Kapitola 36 – Rodinné kruhy a okruhy
Remus Lupin pozoroval jedním okem příjezdovou cestu k domu, kde bydlel zatím se svým synem a tchyní, i když o prázdninách chtěl obydlet domek, kde kdysi bydlel a který patřil jeho rodičům. Prostě mu nedalo a pozval oba kluky Malfoyovi na večeři včetně Silverovi rodinky. Jo řekl to Andromédě však s tím, aby si to zatím nechala pro sebe. Neposlal tu zprávu ani Regulusovi nebo Siriusovi, ale byl až moc šokovaný když vypravoval jak se dostali k novému knihovníku Bradavic. O to víc byl překvapen, že tu pozvánku oba přijali. Nepočítal s tím, však měl dojem, že u Draca je archetyp pedagoga jako Severus a má ho ve velké úctě, ačkoliv byl též manžel jeho sestřenice. A Silver musel být prostě zvědavý na to rodinou chobotnici, kterou tu našel tak podivným způsobem.
Bylo jistým způsobem k smíchu, že malý Teddy má bratránka s kterým bude moct možná do budoucna i hrát. Silver říkal, že jeho syn má čtyři měsíce. Musel se tedy tím pádem narodit v lednu, otázka byla kolikátého. Mohl být narozen jako Kozoroh tak Vodnář, což byly obě velice pozoruhodná znamení zvěrokruhu.
Draco říkal, že se sem přemístí a Silver, ten ho znovu šokoval tím, že vlastní řidičák a má auto, které si dovezl z USA a jak je těžké si zvykat na místní provoz. Remus mu dal tedy adresu a čekal kdo z nich se objeví na ten oběd dřív. Androméda řešila co tomu americkému Blacko-Malfoyi a jeho indiánce dát pod nos. Tak v tomto jí nedokázal Remus poradit. I když co se týče pití to bylo jasné. Coca-cola a nelkopivo. Androméda nad tím krabatila čelo a tak udělala karbanátky s houbovou omáčkou a pečenými brambory jako hlavní chod a k tomu nějakou hovězí polévku, jejíž název ani Remus neznal.
Hurá objevil zrovna přemístěného Draca Malfoy, jak zabočil do jejich ulice. Sešel tedy dolů a vyšel z domu a pozdravil se s ním.
,,Jako bychom se včera neviděli." Odvětil na to Draco.
,,Silver má jaké auto?" Ptal se Remus.
,,Víš že ani nevím Remusi, já ho ještě neviděl. Silver se zjevil v té restaurace v Conwentu jako duch s jeho ženou a malým Nathanem. Však on se objeví." Řekl Draco.
,,No adresu jsem mu dal a on řekl, že si to najde v pohodě na mapě." Řekl Remus.
V tom se objevil v zatáčce ulice černý vůz a mírnou rychlostí přijel a plynule zastavil před domem. Měl zatemněná skla, ale okýnko kde normálně seděl spolujezdec zde v Británii se stáhlo a vykoukla hlava Silvera.
,,Nazdárek brácho a pane Lupine." Řekl a znovu okýnko vytáhl, aby o chvilku později vystoupil z auta jako první.
Remus mohl jenom konstatovat, že Silver a Draco mají stejnou slabost nosit v civilu mimo kouzelnický svět košile s kostkovaným vzorem. Však Silver ještě k tomu nosil vestu, která vypadala jako rybářská.
Silver otevřel zadní dveře vozu, něžně podal ruku a z vozu vystoupila půvabná mladá žena, z pohledu Remuse.
Kam se hrabou indiánky z amerických filmu, tohle rozhodně bylo výš. Měla na sobě krémové pouzdrové šaty s bordourou kolem krátkých rukávů, výstřihu a dole na konci u kolen také. A ta byla poseta pestrobarevnými korálky v podivných ornamentech možná indiánských. Její obličej byl mandlovitého tvaru, velké tmavě hnědé oči a ebenově černé vlasy které jí jako voda stékaly po ramenech dolů přes prsa k pasu. Měla je doopravdy hodně dlouhé. Kolem je měla čela zapletené do dvou tenkých copánků. Kolem ramen přehozený šátek s motivem květin a na nohou černé lodičky na mini podpatku s rudou mašlí na kotníku.
Fajn tohle být živ by skousl určitě i Lucius, co se týče prvního pohledu.
,,Já vyndám ze sedačky Nathana. Natálko toho je Remus Lupin, kolega a manžel mé zesnulé sestřenice Nymfadory." Řekl Silver a šel na druhou stranu vozu.
,,Ráda vás poznávám pane Lupine, nebo mohu říkat Remusi?" Ptala se a podávala mu ruku.
Remus zamrkal, ta mladá žena je bezprostřední typ.
,,Klidně Remus." A ruku jí podal.
,,Dobrá tak Natálie." Řekla a otočila se zpět na Silvera, který měl v rukou v pletené dečce něco co se ohromně vzpouzelo.
,,Naty však já tě dám k mamce." Řekl Silver a předal zámotek Natálii.
Ta odhrnula dečku a vzala mimčo na bok a to se uklidnilo.
,,A toto je Nathaniel, pro nás však Nathan nebo Naty, viď ty naše malá potvůrko?" Pošimrala ho po nose prstem. Mimčo to opětovalo roztomilým úsměvem.
Remus se podíval na toho kloučka a musel uznat, že tady se moc geny Malfoyů neprosadily, ale spíš ty Natálie a Blacku. Nathan byl černovlasý a měl jemně vlnité vlásky a jeho oči byly jako ty jeho otce, strýce a strýčku z babiččiny strany. Kalně modré jak Londýnské louže. Možná první potomek rodu Malfoy s černými vlasy vůbec, čert ví.
,,Tak pojďte dál." Řekl a vedl je všechny dál do domu.
,,Počkejte já ještě něco vyndám z auta!" Hlásil Silver a vyndal tašku, kterou měli sebou jistě kvůli Nathanovi a druhou o které nevěděl co v tom vlastně je.
Pak sprintoval za nimi do domu.
U dveří už čekala Androméda a Teddy.
,,A tohle Silvere je naše teta Androméda a malý Teddy Lupin." Řekl Draco.
,,Och těší mě teto Andromédo, brácho vypadá tak nějak i moje biologická máma nebo není tetě vůbec podobná?" Ptal se Silver.
Androméda se rozesmála, když viděla Silvera a Draca vedle sebe. Merline. Narcissa je tedy bomba hnojůvka co se týče překvapení. Kam se hrabe drahý Sirius, ten na ní zdaleka nemá. Ti dva doopravdy byli si velice podobní skoro k nerozeznání. Předala Teddyho Remusi.
,,Ráda tě poznávám Silvere, i když ses narodil pod jiným jménem. Však tohle je stejně tak vhodné. Sluší ti. Však asi tvůj bratr se nezmínil, že já a Narcissa si moc podobné nejsme. Ona je blondýnka. My jsme zdědily pro tatínkovi tmavé vlasy a ona jediné blond vlasy po naší mamince tvojí babičce Drusille." Řekla Androméda a chviličku váhala a pak ho objala.
,,Doopravdy tě rád poznávám této Andromédo." Řekl Silver a obětí opětoval.
,,Za to ti provedl tvůj dědeček z otcovi strany, bych ho být živ přetrhla vedví, to mi věř Silvere." Řekla Androméda a pustila se ho.
,,A kdo je ta mladá dáme po tvém boku?" Ptala se ačkoliv věděla od Remuse ty jména.
,,Toto je má žena a má druhá půlka srdce Natálie a toto je můj syn Nathániel, ale mi povětšinou mu říkáme Nathane a nebo Naty, na obojí slyší." Řekl Silver.
,,Morganiny trepky, až ho uvidí Cissy tak se zblázní radosti. Však počkejme až se narodí tvá mini mini sestřička. Nechceme jí dělat zbytečné šoky. Ty jsi roztomilý ptáček Naty." Řekla Androméda pohladila Nathana po tváři a pak se obrátila na Natáliie.
,,Vítej do poněkud šíleně složené rodiny mladá paní Natálie." Řekla Androméda.
Ta jenom se usmála a pak řekla.
,,Ráda vás poznávám paní Andromédo, jsem ráda, že Silver má spojení na svou biologickou rodinu." Otočila se na Silvera.
,,Vyndej ty koláčky Silvere." Řekla k němu.
A Remus konečně uviděl co se skrývá v té tašce. Krabice vonící silně různý kořením, ale hlavně kakaem. A v ní čerstvě upečené koláčky a cukroví.
,,Cože, to jste vůbec nemuseli." Řekla překvapená Androméda.
,,Ne, ne, ne teto Andromédo, já i Natálie jsme byli vychováni, že vždy návštěvě doneseme nějaký domácí dezert a doufám, že tím nenarušíme vaše zvyky." Řekl Silver.
,,Omlouvám jestli to vyznělo negativně. Je to moc milé, i když na to zvyklá zdaleka nejsem, aby pro mne někdo pekl a ještě tolik. To jste pekla vy Natálie?" Ptala se Androméda té mladé ženy.
,,Kde že, já jenom dávala polevu a měřila čas v troubě, ale můj Silver má hobby. Pečení koláčku, maffinu a dalšího cukroví a pečiva. Umí si s tím doopravdy vyhrát do puntíku. U mne by to nebylo tak dokonalé. Já dávám přednost méně náročným jídlům na zdobnost a pečlivost." Řekla Natálie.
,,Vinen ve všech bodech." Přiznal se Silver.
Remus překvapeně na toho mladého muže a Malfoye číslo dva překvapeně. Androméda byla však tím překvapená ještě více.
,,Ty rád pečeš?" Ptal se Draco.
,,Ano s mojí náhradní maminkou jsem od malička pekl a pak o letních brigádách jsem byl na dovolení Joyce u jejího kamaráda, který měl přes ulici pekařství. Neuvěřitelně mě to na krátkou dobu bavilo, ale jako povolání na stálo ne. Nejsem takový ranní pták, abych stával každý den v pět ráno. To doopravdy ne. Však se přiznám s radostí a pyšností, že na svou svatbu jsem upekl svatební dort o třech patrech. Ostatní pekla cateringová služba." Řekl Silver.
Andromédě div nespadla dolní čelist na podlahu, nad tím přiznáním.
O půl hodinky, kdy už všichni seděli u stolu snad krom Natana, který seděl v přenosné auto sedačce a živě se zajímal o malou láhev mléka, tak bylo u stolu velice živo dle Remuse.
Androméda byla přímo ve svém živlu se dovědět o svém ztraceném a nalezeném synovci co nejvíce. I Remus to se zaujetím poslouchal. Silver byl podobně jako Draco extrovert a rozhodně měl rád společnost. Však rozdíly mezi nimi byli. Hlavně jejich přízvuk. U Silvera a Natálie ten americký se vryl do jejich jazyka, to šlo hned poznat.
Nevadilo, rozuměli si. A Remus se musel olizovat, protože to cukroví od Silver bylo výborné. Ten by se mohl spřáhnout s Harrym v kuchyni.
,,A máte vůbec na to, zde si koupit dům?" Ptala se Androméda.
,,Jo zeptat se teto Andromédo tak pět měsíců na zpět tak bych asi odpověděl ne, ale když se narodil mi Natan, tak jsem si šel na jeho počest vsadit. A usmálo se na mne štěstí a něco jsem vyhrál. Moc mi to pomohlo, ale zůstal jsem obyčejný občan a nikde jsem se tím nechlubil." Řekl Silver.
,,A po naší svatbě jsme sem přemluvila Silvera, aby zainvestoval také do svého snu najít svojí rodinu. Zdálo se mi to hodně důležité. Je mi jedno jaká je historie, zdáte se mi jako milí lidé dnes a tady." Řekla Natálie.
,,A já si ten sen zde kupodivu splnil." Řekl Silver.
,,Jo co vše muže vše změnit loterie." Řekl Draco a vzpomněl na tu loterii, kterou vyhrál jistý George Weasley skoro před rokem. To měli dvojčata v tomto takové štěstí?
,,A kde by jste chtěli tak bydlet, jestli se mohu zeptat?" Ptal se Remus.
,,V malém městě, nebo už možná u vás vesnici, kde bude však škola a školka, kam by mohl Naty chodit. S hezkou přírodou kolem a nejlépe s pekařstvím. Oba máme rádi na stole čerstvé pečivo. Proto jsem jsem si vybral ten hotel v Londýně. Nabízel rodinné apartmány kde byla i trouba a člověk si tam mohl vařit a péct a aby přes ulici bylo pekařství a pattiserie. Ideální místo." Řekl Silver.
Remus se zamyslel a vnuklo mu to nápad. Však musel by se zeptat Harryho, jestli by souhlasil. Znal náhodou takové místo, pokud tam to pekařství a koloniál ještě stál. Musel by si udělat výlet.
Remus přitom zaznamenal konečně na ruce Natálie pořádně její zásnubní a snubní prstýnek. Nosila oba a na jednom prstu. Musela si toho doopravdy hodně vážit. Jinak krom náušnic jenž byly podlouhlé a byly složené z perel do provázku až ke konci šíje, neměla žádný šperk.
,,A mohu se Natálie zeptat, co ty do budoucna by jsi chtěla vykonávat za zaměstnání?" Ptal se Remus.
,,Jak vidíte sám Remusi, zatím se na plno věnuji Natymu, ale do budoucna ráda bych se věnovala též dětem a to i těm, které nebudou mé vlastní. Ráda bych někde našla místo ve škole nebo ve školce. Však ne Bradavice. Některé kouzelnické školy v Americe pro zaměstnance školy a lidi, kteří bydlí v blízkém okolí mají školku a školu kam mohou dát své děti. Od druhého ročníku Koločar jsem o prázdninách hlídala známým děti a baví mne to s nimi pracovat. Chci si na to udělat školu, abych měla na to i správnou edukaci a diplom, abych měla větší postupové šance v platovém a kariérním postupu. Nechci být jenom paní domu a nějakou ozdobou, ale mít vlastní jméno." Řekla Natálie.
To Remuse zaujalo, kde že hloupé děvče. Natálie náhodou byla chytrá a jak se zdá cílevědomá.
,,Děti?" Ptala se Androméda.
,,Tetičko Andromédo, my rozhodně nechceme zůstat jenom u Nathana. Nechceme, aby vyrůstal jako jedináček, i když s dalším mimčem rozhodně hodláme počkat do doby, kdy Nathan porozumí pojmu, že bude brácha. Minimálně dva roky." Řekl Silver.
Androméda jenom pokývala hlavou. Jak to vypadá bude Narcissa v budoucnu vytížená babička.
,,A Natálie, ty jsi říkala, že jsi jedináček?" Ptal se Draco.
,,Ano, nikdy mi to však nevadilo, protože mám poměrně hodně sestřenic a bratranců. Můj tatínek byl ze osmi sourozenců akorát byl benjamínek. Však jako bystrozor byl vážně zraněn při jednom případu jenž měl spojitost s nějakým gangen upírů. Pak měli problémy s maminkou mít mimčo. Takže byl rád i za mne, i když si přál mít kluka. O to více byl nadšený z Natyho. Naty je pojmenovaný po dědovi, tedy mém otci." Řekla Natálie.
,,Ach tak." Řekl Draco a podíval se na Silvera.
,,To byl můj nápad brácho A jestli se ptáš, tak jsem tomu dal souhlas. Po rocích, kdy jsem neměl žádný mužský vzor, tak ty měsíce pod ostřížím zrakem Nathana mi přišli k duchu. Klidně se přiznám, že pro mne bylo do té doby veliký problém dokonce se i oholit, protože jsem neměl pořádně nikoho kdo by mě to naučil. Mě totiž začaly růst vousy pořádně až po smrti matky a já se děsně styděl jít třeba za kamarády matky a požádat o radu. V tom to dočasné bydlení u Nathana mi bylo prospěšné." Řekl Silver.
Natálie dodala.
,,Táta prostě se zachoval k celé té věci skvěle a maminka přímo prohlásila Silvera za syna." Řekla se smíchem.
,,Adcockovy se mi stali defacto druhou rodinou." Řekl Silver.
,,A to jsi tam bydlel a docházel do Koločar za Natálii, Silvere?" Ptal se Remus.
,,Ne, ne, ne, já chodila jako Silver do Koločar dálkově, díky tomu, že jsem vyrůstala v naší komunitě členů indiánských rodin. Takže krom Koločar jsem chodila na normální střední školu. Některé rodiny, které jsou hlavně z jiných státu Severovýchodu USA to tak dělají Remusi. V Koločarech jako takových se většinou ubytují jenom studenti z Pelsyvánie a Waschingotonu a New Yorku a ostatní volí tuto možnost. Je to náročné i tak, protože se spoustu věcí musíme naučit sami, ale máme pravidelné konzultace s učiteli a cvičení ve skupince s ostatními studenty. A do toho se účastníme normálního vyučování na nemagické škole, abych zapadly do školských předpisů státu. Však Silver sice tenkrát končil, ale jelikož byl sirotek tak ho můj otec ho vzal do naší komunity a bydlel se mnou a mou rodinou. Tedy lehce řečeno mezi námi indiány." Řekla Natálie.
,,Takže jsem si mohl ozkoušet celou tu záležitost nastávajícího otce a člena indiánské rodiny, i když jsem tam byl jak pěst na oko jako blonďák s mojí jenom lehce atletickou postavou. Nathan a ostatní chlapy z rodiny Natálie jsou o mnoho mohutnější než já. Já jsem proti nim tyčka do plotu." Vyjádřil se Silver.
Draco si pomyslel. Kurník oproti tomu Bradavice svoje studenty rozmazlují. Ti na to museli dřít, tam za tou velkou louží.
,,A teď musíme si najít takový byt, aby nás v červenci mohla navštívit moje maminka." Řekla Natálie.
,,Tedy tři ložnice." Řekl Silver.
,,Takže tvoje maminka se sem přijede podívat?" Ptal se Remus.
,,Jistě, už to dopředu avizovala, nevím jestli i táta. Přece jenom při jeho pozici vedoucího bystrozorského oddělení Státu Maine to bude pro něho náročné se odtud hnout. To moje maminka má jako léčitelka v Léčitelské kliniky v Bangoru mnohem více volnosti než on." Řekla Natálie.
,,Mohu se zeptat, čeho léčitelka je tvá maminka Natalií?" Ptala se Androméda a říkala si, že by měla svoje představy o hrubých, líných Američanech pohřbít pod velký kámen.
,,Jistě této Andromédo, moje maminka je specialistka na nekouzelnické a kouzelnické nemoci které mají společné místo napadení a to kůži člověka. Prostě by se dalo říci, že je kožní léčitelka." Řekla Natálie.
Androméda pokývala hlavou.
,,To je velice také zajímavé povolání a také důležité pro fungování lečitelské kliniky." Prohlásil Draco.
,,Naštěstí tam není na to sama, mám ještě čtyři kolegyně stejného oboru a ty se tam v Bangoru střídají." Řekla Natálie.
Remus i nadále poslouchal tento rozhovor a musel uznat, že Silver rozhodně bude velká vzpruha pro Bradavice. A nápad, který dostal s Natálii, ohledně školky a školy v těsné blízkosti Bradavic nebyl také k zahození.
V Doupěti byla v plném proudu oslava padesátých narozenin Arthura Weasleyho čistě dalo by se říct kruhu rodinném. Byla tam samozřejmě Molly, dále Bill se svou ženou Fleur a maličkou Vicky, která více času trávila tím, že snažila zaujmout znovu a znovu svou babičku, u které se nacházela po většinu času. Dále tam Percy a Aundrey a tentokráte Molly nechala výrobu dortu na Aundrey a Harrym, který jak řekla si umějí s tím vyhrát líp. A tak Arthur dostal jako dort královskou limuzínu, což se mu ohromně líbilo včetně náplně nugátem. Následoval George a Conny, Fred, Rony a byl pozván i Terry, tím pádem nemohla chybět Elyson, i když pejska Sama raději nechali raději na Grimouldově náměstí, Ginny, nemohl chybět Harry, ačkoliv minimálně Ron a George věděli, že u nejsou spolu a Leon, který byl zavěšen na bok tety Conny a společně dědovi zrovna blahopřáli k kulatinám.
Arthur sám dostal jako první dárek takovou maličkost, kterou ráno vyrobila Elyson a to věnec na hlavu z jarních květin na zahradě Grimouldova náměstí včetně pampelišek. A nad tím dostal papírovou korunu z pozlaceného papíru, jenž pro změnu vyrobila Fleur, když měl ten velký den. A tak pleš Arthura Weasleyho zakrýval květinový věnec a nad tím královská koruna, což George rovnou vyfotil, protože řekl, že to je nejhezčí pokrývka hlavy co kdy táta měl.
Pak následovaly dárky, kterým přetékal celý zahradní stůl v zahradě Doupěti a dort musel stát na menším, který tam přitáhl ze své malé zahrádky Percy.
Arthur tohle rozhodně nečekal a o to více měl radost, že tu má všechny děti a doopravdy si může ty narozeniny užít.
První dárek jenž rozbalil byl dle cedulky od Molly a byl to nový hábit a to hodně slavností.
,,To máš zaprvé můj drahý na ty svatby a zadruhé na tu slávu prvního července." Řekla Molly.
,,Jaká sláva prvního července?" Ptal se Arthur, který měl nulové povědomí.
,,Ehm to by měla vysvětlit Rony." Řekla Molly.
Arthur se obrátil na tím směrem.
,,To je tak, na Ministerstvu kouzel se bude rozdávat ocenění a britská královna mi hodlá udělit Merlinův řád první třídy …" Ron se dál nedostal.
,,To je úžasné!" Vykřikl Arthur.
,,To není vše co dostane Rony." Řekl Harry.
,,Cože?" Ptal se Arthur.
,,Ehm mimo toho mám dostat řád Britského impéria." Řekl celý nesvůj Ron.
,,Kriste pane." Řekla Conny, která dobře věděla o jaký řád se jedná a že to není jen tak, když to někdo dostane.
,,Rony ty jsi ho vážně zasloužíš, za to co jsi udělala. Zachránila jsi mnoho životu a královna si toho cení." Řekl Harry.
,,Co je to za řád?" Ptal se Fred.
,,Jedno z nejvyšší vyznamenání, které muže udělit britská královna za záslužné činy jak mezi civilním osobami tak armádou. Dvě nejvyšší třídy se můžou označovat jako Sirové a Dámy, jsou považováni za novodobé rytíře jejího veličenstva. Rony se dostala velká čest. Mohu se zeptat na jaké úrovni ti tento řád její veličenstvo Rony udělí?" Ptala se Conny a ostatní jenž o tom nevěděli čuměli na Rona jako na ducha. Percy vypadal, že omdlí.
,,Jenom jako člen nebo členka, tam bylo v tom dopise napsáno. To asi to se Sirem nebo Dámou nebude, co?" Pokrčil rameny Ron.
,,Ne to je sice nejnižší z tohoto řádu, ale i tak čest jako blázen Rony. Dostaneš jak medaili tak kříž na prsa připnutý, nehledě, že se setkáš osobně s královnou. To se rozhodně nestane každému smrtelníku tady v Británii. Bůh ví, kolik je takových mezi kouzelníky a čarodějkami." Řekla Conny.
,,Žádný, Rony bude první!" Ozval se Terry.
,,To jako já uvidím královnu na živo?" Ptala se Elyson s jiskřičkami v očích.
,,Ehm vlastně všichni, měl jsem poslat seznam lidí, které na tu slávu chci pozvat a já zvolil jenom moje nejbližší přátele a rodinu. Tedy krom vás tady tam bude ještě Harry, Hermiona s Leem, Lenku a Seamuse, ale ten stejně asi tam bude i tak s Blacky." Řekl Ron.
,,Seamus tam bude i tak, proč?" Ptala se totálně vyjevená a mimo Ginny.
,,Ehm Dracovi bude udělen Merlinův řád první třídy. dále jsem já požádala mým jménem o to, aby byl Merlinův řád třetí třídy byl udělen Leontýně a In memoriam Harryho tetě Petunii. A vyšlo to, takže to převezme i Dudley a Leontýna, protože si to oba zaslouží. Kurník bez Týny bychom nevěděli ani co je Červ zač a že žije. A Harryho teta zachránila celou svatbu. Ti lidé mohli být mrtvý, kdyby nejednala jako hrdinka a jako taková zemřela. Chránila malou holčičku jako byla Elyson a ženu, která byla v očekávání. A já si už celkem dobře uvědomuji skrze knížky, co čtu o miminkách v očekávaní, že takovou fyzickou zátěž jako vytrvalý běh nemůžou zvládnout. Ta žena by neměla proti těm kouzelníkům šanci a Harryho teta nezachránila jenom jí, ale i její nenarozené dítě. Život, který se měl teprve narodit, tak jako ty moje. A tak jsem to napsala i královně. A Terry měl pravdu, když řekl, že mé dopisy jsou krásné když píšu a jenom někteří nečtivci neumí číst do konce. Naštěstí její veličenstvo mezi ně nepatří a mojí prosbu vyslyšela v plném rozsahu. Takže tam bude hodně našich známých a Merlinův řád dostane první nekouzelnický člověk historie tohoto ocenění a to Petunie Evansová In memoriam. Škoda, že nemá portrét." Rozmluvil se Ron.
To už si musel Percy a Fred sednout ze šoku, který jim Ron uštědřil. Bylo to moc na jejich mozkové buňky.
,,To je od tebe Rony moc pěkné, co jsi udělala pro toho Dudleyho a Leontýnu." Řekla Molly a byla něho neuvěřitelně pyšná. Která matka by mohla pyšnit tak úžasným dítětem.
,,Dudley, když ten dopis dostal a málem spadl ze židle, to musím tedy říct. Nevím jak to dopadlo na Silly, zatím jsem zprávy nedostal, ale jistě to muselo přijít Týně jako bláznivý sen, vzhledem k její minulosti." Řekl Harry.
,,To abych si šla ušít nějaké hodně krásné šaty na tu slávu." Řekla Conny a otočila se na Rona.
,,Máš na tu slávu vůbec něco na sebe Rony. Musíš být doopravdy dobře oblečena, když předstoupíš před samotné veličenstvo královnu." Dodala.
,,Vím, přijala jsem znovu pomoc od Levandule a zahltila jí mozek. Na Malkinovou kašlu, tam teď rozhodně nevlezu, chci spíš něco z nekouzelnického světa, kde by nebylo tolik vidět bejvák miminek a dala by se schovat hůlka." Řekl Ron.
,,Aha, musím uznat, že ta slečna Brownová je dobrá stylistka, vždy dokonale oblečena. Oproti ní jsem občas já pytlovina." Řekla Conny.
,,Ne ne, ty jsi přírodní diamant Conny." Mávl nad tím rukou George a vyškrtl si rovnou všechny věci na první červenec, které měl v plánu.
,,Rony?" Ozval se Arthur sám.
,,Ano tati?" Ptal se Ron.
,,Velmi rád se toho zúčastním a jsem na tebe pyšný, že jsi takový člověk, který dokáže ocenit činy ostatních jako odvážné a hrdinské. Doopravdy máš zlaté srdíčko." Řekl Arthur.
,,Díky tati, ale no tak rozbaluj dál. Máš těch dárku ještě na stole velkou hromadu." Řekl Ron a sedl si o podal také. Sourozenci ale na něho koukali s velkým respektem, na který nebyl zvyklý.
Další dárek byl od Siriuse a Emily z Peru a jednalo se model malého odolného dopravního letadla na dálkové ovládání a baterie, které dokáže lítat. To také Arthura moc potěšilo, zvlášť když na krabici viděl, že letadlo dokáže přistát i na vodě a nerovném povrchu.
Následoval dárek od Narcissy a Johnatana v podobě nových manžetových knoflíčku, kde nechali zarazit Weasleyovský rodinný erb. Následoval dárek od Andromédy v podobě nového kouzelnického a nekouzelnického rádia v jednom. Dárek poslal i Dádelus Kopál v podobě velkého 5 kilového balení zrnkové kávy z Afriky. Pak jenom písemná gratulace od Kinsleyho s rádoby vtipným dovětkem, že by měl pomýšlet na to, kde vzít paruku. Nikomu to moc zde vtipné nepřišlo.
Pak se dostal Arthur k dárku od Remuse ve kterém se nacházela knížka o Vývoji letecké dopravy od počátku po současnost a další popisující Kosmický výzkum NASA. Arthur si pomyslel, že on se rozhodně nudit nebude.
Od Billa a Fleur dostal plný kancelářský penál jak s brky, tak nekouzelnickými pery a několik balení inkoustu. A dárek byl i od malé Vicky v podobě otisku jejich malých prstíku v sádře podobné hmotě. To moc Arthura potěšilo.
Následoval dárek od Harryho, který se napojoval na ten Siriuse v podobě velkého balení 120 alkalických baterek. A u toho ještě připojil Harry balíček ručně vyrobených nugátových kostiček v tmavé čokoládě, které měly podobu galeonu.
Pak přišel na řadu dárek od Percyho a Aundrey v podobě vstupenek pro něho a Molly do divadla na celou podzimní sezonu. 5. představení v Národním divadle v Londýně. Ne on se rozhodně nudit nebude, pomyslel si Arthur. Pak otevřel dárek od Draca Malfoye, který by rozhodně na hromádce moc nečekal, však byl tu. Byla to krabička ve které byly vyskládané ručeně šité a vyšívané pánské kapesníky vysoké kvality.
Arthur si všiml i malého vzkazu.
,,Pro jakékoliv slzy, projevit emoce není chyba, ale základ plnohodnotného života. Vše nejlepší pane Weasley k narozeninám jménem rodiny Malfoy. Draco Lucius Malfoy."
Arthur se nad tím usmál. Celá rodinná sekera té nenávisti se zdála být tímto mladým mužem potopena do nejhlubší bažiny Skotska. Draco v mnoha ohledech překonal své předky.
Pokračoval v rozbalování dárku od přátel z ministerstva Bobbyho, Hestie a dalších. Následně rozbalil dárek od Ginny v podobě láhve skřetího vína. Pak se dostal k dárku Freda v podobě knihy o Letecký esech Druhé světové války.
Následoval dárek od George a Conny a ti doopravdy dali hodně velký dárek. Pobyt pro Arthura tak Molly v proslulých lázních v Báthu od 15. července do 25.července tohoto roku.
,,A kdo bude hlídat Leona?" Ptala se Molly, když to viděla.
,,My mami." Řekl Bill a Fleur.
Molly chtěla něco namítnout, ale vzdala to. Přece nebude odmítat za manžela jeho narozeninový dárek. To by se zachovala zle.
Následoval dárek od pane Jordána v podobě kazet s kompletní diskografii Celestýny Wamberkové a od Hermiony přišla krásná knížka o Navigačních systémech v letectví.
Pak tam byl malý dárek od Leona, kde krom pacek byly i otisky jeho chodidel a také fotka jak se hezky směje do objektivu. Ta však byla kouzelnická a ukazovala i babičku Molly.
Další byl dárek od Elyson krom toho věnce na co měl Arthur na hlavě. Krásně nakreslila celou rodinu. I když to bylo prostě od dítěte tak bylo vidět, že jsou tam všichni. Ron nebo Terry to ještě stihli zarámovat. To už rovnou sebral jeden z těch ručně vyšitých kapesníku a utřel si pod brýlemi Arthur slzy. Jeho celá rodina byla úžasně bláznivá, ale o to krásnější.
,,Moc děkuji Elyson." Řekl a objal jí.
,,No moc se mi to nepovedlo." Řekla Elyson.
,,Je to krásné i tak, Elyson, fakt." Řekl Percy kterému se ten obrázek moc líbil. Bylo usměvavé jak tam byl znázorněn s těmi brýlemi.
,,Dokonce je tam vidět, že mám jedno ucho. To jsi dobře vystihla Elyson." Mínil George.
Arthur se pustil do posledních dárku. Dva přišly z Francie od Luise, Apoleny a Gabrielly v podobě dvou luxusních košilí a kouzelnické čistící sadu na brýle. Od Nevilla Longbotoma dostal uklidňující bylinkový čaj a další na posílení paměti. Pak se tam našel i dárek od Karin a Severuse v podobě nekončeného kalendáře s nejslavnějšími Auty v historii značky Ford.
Arthur si připadal, že tohle jsou asi nejštědřejší narozeniny co kdy měl. Pak tu byl dokonce dárek od slečny Lenky Láskorádové a Seamuse Finnigena v podobě obrazu Doupěte zasazeného do přírody kolem Doupěte včetně rybníčku za domem v pozlaceném rámu.
,,Molly to je krásný obraz, ten si pověsíme do ložnice." Řekl Arthur.
,,Souhlasím, to je Doupě se s vším všudy v celé kráse." Řekla Molly a v duchu si řekla, že Lence pošle poděkování za ten nádherný obraz.
Pak následoval dárek od Alberthofa v podobě balíčku kde byl ručně malovaného půllitru z novým logem Prasečího rypáku a Bradavcemi v pozadí. Velice povedený.
Zbyly poslední tři dárky. Jeden byl od Terryho Botta a další dva od Rona.
Rozbalil nejprve ten od Terryho. Zprvu nevěděl co to je a tak se zeptal.
,,To pane Weasley, …" Dále se Terry nedostal.
,,Arthure." Ozval se sám Arthur.
,,Ehm tak dobrá, Arthure, to je přenosný počítač tedy notebook. Více vám vysvětlím ohledně toho zařízení později, ale v tom balíčku ještě něco je." Řekl Terry a byl celý růžový ve tvářích, jak mu dovolil Ronův táta ho oslovovat jménem.
Arthur si všiml toho kusu papíru kde byl poukaz na kurz ovládání toho notebooku u nějakého Bruna.
,,Moc děkuji." Řekl Arthur a pustil se do dárku od Rona. První byl poměrně rozměrný a druhý spíše malý.
Pustil se nejprve do toho rozměrného. Byl to další obraz který ukazoval nejprve prázdnou kuchyni Doupěte. V tom se ozvalo zapískaní od Rona a v obraze se objevily tři osoby.
,,Vše nejlepší k narozeninám synku/ brácho!" Ozvalo se z úst Septima Weasleyho, Cerdelly Weasleyové a Billiuse Weasleyho v tandemu.
Arthur byl v šoku, že málem ten obraz opustil.
,,Páni, tohle, tohle, tohle je úžasný dárek od tebe Rony." Řekl Arthur a znovu mu stékaly slzy štěstí.
,,Když nemusím malovat Freda, tak maminka si u mě objednala dárek pro tebe tati a já se vynasnažila ho dokončit. Takto babička a děda Weasleyovi a strejda Billius tu můžou být s námi." Řekl Ron.
Ostatní sourozenci Weasleyovi měli jednu myšlenku. Oproti Ronovi se můžeme jít zahrabat do země. Nesaháme mu ani pod paty.
,,To je doopravdy krásný dárek, ale kam vás dám." Řekl Arthur a tentokrát se musel do toho kapesníku rovnou vysmrkat. Draco mu dal velice užitečný dárek pro tento den.
,,To je tvoje rozhodnutí synu." Řekl Septimus Weasley.
,,Máme vyřídit gratulaci ještě od jisté Nymfadory Tonskové, dále od Edwarda Tonska, následně od Franka a Alice Longbottomových, od Lilly a Jamese Pottera, dále od Alpharda Blacka, Oriona Blacka od Drusily a Cygnuse Blacka, od tvého dědy a babičky Arcturuse a Lysandry Blackových, poté od Bartimuse Srka seniora a jeho ženy Elisabeth, dále od Lucrecie a Ingatiuse Prewettových." Řekla Cerdella.
,,Páni to je velká hromadná gratulace." Řekl Bill.
,,To jo, ten rodokmen stvořený Severusem je tedy věc." Řekla Molly.
Arthur přešel k poslednímu dárku, který jisto jistě ukrýval nějaké ošacení. Byl tak měkký. Nakonec to bylo obyčejné tričko, ale s pozoruhodným nápisem mixem barev jako u duhy.
,,Děda Weasley kouzelníka a čarodějky z Chipsteandu!"
Arthur se otočil na Rona, nebo v tuto chvíli Rony a ten řekl.
,,No je to tak, tati, že podle jedné hodné léčitelky, zde levé straně je kluk a na pravé holka v tom bejváku mého břicha." A ukázal tím směrem.
Nálada v zahradě Doupěte vybouchla jako atomová bomba radostí. Však v tom bujarém předávaní gratulací ohledně těch dvou miminek a toho co to bude, se ozvalo dvakrát u dveří Doupěte.
,,Doufám, že nejdu nějak moc nevhod." Ozval se hlas, který už dlouho nikdo neslyšel.
Hlavy účastníků oslavy se otočily tím směrem a viděly černě oděnou postavu však s ohnivě zabarvenou vlasovou pokrývkou hlavy.
U dveří do Doupěte stál v hávu mnicha Charlie Weasley.
,,Charlií!" Ozvala se jako první paní Weasleyová a rozeběhla se k němu, aby ho vzala do pevného obětí.
,,Tohle jsou mé nejlepší narozeniny, co jsem kdy měl." Řekl celý z toho uplakaný Arthur.
Charlie byl tak rád být doma, div by nezlíbal práh rodného domu. Sice to bylo mu povoleno jenom na pár dnu, přesně řečeno na pět, ale hodlal si to užít pořádně být doma. A hlavně doma a navštívit sourozence. Ne žádný jiné zastávky, ale tomu úplně stačilo. A to, že si to umanul začít doma na narozeniny otce byl čistý záměr.
K domluvení celé té návštěvy u otce kláštera posloužily dopisy od Rona, které dostal s tím vysvětlením té situace, která se stala ve Francii. Charlie skrz to nikoho neproklínal. Chyby jsou lidské a nelidské věci Petra Pettigrewa budiž souzeny u posledního soudu, to není jeho kompetenci. Stejně tak u jistého Grindewalda. Však Charlie nabyl vědomí, že Ron ho pokládá za tolik konzervativního člověka a vlastně člena církevních kruhů, že odsuzuje jak on nakládá se životem. Charlie to nechtěl a věděl, že dopis vůči tomuto strachu nic nezmůže.
Ne na toto musí být vyšší moci a to zvučných slov. Chtěl se tím pádem sejít s Ronem osobně. A kde by nemohl Ron chybět jsou tátovi padesáté narozeniny, tím si byl Charlie stoprocentně jistý.
Takže poté co s radostí objal na uvítanou maminku následně svého otce s tou krásně podivnou pokrývkou hlavy, pochoval si Leona, který byl už tak velký a aktivní až se to zdálo nemožné, zamířil k osobě, která mu připomněla mladší verzi jeho maminky z jeho dětských vzpomínek, když čekala Percyho. Snad až na to, že to nemělo šaty, ale nějakou dlouhou halenku a černé kalhoty. U té postavy viděl dvě, které neznal. Jednoho mladého kluka a malou holku
,,Tak rád tě vidím Roni." Řekl Charlie.
Ron něho civěl s otevřenou pusou.
Charlie nevěděl kde začít a tak ho objal, protože se mu tolik chtělo.
,,Je mi jedno co jsi a co budeš bráško budeš, vždy, vždy ať se děje cokoliv budeš v mém srdci jako sourozenec a nemysli, že tě budu soudit za něco, co bych já sám nedokázal. Mám tě i tak rád celým srdcem rozumíš. Jsi skutečné srdce naší rodiny, biješ se za nás všechny." Řekl šeptem.
Ron kývl, i když mu bylo z toho do breku.
Charlie se pak šel přivítat s ostatníma. I když v první chvíli dostal přes hubu od George s slovy ,,za Cho Changovou!" a pak ho stejně objal, ačkoliv měl v tu chvíli Charlie rudý obtisk na tváři a prasklý ret.
U Freda prohlásil Charlie.
,,Křídla nemáš a jsi skutečný, já bych měl navrhnout Rony na blahořečení. Vykonal zázrak, který by skoro strčil doopravdické svaté kapacity v oboru z mrtvých vzkříšení."
,,V tom bude ta zdivočelá magie Rony, drahý Charlesi." Řekl Fred.
,,A tak nějak tomu i věřím." Řekl Charlie.
Následovalo vysvětlování ohledně Elyson a Terryho co ti dva tu dělají a ke komu patří a co tomu předcházelo, které mu podal s kusem dortu jeho bratr Percy. Charlie nad tím zakroutil hlavou a pravil mezi lžícemi s dortem.
,,Percy, prosím buď ke mně upřímný. Říkal si, že s tou Penelopé Cleanwaterovou jsi chodil i ty. Vytvořila to co udělala bráškovi i u tebe. Já to nepustím dál, můžeme to považovat za zpověď jestli budeš chtít, i když já v tom nemám moc praxi." Řekl Charlie.
Percy trochu zrudl ve tvářích a podíval se kolem. Charlie se též podíval kolem sebe. Ano moc lidí a tohle je velice delikátní téma i pro Percyho. Není exibionista.
,,Pojď se projít k rybníčku bráško." Řekl a podal mu ruku. Vem čert dort, ten mu snad nikdo nesní.
Pak u rybníka se kupodivu Percy sám rozpovídal.
,,Měl jsem to Ronovi říct, jaká Penelopé doopravdy je. Udělal jsem mu jedině tak zle." Řekl smutně Percy a popadl kámen na břehu a hodil ho do rybníka.
,,Hm já bych řekl, že možná k něčemu to bylo také dobré. Nebo vidíš něco divného Percy?" Ptal se Charlie a pohlédl směrem do zahrady kde se nad něčím právě všichni smály.
,,Až na to, že Ron je najednou v ženském těle, bude mít dvojčata a má na toho nad hlavu krom sebe." Řekl Percy.
,,Možná, ale podívej Percy pořádně, vidíš snad, že by nešťastný?! Já tedy ne. Poprvé vidím, že Ron ať už je teď Ronalda, nebo jak říkáte vy Rony, tak se upřímně a radostně usmívá. Není to žádná jeho maska šachového mistra. Jenom čistá radost. Tu jsem na tom srpnovém obědě upřímně řečeno neviděl. Tam byla jenom ta maska, že nad tebou vyhrál jako bratr v šachové hře. Penelopé bral trochu jako pomstu k tobě Percy, dle mého. Netušil však v tu chvíli jaká Penelopé je a pak začal litovat jak sebe tak tebe Percy." Řekl Charlie.
Percy sklopil hlavu. Jo i on v tu chvíli považoval Rona spíše za rivala než bratra. Úplně v duchu skákal jako permoník zlostí, co si ten malý spratek dovoluje. Penelopé byla přece jeho.
,,Percy donutila tě Penelopé k něčemu co jsi nechtěl?" Ptal se Charlie a chytl ho za ruku, aby Percy nevzal do zaječí.
Percy chviličku mlčel a pak se zhluboka nadechl.
,,Přizvala si …Higgse. Jako trojku. To jsem nechtěl." Řekl Percy tiše.
,,Klídek Percy, to už je za tebou, už se to nevrátí." Řekl Charlie.
,,Akorát trojkou jsem skončil já." Dodal Percy a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Máš Aundrey, ta je dobrý lék." Řekl Charlie.
,,Asi ano, i když jsem si připadal tak špinavý z toho všeho." Řekl Percy.
,,Percy, bráško, to jsem nechtěl, aby tobě nebo Ronovi něco takového stalo. Já sice se nechoval k ženám nijak pěkně, ale tohle bych si ne škole nedovolil. Nebo to bylo až pak?" Ptal se Charlie.
,,Ne v Bradavicích." Řekl Percy.
,,Víš od čeho jsou zpovědi Percy? Abys sis ulevil na lidské duši. A já se domnívám, že i tohle ti pomohlo, i když to bylo stěží pár slov. Však Bůh tomu rozumí víc, ten nějaké elaboráty nepotřebuje." Řekl Charlie a pustil Percyho ruku.
,,Sice nevím, jestli se mi podaří se objevit na tvé svatbě Percy, ale věz, že ti přeji co nejkrásnější a naplněné manželství s Aundrey. Neopustila tě ani v nejhorším a byla ti skutečnou oporou. Dle mého ten slib, co se dává u svateb, plní už teď, ačkoliv ho nesložila."Řekl Charlie a šel znova k hlavní chumlu oslavy.
Percy něho vyjeveně díval.
Co nebo kdo provedl s jeho starším bráchou? Je víra v boha doopravdy tak mocná, že mění lidi, takový způsobem. Percy neznal odpověď.
Ron si náramně užíval narozeniny svého otce se vším všudy co v tuto chvíli mohl. Jo jeho stav měl jistá omezení, ale když se vrátil Charlie, tak mohl zastat jeho místo v tom malém famrpálovém turnaji při kterém Ron vůbec poprvé za život viděl na koštěti i Aundrey a Percyho nehledě na to, že si zahrál i jeho táta a Charlie. Létající mnich to byla tedy prdel podle Rona. A kupodivu Percy na koštěti lítat uměl a Aundrey přímo bylo střelkyně jako dělo, což zakusil v bráně zrovna jejich létající mnich, který se pořádně v tom jeho hávu potil. Nedala mu příležitost k oddechu a Fred málem slétl z koštěte, když se jí pokusil zastavit. A ještě něho vyplázla jazyk, a řekla, že v tom krámku zatvrdl a potřebuje více pohybu, nejlépe v posteli. Fred který nebyl na někoho tak drzého po boku Percyho zvyklý byl rudý jak požární hlásič.
Ginny smíchy se málem na tom koštěti překotila dolů. V tom se ozval zvonek, že někdo je u přemisťovacích bran domu a chce dovnitř. Možná ještě další návštěva pro tátu.
Šel se tedy podívat kdo tam stojí. Však jaké překvapení bylo, když tam viděl pana profesora Sirku, Severuse Snapa a jemu neznámou osobu v podobě starého bělovlasého pána v košili s květinovým vzorem, bermudech a na nohách měl ten starý člověk sandále. Byl víc opálený než Charlie, který pobýval v Itáliie.
,,Dobrý den, pane Sirko a Snape, co vy tu děláte? Také jste přišli blahopřát mému otci k narozeninám a koho nám to vedete?" Ptal se Ron.
,,Zdravím Rony, spíš jsme přišli za tebou, než za Arthurem. Pane profesore tak tady máte toho zajímavého člověka o kterém jsem mluvil. Rony tohle je emiritní profesor lektvaru a nejvyšší mistr lektvaristky Amerických kontinentů Enzo Jefferson Amstrong. Pane profesore dovolte mi představit vám Ronaldu Brittanii Weasleyovou tedy původně Ronadla Billiuse Weasleyho." Řekl Severus Snape.
Ron sice neměl tušení moc jak velká postava lektvaristky předním stojí ale rád si s ním podal ruku.
,,Rád vás poznávám, je to promne osobně velká čest. Už máte jméno Rony, jako Poslední soudkyně Grindewalda, ale já tu jsem v jiné záležitosti." Řekl usměvavě ten starý vetchý pán.
,,Tak pojďte dál, nerad bych vás tu nechal stát a táta slaví narozeniny, tak další hosti jsou tu vítáni." Řekl Ron a už je vedl na zahradu.
Tam je zbystřil jako první George a Fred.
,,,Pane Snape a Sirko co tu děláte?! Neříkejte, že jste už na to přišel." Řekl s velkými očima George.
,,Kde pak, pane Weasley, stále nad tím dumáme, ale jistý Black, který si vzal do hlavy dělat léčitele se zmínil tedy o Rony svému profesorovi." Řekl Severus Snape.
,,Merline toliko zrsku na jednom místě." Řekl ten starý vetchý pán.
,,Dovolte představit pana profesora Enza Amstronga, asi největšího lektvaristu co mám zeměkoule může v tuto chvíli nabídnout." Řekl Severus Snape.
,,Keci, pane Snape, to ty jsi tu nová generace jestli se ti povede." Řekl starý pán a praštil Severuse Snapa do ramene.
,,Auuuč." Zavyl ten.
,,Ten Enzo Amstrong, doopravdy." Ptal se jako skoro pištivě George a zářil jako potrhlá fanynka.
,,Ano ten jsem." Řekl starý pán.
,,Je mi velkou ctí se s vámi sejít osobně ctihodný pane Amstrongu. Četl jsem vaše pojednání o lektvarech s trvalou přeměnou a o užití hadí jedů, krásně se to četlo. Merline Rony jak to děláš, jsi jak magnet na lidi. Vrátil si Freda, pana Snapa, Remuse, dotáhl sem Charlieho a teď se tu objeví lektvaristická superstár pan Amstrong. Kdo bude další! Snad ne rovnou britská královna osobně, ty jsi neskutečný." Doslova zářil v tu chvíli George jak kotlík felix felix a třásl ruku toho strace.
,,Hele mladý pane já nejsem žádná superstár, to je pro astronomii nebo hudební nebe, tam já nepatřím ani omylem. Však jsem chtěl za každou cenu setkat tady Rony Weasley, když jí tak říkáte. To je můj důvod mé návštěvy krom toho, že jsem navštívil pana Snapa a Sirku, když se o tom výzkumu zmínil jeden z mých žáku v léčitelské lektvaristcké nauce Sirius Black." Řekl ten stařík a usedl ke stolu.
,,Proč mne?" Ptal se Ron.
,,Chci vám předat vzpomínku na moje setkání s Pernellou Flamelovou z roku 1988." Řekl Enzo Amstrong.
,,Proč zrovna vzpomínku na setkání s paní Flamelovou a proč zrovna mne?" Ptal se Ron.
,,Kvůli vašemu daru. Kvůli Gaiině daru Rony Weasleyová. Sirius Black se mi svěřil mezi čtyřmi očima od tomto vašem nadání, které nám pomohlo od Grindewalda a já na toto téma kdysi Pernelu osobně vyzpovídal jako lektvarista a ale především jako vědec." Řekl Enzo Amstrong.
,,Paní Rektorka Táborová nám o tom dost řekla…" Ozval se Harry.
,,Starou bačkoru o tom ví Májoslava, tedy skoro zhola nic. Ta má jenom nečetné zvěsti, ale nezná pravou podstatu daru. A s Pernellou nikdy osobně nesetkala, to málo kdo. Drželi se už léta v ústraní. To samé by vám řekl Mlok Salamandr a jeho choť Propertina a ti byli Flamevým blíž než Majoslava Táborová. A Gaiin dar rozhodně není jen tak. Rony jak vidím má amulet indiánu na omezení této schopnosti, ale to bohužel zastaví jenom ty sny. Ne to ostatní." Řekl Enzo Armstrong.
,,Co ostatní?" Ptal se trochu šokovaně Ron a začal se bát té své moci znovu.
,,Rád bych vám to ukázal v myslánce, kterou jsem uzmul u madam Woddové v Bradavické ředitelně, Rony Weasleyová." Řekl Enzo Amstrong, ale podíval se na Elyson.
,,Však pro malé děti to není."Doplnil.
To už i Harry nasadil vážný výraz. Tohle se mu nelíbilo.
,,Já je pohlídám." Navrhl Severus Snape a vzal do náručí Vicky, Leona a pokynul Elyson, aby za ním šla. Ta měla mírně znepokojený výraz, že podle všeho přišel ten pán se špatnými zprávami pro tetu Rony.
,,Jak nebezpečný ten dar je?" Ptal se Fred.
,,Můžeme tu vzpomínku viděti také?" Ptala se Molly.
,,Je to náš malý brácha." Řekl Charlie.
,,Neříkám, že je nebezpečný, ale hodně mocný. Však rád tento rozhovor vám ukáži." Řekl Enzo Amstrong. Vyndal a zvětšil myslánku po Brumbálovi. Vlil z ampulky tam vzpomínku a zamíchal jí lehce hůlkou.
,,Video memory doermery!" Pronesl a v tu chvíli ostatní v okolí pohltilo světlo jak vpluli do vzpomínky Enza Armstronga.
Přidáno 28.3.2020
