Kapitola 24 – Na hromádce

Neville seděl na terase rozlehlé horské chaty a pozoroval okolí. Nikdy ve Švýcarsku nebyl, takže vlastně tohle jeho ne zcela dobrovolné vyhnanství s Veronikou chápal také jako poznávací zájezd. Ty Alpy, Švýcarské Alpy, aby byl přesný, byly obří. Nikdy takové pohoří neviděl a byl si jist, že vylézt tam na vrchol by ho stálo na poprvé plíce. Nehledě na jeho občasné kouření. Tady také v první chvíli mu trvalo se aklimatizovat na ten řidší, ostrý, svěží horský vzduch. Nebyl na to kurník vůbec zvyklý.

Jak se to událo, že skončil ve Švýcarsku a díval se s terasy podle Robrechta na horu Mattenhorn a když se podíval doleva, tak viděl Zermantt. Známé zimní lyžařské středisko už ponořené do noční tmy ozářené hvězdami a osvětlením.

Neville poté co se dozvěděl, že se ten Silvestr jeho biologickému otci pořádně vyvedl, a on chudák mimo dvou mladších nevlastních bratrů má ještě sestru naopak starší než on, se otočil na podpatku a s myšlenkou, že jeho biologický děda Roderick Lestrengre, když věděl o něm, tak možná věděl i o Mallory. A kdo by mohl tím pádem vědět víc, byl jeho nejmladší biologický strýc Robrecht Lestrengre. Pro Nevilla Rob, jak Robrecht mu to navrhl sám, nechtěl, aby mu říkal strýc, prej nebyli zas tak od sebe věkově a jemu to bylo trochu srsti od něho. To od Davida a Charlieho Lestrengra to ještě bral, ale od něho to bylo moc.

Neville také nic nijak nenamítal. Richardovi také neříkal táto, říkal mu jménem, podobně u Rodericka. Bylo mu to přirozenější vzhledem k okolnostem jeho původu. David a Charlie ho také neoslovovali jako brácho, ale Neville, ačkoliv věděli kdo je. Richard si na tom jistě umlel jazyk na karbanátek nebo rovnou pirožek. Otázka byla jak to postavit Verče, to zatím Neville neměl tušení.

A Robrecht, když mu u kávy vylíčil co se dověděl, vypadal jako by se mu nad hlavou rozsvítila žárovka a doopravdy řekl, že jistě Roderick o Mallory věděl a dokonce se s ní vídal. To Nevillovi vyrazilo dech.

Robrecht, samozřejmě nevěděl, kdo je Mallory doopravdy a řekl o Richardovi, že takový chovný samec není ani on, ale vzhledem k zapojení bulvární pisatelky a jeho věku by to skoro považoval za násilný sexuální akt. Neville však chtěl vědět, jak o Mallory ví on a kolik o ní věděl Roderick.

Robrecht vysvětil, že Mallory, to mimčo z Anglie, o kterém mluvil kdysi Roderick se svým právním zástupcem, pak ten adoptoval se svou ženou a vychovali jí jako svou. Často byla u nich hostem na jisté horské chatě a také v apartmánu, kde jeden čas bydleli, když Robrechtova maminka byla už vážně nemocná. Mallory Lissetta Beamoutová, tak se teď to děvče jmenuje, je kouzelnice, velice dobrá a studuje kouzelnické právo na magické univerzitě v Padově. Neville z toho lapal po dechu. Magická práva v Padově, to má tak chytrou nevlastní sestru. Začal si připadat trošku jako blb. Možná je profesor, ale jenom jistou praxí ne skutečným vzděláním, ale jeho biologický otec je profesor na Cambrigri a nevlastní sestra studuje práva v Padově, co už on proti nim je?

Robrecht dokonce ten večer vylovil z alba starší fotku, kde byl on, Roderick, Robrechtova maminka, Mallory a její adoptivní rodiče, tedy Rodericka právník a jeho žena. No Robrechtova maminka byla něžná žena, taková starší verze Lenky Láskorádové, ale měla světle hnědé vlasy a pihy. A Mallory, co říct, na té fotce jí mohlo být tak deset nebo jedenáct let a byla vytáhlejší děvče s lehkou asi nadváhou a tmavě hnědými loknami vlasů, pořádně dlouhými skoro až do pasu. Čert ví, jak vypadá teď?

Robrecht jenom vypověděl, že Mallory se později nerada fotila a proto novější fotku nemá.

Neville si kouzlem tu fotku zkopíroval a odešel s díky domu. To však netušil jak se další den zkrabatí.

Byl to poslední den školního roku a on se u oběda loučil jako všichni ostatní se studenty. To se ví, to ba se mělo. Poté ještě nějakou dobu klábosil s Hagridem a šel přes krb domu. Chtěl zrovna vyrazit na odpolední procházku s Verčou, když z krbu vylezl Bill Weasley a jistý bývalý bystrozor Christopher Savage. Začali mluvit na něho celého vyjeveného, že jako člen rodiny Lestrengre, se musí urychleně zabalit a odejít do bezpečí. Prej jako zbytek rodiny díky té Magické mafii je na odstřel. Neville namítal, že může zůstat na Grimouldově náměstí 12. Bill však mu vysvětil, že by se mohlo stát to samé jako na Malfoy Manor a on by se mohl dostat zde s malou do potíží. Neville se zamyslel, že možná je to pravda, tady přijít do konfliktu, nejen že by poškodil majetek Harryho, ale mohl doopravdy přijít do nesnází. Nehledě na Verču, která se nedokáže bránit. A tak šel balit. Bill mu také vysvětlil kam to že bude přemístěn. Neville tedy rovnou zabalil i věci na ten pohřeb. Ještě, že se mu povedlo skočit na nákupy s Verčou a koupit jí něco, co by na pohřeb pro tak malou holčičku bylo přijatelné. Poté co s kufry a Verčou náručí, na Mojžíšův košík byla už moc velká, se postavil před Billa a ten aktivoval přenášedlo v podobě parte i s tím, že nebyl vůbec stanovený termín. Nebyla to příjemná cesta a už vůbec pro Verču. Ta se z toho poblinkala. Bohu dík, za kouzla, jinak by hodil šavli i on.

Přistál na louce a musel nechat zmizet ten výblitek Verči a jí uklidnit, než jí bylo líp. Pak si uvědomil, že neví kde je. Ocitl se na krásné louce uprostřed horské krajiny a za zády mu zapadalo slunce. Pak se vedle objevil Robrecht a trošku uhnaně ho vítal. Vypadal lehce strhaně. Prověřil si jeho a Verči identitu a pak ho vedl z louky dolů a po lesní cestě lehce nahoru. Ještě mu říkal, že to jeho přenášedlo asi bylo mírně defektní, že ho přeneslo lehce vedle pozemku, kde horská chata Rodericka stojí, ale prej to nevadí, uvidí alespoň jí v celé kráse.

Také viděl. Tůdle chatička o třech ložnicích jak to popisoval Rudolfus Lestrengre. Předním stála ohromná budova o třech patrech a minimálně s 20 okny z boku. Neville se ptal, na co tak velkou chatu. Robrecht vysvětil, že tohle je sice horská chata, ale jeho otec, aby byl výdělečně zde činný a zajistil jeho a matku vybudoval zde Horský hotel Gerlandina, pro kouzelnické turisty, kteří touží po švýcarských Alpách, pojmenovaný podle jeho maminky. Neville spadla brada, Roderick se nezmínil, že je majitel hotelu. Neville se zeptal, jestli ta chata tedy byla přestavěná z té původní o třech ložnicích. Robrecht vysvětili, že spíše přistavěna, že původní chatu obývá správce hotelu a jeho žena.

Robrecht popsal, že ten hotel má 14 pokojů pro hosty s vlastními koupelnami, že sem tak akorát vejdou, když přijedou všichni příbuzní včetně Rudolfuse Lestrengra. Neville trochu zbledl, ale věděl, že bez hůlky v podobě v jaké je, Rudolfus Lestrengre je celkem neškodný.

U vchodu ho přivítala Anke s Edith v náručí, a ihned se ptala Robrechta, jestli je to on a Verča. Neville se také ptal, kde je ta slibovaná ochranka od Magické armády. Anke ukázala prsten na stan před tou horskou chatou s logem sovy.

,,Je jich tam 7 a další dva jsou prej v Zermattu pod námi, kdyby se tem někdo objevil kdo nemá. Ministr kouzel Švýcarska o tom ví také, jinak prej nikdo." Řekla Anke.

Nevillovi pak Robrecht otevřel dveře a Neville vstoupil do prostoru, který jasně sloužil jako recepce. Tam ho přivítal pan správce, anglicky s německým přízvukem pan Janus Knecht a jeho žena Roberta. Robrecht ho rovnou zavedl do prvního patra, kde mu dal klíček od pokoje s číslem čtyři. Dali tam rovnou i postýlku pro Verču. Neville sice sebou měl tu cestovní, ale byl za to celkem rád. Když otevřel dveře vyvalil okále a spadla mu brada podruhé. To byla hodně asi luxusní hotel. Obří letiště z masivního dřeva a a vše kolem dokola bylo ze dřeva. Postýlka pro Verču byla zmenšená verze letiště s tím, že měla ohrádku. Neville dal bokem kufry a podíval se do koupelny a vypustil hvízdnutí. I tady to vypadalo jako u královny.

Zatímco si vybalil tak mu Verča usnula v té přepychové postýlce. Uložil do skříně i oblek a hábit na pohřeb, když se v místnosti objevil domácí skřítek.

,,Guten Abend pane Neville, pan Robrecht a pan Knecht pravili Jakymu, aby panu Nevillovi bylo vyřízeno, že jestli neměl večerní jídlo, má se dostavit do jídelny v přízemí." Řekl domácí skřítek a složil svoje ruce podél těla jako voják a lehce se uklonil.

,,Večeři bych rád uvítal Jaky, ale tady má dcera Veronika mi právě usnula a bude se jistě dožadovat mé pozornosti jakmile se probudí. Mohl by jsi mi jí Jaky prosím pohlídat?" Ptal se Neville a sklonil se k domácímu skřítkovi. Skřítek vypadal upraveně, čistě a měl na sobě bílou košili s nějakou výšivkou a krátké kalhoty. Skoro vypadal jako člověk.

,,Jaky slečnu Veronicu rád pohlídá a v případě probuzení slečny Jaky slečnu vám přinese do jídelny pane Neville." Řekl mu domácí skřítek a usmál se.

,,Děkuji Jaky." Řekl Neville a vyrazil z pokoje pryč, dolů po schodech. Přitom si všiml, že z přízemí vedou schody i do sklepení. Zajímalo by ho co tam je?

Vešel do dveří, které měli na sobě nějaký nápis pravděpodobně v německém jazyce, ale pod ním byl obrázek s talířem, vidličkou a nožem, jasně v očích Nevilla jídelna.

Tam už u jídla seděl Robrecht s rodinou a docela dost dalších lidí. Poznal Richarda, Davida a Charlieho. Rudolfus v podobě té Heleny také mu nebyl cizí, ale ostatní lidé byli pro něho španělská vesnice, nebo možná vzhledem k místu švýcarská. To měl toliko biologických příbuzných? Bylo úsměvné, že Robrecht si vystřelil ze svých bratrů. Richarda a jeho syny posadil vedle Rudolfuse v podobě ženské. Oba se tvářili jako by vypili lák od okurek a ještě to zapili octem.

Robrecht se zvedl od večeře a přiběhl k němu a začal ho vodit od stolu ke stolu. Vlastně se jednalo jenom o syny a jejich rodiny strýčka Cyrilla Lestrengre, protože více Lestrengrů už nebylo. Nejstarší se jmenoval Falco Lestrengre a bydlel se svou rodinou Trevíru v Německé spolkové republice. Jeho žena se jmenovala Ruth a s ní měl syna Coretina a dceru Auroru. Těm bylo patnáct a dvanáct, takže prckové rozhodně nebyli. Ten Coretin dokonce se dožadoval, jestli by nemohl mít pivo a to německé nebo švýcarské, alkoholické. Marně, rodiče mu to nepovolili. U dalšího stolu seděl pak prostřední syn strýčka Cyrilla Corvus Lestrengre a jeho rodina. Ti bydleli pro změnu Antverpách v Belgii. Jediný strýček Cyrille podle všeho žil v Francii a bydlel v Paříží a zpravoval rodinou hrobku jako nejstarší z rodu. A také na to doplatil bohužel. Corvuse žena se jmenovala Isabella a byla původem Franzouská čarodějka z nekouzelnické rodiny. Ti měli mladší děti, jediná jejich dcera Ophelie teprve dokončila první ročník Krásnohůlek, jinak to byli zatím žáci základních škol, jejich synové Marius a Jonas a byli věku jeho nevlastních bratrů Davida a Charlese. Nejmladší syn strýčka Cyrilla se jmenoval Fulcran a Neville by řekl o tom muži, že vybočoval z všech mužů té rodiny co nosily jméno Lestrengre. Měl totiž výraznou na svůj věk pleš. Fulcran se svou rodinou bydlel Lucemburském knížectví ve městě Maner. Ten dokonce měl za ženu nikoliv z Lucemburska, ale původem Dánskou kouzelnici trochu podsaditou ženskou, ale s velice vřelým úsměvem a jménem Laura. Ti měli také malé děti. Dvě dcery Jean a Salomé a v pořadí sedmého Cyrilla Lestrengra v historii rodu Lestrengrů. Tomu byli čtyři roky a neobratně se snažil natočit na vidličku těstoviny.

Pak ho zavedl Robrecht k poslednímu stolu.

,,A jelikož si mi řekl, o Mallory, kdo doopravdy je, tak ta Magická armáda se rozhodla ukrýt i tu." Řekl a poklepal na rameno osoby, která mu byla zády.

,,Mallory, můžeš mi chvilku věnovat pozornost?" Zeptal se Robrecht.

Osoba a Neville zvedl obě obočí. To má být to děvče na fotce! K čertu a to má být jeho nevlastní sestra?

,,Robe, já mám uši, tady toho Nevilla jsi přestavil už tolikrát, že si musí minimálně někteří naši příbuzní myslet, že si myslíš, že mají inteligenci tlustočerva." Řekla ta mladá žena a zvedla se a stoupla si a dala ruku v bok.

Byla poměrně vysoká, ale jemu sahala asi tak po ramena, měla doopravdy hustou hřívu vlasů tmavě hnědých a pořádně vlnitých, které byly vyčesané nahoru do culíku bílé barvy. Jenom dva prameny z ofiny měla podél tváře, spletené do tenkých precizních copánků na jejich konci byly gumičky také bílé barvy. Její obličej mírně připomínal její matku, ale na rozdíl od Rity Holoubkové Mallory neměla potřebu nosit brýle. Byla o dost snědší než on, spíše byla opálená do bronzova a kolem nosu měla pihy dost možná od sluníčka. Postavou připomněla Nevillovi Ginny Weasleyovou, bylo vidět, že Mallory je nějakým způsobem sportovně aktivní, ale stále ženská, která něco na hrudníku a hýždích má. Měla na sobě béžovou vestu bez rukávů pod tím bílé tílko a džíny s květinovou nášivkou na boku. Ale nejvíce zarazily Nevilla ty pohorky co měla na sobě, nebo možná to byl ještě jiný typ bot, který ani neznal.

Robrecht se zarazil a Mallory se něho podívala dala si ruce přes prsa a otočila se na ostatní v jídelně.

,,Okej drahý příbuzní zde ubytování v rámci bezpečnostního opatření britské kouzelnické vlády. Nacházíte se v hotelu Gerladina, který vlastnil můj biologický děda Roderick Lestregre. Nevím sama, jak dlouho tento pobyt potrvá a tak vám trochu řeknu co zde můžete využít za aktivity aby jste zabili volný čas. Máme tu bazén venkovní i vnitřní, saunu, vířivku, poté tenisový kurt a je tu ve skladu mnoho sportovního vybavení a společenských her a také společenskou místnost s knihovnou. Jak o vím? Vzhledem, že minulé dva roky jsem zde dělala brigádně, a fušovala do práce správce a jeho ženy, abych poznala moc a cenu peněz tak se tu vyznám. Nikde se tím nechlubím, ale byla to výborná zkušenost do budoucna. Zde v hotelu jsou tři domácí skřítkové. Jaky, Taky a Moky, neptejte se jak přišli ke svým jménům, já to nevím. Ale ti se především starají o úklid. Vaření zde má na starosti paní správcová. Milá paní Roberta Knechtová, protože není lepšího jídlo než to, které připraví člověk. Nikoliv domácí skřítek. Ráda bych vás všechny poprosila o dobré chování k personálu hotelu a skřítkům. Zatím totiž tento hotel je osiřelý a až po otevření poslední vůle pana Rodericka Corvuse Lestrengra bude tento majetek někomu zde předán do vlastnictví. A já rozhodně nevím kdo to bude, takže se tu nepoperte kvůli tomu. A komu není jasné, kdo jsem, tak se jmenuji Mallory Lisseta Beamountová, ale podobně jako tady Neville Frank Longbotom jsem původně krví členka rodiny Lestrengre, díky jisté mladické nerozvážnosti Richarda Falca Lestrengre. Soudit ho za to nehodlám a mojí matku, že mne dala adopci také ne. Bylo to jejich životní rozhodnutí a to si každý rozhoduje po svém. Tečka. Přeji příjemný pobyt a dobrou večeři zde na hotelu Gerelandina." Řekla a znovu si sedla.

V jídelně nastalo ticho, než se ozvaly znovu vidličky a nože. Neville zprvu nevěděl jak na to reagovat.

,,Robe dojdi si dojíst tu večeři." Řekla k Robrechtovi a pak se otočila na Nevilla.

,,Ehm Neville, mohu ti tak říkat? Nechceš si sednout zde ke stolu ke mně?" Ptala se a poškrábala se pod nosem.

Neville pokrčil rameny a přisedl.

,,Klidně Neville, tedy když tě budu moct oslovit jménem i já." Řekl když si sedl.

,,Klidně Mallory nebo Lorry, je mi to putna. Slyším na obojí a to nejsem papoušek." Dodala se smíchem.

Vzala do rukou lístek a podala ho Nevillovi.

,,To je meníčko, Roberta to dělá tak, že dělá na každou večeři tři různá jídla, polévku a nějaký ten dezert. Ty špičkou hůlky ukážeš a tím řekneš co chceš. Paní Roberta to pak donese nebo to připlachtí vzduchem. To samé platí o pití. Já to meníčko minulé léto vylepšila tak, že tamhle biologický bratránek Corantin na to pivko může zapomenout, protože je nezletilý a má na sobě hledáček. Má útrum. Na Neville, vřele doporučuji Roberty gratinované brambory s šunkovými psaníčky. Na polévky já moc nejsem tak neporadím." Řekla Mallory a klepla špičkou hůlky na dané jídlo.

Nevillovi trochu tím jejím vysvětlovacím stylem připomněla Hermionu.

Neville tedy dal na radu a dal si jako jídlo toto a to co vyčetl v tom meníčku díky bohu v angličtině jako lehký zeleninový vývar s plátky uzeného jehněčího masa a nějaký dezert ani nechtěl, tak si ho nedával.

Když si objednal tak se zeptal Mallory.

,,Jak dlouho o mne víš a vlastně asi i o své pravé rodině? A ty bydlíš v Anglii, že umíš tak dobře anglicky?"

Mallory nasadila přemýšlivý výraz než odpověděla.

,,Anglicky umím, protože moje nevlastní maminka Lisseta je z Spojených států amerických a tak jsem vyrůstala v dvojjazyčné rodině a také jsem studovala mezinárodní kouzelnickou školu zde ve Švýcarsku, takže umí dva světové jazyky. Angličtinu, Němčinu a Francouzštinu. Z toho nejlépe Francouzky a Anglicky, ta němčina u mne není nic moc. Mám strašlivý přízvuk, dle Roberty a Januse. A teď jelikož pobývám v Padově, tak se učím italsky, abych neměla problémy s místními starousedlíky. Jak se říká kolik jazyků umíš tolikrát jsi člověkem." Odmlčela se a usmála se na Nevilla.

,,A to s tím, kdo jsou mí biologický rodiče a moji nevlastní bráškové vím poměrně dlouho, ale mlčela jsem o tom. Z bezpečnostních důvodu. Nechtěla jsem stát lovnou zvěří kohokoliv, kdo by mohl být ve zločinném společní ať tím pošukem Voldemortem či Grindewaldem. Možná jsem dobrá čarodějka a duel celkem ovládám, ale nechci být ta, která půjde do hrobu kvůli tomu, s kým je z genetického a rodinného hlediska spojena. Tomu se raději obloukem vyhnu. Mám velice silný půd sebezáchovy, říkají mí přátele ze školy."

Zapřela se do židle a ruce zkřížila na prsou.

,,To, že nejsem mých adoptivních rodičů mi bylo jasné poměrně záhy ve věku 10 let. Byla jsem od nich velmi odlišná. Jak jsem dostala hůlku do rukou tak jsem se začala vyptávat. Trvalo mi rok a půl dostat z mého adoptivního tatínka pravdu, ale jelikož jsem znala rodinu Lestrengre a pana Lestrengre, tak jakmile jsem se stala trochu ženou tak jsem se šla zeptat biologického dědy na pravdu. Pan Roderick Lestrengre mladé dámě nikdy neodmítl odpovědět, byl to starý gentleman. Vnoučku asi už vůbec. Jelikož nikdo za Lamanšem se ke mně nehlásil, tak já se ani rodině nenabízela. Proč by, srmtijdkou jsem nechtěla být ani za boha Háda, abych kvůli tomu někomu lízala podlahu jsem se nenarodila. Jenom jsem z po vzdálí sledovala dění. Jako němý svědek na lavici svědku v soudní síni. Pak to prasklo to s tebou, podle tedy pana Rodericka, já mu nikdy dědo neřekla, moc bych si na to zvykla. A jelikož můj a tvůj biologický otec se mylně domníval, že s toho Silvestru s jistou slečnou Hobloubkovou nic nebylo, řekla jsem si, nejsem veš, abych se hlásila o jeho pozornost, necháme to tak, jak to bylo. To , že se to díky jinému kriminálníkovi zvrhne jsem netušila. A jak skončil můj biologický děda. Smrt jsem mu nepřála a je mi líto, že jsi ty Neville moc Rodericka Lestrengra nepoznal. Byl milý a snažil se poslední měsíce doopravdy dávat střípky rodiny dohromady. Jak řekl sám, jestli to neudělám teď, tak už nikdy. Už byl starší pán a jeho zdraví nebyl nejlepší přítel." Řekla Mallory.

,,Od kdy přesně si věděla o mne?" Ptal se Neville.

,,Datum ti neřeknu asi, takový kalendář poznání nevedu Neville, ale od roku 95 rozhodně. Vzhledem k situaci kdy jste tam vedli studenou válku proti tomu Voldemortu a ty jsi nevěděl o svém původu jsem to nechala být a místo toho jsem se zabavila studiem, randěním a nákupními výlety s mými kamarádkami. Chtěla jsem žít." Řekla Mallory.

Neville si povzdechl, ale chápal to a vlastně to byla od Mallory dobrá volba. Někdy si také přál mít trochu více normální život.

,,A ty znáš asi hodně Robrechta asi hodně, co?" Ptal se Neville.

,,Jo a je mi trochu protivný." Odpověděla Mallory.

,,Proč?" Ptal se Neville.

,,Má malou rozhodnost a smysl pro organizaci čehokoliv a dělá věci na poslední chvíli. Možná je dobrý léčitel, ale dobře vím, že v jejich manželství má kalhoty na sobě Anke, jeho žena." Řekla tiše Mallory jeho směrem a dodala.

,,Anke je sice fajn, ale dost puntičkář a propagátorka zdravé stravy. To já si dám klidně hamburgr a pomfrity a kvůli tomu se nemračím na reklamy. Je to také jídlo."

Neville jenom pokýval hlavou.

V tom Nevillovi přiletěla polévka a tak se do ní pustil.

,,Dobrou chuť." Řekla Mallory.

,,Dík." Řekl Neville.

Po polévce se zeptal ještě.

,,A ty si s Richardem mluvila?"

,,Až dneska poprvé, tedy zatím ne s Davidem nebo Charliem, ale s ním jo. Myslím, že kouše ten šok, že má ještě dceru z těch jeho slavných šestnáctin. Nechám ho to strávit než začnu nějaký další rozhovor a jednání s ním. Nechci, aby ze mě měl špatné spaní, nebo abych ho měla na svědomí. Může být rád, že jako u tebe není ode mne dědou." Řekla Mallory mezi dvěma sousty.

Neville se zarazil a málem zalkl na té polévce.

,,Ano vím o Veronice, nuže jako válečný hrdina v kouzelném světě, sis musel všimnout, že jsi propírán medii a od srpna vědí i o Veronice. A já noviny a jisté časopisy čtu velice hojně. Kdysi jsem chtěla jsem se stát reportérkou novin, ale poté co jsem se dozvěděla, že za biologickou matku mám bulvární reportérku pochybných pracovních žurnalistických postupů a morálky se mi to znechutilo a od té doby jsem usilovala o to být právničkou. A také to studuji. Proti Veronice nic nemám a jak vedeš život Neville je mi putna, pohlavky za to, ti dávat nebudu. Jenom kdybys ses potřeboval zbavit nějakého nechutného drbu na svou osobu a já už budu mít titul z práv, tak ti ráda pomohu." Řekla Mallory a věnovala se dál jídlu.

Následující večeře proběhla v tichu a Neville se pak rozloučil s tím, že se potřebuje podívat na Verču, jestli se probudila a nemá hlad. Na pokoji však našel Verču ve vysoké židličce jak jí ten domácí skřítek krmí něčím co vypadalo jako pyré z mrkvičky a jablíček a občas jí dal nějakou oplatku ke kousání, aby používala svoje zoubky, už měla dva. Bylo dobře, že i přes nevolnost z přemístění byla při chuti.

,,Děkuji Jaky, ale to jsi nemusel, stačilo Veroniku donést do jídelny, já bych jí nakrmil." Řekl Neville.

,,Jaky rád udělal to pane Neville, slečna Veronica je hodné děvčátko a dobrý host." Řekl skřítek a s úklonou zmizel z pokoje s vyjedenou miskou od pyré po Verče. Neville se divil kolik toho snědla. Normálně byla poslední dva měsíce trochu pažravka.

O půl hodiny znovu usnula už v pyžámku jako dudek a Neville zrovna chystal, že si dá sprchu a zalehne a také, ačkoliv bylo brzo, ale ten horský vzduch ho uspával. V tom se ozvalo zaklepání. Neville tedy otevřel dveře a viděl na prahu stát Richarda.

,,Děje se něco?" Ptal se.

,,Potřebuji s tebou mluvit Neville." Řekl krátce Richard.

,,Tak spusť." Řekl Neville a potlačil zívnutí.

,,Ne tady, pojď ven, mají tu terasu, potřebuji po té večeři nutně na vzduch a zapálit si." Řekl Richard.

Neville něco zabručel, ale zas tak špatný mu to nepřišlo. Vzal si z nočního stolku chůvičku, balíček cigaret, zapalovač a zavřel pokoj, pro jistotu. Šel s Richardem jak on řekl na terasu té horské chaty. Ta byla za společenskou místností, kde byla i poměrně slušná knihovna jak magickými tak nemagickými tituly. Vešli prosklenými dveřmi za brokátovým závěsem na terasu. Tam byly dva dřevěné stoly a k tomu vždy přisunuté čtyři židle. Celkem tu bylo sezení pro osm osob.

Richard vyndal z kovové krabičky doutník a ihned si zapálil. Pohlédl na nebe a pak Neville.

,,Hele dušuji se, že o Mallory jsem neměl ani píď tušení." Spustil.

,,Já také ne, a myslím, že možná Roderick si to nechával jako sladkou tečku na závěr. Nebýt toho případu, tak by se jistě nikdo k tomu tak rychle nedostal a Mallory by jistě mlčela. Jako doposud." Řekl Neville.

,,Jo otec vždy byl parchantů král, polovinu toho neřekl, ačkoliv toho věděl víc. A i po smrti si nechal nějaká ty překvapení a dušuji se, že ten Robrecht v tom má prsty také." Řekl Richard.

,,No kdo je Mallory ví krátce, i když jí zná od mala. Musí mít z toho divný pocit, že adoptivní dcera rodinného právníka je vlastně jeho neteř." Řekl Neville a z krabičky cigaret jednu vyndal a chystal si jí zapálil. V tom se otevřely dveře a vylezl na terasu další člověk. Byl to ten Falco Lestrengre.

,,Sorry já nevěděl, že tu jste, nenechte se rušit." Řekl a sedl si do jednoho křesla.

,,Falco, je divné pro mne tě vidět o tolik staršího. Naposled jsem tě viděl v roce 74." Řekl Richard.

,,Jo nějak jsme se rozklížili jako stará židle, ten náš podivný rod. Já také ostatní hodně dlouho neviděl. Myslím mé bratry. Moc se nevídáme." Řekl Falco Lestrengre a vyndal si také krabičku cigaret.

,,Po smrti matky jsme se trochu rozešli ve zlém. Nejvíce to vzala Cranyho. Byl ještě mládě na rozdíl od nás." Řekl a zapálil a podíval se na Richarda a Neville.

,,No jo, Lestrengrovské prokletí v podobě kouření, ale Ruth mě vždy vyžene ven, abych si nezapálil před dětmi. V tom dokáže být Napoleon Bonaparte." Řekl Falco.

,,Chápu, i když jsem viděl, že ten tvůj syn spíš přičichne k pivu a jinému pití než kouření." Řekl Richard.

,,Dost možná, i když ty …no jsi tedy čilej." Řekl Falco a ukázal na Neville.

,,To nebyl můj záměr, ale Imperio mé matky na mne a Nevillovu maminku. A Mallory se vyjádřila čistě, ohledně sebe, prostě mladická nerozvážnost." Řekl Richard.

,,No tetička Verbena úplně při smyslech nebyla, uznávám, já jí nikdy neměl rád. Byla taková staromódní dáma. Dokonce moje matka byla modernější, co se týče vzhledu a mravů. Ale dohonilo jí dědictví její rodiny." Řekl Falco.

,,Dědictví, co tetu Selinu vzalo do hrobu?" Ptal se Richard.

,,Ale kolísavý tlak, problémy se srdcem. Můžeme být rádi, že jsme se potatili problémy s tím nikdo nemá." Řekl Falco.

,,Tolik k kouzelnické dlouhověkosti." Řekl Richard.

,,Jenom pro někoho Richarde, jenom pro někoho jako například naše vzdálená tetička Nozeá, ta se dožila 104 let, ale historicky jsme zdegenerovaný rod a prostě sebou neseme zátěž fyzikou a psychickou, která z nás dělá ne kouzelníkům podobné dožitým věkem." Vysvětil Falco.

,,Já jako ne kouzelník žiji Falco, jsem moták, nic na tom špatného nevidím." Řekl Richard.

,,Já také ne, ale jistě můj mladší bratr Corvus si převzal se dožít více let než tetička Nozeá. Akorát je otázka, jestli se mu to povede. Ne, že bych mu to nepřál. Jinak musím říct, že na motáka jsi to dotáhl velice daleko. Profesor přírodovědného oboru na Cambrigrské univerzitě a zástupce vedoucího příslušné katedry je velká pozice." Řekl Falco.

,,Jak to víš?" Ptal se Richard.

,,Já možná jsem kouzelník, ale pracuji v nekouzelnickém světě, nikoliv v kouzelnickém. Kvůli pověsti rodu Lestrengrů. No jsme trochu na hovno pro kouzelníky. A tak jsem se vrhl do nekouzelnického světa, jakmile jsem vystudoval Krásnohůlky v 77." Řekl Falco a vypustil obláček a rozdělil ho hřbetem ruky na dvě poloviny.

,,Odešel jsem na nekouzelnickou univerzitu Salamancu a nějakou dobu jsem pobýval ve Španělsku. Potkal jsem tam Ruth. S podobným osudem jako já. Ona pro změnu je má rodokmen kouzelníků, kteří aktivně podporovali v minulosti Grindewalda, ale jejím otcem to skončilo, ale špatné jméno zůstalo. A já jsem tam vystudoval Lékárnictví, pak jsem si otevřel s menší půjčkou od otce v Trevíru lékárnu. Stále hodně čtu v místní vědecké knihovně vhodné knížky, takže znám i tvoje tři bichle, co jsi napsal." Řekl Falco.

,,Takže jsi lékárník, to bych do tebe neřekl. A přes to, kouříš?" Ptal se se smíchem Richard.

,,Občasně, ne abych vykouřil krabičku za den. Ne, ta mi vystačí na týden a při zdražování kuřiva dost možná na stará kolena dokonce přestanu." Řekl Falco a pak cigaretou ukázal na Neville.

,,A nemysli si Neville, že nevím nic o tobě. Jsi docela dost známá osobnost i na kontinentě. U Flamelových spodek ta Bradavická armáda je v mediích hlučná jako úl a ten Fénixův oheň zvedá všechny ze židlí v Německém kouzelném sněmu." A znovu popotáhl z cigarety.

,,Já jenom chráním Bradavice." Řekl Neville.

,,Jasně." Usmál se Falco, ale Neville nevěděl, co doopravdy ten muž myslí o něm.

,,A co Corvus a Fulcran, kde ti skončili svou kariérou?" Ptal se Richard.

Falco se poškrábal po hlavě a poté odpověděl.

,,Corvus v Antverpách pracuje jako také v nekouzelnickém světě. Jenže on nikdy na studium moc nebyl a takže jako já a Fulcran univerzitu nemá, ale místo toho šel po Krásnohůlkách do učení. Také nic špatného na tom nevidím, ale má takové skoro ženské povolání podle mě." Řekl Falco.

,,Ženské?" Ptal se Richard.

,,Je cukrář, to si nevšiml, že sprdl tu paní Robertu, co tu vaří za to, že v tom Tiramisu nemá správné piškoty?" Ptal se Falco.

,,No pokládal jsem to za jistý projev, že je z vyšší vrstvy." Řekl Richard.

,,Tudle vyšší vrstva, to nejsem ani jí. Moje rodina a já bydlíme nad lékárnou, on malém domku a splácí hypotéku." Řekl Falco.

,,Strýček Cyrill?" Ptal se Richard.

,,Hodně peněz šlo na léčení naší matky, kterou miloval do smrti, jako strýček Roderick tu Gerlu. Zbylo toho malounko, ale dal nám toho trochu do našich začátků, ale museli jsme začít makat, to nám bylo jasné už v roce 84, kdy naše matka zemřela a jestli se nepletu i ta tvá, ne?" Ptal se Falco.

,,Ano." Řekl Richard, i když se to k němu doneslo mnohem později.

,,A Fulcran, říkal jsi, že má univerzitu, tedy titul, z čeho pak?" Ptal Ptal se Richard.

,,Jo Crany, to je také číselko, tedy číslo, co se týče vzdělání, možná je to tím, že je nejmladší jako ty, byl vždy chytřejší než já a Corvus, jako u Rudy a Rastiho, u vás. On je vystudovaný historik a pracuje v nekouzelnickém muzeum v hlavním městě Lucemburska, v Luxenburgu. Je tam kurátor nějakého oddílu sbírky a pořádá výstavy." Řekl Falco.

,,Tak to se má jistě dobře." Řekl Richard.

,,Jo asi jediný se rozhodně nemusí strat tolik o finanční stránku, to dělá jeho žena. Ta pracuje pro nějakou aukční síň." Řekl Falco.

,,Aha." Řekl Richard.

,,A ta žena Corvuse a tvoje Ruth?" Ptal se Richard.

,,Isabella tak ta pracuje jako sociální pracovnice v nějakém programu charity a pomáhá lidem bez domova a ženám samoživitelkám, které mají těžší život. Trošku taková dobrá duše, která by se raději rozprodala. Moje Ruth krom toho, že jako já je lékárnice, tak pracuje spíše trochu jako hobby v ochotnickém divadelním spolku. Něco jako herečka, krom toho, že je má herečka." Zasmál se Falco.

Neville se divil jak normální činnosti to jsou, které mají za práci ti tři, které skoro neznal. Čekal by nějakou větší podlost.

,,Otec se odstěhoval po smrti matky do Paříže, žil v kouzelnickém světě jako penzista, ačkoliv věkem by klidně mohl podle mého mohl ještě pracovat. Místo opečovával rodinou hrobku. Stejně to bylo na nic. Teď je silně poničená tím ohněm a čert ví jakými kouzly a z něho zbyl popel." Řekl Falco smutně.

,,Měl očividně depresi z odchodu tety Seliny, podobně jako mne odešla Miriam." Řekl Richard a podíval se do nebe.

,,Málo který dokáže milovat dalšího člověka, když někdo, kdo mu byl srdci zasazený odejde. Málo kdo." Řekl takovým zamyšleným tonem Richard.

,,Miriam, předpokládám, že to byla tvá manželka a matka těch dvou malých tvých kopii, ne téhle velké?" Ptal se Falco a ukázal na Neville.

,,Ano, ale nemyslím, že by někdo byl z nich má kopie." Řekl Richard.

,,Mou upřímnou soustrast v tom bodě, hlavně pro chlapce, ztratit mámu tak brzo. Hrozné." Řekl Falco.

,,Díky, už je to lepší, po tom roce něco, ale zpočátku …prostě to byl nevýslovný zármutek." Řekl Richard a dodal.

,,O to lépe se postavili tomu, co přišlo teď. Lépe než já." Řekl Richard.

,,Chápu, otec je otec, na tom nezmění ani plynoucí léta." Řekl Falco.

,,Ne ty to Falco nechápeš, celá léta můj otec fingoval smrt, a já doopravdy myslel, že je mrtev, a on si mezitím žil nový život s novou rodinou a synem, na nás se úplně vykašlal. Čert to vem, že to byl Rudolfus a Rastabán. A najednou po letech se tu zjeví a chce se námi udobřit a tak dál, poznat nás znovu už jako dospělé. A pak tohle. Zmizí a tentokrát definitivně. Nevím, jestli mám z toho být smuten nebo co? Dohání mě to amoku." Řekl Richard.

,,Hele strýček Roderick možná nebyl žádná odvážná duše, dost možná z toho, co zažil jako prcek, ale snažil se svojí chybu přeci napravit. To, že mu to nebylo dovoleno dokončit je věc druhá." Řekl Falco.

,,Co se jako stalo Rodericku jako prckovi, že říkáte, že nebyl odvážná duše?" Ptal se Neville.

,,No…" Richard se odmlčel.

,,To je tak, můj otec mi to vyprávěl následovně. On byl sice jedináček, ale strejda Roderick měl ještě dva starší bratry a sestru, ale on byl nejmladší z rodiny. Benjaminek dalo by se říct. Jeho sourozenci se jmenovali jako to bylo v rodině Lestrengrů tradicí za nich, Randolphus, Rastabán a pro sestru měli jméno Rosinanta. Všechno hezky od R, tak jako bylo v té větvi běžné za dob prastrýčka Randolphuse." Začal vyprávět Falco.

,,Randolphus jeho nejstarší bratr byl o 11 let starší, Rastabán jeho druhý straší bratr o 7 let a Rossinantta o čtyři. On byl vždy jimi popotahován a jediný kdo ho chránil byla jeho matka Priscilla. To však všechno změnil ten výlet o kterém můj otec povídal." Řekl Falco.

,,Nevím co z toho je pravdy, ale otec se stal trosečníkem když mu bylo pět let." Řekl Richard.

,,Je to pravda, tedy podle mého otce." Řekl Falco.

,,Nevím jestli tomu mám věřit, i když to měl být jenom půl rok." Řekl Richard.

,,Co jako?" Ptal se Neville.

,,Když bylo strýčku Rodericku pět let, jeho starší sestře Rossinanttě devět, Rastabánovi 12 a Randolphusovi dokonce 16 let v roce 31, tak se jejich rodiče rozhodli, že se na dovolenou na Maltu přesunou pomocí přenášedla nejprve oni a následně jejich děti. Jenomže to přenášedlo, kterým se měl přesunout strýček Roderick a jeho sourozenci se porouchalo a oni skončil na pustém ostrově." Řekl Falco.

,,V Bengálském zálivu." Doplnil Richard.

,,Pořádně vedle od Malty, jestli trochu ovládáš geografii, Neville." Řekl Falco a pokračoval.

,,A jako by toho nebylo málo, tak ten přesun byl hodně na tvrdo a zabil Rossinattu a Rastabán byl vážně zraněný. Randolphus se zachoval jako skutečný pitomec a místo, aby pohřbil sestru a postaral o zraněného bratra, tak se snažil opravit přenášedlo a to mu už tak poškozené vybouchlo v rukou a zabilo jeho samotného. A to vše strýček Roderick jako pětiletý prcek viděl a zažil. Pro dítě jeho věku rozhodně hodně." Řekl Falco.

,,Můj otec tedy pohřbil svou sestru a bratra a snažil se udržet při životě bratra Rastabána, ale jako prcek neměl žádné léčitelské nebo medicínské dovednosti a i přes péči, zemřel po dvou týdnech i Rastabán jemu v náručí. Otec na tom ostrově zůstal sám, než ho našli kouzelnici, které praděd najal, aby našli jeho děti. Samozřejmě byli tím co se stalo prarodiče zdrceni, ale namísto, aby se starali jak je na tom otec, tak se zahltili smutkem nad skonem starších dětí. Mého otce to samozřejmě v jeho paměti rozrylo na jinou osobnost. Od té doby byl samotář a místo lidem důvěřoval spíše zvířatům a rostlinám. K sňatku s naší matkou byl vlastně dokopán, jelikož k ničemu se neměl a je mi z podivem, že měl vůbec nás. Švýcarsko musel milovat pro ten klid. Klid a ticho, které musel mít na tom ostrově, když jeho sourozenci zemřeli. Stejně si myslím, že vzhledem k jménu Rudolfuse a Rastabána, kdybych já se narodil jako dívka, tak byl byl Rossinatta, až na mne nás pojmenoval podle svých sourozenců s mírnou odchylkou u Rudolfuse, namísto Randolphuse. Na památku." Řekl Richard.

,,Jo na památku." Řekl zamyšleně Falco a dodal.

,,Já ještě znám trochu jinou verzi toho příběhu, méně upraveného a vyžehleného. Randolphus hned potom výbuchu nezemřel, ale byl podobně jako Rastabán hodně vážně zraněn. Utrhlo mu to prsty a kus nosu a řval jako na lesy bolestí. Rastabán, který měl pro změnu tržné rány na těle a asi už mírnou horečku z infekce, která ho pomalu žrala za živa, přikázal strýčku Roderickovi, aby Randolfuse zabil, aby neřval, že se to nedá poslouchat a jemu samotnému vyhrožoval tím, že něho mířil kouzelnickou hůlkou. Strejda Roderick, benjamínek rodiny, však nevěděl jak a tak to Rastabán udělal sám, a svého bratra zabil Reduktem. Pak chtěl obrátit hůlku na strýčka Rodericka, ale ten utekl a dva dny se skrýval, protože měl se svého bratra neuvěřitelný strach. Však jaká verze je pravdivá tak to nevím." Řekl Flaco.

,,Ani jedna." Řekl hlas za nimi. Na terasu vstoupil třetí člověk.

Helena alias Rudolfus Lestrenge.

,,Ach náš předělaný Rudy, doopravdy jsi ses nechal upsat léčitelskému výzkumu, zahrnující změnu pohlaví?" Ptal se Falco a típl cigaretu o dřevo stolu.

,,Ano, lepší než Azkabánský podnik." Zavrčel Rudolfus a s povzdechem se si sedl do křesla vedle Falca.

,,Ty jo ten ten slavný otcův výlet se zkomolil do hodně velkého horroru pro prcky." Řekl Rudolfus.

,,Cožpak není pravdivého na tom zrna?" Ptal se Falco.

,,Ano sice je, ale odehrálo se to jinak. Já to viděl v jeho vzpomínkách kdysi, když jsem se učil od něho nitrozpyt, Falco. Jak se tak říká, žák někdy předčí svého učitele a tak se to stalo u mne a mého otce." Řekl Rudolfus.

,,A pravdivá verze, ze vzpomínek?" Ptal se Neville.

,,Ta je taková, že ano přistály na osamělém ostrově bez civilizace, ale našli tam loďku, jeho sourozenci se rozhodli, že odplují z ostrova, ale našeho otce tam nechali, protože ho nechtěli vystavovat jako nejmladšího nebezpečí. A tak tam otec zůstal a doopravdy sám. Týden, oni nikde, dva týdny a nic. Až po půl roce se objevili ti daní kouzelnici co najal děd. A ptali se, kde jsou ostatní a otec to nevěděl a ukázal jim na širé moře, že odpluli a jeho tu nechali samotného ve společnosti místních zvířat a rostlin. Samozřejmě hledali jeho sourozence dále, ale nikdy je nenašli. Asi je zastihla bouře nebo tak nějak prostě zmizeli v moři. To je ten pravdivý příběh, ale to že byl půl roku otec trosečník je pravda. Strýček Cyrille si to rád přibarvil, on měl rád akční příběhy a tento nebyl podle něho asi." Řekl Rudolfus.

,,A to je nikdy Roderick nehledal?" Ptal se Neville.

,,Nedostal se myslím k tomu nikdy." Řekl Rudolfus a pokrčil rameny.

,,Ale dostal, tedy s mojí pomocí." Řekl další člověk, který vstoupil na terasu.

Tentokrát to byl ten Fulcran s tou pleší.

,,Crany, ale jak?" Ptal se Falco a Rudolfus pozvedl obočí.

,,Protože mne o to strýček Roderick v roce 91 sám požádal a navštívil mne v Luxenburgu. Najal mne doslova na genealogické hledání, pomocí kouzel i bez nich a chtěl vědět, jestli jeho sourozenci žijí. Mohu konstatovat, že on se z nich dožil nejvyššího věku, ale neznamená to, že by všichni tenkrát zemřeli při tom výletu. Naopak to přežili a byl to pro ně nový začátek. Dost možná to přenášedlo poškodili oni" Řekl Fulcran.

,,Proč?" Ptal se Rudolfus.

,,Z historického hlediska, je na to docela lehká odpověď Rudolfusi. Randolphus Lestrengre si měl vzít za choť o dost starší Vindu Rossierovou, byl to dohodnutý sňatek a Rastabán měl být v řadách Grindewalda, jelikož s ním byl jeho otec ve spojení a Rossinnatta byla obeznámena, že podle smlouvy se má provdat za Oriona Blacka, a myslím jako chlapec jí byl vůčihledně proti gustu, protivný a nehodlala se tím osudem smířit. Možná chtěli zajistit lepší život i strýčku Rodericku, ale nevyšlo jim to. Nedokázali ho znovu najít." Řekl Fulcran a vyndal váček a z něho dýmku.

,,Tak proto starý Black měl za choť svojí sestřenici z druhého kolene?" Ptal se Rudolfus.

,,Ano Rudy, přesně tak, mohu tu potvrdit nalezenými doklady z dob mého prastrýce a Arcturuse Blacka." Řekl Fulcran.

,,Zdrhli tedy, ale kam?" Ptal se Rudolfus, který byl docela i zvědavý na osud jeho tetičky a strýců, které nikdy nepoznal a ani nepozná.

,,Loďkou a s pomoc kouzel se dostaly na pobřeží Srí Lanky. Tam se rozdělili a na různých místech předstírali před úřady a nemocnicí těžkou amnézii." Řekl Fulcran a zabafal pár obláčků z dýmky.

,,Randolphus jelikož byl skoro plnoletý se ani nedostal do sirotčince a místo požádal o vstup do služeb námořníka u nějaké přepravní společnosti pod jménem Raymond Lenn. Také to dostal, byl hezky urostlý a na tu práci dostatečně silný." Řekl Fulcran.

,,Však byl navelen během druhé světové války k námořníkům a v roce 41 se připletl jako námořník do útoku na Perl Habor. To doufám, co to bylo vysvětlovat nemusím." Řekl Fulcran.

Neville zakroutil hlavou, že ne, přece jenom od doby, kdy se dozvěděl, že se účastnil jeho biologický otec konfliktu o Falklandy se podíval trochu více na historii nekouzelnického světe.

,,A to se mu stalo osudné. Zemřel tam, při náletu v 24 letech." Řekl Fulcran.

,,Rastabán, ten jako dvanáctiletý byl umístěn do sirotčince a nikdy nebyl osvojen tedy adoptován a v 18 letech z něho odešel. Byl trochu problémový, stále utíkal. Možná se chtěl pokusit najít svého brášku čert ví. Jakmile se dostal ze sirotčince tak se nechal zaměstnat jako cestující obchodník pro nějakou firmu s zařízením pro krejčovské firmy. Vydržel tam deset let, než si vydělal nějaké peníze a odjel v roce 1947 lodí do Austrálie. Tam se usadil v podle všeho ve městě Nakara poblíž Darwinu, kde se stal znovu obchodníkem a stal se zástupcem vedoucího obchodu s pánskou konfekcí a zakázkovým krejčovství. S místní krejčovou se po třech letech dokonce oženil. To bylo v roce 1951." Řekl Fulcran a zase zabafal.

,,V roce 1953 se jim narodila dcera, jménem Priscilla, ano pojmenoval jí po své matce. Však když v roce 1955 měli mít druhé dítě, tak při cestě autem on a jeho žena se stali účastníky dopravní nehody a oba zahynuli. Rastabánovi bylo pod jménem Ruben Linsch 36 a jeho choti Pedritě 30 let. Jejich dcera Priscilla naštěstí nezahynula." Řekl Fulcran.

,,A co se s tou naší starší sestřenicí stalo?" Ptal se Rudolfus.

,,Byla dána do opatrovnictví sestře té Pedritty Lililiany, která však žila na druhém konci Austrálie v Adelaide. Takže děvčátko tam odcestovalo, mělo žít celkem ucházející život. V rámci špatného osudu však v roce 59, onemocnělo spálou a ten rok zemřelo. Možná nebyla ani kouzelnice to nevím." Řekl Fulcran.

,,A Rossinatta?" Ptal se Neville.

,,Ta byla jediná adoptována jistou rodinou, britské národnosti, ale místem pobytu v Indii. Také jí přišel dopis od místní magické školy a tam dokonce chodila pod jménem Olivia Marschová." Řekl Fulcran.

,,V zůstala s tou rodinou v Indii až do roku 1947, v té době hodně studovala. Získala titul z matematiky a fyziky, na nekouzelnické univerzitě, tohle zůstat Lestrengrovou by se jí určitě nepoštěstilo a byla by ženou v domácnosti. Na ženskou docela výkon mít titul z fyziky. " Uchechtl se Fulcran.

,,Hm to asi rozhodně ne." Řekl Rudolfus.

,,V pětadvaceti odchází od rodiny na vlastní nohy a odjíždí nebo spíše odlétá do USA. Tam se nechává zaměstnat v tenkrát vznikajícím a rodící se NASA, tedy přední agentury pro vesmírné lety. Podílela se částečně svými výpočty na tom, abychom se mohli dostat do vesmíru. V roce 52 přijala Americké občanství kvůli tomu, bez toho, aby Mucasa měla povědomí o tom, že má svém území další čarodějku. Rossinanta tedy Olivia úplně na magii zanevřela a žila jako ne kouzelnice." Řekl Fulcran.

,,Provdala se za nějakého strojního inženýra Williema Dana, ale jelikož byla starší když se vdala, bylo jí 32, tak měla jenom jedno dítě to syna jména, které měl strýček Roderick, tedy Rodericka Williema Dana a to v roce 1957. Sama zemřela v roce 1986 na docela banální věc a to prasklý žaludeční vřed. Bylo jí krátce 64 let. " Řekl Fulcran a dal nohu přes nohu.

,,Její syn Williem jí však přežil jenom o pár let a umřel v roce 89 při jeho oblíbeném sportu a to jízdě na motorce. Byl závodní jezdec na motorkách lehké kubatury. Bylo mu tenkrát 32 a rodinu tou dobou neměl, jenom přítelkyni podle všeho, ale zemřel bezdětný. Tolik k osudu sourozenců strýčka Rodericka a jejich rodin." Řekl Fulcran.

,,Proč tě tím pověřil můj otec, tohle všechno vyhledat se ti podařilo vyhledat?" Ptal se Richard.

,,Jsem vystudovaný historik a moje osobní hobby je genelogie, dělám na objednávku lidem jejich osobní rodokmeny na základě faktografických dokladů z matrik, novin a dalších zdrojů. Stačí zavolat, zeptat nebo poslat dotaz a když je potřeba se tam zajet podívat osobně. Díky přání mého strýce jsem byl Indii, Austrálii a USA na dovolené s rodinou. Moje holčičky si to náramně užily. Podívaly se na slony, klokany a další zvířata." Řekl Fulcran.

,,Takže jsi se vídal mnohem častěji strýcem Roderickem než já?" Ptal se Falco.

,,Dalo by se říct, ale většina naší komunikace probíhala přes poštu. Ne sovou, ale jenom přes nekouzelnickou doručovací poštu. Já žiji mezi ne kouzelníky a soví poštu skoro nepoužívám, ani sovu nevlastním, na co by mi byla." Pokrčil rameny Fulcran.

,,Jste úplní blázni. Žít mezi mudly." Prohlásil Rudolfus.

,,Blázni, blázni, mi jsme tento krok učinili, protože jsme příbuzní tebe a Rastabána a nikdo doopravdy nikdo se moc s námi nebavil, s bratranci Smrtijedů, kteří berou životy kvůli nějaké ideologii, která je tolik podobná Grindewaldovi. Zvláště ve Francii a Německu." Řekl Falco.

,,Mne málem shodili tomu na škole ze koštěte, myslím v Krásnohůlkám. Chtěli, aby bylo nás co nejmíň nebo aby nás vůbec nebylo. Prohnaných Lestrengrů!" Zvedl hlas Fulcran.

,,Na naše rodiče se koukali lidé mezi prsty a domnívám se, že ten hotel je pojmenovaný podle té Gerlandiny, protože mít jméno Lestrengre, nikdo by se tu neubytoval. Naše rodina platila za vaší blbost s přidat tomu hovnu podobnému Grindewaldovi." Řekl Falco.

,,A mezi mudly, jak říkáš Rudolfusi, je tisíckrát lepší žít. Nemusíme se ohlížet za rodinou historii, být svobodní, nesvázaní tradicemi. Můžeš to říct ty!" Řekl Fulcran a pokračoval.

,,Podívej se na sebe, co jsi dokázal. Nic, jedině se dostat dvakrát do vašeho britského kouzelnického vězení, lézt u nohou nějaké příšery a plnit jako ovce jeho úkoly. Žádná kariéra, která by ti vydělala, žil si z bohatství, které ti zanechal otec, nikdy sis nevydělal ani ten váš cvrček. Rodinu sis nezaložil a děti nemáš. Ergo žádné zázemí Rudolfusi. To myslíš, že to tvého otce těšilo. Jistě ne. Já mohl říct, že můj otec byl pyšný, že jsem vystudoval, možná i na to, že má rodinu a stojím na vlastních nohách. Jistě to někdy řekl i k Falcovi nebo Corvusovi, v jiné slovní podobě. A strýc Roderick to samé musel říci Robrechtovi či Richardovi, protože ti to někam dotáhly, ty ne, Rastabán už vůbec, ten je pod drnem. Jediné o čem mohli povídat byli úspěchy tvých mladších bratrů, protože ty žádné úspěchu nedosáhl Rudolfusi." Řekl Fulcran zvedl se, odešel pryč z terasy.

Rudolfus Lestrengre v podobě Heleny vypadal poněkud zaskočeně nebo možná šokovaně.

Ozval se starší Falco.

,,Crany byl dobou co jsi působil a škodil jako Smrtijed ještě stále v Krásnohůlkách. Rudolfusi, jistě víš, že je ročník 64 a ode mě o osm let věkově vzdálen. Na rozdíl ode mne a Corvuse, ho jeho spolužáci tam brali velice nelibě tím, že je tvůj bratránek, šikanovali ho říkám s odstupem času, on si tu školní docházku protrpěl. Uzavřel se do sebe a vše vyhrotila následně v roce 84 smrt naší matky. Od něho nikdy nečekej, že by toto dokázal jen tak lehce překousnout. Nějaké láskyplné vztah ke své osobě od něho nečekej a buď rád, že on moc nenosí v dnešní době kouzelnickou hůlku, jinak by tě jistě proklel." Řekl Falco a po krátké odmlce dodal.

,,Ale má pravdu, nemáš zázemí, měl by jsi s tím něco dělat."

A s ,,Dobrou noc" odešel.

Neville trošku zaraženě hleděl na prosklené dveře kterými ti dva zmizeli. Do toho se ozval Richard.

,,No to se dalo očekávat, že jakmile tuto notu Rudolfusi začneš tak v té slovní rozepři dostaneš přes prdel." Řekl Rudolfusi.

,,Sklapni." Řekl Rudolfus s náladou pod psa.

,,Mlčet nebudu, protože co tu padlo je pravdou a ta hubu té lži vždy nakonec zavře." Řekl Richard.

Rudolfus se zvedl ze židle a zmizel také do horské chaty jako pára nad hrncem.

,,Pravda se kouše hodně složitě." Řekl Richard když Rudolfus zmizel.

,,Jaký pocit tedy Neville teď máš z toho co jsi ses dověděl? Jsme to hromada hnoje co?" Ptal se Richard.

,,Ten strýc Cyrill a Roderick byli bratranci?" Ptal se Neville.

,,Jo byli jedna ruka od mala, jako malí jsme byli často u nich na návštěvě." Řekl Richard.

,,V tom případě asi největší podíl na tom, kdo byl Rastabán a kým je Rudolfus má asi Bradavická škola a možná jak se jmenovala ještě jednou vaše matka?" Ptal se Neville.

,,Verbena Othélie Lestrengrová za mlada co vím se honosila příjmením Sewlyn. Ani nevím, jestli znáš někoho toho jména, ale měla do pojmenování máma pro mne daleko." Řekl Richard.

Neville jenom kývl, i když jméno Sewlyn mu nebylo cizí ve spojitosti se Smrtijedy.

,,V tom případě říkám, že ty máš to štěstí být motákem Richardem a tvoji bratránci, že je nikdo nenutil vstoupit do řad Voldemorta. Využili svoje životy mnohem lépe a mě tak špatní nepřipadají. Historik, cukrář a lékárník, to jsou všechno velice krásná povolání, každé něčím výjimečné a pro lidi důležité." Řekl Neville.

,,To kdybys jim řekl do očí tak bys je určitě potěšil Neville. Já sám jsem překvapen jak se dokázali mí bratránci změnit. Když jsem je naposled viděl, tak Falco hrál strýci na nervy tím, že si pořídil kérku, nikoliv znamení zla, ale prostě tetování, myslím že orla, nosil kohouta, prostě měl vlasy jako kohout hřebínek, patřil do punkové a glam magické muzikální skupinky na Krásnohůlákách, a dvakrát ho chytli za létání na koštěti po mudlovských ulicích Bruselu, kde bydleli, během polední špičky bez zastíracích kouzel a občas se s někým popral. Lékárník fík, to je velká změna." Řekl Richard a pokračoval.

,,Corvus byl takový Casanova a honil se za děvčaty a střídal je podle strýce jako víc než svoje trenky a to mu bylo 14 pryč. A Crany, tedy Fulcran, tomu bylo deset, tu přezdívku získal Crany, protože byl strašně ubulený prostě poseroutka, hned se se vším běžel za maminkou a velmi rád bonzoval svoje bratry a většinou i nás." Řekl Richard.

Neville se ušklíbl, to muselo být v domě veselo když tam museli být všichni šest těch Lestrengrů plus jejich ctěný rodiče. Barák zralý na výbuch.

,,Milé." Řekl jenom na to a dodal.

,,Zase mohu říct, že takto barevné návštěvy jsem já nikdy nezažil. Ne do doby, než nastoupil do Bradavic. Jediná návštěva na sídle Longbottom byla tetička Enid a strýc Algrenom, ve stejném věku jako moje rádoby babička Augusta. Byl jsem od soukmenovců dost odříznut, takže moje společenské chování do jedenácti bylo staromódní podle standardů Augusty Longbottomové. Bála se, že o mne přijde, jako o přišla o svého syna a jeho ženu a děda Hafargang odešel dříve než já po tom útoku k ní přišel. Musel jsem se naučit jednat, být prostě kluk, zlobit, být odvážný a smát se blbostem a tak dál. To mi dali určitým způsobem Bradavice, já do nich vstoupil strašně plachý, jako mimóza." Řekl Neville a dodal.

,,Každý příběh má své hady v zahradě a každý rád své peklo. A když jsem s tím nepočítal, tak tohle bylo poučné povídání. A jistě i pro ostatní. Je to, jako by Roderick chtěl, abychom se zde začali novou stránku, ať bude jakkoliv." Řekl Neville a popotáhl z cigarety.

,,Dost možná. Otázka je jaká bude. Otec neměl ještě poslední slovo, on si nenechal jistě nechal nějaké trumfy v kapse." Řekl Richard a s ,,Dobrou noc" odešel také z terasy.

Neville zůstal tam tu chvíli déle. Připadal si, poněkud v rozporu sám se sebou. Jeho dvojité kořeny byly podivným stromem jeho minulosti. Je Longbotomem, je Lestrengre, je od maminky Alice také Perkins, ale žádné z těch příjmení mu nikdy asi úplně sedět nebude. Byl prostě Neville pro ty, kteří jsou a budou k němu přátelští a budou ho mít rádi tak je. Ano takto mu to bude nejmilejší.

Přidáno 20.6.2020

Další kapitoly budou přidány 27.6.2020. Jinak avizuji dopředu, že pak si dávám od přidávání kapitol prázdninovou pauzu, kterou vyplním psaním do předu, abych měla náskok a mohla jsem přidané kapitoly předtím natolik opravit, abych se za ně nemusela stydět. Jinak nevím kdy doopravdy se narodil Denis nebo Colin Crevrey, tedy jaký kalendářní měsíc to byl. Ani matka zakladatelka toto nikde nezmiňuje a tak jsem si to vycucala z prstu, že Colin je narozený v lednu a Denis v srpnu, aby to odpovídalo ději. Je mi známých pár kouzelníků, kteří jsou narození v srpnu a ti rozhodně nepatří mezi ty, které je radno naštvat. Například Percyval Weasley. A já připojila Denise. V dalším ději bude mít také svou zásadní roli. Takže je na co těšit.

Vaše elenor