Kapitola 37 – Do vínku dáno

Ocitli se v salonku obyčejně zařízeného domu, který notně připomínal obývací pokoj Doupěte. Viděli jak vstoupil do pokoje o trochu mladší profesor Enzo Amstrong v parádním obleku vysoké kvality. Následně čekal až někdo přijde. Také přišel, stará dáma, která se opírala o pevnou hůl s vyřezanými motivy. Měla na sobě bledě modrý hábit a kolem krku bílý zlatem protkaný šál.

,,Rád Vás poznávám madam Flamel, je mi velkou ctí, že jste mi odpověděla na můj dopis a ještě větší, že jste řekla ano na tento rozhovor." Řekla mladší verze Enza Amstronga.

,,Proč bych vás nemohla pozvat na přátelský rozhovor pane Amstrongu?" Ptala se Pernella Flamelová.

,,Je mi známo, že moc lidí do svého příbytku nepouštíte a ještě s méně lidmi se stýkáte jak vy a tak váš manžel." Řekl Enzo Amstrong.

Nad tím se stařenka zasmála a podala mu ruku.

Enzo něžně políbil tu vrásčitou ruku a v tu chvíli ucítil magický výboj a ucukl. Ano tohle byla jisto jistě Pernella Flamelová.

,,Vidíte toto odvádí lidi od nás. Být mocný kouzelník a čarodějka má své vady. Méně zdatní kouzelnici se nás bojí a proto máme tak málo návštěv." Řekla Pernella.

,,Jen se posaďte." Řekla a máchla rukou a odněkud z domu připlul vzduchem čajový servis, z kterého se ještě kouřilo, jak byl čaj horký.

,,Jaké otázky máte pane Amstrongu na srdci?" Ptala se Pernella.

,,Mám na vás pár otázek z vaší vlastní minulosti." Řekl Enzo.

,,Jedná se o kámen mudrců?" Ptala se Pernella.

,,Ne, ne, ne, madam o ten se já nezajímám, spíš by mne velice potěšilo, kdyby jste mi mohla povyprávět o očekávání vaší jediné dcery." Řekl Enzo Armstrong.

V očích Pernelly Flamelové se zaleskly slzy.

,,Je tomu tak dávno, kdy se její krásné oči na mne se vší radostí dívaly. Moje jediné díte bylo krutě zabito a já nemohu stále po tolika staletích říci kdo to udělal. Je to pro mne velice bolestivé myslet na mou La Bellu." Řekla tiše, ale důrazně Pernella a dodala.

,,Máte děti nebo vnoučata pane Armstrongu?"

,,Ne bohužel jsem nenašel vhodnou ženu po můj bok a tak můj celoživotní výzkum bude mým jediným dítětem, jenž po mne zůstane." Řekl Enzo Armstrong a dodal.

,,A moji žáci jsou pro mne jako mé děti taky."

,,Jste upřímný pane Armstrongu a nelžete, jako jistý velký kouzelník Velké Británie. Ten mi lhal do očí, že nezplodil ani jednoho potomka. Přitom mu ta lež byla vidět v jeho vousech jak marmeláda." Řekla Pernella.

,,To asi myslela Albuse Brumbála." Vložil do toho poznámku Harry když tu vzpomínku viděl.

,,Věděla tím pádem o Severusi Snapovi." Řekl Ron.

,,Dost možná." Řekl Harry.

,,Můžete mi však říci něco o tom daru, který jste měla když jste vaší dceru očekávala. O Gaii daru?" Ptal se Enzo Armstorng.

Pernella se zasmála a řekla.

,,A kdo vám řekl, že ho jsem měla jenom tehdy?" Ptala se Pernella.

,,Tehdy?" Ptal se Enzo Armstrong.

,,Já o něj přišla až když jsem přišla o své dítě pane Armstrongu. A odchodem duše mé dcery na onen svět. Do té doby tento dar byl stále v mne. Celých 19 roků." Řekla Pernella.

,,Cože!" Vykřikl tentokrát Terry.

,,Vidíte je to mnohem víc, ale prosím poslouchejte dál." Řekla starší verze Enza Armstronga.

,,Prosím řekněte mi, madam co všechno tom daru víte, já jsem přímo tím uchvácen od doby co jsem o tom našel zmínku v knihovně magické školy Krásnohůlek." Řekl Enzo Armstrong ve vzpomínce.

,,Je pozoruhodné, že jste o tom našel zmínky, já to snažila tajit před světem a Nicolas také. Je to velice mocná věc." Řekla Pernella.

,,Ehm zápisky ohledně léčitelství od Lucany Anny Perwellové mi byly tou cestou madam." Řekl Enzo Armstrong.

,,To jsem si mohla myslit, že za tím stojí stín Lucany, však ona byla velkou pomocí. Pomohla mi přivést na svět Isabellu. I když zaplatila strašnou cenu za to." Řekla Perenlla.

,,Jakou?" Ptal se Enzo ve vzpomínce.

,,Přišla o svou magii." Řekla Pernella.

,,O magii jak prosím madam?" Ptal se Enzo.

,,Vrátím se začátek svitku mého nevšedního daru. Byla jsem v té době nesmírně do Nicolase zamilovaná. Ne nebyli jsme spolu tedy v svazku manželském jenom družka a druh." Započala Pernella Flamelová své vyprávění.

,,Tou dobou byla velice krutá doba. Válka mezi dvěma mocnými rodinami kouzelnické Francie, jistě víte kterou myslím." Řekla Pernella.

,,Ano konflikt mezi Rosiery a Lestrengrory, jenž trval 17 let a málem ty rodiny díky tomu vymřely. Poslední Lesttrengrem jménem Vespesiánus musel uzavřít s Rosiery mír a odejít do vyhnaství do Nizozemí a bylo mu zapovězeno až do konce života vstoupit do Francie byť i jedním krokem." Řekl Enzo.

,,Oba rody byly tak znepřátelené, že nebraly ohledy přitom na to, koho přitom ještě připraví o život. Mezi vedlejšími obětmi byly i moje rodiče. Arabella a Eugenius Clary a nesmím v mé paměti zapomenout i na mou mladinkou sestru Serpetinu. Pro mne tak strašlivá ztráta, že jsem byla zlostí hnána proti těm, jenž to udělali. Proti Rosierům tehdejšího období." Řekla Pernella.

,,Promiňte, ale to se v té době rovnalo skoro sebevražednému kroku." Řekl Enzo.

,,Hnala mne zlost a smutek a tyto věci dokážou z člověka udělat draka, ačkoliv jinak je sláb." Řekla Pernella a stekla jí slza po tváři.

,,Nebýt Nicolase, tak bych tu dnes nestála. Ublížily mi moc, tenkrát ti muži jenž se ne mne vrhli a já byla ponížena jak by si to nepřála zažít žádná žena."

Enzo v té vzpomínce zbledl.

,,Isabella nebyla mého milovaného Nicolase dcera, ale těch vlků od Rosierů, kteří byli krvežízniví jako piráti jenž brázdili tehdejší známá moře. Však i tak jí miloval celým svým srdce až do její smrti." Řekla Pernella.

Harry Potter si pomyslel, kolik spojitostí ten příběh má s tím co se stalo Ronovi, že to až krutě fascinující.

,,Když jsem se dověděla o Isabelle, tedy že očekávám dítě, připadala jsem si cenná méně než kus hadru. Však ve společnosti tohle bylo škaredé a hanebné tou dobou. Však Nicolas udělal pro mne vše, abych nebyla považována za ten hadr. Řekl, že je to dítě jeho, ačkoliv nebylo a složil slib jako můj právoplatný manžel a pojal mne za svou ženu." Vyprávěla Pernella dál.

,, A to vaše nadání?" Ptal se Enzo.

,,Ano projevilo se, ale já nevěděla co to je, však pomohlo to mnoha lidem. Byla jsem šťastná jak z dítěte, co se mi mělo narodit tak z toho, že jsem dostala neočekávanou schopnost lidem pomoci. Neznala jsem tento dar v plném rozsahu a Nicolas už vůbec. Byli jsme mladí, na počátku naší velké poutě životem. Mne bylo sotva devatenáct roků a Nicolas byl jenom o dva roky starší."

,,Merline." Řekl tiše George, protože zase se objevila další spojitost.

,,Pak přišel samotný porod mé La Belly. Ten už byl horší." Řekla Pernella a pokračovala.

,,Kéž bych věděla tenkrát co to bude obnášet. Však nevěděla, protože zatím jsem moudrost postrádala a mírnými doušky jsem jí pak pila několik století s Nicolasem. Jinak by zato nezaplatila Lucana." Řekla Pernella.

,,Co to obnášelo?" Ptal se Enzo.

,,Zničila jsem jsem vše magické v našem domě a připravila o magii Lucanu, když ze mne vytryskla magie jak se Isabella drala na svět. Však vím, že bych tomu stejně nezabránila. To bych musela vyhledat mudlovskou porodní bábu. A těch jsem já trochu tou dobou bála." Řekla Pernella.

,,Merline na koštěti, to byla ta magie tak silná?" Ptal se Enzo.

,,Ano silná a ničivá. Ještě, že byl Nicolas vyhnán z domu, mohl z něho být moták kvůli mne."Řekla Pernella.

,,A to bylo Gaii darem?" Ptal se Enzo.

,,Ano. Možná proto jsem si pak už netroufla mít další dítě. Byla jsem tím zaskočená a velmi znepokojená. Měla jsem strach." Řekla Pernella.

,,A jak jste tedy zjistila, co máte za dar madam?" Ptal se Enzo.

,,Ach ano, k tomu se dostanu, však budu pokračovat jako svitek. Gaii dar ještě jednou převzal kontrolu nad tím jak jsem jednala a to těsně po porodu, kdy bylo jasné, že magie mého a Nicolase domu byla poškozena a Lucana přišla o magii. Lucana chtěla dát malé napít dle tehdejších zvyku bílého vína jako prvního nápoje do úst místo mléka matky. Kapku ne, že by mi La Bell chtěla opít. To ne. Však kalíšek s vínem zmizel jakmile se dotkl rtu mé dcery. A něco přivolalo mé dítě ke mne a bez varování mi ho přiložilo k prsu. Moje vlastní magie odmítla jakýkoliv nápoj pro mojí La Bell po jejím narození než mateřské mléko ode mne. Lucana z toho byla velmi znepokojená." Řekla Pernella a pokračovala.

,,A to pokračovalo celých sedm měsíců. Moje vlastní magie mne nutila k tomu, abych kojila La Bell a nemohla jsem se od ní hnout víc jak na 24 hodin. Jednou jsem to zkusila a padla jsem do mdlob, takových, že jsem málem už neprobudila, nebýt toho, že mi dal Nicolas La Bell k prsu, to jí bylo 2 měsíce." Řekla Pernella.

,,Pozoruhodné." Řekl Enzo.

,,Ano omezilo to mojí činnost jako léčitelky. Doopravdy jsem se musela věnovat své dceři, ačkoliv jsem byla pokroková žena a na spoustu věcí jsem se dívala jinak než většina žen té doby." Řekla Pernella.

,,Chápu." Řekl Enzo.

,,Když La Bell povyrostla, tak jsem se vydala za cestou poznání co moje nadání je zač a to jak s La Bell, tak Nicolasem. Tou dobou jsme hodně cestovali po známém i neznámém světě." Řekla Pernella.

,,Objevila jsem však odpověď na tuto otázku až po pěti letech a dalších pět let mi trvalo než jsem nelezla co ten dar obnáší a jak vzniká. Gaii dar je spíše dar z pomsty a zloby matky přírody v magickém prostředí pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,Dar z pomsty?" Ptal se Enzo.

,,Ano první zmínku jsem objevila ve vám jistě známé Padově na místní magické vysoké škole." Řekla Pernella.

,,Ano Padova je nejstarší magická škola v Evropě." Řekl Enzo.

,,Tam jsem se dozvěděla o zvláštním poslaní čarodějek matek narozených tak jako já na počátku roku. Ale jejich roku ne toho jenž je v kalendáři dnes. Za dob Říma až k Cesarovy platil za počátek roku první březen, jenž je shodou okolností den mých narozenin." Řekla Perenella.

,,Ty jo, Rone, ty si slavil ve stejný den narozky jako Pernella Flamelová. A Vicky je má v ten den také." Řekl Fred.

,,A tento den byl ve starém Římě byl též dnem Matek. Jo dnes se slaví někdy jindy, ale za dob Říma byl to první březen, kdy byly matky a nastávající maminky oslavovaný pro jejich plodnost. Celý svátek byl zasvěcen jejich bohyni Juno. Však svátek sám o sobě byl mnohem starší." Vysvětlovala dál Pernella.

,,A čarodějky té doby narozené v ten den se těšily zvláštní úctě. Byly to rozené kněžky mnoha obřadů. A právě u nich se předpokládalo, že se u nich projeví alespoň část Gaii daru." Řekla Perenella a doplnila.

,,Nedávno jsem o takové osobě u niž se to objevilo trochu četla. Jistá Pandora Láskorádová." Řekla v té vzpomínce Pernella Flamelová.

,,Myslíte to přemisťování pana Láskoráda?" Ptal se Enzo, který ten článek četl také.

,,Ano, ta žena, o níž jsem slyšela se též narodila v tento den. První březen. Nevím kolik čarodějek z rodiny magických se narodilo v tento den, ale mohu říct, že jsou to ženy, kterých by si měl svět všímat, protože jsou a budou velice mocné v magii a dokážou velké činy přesahující svojí dobu." Řekla Pernella a napila se čaje, aby mohla pokračovat.

,,A v Padově byly odkazy odkud se tato úcta bere pro tyto čarodějky. Proto jsme se vydali s Nicolasem a malou La Bell do údolí řeky Indu. Dnes už je známé, že je to kolébka hodně staré civilizace Mezopotámie." Řekla Pernella a ani se nezastavila v pokračování.

,,A tam ten svátek vznikl před mnoha tisíci lety. Není známo kdy, ale tam jsme v kouzelnických knihovnách našli co můj dar vše dokáže a jak mocný doopravdy je. Doopravdy polibek od Gaii, tedy země samotné. Jméno Gaii dar vzniklo až ve starém Řecku, ale předtím se prostě to považovalo za nadání bohyní plodnosti a země. Dar samotné naší planety země, kde žijeme. Moc kterou získáme z jádra a magie samotné země."

To už všichni poslouchali a nedutali.

,,Však má to háček jak se to projeví a kdy. Podle svitku s povodí řeky Indu, tomu je tak, že zaprvé se musí ta daná žena narodit při východu slunce nebo těsně po něm." Řekla Pernella.

,,Ron se narodil v sedm ráno." Řekla tiše paní Weasleyová.

,,Musí být z lože kouzelníka a čarodějky a vytvořena láskou ne nenávistí. Poté musí být sama kouzelnice a ovládat čtení a ovlivňování myšlenek, tedy nitrozpyt a nitroobranu. A poslední podmínka je to co se stalo mne. Musí být zneuctěna jako panna, aby matka země jí dala ten dar jako pomstu za její zneuctění skrze mužský rod, jak jsem si přečetla. Dost mě to v takovém starém spisu zarazilo, že některé ženy byly donuceny k tomu, aby získaly tento dar pro vyšší účely." Řekla Pernella.

,,Nelidské." Procedila mladší verze Enza Armstronga.

,,Ano ale takové tenkrát byly časy. Občas zlé věci jsou využívány k tomu, aby plnily dobrou úlohu." Řekla Pernella a pokračovala.

,,A tyto čarodějky byly pak využívány k mocným rituálům s léčivým účinkem, účinkem navrácení života a také jako zbraně ve válkách. Velmi mocné zbraně. Kdybych měla tu moc, tak můžu zvrátit válku ve svůj prospěch a nechat zmizet celé armády, jak mocný to dar je." Řekla Pernella.

,,Morgano na kolečkách, to jako zmizet celou armádu, doopravdy?" Ptal se Enzo.

,,Ano svitky co jsem tenkrát četla popisovaly válečné vřavy mezi tehdejšími mágy, kdy tyto ženy zastavily jednu či druhou stranu tím, že nechaly zmizet vojska protivníka." Řekla Pernella.

,,A to další?" Ptal se Enzo.

,,Ano ty léčivé účinky daru, které jsem využila i já. Tyto čarodějky mohou vyléčit jakéhokoliv člověka, který se ocitne v bezprostředním nebezpečí blízké smrti a je jedno za jakých podmínek. Mají skutečný dar léčit ty, jenž by nebylo jinak pomoci." Řekla Pernella a pak dodala.

,,Však mají i ten dar vrátit do života ty, jenž o něj přišli, to však je také tvrdě ohraničeno podmínkami." Řekla Pernella.

,,Jakými?" Ptal se Enzo.

,,Osoba musí být mrtvá víc jak 24 hodin a ne víc než 17 let. Musí mít tělo, které je někde uchováno a musí být zabita nebo zavražděna kouzelníkem, čarodějkou, magickým předmětem či zvířetem. Nesmí zemřít z přirozených příčin nebo skrze obyčejné věci a nemoci. Musí být sama magicky nadaná. A ještě jedna podmínka tu je a tu já pokládám za nejdůležitější. Čarodějka s Gaii darem jí musí zažít jako živoucí osobu a mít na ní živou vzpomínku, jako u nám dobře známého kouzla Patronus." Řekla Pernella.

,,Ale kolik těch může osob být, to se asi nepsalo nikde, madam?" Ptal se Enzo.

,,Ale ano, je to součet dvou čísel, které jsou pro tu čarodějku důležité vědět, i když to v dávné historii často nevěděli a byli těmi, co si je vybrali pro tyto účely tvrdě a krutě trestány." Řekla Pernella.

,,Jaká čísla to byly?" Ptal se Enzo.

,,Součet věků otce a matky, když daná čarodějka přišla na svět. U mne to bylo číslo 45. Však já o tom nevěděla a dozvěděla jsem se o tom až na mé výzkumné cestě s Nicolasem do kolébky lidstva." Řekla Pernella.

,,A využila jste někdy tuto vlastnost madam?" Ptal se se Enzo.

,,Ne, nikdy, jelikož pro mou rodinu už bylo časově pozdě a nikoho koho bych považovala za člověka, jenž by si to zasloužil jsem nenašla a dva roky na to mi odešla La Bell v náručí za mou rodinou pane Amstrongu." Řekla Pernella.

,,Promiňte." Řekl Enzo v té vzpomínce.

,,To nic, ten smutek už jenom chabá vzpomínka. Však tím jsem o svůj dar přišla." Řekla Pernella.

,,Proč?" Ptal se Enzo v té vzpomínce.

,,Přišla jsem o dítě, jenž se povila s tímto darem. Zahanbila matku přírodu, tím, že jsem neochránila jako matka své vlastní dítě. Laicky řečeno, ztratila jsem před ní tvář matky. Proto pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,Chápu a dověděla jste se, jak to, že ta léčitelka tenkrát ztratila díky vám svojí magii?" Ptal se Enzo ve vzpomínce.

,,Dobrá otázka pane Armstrongu, tu Vám ráda odpovím. Čarodějky v Gaiinním darem mohly výhradně rodit bez použití magie. Byť menší kouzlo považoval duch matky přírody za urážku a jednoduše jí zničil. Ano duch, pane Armstrongu. Matka příroda nebo magie naší planety povolává na takový příchod miminka něco jako ducha. Bytost bez hlasu, bez tváře nebo těla, ale s mocnou magii, která má novou maminku provázet prvními měsíci s miminkem a dohlédnout, aby maminka dělala vše jako doopravdická matka a vzorně se o ten malý život starala. V spisech jí říkali duch pramatky národů nebo Ella. A odmítá jakoukoliv pomoc magie při příchodu. Musí to být přírodní cestou. Nevím jak by reagovala na dnešní mudlovskou medicínu, ale asi ne moc dobře. O to méně na magii. Proto Lucana přišla o svou magii. Proto magie reagovala i na zvyk dát dítěti víno místo mléka. Nebylo to správné." Řekla Pernella.

,,Přírodní magii tohoto světa je hodně silná, ale netušil jsem, že až tak." Řekl Enzo Armstonrg v té vzpomínce.

,,Ano to je, málo kouzelníků a čarodějek si to vůbec uvědomuje. Jenom ti, co dokážou vlastní nebo ostatních magii cítit si to uvědomují. Hlavně ti, co jsou rodin, které vyrábí hůlky, nebo tento dar dostali do vínku. Hůlkaři, jak se jim dnes říká. Jsou na tyto věci velmi citliví." Řekla Pernella.

,,Souhlasím madam Flamelová, mám na vás ještě otázku. Ten dar tedy trvá po celý život, když ta čarodějka ochrání své dítě?" Ptal se Enzo ve vzpomínce.

,,Ne končí tím, že ta čarodějka z matky se stane babičkou, tedy pramatkou. Tím pádem ztratí dar. Však v minulosti se toho málo která z těch čarodějek dožila, jelikož byly využívány k nekalým podnikům." Řekla Pernella.

,,A jiný způsob existuje nebo ne?" Ptal se Enzo.

,,Ano a ty jsou oba stejně příšerné jako moje ztráta La Bell, pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,Jak?" Ptal se Enzo.

,,První je se vzdát své magie, tedy stát se motákem a ne kouzelnicí a další byla jejich vlastní smrt." Řekla Pernella.

Enzo v té vzpomínce zbledl.

,,A jak to působí, kdyby se ta čarodějka stala i matkou podruhé, budou stejné mocné síly působit jako při prvním dítěti?" Ptal se Enzo.

,,Málo kdy se to stalo, protože se ty čarodějky v k tomu nedobraly s důvodu jejich postavení a neměly vůbec klidný život, aby mohly dále rozšiřovat svojí rodinu, ale myslím dva nebo tři případy jsem v těch svitcích četla. A ne, jenom znovu k nim přišla Ella a nebo ten duch a dohlížel nad zdravím dítěte. Tentokráte tam nebyl žádný ničivý dovětek, ale to už si ty ženy dávaly pozor. Bylo toho tam moc málo napsáno k tomuto pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,A ten dar přivést lidi zpět mezi živé podle těch svitku fungoval jak madam Flamelová?" Ptal se Enzo ve vzpomínce.

,,Hm to bylo náhodou i pro mne zajímavé zjištění jak to mělo fungovat. Existovali totiž hned dva způsoby. Obojí měly souvislost se vzpomínkami a sny pane Armstrongu. První bylo magické snění, které se dalo použít jako způsob léčby nebo jako zbraň, ale druhý způsob byl mnohem přesnější, ale jak už jsem řekla, musela čarodějka ovládat nitrozpyt a nitrobranu. Na vysoké úrovni podotýkám. Jednalo se o to, vymanit z paměti vzpomínku, tady vytáhnout jí jako vlákénko z hlavy a nechat jí stéct do připraveného kalichu nebo jiné nádoby, ne do nahlížecí mísy nebo kalichu, nám už dobře známé myslánky. A dotyčná měla svojí vlastní vzpomínku na danou osobu pozřít, prostě vypít." Řekla Pernella.

,,Vypít vlastní vzpomínku, to jako jde, promiňte, ale tohle jsem nikdy neviděl." Řekl Enzo ve vzpomínce.

,,Já také ne pane Armstrongu, ale pak se mělo odehrát to samé co u snění. Osoba vyskytující ve vzpomínce, jenž jinak byla na onom světě se měla zjeviti před danou čarodějkou jako živoucí tak jak přišla na svět, tedy nahá. To se mělo stát i prvního případu." Řekla Pernella.

,,Velice podivuhodné, jestli se to mělo v daleké minulosti odehrát." Řekl Enzo.

,,To zajisté ano a tyto čarodějky byly pozoruhodný kus magie. Však díky tomu žily velice těžký život. Však takový, kdy poznaly magii, kterou obyčejný magický lid nikdy neuchopí. Doopravdy byly bohyně své doby." Řekla Pernella.

,,Ale asi nemohly vykonávat přeměny svého vzhledu, když měly tento dar. Ano je mi známo, že Mnoholičný lektvar vznikl mnohem později, ale už ve staré Arábii existoval tomu podobný lektvar, který proměnil člověka jinou osobu, i když hlas a oči zůstávaly stejné, to se povedla až o mnoho staletí později to vylepšit madam Flamelová." Řekl Enzo.

,,Hm nevím jestli v té době něco takového bylo či ne, ale byl tam zapsán jeden případ tomu podobný, co má paměť se rozevírá na té vzpomínce pane Armstrongu. Jeden protivník danou čarodějku chtěl proměnit v muže, aby ta přišla o tento dar. Bohužel to dopadlo pro toho protivníka velmi špatně. Ne nepřišel o život, ale přišel o svou magii a byl proměn v jeho počáteční formu v novorozené miminko bez špetky vzpomínek na minulý život. Čarodějka zůstala dále čarodějkou a kouzlo na ní nemělo vůbec žádný vliv. Matka příroda nenechala dopustit toho, aby její svěřenkyně byla proměna v jiné pohlaví, když jí dala tento dar. Chránila tím hlavně však její dítě ne jí samotnou." Řekla Pernella.

,,Takže asi ani lektvary způsobující proměnu v jiné pohlaví by nefungovaly a toho jenž to vařil by potkal stejný osud madam Flamelová?" Ptal se Enzo ve vzpomínce.

,,Pravděpodobně, ale nevím to, toto ve svitcích, které pak zaplavila a zničila povodeň nebylo." Řekla po pravdě Perenella.

,,Chápu." Řekl Enzo ve vzpomínce.

,,Pane Armstrongu, proč se ptáte tak podrobně se na Gaiin dar? Toliko otázek jsem nikdy neměla na toto téma a to mám za sebou hodně dlouhý život." Ptala se Pernella.

,,Bylo Casandrou Trelawneyové v mé přítomnosti vysloveno proroctví a já se zajímám, co by za tím mohlo být." Řekl Enzo Armstrong.

,,Cassandra, ta však zemřela už před třemi roky, velice smutné, slyšela jsem, že usnula když byla ve věšteckém transu. Však chudák Cassandra měla poslední roky problémy se srdíčkem." Řekla Pernella.

,,Dožila se však úctyhodného věku 112 let." Řekl Enzo.

,,To zajisté ano, ale bude té prozíravé duše škoda. Pane Armstrongu co to bylo za věštbu, že vás to dovedlo ke mne?" Ptala se Pernella.

Enzo sklonil hlavu a řekl.

,,Byla to její poslední věštba, při které zemřela a já bohužel byl poslední člověk, který měl čest jí vidět živou madam Flamelová. O to víc jsem hnán tím, abych rozluštil to, co ta věštba vůbec znamená." Řekl Enzo Armstrong.

,,Mohl by jste mi jí prosím říci pane Armstrongu, možná vám pomůžu jí rozluštit." Řekla Pernella.

,,Hm dobrá." Řekl Enzo a vyndal z kapsy malý zápasník a podal ho Pernelle.

,,Hm takže to je celé znění?" Ptala se Pernella.

,,Já ho znám nazpaměť." Řekl Enzo a začal recitovat.

,,Vidím královnu, královnu dvou jmen a dvou osudu, skrz Gaiiů vybranou k rozzáření dne pravdou po boku dvou králů dvou barev a v čele armády bude čelit lži a zlu černého plátna na nebi. Vidím královnu s očima nebe a ohnivou korunou, jak jde skrz peklo a vidí pravdu a víc než pravdu. Vidím královnu na bílém koni udeřenou a poníženou, ale neporaženou osudem. Matkou přírodou povinována být soudkyní těch jenž zlo pojali za své. Vidím královnu svítání." Enzo se odmlčel a řekl.

,,V tom Cassandra dostala zástavu srdce nebo dle mého mínění spíše rozsáhlý infarkt a skonala. Její proroctví pravděpodobně není ani nikde zapsáno. Však mám případně i tu vzpomínku na to madam Flamelová." Řekl Enzo Armstrong.

,,Merlinovi fusekle, to je velice zajímavé proroctví." Řekla zaujatá Pernella Flamelová.

,,Nedá mi spánku a tak jsem hledal vše ve spojitosti s Gaii darem a přišel za vámi. A jistě uznáte, že je to znepokojivé proroctví. Já si s černým plátnem dávám hned spojitost Grindewalda." Řekl v té vzpomínce Enzo Armstrong.

,,Velice vás chápu, pro mne je ještě něco více překvapující, že zmiňuje Cassandra královnu a dva krále. Já znám odmalička pověst o třech magických králích. Takto to slyším vůbec poprvé za život pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,Souhlasím, je to divné." Řekl Enzo v té vzpomínce.

,,Nuže to s modrými očima je nadmíru jasné, budeme mít silnou čarodějku s modrými možná pomněnkovými jako u Albuse Brumbála očima. Ohnivá koruna v tom případě asi je míněno její vlasová pokrývka hlavy. Tedy to musí být zrska jak oheň. Fajn tedy ženská verze Albuse Brumbála za mlada. Zrzavý lidé jsou velice ohnivé povahy sami o sobě." Zasmála se Pernella Flamelová.

,,Hm zajímavá představa, ale to ostatní mě mate. Hlavně to s dvěma jmény a dvěma osudy." Řekl Enzo Armstrong.

,,Hm možná už bude vdaná nebo jinak postihnutá osudem, aby si musela změnit jméno. Takových žen známe v dnešní době spousty." Řekla Pernella.

,,Hm možná pravdivá úvaha. Ano změna jména to by mohlo být." Řekl zamyšleně Enzo Armstrong.

,,A po jejím boku budou jistě dva silní kouzelnici, možná kamarádi nebo osoby blízké, od sebe odlišné barvou, možná pletí nebo něčím jiným. Noc a den, jing a jang, řekla bych. Armáda to už je horší, ale dá se říct, že kdyby se Grindewald přece jenom vyhrabal ze své mini kobky v Numengrandu tak tyto tři osoby vytvoří silnou obranu vůči němu a budou mu schopni čelit nebývalou silou, kterou on nepřekoná." Řekla Pernella.

,,Ale bílí kůň?" Ptal se Enzo.

,,Možná bude umět ta čarodějka jezdit na koni nebo bude s ním nějak ve spojitosti. Bílí kůň pane Armstrongu je i v šachové hře. Možná ta čarodějka ráda hraje šachy a má tuto figuru doopravdy ráda včetně barvy. To by měl Grindewald jistě dost svůj návrat stížený, potýkat se šachystkou." Řekla Pernella.

,,Hm já vůl jsem si nevzpomněl na šachy." Řekl sám sebou ponížený Enzo Armstrong v té vzpomínce.

,,To nic pane Armstrongu, já jenom tu hru miluji, ale já to rozhodně nebudu, už jsem bělovlasá. Dávné době jsem byla něžná medová plavovláska." Zasmála se Pernella a pak dodala.

,,A zmínka o svítání, možná to případné zlo porazí za svítání. Když se budí lidé do nového dne. To je až romantické, to vám řeknu pane Armstrongu. To proroctví zní skoro jako pověst o Jean z Arcu." Řekla Pernella.

,,Jo celé proroctví je zvláštní a já doufám, že se nikdy nenaplnění." Řekl Enzo Armstrong.

,,Cassandry předpovědi jsou poněkud až moc přesné pane Armstrongu, jenom čas uvidí co ty slova znamenají. Možná se potkáte se skutečnou magickou královnou. V tom případě bych jí řekla, že je nejstatečnější žena, že bere na sebe závaží od samotné matky země. Skutečná Gaiia, pane Armstrongu." Řekla Pernella.

,,Hm to jí v tom případě, pokud se toho dožiji vyřídím i já." Řekl Enzo Armstrong.

Tím se celá vzpomínka rozplynula a všichni znovu stanuli na zahradě Doupěte.

,,Kurník." Zaklel nad tím Harry, protože si vzpomněl na první ročník, jak Ron byl bílým koněm v šachové hře a byl udřen do hlavy černou královnou, když se poprvé obětoval, aby mohl čelit Qwilleru napajcovanému Voldemortem.

,,Merline a Morgano." Řekl Bill, který měl vzpomínku na to, jak svítalo v Bradavické ošetřovně po návratu Freda. Jak tam seděl Ron před oknem a opíraly se mu do zad paprsky svítání a tvořily mu ohnivou korunu kolem hlavy.

,,Rony doopravdy porazila Grindewalda, proměnil ho v motáka a devíti centimetrového prcka." Řekl tiše Terry a vzal raději dotyčnou osobu kolem pasu, protože se třásla jako zmoklý maguár.

,,Moc se vám omlouvám Rony, za příkoří, které způsobil můj lektvar. Nebýt toho mohl by si žít normálním životem." Rozbrečel se pan profesor Sirka a začal lovit svůj vlastní kapesník.

,,Rád Vás poznávám královno. Doufám, že Pernella Vám byla svým vzkazem dobře slyšitelná." Klekl si před Ronem Enzo Armstrong, jako by on byl Britská královna.

,,Proč já." Neměl k daleko k slzám Ron.

,,Jo vem si to Rone tak, já byl vyvolen dát vstupenku do pekla Tomu Raddlovi a ty rovnou skrz pitomé větičky ses stál pokořitelkou skutečnou Gridewalda. Jsme si kvit co se týče pošahanosti osudu." Řekl Harry.

,,Ale já … to vše co bylo řečeno… jak to mám všecko zvládnout."Řekl smutně Ron a složil ruce kolem svého středu.

,,To se zvládne Rony, je mnoho možností jak to narození zvládnout. Seženu ti přes kamarádky dullu a asistentky pro přirozený příchod miminek a uvidíš, vše dopadne v pořádku. Ano." Řekla Conny usmála se něho. Chtěla zahnat jeho chmury, které byly sice na místě, ale daly se zvládnout.

,,Mno to je sice hezké, ale víte co mi nejde na rozum." Řekla Ginny.

,,Co?" Ptal se Charlie, který si připadal, že přistál v pohádce jak osud jeho skoro nejmladšího sourozence byl komplikovaný.

,,Madam Flamelová říkala, že k získání toho daru musí být ta čarodějka pannou. A brácha tou dobou rozhodně panáček nebyl, natož aby byla panna paní manželka pana profesora Snapa. To nechápu jak mohl tedy ten dar Ron získat?" Ptala se Ginny.

Chvilku nastalo ticho a pak se ozvalo velice vokálně velké ,,Do prčic!"

Ginny se otočila na vydavatele toho zvuku v podobě George Weasleyho, který byl bledý jako stěna a chytl se za vlasy a pár si jich vyrval a přitom zařval jako tur.

,,Co je Georgi?" Klídek bráško co se pro boha děje?" Ptal se Charlie, který tu reakci nechápal.

,,U Merlinových trenýrek, jak jsem mohl zapomenout, do Moranginy vagíny a Brumbálova levé koule, já jsem idiot, imbecil, vůl." Začal chodit osmičky George a přitom stále nadával.

,,Drahoušku, co se děje?" Ptala se jak Conny tak paní Weasleyová.

,,Co se děje, já zkazil Ronovi život, Harry klidně mě proměn v ropuchu, zasloužím si to." Začal tlouct do hrušky v zahradě pěstí George.

,,Proč bych tě měl proměnit v ropuchu Georgi?" Ptal se Harry a zastavil George v dalším mlácení do toho nebohého stromu.

,,Moje verze mnoholičného lektvaru, ten potroublý lektvar." Řekl tiše George spadl na kolena.

,,Co je s ní mladý lektvaristo?" Ptal se Enzo Armstrong.

,,Mimo toho, že prodlužuje dobu trvání proměny tak …" George se podíval do země.

,,Dělá z lidí čisté a neposkvrněné sexuálním životem. Pannesky čisté v té podobě, do které se promění. Já však to nepokládal za důležité se o tom zmínit. Přišlo mi to jako nepodstatná věc. Ani jsem to nenapsal do patentu." Řekl George.

,,Kriste." Dodal na to jenom Charlie.

,,Souhlasím, vy jste mi udělal z těla mé manželky, jenž obydlel Rony panenku Marii. Geniální zmatek pane Weasley." Řekl příchozí Severus Snape a tvářil se jako Hádes osobně.

,,Promiňte pane Snape." Řekl stále z toho smutný George. Tohle rozhodně upřímně nechtěl a měl z toho příšernou náladu co způsobil.

V tom se ozval Ron sám.

,,Nedávejte si za to vinu, stalo se a jak to vypadá, tak to proroctví je už stejně naplněné a já s tím nezmůžu zhola nic. Nechci tím kazit oslavu narozenin mého taťky. To by bylo vůči němu nefér. Pane Sirko a Armstrongu a pane Snapa dáte si také táty limuzínový dort?" Řekl Ron a ukázal na zbytek dort.

To vyvedlo všechny z míry.


Tu noc se rozhodli všichni sourozenci Weasleyovi se svými partnery, no pokud je měli, zůstat Doupěti.

Však obyvatelé nejvýše položeného pokoje v domě nemohli usnout.

Jestli Ron nechtěl na oslavě být uzlíček neštěstí nad tím, jak mu někdo nalinkoval osud bez jeho vědomí, tak teď rozhodně byl a jeho tváře nesly cestičky slz.

,,Šíí Rony, vždyť mne to nevadí natož tvé rodině." Držel ho Terry zezadu v náručí.

,,Ale na Rona mohu zapomenout, už nikdy nemohu se změnit zpět v Ronalda Billiuse Weasleyho. Trčím v tomto těle … na vždy." Řekl smutně Ron.

,,Unitř budeš vždy můj Ron, ať se bude dít cokoliv. Je mi to jedno, jestli zůstaneš v tomto těle a myslím, že to bude ostatním po dnešku už jasné. Dokážeš zvládnout život i v tomto těle." Řekl Terry.

,,Já nevím, já myslel, že po těch miminkách se proměním zpět a nějak to vysvětlím jak naší holčičce tak kloučkovi, ale ten dar je přímo dajánský. A ten duch, ta Ella mne upřímně řečeno děsí." Řekl Ron.

,,Hm trochu s tím souhlasím, ale s tou vyšší mocí fakticky bych si nehrál žádný souboj. To je samotná příroda a oproti ní jsme bezmocní i ty s tím darem." Řekl Terry.

,,Kéž by nic takového jako tento dar neexistovalo." Řekl Ron.

,,Jo to jenom zbožné přání Rony." Řekl Terry a jemně políbil Rona do vlasů.

,,Celé je to postavené na hlavu Terry. Já nevím jak dlouho vydržím myslet o sobě jako o Ronovi ne jako o Rony. Myslím, že se nakonec v tom ztratím." Řekl Ron.

,,A co by na tom bylo špatně, nic, tak by jsi prostě byl ženskou Rony, teď jí také jsi." Řekl Terry.

,,Ještě bohužel zbouchnutou, fakticky psina." Řekl ironicky Ron.

,,Cožpak se netěšíš na ty dvě mimča, na tu hvězdičku a měsíček jak jsi řekl po tom vyšetření u paní léčitelky?" Ptal se Terry.

,,Jo ale jakým způsobem jsem k tomu dospěl. Merline před pár měsíci jsem měl ještě penis a nejednou místo toho mám dělohu Terry, je to zcela převrácené a to nevím jak ustojím jejich příchod. Bojím se a to jsem Nebelvír." Řekl Ron.

,,No já s tím nemám zkušenosti, ale když to zvládlo toliko osob před tebou, tak ty to dáš také. Horší než Crucio to nemůže být." Řekl Terry.

,,Jo pak to, co si ode mně bude požadovat ten duch, abych hvězdičku a měsíček kojil nebo spíš kojila. Vím sice, že tohle je úloha všech maminek, ale … mne je z toho blivno už jenom na to myslet." Řekl Ron.

,,Jenom další výzva a po sedmi měsících prostě už nebudeš muset, to se asi dá ustát ne?" Ptal se Terry.

,,Co mi jiného zbývá, než skočit z Astronomické věže nebo si hodit laso." Řekl Ron z toho celý unavený.

,,To nikdy už ani nezmiňuj Rone, jasný. Žádné sebevražedné úmysly. To ti nedovolím." Řekl Terry.

,,Tohle je stále moje tělo Terry, byla to má volba jak by s ním naložit." Řekl Ron.

,,Ani nápad v tom případě bych tam čekal a pokaždé vytáhl, ne, ne, a ne. Žádné sebevraždy, nehledě, že by jsi mě připravil o hvězdičku a měsíček." Řekl Terry a aniž by nad tím přemýšlel dal své ruce na to bříško, kde ty dvě malé mimča zatím sídlila.

,,Jsou to malá miminka, mají vlastní srdíčko, mozek a tak dál. Jsou to lidé, nezaslouží si zemřít, o to víc ani ty Rone, jenom kvůli tomu, že prostě zrovna teď se zdá být ten svět na tebe šílený a zlý." Řekl Terry.

,,Tak možná poté, nosit stále u sebe ten amulet, mít všechny ty ženské problémy a .." Dále se Ron nedostal.

,,Ani nápad, Rone, vůbec tím směrem nepokračuj. Stále můžeš toho hodně dokázat. Najdeme způsob jak ovládnout ty sny a tu magii. Nebuď vězněm svých schopnosti. Musí být působ, jak je ovládnout ve svůj prospěch. A ty ženské problémy o kterých mluvíš, jenom dokážou ještě tvojí vnitřní sílu. Zvládl jsi to předtím u Snapů a tak to dáš i do budoucna. Jsi kurník skoro božstvo, dokonce i uznávaný lektvarista se ti poklonil. A to měl jistě na hrbu stovku." Řekl Terry a dodal.

,,A jestli chceš, klidně řeknu, že královna jsi už teď. Moje královna a já si tě vzít nenechám." Řekl Terry.

,,Hm to jsem tedy dotáhl, být královnou. Z pitomého krále famrpálu via Zmijozel do královny." Řekl ironicky Ron.

,,A není to z pohledu šachů lepší. Královna je mocná figurka Rony." Řekl Terry.

,,To jo …" Ron se odmlčel a ztuhl.

,,Co je?" Ptal se Terry.

,,Ehm Terry no já nevím, ale …" Ron se znovu odmlčel a posunul se trochu do strany a sám položil na spodek bříška svojí ruku.

,,Och." Jenom řekl po chvilce.

,,Co Rony se děje?" Ptal se Terry.

,,Myslím možná už mi z toho dne hrabe na maják, ale já je cítím." Řekl Ron a chytil vrchní díl pyžama, které měl na sobě.

,,Cože?" Ptal se už trochu unavený z toho dne Terry.

Ron místo toho popadl jednu ruku Terryho a dal na místo, kde měl předtím ruku.

Terry nejprve nic necítil, ale pak tam byl drobný pohyb vůči jeho ruce. Merline ty mimča se začaly pohybovat, to bylo poněkud zvláštní a přitom příjemný pocit.

,,Facinující." Řekl Terry trochu užasle.

,,Tak to se asi moc neprospím, tedy jestli ti dva neusnou brzy." Řekl Ron a podíval na ven z okna, kde svítily hvězdy.

,,Ale usneš." Řekl Terry a sám se položil vedle ní.

,,No já nevím." Řekl Ron, a lehl si na záda, protože tady nebyl v pokoji Grimouldova náměstí, kde by mohl využít polštáře, aby se mohl položit na bok.

Však než dopočítal Terry do stovky, tak přes vískání vlasů uspal Rona přímo dokonale. Lepší než ukolébavka, to na něj fungovalo.

,,Jo teď si dám konečně nějaký sen i já, Rony." Řekl a zavřel obě oči Terry.

Přidáno 28.3.2020

Poznámka od elenor:

Tak to byli dvě poslední kapitoly z Královny svítání. Věštba je na světě a minimálně jeden účastník je znám, ale jestli je věštba naplněna se dá stále pochybovat. Jinak tohle je konec tohoto dílu a začátek dalšího dílu s podtitulem Rodinná mafie začnu přidávat příští víkend, tak se těšte. Další díl bude více o bystrozorech, Hermioně Grangerové a hodně se budeme potkávat s Piersem Polkinsem a vrátí se kouzelnický postrach Denis Crevrey a Alastor Moody bude mít z mladé generace v hlavě buřt guláš.

Vaše elenor