Kapitola 35 – Ve tmě
Levandule Brownová stávala časně jako obvykle a u snídaně si broukala veselou melodii. Poté šla probudit sestřičku a následně si šla zaběhat. Zkoušela nechat na malou chvilku doma Christy samotnou, aby si zvykla být doma samotná a nic neprovést. Když se vracela domu, tak si všimla, že k jejímu domu přijel kurýrní vůz nějaké expresní poštovní služby.
,,Slečně Brownová?" Ptal se.
,,Ano." Řekla z ranního běhu upocená Levandule.
,,Mám pro vás balíček a také květiny." Řekl a otevřel zadní dveře a vyndal balíček jak od bot a k tomu pugét růží.
,,Tady podepište slečno převzetí." Řekl kurýr a vecpal jí pod nos blok s papírem a propisku.
Levandule trošku v šoku podepsala, dostala do rukou pugét růží a balíček o velikosti krabice od bot.
V další chvíli byl kurýr v čudu.
,,Kdo mi dal takový dárek, já mám narozeniny v listopadu a ne na konci května." Podívala se na pugét růží. Byly tam krémové, bílé a levandulově fialkové růže a do toho přidaná jedna růžová růže do středu. Žádnou takovou kytici nikdy Levandule nikdy nedostala. Ne takové skladby a tak velkou. Napočítala celkem 39 růží.
Odkráčela s tímto dovnitř domu rovnou do kuchyně, kde seděla u stolu Christy. Snídala ovesnou kaši a přitom trochu bryndala kolem sebe jak se ještě dívala na televizi se seriály pro děti.
,,Wau to je kytka!" Řekla Christy.
,,Někdo mi jí poslal a já nevím kdo." Řekla Levandule a máchla nad krabičkou hůlkou, jestli tam není něco otráveného, nebo něco prokletého a není tam nic, co by bylo živé. Nic z toho to nebylo a tak Levandule to opatrně otevřela.
Christy se pozorně dívala také, co její velká sestra v té škatuli má.
Vypadalo to na první pohled jako kus látky. Levandule to jemně nadzvedla a pozvedla obě obočí. To co měla v rukou byly skoro průhledné jemně utkané temně rudé letní šaty bez ramínek.
,,Kdo mi to koupil?" Ptala se sama sebe.
,,Tam ještě něco je." Ukázala na vnitřek Christy.
Měla pravdu.
Další v krabičce byly luxusní tmavě modré se zlatým žíháním bikiny. Levandule byla z toho celá vedle, kdo jí tohle posílá?! A ještě tam bylo něco zvláštního. Pravítko. Obyčejné školní pravítko z umělé hmoty o velikosti 15 centimetrů a pak ledabyle useknuté.
Levandule si z toho neuměla udělat rým, však v tom zazvonil na domovní dveře někdo další.
Šla otevřít a byl tam pošťák britské pošty a předával jí hned další balíček a psaní.
Levandule, která očekávala klidný pátek s tímto nepočítala a byla tím trochu podrážděná.
V balíčku pro změnu našla další podivnost. Jedna vstupenka do zábavního parku v Londýně a čelenka s mašlí podobnou té, co nosila kdysi v prvním až pátém ročníku v Bradavicích. A v psaní bylo třech řádcích.
,,Kdo by nemiloval zábavu, kdo by nemiloval být dítětem, kdo by nemiloval být milován. Sejdeme se v Lunaparku o dnu dětí u Velkého kola za deště pod žlutým deštníkem a za slunce pod žlutým slunečníkem. Pro tebe šašek, však ten co vidí v tobě skutečnou královnu."
Pod tím smajlík. A ten byl jediný tam napsán rukou ostatní bylo psané na stroji.
Levandule si pomyslela, buď máš holka tajného obdivovatele nebo stolkera. S zvláštním smyslem pro humor a milovníka pošty a kurýrních služeb. Ještě, že měla Elyson tu malou oslavu. Tam může svojí sestřičku vzít a ona může vyrazit na rande na slepo. Však bez hůlky a pepřového spreje v kabelce rozhodně ne.
Nevilla neprobudila Verča, ani hluk ze zdola baráku. Však něco jiného. Klepání rozlobené sovy jeho okno.
Jenom otráveně vstal a ještě otráveněji otevřel okno a vpustil sovu do pokoje. Ta mu usedla na pelest postele. Zvedla nohu s psaním a velice netrpělivě čekala, aby si dvě Neville převzal. Pak sova klidně mu na té posteli usnula.
Neville se divil, kdo mu píše, ale nechal nejprve psaní ladem, protože si chtěl dojít na záchod a pak si dát ozdravnou sprchu. Když se vrátil s ručníkem zavěšeným kolem ramenou, nedalo mu to spát a vzal psaní do rukou. Pak to ucítil. Tohle vonělo parfémem. Dámským parfémem. Bylo to v tom dopise trochu nasáklé a dále to bylo cítit hnojivem na orchidee. Podivný odér pro Nevilla, ale ne nepříjemný. Otevřel psaní a uviděl psaní na obyčejném dopisním papíru a však napsané plnícím perem a ještě k tomu krásným písmem.
,,Drahý Neville,
tímto píšu své city do řádků tohoto dopisu, které jinak se stydím říci z očí do očí. Vždy je problém to říct na hlas, protože k tomu nemám nikdy příležitost. Je to zapeklité. Každý tě vidí jako velkého hrdinu, však já vím jistě, že tam pod slupkou jsi také jenom člověkem. Člověk s city, touhami a sny jako každý jiný. O to víc mne bolí věc, ti koukat do očí a nic neříct a mlčet. Neznáš mě, proč také, jsem ti neznámá květina, kterou jsi nikdy neviděl. Přitom jsem na blízku a vždy tě vidím jak přesazuješ s pečlivostí svojí vlastní květiny, mladé stromečky a staráš se o zavlažení všech těch krásně načechraných kaktusů a lišejníku, které vypadají díky tvojí péči jako obláčky na obloze. Chtělo by se mi být jednou z tvých květin. Být tou jenž dostává tvou něhu, kterou dáváš svým zeleným svěřenkyním a tvé malé dceři. Bohatě bych se ti oplatila, abys mohl ukojit i tvé city a touhy. Kéž bychom měli víc času a prostoru kolem sebe a nebyli zašpuntování v našich malých světech a rolích. Mohli bychom se rozletět do všech světových stran jako když vznikají v dalekém vesmíru nové světy.
Bylo by to báječné.
Však vím, že jiné květiny tobě v tomto ublížily a ty nejsi stále schopen přeskočit louži, kterou tam zanechaly, váháš a mluvíš o tom jak mnoho času ještě máš. To je špatná úvaha. Každý člověk má krásně krátký život a i kouzelnici nejsou nesmrtelné bytosti ať se budou snažit jakkoliv. Život je příliš krátký na odklad. Je to zloděj a loupežník času.
Nedávno bylo hradem slyšet tvůj hlas, že ty tam ženu hledat nikdy nebudeš. Já možná jsem tam právě tam, však brzy odejdu nevím pořádně kam a ráda bych byla o to víc v tvém zájmu. Alespoň špetkou tvého já. Takže ráda bych ti nabídla těchto pár řádek jako takovou láskyplnou konverzaci pro tvou a mou potěchu dvou osamělých duší.
Tvoje osamělá květina."
Neville byl lehce růžový ve tvářích. Nikdy totiž nedostal milostný dopis a ty slova ho dostala do mírných rozpaků. Ta osoba ho musí hodně dobře znát. Musela být teď v Bradavicích, dost možná studentka. Akorát která?!
Znovu si přivoněl k tomu dopisu a snažil se rozšifrovat co cítí v tom parfému za přísady. Citil tam růže, ty hodně voňavé z kterých se vyrábí růžová voda, pak fialky a ambru a bergamot. Ostatní mu bylo vůní cizí a zkreslené. Bylo to hodně květinové a k tomu ten odér hnojiva. Neville nebyl z toho určit ani čí je to písmo. Ta osoba se totiž snažila neuměle psát ten celý dopis tiskace. Moc jí to nešlo a spojovala písmena do jedné linie. Kdo to k sakru je? Ptal se Neville a celý rozhozený málem zakopl na schodech.
Však věděl, že ta sova tam zůstane dokud neodpoví.
Zachariáš Smith se tvářil nad míru nešťastně. Jeho osobní projekt spojený s Nevillem Longbotomem se nevyvíjel příznivým směrem tedy spíš vůbec. Nejprve se vetřel k bystrozorům. Jako uchazeč kadetky se mohl podívat, i když nic jiného. Zjistil, že jeho bývalá týmová spoluhráčka Tasmin žije jinak než si Zachariáš představoval. Nebyla vůbec volná. Naopak byla čerstvě zasnoubená za nějakého jiného bystrozora příjmením Terst. Toho Zachariáš neznal a ten chlap se mu zdál tak o deset let starší než on. Tento směr tedy nechal plavat a jenom blahopřal k zasnoubení Tasmin.
Ta se tvářila jako sluníčko jak z jeho návštěvy tak z toho blahopřání, bez toho, že by tušila, že byla v jeho projektu.
Další byla položka Alice Spinetová. Však to se také odvíjelo úplně jinak než Zachariáš měl v jeho zlotřilých úmyslech. Alice sice možná byla zatím volná, nenosila žádný prstýnek, ale její vztahová stránka byla úplně jiné kafé. Zachariáš jí sledoval, schovával a viděl jak Alice navštěvuje kamarády, nakupuje následně jídlo jako by chystala oslavu a pak odcestovala Záchranným autobusem do Folkenstonu. Zachariáš se vydal jí tam hledat a přes kouzla jí doopravdy našel a to v neobvyklé společnosti jistého chlapa, kterého Alice rozmazlovala jahodami s čokoládou a seděla mu na klíně.
Vem čert Granta Page a ten jeho ksicht, pomyslel si Zachariáš schovaný za keři šeříku u toho domu, kde se odehrávala ta milostná scéna. Jako by toho nebylo málo začalo přímo lejt jako z konve. Takže Zachariáš dojel domu jako zmoklá slepice.
V knihovně svého domu pak v noci, když už byla venku tma, přemýšlel kde nabrat další kandidátky pro Nevilla Longbotoma. Byla to zapeklitá záležitost a Zachariáš se nehodlal vzdát, jen tak bez boje.
Harry Potter se díval na poštu od Ginny s podivným výrazem ve tváři. On si myslel, že jí uvidí na narozeních Arthura Weasleyho. Byli v neděli a jistě jí paní ředitelka dovolila se jich účastnit, když jsou to padesátiny jejího otce. Tedy jubileum, které jen tak nebývají, proto ho tento dopis v pátek ráno velice zaujal. Zvláště v pátek po ránu. Asi to bylo důležité natolik, že Ginny se rozhodla mu napsat ještě před narozeninovou oslavou.
,,Ahoj Harry,
možná se ptáš proč ti píšu, když se sejdeme na oslavě mého otce. Já jenom nechci zdlouhavé rozhovory, výlevy emocí a tak dále. Nestojím o to hlavně na oslavě mého tatínka. A vím, že ty si také na to nějak nejsi žhavý. Věc se má tak. Je těžké to říci o to hůře se to píše. Náš vztah na dálku je jak poštovní sova, která nemá pořádné hnízdo a i když za pár týdnu ukončím školu, tak mi připadáš jako na druhé straně zeměkoule. To prostě nefunguje a klidně ti řeknu, že jsem udělala chybu. Chybu, které lituji. Prostě jsem urazila tvoje city a to pár dní na zpět několikrát. Ne nebyla to žádná urážka spíš jsem měla s jistým dalším mužem velice žhavou noc a jsem mnohem více nakloněna vztahu s ním než s tebou Harry. Však věz, že si velice vyčítám to, že jsem to nechala zajít takto daleko, ale když jsem promyslela pro a proti tak on zvítězil. Ne že by byl lepší kouzelník než ty. Kdo už má na Harryho Pottera, ale vím, že mi bude více blíže než ty. Ty ses rozhodl opustit povoláním kouzelnický svět a být ze všech možností kuchařem. Já však můj rodný svět nedokážu opustit a ani nechci. Chci jako právnička dále hájit práva v kouzelnickém světě a vím, že by to dříve nebo později naše povolání nás rozdělila natolik, že bychom neměli ani společné téma, které by nás mohlo spojit. Ráda bych však byla ti osobou blízkou a nechci k tobě hýčkat zlost. Ne jenom přátelství, ale asi už milostnou a partnerskou lásku ne. To s prostě nějak nehodí. A vím, že jsi natolik rozumný, že nevybouchneš, když řeknu, asi jako Ron mám slabost pro Hagvaspárské. I on chce být právníkem jako já a pomohl mi najít vhodnou školu a dokonce jsme se rozhodli to ani netajit a veřejně vyjít jako pár po tátových narozeninách na světlo zatím asi jenom Bradavicích a Prasinkách. Ještě se jednou moc omlouvám, že ti takto vrážím kudlu do zad, ale už nemohu dál tajit, že v srdci mám někoho jiného než jsi ty Harry. Přeji si, aby si našel někoho, kdo tě bude mít rád tak jak jsi a nebude v tobě jenom hledat slavnou schránku, ale i to krásné uvnitř tebe.
Ještě jednou s omluvou
Ginny Weasleyová
Ps: Podala jsem přihlášku na Budečskou školu!"
Harry vypadal jako by se měl rozpadnout na drobné součástky a šroubečky. Byl to pro něho šok na druhou.
,,Harry děje se něco?" Ptal se Ron, když otevřel dveře, že je hotová snídaně.
,,Zkurvený Hagvaspár!" Zařval Harry až se to rozlehlo celým domem.
,,Cože?" Ptal se překvapený Ron.
,,Tak já jí posílám ručně udělané pralinky, snažím být něžný a co udělá ta mrcha. Vyspí se s nějakým pitomým Hagvaspárem a pustí mě k vodě jak Titanic. Vem čert tvojí příšernou sestru. Je to kariéristická mrcha. Doopravdy jí měl klobouk strčit do Zmijozelu." Prošel kolem Rona jako hromobití nasraný Harry Potter a hodil mu do obličeje to psání.
Ron byl z toho celý vedle a přečetl si ten dopis, který na něho Harry hodil. Velice se nad ním divil a musel si sám sednou úlekem na židli v pokoji Harryho, jak ho čin Ginny překvapil. Jestli nikdy nepředpokládal nějakou věc, tak to bylo to, že by Ginny dala někomu jako Harry kopačky přes dopis. A i když se zdál důvod rozumný tak to Ron z jisté části nechápal. A kdo byl ten Hagvaspár o kterém Ginny psala? Věděl, že rozhodně se asi ten dotyčný zatím neobjeví na tátově oslavě však možná už na Percyho svatbě. O jé to bude zkouška nervu ještě s Ginny. Proti jejímu výběru Budče neměl nic, ale bylo to také překvapení.
Pak si povzdechl, že vůbec ti dva se znovu dávali dohromady. Vždy to něco rozpojí. Však krok k odpojení tentokrát byla sama Ginny ne Harry. On by řekl, že dvakrát vstupovat do stejné vody je poněkud na Merlinovu prdel. Zvedl se dal ten dopis na Harryho psací stůl a šel dolů najít jistého Harryho Pottera než ten se promění v Skotskou bouřku. O to nikdo v domě nestál.
George Weasley byl v Prasinkách na obhlídce svého obchodu. Zcela regulérní návštěva o to více se divil, když viděl za kasou Rona, ale v povážlivě kyselé náladě, jak projíždí objednávkový formulář a u toho ukusuje zase kus čerstvé okrájené mrkve. Doopravdy ty mimča změnili Ronyho přímo milovníka zeleniny a ovoce. Ne však dobrovolného spíš nedobrovolného.
,,Něco v nepořádku?" Ptal se a nasadil úsměv.
,,Hm asi dneska budu večeři vařit já a to jsem si chtěl těch pár posledních dnu u Harryho užít s jeho kuchařskými výtvory." Řekl nakysle Ron a ukousl další kus mrkve.
,,Copak Hariček nám chytil chřipku? Nebyl by první, malý Martinek a jeho tatínek marodí také. Nehledě na to, že nám se roznemohl dokonce i Lee a je v posteli s heřmánkovým čajem. Ty slejváky poslední dny byly strašné." Řekl George.
,,Kde že, chřipka, ale Ginny." Řekl Ron.
,,Ginny, copak provedla?" Ptal se překvapeně George.
,,Dala Harrymu písemně kopačky. On zase někam zmizel, bůh ví kam." Řekl Ron a dodal.
,,Jenom napsal na ledničku tolik, že se vrátí zítra a že ho nemáme hledat."
Georgi spadal brada. Ve tváři měl vepsaný šok. Nemožné ne?! To je jistě vtip od Rona.
,,Vtípky stranou Rony." Řekl s smíchem a myslel si, že ho Ron napálil.
,,Ne pravda. Asi za tím stojí Hagvaspár, nějaký a já nevím který a ten Ginny nápad se stát právničkou. No kuchař a právnička asi podle Ginny se tolik k sobě nehodí." Řekl Ron.
George jenom šokovaně pokýval hlavou.
,,A kde je Angelina a Gregory?" Ptal se George, aby změnil téma.
,,Někde ve skladu, nevím co tam tak dlouho dělají." Řekl stále nakyslý Ron.
George pozvedl obočí a šel se podívat. Otevřel dveře od skladu krámku a procházel mezi regály až dozadu když uslyšel smích tedy spíš chichot.
Otevřel dveře od lektvaristické laboratoře a vyvalil obě oči jako mlok. Jestli George Weasley byl někdy dvakrát za den šokován něčím, co se nemohlo dle něho vůbec stát, tak to bylo dnes. První šok byl rozchod jeho mladší sestry s Harrym, jenž pokládal za pevný a stabilní jako Bradavickou atronomickou věž a druhý šok zažíval právě teď. Právě inflagranti přistihl dva své zaměstnance jak se zdá v tom nejlepším. Ti od sebe poplašeně odskočili jako dvě veverky a dívali na George jako byl přišel do místnosti místo toho Severus Snape.
,,Georgi …" Pištivě se ozvala Angelina snažila si znovu na sebe co nejrychleji obléct svojí tmavě modrou podprsenku.
,,Ehm …" Chtěl něco říct Gregory a snažil se zpět navléct do trenek.
George zprvu nevěděl co říct sám a jenom zavřel obě oči. Je pátek, bláznu svátek jak to vypadá, drahý Georgi, pomyslel si. Nemožné stává skutečností.
,,Dobrá, váš vztah je mi fuk, ale buďte tak hodní a nechte si to až po pracovní době. Nebo vám to odepíšu z platu." Řekl a odešel beze slova zpět do obchodu samotného.
,,Neměl by jsi ještě jednu mrkvičku na mé nervy Rony?" Ptal se George.
Ten mu jednu bez slov podal a zeptal se.
,,Co tam dělali, že vypadáš jako by jsi viděl ducha Zlatoslava Lockharta?" Ptal se Ron.
George nasadil škleb. Takového ducha by ochodě nechtěl mít, toho by nechal klidně odstranit. Sice Lockhart byla nevinná oběť v případě Pettigrewa, ale Lockhárta, toho pitomého poníka co si hladil své ego svými romány z dob své slávy, o toho nestál ani v podobě ducha natož živého.
,,Jenom bych ti doporučil Rone, kontrolovat častěji sklad a jeho obyvatele, abychom tu neměli splašené králíky, kterým nestačí jenom mrkev." Řekl George.
,,To by nebylo poprvé." Řekl otráveně Ron.
,,Cože!" Ptal se George znovu překvapeně.
,,No jestli myslíš Angí a Gregoryho, mohl jsem si myslet to už dřív. Však ono je to dobré také, pro oba." Řekl zamyšleně Ron.
,,Co prosím?" Ptal se George a už si říkal, že mu ujel někde vlak.
,,No Angi už není sama na své problémy a Gregorymu to prospěje po psychické stránce být více dospělý, ne?" Ptal se Ron a dojedl mrkev a zaklapl objednávkový sešit.
,,He?" Ptal se George.
,,Je sice skvělé být šéf Georgi, ale ty jsi nějak zapomněl na Angí, jako dobrou kamarádku. Musím za tebe hrát vrbu brácho." Prohlásil Ron a protáhl se.
,,Angí má nějaký problém, že o tom vůbec nevím." Řekl George.
,,Měla, zaprvé drahý Georgi, její vážně nemocný otec umřel před dvěma měsíci a ona musela zařídit pohřeb. Neřekla o tom ani muk. Pak jsem jí pod oči přišel s tímto…" Ron ukázal na svoje bříško které už bylo vidět, ale nebylo nikterak velké.
,,Ona díky bitvě o Bradavice tohle nikdy nezažije, jak měla rozsáhlá zranění. Vzhledem k tomu, že nikoho nemá, tedy nemá svojí rodinu, která by jí řekla nějaká milá slova tak byla z toho v ponuré náladě. Já si to s ní vyříkal a pak jsem si dal přátelský rozhovor s naším dětským kolegou, jestli by nemohl být ještě milejší a trochu se více chovat jako chlap. Kupodivu to velice přijatelně zafungovalo ne?" Ptal se Ron.
George pokýval hlavou. Bláznivě a dobré na to, že dohazovače hrál Ron. A on by si měl promluvit s Angí. Proč nic neřekla dřív. Mohl by jí pomoci, podat jí pomocnou ruku. Nemusel to dělat Ron, kurník! Byl to tedy trouba jako ředitel firmy. Tohle by si měl napravit.
Jakmile se objevila už znovu oblečená a upravená Angelina v krámě, snad se zbytečnou omluvou dle George, tak řekl směrem vedle stojícího Gregoryho.
,,Na chvilku si jí půjčím." A už jí táhl za rámě do skladu pro změnu on.
Angelina se trochu vyděšeně něho dívala.
Však on já nechtěl děsit a tak jí objal a řekl.
,,Moc se ti omlouvám Angelino, že jsem se na tebe vykašlal."
,,Co?" Ptala se pro změnu překvapená Angelina.
,,Měl jsem se o tebe víc postarat, když jsi potřebovala pomoc a ty jsi vůbec nic neřekla. Mojí upřímnou soustrast dodatečně za tvého tatínka." Řekl George a bylo mu úzko.
,,Ehm Georgi …" Angelina nevěděla co na to říct.
,,Kéž bych to věděl dřív. Mohla jsi se na mě obrátit. Jsem to hnusný šéf, že jsem tě na to nechal samotnou. Přitom to musela hrozná věc pro tebe. Já bych nemohl ani vylézt z postele kdybych přišel o tátu." Řekl se vší upřímností v hlase George.
,,Georgi je to už dva měsíce a já jsem už celkem v pořádku." Řekla Angelina.
,,I tak, měl jsem ti pomoci." Řekl George.
,,A co by jsi dělal tou dobou dřív. Nechtěla jsem ti kazit to štěstí, že jsi získal znovu Freda zpět a tak jsem raději mlčela." Řekla Angelina.
,,To jsi vůbec nemusela, já bych pomohl. Co na tom, že se vrátil Fred." Řekl George a zakroutil hlavou.
,,Je mi líto tvé ztráty a doufám, že mi odpustíš, že jsem byl tak slepý. Ty jsi sis to nezasloužila. A ohledně toho před tím zde v skladu. Ehm jsem dospělý lidé a do vztahů ostatních je nám putýnka však věz, že jediné co si přeji, abys byla šťastná ať to bude kdokoliv. Jenom pokud ti nějak Gregory ublíží, uvidí peklo na zemi a oproti tomu je britská královna hodná babička. Stále tě mám jistým způsobem s Alicí za dobrou kamarádku a skoro za starší sestru." Řekl George a pustil jí z obětí.
,,Ehm děkuji Georgi." Řekla Angelina trochu dojatě.
,,Fajn tak se pustíme do práce!" Řekl zase vesele George.
Angelina jenom kývla. Mít za šéfa George Weasleyho bylo někdy poněkud divný podnik.
Draco Malfoy seděl v páteční večer v bývalé pracovně jeho otce a nervozitou překládal jednu nohu přes druhou a zase zpátky. Před sebou měl dva malířské stojany. Na jednom byl obraz jeho otce na druhém jeho pradědečka zatím oba zakryté ubrusem, který vzal z jedné skříně. Ten co byl na obrazu otce měl Vánoční motiv a ten nad pradědou dle skřítku byl určen pro letní slavnost venku.
Konečně překousl svojí nervozitu vejpůl a odkryl oba dva.
,,Draco co to má jako znamenat!" Křikl ihned jeho otec.
,,Proč jsem na stojanu pravnučku?" Ptal se Nicolas Malfoy.
,,Rád bych byl, kdyby jste mi oba nikam totiž neutekli. Drahý pradědo můžeš mi prosím říci kde jsou ostatní portréty tvého syna Abraxaxe, mého pitomého dědečka, který měl místo mozku, mozek vola?" Ptal se nevraživě Draco.
,,Jak to mám vědět?" Pokrčil rameny Nicolas.
,,Otče?" Ptal se na druhou stranu Draco.
,,Netuším." Řekl méně přesvědčivě Lucius Malfoy.
,,Mám zase použít kouzlo pravdomluvnosti, vidím totiž, že lžeš jako když tiskne." Řekl Draco.
Lucius zbledl.
,,Tak dobrá, dobrá, dobrá, nemusíš tu hned hrát černokněžníka Draco." Řekl Lucius a promnul si ruce v obraze.
,,Kde všude tedy?" Ptal se Draco.
,,Otec měl tři další portréty. Jeden na ministerstvu kouzel v jeho prvním působišti na této instituci v Archívu ministerstva kouzel, dále na Nott Manor a pak u Křiklana v tom jeho domě, však nevím který to byl. Ty obrazy byly namalovány před jeho smrtí a já mám jenom mlhavé povědomí kde by mohli být v těch místech." Řekl Lucius Malfoy.
,,Navštívil jsi tam někdy svého otce?" Ptal se Draco.
,,Proč bych měl, poté jak se poslední léta choval ke mne, neměl jsem zájem si s ním rozprávět. Užil jsem si ho za života dost. Bohatě mi to stačilo." Řekl Lucius.
,,Choval jak vnuku?" Ptal se Nicolas.
,,Budu pravdivý tentokráte, protože jinak stejně budu muset přes kouzlo jestli si to usmyslí Draco na mě použít dědo." Řekl Lucius a pokračoval.
,,Od doby, kdy jsem začal dospívat a explicitně se zajímat o Narcissu a ostatní dívky v okolí, byl otec ke mně nepříjemný a několikrát mi zabil poštovní sovu. Nehledě na to, že mu nebyl vztah s Narcissiu po chuti, protože nebyl dohodnutý. Já původně měl být oženěn s Lucrecii Sewlynovou později Goylovou, matkou Dracova spolužáka Gregoryho Goyla. Však já si prosadil svou tím, že jsem ho posadil před hotovou věc, když jsem se zasnoubil s Narcisou jakmile byla plnoletá. Díky bohu Lucrecie byla ještě o rok mladší. To už otci nebylo vůbec po chuti a já schytal od něho Cruciátus, že mu poškozuji jeho firmu a obchody. Přitom Blakové byla vážená kouzelnická rodina a Narcissa byl o mnoho hezčí než Lucrecie a já měl pro ní slabost přiznávám od doby, kdy začala být mladou slečnou a ženou. A poslední kapka bylo to jak naložil s Scorpiusem. Když umíral, tak jsem ho nechal zemřít v té nejhorší bolesti a nezavolal jsem mu na poslední dny léčitele a nechal jsem ho obstarávat jenom skřítky, aby věděl jaká je to lidská bezmoc. Být posetý tou infikovanou tkání a boláky, nemít pod kontrolou ani močák." Vypověděl Lucius.
Draco dostal úšklebek. Fajn dobře toto vědět, že i na lásku byl otec moc krátký kouzelník a otci tedy dědovi se pomstil velice znamenitě. Praděda měl přímo výraz hrůzy.
,,Dobrá já se na ty místa podívám, ale mám pro tebe otče zdrcující a překvapivou zprávu." Řekl a sedl si do křesla, které kdysi patřilo otci, když tu úřadoval.
,,Co?" Ptal se Lucius.
,,Scorpius žije." Řekl s úsměvem Draco.
,,Cože?" Ptal se Lucius.
,,Takže věc se má tak, že ačkoliv Scorpius nebyl na tom zdravotně dobře už od narození jak se zdá. Podle všeho měl problémy z ledvinami asi ho to hodně bolelo proto hodně brečel a přes to, že ho ach tak milý děda nakazil asi schválně dračími spalničkami. Drahá moje babička Bellinda rozhodla přesunout Scorpiuse, kde dosud možno by nebyl vliv mého dědy a poté také aby mu pomohli, buď se uzdravit, nebo důstojně a bez bolesti umřít. Doslova mu dala svobodu, mi bylo řečeno skřítky, kteří o tom věděli, ale mysleli si stejně jako ty otče, že Scorpius zemřel. Však opak byl pravdou. Babička ho dala skřítce jménem Hezi, byla to skřítka z jejího věna a tam se měla s ním přesunout na americký kontinent konkrétně do města New York kde byla vyhlášená léčitelská klinika. To se úplně nepovedlo a Hezi se přemístila do města Philadefie a kde jí napadla dospělá chupakabra a jí smrtelně zranila a také ošklivě zranila Scorpoiuse. Však je našel hodný kouzelník, nějaký pan Montery a jelikož už Hezi nebylo pomoci tak přenesl Scorpiuse za léčiteli on. A bráška se dostal pod ruce kapacitě v oboru léčitelství nějakému Picketorvi a také lektvaristovi Enzu Amstrongovi a ti doopravdy se vynasnažili ho vzít smrtce z lopaty. Což se také povedlo a o dva měsíce Scorpius jenž dostal od pane léčitele nové jméno Silver, díky jizvě kterou získal od chupakabry. A putoval do kouzelnického dětského domova v Bangoru ve státu Maine. Tam však nezůstal dlouho a po dvou měsících když mu nebyl ani rok byl adoptován hodnou rodinou Lawerinu z malého městečka Hermon poblíž Bangoru. Však rok po jeho adopci jeho náhradní tatínek byl zabit při autonehodě. Takže vyrůstal se svou adoptivní mámou sám.
Však pořádně do Koločar nechodil. Jenom na zkoušky jak se o něj jeho náhradní maminka bála. Scorpius je kouzelník a ne moták, aby bylo jasno. Však jelikož byl nemocný už od narození do doby než ho vyléčili v Americe tak jeho magické jádro nebylo pořádně vidět natož aby se projevilo. Vůl dědek se domníval, že je moták. Dále Scorpius když byl tříletý prcek, tak projevil vlastnost co měla moje sestřenice Nymfadora, tedy metaformágii a když mu bylo devět tak i zvěromágii, kterou si ani nemusel učit jako já, prostě se nevědomky skrz magii proměnil v zvíře a až po dnu a půl zase zpět. Nahnal tím strach své náhradní mamince. Takže se nedivím, že byla tak opatrná. Krom Koločar studoval i normální střední nekouzelnickou školu, takže se musel učit o hodně více než kdy já.
No když mu bylo šestnáct tak jeho náhradní maminka vážně onemocněla a kvůli lepší péče pro ní se přestěhovali do Portlandu, však bylo to celkem na nic, protože když bylo Silverovi tedy mému bráchovi 17 let a 7 měsíců tedy tak jeho náhradní maminka zemřela a on zůstal sám. Však brali ho už jako dospělého a tak se musel postavit na vlastní nohy. Však jak on řekl ne úplně na poprvé se mu to povedlo a udělal pár bot. Však díky Koločarům se z toho vyhrabal. Jelikož věděl tou dobou, že jeho náhradní maminka není vlastní tak se rozhodl sám najít svojí biologickou rodinu. Nejprve se setkal s pane Enzem Amstrongem a následně s tím léčitelem Pickertem. Také se sešel i s tím člověkem jenž ho dostal k léčitelům. Důležitým vodítkem mu byli právě oblečení jenž měl tu noc na sobě. A to dupačky ušité na míru u madam Malikinové. A kupodivu je jediná na světě toho jména která dělá krejčovou. Vydal se tedy do Anglie a chtěl se tu usídlit a tak si hledal zaměstnání a jako na potvoru u nás podala naše bradavická knihovnice výpověď a Silver se na to chytl. Takže jsme se poprvé po dlouhých letech potkali zrovna v Bradavické ředitelně, když tam on byl na pohovoru otče."
Draco si musel oddechnout, protože ačkoliv byl navyklý hodně mluvit tohle byla nejdelší řeč, při které ho nikdo nepřerušil.
Jeho otec vypadal jak vyvoraná myš a o nic méně jeho praděda.
,,A ještě potěšující zpráva k tomu otče. Z strany Silvera alias Scorpiuse, on to jméno rozhodně používat nehodlá a ohledně příjmení se dvakrát ještě rozhodně, jsi dědou malého čtyř měsíčního prcka jménem Nathaniel a má dokonce snachu jménem Natálie." Řekl Draco.
To už Lucius se šokem převrátil i s křeslem ve svém obraze.
,,Ups asi jsem toho řekl až moc." Řekl Draco, když to viděl.
,,To doopravdy ano." Řekl jeho praděda v obraze utřel si kapesníkem pot z čela.
,,Však je to potěšující okolnost Draco. Nečekal takovou osudovou obrátku rodinné historie ani v nejmenším." Řekl Nicolas Malfoy.
,,Já také ne." Řekl Draco.
,,A mohu se zeptat už jsi viděl i tu Natállli a mé prapravnouče, toho Nathaniela. Velice zajímavé jméno. Nápaditost ohledně vybrání jména se upřít tvému bratrovi nedá." Řekl Nicolas.
,,Včera jsem je pozval na večeři do jedné milé restaurace. Natálie je velice zajímavá kouzelnice. Je potomek indiánu a její otec je vedoucí bystrozorského oddělení Macusy ve státu Maine. Vzhledem k tomu, že můj drahý bratr svou drahou lásku Natálii zbouchl, když jí bylo šestnáct pryč, tak si to u jejího otce musel hodně žehlit. Však vztah má s ním dobrý, protože se zachoval dle slov Silvera jako chlap a ne jako králík zralý na pekáč. Před měsícem a něco měl svatbu. Škoda, že jsem o něm nevěděl dřív rád bych hostem na té jeho veselce." Řekl Draco.
,,Merline a ženat také. A té Natálii je kolik že?" Řekl tiše praděda v obraze.
,,Natálii je sedmnáct a kus a než se vdala za Silvera tak jí bylo krátce 17 let. Je rok a kus mladší než můj bráška. No tady chtěl sice především hledat svojí rodinu. Nečekal, že jí tak rychle najde. Však tu hodlá zůstat a Natálie s tím souhlasila tak proč ne. Teď se ohlížejí po bydlení, zde odmítli bydlet. Chtějí normální dům ne tento podle nich rozlehlý palác." Řekl Draco.
,,A Nathániel?" Ptal se Nicolas s zvědavostí.
,,Čtyměsiční mimčo, které především je po své mamince. Až na oči, ty říkají jsem spíše Malfoy nebo lépe Black. Nakažlivé Blackovské louže, jak říkal strýček Sirius. Dokonce jsem si ho mohl pochovat. Jsem jeho doopravdický strejda a jeho jediný biologický. Natálie je jedináček." Řekl Draco.
,,Och." Řekl Nicolas však byl rád, že jeho rod pokračuje ve psaní své historie v lepších stránkách.
,,A ví to tvá maminka Draco, drahá Narcissa?" Ptal se Nicolas.
,,Ne, zatím ne. Myslím vzhledem ke stádiu očekávání mé maličké sestry to nepokládám za vhodné jí takto uškodit. Ona ani o tom, že měla dvojčata neví, protože otec jí to vymazal z paměti. Asi jí chtěl chránit před zármutkem a zlostí pravděpodobně vypuštěným na jeho otce. Byl to ocas v prdeli." Řekl Draco.
,,Ale řeknete jí to a kdo to vůbec krom tebe ví Draco?" Ptal se Nicolas.
,,Já, Seamus, s ním se už Silver setkal, dále Neville Longbotom, jako kolega a madam Woddová, kolega Raynold Templton a Remus Lupin. Raději jsem s nimi ještě ten den mluvil, aby si nepustili pusu na špacír." Řekl Draco.
,,Dobře." Řekl Nicolas.
,,A …" Ozval se další hlas v podobě jeho otce, který se dostal z mdlob a štrachal se znovu do křesla.
,,A co, otče?" Ptal se Draco.
,,To jako Scorpius bude pracovat v Bradavicích také?" Ptal se Lucius.
,,Ano jako knihovník, když odešla náhle na odpočinek Irma Pincová. Mrzí to profesorský sbor, že už moc navykla na chod knihovny sólo a nemohla pomyšlení být tam v týmu s více osobami. Takto bude zatím omezen provoz knihovny, jelikož by to bylo zase přetížení pro Silvera. To bych nechtěl ani já. On má rodinu a syna a jistě chce s ním trávit také nějaký čas otče." Řekl Draco.
,,Snad Scorpiuse." Řekl Lucius.
,,Ne Silvera. Dohodli jsme se, že on se svému původnímu jménu nevrátí, protože ho nikdy nepoužíval a je zvyklý být oslovován jako Silver křestním jménem už 18 let otče. Nechce to měnit a já tomu se nebráním. To samé jsem řekl dokonce Armandovi a když i jemu je to jedno, tak mne také." Řekl Draco.
,,Silver zní Zmijozelsky." Řekl usměvavě Nicolas.
,,Vidíš otče i praděda souhlasí, vlastně díky Silverovi, prapraděda." Řekl Draco.
,,Chudák Narcissa." Jenom si zakryl rukou tvář Lucius.
,,To je tvoje bota otče. Ty jsi jí vymazal a mne paměť, já ne." Zašklebil se Draco.
,,Já to udělal jenom proto, že jsem se bál toho, aby neutočila na mého otce a ten jí nenakazil svojí nemocí nedej bože, aby se u ní neprojevilo to Blackovské zakalení mysli jako u Bellatrix nebo té Eladory. Neudělal jsem to schválně Draco, ale chtěl jsem tím ochránit tebe a Narcissu. Co prosím jsem měl jako dělat Draco tou dobou?" Ptal se Lucius.
,,Odstěhovat se. Říci něco v tom smyslu, že v domě z nemocným člověkem nezůstaneš a odejít. Třeba do Francie. Vem čert Radlla a otce. Tohle byl tah posery otče." Ukázal Draco na něho prstem.
,,A kde na to vzít peníze. Otec by mě automaticky ostřihl od trezoru, kdybych se jenom zmínil že odejdu a vyškrtl mě ze závěti." Řekl Lucius.
,,Cožpak jsi neměl ještě druhou stranu. Babička by jistě tě nenechala plavat a jelikož to byla ona co dala šanci mému bráškovi žít, tak by dala jí i tobě otče. Ona na rozdíl od dědy měla srdce. Nebo s maminčiny strany děda a babička Blackovi, ti by jistě ti neodmítli pomoci, jenom kdybys řekl pár slov a nemlčel. Však ty jsi byl hloupý a měl jsi klapky na očích a uších. Však je to historie a ty už jí nevylepšíš." Řekl Draco.
,,To já jsem musel restaurovat rodinné jméno a dokázal jsem bez toho, aby se zadlužil a šlapal po druhých. Abraxax company znovu funguje, jsem člen Fénixova ohně, profesor a kolejní ředitel Bradavicích a to jsem se k tomu dostal jako slepý hrabák ke zlatu. Jenom jsem pracoval a odhodil balast těch blábolů ohledně čistokrevných rodin a Toma Radlla, které nás málem zničily. Vše jde, jenom když se chce, otče. Však ty jsi ses nesnažil a stále si se bál a tím to dokonale posral. Nemáš ani špetku odvahy a nesaháš mámě ani podpatky jaký jsi idiot a strašpytel." Řekl Draco.
,,Buď rád, že ti ten portrét nezničím, protože někteří lidé by si to jistě moc přáli. Například teta Androméda, můj děda Cygnus nebo babička Drusilla, nehledě na strejdu Reguluse nebo Siriuse. A to si piš že se to dozví, já zavírat dveře Manor nebudu a dám ti ochutnávku jejich návštěvy jenom s tím upozorněním zachovat obraz, ale nezmíním se v jakém stavu." Zavrčel Draco.
Lucius Malfoy byl bledý jako stěna. Ta představa mít na hrbu rozzuřené Blacky se mu vůbec nelíbila.
,,A Silver bude tedy bydlet kde?" Ptal se Nicolas.
V domě měl dva portréty a rád by se případně přesunul občas ke druhému pravnoučkovi a jeho rodince. Velice by to ocenil.
,,Zatím bydlí v hotelu u Královského Kenstontonského parku, protože zde v Británii je teprve krátce 16 dní. Však teď hledá vhodné bydlení. Jelikož řekl, že Malfoy Manor nechce, tak prozatím si pronajme na rok nějaký byt. Mezitím si vyhledá s rozmyslem svoje nové bydliště a bude využívat přemístění do Bradavic popřípadě krb v Děravém kotli než najde vhodný byt s krbem, který by mohl připojit na letaxovou síť následně dům. Nabídl jsem mu volná stavební místa v Hůlkově a Mžourově, ale on chce spíš nějaké menší sídelní středisko než toto. Div bych řekl vesnici, ale ten místo kde vyrůstal, se tomu blížilo." Řekl Draco.
,,Ach tak, jak rozumné od něho." Řekl Nicolas.
,,A to je jako Američan?" Ptal se Lucius a to slovo vyslovil s strachem.
,,Ano, bude se zde registrovat jako americký kouzelník, chce zde pracovat a žít. Myslím v příštích týdnu má schůzku s ministrem Cressewellem. Ten bude mít z něho šok, když si vezmu jak reagovala paní ředitelka a Remus Lupin. Toho jsem pak potkal v Prasečím rypáku se skleničkou whisky v ruce. Dva Malfoyové a jeden maličký byli asi něho moc." Ušklíbl se Draco.
,,Proč?" Ptal se Nicolas.
,,Pradědo já a Silver jsme identická dvojčata. Asi jsem si podobní tak jako Fred a George Weasleyovi, to ti můj otec neřekl. Nebít jedné ozdobičky co nosí Silver tak si nás skoro popletla i Silverova žena Natálie." Řekl Draco.
,,Cože identická! Luciusi ty pitomče, proč jsi o tom ani nemukl." Řekl rozčíleně Nicolas.
,,Oni jako mimča si podobní nebyli." Řekl Lucius.
,,Protože Silver byl nemocný, jinak by vypadal lépe a lépe by prospíval a ta podobnost by byla vidět." Řekl Draco.
,,Asi máš pravdu a jaká ozdoba?" Ptal se s poraženeckou náladou Lucius.
,,Ehm ne kouzelnici tomu říkají pírsing. Prostě propíchnutí určité části těla například pupíku, obočí nebo nosu a usazení tam drobného šperku. Silver má v obočí vsazenou tyčinku s dvěma krystaly na konci, které jsou vidět. Jsou tmavě modré. Takto se lehce dáme rozeznat. Já zase nosím to předělané tetování otče, tak mi to jako výstřednost nepřijde. A hlavně si to nechal dělat u licencovaného experta v oboru, takže to má čistě udělané." Řekl Draco.
Lucius jenom vydal zoufalý povzdech. Proč on musel mít tak šílenou dvojici synů. Komu co udělal?
,,Jo také jsem dozvěděl, že můj brácha umí hrát na kytaru, ale nerad lítá na koštěti." Dodal Draco.
Lucius si pomyslel, to musí být ta šílenost jménem Blackovské dědičné záležitosti.
Přidáno 21.3.2020
Poznámka od elenor:
Další dvě kapitoly přidám 28.března. Budou to dvě poslední kapitoly Královny svítání. Pak další týden budu sem vkládat další novou část ságy a to Veronicu s podtitulem Rodinná mafie, která bude mít více nádech krimi, ale najdou se v ní další žánry. Jinak doufám, že pro čtenáře jsou mé povídky dobrým vyplněním jisté části volného času, když je počasí pod psa (jako dnes) a kolem nás víří neviditelný nepřítel (jak to nazval můj šef kousavé svině) koronavirus. Nedá se nic dělat, když se tu objevil, musíme si říct, že ho nepodceníme, nebudeme z něho panikařit jako hejno slepic, ale postavíme se zdviženou hlavou a rouškou a pod tou rouškou nasadíme úsměv, který sice nebude moc vidět ( no můžeme si ho na ní namalovat) a uděláme maximum, aby se nešířil a slábl na počtu a nakonec zmizel, jako se znenadání objevil. Jako v knížkách matky zakladatelky zmizel Voldemort (myslím po bitvě o Bradavice). A jako v knížce si budeme moct oddechnout, že zmizel.
Ústup vem čert (nebo by se to mohlo přepsat na Koronavirus vem čert)
Vaše elenor
