Kapitola 20 – A je to kouzelník
Susan Bonnesová další ráno si vařila rovnou místo čaje kávu, protože měla za sebou jenom pět hodin spánku. Nejprve včera vyslýchala jistého dědečka Draca Malfoye, tedy jeho obraz. Abraxax Malfoy byl prevít. Jeho špinavosti a podlosti by se jí nevešly za všechny nehty, které měla. Ještě, že měla na ten jeho výslech diktovací brk. Upsat se kvůli tomu nehodlala. Po čtyř hodinách výslechu Abraxaxe Malfoye, dali jeho obraz do skladu důkazního materiálu, po čas, kdy bude možná ještě potřeba. Susan Bonnesová doufala, že už nikdy.
Ještě, že už ten člověk není živ. Jediné setkání a Susan bylo z toho chlapa na zvracení.
Další pán na holení byl Horácio Křiklan, pro ní už podruhé. Minule toho moc neřekl, o to víc musel mluvit včera. Ten jí zabral též čtyři hodiny a Susan byla z něho otrávená. A poslední tečka na závěr byla babizna Millburga Aswellová. Susan začala chápat, proč jméno Millburga Percy Weasley rodičům nedoporučuje pro své dítka. Babizna Aswellová byla nechutná žena. Možná ne postavou, ale charakterem ano.
A ten výslech trval pět hodin. Domů se doplahočila kolem půl jedné ráno a ještě si musela dát sprchu. Z těch výslechů se cítila jako by se ponořila do dračích hoven až po krk. Takže se dostala do postele až v jednu ráno. A v šest jí pro změnu vzbudil Adriána dárek k Vánocům. V dobré vůli její přítel jí pořídil domácího mazlíčka a to anglického buldočka. Susan se tito pejsci vždycky moc líbili, co na tom, že to nebyly extrémní krásky, ale nikdy si nemyslela, že by byla pro ně vhodná majitelka. Však jak se zdálo byla to na rozdíl od Adriána láska na první pohled. A těžko mohla upřít své rozkošné fence buldočka Locice, ranní procházku. A procházka prospěla i Susan. Probrala jí a osvěžila jí zároveň.
Po snídani pro ní a Lociku, vyrazily do práce obě. Na oddělení pro dodržování kouzelnického a britského práva jí to nikdo zatím nevyčetl a Locika byla nevšedně inteligentní pejsek, který s ostřížím zrakem pozoroval okolí. Takže se Susan ani neobávala toho, že by tohle mohlo být špatně bráno u bystrozorů.
Vzala Lociku na vodítko do jedné ruky a do druhé ruky zápis z výslechů a šla rovnou za Hestii. Tam měl stanoviště ten divný tým Hermiony, toho mudly Pierse a Alastora Moodyho, staré legendy bystrozorského oddělení na rentě.
Otevřela dveře do kanceláře s tím, že pozdraví dobré ráno, ale Merline málem jí do obličeje vletěl oběžník. Musela se skrčit.
,,Promiň Susan." Ozval se hlas Hermiony.
,,Dobrý, jinak dobré ráno." Řekla Susan a podívala se kolem sebe.
Ano byl tu Alastor Moody, který si četl nějaký pergamen, potom ten mudla Piers Polkins, který stál a potichu mluvil do nějakého přístroje, to musel být jistě mobil a Hestie, která pozorovala mapu jako by jí chtěla uřknout. Samozřejmě Hermiona Grangerová, která měla v rukou knihu ,,28 nejčistějších kouzelnických rodin od Cartaguse Hadriána Notta".
,,Vám také slečno Bonnesová." Řekl Alastor Moody a koukl jenom na Susan.
V tom ukončil hovor Piers.
,,Takže ten papír, na kterém byl ten inzerát na toho řidiče pro tu neziskovku pochází s inkoustové tiskárny, byl napsán a stvořen v textovém editoru Microsoft Word verze pro počítač s operačním programem Windows 95. Jo papír je kvalitní ne žádný brak, podle chemického složení pochází z papírny na území Rakouska." Řekl Piers.
,,A to jako víš jako jak?" Ptala se Susan. Byl to přece jenom inzertní letáček, jenom kus papíru.
,,Právě jsem mluvil s dvěma profesory z mé bývalé školy, profesorem informatiky panem Sullivenem a mým oblíbeným profesorem chemie Albeteem. Stále trochu jsem jejich oblíbený žáček, jejich oblíbené zvířátko. Tak jsem se včera s pomocí slečny Hermiony zastavil ve Smeltings a odchytl jsem je v kabinetě. Popsal jsem jim to, že se účastním takové detektivní hry o ceny a oni mi ochotně pomohli. Jsou neuvěřitelně soutěživí." Řekl Piers a poškrábal se pod nosem.
,,Smeltings?" Ptala se Hestie.
,,Moje sekunda, tedy něco pro vás jako Bradavice. Končil jsem tam maturitou, no v některých předmětech. Historii a Anglickou literaturu jsem raději vynechal. Ne můj šálek kávy." Řekl Piers.
,,A jak nám to pomůže?" Ptal se Alastor.
,,Včera Bill říkal, že v tom skladu orgánu našli mnoho papírů. Nechal jsem si potvrdit dnes ráno, že to byly papíry a ne ten váš pergamen. Vzal jsem jeden list a můj milí profesor Albeteen porovnal tyto dva papíry a jejich tisk, ano bylo to také z počítače. Schodují se, jsou ze stejné tiskárny a papír z stejného zdroje. Můžeme tím pádem dát dohromady zmizení řidiče, ten obchod a tím pádem celý případ. Musím pánům profesorům vzít tam nějakou dobrotu za to." Řekl Piers.
Susan došly slova. Sakriš tohle by jí nenapadlo, takhle sbírat drobečky. Ten mudla, ne kouzelník je zatraceně chytrý. Možná mu to pálí víc než Hermioně nebo jí. Alastor Moddy něho hleděl jako noční můru. Ano můru, která mu běhá v mozku.
,,Jé to je anglický buldoček slečno?" Ptal se Piers jakmile uviděl Lociku.
,,Jo." Řekla Susan z něho zpitoměla.
Piers rychlými kroky se k ní přiblížil, a sedl si do dřepu a začal hladit Lociku za krkem.
,,To je doopravdy hezký kamarád, kterého máte slečno Bonnesová." Řekl.
Locika proti Piersi nic nenamítala.
,,Ehm kamarádka, je to fenka. Jménem Locika." Řekla Susan.
,,Ach tak, tak tedy ty jsi slečna a Locika." Vylovil z kapsy Piers psí suchar.
Locika ho schramstla jako by se nechumelilo.
,,Ty máš psa Piersi?" Ptala se Hermiona.
,,Ne, ne, ne, i když bych chtěl, ale máti je alergická na psí chlupy. Dudleyho tetička Marge měla chovatelskou stanici pro tuto rasu pejsků, ale podle mě to byla spíše množírna. Ty psi byli neuvěřitelně nevychovaní. Příklad za všechny byl její oblíbený Rafaťák. Ten kdysi pokousal dvě holky z ulice Magnoliová a také Harryho. Buldoci, nebo buldočci se musí vychovat a od malička, jinak jsou to trhací a kousací bestie. Vlastně to platí o všech bojových rasách psů." Řekl Piers.
Susan překvapeně zamrkala jako porcelánová panenka.
,,Ale proč po kapsách nosíš Piersi psí suchary?" Ptala se Hermiona.
,,Právě pro tyhle nevychované psy. Uklidní je to. Není nic lepšího než uklidnit cokoliv tím, že tomu dáte papu." Řekl Piers.
To rozesmálo Alastora Moodyho.
Piers nasadil škleb.
,,Pane Moody, já bych se nesmál. Jídlo, voda a střecha nad hlavou a pocit bezpečí jsou základní věci pro život důležité. Pokud tyto věci člověk nemá začne být agresivní a útočný. Vznikly díky tomu největší válečné konflikty. To vás u bystrozorů neučili?" Ptal se Piers.
Alastor Moody sklapnul a Hestie otevřela překvapeně ústa.
,,Ehm nešlo spíše o majetek, území a víru? Piersi třebas ve druhé světové?" Ptala se Hermiona.
,,A co jsou bohatství a území v širším slova smyslu. Za peníze si můžeš koupit bezpečí, střechu nad hlavou, území tam může být voda a obživa. A víra souvisí s pocitem bezpečí. Stále je to samé a nikdy to nebude nic jiného než základní lidské potřeby, co budou pohánět lidi k tomu, aby pozvedli pěst a nebo někoho střelili pistolí. A jedno proti komu." Řekl Piers.
Susan viděla jak Hermionu Grangerovou někdo převálcoval a ta koukala jako prváček na Protivu.
,,A tenhle názor máš hochu odkud?" Ptal se Alastor a říkal si, co je kurňa ten hoch zač.
,,Od dědy. On byl voják, jak jmenovala Hermiona z druhé světové války." Řekl Piers.
,,To je ten, co měl tu pistoli, co zmizela díky madam Longbottomové?" Ptala se Hestie.
,,Jo." Řekl Piers.
,,Matčina nebo otcova strana?" Ptal se Alastor Moddy.
,,Z máminy. Děda ze strany mého táty žije a je v rezidenčním bydlení pro staré lidi. Je to bývalý učitel chemie. Možná proto mne ten předmět tak baví." Pokrčil rameny Piers a pokračoval.
,,Mámin táta není totiž Brit, on se jenom sem přiženil, jeho angličtina byla občas podivná. On byl tvrdý na jazyky a měl hudební hluch podle babičky." Řekl Piers.
,,Ne Brit?" Ptala se Hermiona.
,,Ne, jinak by se asi moje máti nejmenovala Yovona. Cožpak je to britské jméno? Ne. Já kdyby bylo pod dědovi, tak bych byl jisto jistě Petr. Děda mi stejně říkal Peťa, jak se to občas říkalo Petrům u nich doma.I když Piers je stará francouzská podoba jména Petr. Děda asi rodičům kecal do výběru mého jména.
Hermiona nasadil mírně kyselý výraz.
,,Odkud jsou tedy předci tvé matky Piersi?" Ptala se Hestie.
,,Z české kotliny jak by řekl můj děda. Dříve to bylo Československo, dnes Česka republika. No děda se dočkal, že jeho země začala být více svobodná díky tomu panu Havlovi. Velký to muž podle dědy." Řekl Piers.
Hermiona poklesla čelist. To byla přece rodná země paní Karin, ženy profesora Snapa, profesora Sirky a rektorky Táborové. Místo, kde byla Budečská škola. Místo, které navštívil Harry, Ron, Draco i Sirius Black. A teď vyleze ze souseda Harryho a Dudleyho, že má v rodokmenu také člověka z těch Čech. Ten svět je malý jako kulička hovna skvořejše a ten český národ je všude.
,,Brr zase Češi, nebezpečná pakáž v jakémkoliv konfliktu." Otřásl se Alastor Moody. Přejel mu mráz po zádech. Ten hoch má v sobě nebezpečnou krev. On sám měl hodně špatné vzpomínky na české bystrozory jako mladé ucho na konci konfliktu s Grindewaldem.
,,Já jsem náhodou na to pyšný, že nejsem čistokrevný Brit pane Moody. Byl jsem dvakrát v Praze díky dědovi." Ušklíbl se Piers.
Alastor Moddy se tvářil jako po láhvi láku z okurek. Kyseleji to snad u toho člověka asi ani nešlo.
,,Hm když jsme u historie mám tu výslechové dokumenty k tomu co jsem vypáčila z Malfoye, Křiklana a Asvellové." Řekla Susan.
,,Och jasně, asi jsem se moc zapředl do své vlastní historie." Řekl Piers.
,,Nevadí, znám díky Bradavické armádě také pár lidí ze země tvého dědy." Řekla Susan.
,,Pochopitelné, jak říkal děda, kam nevleze Čech, tak tam nikdo žije. Ergo je to tam neobyvatelné." Řekl Piers.
Susan se nad tím uchechtla.
,,Jako prvního jsem si vzala na slovíčko portrét Abraxaxe Malfoye." Řekla Susan a sedla si.
,,Na slovíčko?" Ptala se Hestie.
,,Kouzlo pravdomluvnosti na portrét a jela jsem s ním čtyři hodiny výslechu. Nechutný chlap."Řekla Susan.
,,A řekl ten orangutan na blond něco zajímavého?" Ptal se Piers.
,,Orangutan na blond?" Ptala se Susan.
,,Vyřvával jako na lesy, když ho sundal pan Moody ze zdi." Řekl Piers.
Susan jenom kývla, ano dokázala si představit barvitý slovník Abraxaxe Malfoye v tu chvíli. Však on vyřvával jak vzteklé děcko i na ní.
,,Takže starý Malfoy se přesunul do svého útočiště ve vile Edgecombeových z toho důvodu, že on a děda Marietty Edgecomberové, nějaký Auberon Edgecombe byl jeho dobrý přítel z dob studentského života na Bradavické škole. Dle toho co jsem si vyslechla, tak více než přítel." Řekla Susan.
,,Fajn takže měl Dracův děda více než jednoho kluka, co dál Susan." Řekla Hermiona.
,,A osadil svůj portrét v jídelně domu. Tam kde jste ho nalezli původně nebyl." Řekla Susan.
,,Jako by si takto zakryté místo vybral sám. Abraxax Malfoy rád stál v záři lidí a byl rád na očích." Řekl Alastor Moddy.
,,A kdo z Malfoyů, které známe ne? Lucius Malfoy si nenechal to ujít a Draco, při několika příležitostech se objevil v Denním Věštci, pane Moddy. A to pořádně neznáme historii Silvera. Výslovně milují pozornost medii." Řekla Susan.
,,Pravda, Malfoyovská povaha je, mít ksicht v novinách." Uznal Alastor Moody.
,,A v té jídelně byl požádán po týdnu pobytu, rodinným příslušníkem rodiny Edgecomberových, aby se stal ochráncem domu. Se vší úctou, k jeho osobě, jak mi bylo řečeno. A schválně hádejte kým?!" Řekla Susan.
,,Otec Marietty?" Ptal se Piers.
,,Její matka?" Ptala se Hermiona.
,,Obojí špatně." Řekla Susan.
,,Kdo tedy?" Ptal se Alastor Moody.
,,Její starší bratr jménem dle všeho Clinton Edgecombe." Řekla Susan.
,,Marietta měla staršího bratra?" Ptala se překvapeně Hermiona.
,,Ano a o dost staršího, ročník dle portrétu Abraxaxe Malfoye 71. Tedy o 8let od Marietty." Řekla Susan.
,,Nejsem si vědoma, že by nějaký Edcombe chodil do Bradavic. Já tou dobou, kdy ročník 71 nastupoval do Bradavic tam byla." Řekla Hestie.
,,To je tím, že ten Clinton nechodil do Bradavic, ale byl poslán do Kruvalu. Je to student původně z Kruvalské akademie." Řekla Susan.
,,Ten Kruval, je kde?" Ptal se Piers.
,,V Rusku, je to mezinárodní kouzelnická škola sídlící v Rusku." Řekla Hermiona.
,,Rusko, fajn, tedy bývalý Sovětský svaz, ten Clinton může být ostřejšího zrna než zbytek rodiny." Řekl Piers.
,,A ten Clinton ho přesvědčil k ochraně domu a ukázal mu také místo, kde byli ti nemrtví." Řekla Susan.
,,Takže to byla nádhera Malfoy co nás je poslal?" Ptal se Alastor.
,,Rozhodně, a ten Clinton mu řekl, že ty těla schrastil a že to byl on, kdo je magicky oživil. Starý Malfoy měl z něho radost, že umí tak černou magii užívat a dokonce lépe než Radll. Podle všeho Abraxax Malfoy mínil, že Radll neumí vytvářet dobře fungující nemrtvé. Řekl dokonce, že Tom Radll tím, že je míšenec nedokáže temnou magii ovládnout tak dobře, jako čistokrevný kouzelník. Auu slyšet to Volďa tak by Malfoy skončil na cucky jako trhající kalendář." Řekla Susan.
,,A ten Clinton vzal ty zombíky, tedy ty těla kde? Věděl to ten orangutan?" Ptal se Piers.
,,Ne, to mu Clinton nezdělil. Však pravděpodobně tam byli už delší dobu. Starému Malfoyi, však řekl, když se tu objeví bystrotrozoři nemá útočit, pokud nikdo nepoškodí zdi domu. Důsledně řekl, stačí cihla a spusťte pane Abraxasi Brutusi Malfoyi, ochranu domu. Jelikož na cihly domu bystrozoři nesáhli, tak se nic nestalo." Řekla Susan.
,,Vychytralé." Řekla Hermiona.
,,A ví něco víc o tom Clintonovi víc, ten orangutan?" Ptal se Piers.
,,Mám jeho velmi poctivý popis a pomocí jedné bystrozorky, jsem sestavila portrét toho Clintona." Řekla Susan a vylovila papír.
Vyndala kus papíru a něm byl portrét mladého člověka, který nápadně připomínal jednu osobu, kterou Hermiona znala. Tedy zběžně a málo, ale byl ten člověk jí poměrně známý. Byl to ten fotograf, který vždy chodil jako ocas za Ritou Holoubkovou. Jak se ještě jednou jmenoval?
,,To je přece Bozo, ten parapazzi. Lezl jako vocas za Ritou Holoubkovou!" Řekla Hestie, která ho poznala.
,,Také ta bystrozorka ho podle popisu starého Malfoye ihned poznala. Už se po něm pátrá v Denním věštci." Řekla Susan. Hestie hned popadla oběžník a napsala rychlý vzkaz. ,,Přivést na výslech z Azkabánu Ritu Holoubkovou."
A další oběžník vyletěl jak papírová vlaštovka z kanceláře.
,,Ritu si podám velmi ráda sama." Řekla Hermiona.
,,Klidně Mio, tu mrchu ti dám k obědu." Řekla sladce Hestie.
,,A co ještě Abraxax Malfoy kvíkal slečno Bonnesová?" Ptal se Alastor Moddy.
,,Ano já se totiž ptala proč on má portrét ve vile Edgecombeových, krom toho, že ten Auberon Edgecombe byl jeho přítel ze studentských let." Řekla Susan.
,,A co z něho vypadlo?" Ptal se Alastor.
,,Ten prevít a hlavně prevít Křiklan měli podíl na tom, že linie tohoto rodu pokračovala. Syn Auberona Edgecombea Herman a ten Clinton jeho vnuk jsou výsledkem lektvaru, který nalili také do Lillith. Nebyl z normálního pohlavního styku. Pravděpodobně kvůli jiné sexuální orientaci Auberona. U Marietty otce to bylo spíše jeho nemožnost mít děti, prostě byl impotentní." Řekla Susan.
,,A Marietta?" Ptala se Hermiona.
,,Měla jsem podobnou otázku na starého Malfoye také, ten však o Mariettě neměl ani ponětí, že existuje a podle něho je to parchant ženy Hermana, Zenobie. Prý jako čistokrevný kouzelník by si nedovolil míti ještě jedno dítě, které by se muselo dělit s prvorozeným o majetek. Názor Abraxaxe Malfoye předpokládám a další důvod proč dopadl Silver jak dopadl." Řekla Susan.
,,To se musí prověřit, možná proto slečna Edgecombeová byla v Bradavicích a ten Cliton by poslán do Kruvalu. Je známé, že tam se magie i ta černá probírá důkladněji. Neznamená to, že by to bylo špatně, ale je známo, že mnoho rodin Smrtijedů tam mělo svá želízka, jelikož pár let tu školu vedl Igor Karkarov. Podrazák a Smrtijed." Řekl zamyšleně Alastor.
,,Byla do Kruvalu poslána sova s dotazem na studijní výsledky Clintona Edgecombea." Řekla Susan.
,,A ještě něco z toho hippogrifího trusu vzešlo?" Ptal se Alastor Moddy.
,,Mnoho už ne, dále jsem se ptala, koho ještě viděl. Ale krom toho Clintona a pak bystrozorů a následně vaší skupiny dům nikdo nenavštívil. To trochu starého Malfoye mrzelo, že nemá kýženou pozornost. Takže se dá předpokládat ten fakt, že ten barák už je od doby konce bitvy neobydlen a Marietta pobývala s velkou pravděpodobností někde jinde. Domnívám se, že u svého bratra Clintona." Řekla Susan.
,,Úvaha dobrá, ale zatím nemáme pro to důkazy." Řekl Alastor.
,,A také ten Clinton z nějakého důvodu užívá jistě jiné jméno, Rita ho jinak než Bozzo neoslovila." Řekla Hermiona.
,,A dále jsem vyslechla Křiklana, to byla také věc s ním. Může mi někdo říci, který blbeček ho předtím vyslýchal?" Ptala se Susan.
,,To ti řeknu hned Susan. Cavendisch." Řekla Hestie.
,,Nakopněte ho za mne do slabin." Řekla Susan.
,,Proč, co pokazil?" Ptal se Piers.
,,Neuvědomil si, že Křiklan dokáže jako hodně zkušený lektvarista obejít a zmírnit účinky veritaséra. Křik si mlel co chtěl a zkreslil a vykreslil něco podle svého." Řekla Susan.
,,Cože, jak zmírnit a obejít veritasérum, to není přece možné." Ptala se Hestie.
,,Je, můžeš mluvit pravdu, ale pokud to sérum máte v sobě už poněkolikáté, tak umíte něco říci pravdivě, ale s tím, že mluvíte o něčem jiném a ne na danou otázku slečno Hestie. Hermiona mi dá za pravdu." Řekla Susan.
,,Ano, byl to takový můj poválečný výzkum. Jak moc dlouhodobě, v rámci pravidelných dávek, člověk schopen ovlivnit to co řekne. Zvláště, když má větší hmotnost. Tedy mírnou nebo velkou nadváhu, zkrátka menší nebo větší tlustoprd. Pomaleji se pak veritasérum vstřebává. Proto profesor Burne v lektvarech nejmocnější říká, že na obézního člověka musí být větší dávka toho lektvaru. Dávkování je důležité." Řekla Hermiona.
Alastor Moody zaúpěl. Zkurvené lektvary a zkurvené Veritasérum! A čert ať veme Grangerovou.
,,Fajn napíšu nová pravidla užívání tohoto lektvaru u výslechu." Řekla zlostně Hestie. O tomhle měla prdelajs povědomost.
,,A jak jsi ho tedy vyslýchala Susan?" Ptal se Piers.
,,Použila jsem nitrozpyt, tedy čtení myšlenek Piersi. Nabourala jsem se tomu pavouku do hlavy." Řekla Susan.
,,Vy umíte číst myšlenky?" Ptal se Piers.
,,Jo někteří kouzelnici a čarodějky to umí, ne všichni, já například Piersi ne." Řekla Hestie, ale ukázala na Alastora, Hermionu a Susan.
,,Voni jo, a předpokládám, že Bradavická armáda to skoro celá umí také, i když nevím kdo od koho se učil dřív. Vy jste také trochu mafie lidi." Řekla Hestie.
,,Já jsem se to naučila sama." Řekla Hermiona.
,,Mne naučil něco Neville, a ostatní jsem se doučila též sama. Však tak dobrá jako Nebelvírské trio nebo Draco Malfoy nedej božínku tady pan Moddy nebo profesor Snape nejsem ani zdaleka. Mít jeden z nich Horácia v pařátech tak ten by měl v mysli skutečně ďábla." Řekl Susan.
,,Kolik lidí z Bradavické armády umí nitrozpyt a nitroobranu?" Ptal se tiše Alastor Moddy a stekla mu kapka potu po čele.
,,Myslím, že všichni, jenom si nejsem jistá u sester Pattilových. Denis Crevrey umí jenom nitroobranu, ale jinak jsem si dost jistá, že to ovládají na jisté úrovni všichni z původního našeho spolku. Povětšinou jsme samouci co přijímali informace od ostatních." Řekla Hermiona.
,,Merde." Zaklel Alastor Moody. Potterův spolek je horší než hydra.
,,A poznal bych to, kdyby se mi někdo naboural do mysli?" Ptal se Piers.
,,Asi ne Piersi, mohu to však zkusit, snad ti nezpůsobím migrénu." Řekla Susan a pohlédla mu do očí.
,,Leggimes." Řekla tiše.
Susan se ocitla v zajímavém místě. Byla to místnost kde byly až ke stropu poličky se šuplíky různých velikostí a v čele místnosti stál malý stůl kde byl ten zvláštní výdobytek mudlovské technologie, počítač. Popošla tam pár kroků a chtěla se podívat co na té svítící obrazovce je. V tom však se ta místnost otřásla, jako by byla zemětřesení. Co to bylo? Pomyslela si Susan, když padla do kolen.
Zvedla se podívala se kolem sebe.
Šuplíky větší velikostí se vysunuly a z nich se vyvalila černá hmota. Susan se lekla. Tohle není možné, co je to u Merlina za věci? Ustoupila o kus dál k tomu mudlovskému vynálezu na stole a z té černé hmoty se utvořily postavy různé velikosti. Něco co vypadalo jako Dudley Evans v trenkách a podivných palčácích, dále tam byl muž podobný Harrymu, ale v bílém úboru a v bojovém postavení z nějakého bojového sportu z Asie. Pak tam stála hodně krásná žena v červených plavkách s hvězdičkami a s mečem v ruce namířeným na ní. A pak něco co vypadalo jako domácí skřítek v hábitu a podivnou zářící dlouhou hůlkou v ruce. A pak něco, co mírně připomínalo profesora Lupina, ale ten chlap měl uniformu policisty s namířenou na ní pistoli.
,,Vzdejte se slečno ve jménu zákona mysli Pierse Polkinse a vypadněte než budeme nucení použít donucovací prostředky." Řekl ten policista.
Susan Bonnesová byla šokována, nezmohla se na slovo a opustila mysl Pierse jak pára nad hrncem. Když byla zase u sebe, otřepala se jako mokrý pes a pisklavě řekla.
,,Piersi co jsi zač, u Merlina. Jak je možné, že ovládáš nitroobranu, právě si mě vyhnal z mysli. A kdo byli ti lidé tam u tebe!"
,,Cože?" Ptal se Alastor Moody a podíval se na Pierse a i od něho bylo slyšet Leggimes.
Susan čekala, že Moddy bude tvrdší. Pierse začne bolet hlava a bude co nevidět na kolenou. Však stalo se něco jiného. Piers se zamračil a křikl.
,,Padejte z mé hlavy vy dědku plesnivá."
Alastor Moddy doopravdy vypadl, ale jenom to, on se rovnou převrátil se židlí a s rachotem spadl na podlahu.
,,Alastore!" Křikla Hestie.
,,V pořádku." Řekl Alastor Mody otřeseně. Hrabal se na nohy a kouzelnickou hůlkou ukazoval přitom na Pierse.
,,Jonesová, tohle není mudla, to je kouzelník." Řekl Alastor Moddy totálně bílí ve tvářích.
,,He, ale to je možné, Alastore, tobě přeskočilo, Piers Polkins je ne kouzelník." Řekla Hestie.
,,Morgano, mudla Jonesová? Mudla co vidí kouzla, kouzelné tvory a ovládá nitroobranu nějakým zatraceně šíleným způsobem. Byl jsem zvalchován čtyřmi nasranými osobami a skřítkem. Obuškem, mečem, pěstmi, nějakým rozžhaveným zeleným předmětem a vykopnut z jeho mysli jako dělem. Takovou obranu mi nedal okusit ani Severus Snape, když jsem mu jako mladíkovi lezl do hlavy. Hodně divný mudla Hestie ten hoch je." Řekl Alastor Moddy.
,,To protože se jste se díval na mé sny vy starý parchante!" Křikl rozlobeně Piers.
,,Piersi ty jsi kouzelník?" Ptala se Hermiona a byla šokována tím co řekl Moddy.
,,Ne, jenom jak vy říkáte mudla. Já kouzla až na to, co tu používáte neznám. Nechodil jsem ani na tu vaší kouzelnickou školu." Řekl Piers.
,,Ale jak to, že ovládáš to, čemu mi říkáme nitroobrana, tedy ochranu mysli před cizí mýšlenkou?" Ptala se Susan.
,,He, co já vím, já jenom když si dávám dvacet nebo tluču špačky, zavírám oči a přemýšlím v mé komůrce přání. Najdu si tam vždy zábavu na dlouhou chvíli, třebas v autobuse a tak. Mne nebaví se dívat z okna." Řekl Piers.
Hermiona byla z toho Pierse Polkinse bezradná.
,,Piersi, děly se ve tvém okolí někdy divné věci, když nebyl v okolí Harry nebo jiný kouzelník?" Ptala se Hestie.
,,Netuším co divnou věcí myslíte slečno Jonesová." Řekl Piers.
,,Předměty změnily tvar, barvu nebo udělaly něco, co si sám chtěl, aby udělaly?" Ptala se Hermiona.
Piers dostal zamyšlený výraz.
,,Hm vždy jsem dostal v automatech na žvýkačky mojí oblíbenou s příchutí coca coly a mám děsnou kliku na nalézání drobných. To je však asi náhoda. Já doopravdy kouzelník nejsem." Pokrčil rameny Piers.
Hestie si promnula kořen nosu. Piers nepřivodil migrénu sobě, ale jí.
,,Fajn tak jinak." Řekl naježený Alastor Moody a přešel k Piersovi a podal mu svojí kouzelnickou hůlku.
Vrazil mu jí do ruky a skoro proti vůli mu ovinul kolem ní jeho prsty.
,,Pamatuješ si to kouzlo, kterým ráno Hestie přivolala ze skříně mapu Anglie?" Ptal se Alastor Moody.
Piers jenom pokýval hlavou.
,,Tak to zkus a zkus přivolat tu mapu k sobě." Řekl Alastor Moody a ukázal na mapu připevněnou na skříň špendlíky.
,,Ehm já doopravdy kouzelník nejsem, to bude nějaký omyl." Řekl Piers.
Alastor Moody měl toho kluka tak akorát dost a dal mu facku.
,,Tak to sakra zkus. Grangerovou si donutil k vykouzlení Znamení zla, tak zkus tu magii udělat ty Polkinsi a pořád se nevymlouvej." Řekl Alastor Moody.
Piers dostal růžovou do tváří. Namířil na mapu, máchl hůlkou jako Hestie a řekl ,,Acio mapa Anglie!"
Alastor Moddy možná tušil, že ten hoch je kouzelník, ale netušil jakou silou ten hoch je schopen kouzlit. Mapa přímo i se špendlíky vyletěla na něho, praštila ho do obličeje a špendlíky se rozletěly po místnosti a zabodly se do dveří kanceláře. Přišpendlily tam chudáka Susan Bonnesovou za její pracovní kostýmek.
To nasralo buldočka Lociku. Se štěkotem se vrhla na Pierse a vzala mu hůlku Alastora Moddyho jako by to byla kost a začala jí kousat v tlamě.
Alastor než se rozkoukal, tak Locice se podařilo hůlku rozkousat zlostí na dva kousky, vyletělo z ní pár posledních jisker.
,,Arrr! Ty psisko pitomé to není kost, ale kouzelnická hůlka." Zařval Alastor Moody.
Buldoček Locika nasadila znechucený pohled, přičapla na zadek a pochcala zbytek hůlky. To už bylo Alastora Mododyho moc, nejraději Lociku upekl v ohni místo králíka.
,,Nechte Lociku na pokoji, Moody, nebo z vás udělám pekingské prase." Křikla Susan a už mířila svojí vlastní hůlkou na Moodyho a mezi tím se osvobodila od špendlíků.
Alastor Moddy si uvědomil, že ačkoliv umí bezhůlkovou magii slušně, tak nemá takovou sílu jako s hůlkou. A čert ví, co umí neteř Amelie Bonnesové, členka Potterová spolku. Dneska má hodně velkou smůlu a ještě přišel strašlivým způsobem o hůlku.
Zvedl ruce nad hlavu, že nebude utočit, i když toho psa by si nejraději upekl na kajánském pepři s houbami.
,,Jak je možné, že jsi nikdy nedostal dopis Piersi od Bradavické školy?" Ptala se Hermiona.
Piers mlčel. V jeho hlavě běhala zběsilá myšlenka, já jsem jako Harry kouzelník! Jak to, že to nevím!
,,Piersi, kdy jsi narozený?" Ptala se Hestie, která nemohla uvěřit, že ten kluk je kouzelník. Kouzelník, který umí sám od sebe nitroobranu a umí se ubránit Cruciu, aniž by měl předchozí zkušenost. A hned třikrát a nechodil z nějakého záhadného důvodu do Bradavic.
Vysvětluje to také, že ustál dobře asistované přemisťování a nemotala se mu hlava a tak dál. Dost možná, kdyby ho to někdo naučil byl by toho schopen úplně sám.
,,29.února 1980, byl přestupný rok." Řekl Piers skoro automaticky jak to říkal porůznu na úřadech. Stále ponořen v myšlenkách, co právě udělal.
Hermioně se začaly otáčet kolečka v hlavě jako v dobře promazaném závodním autě.
,,Ten rok ten den nebyl! Rok 91 byl bez toho dne! 29.únor nebyl, takže svůj dopis nemohl dostat. První dopisy se posílají v den jedenáctých narozenin, pomocí kouzla Bradavické školy. Piers musel propadnout tím systémem a nikdo to nezaznamenal. Nikdo knihu studentů moc nekontroluje. Zapomenutý student, který měl nastoupit do Bradavic." Řekla Hermiona.
,,V tom případě se stala chyba v Bradavické škole. Kdyby to bylo doopravdy až na jedenácté narozeniny toho dne u Pierse?" Ptala se Hestie.
,,Až by mi bylo 44 let, já slavím narozeniny jednou za čtyři roky. Když je přestupný rok." Řekl Piers tiše.
,,Hodně špatný vtip, řeknu rovnou." Řekl nerudně Alastor Moddy.
,,A náhodnou dětskou magii Pierse pokládali za tu Harryho. Omyl jejich sousedství. Dva kouzelnici v jedné ulici nejsou zrovna mimo centra magického osídlení běžná věc, spíše vzácnost." Řekla Hestie.
,,Ty čidla dětské magie, jsou už děsně zastaralá Hestie, naposled se měnila když já byl děcko." Řekl naštvaný Alastor Moody.
,,Co se mnou bude?" Ptal se skoro šeptem Piers.
,,Dobrá otázka Piersi, na Bradavice a sedm let v nich už nejsi. Ale nějak tě do kouzelnické společnosti udat musíme. Takto bezprizorní nesmíš být. Tomu asi rozumíš." Řekla Hestie koukla na Alastora.
,,Ty jsi ztratil hůlku Alastore a Piers by si jí měl pořídit. Co kdyby jste si udělali procházku k Olivanderovi. Já to Vám zaplatím z peněz Ministerstva kouzel a tím, že nikde se nebudeš Alastore zmiňovat zatím o tom omylu z Bradavic." Řekla Hestie.
,,Beru, jenom ať si nevodí slečna Bonnesová sem to psisko. Tohle zvíře nemá zde co pohledávat." Řekl nevlídně Alastor.
,,Aby vás neubylo. Pojď Lociko, půjdeme do mé kanceláře. Když nás ten děda nemá rád." Řekla uražena Susan a odešla s Locikou z kanceláře.
,,Moody tohle si mohl si odpustit, hladíš štíra po prdeli." Řekla Hestie.
Alastor Moody se jenom zašklebil.
,,Hermiono mohla by jsi navštívit Bradavickou školu a paní ředitelku Lady Woodovou. Osvětli jí co nejlépe a nejmírněji situaci. Já tohle projednám s ministrem a podle toho se případně ještě za oběma osobami s Piersem podíváme." Řekla Hestie.
,,A po obědě ti Hermiono naservíruji za odměnu Ritu Holoubkovou a ty si jí budeš moci vyzkoušet vyslechnout jako pomocná bystrozorka, aby slečna Holoubková neměla keci, co tu děláš. Stejně musím vás nějak usídlit na ústředí bystrozorů, pod nějaký status, takže za ministrem musím stejně." Řekla Hestie.
,,Velmi ráda se drahouškem Ritou setkám." Usmívala se ďábelsky Hermiona a otočila se na patě svých tenisek a byla pryč.
,,A my vyrazíme do Příčné ulice." Promnula si ruce Hestie.
Piers byl stále tak trochu v šoku takže ani moc nevnímal co vše je v té magické uličce. Lezl do ní přes krb nějaké hospody. Pak na zadní dvorek té hospody a přes kamennou zeď, která se sama rozebrala a otevřela obloukový vchod do ulice, která byla plná lidí v těch hábitech. Piers tu zapadl, protože měl to erární oblečení od Philipuse. Takže si ho nikdo moc nevšímal a kupodivu ani Alastora Moodyho nebo Hestie Jonesové.
Zastavili se před krámkem ,,Olivanderovi hůlky a příslušenství od roku 308 n.l."
Piers si pomyslel co je to za koninu. Možná nebyl expert na dějiny, ale to tu byly ještě kmeny Keltů. Žádný stát, tak jak tu mohl stát obchod s hůlkami?
Hestie jim otevřela dveře a vešli do krámku.
,,Dobrý den pane Olivandere, nesu Vám zákazníky." Řekla do prostoru prázdného krámku Hestie.
Piers se díval kolem sebe. Byl to krámek podivný. Takový hodně staromódní, přeplněný regály s krabičkami různých barev. Popisky na kulatých nálepkách jako od kořenek jeho matky. Byl tu pult, stará kasa a zvonek. Piers přešel k němu a cvrnkl si na něj.
V tu chvíli se objevil za kasou doopravdy starý pán s vlasy jak cukrová vata.
,,Kdo si žádá moje služby tak urgentně, právě opravuji jednu nemocnou hůlku." Řekl ten stařík a podíval se na Pierse, pak na Alastora Moodyho a pak na Hestiie a zpět Moddyho.
,,Alastore, to bude tvoje 26. hůlka, co?" Ptal se zamračeně.
Alastor jenom zamračeně řekl.
,,Sežral mi jí pes."
,,Už ne hippogrif, ne smrtijed nebo kola motorky pana Blacka?" Ptal se potměšile pan Olivander.
Alastor Moody nasadil přímo výraz draka, který bude co nevidět plivat plameny.
,,A vy hochu jste mi povědomý z mých cest po kontinentě v roce 25, ale to by jste musel používat kámen mudrců a elixír z něho jako Nicolas a Pernella. Ta osoba rozhodně nebudete, předpokládám." Řekl Olivander.
,,A jako kdo bych měl být pane asi Olivandere?" Ptal se Piers.
,,Jistý velice úspěšný mladý kouzelník z Československa, pozdější bystrozorské eso a následně ministr kouzel osobně Josef Krtina." Řekl Olivander.
Alastor Moddy při tom jméně zbledl jako stěna a zapotácel se na nohách. To jméno ho děsilo víc než Lord Voldemort. Krtina byl král parchantů a nelítostný nepřítel, kterého nemiloval jak Brumbál tak Grindewald. Šli mu raději z cesty velkým obloukem.
,,Krtina, to bylo dědovo příjmení za mlada. Jelikož nikdo ho neuměl zde dobře vyslovit, tak si vzal jméno babičky a změnil se na Hitchense. Však on se narodil v roce 18 a zemřel minulý rok, a jsem si jistý, že asi kouzelník nebyl, on byl voják a legionář." Řekl Piers.
Alastor Moody se pokřižoval. Ten kluk možná je příbuzný s československým drakem Krtinou, který udělal z Grindewalda eunucha.
,,Hitchense, nějaký Bobby v tvém rodokmenu náhodou není mladý muži?" Ptal se Olivander poplašeně.
,,Jo myslíte mého pra čert ví kolikrát dědu. Ten měl velkostatek v Derby a obří voly, jak mi vyprávěla moje maminka jako malému?" Ptal se Piers.
,,Tak to nevím, ale nebyla jeho žena jména Isla nebo Iola?" Ptal se Olivander.
,,Pra čert ví kolikrát babička Iola. Jasně že byla jeho žena, babička Eugenie má její portrét doma. Ona se vždy tak krásně jako Mona Lisa usmívá. Připadala mi vždy tak tajemná a krásna, jako princezna." Řekl Piers.
Alastor Moddy se znovu pokřižoval. Ale ne, ten kluk má v rodině Blacka. Iolu Blacková, co byla vyhozena z rodiny protože zdrhla s mudlou. Nějakým Bobby Hitchensem, zemědělcem a statkářem.
Krtina a Black z matčiny strany možná. Pak se nedivme, že ten kluk má v sobě magii.
,,A z tatínkovy strany máš jaké jména?" Ptal se usměvavě Olivander.
,,Babička z tatínkovy strany se jmenovala Colleové, její maminka řídila kdysi sirotčinec v Londýně, a pak myslím, že táta zmiňoval prababičku Radllovou z Malého Visánku ve Wildshiru, ale další lidi z rodokmenu neznám." Řekl Piers a pokrčil rameny.
Viděl však, že Alastor Moddy zesinal, Olivander se drží křečovitě pultu a Hestie pobledlá se drží kliky krámu jako záchranného kruhu.
,,Řekl jsem něco špatného?" Ptal se Piers.
,,Ne nikoliv." Řekl rychle Olivander a v duchu si pomyslel, že tohle je z části příbuzné s Krtinou, Blacky a Tomem Raddlem, kombinace sama o sobě na zabití.
,,A podle slečny Hestie, pana Moodyho, Hermiony a Susan jsem kouzelník. Kouzlil jsem, ale dnes poprvé. Tedy možná jsem kouzlil už dříve, ale považovali to za kouzla Harryho Pottera, který bydlel u nás v Kvikálkově přes ulici, pane Olivandere. Takže si mám podle slečny Hestie na útratu Ministerstva kouzel pořídit kouzelnickou hůlku." Řekl Piers.
Olivanderovi vylétlo obočí k jeho vatovým vlasům. Nejprve se musel vzpamatovat ze šíleného podhoubí toho hocha a teď přijde s takovým dalším šokem pro něho.
,,A vy jste nedostal dopis mladý pane?" Ptal se Olivander.
,,No narodil jsem se 29.února roku 80, pane Olivandere a slečna Hermiona Grangerová přišla na to, že v roce 91, tento den nebyl, protože nebyl přestupný rok a proto mi nějaký pošahaný systém té Bradavické školy neodeslal zvací dopis. Stalo se to někdy pane Olivandere, že někdo byl kouzelník a nepřišel mu dopis a byl kouzelník jenomže byl narozen 29.února?" Ptal se Piers.
,,Nejsem vědom mladý pane. Možná však takový lidé existují a vůbec o nich nevíme." Řekl zamyšleně pan Olivander.
,,Dost blbá chyba pro nás chudáky z 29.února." Řekl trochu Bradavicemi uražený Piers.
,,No stalo se mladý pane, hlavní, že jste byl nalezen. Ty Alastore počkáš, protože urážíš tím svým nedbalým nakládáním mými výrobky můj obchod." Zamračil se Olivander.
,,Promiňte pane Olivandere, tomu incidentu došlo kvůli mne. Pan Moody mi půjčil svojí hůlku, aby si ověřil co jsem zač a já omylem přišpendlil tou magii jednu slečnu na dveře a její pejsek, fenka zaútočila na obranu své paničky. Vzala a rozchroustala tu hůlku. Klidně mu dám přednost." Řekl Piers a ustoupil od pultu.
Olivander zamrkal nad tím mladým mužem, ale řekl.
,,To je velkorysé od vás mladý pane, ale tento chlap mne uráží už roku 72. Jeho hůlky rychle opouští svět živé magie. 26 hůlek je moc. Jak se vůbec jmenujete?" Ptal se Olivander.
,,Omluvte mojí nezdvořilost, jsem Piers Harold Polkins." Řekl Piers.
,,Aha, tak pane Polkinsi jste prvák nebo levák?" Ptal se Olivander.
,,Pravák, ale umím něco napsat i levou, když na to přijde, na co je to důležité pane Olivandere? A proč jste se ptal na jméno Hitschins a prababičku Iolu?" Ptal se Piers.
,,Protože ta byla kouzelnice pane Polkinsi a za mlada byla jména Iola Blacková, jistě vám jméno Black známé bude, když jste vyrůstal v blízkosti Harryho Pottera. A většinou vaše ruka jenž píšete, je vaše dominantní a tím i hůlková. Proudí v ní více magie." Vysvětil Olivander tomu mladému muži.
,,Aha vy myslíte toho pana Blacka co má motorku a Amazonku z Jižní Americky, o kterém se zmiňoval Harry. Ten Sirius Black, který byl v kriminále? Ten, že je můj vzdálený příbuzný?" Ptal se Piers.
,,Pravděpodobně, takže pravá?" Ptal se Olivander a podíval se kolem sebe a vyšplhal na svůj asi vysoký věk po žebříčku čile nahoru a sundal jednu krabičku kterou když otevřel tak v ní byla hůlka z světlého dřeva s vyrytým znakem listu.
,,Akcie třináct a půl palce a blána z ostrohřbetého draka. Jen si jí vezměte do ruky a když vám sedne v ruce zkuste s ní máchnout. Akacii totiž měl původně tady Alastor." Řekl Olivander.
Piers jí vzal do ruky, ale zdála se mu studená jako led. Máchl s ní, ale nic se nestalo.
,,Ne, neslučitelné, musím zkusit na vás něco jiného tedy. Pravděpodobně nejste pro toto dřevo dobrý kandidát, ale pro to co měl Alastor v jádru své hůlky." Řekl zamyšleně Olivander a šel za roh a sáhl do spodní poličky regálu.
,,Borovice třináct palců, jádro z pera fénixe." Řekl Olivander a otevřel jí před Piersem. Ten vykulil oči, když uslyšel, slovo fénix. Oni ti bájný ptáci existují?!
Vzal jí do ruky, ale cítil to samé jako u té předchozí.
,,Ne pane Olivandere. Je ledová jako mrtvola." Řekl Piers.
,,Vidím pane Polkinsi u vás cit pro magii hůlek. To velmi krásná vlastnost." Řekl Olivander a šel pro další krabičku.
Piers měl v rukou hůlku z anglického dubu pak následně buku, černého ořechu, vlašského ořechu, lípy, ebenu, ale pořád nic. Piers začal být z toho otrávený.
Pak Olivander přinesl z nějakého záhybu svého rozsáhlého krámu jak se zdálo hodně prachem zašlou krabičku velmi světle zelené barvy.
,,Málem bych zapomněl na tu chuděrku, která patřila do krámu jednoho mého zemřelého kolegy z Východní Evropy. Vám pane Polkinsi to jméno asi moc říkat nebude, ale Gregorvisch byl uznávaný výrobce hůlek, ale doplatil na svůj charakter a chlubivou povahu." Řekl Olivander a otevřel krabičku.
,,Dřevo z třešně a blána srdce z Rumunského železnobřichého draka, třináct palců." Řekl Olivander a doplnil.
,,A ta třešeň byla z háje třešní z rodné země předpokládám vašeho dědy. Z Československa. Možná vaše kořeny jsou tím, co tuto hůlku vábí k vám." Řekl Olivander.
Piers pokrčil rameny a vzal do ruky tu hůlku, která byla taková podle něho hodně v teplém tónu skoro červená. Však jakmile jí uchopil projel jím pocit, že se ocitnul parném slunci srpnového odpoledne.
,,Máchněte s ní, jestli cítíte v ní teplo a padne vám do ruky, pane Polkinsi." Řekl Olivander, protože viděl, že na rozdíl od minulých hůlek ten hoch něco v té hůlce cítí.
Piers tedy utvořil kroužek kolem svojí hlavy.
Lawrence Olivander v té chvíli netušil co se stane, ale rozhodně nečekal ohnivý kruh rudě červeného magického ohně podobného tomu jaký produkují draci. Díky bohu nepálil, jinak by měl po svých vlasech.
,,Zkuste nějaké kouzlo, pane Polkinsi." Řekl Olivander.
Piers nechtěl zase někoho přišpendlit tím že něco přivolá. Vzpomněl si na kouzlo, které viděl u Hermiony Grangerové. Když posílala zprávu Harrymu. To divné zvířecí kouzlo v Latině. Ta vydra byla moc hezká přišlo Piersi. A Hermiona se přitom tak krásně tvářila. Kéž by se někdy v budoucnu tvářila tak i na něho.
,,Expecto Patronum!" A napodobil pohyb hůlky Hermiony a nasadili ten úsměv.
Alastor Moody div nespadl na prdel, Hestie se přimáčkla na dveře a Olivanderovi spadla brada.
Nejen, že tento skoro kouzelník zná to kouzlo, čert ví jak, ale umí ho použít, i správné máchnutí hůlky a pak se mu ještě povede. Bylo to na infarkt.
Z hůlky Pierse se vynořil mrak bílý jako sníh a spadl na zem, kde se objevil obrovský pes. Hestie nebýt toho, že měl málo srsti, by řekla je to vlk. Ale asi ne, spíš nějaká rasa tomu podobná.
Piers se jenom usmíval. Možná nemůže mít doopravdického psa, ale toho magického ochránce jak říkala Hermiona, jo. Príma.
Pes hlasitě zavyl na celý krám, až Lawrencovi Olivanderovi přejel mráz po zádech.
Dirk Cressewell hleděl na Bradavickou ředitelku Lady Camilu oa tvářil unaveně. Zaprvé se mu dostalo zprávy ohledně velikosti toho obludného kriminálního zločinu a zadruhé případ kouzelníka, který nenastoupil do Bradavic díky chybě systému Bradavické knihy studentů. A ten kouzelník doslova zvedal mandle bystrozorům na Ministerstvu bez předchozího kouzelnického vzdělání. Neslýchané a neviděné i podle mudlorozeného kouzelníka jako byl Dirk Cressewell.
,,Můžete mi prosím vás paní ředitelko vysvětlit, jak tomu došlo, že mocný kouzelnický artefakt jako Bradavická kniha kam se zapisují magii nadaní kouzelnici a čarodějky opomenula kouzelníka a nikdo doopravdy nikdo tomu nevěnoval pozornost?!" Zavrčel zlostně.
Ředitelka Bradavic byla z toho celá rozpačitá. Ano věděla o knize, věděla jak funguje a dokonce jí měla na stole. Byla to stará v hovězině vázaná bichle velikosti asi jako jinak největší knihy takto vázané a to ,,Ďáblovy bible" a pocházela už z dob zakladatelů Bradavic. Primárně sloužila k nalezení studentů pro tuto školu na Britských ostrovech a postupem času jí ředitelé Bradavic trochu upravili, jak se měnilo politické rozložení Velké Británie. A ano nalezla v ní i jméno Piers Polkins a kupodivu v ročníku narozených 79 -80, ale to jméno jako by nikdy nebylo viděno nebo slyšeno. Bylo tam jenom napsáno s datem narození.
,,Já touto dobou Dirku Cressewelle zde nebyla, ani jako zaměstnanec, takže nemohu řádně toto posoudit. Pozvala jsem Minervu, ta se u toto korespondenci starala a minimálně u pana Pottera pochybila. Budu od té ženy žádat vysvětlení." Řekla Camila Woodová.
V tu chvíli se ozval portrét profesora Armanda Dippeta.
,,Madam slyším správně, on byl vynechán při zápisu student?" Ptal se.
,,Ano profesore Dipette, našli ho náhodou až po devíti letech." Řekla Camila.
,,A ten student byl v knize na příslušném místě?" Ptal se pro změnu profesor Phinias Nigelus Black.
,,Ano, však byl narozen v den přestupného roku a ten den v roce 1991 nebyl." Řekla Camila.
,,To možná, ale je povinností ředitele školy nebo zástupce ředitele, jednou za měsíc kontrolovat knihu samotnou a jména zadaná pro ročník .Když se tam nachází jméno, které nebylo řádně odesláno, tak ten zvací dopis odeslat." Řekl profesor Armando Dippet.
,,Tak, tak, tak, já sám jsem často knihu takto kontroloval a takový případ jsem věru měl. Mladá čarodějka, která byla narozena v tento datum. To se na to ten parchant Albus Brumbál vykálel? Víte jaké nepříjemnosti mohl tím způsobit. Pokud kouzelník a čarodějka jakýmkoliv způsobem neprojevuje svoje magické schopnosti, tak může vzniknout ta nepříjemnost s jménem obscuriál. To by bylo velmi zlé!" Řekl Phinias Nigelus Black.
,,Pane profesore Blacku mohu Vás ujistit, že tento kouzelník obscuriál není. Na ústředí bystrozorů a Ministerstvu kouzel máme pro tyto případy zavedená čidla, a ty ho nehlásily. Ten mladý muž prováděl v omezené míře jednoduchá kouzla neverbálně a bezhůlkově aniž by si toho byl řádně vědom. A také se naučil sám od sebe nitroobranu, tak silně, že vyhodil ze svého myšlení Alastora Moddyho, když se tam pokoušel vlézt. Pozoruhodný výkon." Řekl Dirk Cressewell.
,,Neslýchané, aby někdo uměl nitroobranu, takovýmto způsobem." Řekl profesor Black překvapeně.
,,Podle toho co jsem si vyslechl od vedoucí bystrozrského oddělení slečny Jonesové, tak s velkou pravděpodobností pane profesore Blacku, je tento mladý muž potomek vašeho rodu skrz jistou Iolu Blackovou, mimo jiné." Řekl Dirk Cressewell.
,,Iola! Má nejmladší sestra, co si vzala toho vesnického burana!" Křikl z toho portrétu rozčíleně profesor Phinias Nigelus Black.
Dirk se překvapeně na ten portrét podíval. Nebylo mu řečeno, že Iola, je rovnou mladší sestra bývalého bradavického ředitele Phiniase Nigeluse Blacka!
,,Bylo mi řečeno, že z matčiny strany má jméno Hitnchens a Krtina, pravděpodobně je příbuzný i s ministrem kouzel Slovenské republiky Marcelem Kritinou a bývalým ministrem Československa a bystrozorem Josefem Krtinou, jeho děda je z české kotliny dle Hestie." Řekl Dirk Cressewell.
Profesor Phinias Nigelus Black nasadil výraz hrůzy, když slyšel příjmení Krtina a to samé Armando Dipett a ostatní bývalý bradavičtí ředitelé si mezi sebou začali šuškat a pakovat se z ředitelny jako by měla být evakuována škola.
,,S tím mladým mužem raději zadobře, jakmile v tom je Krtina, tak ohýnek neplápolá daleko. A je to jisté, že je z těchto rodů?" Ptal se Armando Dippet.
,,Moody byl šokován z toho. Požádal toho mladého muže, aby to nechal ověřil léčitele kouzlem a léčitel Bulstrode provedl kouzlo na určení mladíkových předků na několik generací dozadu. Na výsledky se zatím čeká." Řekl Dirk Cresswell.
,,Nebylo by poprvé kdy po několika generací mudlů s magickými předky se objeví kouzelník." Řekl Armando Dippett.
V tom se ozvalo zaklepání.
,,Dále." Ozvala se Camila.
Do ředitelny vstoupila Minerva McGonagolová.
,,Mohu vědět o co se jedná, že jsem rušena v hodině?" Ptala se důležitě.
,,Je to důležité Minervo a tak se raději posaďte." Řekla Camila.
Minerva McGonagolová se posadila do křesla pro návštěvy v ředitelně.
,,Tak Minervo, od kdy jste to byla to vy, kdo rozesílal zvací dopisy a kdo je uveden v knize budoucích studentů Bradavic?" Ptala se Camila.
,,Dopisy se většinou rozesílají sami." Řekla Minerva.
,,Jak sami, nikdy za mne tomu tak nebylo!" Křikl z portrétu profesor Black.
,,Albus, tedy Albus Brumbál, v roce 56 vylepšil o jedno kouzlo Bradavickou knihu nových studentů tak, že se mi vždy na stole objevil dopis a připravená obálka s nadepsanou adresou. Já jsem jí už pak jenom podepsala a odeslala poštovní sovou. Možná jsem to měla zkontrolovat, no u Harryho, ale byla jsem zaneprázdněna prací a následně na dovolené, také jsem si zasloužila volno na mé nervy." Řekla Minerva.
,,A nahlédla jste někdy do Bradavické knihy Minervo?" Ptala se Camila.
,,Jenom minulý rok." Pípla tiše Minerva.
,,A důvod byl jaký?" Ptal se Armando Dippet.
Minerva se začervenala.
,,Na vlastní pěst jsem hledala otce Nevilla Longbotoma a zjistila jsem, že ten má dva mladší nevlastní bratry a chtěla jsem vědět, jestli ti jsou kouzelnici. No jsou oba dva." Řekla tiše.
,,A jinak jste do té knihy se ani nekoukla?!" Zvýšil hlas profesor Black a byl rudý zlostí jak přezrálé rajče.
,,Ne nebylo třeba, to kouzlo Albuse Brumbála fungovalo tak jak mělo." Řekla Minerva.
,,Drahá profesorko McGonagolová, vy jste díky Brumbálovi tak zpohodlněla, že jste mu věřila první poslední a i to, že jeho kouzla jsou bezchybná a on také. Co jiného na to říct, ale vy jste tak důvěřivá vůči této osobě až to hezké není! A blbá!" Řekl Dirk Cressewell.
,,Co prosím, Cressewelle…" Dál se Minerva McGonagolová nedostala.
,,Nejsem váš student profesorko McGonagolová, jsem dospělý muž a ministr kouzel. Uvědomte si to, než mi budete číst nějaké pubertální levity z mé historie. A vaše nekompetentnost způsobila nejeden malér na této škole. Mám vám připomenout pana Snapa, Pottera a mohl bych pokračovat dál. Kašlala jste na výchovu vám svěřených studentů v rámci povinností kolejní ředitelky. Já bych si dovolil říci, že jste si pěstovala image své profesorské kariéry, zář a pověst u Albuse Brumbála. Zapomněla jste na úlohu kolejního ředitele a zástupce ředitele vám svěřenou. Díky vám a Brumbálovi se nedostalo jednomu a možná více studentům vůbec pozvání do Bradavic. Základní co měli zjistit, že jsou vůbec kouzelnici či čarodějky a mají magické nadání, které je potřeba rozvíjet. Že vám není stydno, že jste takový ignorant a tolik věcí jste opomenula." Mluvil výhružně ministr kouzel.
Profesor Black možná nebyl fanoušek mudlorozených kouzelníků, ale tento Cressewell měl pravdu pravdoucí. Na tom se nedalo nic točit a nebo vrtět. Souhlasně přikývl, že s tímto mužem souhlasí.
Minerva McGonagolová se skrčila v křesle jako by koukala na hororový film.
Camila tu knihu otevřela a po nazpět začala listovat ročníky.
,,Fajn máme tu holčičku nějakou Jullii Pareiovou, ročník 96, ta je narozená v tento den. Má kliku, že to bylo zjištěno a budu moct ty kouzla Brumbála zrušit a dělat to postaru." Řekla Camila a listovala dál.
,,Pak nějakého Izáka Filla, ročník 92, šťastný to chlapec." Usmála se Camila a šla ještě dál do minulosti.
,,Musíme nutně kontaktovat co nejdřív slečnu Charlottu Mallony, ta má nastoupit už tento rok. Ta je ročník 88." Řekla zachmuřeně Camila a listovala dál.
,,Čert ví, je klika, že nikdo v roce 84 se nenarodil 29.února." Řekla Camila a listovala dál.
,,Ano v ročníku 91, měl nastoupit pan Piers Polkins, ale díky Brumbálovi hlouposti nenastoupil." Řekla Camila.
,,Ten mladý muž se jmenuje Piers Polkins?" Ptal se profesor Armando Dippet.
,,Ano, ten mladý muž nadzvedává jako pomocný pracovník celému ústředí bystrozorů mandle a odhalil mnoho chyb ve starých případech. Ne vše co bylo pokládáno za práci Smrtijedů jí je. Nehledě na to, že pomáhá s případem kolem smrti Roderika Lestrenga, Arabelly Figgové a minimálně deseti dalších lidí, podle nálezů. Jo nesmím zapomenout na krádež století přes 60 tiscí galeonů. Ten hoch a slečna Grangerová jsou pro vedoucí bystrozorského oddělení jak se sama vyjádřila poklad a diamanty, výkonější než většina bystrozorů ve vyšetřování." Řekl Dirk.
Potrét Armanda Dippetta se předklonil v portrétu až měl nos přilepený rádoby na sklo a podobně i Phinias Nigelus Black. Profesorka McGonagolová vykřikla.
,,60 tisíc!"
,,Ano přesnou částku nemohu říci, ale je historicky největší případ krádeže v trezorech Gringottoské banky a od starých rodu dalo by se říct. Longbottom, Digorriovi a Prewettovi, a ještě další kouzelnici a čarodějky. Skutečně gigantický zloděj nám tu řádí. Nebýt mladého pana Polkinse, bychom si ani ty případy nespojili natož abych věděli další stopy. Jeho logika šlape na paty i Moodymu, kterého ten případ tak zaujal, že i když je na rentě tak se též podílí a i slečnu Grangerovou. Mám před tím mladým mužem respekt, schytal od pomatené Augusty Longbottomové tři Cruciáty, přesto jí dokázal zpacifikovat a skoro ihned vyskočil na nohy byl schopen popsat situaci ke které došlo. Který kouzelník to dokáže? Já ne." Řekl Dirk Cresswell.
Portréty bývalých Bradavických ředitelů byly stále jako malé děti přilepené na okraj svých obrazu a Minerva McGonagolová byla bledá jako stěna.
,,Ale máme problém, v roce 76, je nějaká slečna jménem Chloe Elieviová, která nedostala dopis, také, kvůli svému datu narození. Dále je tu problém s rokem 68, kdy měl nastoupit nějaký Walence Bromley, též nenastoupil, kvůli svému datu narození. A v ročníku 60 se nachází pan Gilbert Lancy, který také nedostal svůj dopis. A také v roce, kdy to všechno začalo tedy 56, měl být u zařazování …" Camila Woddová se zastavila a vykulila obě oči. To přece nemůže být pravda, ne? Někdo by to musel poznat ne?
,,Kdo tam je?" Ptal se Dirk Cressewell.
,,Albert Finch, to je přece otec mladého pana Justina Finch-Flechlieho a přítel mého muže. Doopravdy Minervo McGonagolová jak jste mohla být tak laxní a nic si neověřovat z toho a to i adresy? Byla to vaše povinnost." Řekla o tón zlostněji Camila.
,,Ale Albus…" Dál se Minerva McGonagolová nedostala.
,,Nevymlouvejte se na Brumbála, nekašírujte vlastní neschopnost se podívat do knížky a přečíst pár řádku profesorko McGonagolová! Tihle lidé měli dostat dopis z Bradavic a jistě několik dalších jedinců mezi nimi pan Potter od svých zákonných zástupců měli dostat lepšího zacházení. Měla jste se dívat na adresy dopisů! Co je na nich napsáno, v jakých podmínkách děti žijí a jestli je to pro ně vhodné prostředí. Jestli to nejsou přístěnky pod schody, půdy, slumy, poslední pokoj v dětském domově s pochybnou pověstí nebo stodola či psí bouda. Nic, nic jste pro ně neudělala. Doufám, že se alespoň cítíte vinna, že jste byla vůči budoucím studentům byla tak lhostejná!" Zvedl hlas Dirk Cressewell.
V té chvíli vypadala Minerva McGonagolová staře a sešle.
Bývalý ředitel Bradavic Phinias Nigelus Black si říkal, že tento mudlorozený kouzelník není špatná volba ministra kouzel. I když má nicotný původ, má ostré lokty a výborné vyjadřovací schopnosti. Vyjádřil se naprosto přesně. Začal mu imponovat. Ten nenechá sebou zametat jako Popletal.
,,Ano." Řekla tiše Minerva McGonagolová.
,,Lady Woddová, mohu vědět, koho teď posíláte za mudlorozenými kouzelníky a čarodějkami a jejich rodinami, aby jim řekli o jejich nadání?" Ptal se ministr kouzel.
,,Od začátku roku důsledně plní tuto povinnost, bohužel s tímto poničeným artefaktem Bradavické knihy, slečna Agnes Limbrerková a případě nemoci jí má zaskakovat Batesba Bablingová. Probíhá to bez komplikací. Vyskytl se případ, jenom když chlapec byl v péči otce, který byl vozíčkář a využíval ho jako pomocníka v domácnosti. Otci jsme sehnali pomocnou sílu do domácnosti ve spolupráci Ministerstvem kouzel, tak aby mohl chlapec chodit řádně do Bradavic a nestrachovat se o svého otce. Je to podle Agnes velmi chytrý a milý chlapec se zájmem o historii. Bylo by škoda, aby nechodil do Bradavic." Řekla Camila.
,,A do normálních rodin, kouzelnických nebo smíšených rodin kontrolujete adresy, kam se to odesílá?" Ptal se Dirk.
,,Jistěže, sama na to dohlížím, i když by to měla mít na starosti nejprve Ponoma pak Raynold, ale připadá mi to jako práce pro ředitele školy ne zástupce." Řekla Camila.
,,Konečně něco dobrého na tom celém." Řekl mírněji Dirk Cressewell a otočil se na Minervu.
,,A vy profesorko McGonagolová, dostanete úkol. Ve společnosti tady paní ředitelky napíšete dopisy o sjednání osobní schůzky s osobami, které nedostali dopis a navštívíte je. Vy sama se jim omluvíte za vámi spáchané chyby! Jasné! Za to, co jste jim zavinila a jak jste je možná dokonce poškodila. A dáte mi z těchto omluv jako důkaz vaše vzpomínky. Dokud nebude ten úkol splněn, bude u mne na stole ležet papír, který by vás mohl šupito presto poslat do Azkabánu, je vám to jasné profesorko McGonagolová? Těch vašich pochybení už je moc." Ptal Dirk Cressewell
,,Ano." Pípla Minerva McGonagolová.
,,Uvidímě se Minervo večer zde. Teď jděte." Řekla Camilla Woddová a měla té ženské po krk.
Minerva McGonagolová doslova vzala z ředitelny roha.
,,Lady Camilo, jak dlouho bude trvat, než kouzla, která na knihu umístil Brumbál dokážete zničit a uvést to do stavu před rokem 56?" Ptal se Dirk Cressewell.
,,Hm musím tomu přijít nejprve na kloub co Brumbál s tou knihou provedl, aby takto to automatizoval a ten proces vrátit bez poškození knihy. Však vynasnažím to do příštího školního roku zajistit." Řekla Camila a listovala knihou zpět.
,,Pane ministře Cressewelle a paní Lady Woddová, mohu se zeptat, jak hodláte pana Polkinse a další zapomenuté studenty Bradavic řešit?" Ptal se Armando Dippet a bylo mu těch lidí nesmírně líto.
,,Mám jenom chabou představu profesore Dippete, ale hodlám jim případně nabídnout i soukromého učitele magie a případné dodělání NKÚ a OVCÍ, ale bude to čistě jejich rozhodnutí." Řekla Camila Woodová a dodala.
,,Na útratu školy. Je to další bota Bradavic."
Smutně povzdechla.
,,Tu botu způsobil Albus Brumbál a Minerva McGonagolová, nikoliv Bradavická škola, Lady Woodová."Ozval se Phinias Nigelus Black a pokračoval.
,,Já bych to nechal zaplatit je! Pozůstalost po Albusi Brumbálovi má ve svém vlastnictví jeho bratr a Minerva McGonagolová není žádná chudá čarodějka, ale slušná dědička po rodině, jestli mne má paměť neklame."
,,Dobrý nápad, ale domnívám se, že Alberthof Brumbál, to co zdědil investoval do znovu výstavby Prasečího rypáku po tom Zložáru na jaře. Však Minerva má na tom královský podíl, takže je spoluviník a ten člověk, který by měl zaplatit učitele pro případné zájemce o magii z řad těchto nebožáku, minimálně pana Polkinse, protože on o to jasně jeví zájem z prvního pohledu." Řekl Dirk Cressewell.
,,Hm na tu putyku jsem zapomněl pane ministře Cressewelle, omlouvám se, v tom případě jenom tedy Minerva McGonagolová má prostředky na placení." Řekl Phinias Black.
,,Projednám to dnes s panem Polkinsem a uvidíme co řekne. Zatím se loučím a přeji příjemný zbytek dne vám všem." Řekl Dirk Cressewell a zmizel krbem na Ministertvo kouzel.
,,To byla tedy návštěva za všechny prachy. Ještě, že se na to přišlo. Takový průser v řadě průserů. Já se tady z toho hnoje po Brumbalovi snad nevyhrabu. 29.únor je nešťastný den." Řekla Camila Woodová a šla si uvařit čaj.
,,Lady Woodová jste tu rok ani ne, však vy cestu z toho najdete. Doopravdy pracujete pilně na nápravě. Cením si vaší dosavadní snahy." Řekl profesor Armando Dippet.
,,Máte toho hodně." Přiznal i Phinias Black.
,,Vašeho komplimentu si cením." Řekla Camila než odešla z ředitelny do osobních komnat si trochu odpočinout.
Dirk Cressewell vylezl z krbu ve své kanceláři a viděl, že něho čeká Alastor Moody, s kyselým výrazem ve tváři a léčitel ve službách bystrozorského oddělení Robert Bulstrode, který je bledý skoro jako jeho plášť.
To asi nebudou krásné zprávy.
,,Tak co pane ministře jak jsi pochodil v Bradavicích?" Ptal se Alastor Moody.
,,Řeknu to tak, Albuse Brumbál, byl blbý a zapomněl na přestupný rok a Minerva McGonagolová laxní lempl, která věřila Brumbálovi i jeho neexistující pihu na prdeli. Máme dalších několik kouzelníků od roku 56, kdy to začalo do roku 88, kteří měli a nenastoupili díky tomuto pochybení do Bradavic. Pěkné nadělení pánové." Řekl Dirk Cressewell.
,,Ono je jich víc?" Ptal se tiše Robert Bulstrode.
,,Ano pane léčiteli Bulstrode, je jich víc." Řekl nevesele Dirk Cressewell.
,,No doufejme, že nebude nikdo z nich obsuriál." Řekl Alastor Moody povadle.
,,Jinak už s toho hodím šavli." Doplnil Robert Bulstrode.
,,A výsledky genealogického léčitelského kouzla?" Ptal se Dirk Cressewell.
,,Toho mladíka byl považoval já za mou noční můru, kdybych měl být jeho protivník, pane ministře." Řekl Robert Bulstrode.
,,Proč to?" Ptal se Dirk.
,,Má v sobě krev Blacka, jeho biologický pokrevní praděd je sám Josef Krtina osobně, jeho prababička z otcovy strany je sestra otce Toma Radlla alias Lorda Voldemorta. Ten mladý muž má velmi děsivý rodokmen" Řekl Robert Bulstrode a otřásl se jako mokrý pes.
,,Pravnuk Krtiny, jak je to možné. Je známo, že měl jenom syna Marcela." Řekl Dirk Cressewell, který se na to zeptal paní rektorky Táborové.
,,Jeho děd, zcela jistě moták, je syn Josefa Krtiny a nám neznámé mladé čarodějky Anežky Fialkové. Ne dítě z manželského lože a podle úmrtí té ženy, sirotek, o kterém Krtina snad ani nevěděl. Asi to bylo jenom krátké seznámení v jeho mládí. Ne jeho pak manželský vztah z Marii Krtinovou a Wolfovou, ze kterého vzešel Marcel Krtina. Těžko uvěřitelné, ale známe své Merlinovské. Občas každý má choutky jako mladý na děvčata a nedrží se vždy zásad počestného kouzelníka." Řekl Robert Bulstrode.
,,Čert ví co se tenkrát událo. Lavrence Olivander však měl pravdu, že se mu podobá. Nalezl jsem knížku ve své sbírce, kde je toho draka fotka z roku 20, a ten Piers Polkins se mu podobá ksichtem." Řekl Moody a dodal.
,,Však to, že je potomek Ioly Blackové Hitschnsové je též pravda. Je to jeho prapraprababička a bylo mi zděleno, že v rodinném vlastnictví má její portrét. Phinias Nigelus Black vyletí z kůže." Řekl Moody.
,,Ten už vyletěl a přilepil se na sklo svého portrétu." Řekl Dirk Cressewell.
,,Mohu ještě na něco upozornit u toho mladého muže?" Ptal se Robert Bulstrode.
,,Na co?" Ptal se Dirk Cressewell.
,,Zaprvé,toho člověk neobčůrá, když na něho použije léčitelské termíny v latině. Docela slušně ten jazyk ovládá. Pravděpodobně ho vyučovali na té mudlovské škole, kam chodil místo do Bradavic. A po té nehodě s tím mudlovským vozem má nízký práh bolesti. Jeho zranění, která mi popsal byly poměrně závažná, ale vylízal se za pomocí těch doktorů bez velkých problému, jenom má nějaké železo v noze jak sám řekl. A saje vědomosti jako houba." Řekl léčitel Bulstrode.
,,Takže zájem o magii má?" Ptal se Dirk Cressewell.
,,Asi jako malé dítě o novou hračku, pane ministře, takže pozor na slova, ať mu ten zájem nezkazíte." Řekl léčitel Bulstrode.
,,Dobře vědět, vlastně bych pro toho kluka potřeboval učitele, soukromého učitele, protože poslat ho do Bradavic je i podle Camily moc pozdě, ale vůči skládání zkoušek NKÚ a OVCÍ, nic nemá. Jenom mne v tuto chvíli nenapadá vhodný kandidát na tuto pozici." Řekl Dirk Cressewell.
,,Hm já bych možná věděl, ale doufám, že mě s tím pane ministře nepošlete k šípku." Řekl léčitel Bulstrode.
,,Proč bych měl pane Bulstrode, jste tu jediný na ministerstvu solidní léčitel a v tomto případu skutečně pomáháte." Řekl Dirk Cressewell.
,,Je to šílený nápad." Řekl Robert Bulstrode.
,,Kdo Bulstrode?" Ptal se Alastor Moddy.
,,Regulus Black." Řekl tiše Robert Bulstrode.
,,Ten, zbláznil ses Bulstrode!" Křikl Alastor Moody.
,,Žádný špatný nápad, někde Regulus kariérně začít musí a jemu by být soukromý učitel dokonce s jeho vědomostmi slušelo." Zamyslel se Dirk Cressewell.
Alastor chtěl něco namítnout, ohledně minulosti jistého Blacka.
,,Moddy vemte si to tak, Regulus je podobného věku jako pan Polkins, dále je neustále pod křídly královny a učí se žít v dnešním světě. Mám zároveň dobré rodinné zázemí k dnešnímu dni a nemá v tuto chvíli úkladné nápady se nějak někomu mstít a tak by to mělo zůstat. A pokud přijdou další osoby, které budou si chtít dodělat vzdělání můžeme jim nabídnut člověka, který má vzdělání a logické uvažování a dokáže se přizpůsobit době. Zažene to nudu Reguluse Blacka a ten nebude mít roupy. Piers Polikns je dostatečně inteligentní, aby ho nepedagog Regulus Black dokázal učit. Myslím, že ten moc berliček v učivu potřebovat nebude. A Blaci jsou družní vůči komukoliv kdo se ukáže jako jejich příbuzná krev a Regulus Black a Piers Polkins jsou vzdálení příbuzní." Řekl Dirk Cressewell a už se mu to rodilo hlavě jako výborný nápad.
Alastor Moody si řekl v duchu, tohle bude hřebík do jeho rakve.
,,A když to nebude stačit, tak jistě vypomůže madam Tonsková a madam Narcissa." Dodal Bulstrode.
,,Vidíte pane Moddy, to jistě by si ty dvě dámy nenechaly ujít." Řekl Dirk Cressewell a doplnil.
,,A jak naloží se svou budoucností pak bude něm. Mne osobně by se líbilo, kdyby zůstal součástí bystrozorského ústředí. Konečně někdo, kdo ukazuje těm idotům, jejich chyby. Mohl by být pravá ruka Hestie. Měl jsem čest ho slyšet. Nemá problém převzít slovo a říct svůj názor. Není to ovce ze stáda, ale vlk." Řekl Dirk Cressewell.
,,Jo vlk, vzhledem k tomu, že jeho Patron je tomu podobná obluda, tak souhlasím." Řekl Alastor Moody.
,,Patron, on umí Patronovo zaklínadlo?!" Ptal se vytřeštěně Dirk Cressewell.
,,Bohužel to odkoukal od slečny Grangerové a bez toho, aby věděl o šťastné myšlence, vykouzlil kompletního patrona formou a velikosti v podobě psa velikosti Blacka v jeho podobě psa. Olivander měl málem z toho mdloby. Byl požádán o kouzlo na závěr zkoušení hůlky, ale patrona nikdo z nás nečekal. Proto mám z toho mladíka nahnáno, je to setsakra silný kouzelník. Nehledě na to, má hůlku z třešně a s blánou z dračího srdce. Třešeň a drak …" Alastorovi skočil do řeči léčitel.
,,To je setkání s Luciferem v pekle. Je to smrticí síla v rukou člověka s výbornou sebekontrolou a vůlí."
,,O to víc se mi líbí Reguluse jako soukromý učitel toho mladíka. Je stejně pekelný, když na to přijde. Došel jsem konečnému závěru, že když budou obě strany souhlasit, tak to bude nejlepší dvojice." Řekl Dirk Cressewell a otočil se na Moodyho.
,,Kde pana Polkinse najdu?" Ptal se.
,,Ehm ten dále pracuje na případu. Konečně dokončili výslechy." Řekl Alastor Moody.
,,Fajn." Řekl ministr kouzel a zmizel krbem na ústředí bystrozorů.
Přidáno 6.6.2020
Další kapitoly budou přidány 13.6.2020. A těším se na komentáře i kritiku a hlavně na čtenáře, kteří mojí ságu rádi čtou. Jinak doufám, že nemáte až tak velký šok, že Pier je ve skutečnosti u mne kouzelník. No a matka zakladatelka nikde nenapsala datum jeho narození a tak jsem to náležitě využila. Jenom chudák Moody bude mít z toho větry a kouzelnický svět také.
Vaše elenor