Kapitola 22 – Útočiště

Draco Malfoy vylezl zmožen z krbu, oprášil si levé rameno od popela a s povzdechem se otočil na své dvojče Silvera Malfoye, který už stál v županu a pod ním se měl lehké pyžamo.

,,Nerad ruším Silvere v takto pozdní hodinu, ale mohl bych tu přespat a předtím si promluvit s pradědou?" Ptal se Draco.

,,Jistě, jak na tom je Astorie a ví se konečně, kdo za tím stojí?" Ptal se Silver.

,,Hm ne, ten problém je v tom, že ten mizera motá lidem hlavy kouzly a pak na ně sesílá kletbu zuřivosti a uvádí je do stavu, který by ne kouzelnici popsali jako vzteklinovou zuřivost. V ústech Rosmerty bylo mnoho slin." Řekl s nechutí v hlase Draco a pokračoval.

,,A Astorie nějakou dobu bude na léčitelské klinice, má poraněnou páteř a to si vyžádá týden na uzdravení páteře a pak jí musí znovu rozchodit, obdobným asi způsobem jako to podnikli ne kouzelnici u Percyvala Weasleyho. Díky bohu to nejsou ti budiž ničemové z Munga, ti by mi jistě řekli, že se už Torie nepostaví na nohy. U Salazara, proč zrovna ta ženská vlezla k nám do sídla. Já snad své Manor začnu nenávidět skrz jeho rozlehlost a napadnutelnost." Řekl rozlíceně Draco.

,,Nechceš pivo, Draco?" Ptal se Silver.

,,Na co, musím být zítra bdělý. A s flaškou u sebe s pradědou mluvit nehodlám." Řekl Draco a už hodlal jít k portrétu Nicolase Malfoye do obývacího pokoje bytu Silvera a Natálie.

Silver ho zastavil.

,,Dej si pivo nebo se napij a trochu vychladni, aby si vážil dobrá slova. Možná portrét našeho otce má stejný problém a když je jak horký uhlík tak jedná nelogicky a uspěchaně." Řekl Silver a poškrábal na zátylku.

,,A Malfoy Manor, tím, že je uzavřené, tím je v bezpečí, jako nemovitost. Nikdo už se tam dneska pokoušet dostat nebude. Takže bych počkal do rána. Zítra je sobota, tak do školy nemusíš natož já, knihovnu obstará Kornelius Popletal." Řekl Silver.

Draco se zastavil a svěsil ramena.

,,Asi máš pravdu, ráno bude moudřejší večera."

,,Pojď do kuchyně, dáme si vychlazené pivo." Řekl Silver a popadl ho za rameno.

Když ho Silver otevíral, tak se zeptal.

,,Kde je ten Rudolfus Lestrengre nebo jak říkal ten pan Snape, v tuto chvíli Helena?"

,,Ten byl přemístěn k Severusi Snapovi a jeho sídlo do Peaku. Severus měl z toho pramalou radost, a jistě ještě menší Rudolfus Lestrengre, ale i jeho otec ze sídla vykopl po tom útoku." Řekl Draco.

,,Takže je u rodiny Snape." Řekl Silver a podal flašku piva Dracovi.

,,A to jako myslíš, že to vypiji?" Ptal se zdviženým obočím Draco.

,,No tak to jsi tak lehce k opití. To abych tě nikdy nebral mezi indiány brácho." Řekl Silver a pořádně se napil.

,,Dobře to čistí organismus a ledviny. Však se přiznám, že se napiji jenom jednou za čas a ještě v podvečer. Napít se po obědě, tak bych měl kocovinu." Řekl Silver a dodal.

,,A já to potřebuji, protože na rozdíl od tebe žiji jenom s jednou, tedy ledvinou." Řekl Silver.

Draco se tedy napil, ale jenom lok. On nijak velký milovník piva nikdy nebyl a když už tak toho britského, ale Silver stále měl lásku pro své americké, tedy doufal, že je to americké, mělo to na něco amerického podivný název a to ,,Stella Artois".

,,A náš pradávný upírský strejček Armand je kde?" Ptal se Silver dál.

,,Ten prej je na nějakém turné se Sudičkami. Ten je do té hudby blázen." Řekl Draco a lokl si znovu.

,,No když se mu daří po nocích takto, tak proč ne. Byl už dlouho zavřený, tak si tu svobodu zaslouží, ne?" Ptal se Silver.

,,Asi máš pravdu, ale kdyby tam byl…" Dal se Draco nedostal.

,,Možná by to nepřežil, možná by ho ta ženská dostala. Jsem stále na pochybách ohledně Armanda schopností s hůlku. Víc jak 50 let jí neměl pořádně v ruce a dokáže jenom využít svoje schopnosti upíra nikoliv kouzelníka Draco." Řekl Silver.

,,Také by to mohla být pravda." Řekl Draco.

,,Když jsem chodil na Koločáry, tak jsem narazil při čtení literatury na to, jak se chovají k těmto kouzelníkům, kteří delší dobu nebyli v magickém světě a nebo nepoužívali magii v Japonsku." Řekl Silver.

,,Jak, já o japonské kultuře celkem nic nevím." Řekl Draco.

,,Vy tady v Británii jste byli donedávna neuvěřitelně ke světu tam venku uzavření." Řekl mu na to Silver.

,,To není pravda, Ministerstvo a kouzelnický svět zde byl v čilém styku s Francii a Rumunském a Ruskem." Řekl Draco co si pamatoval z jednání o kterých povídal kdysi otec.

,,Ano, ale zbytek světa jste na až pár států opomíjeli. Netuším vůbec jak dobrý vztah jste měli k Spojeným státům nebo Kanadě. Nehodlám v tom se štourat. Nevadí, je to věc minulosti a ne přítomnosti nebo budoucnosti Draco. Vrátím se k Japonsku. Tam když čaroděj nebo čarodějka něco vystudují, nějaký obor, například léčitelství, a víc jak pět let se tomu pak nevěnují a pak náhle by se chtěli k tomu vrátit, tak musí dva měsíce předtím minimálně složit znova léčitelské zkoušky na škole, kde je dělali, nebo jiné v okolí. A když tam kouzelník nebo čarodějka víc jak 10 let nekouzlil, a chtěl by pracovat v odvětví magie, musí znovu ke zkouškám, aby je na to kouzelné místo přijali. Aby nevyšli z praxe. A když čaroděj nebo čarodějka nekouzlili víc jak 17, tak musí složit zkoušky znovu ve všem nebo odevzdat hůlku a žít jako moták. Macusa má podobný přístup k zaměstnancům, pokud chtějí po jiné předchozí praxi nastoupit na jiné místo jejích původního vystudovaného oboru. Řekl my to Nathan." Vysvětlil Silver.

,,To je náhodou dobrý způsob smyšlení. Dodnes se divím, jak jsem udělal takový raketový postup na Bradavicích. Merlinova levá zadní, je mi devatenáct jsem kolejní ředitel." Řekl Draco.

Silver se pořádně napil až skoro pivo dopil a řekl.

,,Vy máte malý výběr na té škole doopravdy schopných lidí, kteří dokážou provést změny Draco. Ty se nebojíš. No Remus už vůbec. Halo byl vlkodlak, člen odbojové skupiny a byl i mrtvý, ten chlap. Najednou je živ a rovnou se stává kolejním ředitelem náhodou. Být na jeho místě, jel bych na plný plyn, jako v autě a chtěl s tou školou něco udělat. Stůj, co stůj, bojovat, když jsem dostal možnost. Sybila byla kdysi sama závislá. Musela se napít a být mezi vědomím a opileckou opicí, aby nemusela čelit realitě. Jasnovidci, mají tu osobnostní chybu, že vše co se děje kolem nich a je špatné, pokládají za osud, který kdysi řekli možná a mají z toho depku velikosti zeměkoule. Cítí to jako svoji chybu, že ta škola tak upadla. Chce jí napravit. A bude na tom tancovat tak dlouho, až bude mít pocit, že konečně svoje chyby napravila a bude mít pocit osobního zadostučinění. A Hagrid, doopravdy je chlap jako hora se srdcem plyšového medvídka, jak jsem mohl zatím poznat. Je milej, považuje školu za svůj domov a stará se o to, aby nikdo neměl na srdci žádné těžké závaží. Je to jako Natálie maminka. Ta řekne také, sedni dej si limonádu a koláčky a popovídáme si, budu poslouchat. Snaží se navodit v těch holkách a klucích co chodí do Bradavic pocit bezpečí a rodiny, aby neměli pocit stezku. A to asi ten úředník královny myslel. Chtěl lidi, kteří se nebudou bát, budou školu milovat a také její obyvatele postrkovat dopředu. A ten úředník moc na výběr neměl." Řekl Silver a napil se piva a pokračoval.

,,V Nebelvíru to mohl být buď Lupin, nebo mohl požádat znovu Batesbu. Co jsem poznal za ten okamžik ve jsem na škole, tak Baresba Bablingová je ironické splachovadlo záchoda jménem Bradavická škola." Řekl Silver.

,,Co prosím?" Ptal se Draco.

,,No má ironické řeči, které pokládá za vtipy, ale ne každý to tak vidí a má na čele napsáno ,,Ono to nějak dopadne, však ono se to vyřeší samo. Příroda nebo studenti sami to vyřeší." Teď možná přeháním, ale Batesba má ráda především svůj předmět, Staré runy a nezajímá jí nic jiného než tento předmět učit a vědomosti lít do studentů horem dolem. Jejich zázemí nebo jejich život jí nezajímá. Dokonce nevěděla ani jako pár ostatních, že někdo na škole užívá drogy. Nezajímalo jí to jak nakládají se svým zdravím studenti. Myslela spíš, že ty děti jsou dospělí a přišli se naučit nové věci, ne aby se jim dostalo vychování. To asi podle Batesby měli dodat rodiče. Bohužel z psychologického hlediska, tohle mám sice z knížek, ale každý léčitel zabývající lidskou psychikou či nekouzelnický psycholog ti to Draco potvrdí, že od první třídy elementární no jinak primární školy, větší vliv na prcka má učitel nebo učitelka a mi jako rodiče a pomalu ho ztrácíme. A proto je důležité, aby tento vztah který si založil ten prcek k učiteli, také učitel pochopil a podle toho jednal. Aby mu byl příkladem a když uvidí problém, tak aby jednal." Vysvětlil Silver.

Draco mírně pootevřel ústa nad Silverem.

,,Další kdo mohl být kolejní ředitel by byl Neville. Myslím, že ten úředník dobře věděl, co ten bylinkář je zač a jaký vliv na škole má. Až moc mocný. Mohlo by to také se přeložit. Ačkoliv Lady Camila a Raynold jsou vedení, tak vedení podle studentů je Neville Longbottom a Bradavická armáda. A tento dojem by pak měl i kouzelnický svět. Mohlo by to vyvolat otázku proč mu takto nadržují. Takže ten úředník, jistě takticky zdařilá hlava vzala spíše Remuse jako staršího s méně horkou hlavu vůči Nevillovi, který má osobní zkušenosti v řešení konfliktů a také zkušenosti lidské jeho 38. let. A další kandidát byla Minerva McGonagolová a to je spojka na Albuse Brumbála, který uvedl tu školu do tohoto stavu a ona byla jeho věrný oddaný komplic. A nikdo s zdravím rozumem by nedal komplici vraždy například na starost se strat o matku, dítě nebo jiného příbuzného, který potřebuje péči z rukou komplice vraždy. To by každý chápal tak, že chce někdo tu osobu i přes to zabít. A to by se v tom případě stalo i Bradavické škole. Lidé by si řekli, že i vláda tu školu odepsala." Vysvětlil Silver.

Draco polkl, to na škole nejsi pomalu ani měsíc a už vidíš za kulisy brácho, pomyslel si.

,,V Hagvaspáru mohl udělat to, že by tam dosadil buď Raynolda nebo Auroru. Raynold je dobrý kamarád ředitelky, byl by to asi tak jako obráceně Minerva McGonagolová a Albus Brumbál. Nedělalo by to dobrotu, protože by byl jejím jazykem. Ne zlým, ale papouškem, aby byl pokládán za dobrého přítele. A Aurora, můj osobní názor je, že ze všech lidí na škole ze sboru Auroru Sinastrovou mám nejméně rád." Řekl Silver a dopil pivo.

,,Proč?" Ptal se Draco. Jemu Aurora moc nevadila.

,,Je povýšená tím, jaké velké vzdělání ve svém oboru má. Když si vyprávěl, jak vás zvolili do pozic kolejních ředitelů tak to byla Aurora, kdo nesouhlasil dosazením Hagrida. Důvod uváděla jeho malé vzdělání. Vzdělání, které nedostal díky jistému justičnímu omylu. Akorát, že praxí v oboru získal možná více vzdělání než, kdy ona. Takové profesory jsem nikdy neměl moc rád. Co ukazovali kolik titulů mají a jak jsou vzdělání a my ti hloupý studenti. Brr a takový kolejní ředitel, tedy v jejím případě ředitelka by měla velet kolejí? Lincolne, to by hodně špatně dopadlo, protože jistě Aurora by měla napsáno na dveřích nejenom, že je profesorka Astronomie s těmi a těmi tituly, ale i to, že je kolejní ředitelka a každý kdo by tam vstoupil, by musel na ní hledět jako myš na kočku. Myš co by si vůči ní připadala tak hloupá, že už u těch dveří by si rozmyslela tam vlézt a řekl by si, že je hloupá, když to neumí vyřešit sám. Jenže hloupost je základní lidská vlastnost a je to podklad proto, abychom se učili. A je neskutečně povrchní ženská. Vidím jí to na na očích Draco. Jak se šklebí vnitřně na ty, jenž učí a nemají skutečné vyšší vzdělání." Zašklebil se Silver.

Draco se ušklíbl, že on si tento velké povýšení na profesorce Astronomie nikdy nevšiml, ale Silver měl pravdu, že měla svoje tituly vypsané na dveřích na rozdíl, od ostatních a nechtěla Hagrida na pozici kolejního ředitele vidět. Bylo hezké vidět tuhle ženu i z pohledu někoho z venku.

,,A v Mrzimoru doopravdy jiného člověka krom Hagrida, kdo by byl schopen vést kolej nebylo. Těch co byli v této koleji se moc neprosadilo být profesory a ti co byli, tak odešli a nebo umřeli. A Lady Camila sama vést kolej jako ředitelka nemůže. Dalo by se říct, že Rubeus Hagdrid, náš velký plyšový Hagrid, je záchrana Mrzimorské koleje. Možná jsem neměl skutečné potěšení poznat Ponomu, ale podobně jako zbytek starých kolejních ředitelů neviděla cestu z té šlamastiky ven a proto se vzdala svého žezla." Řekl Silver a dal dopitou láhev od piva na stůl.

,,Zmijozel tam je to zase o tom, kdo ty studenty té koleje zná. Septima je profesorka výběrového předmětu a nezná všechny studenty koleje. Temprence a je tu jenom o trochu déle ne já. A nikoho jiného na škole té koleje, kdo by byl profesor není. A pan Snape se odmítl vrátit, nevyčítám mu to, z toho co jsem si vyslechl od Remuse, tak si ten člověk a kouzelník zaslouží klidnější život. Takže skutečný Zmijozel, který ví co a kde funguje a co za studenty tam je a jejich vazby jsi ty Draco. A máš výhodu Draco." Řekl Silver.

,,Jakou?" Ptal se Draco.

,,Po škole jsi hned nastoupil na post profesora. Takže nikdy doopravdy si tu školu neodpustil. Temprence byla dlouhá léta v zahraničí a Septima studovala pár let ten svůj obor, Věštění z čísel. Ty sice se budeš ve voleném čase asi podílet na tom, abys měl vzdělání v tématice sportu a fyzické přípravy studentů ale budeš tu stále na očích. Nezmizíš z povědomí. A kdo je na očích na toho se nezapomene. Je to tvoje nálepka, že jsi takový stály inventář školy a hlavně koleje Zmijozelu." Řekl Silver. A promnul si rameno.

,,A tím jsi ukázal, že se na ně nevysereš, sprostě řečeno. Nehodíš ani v nejčernější hodince na ně boba a neodejdeš. Máš dopito?" Ptal se na závěr Silver.

Draco šokem nad tím jak dobře uměl Silver přečíst učitelský sbor Bradavic, do sebe bezmyšlenkovitě dopil pivo.

,,Ten pokoj vedle okna v chodbě je pokoj pro tebe jako hosta a koupelna je za dveřmi za postelí. Dobrou noc brácho." Řekl Silver a odešel.

Rudolfus Lestrengre si připadal tak trochu jako by skončil v nějakém divném literárním příběhu, ještě s podivnější zápletkou. Jo na straně Temnného pána, se dostal mezi poražené, poté skončí znovu Azkabánu, to znělo ještě normálně. To další zdaleka ne.

Nejen, že se začne v magických věcech vrtat nějakým podivným způsobem britská královna, následně ho osvobodí a udělá z něho pokusného králíka Severus Snape. Měl být mrtvý ten prevít lektvarový, ale není, díky podivné magii jednoho podivného Weasleyoho. Následně je proměn v ženskou, které se dělá špatně z cigaret, má po ránu tlak v patě, bezhůlková jí nefunguje a musí prožívat tu utrpení jménem menzes. Trest.

Jako by toho nebylo málo nějaký idiotský živel si dělá srandu z jeho bývalého mocného vůdce a jde po jeho rodu. Po Lestrengrech. A poslední kapka byl útok na sídlo Malfoy, kde byl ukryt.

Moc velká náhoda. Rudolfuse nebavilo moc sedět v domě Severuse Snape, ale dům byl hlídán jeho kouzly a ty byly poněkud moc dobře umístěná, než aby Rudolfus mohl zdrhnout a tak musel pozorovat jak prckové té lektvaristké potvory jménem Severus Snape si užívají trampolínu postavenou na zahradě. Co pak je chůva?

Poslední dobou, minimálně několik let si tak to připadal. Nejprve musel dávat pozor na Draca, pak na Vincenta a následně na Dracovu snoubenku. Teď hlídal ty dva prcky venku na zahradě za domem než lektvaristická bestie a jeho žena se vrátí z nějakého termínu s léčitelem. Brr a bude další prcek, s geny Severuse Snapa, z toho bylo Rudolfusi nablití, aby řekl pravdu.

Doopravdy ten jeho život stojí za starou bačkoru od pádu Temného pána.

V tom se ozval drnčivý zvuk, něco jako alarm, i když díky včerejšku Rudolfus věděl, že je to domovní zvonek. Snapa syn seskočil z trampolíny a šel otevřít jako na automat. Rudolfus se raději zvedl z lehátka na zahradě a šel se podívat kdo to jako se snaží dostat do domu. Stál tedy hned za Lucasem, když ten se nejprve koukl přes kukátko ve dveřích, když si stoupl na malé schůdky a pak až otevřel dveře.

Takže Rudolfus viděl jak mu stojí pod schody do domu Draco Malfoy, s mírným úšklebkem a nějakou cestovní taškou v ruce a další příchozí byl Neville Longbottom k jeho překvapení. Ten se naopak tvářil nadmíru mrzutě.

,,Ahoj Draco." Pozdravil Draca Snapův syn. Ti dva se s velkou pravděpodobností znali.

,,Tobě také Lucasi, máš tu tátu nebo mámu?" Ptal se Draco.

,,Ne, ne, taťka je s mamkou u pana doktora." Odpověděl Lucas a ukázal prstem.

,,Je tu jenom teta Helena. Má nás hlídat." Řekl Lucas.

,,Aha." Řekl Draco a zvedl zrak k Rudolfusovi.

,,Můžeme si tedy promluvit s ní?" Ptal se Draco.

Lucas pokrčil rameny, že je mu to jedno.

,,Tak já si ještě dojdu pořádně si zaskákat. Ta trampolína od pana Weasleyho jako dárek k narozeninám je fakt príma." Řekl Lucas a otočil se na Nevilla.

,,A ty jsi ten Neville Longbotom, viď?" Ptal se Lucas.

,,Jo a ty jsi Lucas Novák pomlčka Snape, ne?" Ptal se.

,,Jsem zatím žádného jiného Lucase v domě není, ne?" Ptal se Lucas.

,,To doopravdy není." Řekl Neville a zacukali mu koutky. Jeho první dojem z syna Severuse Snapa, kdy měl tu čest s ním mluvit. To zatím neměl ani na Grimouldově náměstí nebo Bradavické ošetřovně, kdy ho jenom viděl, byl. Inteligetní a vychytralí, jako jeho otec, ale co se podoby týče nebyl jeho kopie.

Rudolfus tedy mlčky odešel s těmi dvěma do obývacího pokoje Snapova baráku, tedy spíš vili mezi vilami mudlů. Fuj v jakém sousedství se on ocitl.

,,A mne jsi kmotře ani nepozdravil." Řekl s mírným kyselým úsměvem Draco, když Lucas odešel zpět do zahrady.

,,Měl bych?" Ptal se Rudolfus.

,,Stále stejná nota, co?" Ptal se do toho Neville Longbotom.

Rudolfus se jeho směrem zamračil.

,,Tobě se nemám, co povídat." Řekl kysele Rudolfus.

Draco usedl do pohovky a nechal tam stát cestovní tašku, zatímco Neville Longbotom zůstal stát.

,,Přinesl jsem ti nějaké ošacení Rudolfusi z Malfoy Manor." Vypravil ze sebe Draco a stejně těžce pokračoval.

,,Promiň, ale asi ještě nějakou dobu tu budeš muset zůstat. Malfoy Manor v tuto chvíli nemá funkční jídelnu natož kuchyni a celé Severní křídlo, kde se toto nachází je podle Seamuse a jeho šéfa Follyho staticky nestabilní. Bude se muset zbourat."

Rudolfus polkl. Na tak velkou škodu nemyslel ani on. Lucius musí být nasraný jak dračí hovno z toho, ačkoliv není živ.

,,Otec sídlo hlídá a po domluvě s mým pradědou mne tam pustil, abych mohl zabalit potřebné věci. On je jediný zatím s domácími skřítky a portréty ve sklepení pod geltemanskou místností tam zůstává než budeme schopni po zbouraní Severního křídla začít s opravou sídla. Tedy z mého pohledu asi největší přestavbou sídla Malfoy od jeho postavení." Řekl Draco.

,,Já doopravdy ten oheň tou hůlkou Luciusovi máti nedokázal uhasit. Byla mrtvá skoro. Už jako by nežila." Řekl Rudolfus a bylo mu té obrovské škody líto.

,,Já vím, byl jsem dneska po ránu u Lawerence Olivandera, a ten se vyjádřil tak, že hůlka mé babičky byla už skoro nepoužitelná, protože její jádro bylo silně poškozené nevhodným skladováním. Měla být na méně suchém místě a nepřikrytá. Takže si dokážu přestavit, že i jednoduchá kouzla musela být sní obtížná. A nikdo nepředvídal, co se stane." Řekl Draco a odmlčel se.

,,Jinak bych asi měl ti poděkovat, že si z toho dostal jak Astorii tak Angelinu Johsnonovou a dokázal sis poradit s Rosmertou. Doopravdy jsem rád, že jsi tam byl a nevzal roha. Dík." Řekl pomalu a zřetelně Draco.

Rudolfus poprvé od toho kluka vůbec slyšel nějaké poděkování. A vůbec po dlouhé době někdo mu poděkoval z očí do očí. Jistým způsobem to bylo hezké a dalo mu to hřejivý pocit na srdci.

,,A kde budeš ty Draco?" Ptal se Rudolfus.

,,U Silvera v jeho bytě. Nechci lest moc do Angsley za matkou, tam vrcholí přípravy na její svatbu a je nechci být škodlivý na její nervy. Jenom jsem stručně oznámil co včera v večerních hodinách se událo a šel jsem krbem k Silverovi domů. Jsem tam zatím hostem a no, rád se více s ním sblížím. 18. let odcizení je 18. let, mám po tom požáru to dohnat. A Astorii tak rychle z léčení nepustí." Řekl Draco.

,,Jak zle je na tom slečna Greengrásová?" Ptal se tiše Rudolfus.

,,Moc dobře na tom nebyla, když jí převzali do peče léčitelé. Díky bohu nejsou to ti darmošlapové z Munga, Rudolfusi. Poslední dobou než bylo Mungo uzavřeno, tak stálo za starou bačkoru." Odfrkl si Draco a pokračoval.

,,Podle léčitele, měla v sobě několik desítek střepin skla porůznu zapíchnuté do těla. To však není to nejhorší, co Torie potkalo. Poranila si vážně páteř. Naštěstí léčitele zocelili tu páteř a bude Torii v pořádku, ale bude muset se znova rozchodit jako tomu bylo minulý rok u jistého Percyvala Weasleyho po útoku Marietty Edcombeové. Ergo musí se znovu postavit na nohy. Vím, však, že to Torie zvládne." Řekl Draco.

,,Ona je bojovnice." Dodal Neville Longbotom.

Rudolfus nasadil nejistý úsměv. Možná kdyby měl nějakou lepší hůlku nebo byl ve svém těle kouzelníka, tak by možná ten pád zastavil. Doprčič nech to být, Rudolfusi, vzít to zpět nemůžeš.

Pak k němu křečovitě přistoupil Neville Longbotom a vytáhl z kapsy kalhot dopisní obálku.

,,Tohle posílá Robrecht." Řekl a ustoupil o krok dozadu.

Rudolfus opatrně vzal obálku do rukou a hned věděl o co se jedná. Ta obálka měla černý proužek po straně. To znamenalo jediné. Parte jeho otce. Poslední pozvánka v jménu Rodericka Lestrengra.

Otevřel jí a divil se, nad místem posledního rozloučení. Ne, ne, ne to nemůže přece myslet vážně ten křivák otce?

,,Jak to může ho pohřbít ve Švycarsku?! Můj otec byl Lestrengre krví, měl by být uložen rodinné hrobce Lestrengrů v Paříži." Zvýšil hlas Rudolfus.

Neville nasadil kyselý výraz a odpověděl.

,,Krom útoku na Malfoy Manor došlo k útoku ve Francii. Robrecht mne informoval, že hrobka Lestrengrů je silně útokem poškozena a nějaký vzdálenější příbuzný také jména Lestrengre při tom útoku zemřel."

Rudolfus zbledl ve tvářích.

,,Jdou po nás?" Spíš to bylo konstatování, ale Rudolfus to vyjádřil jako otázku.

,,Dost možná, proto Robrecht chce uskutečnit rozloučení a pohřeb ve Švýcarsku." Koukl z okna Neville a pokračoval.

,,Sám jsem pozvaný s mým biologickým otcem a mými nevlastními bratry a malou Verčou, ačkoliv jsem Rodericka, nu mého biologického dědu moc málo znal a vlastně jsem sem se s ním setkal jenom třikrát. Nemyslím, že by to byl vyloženě špatný člověk. Jenom se snažil žít v okovech doby, kdy žil a udělal jako každý člověk na planetě nějaké ty chyby, které na staří chtěl napravit. Nedali mu k tomu ten potřebný čas." Řekl Neville stále hleděl z okna ven a dodal.

,,A vy jste pozván také." Řekl Neville.

,,Hele, já jsem v tomto projektu a stále na jednou nohou v Azkabánu …" Dál se Rudolfus nedostal.

,,Já to zařídil, Rudolfusi můžeš na to rozloučení, a ve své podobě. Lektvar bude tou dobou Severusem připraven. Stále je to tvůj otec. Já svého také doprovodil na poslední cestě, tak ty dej mu jako jeho syn tu možnost také. Ty i tvůj otec si to zasloužíte. Buď tam přítomen pro Merlinovi bačkory." Řekl Draco a postavil se a pohlédl Rudolfusi do očí.

Rudolfus pochopil, že musí hledět na Luciuse syna jako dospělého chlapa o tolik silnějšího než když ho viděl po Azkabánu v roce 1996. Tohle už nebyl kluk.

,,Minule jsem dostal parte a mrtvý nebyl, Draco Malfoy, já nevím jestli tentokrát je mrtvý, nebo zase někam nezmizel. Otci se nikdy nedalo věřit." Zakroutil hlavou Rudolfus.

,,Bohužel tentokrát to je pravda." Řekl s povzdechem Neville a dodal.

,,Vím o tom fingování smrti, ale skutečnost je taková, že Rodericku dekapitovali hlavu. To těžko mohl nějak fingovat. A dvojník to nebyl, natož někdo pod mnoholičným lektvarem. Podle Robrechta kvůli srdečním problémům, nemohl tento lektvar požívat, jelikož by jeho srdce neustálo. Vtip už to není." Řekl Neville.

Rudolfus začal mít uzel na žaludku, vůbec se mu do Švýcarska nechtělo. Nechtělo se mu trávit dny ve společnosti zaprvé bratra motáka a jeho harantů včetně tohoto, dále bratra a jeho rodiny, který byl z aféry jeho otce, která rozbila tu, kterou vybudoval.

,,Robrecht říkal něco, že jako nejstarší člen rodiny by jsi tam měl být." Řekl Neville.

,,Nejstarší" Řekl tiše Rudolfus, ale nedávalo mu to v první chvíli smysl. On přece není nejstarší, tím měl být jeho strýček Cyrille Lestrengre z Francouzkých hranic ne?

,,Ten příbuzný, který umřel v Paříži byl nejstarší člen rodiny Lestrengre a jeho žena nežije a všichni ostatní členové rodiny Lestrengre jsou mladší." Řekl Neville.

Rudolfusi začalo být z toho blbě. Toho se nikdy nechtěl dožít být nejstarší rodu. V hlavě mu zněla ta povinnost, že rodový nejstarší by měl nést k hrobu hůlku toho dotyčného jako symbolický akt. Tolik rodinná tradice. Jak se mu do toho nechtělo. Ale vzpomněl si na návštěvu otce v Azkabánu. Nebylo to jako ten dopis. Nečetl mu levity, spíš vedl monolog o jeho mladších bratrech a vnoučatech a pravnučce. No jo, to malé škvrně jménem Veronica mu sežralo asi mozek, pomyslel si v té chvíli Rudolfus. Bylo to však zvláštní tím, že vůbec otec nemluvil o minulosti, ale místo toho mlel o tom, jak se těší, až vezme malou Edith na saně ve Švýcarsku a bude jí učit lyžovat. Jako by otec zapomněl kým je.

Kým je? Rudolfus se mlčky musel zamyslet kdo vlastně je on. Nic. Jenom kriminálník, který to nedotáhl nikam a rodinu podle čistokrevných zvyklostí také nemá a asi nebude mít. Bylo to k zoufání, že ačkoliv byli tak jiní, ti jeho bratři tak měli nějaké zázemí a nehleděli na čistokrevnost a nestáli o to. A jeho otec s tím souhlasil. Rudolfusi to vrtalo jako červotoč hlavou.

,,Tak dobrá." Řekl Rudolfus, protože chtěl získat nějaké odpovědi na jeho otázky.

,,Robrecht řekl, že parte samotné je přenášedlo, které se aktivuje dva dny před pohřbem. Přemístí vás to do Švýcarska do blízkosti horské chaty, kde se bude konat pohřební hostina po samotném pohřbu." Řekl Neville.

,,Dva dny předtím, ale …" Dál se Rudolfus nedostal.

,,Než dorazí ostatní členové rodiny, tedy rodiny Rodericka Lestrengre. Richard s kluky dorazí totiž vlakem."Řekl Neville.

Rudolfus si pomyslel. Takže Richard tam bude také a to i když je moták proč?

,,Robrecht podle všeho, nás všechny ubytuje v té horské chatě. Prej patřila Roderickovi a …" Neville se odmlčel.

,,Trávil tam hodně času." Dodal.

Rudolfus vyčetl z výrazu toho Longbotoma, který je vlastně Lestrengre, o jakou horskou chatu se jedná. Tam kde se jeho rodina začala bortit jako domeček z karet. Díky tomu se rozpomněl na velikost té horské chaty.

,,A to máme se tam nacpat všichni, to stavení má jenom tři ložnice, co si vzpomínám, nebo ne?" Ptal se Rudolfus a snažil se odvrátit pro něho katastrofický výlet jistě.

,,Netuším, ale podle všeho tak malinká není a byla v minulých letech hodně rekonstruovaná. Čert ví, já tam nikdy nebyl, takže neodpovím." Pokrčil rameny Neville a dodal.

,,Možná se bude stanovat."

Rudolfus tou možností byl pramálo nadšen.

Přečetl si nechutí znovu to parte. Jo, jo a jo, otec byl ročník 26 a zemřel v nedožitých 73 letech. A funus bude 5.července. Na kouzelníka z čistokrevné rodiny málo, ale v porovnání s jeho matkou, jí přežil od dvě dekády. Nehledě na Rastabána. Rudolfuse dost mrzelo, že Rastabán nebyl v takové přízni Narcissy, takže mu jako u Bellatrix nezařídila pohřeb, jak by se slušelo a jeho bratra vysypali do Černého jezera u Bradavic.

,,Ještě něco?" Ptal se Rudolfus.

,,Hm vlastně ano." Ozval se Draco a pokračoval.

,,Dnes ráno, byla za mnou vyšetřovací skupina bystrozorů co mají tento složitý případ na starosti. Vlastně by to měl vědět i tady Neville."

,,Co jako?" Ptal se Neville Longbotom.

,,Je to tak, že Hermiona Grangerová rozvázala jazyk Ritě Holoubkové." Řekl Draco.

,,Neříkej, že je do toho zapletená Holoubková, štěnice." Řekl Neville.

,,Ne." Řekl krátce Draco.

,,A co z té potvory psací vylezlo?" Ptal se Rudolfus. Kdyby měl vybrat koho poslat do pekla víc, tak by to byla jednoznačně Rita Holoubková namísto jeho otce.

,,Velice skandální a chytlavou věc ohledně tvého biologického otce Neville a …" Draco se dál nedostal.

,,A mého posraného bratra motáka." Zavrzal zuby Rudolfus.

,,Ano týká se to Richarda Lestrengra. Ty jsi už tou dobou podle výpovědi Holoubkové doma nebydlel, no po svatbě s tetičkou Bellou, viď?" Ptal se Draco.

,,Ne, proč bych měl, bylo mi dáno sídlo po mém dědovi Randalofusi. Přemístil jsem se tam. V rodném domě jsem se objevil jenom sporadicky." Řekl Rudolfus.

,,Nic špatného jsi neudělal, ale náš brouk pisálek se v té domě hodně často vyskytovala u Richarda v pokoji." Řekl Draco.

,,Co prosím?" Ptal se Rudolfus.

,,Hele Draco, já o tom románku mého biologického otce s Ritou Holoubkovou vím. Žádné novinka to pro mne není, že takto přišel Richard o panictví. Bože tak si vrznul na své 16. narozeniny se starší ženskou, nedělej z toho vědu." Mínil Neville, ale neměl dobrý pocit, že to ví Hermiona.

Rudolfus Lestrengre vyvalil oči jako mlok překvapením. Cože!? To jako Richard a ta mrcha z Denního Věštce!

,,Jasně, ale asi byl tak opatrný jako Potter při lektvarech Neville. Hermiona dostala z Rity Holoubkové pod veritasérem tu věc, že ten Silvestr měl dohru o devět měsíců později a někde v Francii ještě žije jisto jistě tvá sestra a Richarda dcera a dcera Rity Holoubkové a Lestrengrová biologicky." Řekl Draco.

Rudolfus zrudl zlostí. Jeho zlost na tu sviňku žurnalistickou vzrostla v tu chvíli o polovic. Holoubková, tenkrát jednoduše zneužila jeho mladšího bratra, který nebyl ani zdaleka plnoletý. Moták sem nebo tam, ať ta ženská jde k čertu.

Neville Longbotom si pomyslel něco o skutečně osině v zadku jménem Rita Holoubková a zároveň, doufal, že žádný takový další románek biologický otec neměl. Takto nemá dva mladší bratry, ale jak to vypadá ještě starší sestru.

,,A Holoubková chce jistě pro svou dcerunku jistě prachy co?" Ptal se Rudolfus.

,,Nikoliv, jenom chce pro Hermioně Grangerové, aby jí nalezla. Holoubková jí ihned po narození dala k adopci do Francie. Ani neví kdo jí adoptoval. Jenom jí dala jméno Mallory a kde je Mallory ví jenom pán bůh." Pokrčil rameny Draco.

,,A proč jí tedy Holoubková hledá?" Ptal se Neville.

,,Podle Hermiony se v ní hnulo možná trochu svědomí, ale pravděpodobnější je dle Hermiony Grangerové, že by Holoubková chtěla navázat prostřednictví dcery kontakt se světem a to její nesvaté písmo skrz ní šířit. Docela bych to typoval i já." Řekl Draco.

Rudolfus se zamyslel, to není žádná špatná dedukce od té mudlorozené dračice z Nebelvíru.

,,Je otázka jaké povahy je ta neznámá Mallory, jestli po matce nebo otci. Nebo jestli měli vliv na její utváření osobnosti nemají především ti,co jí adoptovali. Jenom se ptám, jestli o tom Roderick věděl. O mne rozhodně, dokonce to o mě oznámil mému otci. Možná měl povědomí i o Mallorry nebo jak se ta holka jmenuje." Řekl Neville.

Rudolfus zvedl obočí. Dobrá otázka musel uznat. Věděl o tom otec?!

Když věděl o tom, co spáchala matka pak tak jistě nějakým způsobem věděl i tomto.

,,Rozhodně věděl co se toho Silvestra odehrálo, tak se k němu jistě dostalo, že ta paparapazzi ženská je v jiném stavu a je to Richarda. Možná věděl, kde je Mallory a z nějakého důvodu to nechtěl říct. Myslím, jestli někdo ví víc než já nebo vy…" Ukázal Nevie na Rudolfuse.

,,Tak je to Robrecht." Řekl Neville.

,,Asi udělám návštěvu u Robrechta." Řekl Neville a podíval se Rudolfuse.

,,Uvidíme se ve Švycarsku Heleno." A zmizel krbem pryč.

,,A Richard to ví?" Ptal se Rudolfus.

Draco pokrčil rameny.

,,Ten život stojí skutečně za posraný Salazorovy spodky." Řekl Rudolfus.

Vincent teď už Ford podle platných dokladů si začal uvědomovat, že se nachází na velice důkladně zajištěném místě. A on by se měl stát natolik pevným člověkem, aby toto bezpečí do budoucna mohl zajistit i Evě, jeho dceři. Už z toho důvodu, co bylo dneska zděleno. O útoku na Malfoy Manor a poranění Angeliny a Astorie, nehledě na to, co provedli Gregorymu. Měl zlost, že se něco takového děje.

Svět nebude nikdy úplně bezpečné místo ať se bude lidstvo snažit sebevíc. Vždy se někdo trhne a udělá špatnou věc. On sám tím byl důkazem. Svatý rozhodně nebyl, ale hodlal vybudovat bezpečí pro Evu a nic ho v tomto nezastaví a už vůbec jeho nynější stav.

,,Tak Vincente podíváme se jak na tom jste teď s váhou." Řekla paní Táborová a párkrát nad ním máchla hůlkou.

,,No pokrok je to oproti tomu, co jsme měli před týdnem. Skutečně tu výtečně vaří." Řekla pochvalně i paní Táborová na kuchyni základny Magické armády. Vincent mohl jenom kývnout. Lépe se snad jenom najedl v Bradavicích svého času.

,,A jste také v lepší kondici ohledně únavy Vincente." Řekla paní Táborová.

S tím Vincent také souhlasil. Možná za to mohl ten kuchař, který se v první den té jeho návštěvy zde za nimi stavil a dlouze mluvil s paní rektorkou Táborovou. A od té doby dostával Vincent jídlo pětkrát denně v malých procích a všechna měla něco teplého. I když to byl jenom například čaj. Takže Vincent měl pocit, že má teplo v sobě a cítil se lépe.

A necítil se unaveně i přes to, že ho budila Eva se svým křikem v noci. A ačkoliv paní rektorka si myslela, že se tak rychle na nohy nepostaví, tak jednou v noci sám vstal a došel k postýlce Evy. Pár kroků a dokonce jí dokázal vzít do náručí a dojít s ní k posteli u těšit jí.

Eva byla jeho malým zázrakem, který ho začal pohánět kupředu.

,,Jestli to půjde takto dál, tak nebudete potřebovat tolik času k uzdravení tělesnému jak jsem myslela. Musím smeknout kouzelnický čepec před panem Oldbreitem a jeho mistrovstvím v kuchyni, jak rychle nabíráte sílu a váhu Vincente. To vám tolik chutná?" Ptala se paní Táborová.

,,No božsky tu vaří." Přiznal se Vincent.

,,To je jedině dobře, jenom mě mrzí co se stalo panu Malfoyovi a Sandovi. Budeme muset vymyslet jak s vámi naložit až budete v svém původním těle a budete uzdraven. To sídlo pana Malfoye se bude muset opravit." Řekla pohnutě paní rektorka Táborová.

,,Ehm to bych rád také věděl. Kam já a Evička se budeme stěhovat. Nemám totiž žádné finanční zázemí. Nic jiného než pracovat mi asi nezbude, ale s Evičkou to skloubit bude těžké. Potřeboval bych chůvu nebo práci, kterou bych mohl dělat případně z domova, ale co, tak to netuším. Zaslouží si domov, pokojík a lepší život než já." Řekl Vincent smutně a přešel k postýlce, která byla podle něho přepychová, vyzvedl z ní Evičku, aby jí vzal do náručí. On takovou asi své dceři pořídit nebude moci.

V tom se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Dále." Řekla paní Táborová.

Do místnosti vešel mladý muž v uniformě Magické armády.

,,Madam Táborová, pane Forde, máte návštěvu. Čeká na vás v salonku na konci chodby." Řekl.

,,Děkujeme." Řekl Vincent a předal paní Táborové Evičku a šel pomalu co mu to tělo dovolilo ke dveřím a u dveří si vzal raději hůl, aby se opřel.

Následně šel s paní Táborovou chodbou do salonku, který byl vyhrazen pro návštěvy. Ani jejich hosté neměli povoleno vejít do jejich pokojů, což Vincentovi dalo pocit určitého soukromí.

Otevřel zvědavě dveře a překvapeně pohlédl na dva lidi, kteří tam seděli. Skutečně nevěděl, jestli má říct dobrý den, nebo šokem zavřít dveře. Tam v pohovce seděly vedle sebe jako dvě veverky Weasleyovská dvojčata Fred a George. Jak u všech ďáblů o něm ví a ví kde je! Nebo jdou jenom za paní rektorkou Táborovou.

,,Dobrý den pánové Weasleyové, z jakého důvodu jste se sem dostali?" Ptala se za ním stojící paní rektorka Táborová.

Ti se nejprve zvedli a k nim přešli, než se jeden z nich ozval, podle chybějícího ušního lalůčku asi George Weasley.

,,Byli jsme tu navštívit jednoho člověka z našeho ročníku, který se přidal do řad obrany státu pod britskou korunou a také na prosbu jednoho člověka." Řekl George Weasley a podal si paní Táborovou ruku.

,,Konkrétně na prosbu naší kamarádky a vedoucí jednoho za našich obchodů Angeliny Johnsonové." Řekla druhá polovina partu v podobě Freda Weasleyho.

,,Ehm takže takhle vypadá ten kocour se sedmi životy Vincent a jeho maličká?" Naklonil hlavu George.

,,Doopravdy bych v této podobě ho nepoznal ani za boha." Dodala druhá polovina Fred.

Vincent trochu ustoupil. Ne, že by byl z nich strachy posraný, ne to, ale byli mu děsivý a nechápal proč se něj zajímají.

,,Víš, že Angelina tě vyskloňovala snad ve všech pádech a tu malou Evičku také. Udělal jsi hroznou chybu, když z ní hodláš udělat kmotru podle Percyho Forde. Angi tu malou rozmazlí šeredným způsobem. Už se jí do plnoletosti této maličké myšky se jí nezbavíš, tedy naší Angí." Řekl George.

,,Nevlezla ti náhodou do hlavy. Neusadila se ti tam jak brouk? Ona je občas horší než plíseň." Ptal se ho Fred Weasley.

Vincent nevěděl co si o těchto řečech myslet.

,,Proč tu pánové jste?" Ptala se paní rektorka Táborová trochu nerudně.

,,Na prosbu týkající se tedy Vincenta Forda a jeho malé dcery Evy od Angeliny. Skutečně dlouho do nás mluvila. Neskutečně dlouho madam." Řekl George a proštouchl si zdravé ucho.

,,Nepůjdeme si na to raději sednout." Řekl Fred.

Vincent tedy se dotáhl k nejbližšímu křeslu a usedl tam.

Když si sedla i dvojčata, tak Fred se ohnul přes opěrku sedačky a vytáhl malý kufřík nebo spíš aktovku.

,,A máme tu něco pro tebe Vincente od Percyho. Ten prevít nás využil při této věci jako poštovní sovu." Řekl Fred a otevřel kufřík a vytáhl desky s logem Ministerstva kouzel.

,,Cedrick Diggori , jak jsi možná slyšel je znovu živ. Vzhledem ke stavu jeho otce se stal hlavou rodiny Diggori a tím pádem se chtě nechtě musel dovědět o myšce Evičce. Vidíš i mne Angelina tou myškou vlezla na hlavu. Brr." Otřásl se Fred.

,,On o ná ví…ale …Evi…přeci jí mi jí nevezmou…" Vysoukal ze sebe strachem Vincent.

,,Ne ne, Cedrick spíše neví jak s tím naložit, no že bohužel má takovou malou biologickou sestřičku takovým příšerným způsobem. Však tímto dokumentem se za svého otce vzdává otcovských práv na tu malou a nebude jí chtít vychovávat nebo se na výchově podílet. Vzdal se toho." Řekl George.

Vincetovi se ulevilo a v duchu poděkoval Percymu Weasleymu. Aniž by se o tom zmínil tak udělal věc, kterou si Vincent potichu přál.

,,Jenom si Cedrick vynutil, že když mu to dovolíš tak by jí čas od času rád navštívil a aby o něm až bude Evička starší věděla. Jak ho bude vnímat je na ní, podle Percyho." Řekl Fred.

,,Aha, dobrá, ehm myslím, že s tím problém mít nebudu, ale …" Vincent se zadíval na desky a nechtěl ani říct, že neví, kde bude vlastně bydlet.

,,Nevíš kde budeš bydlet co? Po tom co Malfoy Manor div neugrilovalo v zložáru." Ozval se George.

,,Rosmerta ve svém vzteku z těch všech kouzel a kleteb co měla v hlavě zahájila grilovací letní sezonu hodně ohnivě." Vyjádřil se Fred.

,,To není vtipné pánové." Řekla paní Táborová.

,,Ne madam, není to vtipné, ale co se stalo. Jenom bychom připomněli, že ta část co shořela byla ta, jenž se využila k požitku jídla na sídle. Šla potom, co bylo k jídlu." Řekl George.

,,Bratr má pravdu. A také víme o blbé situaci ve které se nachází jak Draco. Slečna Astorie je v léčitelské klinice bude se jako Percy stavět znovu na nohy a že Rudolfus Lestrengre, staré smrtijedské se přehazuje jako horký brambor z domu do domu. A to, že neví jak to bude s malým bratrem Astorie, Jasperem. Další člověk, který potřebuje někde to nazývat domovem je Vincent a malá Eva." Řekl Fred.

,,A to, že nám naše milované britské ostrovy zamořila pravděpodobně nějaká mafie." Zavrčel George.

,,Bradavická armáda si tyto informace mezi sebou předává skrz různé kanály a i investiční skupina Fenixův oheň ví o této hrozbě. Situaci ani zdaleka nepodceňujeme a řešíme jí. To, že se vyjadřujeme poněkud vtipným způsobem je naše image, paní rektorko na kterém jsme postavili svojí obchodní značku a která nás a mnoho dalších živí. Rozumíme si?" Ptal se Fred.

Paní rektorka se na Weasleyovská dvojčata pohlédla jako na něco co právě vylezlo z bažiny.

,,A proto jsme tu." Řekl George a pokračoval.

,,Jakožto obchodní společníci Draca a pomocní dodavatele výzkumu pana Snapa ve spolupráci s vašimi podřízenými vědeckými pracovníky dovolujeme jménem Kouzelnických kejklí podat pomocnou ruku tady panu Fordovi, i když teď je mu milejší asi Vincente, co?"

Vincent překvapeně zamrkal. Pomoc, jakou pomoc?!

,,Jednalo by se pomoc v tom smyslu, že brzy náš drahý bratr Percyval se odstěhuje na trvalo do domu, který zdědil se svou budoucí ženou Aundrey. Jo Percy vleze pod chomout v brzké době. George bohudík až další rok." Řekl Fred.

,,A kdy vlezeš pro prstýnek do zlatnictví ty Fredy?" Ptal se potutelně George.

,,Sklapni." Zavrzal zuby Fred a pokračoval.

,,V roce kdy odešel od rodičů se osamostatnil a pronajal si byt. Nic velkého, ale má to dvě ložnice a studovnu co by se mohla použít jako třetí ložnice a bohužel z mého pohledu tu příšernou zimní zahradu." Řekl Fred.

,,A my bychom byli schopni tento byt v Londýně odkoupit a dát ho tobě s tím, až budeš schopen tak ho nám postupně zaplatíš bez nějakého úroku." Řekl George.

Vncent koukal jako troubovitá myš na vejra. To ti dva myslí vážně?

,,Další nabídka, krom tohoto bytu je baráček, který v této době obývá Angelina. Tvůj drahý kamarád Gregory vykecával s vévodou z Edinburgu u láhve whisky tak dlouho, že se hodlá odstěhovat ze Sandhemu a Angí z domu po rodičích do jejich společného bydlení. A jako na potvoru Morganu se mne chtějí nastěhovat do sousedství." Řekl trochu nakysle Fred.

,,Myslíš tvůj loft v Londýně nebo tvojí druhou postel a kartáček Fredy u Levandulky v Halle." Ptal se sladoučce George.

,,Londýn." Řekl břitce Fred.

,,Tak se odstěhuj do Halle ať holky Brownovi mají chlapa v domácnosti." Mínil George.

,,Sklapni podruhé. Jak jsi slyšel tak se uvolní i dům v dohledné době i po Angí, zásahem pana Sanda. Ten kdysi patřil jejím rodičům, ale po smrti její maminky a následně dlouhé nemoci a smrti jejího tatínka tam žila sama a myslím, že jí ten dům otravoval mysl. Proto Gregory tím svým nápadem nové adresy jistě zaujal. A po jistých úpravách by mohl být přepsán na tebe." Řekl Fred.

,,Angelina za to nic nechce?" Ptal se překvapeně Vincent.

,,Ne, k čertu s jejím dobrotivým jednáním. Věc se má bohužel tak, že Angí je škeblička a nevyužila zatím nic z toho co dostala s Merlinovým řádem a také něco jí odkázal otec, takže je za vodou ohledně financí. Takže tohle jí do bot vodu nenechá natéct. Nehodlám Gregoryho označovat za zlatokopa, ale v posteli mu leží zlatá cihlička jak charakteru a tak zázemí." Řekl George.

,,A poslední k čemu nás přemluvila, když už je budoucí kmotřička Evičky, skutečně hrozná volba, je ta, abychom ti nabídli flek v naší firmě." Řekl Fred.

,,Jednalo by se o novou pobočku v Mžourově, co se bude otevírat k prvnímu lednu příštího roku a nového tisíciletí." Začal George.

,,Předtím bychom si tě prověřili přes podzim a prosinec v pobočce v Příčné a pak tě dali do vedoucí funkce v Mžourově. Angelina totiž říkala, že nejsi tak hloupý potlouk jak ses jevil na Bradavické škole a dělal jsi to kvůli vadě řeči." Pokračoval Fred.

,,No to je pravda. Nevím, jak to bude po přeměně zpět, ale když moc dlouho mluvím, tak trochu koktám." Řekl Vincent a zrůžověl ve tvářích.

,,Okej žádná věda, tak mluv krátce a stručně. Nevadí. Mohu ti však dohodit specialistu, který se zabývá vadami řeči i u dospělých a děti. Jen je to mudla." Řekl George.

,,Já bych rád mluvil normálně. Vím, že je to má Achilova pata a nechci, aby to ode mě odkoukala Evička." Řekl Vincent.

,,Chápu. Já jsem si mohl užít co všechno se dokáže naučit můj synovec, ačkoliv to nikdo nechtěl. Myslím, že místo vysněného slůvka bába pro mojí drahou mámu se jí dostalo slova, že je blbá. No jo,on je poloviční hagvaspár. S tím se musí mamka smířit." Řekl Fred.

Vincent cukly koutky.

,,A ohledně Evičky, naše drahá maminka a švagrová Fleur konečně nelezly nebo si vlezly pod společnou notu. Bohu dík, já mamku jako barmanku bych nerad viděl." Řekl George.

,,Já také ne, ta by na mne pokaždé vyčítavě pohlédla, kdybych si dal i pitomé pivo. To by mě tam už nikdy Alberthof neuviděl." Dodal Fred.

,,A místo toho by rády daly do pořádku dům tetičky Muriel a chtějí tam otevřít jesle pro kouzelnické děti. Hlídání nejmenších. Pro časově vytížené rodiče, pro samoživitele a tak dál. Takové odlehčení, aby mohli rodiče nastoupit do práce. Našly velkou podporu v Sally Smithové, takže si važme, že ten projekt dotáhnou do konce i financemi." Řekl George.

,,A myslím, že se k nim madam Tonsková ráda připojí. Už tak často hlídá malá stvoření. Jistě další myška v podobě Evičky jí vadit v budoucnu nebude. Stačí poslat sovu." Řekl Fred.

Vincent se na ně díval vyjeveně. Halo co je na tom světě ještě všechno divně. Nikdy by nečekal, že mu budou pomáhat v těžké situaci Nebelvíři a takovým způsobem, který on považoval skoro až moc velký. Nechtěl být případ pro charitu. Na druhou stranu si uvědomoval, že asi jinak by těžko získal bydlení a práci, hlavně kouzelnickém světě. Ne s tím, kdo byl. Možná ani s tím kdo bude.

A malá Evička byl také jistý problém při tom, jak bude vypadat jeho budoucnost. Vzdát se jí, však v žádném případě pro Vincenta nepřipadalo v úvahu. V žádném případě. Musí bojovat, už kvůli ní. Když už se jednou rozhodl neházet hůlku do dračího trusu tak nebude odmítat, když mu hodlá někdo pomoci. Čert to vem, že jsou to dvojčata Weasleyová. A vlastně by to mohlo být pro něho dobře, ne. Karty se obrátili a jejich rodina má jeden z nemocnějších vlivů v kouzelnické Velké Británii. Bude tím pádem pod jejich křídly a s Evičkou v bezpečí. Lepší než se někde motat mimo.

,,Já bych to asi bral, ale…" Vincent se odmlčel.

,,Zatím než se dostanu do původního těle a nebudu zdravotně natolik schopný, zůstanu zde. Však až se budu cítit ve své kůži tak pošlu jak vy říkáte sovu." Dokončil.

,,Jistě s tím počítáme." Řekl Fred Weasley.

,,Bylo nám to jasné, že hned nám neskočíš za pult. Ne, to ani nechceme. Od jisté doby doopravdy řádně dbám na to, aby nikdo v práci nemarodil." Řekl George.

,,To velice úctyhodný dar od slečny Johnsonové, dát tady Vincentovi a slečně Evičce dům." Řekl paní rektorka a pohladila Evičku po nosíku.

,,To je prostě Angí, ale máme ještě jednu věc." Řekl Fred.

,,Prvního července přijede sem zpět na Britské ostrovy Sirius Black a jeho budoucí choť Emily. A madam Emily je léčitelka na lidskou psychiku, no řekněme psycholog a tak trochu psychiatr. Zabývá se různými případy a …" George se odmlčel.

,,A Emily by se ráda s tebou Vincente setkala a popovídala. Nebudeš jediný s kým si bude povídat. Všem je jasné, že to co jsi zažil nebylo hezké. Fakticky ne, máme jisté zmínky o tom co ti vše provedli a co jsi musel kurník zažít. A Emily by ti ráda pomohla to nějak zpracovat, aby tě to tolik netrápilo. To nikdo a ani my nechce." Řekl Fred.

,,Jistě ti pošle sama sovu až bude zde v Británii. Neodmítej jí. Ona umí hezky naslouchat a povídat." Řekl George.

,,Já jí sice neznám, ale slyšel jsem o ní jenom v dobrém, snad krom Alastora Moddyho, ale ten tento typ léčitelů vyloženě nesnáší." Řekl Fred a nasadil kyselý úsměv.

,,Já bych Vincente bejt vámi rozhodně setkání s slečnou Gonzálezovou v blízké době madam Blackovou neodmítala. Četla jsem o jejím způsobu léčby lidské mysli a co jsem měla čest poznat pana Siriuse Blacka, tak podle jistých lidí se dost změnil k lepšímu." Řekla paní rektorka Táborová.

,,Uvidím, nechám si to projít hlavou." Řekl Vincent.

Denis se probudil díky slunečním paprskům. Protáhl se a zmateně podíval kolem sebe. Ne to nebyla kostelní věž, kde usnul. Byl v nějaké posteli, která byla bíle povlečená, v bílém pokoji, kde krom jeho postele, která měla tmavě hnědé čelo z nějakého dřeva, stejně zbarvené skříně a nočního stolku, nic moc nebylo. Ano byla tu noční lampička a závěsy a on v té posteli. Kurník kde se to ocitl.

Promnul si oči od ospalku a s námahou jak byl vychrtlý se posadil na postel. Pak si uvědomil, že by měl u sebe mít kouzelnickou hůlku, kterou odcizil jednomu z těch hostů té nehezké party u toho Edcombeho, alias Boza.

Chtěl si sáhnout do kapsy, těch jeho potrhaných špinavých kalhot, ale zjistil, že je nemá na sobě. A vůbec, že skoro nic nemá na sobě, krom trenclí. Začal se dívat kolem sebe, kam se jeho ošacení podělo. Nikdy ho neviděl. Nikde!

Začal se hrabat z pokrývky a tím pádem z postele, když se otevřeli dveře a vešla tak desetiletá slečna a měla v ruce knížku. Vykřikla trochu šokem, že on je vzhůru a asi jeho zjevem.

Denis dal ruce před sebe a řekl.

,,Sorry prcku jestli tě lekám."

Děvče zamrkalo, ale než něco stačilo říct, přiřítila se do pokoje stará dáma tak kolem padesáti let.

,,Děje se něco zlatíčko?" Ptala se toho děvčete.

,,Babi ten divný host, co ho našel táta, ten z věže se probral." Řeklo děvče.

Postraší dáma se podívala něho a vešla do pokoje.

,,To je dobře, že jste se vzbudil mladý pane, měli jsme strach, jestli s vámi není něco více v nepořádku. Můj syn už chtěl na podvečer zavolat vám doktora." Řekl stará dáma.

,,Aha, promiňte, ale já jak si nepamatuji co se včera událo. Myslím, že mám výpadek paměti." Řekl Denis a fingoval amnesii.

,,Ach ty smutku, můj syn vás dneska ráno našel při práci v kostele v naší obci. On je totiž deratizátor otravné havěti hmyzí a zvířecí,jediný v blízkém okolí. Přinesl vás a musím říct v příšerném stavu. Mohu se pozeptat. Cítíte se se lépe?"Ptala se postarší dáma.

,,Necítím se špatně, ale mám hlad. Mohl bych něco dostat k snědku, myslím, že jsem už nic dlouho neměl k jídlu. Prosím." Řekl Denis.

,,Jistě, že musíte mít hlad, jste strašně vyhublí." Spráskla starší paní.

,,Byli bychom ne lidé, nedat vám najíst a napít." Řekla zadívala se podrobně na Denise.

,,Moc se omlouvám, za to, že máte toliko málo na sobě, ale já se na díry a špínu vašeho ošacení nemohla dívat. Dala jsem to vyprat a zašiji vám to, zatímco co se najíte a odpočinete ještě trochu u nás." Řekla postarší dáma.

,,Och tak, tak to moc děkuji. Mohu se zeptat, kde to jsem? Doopravdy nemám povědomí, kde jsem to skončil. Vlastně, jak se madam jmenujete, rád bych poděkoval za to." Řekl Denis.

,,To samé bych ráda věděla já o vás mladý pane, ale vzpomínáte si vůbec na své jméno?" Ptala se postarší dáma.

,,Jmenuji se Denis, ale dále nevím." Řekl Denis a fingoval amnesii dál.

,,Nuže alespoň něco, mladý pane Denisi. Nacházíte se ve Skotsku na Aytonské farmě, v domě mé rodiny a mé jméno je Columbína Popletalová a toto je má vnučka Elisabeth." Řekla postarší dáma.

Denis měl co dělat, aby nevykřikl a popřel veškeré známky překvapení.

Popletalovi, to jako Kornelius Popletal, ten ničemnej exministr kouzel! To snad ne, prosím, ať je to shoda náhod, prosím.

Poté postarší dáma odešla aniž by počkala na jeho poděkování a ve dveřích zůstalo stát jenom to malé děvče.

,,Takže ty se jmenuješ Denis?" Ptalo se děvče.

,,No to si pamatuji." Řekl Denis.

,,Hm ty asi zdejší nebudeš, nikdy jsem tě tu neviděla v okolí. Chodím nedaleko do primární školy, víš." Řeklo děvče.

,,Asi ne, nevím, ehm Elisabeth. Mohu ti tak říkat?" Řekl Denis.

,,Ale jo, lidé mi říkají tedy většinou Bessy, ale klidně i po anglicku Elisabeth."Řeklo děvče a dodalo.

,,Ty mluvíš jako angličan ne skot."

Denis nasadil nečitelný výraz, ale v duchu proklínal intelekt té holky.

,,Nevím, voďkať jsem." Řekl stručně.

,,Hm však já to zjistím. Jsem takový průzkumník tady doma. Tedy tady nově doma. Moje rodina předtím bydlela v Londýně nad Temží." Řeklo děvče.

Denis v duchu skřípal zuby, ti nejsou zdejší, ale z Londýna, možná doopravdy je to exministra rodina.

,,A proč jste odešli z Londýna?" Ptal se Denis.

,,Lidé tam začali být na nás zlý a maminka se rozvedla s tatínkem, když ten odešel z práce. Milovala Londýn víc nás a tatínka." Řeklo trochu smutně děvče.

,,Tak to je mi líto a tady je to jaké?" Ptal se Denis.

,,Je tu fajn, mám už tu i kamarádky a stejně i tak brácha a osvobodili nám dědu z vězení." Řeklo děvče.

,,Z vězení?" Ptal se Denis a sám sebe se ptal, jestli je to sám Popletal nebo se plete.

,,Jo děda udělal strašnou botu a dluh. Museli jsme hodně penízků dát na ten dluh a děda si zbytek toho dluhu musí odpracovat jako knihovník v knihovně. Jezdí jako motorová myš. Málo kdy je tedy s námi doma, ale babička je ráda, že není v vězení." Řeklo děvče.

Denisově hlavě stále více vzrůstalo podezření, že se ocitl u Popletala doma a ten se nějakým nekalým způsobem dostal z lochu.

V tom přišla do pokoje postarší žena a za ní ještě dva lidé. Jednoho Denis neznal, ale druhý nebyl nikdo jiný než o trochu starší a o trochu méně baculatý Kornelius Popletal.

,,Tak tady je host co ho Růfus přinesl Kornelie." Řekla postarší dáma jménem Columbína.

Kornelius Popletal se zarazil a podíval se něho pečlivě. Nasadil trochu šokovaný a překvapený výraz a dal ruku na rameno toho děvčete.

,,Elisabeth jdi od toho člověka trochu dál." Řekl mírným hlasem a předstoupil skoro až před Denise.

Natáhl ruku po Denisovi a vzal ho za paži. Denis se ulekl, ale Popletal se podíval na tu paži se zájmem. Denis si uvědomil, že Popletal se dívá na jeho jizvy s nápisem ,,Mudlovský šmejd" který získal od Dolores Umbrigrové.

,,Hochu pamatuješ si nebo mi tu finguješ amnesii? Ty jsi přeci z Bradavické armády." Řekl Kornelius Popletal a druhou rukou mu lehce za bradu naklonil obličej k němu.

,,Myslím, že si pamatuješ skoro vše možná až na to jak ses dostal sem do tohoto domu, co? Nebohé lži, přeci dámě neublíží co?" Ptal se ho Kornelius Popletal.

Denis se moc k odpovědi neměl.

,,Tyhle oči znám, viděl jsem je nedávno v Příčné ulici. Ty jsi ten druhý Crervey, co? Nejmladší ze spolku pana Pottera. Morgano jak ses tu vzal?" Ptal se Kornelius Popletal a otočil se na Růfuse.

,,Synu spoj se s bytem Silvera, jeho bratr tam bude také po tom incidentu, který se stal včera." Řekl k němu.

,,Ano otče." Řekl ten chlap a odešel z místnosti.

,,On je kouzelník Kornelie?" Ptala se starší dáma.

,,Ano moje drahá, Růfus našel jestli se nepletu Denise Crevreyho, nejmladšího člena Bradavické armády, ale je mi záhadou co ten hoch zde dělá a jak se sem dostal. Měl být přece za Atlantikem v nějakém nápravném zařízení ne?" Řekl Kornelius Popletal.

Denis nasadil škleb.

,,Columbíno a Eliso jděte dolů, než dorazí návštěva a přineste tomuto mladému muži prosím konvici s čajem a nějaký obložený. Vypadá hůř než po Azkabánu." Řekl Kornelius Popletal.

Obě osoby zmizeli.

Denis viděl jak ho Kornelius Popletal pustil až pak se ozval sám.

,,Jak víte kdo jsem a co myslíte ten druhý Crevrey, Popletale."

,,Slušnější chování tě doma nenaučili, mladý muži? Možná nemám už takový respekt jako dřív a sáhl jsem si na dno, ale to neznamená, že nejsem starší osoba a ty by ses měl lépe ke mně vyjadřovat pane Crevrey, Denisi." Řekl Kornelius Popletal a ukázal prstem na jeho ruku.

,,Dolores Umbridgrová , ta prokletá ženská neřekla ani béé, to tom, co vám provedla. Tudíž jsem až při procesu s ní vše dozvěděl hochu. Bylo mi z ní zle od žaludku pěkně dlouho. Nic pro mě příjemného. Však svojí hloupost jsem pykal sám a v Azkabánu. Jsem si vědom, že si musíš myslet, že jsem sem se dostal pryč nějakým nekalým způsobem, úplatkem minimálně." Řekl Kornelius Popletal.

,,No to si myslím." Souhlasil Denis.

,,Do jisté míry pravda, byl to úplatek a od mé rodiny. Však na zaplacení mého dluhu, který jsem si svým jednáním nadrobil a na přímluvu Bradavické ředitelky a jednoho jistého profesora, jenž má na starosti Famrpálový turnaj a sportovní aktivity školy." Řekl Kornelius.

,,Malfoy." Došlo rychle Denisi.

,,Paměť tedy máte pane Crevrey co?" Řekl Kornelius a dodal.

,,Jo, ale nevěděl jsem, že skončím tady. Vaše paní nevypadá jakou kouzelnice a vy…" Denis se odmlčel. Popletal tu předním stál jenom v košili a kalhotách s kšandami na nohou pantofle. Vypadal jako spíše jako penzista,který si užívá důchodu.

,,Hochu moje rodina žije už delší dobu mezi ne kouzelníky a tak mít na sobě hábit vyčnívali bychom z řady a byli značně na očích. Potažmo habity mladší generace moc sama o sobě nenosí vůbec." Řekl Kornelius Popletal.

V tom se ozval nějaký hluk ze zdola a do pokoje se vřítila postava, kterou také Denis poznal. Před ním stál nikdo jiný než Draco Malfoy osobně.

,,Crevrey u všech rohatých jak to vypadáš a kde jsi ses tu vzal?!" Vyštěkl něj a pozvedl proti němu hůlku.

,,Ehm…" Než něco mohl dalšího Denis říci skočil mu do řeči Kornelius Popletal.

,,Draco nemiř něho hůlkou, je bez hůlky a jak to vypadá, je vyhublý hlady. Dokud nebudeme vědět jak se tu ocitl, tak hůlku pryč, jasný." Řekl skoro generálsky Kornelius Popletal.

Draco hůlku nesklonil a stále se díval na Denise s mírným opovržením.

,,Jen si posluž Malfoyi, jestli mne chceš zabít. Při minulém setkání jsem to já, kdo to málem udělal." Řekl Denis.

Až teď tu hůlku Draco Malfoy sklonil a dal ruce přes prsa a stále držíc hůlku. V tu chvíli v tomto postoji připomněl Denisi profesora Snape.

,,Jak ses sem dostal? Neměl by si náhodou v USA, v nějakém nápravném zařízení mladistvých kouzelníku Denisi Crevrey. To jsem totiž slyšel od tvého bratra nedávno." Řekl Draco.

,,Colin je mrtvý Malfoyi, mrtvý, co to kecáš za nesmysli." Vyštěkl Denis.

,,Jo to by nemohlo být určitého Weasleyoského zázraku, ten Colina Crevreyho vyhrabal z onoho světa zpět mezi živé. Jinak bych si nevěděl, že jsi v tom zařízení. Nedávno sem s ním vedl totiž velice zvláštní umělecký rozhovor." Řekl Draco Malfoy.

,,Cože, Colin …" Denis se dál nedostal.

,,Je živ, toho mladého muže jsem viděl v Bradavické knihovně, když se tam konali zkoušky. Dodělává si dálkově školu jestli se nemýlím." Řekl Kornelius Popletal.

,,Bradavická knihovna?" Ptal se Denis.

,,Jsem knihovník." Řekl stručně Kornelius Popletal.

,,Poslyš Crevrey jak ses dostal sem?" Ptal se Draco Malfoy.

,,Hele já …prostě mě tam z toho s toho vězení pro mladé vzali. Unesli." Řekl Denis.

,,Dali mi přes hlavu pytel a svázali. Když jsem se probudil, tam jsem jsem měl na sobě magická pouta a byl v nějaké kovové bedně co převáží věci na lodi. Po hrozné cestě v té kovové krabici jsem se dostal do sídla toho pošuka." Řekl Denis.

,,Jakého pošuka?" Ptal se Kornelius.

,,Ten fotograf co lezl po hradě s Ritou Holoubkovou, Bozzo. On se jistě tak nejmenuje, tam mu říkají mladý pan Edgecombe, asi něco má společného s Mariettou myslím. Ten si mě tam pověsil na řetězy a dával mi nažrat méně než psovi. Proto vypadám takto. A také mi chtěl udělat z hlavy mixovaný guláš. Jen měl mušku jako slepý, tedy žádnou. Pak včera tam měl hostinu a ve sklepení kde mě držel se objevil s tím panem Umbridgrem, myslím bratr té ropuchy Umbridgrové. A ten blb přede mnou řekl, že chce ze mě udělat obětního beránka tím, že mě pošle pod kletbou zuřivosti na někoho z Bradavické armády. To jsem nechtěl, to tenkrát s Nevillem a tebou Malfoyi, byla pitomost a ze mě mluvili drogy tak jedině. Už pár měsíců jsem čistý a už to ze mě nemluví a tak jsem uprchl. Byl jsem ale slabý a hladový usnul jsem na kostelní věži. Tam jsem ve své podobě hrdličky doletěl. Ani jsem nevěděl, kde jsem to přesně v Británii skončil." Vychrlil ze sebe Denis.

Draco Malfoy otevřel něho ústa překvapením, což Denis nečekal.

Chvilku mu trvalo, než se chytil.

,,Merline Crevrey, počkej tu chvilku pro někoho dojdu. To co ty víš je secsakra důležité. Hlavně nikam neprchej. Kornelie drž ho v baráku jak psa na vodítku." Řekl Draco Malfoy a zmizel z pokoje.

Denis nechápal.

Přidáno 13.6.2020

Další kapitoly budou přidány 20.6.2020.

Takže doufám, že dějově se tato část vám všem čtenářům líbila, i když jsem zapálila Malfoy Manor, Rosmertu zabalila do ďáblova osidla a hrdlička Denis znovu frkl a omylem přistál u Popletala doma. A vrátila jsem se k k drahouškovi Ritě. V dalších kapitolách bude pokračování příběhu těchto postav. Tak se těšte.

Vaše elenor