Kapitola 30 – Sourozenci

George Weasley přemýšlel, v jak absurdní trochu svízelné situaci se vlastně ocitl. Ta celá situace byla až vtipná a on se stejně ošíval nad tím, kde teď zrovna stojí a Merline co zrovna kupuje. Ne doopravdy tohle pár let nechtěl zažít nebo se jak Morgany nikterak v dohledné době na to nechystal. Ha, ale co čert nechtěl a on vůbec, tak se k tomu dostal jako slepý k houslím nebo kouzelnické hůlce. Z jistého procentního podílu byl na tom též vinný a do dneška to bylo zlé místečko, které ho bolelo víc než jeho noha, která přišla o prsty při bouřce, ale do dneška to nějak dokázal ignorovat a vesele jet dál. Nu, ale asi jeho vztah s Conny jak mu řeklo i jeho dvojče, ho pořádně obarvil a on tohle prostě už nemohl dnes ignorovat, tuhle pro jeho mladšího sourozence jistě nepříjemnou záležitost.

Ani po nějakém to pátku, kdy mu jasně jeho kdysi bráška sdělil, že hodlá kvůli té magii a tomu všemu kolem, nadosmrti zůstat ženou si on na tu zatracenou věc nemohl dost dobře zvyknout. Nemohl si zvyknout mít najednou dvě sestřičky namísto jedné. A jako na potvoro Morganu ho jedna v dohledné době udělá znovu strýcem. Potřetí a čtvrté, když vzal malého Leona a Victorii, zase od ostatních sourozenců. A u čerta byl ještě té sestřičce v rámci pracovních možností šéfem. A dnes musel být v obchodě s ní celý den jako spoluzaměstnanec v prodeji. Tento závazek si sám určil aby nevyšel ze cviku jako prodejce. Vzhledem jak se mu vedlo v době Dne dětí se to zdálo Georgi jako správné rozhodnutí. Hm však drobný detail celé té věci byl ten, že nakonec musel být v dvojici s Ronny. Ne, že by mu to bylo proti srsti, ale …George měl oči a bohužel za snoubenku Conny sestřičku na nedonošeneckém a reprodukčním oddělení.

George to začal počítat, když to jeho drahá sestřička udělala podruhé a do konce směny se dopočítal k číslu třicet a zabručel jako špatně nažraný medvěd. Ne tohle nejde, tohle musí být pro Ronny fyzické trápení. Ne nemyslel tu práci tady, ale něco jiného.

,,Ronny?" Optal se George když to viděl po třicáté prvé skoro na konci směny.

,,Co?" Ptala se Rony, a snažila si urovnat oblečení.

George se lehce začervenal ve tvářích a ukázal směr sklad a řekl ,,Rád bych s tebou mluvil mimo oči zákazníku."

Sestřička kdysi bráška ho v klidu poslechla, protože si myslela, že je to nějaká obchodní záležitost.

George mírně přivřel dveře do krámu. Stejně zrovna tam nikdo nebyl a otočil se na svého sourozence. Doopravdy na tohle se nechtěl ptát v krámě a už jenom tu otázku vyslovit mu bylo vyloženě trapné a to byl dospělý chlap.

,,Ronny, to jsi sis vzala špatnou podprsenku nebo ti je malá, že si pořád mneš svoje popředí?" Optal se George a snažil se neškobrtnout hlasem.

Osoba předním ztuhla a nabrala červenou do tváří.

,,Ne, ne, ne jenom už pár dní mne to trochu bolí a svědí. Promiň Georgi, jestli ti to vadí, ale já si nemohu pomoci." Řekla Ronny.

George se zamyslel, že asi jeho úvaha ohledně jistého kusu oblečení byla nesprávná, takže udělal ze sebe vola, ale pak se zamyslel podrobněji a v hlavě se ozval hlas jeho snoubenky, který mu začal skoro jako automat nějakého telefonního systému vyjmenovávat možné jiné důvody této situace.

,,Je mi trapně Ronny se tě na to ptát, fakt, ale Conny kdysi říkala, že ženy v očekávaní v jisté době pociťují pnutí prsou, když se jim tvoří mateřské mléko. Také říkala, že by v té době měli jim jejich partneři pomoci s masáží těchto míst, možná by jsi měl ehm měla promluvit o tomto problému s Terry…." Dál se George nedostal, protože dostal kopanec do holeně nohy a zavyl jako pes.

,,Ty pervézáku!" Křikla Rony a chtěla odejít, ale George se rychle vzpamatoval a dodal.

,,Počkej Rony, omlouvám se. Jo do toho mi nic není, ale jistě ti to není příjemné. Když ne masáží těch míst tak se vypomoci tomu jinak." Řekl a mnul si nohu.

Rony se velice hbitě na něj otočila a dala ruce před prsa, jako by si je chtěla chránit.

,,Ehm jak?" Ptala se nejistě.

,,Zavřeme krám a pak tě hodím domů autem a po cestě ti něco koupím, jo." Belhal se George uzavřít krámek, stejně měl za deset minut zavírat. To už se tu nikdo nezjeví.

,,No tak dobrá, já bych jinak asi tu masáž potřebovala pořád. Už mne to štve." Řekla Rony a začala nerudně počítat kasu.

George si pomyslel, tak to musí být už vážně nesnesitelné pro jeho novou sestřičku.

Poté co zavřeli krámek tak George sedl za volat a vzal Ronny jako spolujezdce. Z Prasinek do Londýna, kde zastavil hned před prvním obchodem toho typu, který našel a zmerčil očima.

,,Počkej tu." Řekl a nechal Ronny v voze a šel sám do krámu. Bude to rychlejší. Tedy to se George domníval.

Trvalo mu nevyčíslitelně mnoho času než našel to co hledal a ještě si vůbec nebyl vůbec jistý co má vybrat. Chtě nechtě se musel zeptat. A Morgany prodavačka toho krámu byla dáma v letech jeho vlastní matky. Georgi se orosilo čelo a stekl pramínek potu skoro až k nosu.

,,Dobrý den madam, mám takový dotaz, mohu se vás zeptat?" Ptal se nesměle.

,,Jistě mladý muži, jen do toho, od toho tu jsem. Jsem ráda, že i mladí pánové se zapojují do role budoucích rodičů ne jejich drahé polovičky. Vy jste jistě budoucí tatínek nějakého malého broučka předpokládám?" Ptala se paní prodavačka.

,,Strýček a budou to dvojčata." Skoro zapištěl George. V duchu se otřepal jako mokrý pes.

,,Ach tak strýček a rovnou dvojička, tak to je v rodině jistě radostná novinka." Řekla vesele paní prodavačka.

,,No dalo by se říct." Řekl nejistě George. No ze začátku to bylo spíše k pláči co se stalo jeho bráškovi no teď asi na doživotí sestřičce.

,,A co budoucí strýček hledá našem krámě u regálu s pomocníky pro maminky. Já bych spíš hádala, že jako budoucí strýček se budete potulovat mezi regály s hračkami pro nejmenšími nebo albumy na fotografie. Tam budoucí strýčky a mužské příslušníky vídám totiž hodně často." Řekla dáma.

George se zapotily ruce a pokusil se usmát než něco řekl. Pak začal překotně vysvětlovat za jakým cílem vešel do krámku. Nezastavil se. Až když dořekl tak si promnul ruce.

,,Och tak." Řekla zamyšleně paní prodavačka a dodala.

,,Tak to jsem zde jako prodavačka víc jak deset let, ale takového zákazníka mladý pane, jsem tu ještě neměla. Takového starostlivého bratra, který se stará o pohodlí své mladší sestry v období kdy ona očekává své první potomky už vůbec ne. Vaše sestřička má ve vás zlatý jackpot. Ráda pomůžu a chápu co tím míníte, že by i toto mělo pomoci. Samotní páni doktoři to občas doporučují mladým maminkám, aby neměli po narození potomků problémy, to máte naprostou pravdu. A jak jste to povídal, tak jste velice naslouchal své snoubence pozorně jako sova." Usmála se na George.

,,A mi jsme krámek se specializací jak pro miminka tak maminky, a jak vidíte tady toho máme celý regál. Však některé výrobky v této situaci by byly zcela nevhodné. Jsou až moc komplikované. Ty jednoduší jsou do začátku lepší. Máme jak manuální tak elektrické na baterie. Když se do toho šoupnou duaracelky tak to vydrží věčnost." Řekla paní prodavačka a nasadila profesionální přístup.

,,Zvláště doporučuji produkty od firmy Philips a Nuk, ty už v této branži pohybují hodně let." Řekla paní prodavačka.

,,Nuk mimo toho dělá i veškeré ostatní příslušenství k tomu jako kojenecké láhve a dudlíky. Můj osobní názor je, že firma Nuk má zlatou medaili a Philips stříbrnou, Philips dělá jinak hodně elektrických věcí počínaje ledničkami až fény a kulmami na vlasy mladý pane. Však jste musel na to také narazit." Řekla paní prodavačka.

George kývl. Jo značku Philips znal. Měl na bytě toustovač té firmy.

,,Ehm to spíš asi ten Nuk, tedy, ale …." Dál se nedostal, paní prodavačka mu skočila do řeči.

,,Jestli manuální nebo elektriku, viďte? Manuální má výhodu, že není potřeba baterii a je to ovládané rukou, ale je to jistě zdržení a také nelze přitom nic dělat. Ne každé mladé matce je to příjemné. Ty elektrické jedou sami." Řekla paní prodavačka a dodala.

,,A dnešní dámy oceňují tento samostatný chod, kdy se můžou věnovat třeba četbě nebo jiné činnosti nebo rovnou miminku samotnému. A tady zrovna …" paní prodavačka vzala do rukou krabici krémové barvy.

,,u tohoto modelu lze dokonce nastavit čas po který zařízení má běžet a do budoucna podpoří i svobodu té mladé dámy, tedy vaší sestry. Je konfrotní není moc vidět a ovládání je malé lehce připevnit na pásek nebo kabelku. Diskrétní je samozřejmost." Řekla paní prodavačka.

George neváhal a skoro v poklusu tento výrobek koupil, než by mu začala paní prodavačka nabízet další produkty stejného rázu. Měl dost. A tak mu těch 180 liber bylo docela i ukradených.

Otupěle vyšel z krámu z dotyčným zařízením v krabici a došel k autu a otevřel dveře od spolujezdce.

,,No to je dost, Georgi. Musel jsi mě zde zavřít jak do klece? Co kdybych potřebovala na záchod ty pitomče." Ptala se Ronny nakvašeně.

George neodpověděl a předal krabici.

Ronny na krabici pohlédla a velice rychle si přečetla o jaký produkt se jedná.

,,Ale … já jsem ještě v tom …moje děti jsou ještě tam … v břiše … tak na co … u Brumbálových spodek …jsi mi koupil … elektronickou … odsávačku mateřského mléka?!" Vyblekotala ze sebe Ronny a zrudla jako třešeň.

Jestli ses Georgi z prominutím dostal do trapné situace, tak to není nic, proti této tady a teď. Jsem až moc velký dobrák jako bratr. Pomyslel si zkroušeně George.

Rudolphus Lestrengre se cítil i když už byl ve svém mužském těle prach mizerně. Důvod byl sprostě prostý. Byl den, kdy jeho otec měl pohřeb. Pro Rudolphuse vlastně druhý pohřeb Rodericka Lestrengre. První jak se dověděl byla nastrčená fikce. A ačkoliv byl to vlastně malý pohřeb v kruhu rodinném tak mu bylo z toho zle. Niterně. Stále mu v hlavě poblikávala myšlenka, že to byl jeho otec a on neměl s ním tu poslední chvilku na rozloučenou. U matky to samé! A to Rudolphuse dost dráždilo. Jo a další položka byla to, že teď z něho byl sirotek. Hodně starý sirotek i tak to bolelo. Rudolphus pohlédl směr Richarda, který stál vedle něho. Bohužel hned vedle něho hned stál i ten Robrecht ten parchant co si ho otec usmolil zde s tou Gerlandinou. Toho to vzalo asi nejvíce podle toho jak se tvářil. Div nepolykal svoje vlastní slzy. Bože copak není chlap, vybrečet se mohl pak, ne při mši na památku zesnulého. Další věc, kterou Rudolphus nechápal. Otec chtěl a zdůraznil to ve svých slovech svému právnímu zástupci, že chce mít pohřeb zde a mši v kostele. Kostele a s účastí jich samotných a Rudolphus tedy musel sedět v první řadě v lavici v smutečním oblečení a poslouchat zase nějakého církevního hodnostáře. Jemu velice nepohodlné. Krom toho byl vyzván zase zpívat žalmy. To už bylo k vzteku. A bylo docela nadmíru nepříjemné, nést otcovu rakev ve společnosti svých bratrů, ehm Richarda a Robrechta a svých nenáviděných bratranců Falca, Corvuse a Fulcrana z kostela ven k tomu pohřebnímu vozu mudlů, jako toho nebylo málo a pak jít za tím vozem. Divil se strašně, že když šli po silnici ke hřbitovu tak potkávali lidi a ti jim přáli upřímnou soustrast. Roderick Lestrengre musel být tedy populární osobnost v těch proklatých Alpách.

Poté co byl otec uložen do hrobu a Rudolphus bohužel musel vykonat ten akt a zlomit mu hůlku a hodit jí do hrobu také jak byl v jeho rodině zvyk se odploužil na pár metru dál snad aby se vyhnul dalšímu procesí lidí, kteří stáli už rovnou na hřbitově, tentokrát na rozdíl od těch co potkali na cestě kouzelnici různé národnosti, kteří také jako mravenci se hlásili o to jim přát upřímnou soustrast. Schytal to stejně. Našli si ho. Když toto martyrium konečně skončilo Rudolphus si takovou chutí za zdí hřbitova zapálil cigaretu, že mu bylo úplně putna, že je to půjčená cigareta od další katastrofy v jeho rodinných kruzích Neville Longbotoma. Nutně jí potřeboval!

Za ten rok a něco přišel až o příliš mnoho. Rastabán, Bella, dokonce mu bylo smutno z odchodu Luciuse a nakonec i podruhé a nadobro i jeho otec. Dost pro něho na skousnutí.

,,Ach tady jste." Řekla další katastrofa jeho bráchy Richarda v podobě té jeho rádoby neteře Mallory.

Hledala je a našla je, jak se zdálo.

,,Mallory, já za chvíli půjdu. Verča stejně je u Richarda ne?" Ptal se jí Neville Longbotom.

,,Ano, …" Mallory se odmlčela a olízla si spodní ret a zadívala se směrem Rudolphuse a pak zpět na Nevilla Longbotoma.

,,Mohl by jsi mi Neville půjčit cigaretu, když vidím, že tu půjčuješ. Neboj zase ti to oplatím." Řekla bez velkých průtahů.

Rudolphus se překvapeně na tu mladou dámu zadíval.

,,Ty kouříš?" Ptal se Neville překvapeně.

,,Moc ne, ani jsem si nevzala sem víc jak krabičku a na mši a pohřeb samotný už vůbec nic, ale tady ti lidé jsou jako kladivo na mou náladu. Chci ten pocit smutku nechat vyšumět rychle než bude další program. Tam už bude jenom příbuzenstvo tak to bude klídku." Řekla Mallory.

Neville jí podal tedy cigaretu a Mallory si jí jako čarodějka zapálila kouzelnickou hůlkou.

,,Mladá dáma jako vy, by neměla kouřit." Ozval se Rudolphus.

,,Zrovna od vás to zní hodně směšně." Řekla Mallory a potáhla.

Rudolphus se ušklíbl. Ano s cigaretou v ústech znělo směšně, to měla ta první katastrofa Richarda pravdu.

,,Mallory, to četní posledních slov Rodericka bude hned po obědě?" Ptal se Neville.

,,Ne, až po večeři, sorry Neville, ale takto to doslovně napsal Roderick." Řekla Mallory.

,,A to víte jako jak?" Ptal se Rudolphus.

,,Byla jsem přitom, když Roderick v březnu jí sepisoval znova a za přítomnosti mého adoptivního otce, který byl jeho notář. Řekl, že se má přečíst v pozdních hodinách po večeři nikoliv po obědě. Měla jsem to jako takovou přednášku extra, co vše musí magický právník vykonat a zapsat, aby závěť se stala závětí a nabyla právní moci magické. Studuji magické právo a tak se mi to mohlo do budoucna mohlo šiknout ne." Odpověděla Mallory.

Rudolphus se zašklebil. Takže první katastrofa Richarda studuje práva, díky bohu magická práva, to jemu tedy překvapení.

,,Takže víš co v ní je? V té závěti?" Ptal se Neville.

,,Ne, Roderick to sepsal ve vší tichosti a zapečetil jí jak on, tak můj otec beze toho, že by jeho slova já spatřila. Stejně je to i pro studenta prav proti právní." Řekla Mallory.

,,Aha." Řekl Neville. On nikdy při četní poslední závěti nebyl. Frank a ani Alce nikdy nic takového nesepsali a on nebyl uveden jako Harry v závěti ani u Albuse Brumbula nebo Severuse Snapa či Remuse Lupina, když ta měla být naplněna. Takže byl zvědavý jak tokové četní bude probíhat.

,,Otec sepsal novou závěť v březnu?" Ptal se Rudolphus.

,,Roderick svojí závěť aktualizoval mnohokrát. Dělal to v podstatě každý rok v březnu, čert ví proč." Řekla Mallory a dodala.

,,Můj adoptivní otec si nechával vždy nejvíce volného místa v březnu protože tušil, že se ozve Roderick a bude chtít přepsat znovu svojí závěť a nějak jí pozměnit. Byla to už taková tradice."

Rudolphus zvedl překvapením obočí. O tom neměl ani páru.

Mallory típla cigaretu o zeď hřbitova a podívala se směr ke druhému východu.

,,Hm jak to vypadá tak se nám nejvíce z toho sype Robrecht." Řekla s povzdechem.

,,Vy ne?" Ptal se Rudolphus.

,,Proč bych měla, lidé umírají každý den. Je to přirozené. Nebylo by přirozené, kdyby Roderick nikdy nezemřel. Může se říct, že to měl krátké, i když jistě to nebylo bez bolesti. To Gerladina trpěla než si jí smrt vzala. A on možná ožil díky narození Edith a když se dozvěděl o Davidovi, Charliem a Verče, ale jinak to už byl dávno zlomený muž. Ztratil životní lásku. Takto jí znovu potká tam někde a bude znovu celý a šťastný." Řekla Mallory.

Rudolphus tím děvčetem byl překvapen ještě víc. Takto mluvit o smrti neslyšel žádného mladého člověka.

,,To máš Mallory jistě pravdu." Řekl Neville.

,,To je holý fakt, ztratit osobu blízkou skrz nemoc, která pomalu zhasíná životní svíčku. Bere poslední energii a člověk se musí tento odchod pozorovat každý den, je jako by ta nemoc zasáhla i vás." Řekla smutně Mallory.

Rudolphus polkl, to děvče mluví jako … jako by to zažilo.

,,Mallory, ty mluvíš jako by jsi to zažila sama?" Ptal se podle Rudolphuse bez taktu Neville.

,,Můj přítel takto odešel. Sorry Neville nechci o tom dále mluvit, stále po těch třech letech je to docela živé. Pojďte ať nepropaseme oběd. Roberta nerada čeká a ohřívá jídla." Řekla Mallory a šla pryč svižným krokem.

Rudolphus se zakabonil. Nálada byla vážně pohřební i pro mladší generaci jak se zdálo.

,,Neměl jsem se ptát, to nebylo zrovna taktní, hlavně ne Mallory." Řekl Neville Longbotom.

,,Hm." Zabručel jenom souhlasně Rudolphus. Alespoň si to to ucho uvědomilo.

Richard Lestrengre po tom smutečním obědě, který byl tichý jako prázdný kostel, jenom pár zvuků vidliček nožů a lžící se mezi posledními zamířil na svůj pokoj, ale zastavil se v společenské místnosti, kde si všiml poněkud divného pohledu. Tam na kanapi natažený ležel Rudolphus a očividně si dával po obědě dvacet. Proč nebyl na pokoji, tam měl rovnou postel, kde si mohl lehnout?

Zvědavost ho přemohla a sedl si naproti do křesla a udělal si to pohodlí. Dokonce sundal svojí protetickou nohu a jeho normální, která nedošla uhoně si natáhl na malý taburet. Ani po letech chodit o protéze celý den Richardovi nebylo příjemné o občas se protézy rád zbavil, i když mu pak plandala nohavice jeho kalhot.

Podíval se směr Rudolphuse. Ve spánku jako by ten obličej, který byl povětšinou plný nenávisti a zloby na svět se proměnil v o mnoho mladší obličej ještě zdob když byl Bradavický student a on malý kluk. Vypadal tak bezstarostně. Povzdechl si a na pár sekund zavřel oči, aby je znovu otevřel. On sám nebyl navyklý spát takto po obědě. Nikdy ani jako malému mu to nešlo a asi ani na stará kolena to nedokáže. To by musel být marod a cítit se pod psa, aby po obědě usnul jako mimino. Rudolphus měl tu výhodu i nevýhodu, že mu to nedělalo jak se zdá žádné potíže. Klika mínil vnitřně Richard.

Promnul si pro dnešek dohladka oholenou tvář a přemýšlel jestli by si neměl svojí protézu znovu navléct a dojít si pro nějakou knihu do knihovny tohoto hotelu nebo zůstat sedět zde v pohodlí. Jeho vlastní lenost ho přinutila zůstat sedět a tak přemýšlel nad tím, co udělat po návratu domů. Jak moc to bude zlé, když nakonec tu zatracenou nabídku v Americe odmítne a zůstane v Cambrigri možná o pár let více. Možná napořád?! Richard sám nevěděl. Však celá situace ho přinutila přemýšlet, že by možná měl zůstat v Británii, když sami jeho kluci se ozvali, že chtějí zůstat. Kamarádi, škola a kroužky a nesměl zapomenout, že David a Charlie zde měli příbuzné z Miriam strany a jo u ďábla jim učaroval ten jejich nový strejda Robrecht a hlavně tetička Anke. Edith jako hodně malá holčička moc ne. Byla na ně moc holčičí, to jim Verča vyhovovala líp. Malá Edith totiž byla holčička se vším všudy. Milovala růžovou, panenky a jednorožce, což kluci nebrali. To Verča, kterou on nikdy neviděl v růžové, snad protože jí nikdy do té barvy Neville neoblékl a sama se ozvala jak policejní siréna, dle Nevilla při této barvě, její nemilejší hračkou byla už od narození plyšová žirafa ze všech možných zvířat, David a Charlie jí přimkli do srdce skoro ihned, i když to, že jsou strejci té malé jim přišlo nesmírně divné a David jako starší ho zdeptal otázkami natolik, že Richard musel chtě nechtě promluvit už jako muž k muži o tom jak přicházejí děti na svět. Tu ujmu musel Richard zapít dvěma skleničkami whisky. Doufal, že Charlie zůstane více dětský na hodně dlouho než tento rozhovor bude s ním.

,,Proč na mě tak civíš?" Zeptal se hlas naproti Richardovi.

Richard ponořený v myšlenkách ani nezpozoroval, že se Rudolphus probudil.

,,Sorry, byl jsem myšlenkami někde jinde." Řekl a chtěl si nasadit protézu a odejít.

Rudolphus se posadil podíval se jeho směrem nebo lépe se podíval na jeho plandající nohavici a mírně šokovaně se mu podíval do tváře. Richard nemusel ovládat ani tu kouzelnickou techniku, čtení myšlenek, aby pochopil, že Rudolphus o jeho válečném zranění nemá ani páru a musí být lehce šokován.

Však nic neřekl a raději vyčkal nějakou slovní reakci od Rudolphuse osobně.

,,Ty nemáš nohu?" Ptal se překvapeně Rudolphus.

,,Ne celou, o kolene dolů jsem prodělal amputaci skrz minu. Prostě byla najednou fuč." Řekl Richard.

,,Minu?" Ptal se Rudolphus.

,,Výbušné zařízení v mudlovském světě, Rudolphusi." Vysvětlil Richard.

,,Já vím náhodou co je mina, Richarde, ale jak kurevsky ses tomu dostal?! Jsi přeci něco jako profa s kytkami. To to byl nějaký experiment nebo co?" Ptal Rudolphus.

,,Ne žádný experiment a já nebyl celou dobu profesor a akademik Rudolphusi abys věděl. Když jak jistě víš jsem byl otcem přemístěn sem poprvé a kurýroval jsem se z matčina aktu na mne, tak jsem se pohádal s otcem. Skončilo to tím, že otec místo na akademickou půdu poslal na armádní výcvik. Pak se na hodně dlouho odmlčel a jenom jsem dostal od něho pár dopisů. A já jako voják zažil konflikt Velké Británie o Falklandy a bojoval v přední linii a byl jak vidíš vážně zraněn. Však se dá žít i s protézou ne tak velký hendikep po letech to už pro mne není. He, ty jsi sis toho nevšiml a to jsem šel před tebou, když jsme nesli otcovu rakev." Řekl Richard a uviděl snad i náznak starosti v obličeji Rudolphuse.

,,Zatím nejhorší zkouška s tou protézou pro mne bylo dvakrát nést do auta Miriam když začala rodit a chvátali jsme do nemocnice. Jo to už byl na mojí nohu zápřah, ale zvládl jsem to také." Řekl Richard a podíval se z okna.

,,Miriam?" Ptal se Rudolphus.

,,Moje nebožka žena. Bohužel rok a něco jsem vdovec, asi tak jako to postihlo tebe." Řekl se šklebem Richard.

Rudolphus se odmlčel. Richard se ušklíbl. Viděl, že by bodl do citlivého bodu Rudolphuse? To měl tu šílenou ženskou co si vzal rád nebo co?

,,Proč vůbec si dal dvacet tady na kanapi a nešel sis lehnout do postele na pokoj. Tady jsou přímo královské?" Ptal se Richard, protože mu bylo jasné, že je Rudolphus jako student u zkoušek, který má tak na to projít, ale ne na červený diplom. Musí otázkami to vědění z něho vydolovat.

,,Je mi nepohodlná. To bych si to kanape vocať přemístil tam a spal na kanapi." Mínil Rudolphus.

,,Nepohodlná! Jak ti ta postel může být nepohodlná, to je asi nejlepší hotel ve kterém jsem kdy spal já a v porovnání s mou postelí u mne doma, je to luxus. Div bych neřekl, že v té matraci jsou nějaká kouzla, když je to kouzelnický hotel Rudolphusi." Řekl nevěřícně Richard.

,,Je moc velká." Řekl skoro tiše Rudolphus.

Richard překvapeně zamrkal a pak se podíval na výraz Rudolphuse. A ten výraz poznal, skoro jako jeho vlastní, ale několik měsíců na zpět. Předtím, než on sám zašel do Cambridge do jednoho obchodu s nábytkem a koupil si sice nikterak luxusní, ale bytelnou postel s matrací s rozměry 120 x 200. Nikoliv manželskou, kterou předtím měli s Miriam a on krátce po její smrti, kdy se vrátil z Ameriky.

,,Manželské lože?" Ptal se proto Richard.

Rudolphus jenom kývl.

Ach tady je zakopaný pes, pomyslel si Richard. Takže jistý vztah s tou šílenou Bellatrix musel bratr mít, nebylo to jenom o manželské povinnosti spát s manželkou, nebo ano?

,,Já první týdny po odchodu Miriam jsem spal v pokoji pro hosty. Do ložnice jsem vůbec nepáchl, skoro na noční můru bylo si tam jít pro oblečení. Viděl bych jí tam. Miriam, jak na mě vyčítavě hledí, že jsem jí na cestu na Blízky východ kvůli té reportáži pustil. Ona byla reportérka pro jedny noviny a dělala i reportáže z válečných oblastí. Dost jsem jsem byl na sebe naštvaný, že jsem jí pustil do takové nebezpečné oblasti Rudolphusi. Moje spaní nebylo o moc lepší, tou dobou. Naštěstí pak jsme díky mému kmotřenci, který je kouzelník a byl v tom spolku pana Pottera, opustil zem do bezpečí před tou bitvou o Bradavickou školu a mne bylo bylo mnohem lépe nebýt ložnici ale na hotelovém pokoji pro tři s mými kluky. I když David si dost první noci stěžoval, že já a Charlie chrápeme jako medvědi. On asi po Miriam má lehké spaní, čert ví. Poté co jsme se vrátili jsem začal s očistou domu po Miriam. Můj švagr mi dal takovou brožurku, kde bylo jak se zachovat po odchodu člověka, s kterým jste žili ve společné domácnosti. Co vyhodit a co si nechat. Na mou psychiku to byl docela dobrý lék, myslím. Zbavit se těch věcí. A hlavně manželské postele. Byl to dost velký problém pro mne v ní spát sám. Jednou jsem dokonce z ní slít dolu na podlahu. Při mém hendikepu nepříjemné nadvakrát. A tak jsem si v obchodě koupil menší postel, co většinu rodiče kupují mladistvým. Sto dvacet krát dvě stě a najednou jsem se cítil mnohem pohodlnějí ve své kůži. Ano je to také velká postel také, ale pro mne jako vdovce a zatím zase svobodného chlapa zatím dostačující. Netuším jestli se někdy zase odhodlám dát vale svobodě jít do vztahu s nějakou ženou. Žádný princ nejsem a s protézou už vůbec, to jsem si dobře vědom a zatím potom ani nikterak nemám chuť. Když už se potřebuji odreagoval tak mi postačí pár nahatých holek z časáku. Miriam prostě byla Miriam a vryla se mi pod kůži, víc než má mladická nerozvážnost v podobě té Rity." Řekl Richard.

Viděl, mírně šokovaný obličej u Rudolphuse. Richard se usmál, pokládal to za důkaz, že asi u Rudolphuse manželská postel zažehla pocit samoty. Richard tento pocit sice měl, ale Rudolphus neměl žádné blízké rodinné zázemí a žádnou vlastní rodinu, která by ho držela v dobré naladě jako jeho. Ten pocit samoty musel být tím pádem mnohonásobně větší. Div by se Richard nedivil, kdyby Rudolphus neměl depresivní stavy a do budoucna si nesáhl na život. Richard možná Rudolphuse obzvlášť v lásce neměl, ale proti Rastabánovi a matce byl mu Rudolphus s otcem stokrát milejší. Nikdy mu totiž neublížil a ačkoliv ho přehlížel, tak jestli krom otce dokázal zastavit Rastabána v tom, aby ten proti nepozvedl ruku, tak to byl Rudolphus. A Richard si matně pamatoval sice trochu trapné situace, kdy on po zlém snu mu lezl na pokoj a prosil, aby mu mohl vlézt do postele, protože on sám se bál. Nikdy ho nevyhnal. Je čas asi trochu helfnout co, pomyslel si Richard.

,,Jak to máš vůbec z bydlením Rudolphusi?" Zeptal se Richard.

Richard viděl jak se Rudolphus zakabonil jako bouřkové mračno, když má přijít tropický monzum.

,,Co na to říct, přehazují si mne jako horký brambor, kdyby nebylo toho incidentu na Malfoy Manor, tak bych byl asi tam, ale čert ví kam mne pošlou pak. Asi zase do Snapovi vily. Když jsem ten experiment." Řekl Rudolphus.

,,A to musíš po dobu toho experimentu zůstat v kouzelnickém prostředí nebo můžeš i ven do nekouzelnického světa?" Ptal se Richard.

,,No mohu, ale co bych dělal mezi mudly?" Ptal se Rudolphus.

,,Ne tak to nemyslím, ale čistě teoreticky jak moc by se ti příčilo se na chvilku nastěhovat ke mně. Stále mám pokoj pro hosty a po dokončení toho experimentu bych ho ti klidně na nějaký čas přenechal, než by ses postavil jak taž na nohy. Jako příslušníku mé rodiny." Řekl Richard.

,,Cože!?" Skoro vykřikl Rudolphus a spěšně pokračoval.

,,Bydlet mezi mudly brrr, horší nabídku jsem ještě nedostal. Měl vážně zůstat v Azkabánu, tam naštěstí jsou samí kouzelnici." Řekl znechuceně Rudlophus.

,,Ale zločinci a je tam nevlídno, a když už jsi přijal tu výzvu se vocať dostat, podstoupit ten experiment a dostat svobodu, jak jsem slyšel od Nevilla. Ale za cenu, že nebudeš moci kouzlit. Tak bylo logické se přimknou světu, který magii nemá. Tomu mému nekouzelnickému ke světu mudlu Rudolphusi." Richard se nadechl, aby mohl pokračovat.

,,Tam tvoje křivdy minulosti totiž nikdo nebude vidět a budeš jim obyčejným chlapem, Rudolphusi. Ale jestli chceš se propadat dál do marnosti, že jsi ztracený případ který měl v tom kouzelnickém vězení shnít tak prosím, ale předpovídám ti, že do dekády půjdeš za otcem do hrobu také! A mne bude líto, že jsi veškerou naději na nový začátek hodil do hnoje." Řekl Richard.

Rudolphus mírně pootevřel ústa, snad překvapením, nad takovým kontra z jeho úst, ale Richard ještě se nedostal na konec. U své košile rozepnul manžetové knoflíčky a vyhrnul rukávy. Na jeho paží blízko zápěstí byly vidět matné jizvy a byly tam dvoje.

,,Poprvé jsem si sáhl na život potom incidentu s Nevillovou matkou, otec mě nenechal zemřít a zachránil mne, podruhé to bylo když jsem přišel o nohu, dostal jsem se k myšlence, že je ze mne sprostě řečeno mrzák, tenkrát mne zachránil pro změnu kamarád a přítel, abych nebyl v hrobě. Dvakrát jsem to chtěl ukončit, po Miriam smrti jsem málem pomýšlel na to samé také. Však myšlenka, že by moji synové zůstali úplně sami mne nenechala. Řekl jsem, že půjdu dál, stůj co stůj Rudolphusi. A teď vidím, že ty stojíš před dveřmi stejného rozhodnutí, ale to já nechci, protože ty jsi poslední můj skutečný bratr. Robrechta moc za bratra nepovažuji, je umělá větev mé rodiny nalíčená mým otcem ve snaze najít znovu pevnou půdu pod nohami. Pro mne jsi jediný bratr Rudolphusi. Já vždy opakuji mým synům, že pouto bratrů nebo sourozenců je mnohem pevnější než to přátelství. Nelze zpřetrhat a je jedno čím. A jako bratrovi v nesnázích ti chci pomoci, dohnat tě k tomu, abys nešel pod drn jako zbytek rodiny, ale začal bojovat a žít. Život totiž stojí za to, i když má své hořké doušky, to víme oba." Řekl Richard.

Richard nemusel být velký pozorovatel, aby viděl, že tvrdá skořápka bratra se potom to proslovu bortí jako domeček z karet. To by viděl i slepý. Zvedl se ze křesla a jedním skokem o své celé noze překonal vzdálenost mezi křeslem a kanapem a žuchnul vedle Rudolphuse na kanape. Péra v kanapi sice skřípala, požadovaný účinek to mělo.

,,Nenechám tě." Řekl Richard a ho kolem ramen.

Až v tu chvíli si všiml věci, kterou si nevšiml do té chvíle. On staršího bráchu přerostl. Doopravdy Rudolphus se snad zmenšil nebo on byl větší než on. Pro Richarda šok, to zjištění, takže mu bylo úplně putna, že se mu brácha rozbrečel.

Nevilla těsně před třetí odpoledne vyrušilo z četby knihy klepání na dveře. Šel otevřít. A ani nebyl překvapen, když viděl, že tam stojí Richard.

,,Potřebuješ něco?" Ptal se.

,,Trochu tvé magie Neville. Ehm jak jsi byl dobrý v tom kouzelnickém oboru přeměny věcí co vedla ta kočičí lady McGonagolová, tvého času?" Ptal se ho.

,,No moc ne, nebyl to můj oblíbený předmět, ale jednoduché přeměny zvládám. Praxe díky Verče a Bradavické armádě rozumí se Richarde." Řekl mu Neville.

,,A velikost postele by si dokázal upravit?" Ptal se ho Richard.

,,Hm to ano, tedy když není pojištěná kouzly proti takovým úpravám, jestli myslíš zdejší postele Richarde." Řekl Neville ale dodal.

,,Však jistě Mallory ví, jestli na tomto nábytku zde jsou taková kouzla. Můžeme se zeptat."

,,Dobrý nápad, když tu měla tu brigádu, tak to jistě ví okolo baráku mnohem víc než mi dva dohromady." Souhlasil Richard.

,,Ale na co zmenšit postel?" Ptal se Neville.

,,Hele já a Rudolphus jsme vdovci Neville a byli jsme sice zvyklí spát ve velkých manželských postelích dlouhá léta, ale teď čerstvě pod odchodu našich poloviček je nám to vůčihledně nepříjemné a obzvlášť Rudolphusi. Ten by klidně dal přednost i kanapi než posteli na tom pokoji. Jak já tak i on potřebujeme spíše jednolůžko než manželskou postel, abychom se nám dostalo vůbec spánku a i když nevím jak dlouho tady budeme, tak jistý komfort tohoto typu bych ocenil." Řekl Richard.

Neville jenom pokýval hlavou, že rozumí.

Šli tedy k pokoji, který obývala Mallory.

Rony Weasleyová vylezla ze sprchy v jejím novém domově v pozdních hodinách a zabalila se do chlupatého oranžovo – bílého županu a svoje vlasy do rudého ručníku. To byl také den. Nejraději by svého bráchu nakopala kam si, však to by jistě neocenila jeho snoubenka Conny.

Odsávačka mateřského mléka jako by to teď potřebovala! A tu řeč k tomu od George vůbec neposlouchala. To co říkal, jistě nebyla pravda nebo nějaký výmysl. Považovala to za George vtípek nic víc. To už by více věřila té masáži. Pche, celé to pnutí, dráždivé svědění a trochu té bolesti jenom tím, že krom břicha jí díky mimčům rostou i vnady.

Však nepříjemné to bylo.

,,Rony? Ty jsi ještě ve sprše!" Ptal se hlas z ložnice.

,,Ne právě jsem z ní vylezla." Řekla Rony. Terry do té sprchy chce také asi vlézt než půjde na kutě. Na rychlovku s ním pod sprchou dneska fakt nálada nebyla. Na to měsíček a hvězdička byli moc aktivní po celý den. Čert ví kdy díky nim usne.

,,Rony co je v té tašce ve skříni?" Ptal znovu hlas Terryho z ložnice.

Rony zpozorněla. Ona sice možná teď ten krám co jí George dal odmítla, ale do budoucna se mohl hodit ne? Dala ho tak do šatní skříně. Ovej a Terry jí našel.

Vylítla v županu z koupelny jako blesk a chtěla uklidit tašku z dosahu Terryho.

,,Odsávačka mateřského mléka?" Optal se Terry, když viděl nadpis na krabici, kterou vyndal z igelitky.

Rony, kdysi Ron, Weasleyová se mohla v tu chvíli propadnout do Gringotského podzemí.

,,Ehm to je tak …" Rony se dál nedostala, protože jí do řeči skočil.

,,V pořádku, že se na mimča takto připravuješ. Možná to oblbne toho ducha matky přírody. Tu Ellu nebo jak a ty budeš mít víc svobody." Řekl Terry a tu krabici jí podal.

,,Ehm dík, já původně to chtěla koupit až později, ale můj brácha byl jiného názoru. George bych ráda pověsila do průvanu na Islandu." Řekla Rony.

,,Cože to koupil George? Proč?" Ptal se Terry překvapeně.

,,Ale všiml si no, že občas mnu prostě prsa, nejprve mi neslušně navrhoval, abys ty mi je masíroval, prej to pomáhá, asi nějaká vědomost díky Conny a pak když jsem ho kopla za to holeně, trochu mě naštval že to vytahuje on, tak mi řekl, že mi něco na to koupí a koupil toto. Prej by to mělo pomoci, blázen jako by už mělo téci mléko. Debil." Řekla Rony.

Terry dostal zamyšlený výraz a řekl.

,,Možná by jsi to měla vyzkoušet, tvůj brácha možná něco pochytil od Conny ohledně toho a čert ví, možná dokonce má pravdu. Jeho snoubenka přeci jistě má jako sestřička na oddělení, kde toto používají jistě více zkušenosti. Zas takový debilní nápad to jistě není a případně …" Terry se odmlčel a podíval se Ronny velice uhrančivým způsobem.

,,Já proti masírování jakékoliv partie nic nemám, když ty mi to oplatíš." Řekl na to Terry.

Rony zrudla jako třešeň, co má co nevidět skončit košíku. Otočila se na patě a zmizela znovu do útrob koupelny.

Zabouchla za sebou dveře a musela se zhluboka nadechnout. Věděl Terry jakým způsobem jí dokázal během minuty dostat do stavu šílenství. Však dneska si řekla ne! Ne, ne, ne, dneska ne a zítra také ne. Merline vždyť musí předstoupit před britskou královnu. Na šatní tyči měla připravený ten kostým a židli u pracovního stolku vše ostatní u Merlinovy boudy.

To raději zkusí tu zpropadenou věc.

Chvilku dumala nad návodem a jak to vůbec sestavit. Pak došla názoru, že jí chybí důležitá věc! Baterie! Rozebrala Terryho holící strojek a baterie z něho dala toho ďábelského ústrojí. Přístroj začal poblikávat, že má šťávu.

Dala dohromady poslední část a podle návodu nastavila nejmenší hodnoty co šli. Zas tak složitý systém to nemělo. To by zvládl i někdo z mozkem tlustočerva.

Následoval ta méně příjemná věc, přiložit to k prsu. A ke kterému, tohle nebylo na obě dvě, na to byl zase jiný model, jehož reklama v tom návodu také byla. Fajn, tak pravé, rozhodla po chvíli Rony.

Merline a Morgano, co tu vůbec dělám, pomyslela si Rony.

Celkem se nejprve nic nedělo, i když díky tlaku, který ta odsávačka dávala začalo to pnutí prsu co Rony tak dráždilo zlehčovat až to ustalo úplně a Rony vytřeštila oči jako mlok, když do té lahvičky odsávačky steklo pár kapek bíle tekutiny. Ne, to je nemožné. Jsem vůbec v pořádku, když tohle probíhá? Pomyslela si Rony zděšeně. Zalistovala tím zkurveným návodem a našla takovou malou řeč jisté paní nekouzelnické doktorky ohledně toho produktu. A zarazila se nad pár větami.

Musela si je dvakrát přečíst. Polkla, tak tohle tedy do jisté míry je normální a do prčic. A Merlinovy trencle George, ten prevít měl pravdu. Povzdechla si znovu a vzala si čistý ručník, aby se na prvém prsu utřela a přehodila odsávačku na levé prso a postup zopakovala. Sice jenom pár kapek, ale ten nepříjemný pocit přestal. Díky bohu, alespoň, jí to nebude trápit zítra.

Těch pár kapek mléka vylila do umyvadla a odsávačku vypnula a následně čistícím kouzlem vyčistila. Sedla si na židli v koupelně a zapřemýšlela.

První bod, konečně si přečtu si více ty knížky co jsem částečně dostala od Nevilla a Fleur a tu co jsem si koupila sama. Druhý bod, koupím kvalitní čokoládu a omluvím se Georgi. Sice prevít, ale nemusela jsem ho kopat do holeně, to ze mne mluvila zlost a hormony. Třetí musím zítra koupit baterie do toho krámu, jinak bude Terry Hagridem. A dobře věděla, že Terry, ještě když on byl Ron si dával mnoho záležet, nebýt zarostlý.

Má tedy další věci ke splnění krom toho obřadu zítra. Ojé, proč ten život nemůže být jednoduší. Asi ne, bohužel.

Přidáno 31.7.2020

Poznámka od elenor:

Tak hlásím se po tuzemské dovolené a klídku. Přidala jsem další část příběhu a přitom jsem si všimla (mám teď odpočatou hlavu), že jsem omylem nepřidala dvě kapitoly, které už měli být přidány. Sice možná nejsou tak podstatné pro povídku, však pořádek dělá přátele a tak jsem tento bordel uklidila a kapitoly přidala a dala na své místo. Jinak další kapitoly se objeví zde první sobotu v září. Doufám, že do té doby vás moje povídka neomrzí a budete se těšit na další díl. Jako malou ochutnávku prozradím její název. Šestý díl Veronici se bude jmenovat ,,Patron".

Toď vše prozatím a užívejte si zbytek celkem krásného sluníčkového léta a pokud možno bez návštěvy doktora.

Vaše elenor