. A já budu stát v čele jako skála a vám pomůžu." Řekl Hagrid a zase sklidil potlesk.
Draco byl mírně vedle z Hagrida, že dokázal vůbec říct něco co mělo hlavu a patu a doopravdy to bylo Mrzimorské.
,,A nová kolejní ředitelka Hagvaspárské koleje je profesorka Sybila Cassandra Traveliová!"
No teď nastalo ticho překvapení a nikdo ani nezatleskal, jak byli všichni tou správou ochromení.
Však Draco málem ani nepostřehl, že Sybila vedle něho nejprve si stoupla, pak vystoupala na svojí židli u stolu a pak rovnou vkročila na profesorský stůl mezi Vepřovou pečení s jablečným přelivem a pečené brambory. Zvedla hůlku a signalizačním kouzlem vyslala hlučnou světlici směrem Bradavický strop. A pak zařvala jako by chtěla odehnat vlkodlaka na útěk.
Což by možná také dokázala podle výrazu Arguse Filche a Remuse Lupina, kteří se na té židli zmenšili.
Velká hala byla snad ještě ve větším šoku.
,,Jako nová kolejní ředitelka Hagvaspáru říkám STOP nynějšímu stavu této koleje!" Křikla směr koleje.
,,Dlouho jsem přihlížela tomu v jakých troskách slávy tato kolej žije a jakou troskou jsem já. Obojímu je konec. Budu na vašem každém kroku, při famfrpálových utkáních, budu se na vás ptát ostatních profesoru a budu vás navštěvovat v společenské místnosti na hodinách Bradavické armády. Budu všem skoro matka, orlice vás všech jenž budete v mé koleji. Možná mi nikdy nebylo být matkou svých vlastních dětí, ale mohu být mateřskou také, když na to přijde. Matkou a ředitelkou Hagvaspárských orlů. Pod má křídla se vejdete nebojte a já se vás nevzdám bez boje, kde využiji veškeré prostředky a znalosti k tomu, abych svojí kolej chránila a vedla. To však neznamená, že má křídla jsou jenom pro vás, ne. Ne i kdokoliv kdo bude mít pocit, že spadne do problému může přijít pro radu. Neodmítnu ho jenom proto, že má jinou kravatu. A budu jedině ráda, že se ho ujme moudrost a svěří se. To je první krok k lepšímu vztahu a řešení jakéhokoliv problému. A moc děkuji za to že mne nikdo nepřerušil a nevzal mi niť." Řekla Sybila a pozvedla hůlku a vyčarovala hejno bílých holubic, které se rozletěli k zaprvé primusi Goldsteinovi, který zíral jak tele na nové vrata, dále perfektum Hagvaspárské koleje. Asi pozvánka na osobní schůzku.
Pak sestoupila nebo spíš seskočila ze stolu a znovu sedla ke stolu. Studenti a nejenom oni, koukaly jak ryby a vyplavení vorvani na profesorku jasnovidectví. Kam se poděla nalitá můra z Bradavic, nikdo tuto energickou ženu nemohl i přes původní schránku poznat.
Pak se ozval potlesk od paní ředitelky a postupně se přidala celá škola, jenž byla přítomna. Hagvaspár vypadal jako mražené filé.
,,A kolej Zmijozelu ode dneška vede profesor Draco Lucius Malfoy!" Uvedla ho jako posledního Camila dle abecedního pořadí kolejí.
Draco čekal to samé jako Sybily tedy ticho, proto zavřel oči.Však ozval se potlesk, pískot a dokonce něco, co znělo jako dupot. Otevřel oči a viděl, že Zmijozelský famrpálový tým vylezl jako Sybila Traveliová na kolejní stůl a dupe tam jako stádo hippogrifů nějaký taneček. Zhorzil se, když viděl, že Camila má nad tím poněkud kyselý úsměv na to, že to hodlali napodobit famfrpálové týmy ostatních kolejí.
Draco to musel zastavit toto šílenství.
,,U Merlinových podvlíkaček slezte s těch stolu!" Vykřikl do prostoru.
Rázem bylo ticho a kupodivu ho hráči famrpálu uposlechli.
Draco vzdychl a uklidnil se z toho jak byl šokovaný stále z toho všeho, aby mohl vůbec mluvit.
,,Dobrá jsem kolejní ředitel Zmijozelu, asi nejmladší v historii školy, však opakovat slova kolegu nebudu. To by ztratilo originalitu a já nejsem loutka na provázku, ale svobodný člověk a kouzelník a z podivných důvodu profesor." Řekl Draco a viděl trošku nechápavé obličeje.
,,Proto je ještě divnější se tak záhy stát kolejní ředitel Zmijozelu. Celé hodiny předtím jsem přemýšlel, proč zrovna já se k tomu údělu upsal jako tak mladý profesor a trochu pitomec a zelené ucho zde ve sboru. Však jistý muž dneska měl pravdu. Pan Erist, kouzelník ve službách britské královny, měl asi se mnou pravdu a před pár chvilkami jsem si to uvědomil, když jsem některé z vás viděl na stole." Draco se odmlčel a podíval se ke stolům jednotlivých kolejí.
,,Protože mi záleží na vás, na škole a tom co se zde bude dít. Jsem člověk společenský a nedokázal bych žít v samotě, protože bych se zbláznil, asi z dědičných předpokladů po mojí matce, ale když jsem zde mezi vámi všemi tak se cítím za všeho nejlíp a živý. Ten pocit na Malfoy Manor nemívám. Je tam studeno a moc prostoru, který je prázdný. To Bradavice skutečně nikdy moc nejsou.
A s klidem na srdci klidně řeknu, že pokaždé když tu nejsem delší čas, tak se mi po Bradavicích stýská.
Jako pro další se staly mým domovem a srdcem nebo jedinečnou emocí, která mě k tomuto místu váže. Proto jsem funkci kolejního ředitele doopravdy vzal. Mohu nabídnout Bradavicím i vám ze Zmijozelu, že budete vždy v mém zájmu a srdci mít místo a zvednu pro vás hlas, hůlku i pomocnou ruku. Jako přítel budu za vás bojovat a je už jedno z jakých poměru jste vyšli jak dlouhé kořeny máte, jenom záleží co máte tady…" Řekl Draco a dal si ruku na prsa, kde měl srdce.
,,My jsme tlukot srdce Bradavic, my jsme ten živý element této školy, tak jí dělejme zdravou a krásnou. Bradavice a vy jste krásní a jenom si to neumíte říct. A já se budu snažit, co kecám, já vám ukážu, že krása je v každé koleji a Zmijozel není ošklivý. Děkuji."
A mlčky usedl zpět.
Žádný potlesk nečekal, proto byl v údivu pak koukal jako vylíhlé kuře, že mu všichni tleskají ve stoje včetně kolegu. Argus Filche a Irmu Pincovou dokonce dohnal k slzám.
,,Draco to co jsi řekl bylo tak krásné." Řekla celá rozplizlá z něho Sybila musela se vysmrkat do kapesníčku.
,,Ty Draco mojí rétoriku fakticky nepotřebuješ, ty to máš v sobě. Přirozeného řečníka." Řekl Raynold.
,,Tohle ukážu Severusi a Karin, jak jsi zaválel Draco. Severus se nemýlil, že půjdeš v jeho stopách, ale ty jsi ho překonal." Řekl Remus.
,,Skutečný Zmijozel." Řekla Camila.
,,Bez toho balastu posledních dekád." Mínila Ponoma.
,,Čistý jak napudrovaný zadeček mimča." Mínil Neville.
To ostatní profesory rozesmálo, snad až na Draca, kterému ten vtip přišel nevhodný a vstal od stolu.
,,Kam jdeš Draco?" Ptal se Fillius.
,,Mezi své Zmijozeli, bylo mi řečeno, že máme chodit častěji mezi studenty a já jsem kolejní ředitel Zmijozelu vážení a mám chuť si s nimi pokecat a chytnout s perfekty své koleje a pár slovy ukojit jejich zvědavost." Řekl Draco a už putoval ke kolejnímu stolu Zmijozelu.
,,Výborný nápad!" Řekla Sybila a vzala do rukou svou židli a šla se posadit do čela stolu ke svým studentům.
,,Och to se mí líbí. Jdu také, tady je to takový moc nóbl." Řekl Hagrid a vyrazil ke stolu Mrzimorských studentu se svým korbelem pití, protože to by jistě na jejich stole nemohl dostat nechtěl zatěžovat Bradavické skřítky.
,,Pane profesore Lupine, tady je volno, nechcete k nám přisednout?!" Ozval se hlas ze kolejního stolu Nebelvíru slečny Weasleyové.
,,Ale víte že jo, máte tam ještě to uzené?!" Řekl Remus a zvedl se od stolu také, aby si s radostí sedl vedle Ginny Weasleyové.
,,Hm já si tu připadám jako opice v Zoo. Jdu k Dracovi." Řekla Temprence.
Minerva McGonagolová koukala jak postupně se profesorský stůl vyprazdňuje až tam zbyl jenom Fillius a ona a byli oba navážkách, jestli mají své kolegy následovat.
Na takové nápady nebyli zvyklí.
,,Pane profesore Kratiknote dáte si s námi dezert. Anthony vyčaroval pro vás to Tiramisu Flameri?" Ozval se jeden ze studentu Hagvaspáru a nechal levitovat vzduchem u Hagvaspárského stolu zmiňovaný dezert.
V té chvíli odešel od stolu i Fillius Kratiknot, protože měl pro tento dezert mlsnou chuť. McGonagalová zůstala sama. Povzdechla si a podívala se k Nebelvírskému stolu. Co tu bude dělat? Vzala si jako Sybila židli a odlevitovala se k Nebelvírskému stolu.
,,No to je dost paní profesorko McGonagolová, mi už jsme si mysleli, že tam se proměnila v krápník." Řekl jí na uvítanou Jack Sloper.
,,Tady paní profesorko, vy přeci Ovčácký koláč máte ráda." Podala já talíř Romilda Waynová.
,,Panečku já už vás přerostl paní profesorko." Usmál se na ní Cornac McLaggen.
Minerva nebyla až tak zvyklá a proto jí zarazilo obětí ze zadu v podobě slečny Grangerové.
,,Stále jste paní profesorko McGonagolová Nebelvír. Odešla jste a připojila jste se.
Ten stůl na hoře je jako Olymp. Moc daleko pro nás. Je nám lépe nám všem když jste tady než tam nahoře." Řekla a pustila jí.
,,No když myslíte, ale do jisté míry je to pravda. Moc jsme se od vás vzdálili. A udělalo to neplechu." Řekla Minerva a pustila se do koláče a přitom si ledacos vyslechla a přispěla do mlýnku pár větami a po letech si připadala jako skutečná součást Nebelvíru, je jeho ozdoba.
V duchu však by nejraději pasovala Draca Malfoye na rytíře. Jeho nápad vpustil do Bradavic čerstvý vzduch. Doopravdy i společná večeře může pomoci.
,,Vidíš Minervo, tohle je lepší než tam nahoře, tady je více zábavy." Řekl Remus a ukrajoval vidličkou dezert a přitom poslouchal rozhovor ohledně Kanadského národního famfrpálového týmu, když jsi sem přisedla i Katie Bowlsová.
,,Jako za mladých let. My ty Bradavice dáme do pořádku, v to věřím dnes o moc víc." Řekla Minerva
a zahleděla se ke stolu Zmijozelské koleje kde se velice živě Draco bavil a mimo něho tam seděl i Argus, Irma, Poppy, Septima, Temprence, Mark a povídali si se studenty.
No Argus a Septima mohli oči nechat na tom miminku slečny Rucornovi. Čert vem v tu chvíli školní řád, však poprvé za život viděla Minerva jejich školníka s veselým úsměvem a miminkem v náručí. Možná to maličké našlo v i druhého dědu, tedy náhradního, protože v Argusi roztál všechen ten led minulých let.
Remus se naklonil ní a řekl.
,,Stonásobně."
,,Co stonásobně Remusi?" Ptala se Minerva.
,,Dnes a tady předčil Draco své učitele stonásobně."Mínil Remus.
Terry Bott stál jako sloup a pozoroval provoz projíždějících aut. Čekal až dorazí dvě osoby. Stál před domem kde byl byt jeho bratra Landona, který se rozhodl dnes vyklidit, aby mohl ho prodat. V pondělí toto sám podnikl u bytu Lisppet, kde to šlo snadno, protože toho tam moc nebylo a to co potřebovalo uklidit tak s pomocí trochy kouzel a ruční práce šlo mu rychle od rukou. Však tento zatracený byt, bude o hodně větší výzva než ten mini byteček Lispett kde bydlela i Elyson. Při tom vyklízení dokonce nalezl krabici s fotkami, kde byly fotky jak Lispett tak Elyson a to od jejího narození až do posledních Vánoc. Dal to Ronovi, aby se z toho pokusil sestavit fotoalbum pro Elyson k narozeninám. Však na tento úklid ho tu nechtěl. Ne, že by ho pokládal ze křehkého nebo vzhledem jeho stavu by ho extrémně balil do vaty, ale tento byt byl zaprvé zakramařený věcmi, stále páchl dezinfekcí po úklidu bystrozoru po tom hrůzném činu a byl to sklad lihovin, kterého se musel nějakým způsobem Terry zbavit. A vylít to, tak to mu trošku přišlo škoda, i když se mu už jenom etikety láhví příčili natož, aby si toho lokl. Terry aby se přiznal tak od Ronových narozenin neměl ani skleničku piva, jenom pár máslových ležáku a to bylo pití spíše pro děti a ne alkohol. I když nějaké mizerné procento nebo dvě to mělo. Proto se to mohlo dávat dětem až od deseti let dle etikety Pivovaru.
Konečně přijel tmavě modré autíčko a z něho vystoupily dvě osoby a třetí zůstala sedět a jenom něžně políbila jednoho z nich a odjela. Terry si pomyslel kdy kruciš se dokope Zachariáš k tomu si udělat řidičák, když ho má jeho drahá velice drahá mililonová bankovní polovička? To se nechá vozit zadek? A Michael co ten? To Terry na studijní prázdniny bystrozorského tréningu mezi druhým červencem a prvním zářím se rovnou přihlásil do autoškoly, když uviděl letáček ve výcvikovém centru poblíž. Vedl to jak se vyjádřil Ron blízký kamarád taťky Bobby Higgins, který prej to naučil jeho tátu. Takže doopravdy musel umět dobře řídit a umět to naučit.
,,Ahojky Terry." Hlásil Michael.
,,Tobě také." Řekl Terry.
,,V kterém patře to vlastně je?" Ptal se Zachariáš a koukl se na budovu před sebou.
,,Ve druhém ze čtyř." Řekl Terry.
,,Fajn tak tedy jdeme." Řekl Zachariáš.
,,Ehm jenom Zachu, aby ti nebylo zle z toho zápachu dezinfekce, co tam bystrozoři zanechali. Není to nic pěkného. To platí i pro tebe Michaeli." Řekl Terry jako varování.
Oba se něho otočili a pak se podívali něho, jako idiota, dle Terryho.
,,To jako říkáš zrovna nám dvěma Botte nebo jsi děláš srandu?" Ptal se Zachariáš.
,,Myslíš to jako vážně, že mne něco takového zastraší, kámo. To už jsi zapomněl? Kde jsi nechal paměť?" Ptal se Michael.
,,Vzhledem, že mám živé vzpomínky na můj minulý konec, tedy dlouhý pobyt na ošetřovně s nedobrým koncem tak tohle mě zdaleka nezaskočí. A prosím pěkně myslím, že občas určité dětské produkty snad smrdí ještě víc, z pohledu mne jako otce, Terry Botte. Však ty jsi to ještě užiješ, co jsem slyšel." Řekl Zachariáš a vyrazil ke dveřím.
,,A mne naveleli po bitvě ne zcela dobrovolně do pohřební služby a mrtvoly jsem cítil ještě za měsíc. Tohle bude oproti tomu bžunda Terry." Mávl rukou Michael.
Terry pokrčil rameny a vyrazil za nimi, aby jim otevřel vchodové dveře do bytového domu. Šli pak po schodech nahoru, kde ve druhém patře Terry otevřel dveře. Ihned mu vrazil do nosu ten zápach.
,,Ach bystrozorská lemonka, jak úžasné. Myslím, že by nebylo špatné doporučit jim trochu například jahod nebo levandule." Řekl Michael a vešel.
Zdi nesly známky přebarvení a odstranění nežádoucích stop a podlaha zde byla vydrhnuta až se leskla.
,,Takže tady a ostatní pokoje to nepostihlo, to běsnění?" Ptal Zachariáš.
Terry jenom kývl. Tímto prostorem se moc zabývat nechtěl.
,,Ehm asi vám to zde nejprve ukážu a pak se dohodneme kde začneme." Řekl Terry.
,,To ty jsi tu šéf Terry, mne je jedno jak a kde začneme." Řekl Michael.
,,Ale popravdě Michaeli já nevím, kde začít a vím, že některé věci, které jsou z našeho rodného domu je škoda vyhodit, ale nějak nevím kde s tou hrůzou začít." Řekl Terry.
Zachariáš a Michael se na sebe podívali a pak řekli.
,,Nejlépe nejmenším prostorem v bytě." Řekl Michael.
,,To bude asi koupelna co?" Ptal Zachariáš.
,,Ano." Řekl dutě Terry vedl je na konec chodby kde byly oprýskané modré dveře se sklem a otevřel jim je.
Na první pohled to byla normální koupelna, poměrně malá, ale plně vybavená a v dobrém stavu.
,,Vypadá to normálně." Řekl Michael, když do ní vešel se Zachariášem.
Terry však otevřel lékárničku pak odhrnul zástěnu kolem vany, následně otevřel poklop splachovací nádrže a nasadil lhostejný výraz.
,,Tolik k normálu mého bratra." Řekl a odešel z koupelny si sednout do chodby.
Michael a Zachariáš se dívali na láhve rumu v domácí lékárničce, na láhve od whisky pod vanou, však prázdné nebo poloprázdné a pytlíky bůh ví s čím ve splachovací nádržce WC. Už chápali proč Terry neví co si počít a nechtěl tu mít ani Rona. Kam se hrabala Sybila Traveliová se svým cherry.
Michael vyšel z koupelny a řekl.
,,Nebylo bylo by lepší to nechat zmizet kamaráde. Tohle nikomu nepomůže ten chlast. A ten prášek, co to je?" Ptal se.
,,Nevím asi nějaká droga, když jsem měl za sebou prvák tak Landon se sjížděl podle léčitelu na převařeném letaxovém prášku. Nevím, ale asi ten prášek nebude funkční jako normální letax. Je toho hodně tady v bytě." Řekl Terry smutně.
,,Fajn Evanseco." Ozval se Zachariáš z koupelny.
Zopakoval to ještě několikrát.
,,A je to fuč, teď už tu musíme jenom trochu poklidit, ale to uděláme, až necháme zmizet vše, co je alkoholem nebo nějakým jiným svinstvem. Tohle jsem viděl už u Carmichela a od té doby to mám k smrti rád." Řekl Zachariáš a šel do další místnosti. V kuchyňce vyndal z skříněk Zachariáši mimo potravin, které už byli na odpis ještě tři láhve vodky, pak láhev absintu, absintu s přísadou mariuhany a absintu ve kterém plaval nějaký mrtvý brouk, ten už byl notně načatý (ten absint ne ten brouk).
,,To mi připomnělo kabinet lektvaru tato láhev." Řekl nad tím Michael a dále vyndaval z poliček láhve.
Pak vyndal nějaký likér s bazalkou a cintronem, který nikdo z nich neznal.
,,Možná to bylo jeho druhé manželky, zní to jako něco co by se mohlo možná použít v kuchyni. Bazalka je dobrá na těstoviny." Minil Terry.
,,Možná, ale brát do kuchyně si to nebudu. Ještě se otrávím a co pak. Harryho kmotr je teď v Peru."Řekl Michael a pokračoval tím, že se podíval pod dřez, když poličky vyklidil.
Tam našel láhev s Campari, tedy hodně hořký destilát, který nikdo nechtěl a tak šel na hromadu, která zmizí. Následovalo však Martiny, které se zdálo nové a Michael si ho dal do tašky, že jsi ho vezme. Tohle přece by byla škoda vyhodit. Cizáno a Lillit však na zmizení šly. V ledničce pak byli tři plné láhve červeného vína a dvě bílého, které Terry také věnoval Michaeli. To mu bylo též jedno. On je nechtěl. Neplná láhev červeného skřetího vína také putovala na odstřel přes Evansco od Zachariáše Smitha. Ten měl obočí nad tím nakrabacené jako Severus Snape.
To bylo vše co bylo v kuchyňce bytu a tak společně s věcmi, kterým si nedalo věřit nebo byly prošlé je Zachariáš nechal zmizet. Michael si naskládal do bedýnky zbytek. Škoda těstovin, česneku, nebo konzervy s masem. I obyčejné koření jako hřebíček se může hodit. Bylo to jídlo a které ještě se mohlo být chutné a použitelné, podle Michaela.
Pak šli do obývacího pokoje, kde v skříňkách a v policích mezi knížkami stály také láhve. Takže na koberec je Michael začal skládat. Terry jenom seděl, protože z toho všeho alkoholu mu bylo jedině tak zle, už jenom z pohledu na něj. Nejprve na koberci skončili tři láhve nějakého červeného vermutu, potom nějaký čínská láhev kde byl namalovaný zázvorový kořen. Však název toho chlastu byl v Čínském jazyce a to se nikomu nechtělo nechat luštit. Stejně byl z poloviny vypitý.
Pak láhev načatá Armacnagu, čtyři láhve Burbonu, následovalo Brandy, které bylo šikovně uloženo za knihami a asi mělo vysokou cenu dle Zachariáše, ale nikdo o něj nestál. Pak nějaké brazilské pití jménem Cachascha, které bylo skoro vypité. Michael otevřel barový stolek a tam byla ohnivá whisky, pak skoro vypitá láhev Calvadosu, pak něco co se jmenovalo Papidoux a dle popisu mělo být jablečný destilát. Však nikdo z nich toto neznal.
,,Já nikdy doma krom vína a whisky nebudu mít. Od toho si něco nechat nalít jsou hospody a bary, ne to mít doma. Terry Botte nic proti tobě, ale tvůj bratr měl skutečně velký bar a problém. Kde na to bral peníze?" Ptal se Zachariáš.
,,Dlužil a něco zdědil a znovu dlužil. Začarovaný kruh s ním to byl, podle všeho od plnoletosti." Řekl smutně Terry.
Zachariáš diplomaticky mlčel, protože se mu dostalo od Susan popis zátahu v Bradavicích a roli v tom měl dle všeho i bratr Terryho. Ví to?! Spíše ne, už tak musí mít pocit být bratr nestvůry. Ještě mu říct, hele tvůj brácha zabil pár lidí drogami a poslal do pekla Denise Crevryho. Z toho by se Terry nemusel vzpamatovat už vůbec. A jeho je potřeba. Ať vůči Ronovi, ale i na bystrozorském oddělení. A Zachariáš se mohl zaručit, že by se dostal on sám do pořádně šeredné nálady na jeho místě. Ano mlčet bude.
Michael mezitím vybral zbytek láhví z baru. To byly dvě nové láhve koňaku a jedna stará na půl vypitá. Pak nějaký slovanský destilát jménem Slivovice, dle obrázku ze švestek.
,,O té jsem slyšel, tohle je také z té České republiky kde bydlela rodinka pana Snape." Řekl Michael.
,,Tak jsi jí vem, když jsi tak žhavý okusit co pijí tam za Lamanšem v té zemi kde je Budeč." Zatvářil se trochu kysele Zachariáš.
,,No po malých dávkách by to nemělo ublížit a kolek to má, není to načaté, tak by to mělo být jako Martiny v pořádku." Řekl Michael a odnesl si to do tašky s tím co si chytal odnést. Následně vyndal něco z Německa, mělo to obsahovat maliny a bylo to skoro vypité, na dně zůstala slza.
,,A tvůj bratr pracoval kde?" Ptal se Zachariáš.
,,Na ministerstvu kouzel na odboru Mezinárodních vztahu. Myslím, že než zabásli Luciuse Malfoye do Azkabánu tak mu dělal sekretářku." Zaúpěl nad tím Terry.
,,Že takového ožralu vůbec Malfoy zaměstnal, sorry Terry, ale nevím jak mohl být tvůj bratr vůbec schopný pracovat?" Ptal Zachariáš.
,,Netuším, ale dle ministerských budil celkem slušný dojem, on spíš po práci se vždy děsně zlil buď doma nebo v baru a ta nová jeho také." Řekl Terry, který to měl však jenom domněnku.
Michael vyndal poslední láhev z baru a to gin Babers, zdejší Londýnské výroby a pokračoval tím, že prošel ostatní místa, která se zdála mít úložný prostor. Z poza kanape vylovil další flašky a to tři plné láhve Grapy, pak destilát Jenever, který podle etikety byl z Holandska, další láhev rumu, ale toho z cukrové třtiny, konzumního lihu, na to už vyplázl Zachariáš jazyk, jak mu to přišlo odporné a dvě láhve načaté medoviny. Ve zbytku obýváku víc toho bohu dík nebylo.
Terry je zavedl do pokoje pro hosty a otevřel to, co se jevilo jako šatní skříň. Však vně byly dveře, které vedly do magicky vytvořeného dalšího pokoje, který sloužil a vypadal jako skleník. Skleník, kde rostly krásné rostlinky mariuhany.
,,Merlinovo dobroto." Zapískal Michael.
Zachariáši už zářila hůlka jak to nechával zmizet, až by skleník úplně prázdný.
Terry pokračoval tím, že zvedl rošty postele pro hosty a otevřel prostor pod tím, kde byly další láhve, naštěstí ne tolik.
Deset láhví ohnivé whisky, pak basa piv Gunnies, Michael si dvě vzal a ostatní předal Zachariáši, aby to odnesl na hromadu v obývacím pokoji. Potom tam byl nějaký kolumbijských dle etikety nápoj jménem Crystal. Pak likér z Bolivie Agwa, který byl nechutně zelený. Tři láhve Fernetu a jedna načatá. Dvě skoro vypité láhve Amaretta, láhve Sambucy, Dračí krve, dvě poloprázdné láhve Baylies, jedno načaté Cherry. Zachariáčovi se z toho protáčeli panenky a chápal zdrceného Terryho. Takto snad velký výběr nemají ani v normálním baru.
V nočním stolku nalezl Michael láhev nějakého bylinného likéru jménem Becherovka a pod ním zase likér z kokosového mléka skoro vypitý. To naštěstí vše co bylo v pokoji pro hosty. Pěkný pokoj pro hosty, dle Zachariáše. Podíval se očkem na zaplněný koberec láhvemi a říkal si, já z toho budu totální abstinent jak je mi to proti srsti.
Došli do hlavní manželské ložnice kde bylo ještě rozestláno a poletoval vzduchem prach, jak už tu nikdo dlouho nebyl. Rovnou na nočních stolcích krom budíku, nějakých lektvaru, také na zničení, baličku kondomu a lubrikačního gelu byly vidět zase láhve s alkoholem na obou stranách, i tam kde ležel vedle toho ženský parfém. I dle Micheala Connera šílené.
Na straně kde asi byla ta Sandra sedělo vedle parfému zase ten likér s bazalkou a citronem a láhev cherry.
,,Ta bazalka asi byla oblíbená u té jeho manželky." Mínil Michael když to odnášel.
,,Šílenější domácnost jsem snad nikdy neviděl." Řekl Zachariáš a dával ty láhve do rukou Michaela.
Otevřel šuplíky nočních stolku a vyndal ohnivou whisky a u Sandry nějaké parfémy k tomu.
Pod nočník stolkem u Landona našel Zachariáš vaječný a medový likér. Pak s pomocí málomluvného Terryho zvedl rošty té textilem potažené postele a odhalil další skrýš, ale s pytlíčky něčeho hnědého, co nedokázal ani on určit. Rovnou na to namířil hůlku a nechal to vše zmizet. Pak zaklaply postel a Zachariáš se podíval do skříni ačkoliv nerad se hrabal v cizím oblečení tak vyndal další láhve.
Něco co neslo název Chambord, bylo cítit malinami a ostružinami, pak bezový likér, pak francouzský pomerančový likér Cointrue, ten byl skoro prázdný, Irský Mist, nějaký Německý asi Jagermaister, něco co neslo název Kahuála, vonělo po kávě. Poté Zachariáš si zul boty a stoupl si na postel, aby se pořádně podíval nahoru nad skříň, kde viděl další láhve. Ty si přivolal Acio k sobě. Byla to griotka, následovaná dvěma láhvemi Mettaxy, bohužel už skoro prázdnými, pak řecké Ouzo, Patis o kterém se zmiňoval pan Lupin v souvislosti Harryho otcem, a jeho zvěromagckou nesnášenlivostí. A pak dokonce Rakii co tak proměnilo Draca Malfoye ve vzteklou kousavou bestii lasici. O tu nikdo znovu nestál. Tady byl snad likérník. Zachariáš seskočil z postele a šel se podívat do komody. Zde nalezl něco s názvem Madeira, jako ten ostrov Madeira, však alkoholické nápoje. Zachariáš neznal další dvě láhve čehosi neoznačeného. A Merline díky to bylo vše.
Když to vše Michael odnesl do obývacího pokoje tak to naráz nechal vše Zachariáš zmizet. Terry se jenom díval s velký zhnusením.
,,No to nejhorší máme za sebou Terry, myslím, že nic horšího už nás nečeká." Řekl Michael chlácholivě.
,,Teď už jenom vyklidit zbytek. Ten nábytek po vašich je kde?" Ptal se Zachariáš.
,,To je ten konferenční stolek a pak ta komoda v hlavní ložnici. Ostatní on asi už prodal a nahradil něčím jiným. Bylo tu toho mnohem víc." Řekl smutně Terry a o to víc nenáviděl Landona v tu chvíli.
,,Zbal to, mi zabalíme zbytek. A Terry chytej…" Řekl Zachariáš a něco mu hodil.
Terry to chytl aniž by tušil co to je. Byl to ten balíček kondomu z ložnice.
,,Smithy!" Okřikl ho.
,,No co, máš teď ženskou místo chlapa." Řekl Zachariáš a Michael se začal třást jak potlačoval smích.
,,Kurva potom čím si Rony prošel ho přece …" Terryho přerušil Zachariáš.
,,Přitom dle toho co jsem slyšel jste byli předtím tak čílí. Nebo to není tvá velikost Terrenci? Vem to zlehka jako na první holku nebo kluka a i naše maminka rozbředne ve voděnku. A dle jisté knížky na je to na psychiku během toho čekání také dobré. Mne se to nedotklo, protože jsem trčel v rakvi, ale o to víc si to užívám teď. Mimča dělají na ženské divy. Sally dostala velmi rozverných proporcí na těch správných místech. A čert vem ty její jizvičky na břiše, je i tak krásná." Řekl Zachariáš tvářil se zcela vážně.
,,Zachariáši, detaily si nech pro sebe, o ty já fakticky nestojím. Sally je pro mne jako mladší sestřička." Řekl Michael.
,,Však já žádné detaily neřekl." Řekl Zachariáš s pootočením hlavy něho a pak zpět na rudého Terryho Botta.
,,Vem to tak, dle všeho si to nepamatuje, možná trochu jeho tělo ale ne on. Když si o tom promluvíte o samotě tak budete mít více klid na duši ne. A neříkám hned na to skočit, ale postupně se k sobě přiblížit. Tak jako já a Sally. Překonat barieru odloučení a strachu." Dodal Zachariáš.
Terry Bott něho se díval divněji než divous a Zachariáš pokračoval.
,,Ta Francie byla pro vás jako pěst do oka, možná ještě víc, než to. Pořádná změna, ale jelikož jak se zdá jste se dali i tak dohromady, tak radím, se znovu dostat do fáze kdy budete přijímat tyto změny i fyzicky v posteli. Když už chcete společně bydlet asi i žít. Abys věděl, já proti tomu nic nemám. Ron mě dostal zpět k Sally určitým zázrakem a já mu teď dlužím až dokonce života. Proto vám pomoci určitým způsobem. A vím, že ty jsi z toho stále zmrzlý a vše se to nabaluje na tebe obrovským způsobem. A nemysli si, že by nepociťoval to samé i Ron. V rámci toho do jaké situace se dostal mu to jde možná nervy víc než tobě. Což není ani pro něho dobré po zdravotní stránce." Řekl Zachariáš.
,,Ale Smithi, já vím, že to myslíš dobře, ale Rony byl v zatím aktivní jenom ve svém těle, ne jeho žena. A já nevím, jestli …" Terry dál nedostal.
,,Tak se ho zeptej a zkuste to, někam si zalezte, kde vás nikdo nebude rušit. Zmizte k sobě na pokoj. Nebo snad ta skořápka našeho Flamela se zavářkou pro Grindewalda se ti nelíbí?" Ptal se Zachariáš.
,,No ne, to ne, ale…" Terry se červenal, ale pak se ušklíbl a povídá. ,,Hele Zachu, když mě tak hezky poučuješ, tak by si mohl vědět, že já tohle vlastně nepotřebuji. Těhotné ženské otěhotnět nemůžou. To ty by si měl si dát pozor aby se Smithové nepřemnožili. Sally by to určitě neocenila." A hodil mu kondomy zpátky. Zachariáš kondomy chytil a strčil do kapsy. Přitom si myslel. Zatracený Terry! Já mu dám přemnožené Smithi. Na druhou stranu má pravdu. Tohle by Sally neocenila. Hlavně, že Terry dostal lepší náladu.
,,Z pokusů hokusů občas vzejdou ty nejlepší věci." Mínil Michael.
,,A u tebe jaký pokus?" Ptal se Zachariáš.
,,Snažím si hodit udičku směr Levandulky Brownové, rakev jí kouzla rozhodně neubrala." Mínil Michael.
,,Hodně štěstí, však spíše smůly." Mínil Terry.
,,Co prosím?" Ptal se Michael.
Terry se uchechtl a povídá.
,,Tak jak to říkám, ta vzhlédla co to viděla při vzkříšení dle jejího názoru jí nevadí, že ta hůlka už jisté kouzlíčko produkovala." Řekl Terry.
,,Lupin, jenom ne to né." Zesinal Michael.
,,Kde že to staré, ale to mladé Connere." Řekl Terry.
,,Crevry, bože." Zachmuřil se Michael. Uvědomil svoje pramalé šance proti tomu Nebelvírskému hvězdnému bejčkovi. Nejen že byl zkaženější než on, ale vzhledem k tomu jak vyrostl tak chudák Michael mu hledět do očí nahoru ne naopak. Merlinovi uši jak něho žárlil pro tu výšku a pozornost jakou sklidil v případě těch hereček. Parchant jeden křivý.
,,Otázka je, kam čučí oči Colina Crevryho. Mne se zdá, že zatím nikam . Bojí se své drahé maminky a raději se stará o synka. Levandule čučí jedině na obraz." Řekl Zachariáš a dodal.
,,Fajn mám takovou sázku pro vás dva." A zamnul si ruce.
Ukázal nejprve na Michaela.
,,Ty pozveš Levanduly na rande a já nakecám Sally zlaté hory a doly a pozvu tě na dovolenou do Karibiku na můj účet a to klidně i Levandulí a tou její sestřičkou, když ti to vydrží do července. Co říkáš Michaeli dokážeš to?" Řekl Zachariáš.
Michael otevřel ústa a pak polkl. Představil jistou Nebelvírku v bikinách jak se prohání pro pláží někde v exotice. Zpropadeně dobrá představa musel uznat.
,,Beru." Řekl ponořen v té představě.
Zachariáš se otočil na Terryho s ďábelským úsměvem.
,,A ty konečně roztavíš zmrzlou zmrzlinku Ronyho. Říkal jsi něco o tom, že se poté co bude na mateřské chcete někde si užívat luxusu co?" Ptal se Zachariáš.
,,Ron navrhl, že když zatím nikdy nebyla Elyson v hotelu, tak bychom mohli někam společně zajet se nechat hýčkat a obskakovat." Řekl celý nesvůj Terry.
,,Hm to zní jako lázně nebo hodně drahý hotel. Fajn uděláme to takto. Já to zaplatím, a ty mi ukážeš vzpomínku na velice vyvedený sex s Rony." Řekl Zachariáš.
Terry zrudl jako rajče. To nemůže přece Zachariáš Smith myslet vážně.
,,Možná jsem to neřekl konkrétně, ukázal a zapůjčil vzpomínku jenom z pro čtvery oči, já to rozhodně tvé výkony Hagwaspáre nikde roztrubovat nehodlám. To byl smrtijedský hřích vůči Ronymu. Jenom chci vidět výsledek tvého snažení dovést to k pokoji a míru lidských dušičky tvé a Rona. A neboj, že bych nebyl poučen mlčet během toho výjevu. Budu velice diskrétní pozorovatel." Mínil Zachariáš.
Terry měl sto chutí proměnit Zachariáše Smithe v cibuli a nakrájet si ho do omáčky na špagety Napolitána. Pak si však pomyslel, že má u Sally účet a ta by nebyla jistě tímto druhým koncem jejího manžela jistě potěšena. Však jak z toho vycouvat. Pak ho něco napadalo.
,,Hm výborný obchod tu se mnou Smithy vedeš, ale já bych také něco chtěl." Řekl přešel k němu a pár kroků.
,,Co?" Ptal se Zachariáš.
Terry k němu přešel objal ho kolem ramenem.
,,Když si už hraješ Smithi na seznamovací agenturu, tak najedeš nějakou ženskou pro Nevilla Longbotoma, aby všem nelezl na nervy. Už mě s prominutím sere a rád bych se zbavil jeho nové odporné povahy. Potřebuje dostat přes prdel a pořádně. Když toto dokážeš, tak já ti tu vzpomínku možná i dám, jinak můžeš na nějaký důkaz zapomenout. Vím, že jsi škaredě chytrý a šeredně lstivý, ale u mě musíš ty mrtvolko přidat nebo si tě nakrájím na plátky. Nebo pošlu těm Aztkémum také, protože jsi si právě žádal prolomení našeho intimního života ty prasáku, je ti to jasné?" Ptal Terry a dal mu svou hůlku za ucho.
Zachariáš se začal smát a stál v obětí řekl.
,,Změna je život, tak budu hrát amorka našemu Nebelvírskému lvovi nebo veliteli, to je šumák. Hlavně ty sebou pohni, když jsem ti dal nějaký ideální cíl."
A vyvlékl se z obětí.
,,Fajn tak se dáme do úklidu." Řekl s úsměvem Zachariáš, jako by tu výhrůžku vůbec nebral vážně.
Pak si pískáním to razil znovu do pokoje pro hosty.
,,Terry nevím, jestli to byl dobrý nápad. Zachariáš mu tu ženskou ještě najde. On Mrzimorsky tvrdohlavý." Řekl Michael.
,,To bych rád viděl. To by musel poslat Draca do rakve nebo Seamuse nebo Puncyho proměnit v ženskou. Nevilla Longbotoma preference až moc jedinečné, to se bude drahý Smith hodně potit." Řekl jist vítězstvím Terry.
,,Ale jinak jsi stejně mu slíbil , že se pokusíš no …udělat pěkný zářez na Ronovi, tak jak je." Řekl Michael.
,,Možná v tom má drahý Mrzimorský prevít pravdu a já bych měl s tím něco dělat. Neříkám tomu ne a ani ano." Řekl Terry.
Michael zmenšil konferenční stolek a vyčaroval další krabici. Uložil ho tam a šel pro tu komodu.
Jo změna je život a tento byt bude mít brzy nového majitele.
Přidáno 14.3.2020
Poznámka od elenor:
Tak jsem zvědavá jak se vám všem líbí moje volba nových kolejních ředitelů. Dále jsem změnila u Hagrida kolejní příslušnost. Podle Potter wikipedie, Rubeus Hagrid byl Nebelvír, ale jeho osobnost dle mého spíš odpovídala pravému nefalšovanému Mrzimoru a také jedna věc mne zarazila. Dokážete si představit Hagrida nahoře v Nebelvírské věži. Já tedy s jeho velikostí ne. O to víc dle mého by dávalo smysl, že Hagrid je Mrzimor, ale v originálu je a bude Nebelvír, snad aby bylo vidět, že patří k těm dobrým. A jistě musí být pro vás šok, že Hagvaspár jsem dala Sybile, ale jak se říká udělej kozla zahradníkem, tak proč jasnovidka s jenž vylezla se závislosti na alkoholu by nemohla pomoci koleji, kde se obdobné problémy vyskytli. Nu a Remus a Draco byli jasní a vám doufám také. Ještě přidám další kapitolu.
Vaše elenor
