Kapitola 31 – Převzetí

Neville Longbotom seděl na pohodlné židli a hleděl na toho kouzelníka, který se představil jako Luis Beamount, tedy právní zástupce a notář Rodericka Corvuse Lestrengra a adoptivní tatínek Mallory, jeho nevlastní sestry. Byl to vysoký muž, který stál rovně jako pravítko, i když jeho vlasy už byly šedivé a jeho vous též. Mohlo mu být tak šedesát let, typoval Neville. A pan Baumont hleděl na tu sebranku, která se tu sešla v záležitosti posledních slov Rodericka Lestrengra s mírně šklebivým úsměvem. Bylo to celkem překvapující jak někteří vypadali nebo na něho hleděli. Neville byl sám překvapen, že jeho biologický otec Richard Lestrengre, seděl nohu přes nohu a tvářil se jako zaujatý posluchač, zatímco například jeho bratranec Fulcran pro změnu znuděně. A pak pohnuté tváře Robrechta Lestrengra, jeho manželky a kupodivu rozkolísaný pohled Rudolphuse Lestrengra. Jak se Neville dověděl, Richard mírným psychologickým rozhovorem, no jako profesor a akademik psychologii měl docela obstojnou, dokázal skořápku bývalého smrtijeda rozkřápnout a strhnout jako starý strup. Takže teď pohled na bývalého smrtijeda Rudolphuse Lestrengra docela připomněl Nevillovi pohled na Percyho Weasleyho po pohřbu Freda, minulý rok. Jeho nervy, potažmo velká část jeho nervové vytrvalosti, odolnosti a hroší kůže, jenž v minulých letech měl, dokázal Richard jediným rozhovorem rozlousknout jako ořech a tohle vše skončilo kýblu. Není divu, každému občas rupnou nervy a pak je jak hovno spláchnuté v kanále. Na šrot dodal v duchu Neville. A když to mu Richard vysvětloval, tak vlastně i Neville chápal tento stav u toho bývalého smrtijeda. Merline i Draca Malfoye dokázala válka a bitva o Bradavice rozemlít a to, že Rudolphus Lestrengre dokázal tento stav popírat tak dlouho, tak za to mohl Azkabán a jeho věk. Draco byl mladší a v Azkábánu byl vždy návštěvou nikoliv vězněm.

Všechny splašky vždy nakonec vyplavou povrch zemský a vlastně bylo dobrý, že se do toho bodu dostal i tenhle chlap. Dusit déle tento odvar, tak by sebevražda mohla být klidně příští rok. A jestliže se Richard cítí na to, udržet na uzdě staršího bratra a dát ho do pořádku jako civilizovaného člověka tak klidně, Nevillovi to bylo jedno. On tohoto hada zájem zachraňovat nemá, ne poté, co se podílel na tom incidentu, který mu znemožnil poznat mateřskou lásku jako dítě. Některé křivdy prostě zapomenout nejdou.

,,Vážení drazí zesnulí, sešli jsme se, abychom vyslechli poslední slova pana Rodericka Corvuse Lestrengra. Rád bych byl, kdyby po čas četby jeho závěti byl klid a žádné emoční výlevy nenarušily toto jednání. Děkuji." Započal pan Beamount svojí úlohu notáře.

Neville kývl a mnoho hlav podobným způsobem se sehnulo, že bere na vědomí.

Pan Beamont si odkašlal a rozbil pečeť na pergamenu kde byla napsána celá závěť.

,,Toto jsou poslední slova Rodericka Corvuse Lestrengra, dle starých tradic napsaná na pergamenu. A dle tradic zahrnující jenom rodinné příslušníky. Ta jenž bude zahrnovat zbytek osob mne blízkých je uložena po dobu tří měsíců od mé smrti u mého notáře než dojde jejímu naplnění. Potažmo, nepatříte-li do kruhu rodinného skrz mne nebo mého bratrance Cyrilla prosím odejděte z místnosti a nechte mou rodinu v klidu poslechnout slova dědictví mnou jim svěřená.

Jinak všem zde přítomným chci ve vší uctě poděkovat, že jste urazili jakoukoli cestou na tuto záležitost a vím, že má osoba vryla do vašich duší svým odchodem rýhu možná smutku, zármutku, a jiné s odchodem člověka na onen svět spojenou emocí. Věřte však, tam kde jsem teď ať je to kdekoliv se mám stejně dobře jako když jsem pochodoval po zemi. Smrt je jenom další zastávka na tom velkém životní dobrodružství a já na ten vlak do nekonečna právě nastoupil a hodlám jít na tu cestu s úsměvem, tak se prosím usmějte a vyslechněte si má poslední slova.

S porozuměním a láskou Roderick Corvus Lestrengre."

Pan Baumount se na chvilku odmlčel a pohlédl na ně svými hnědými očima, které měly podobnou hloubku, kterou vídal Neville v očích jisté Hermiony Grangerové. Jistě toto nebylo u toho právníka první nebo poslední čtení závěti a už měl v tom praxi.

,,Pan Roderick Lestrengre v následujících řádcích své mění a majetek dá k převzetí jako dědictví osobám, které pokládal za v hodné dědice, ale k mému překvapení, když tu závěť teď vidím, to sepsal ve stylu, nikoliv od nejbližších po nejvíce vzdálené příbuzné. Pan Roderick se rozhodl pro velmi ojedinělý krok, v mé branži málo kdy vídaný. Sepsání závěti od nejmladšího známého příslušníka rodiny po nejstaršího. Velmi osobité musím podotknout. Proto bych byl rád, kdyby rodiče malých dětí, které jste sem nevzali a nechali v hlídaní paní správcové Roberty Knechtové, prosím vezmete je sem. Možná to bude trochu rušivé, ale i ty malé duše jsou součástí závěti." Řekl pan Beamount.

Neville překvapeně pohlédl, ale podobně jako Richard a jeho bratranci se musel zvednout ze židle jít pro Verču do jídelny, kde to vypadalo jako škola a školka v jednom. Vzal Verču do náručí, která se předtím snažila uzmout vzdálenému příbuznému Cyrilovi z jeho stavebnice lego kostičky.

O pár tu minut seděli i nejmenší prckové rodiny Lestrengre, někteří na klíně, jiní někteří na vlastní židli a byli zvědavý co vypadne z úst toho starého pána, který má na jazyku slova toho dědy a strejčka Rodericka, kterého jenom znali málo nebo skoro vůbec.

,,Pro nejmladšího člena rodiny Lestrengre, který sice toto jméno nenosí, ale z kouzelnického a nekouzelnického hlediska krev mého rodu nosí, Veronice Alici Longbotomové odkazuji bezpečnostní schránku v pobočce kouzelnické Švýcarské banky v Londýně se šperky, které nosila za dávných časů má matka Priscilla Rosinnata Lestrengrová. Jedná se o jantarový náhrdelník, k tomu příslušné jantarové náušnice, jantarový diadém vyrobený ze zlata a její sbírku broží a prstenů jak z jejího věna které si přinesla z rodného domu Bangoldových, tak jenž zakoupil jí můj otec Randolphus Lestrengre. Až vyroste v krásnou ženu a dámu, budou tyto šperky její ozdobou. Klíč od bezpečnostní schránky zatím dám do úschovy jejímu otci a mému nejstaršímu vnukovi Nevillovi Franku Longbotomovi."

Neville překvapeně zamrkal a podíval se na malou Veronicu, kterou měl na klíně. Jak se zdálo, tak Verunka od svého biologického pradědečka dostala šperkovnici. Jenom se děsil trochu doby, kdy se o šperky začne Verunka zajímat. A o líčení a kluky. Raději vůbec nemyslet.

,,Mé nejmladší vnučce Edith Anke Lestrengrové odkazuji veškeré šperky, které nosila její babička Gerlandina Agnes Lestrengrová, jsou též uložené v bezpečnostní schránce pobočky Švýcarské kouzelnické banky a Londýně. Jedná se šperkovnici obsahující její sadu perlových náhrdelníků jak z bílých a tak černých perel, dále šperky ze slonoviny a dalších vzácných i když ne nejvzácnějších kamenů světa. A její snubní a zásnubní prsten jenž jsem jí kdysi dal, obojí s jejím oblíbeným měsíčním kamenem. Ať i ona vyroste v krásnou dámu, jenž tyto šperky udělají královnou všech událostí, kterých bude přítomna. Klíč od této schránky samozřejmě svěřím do rukou jejího otce a mého nejmladšího syna Robrechta Falca Lestrengra."

,,To se jistě Edith až vyroste bude moc líbit." Řekla tiše její maminka Anke, která měla Edith na klíně.

,,Mému prasynovci a nejmladšímu a jedinému synovi Fulrana Lestrengra, Cyrilovi Fulcranovi Lestrengrovi odkazuji částku 700 v kouzelnické měně Velké Británie, jenž bude uložena na jeho osobní studijní účet. Mladý Cyril to má do kouzelnických začátků, které ho čekají."

Neville pak pozoroval jistý udiv na tvářích jeho rodičů. A stejnou částku dostal i jeho bratranec Jonas Falco Lestrenge, nejmladší syn Corvuse Lestrengra. Následoval malá Salomé Lestrengrová, která však nedostala žádnou peněžitou částku, ale podobně jako Verča a malá Edith šperky, které podle závěti nosila ta tetička Nozea, co se dožila víc jak stovky. Roderick asi chtěl té malé dívce prorokovat dlouhý život. No proč ne, ale předpověď se od skutečnosti značně liší.

Další kdo přišel na řadu jeho nevlastní nejmladší bráška Charlie Lestrengre, který krom té částky 700 galeonů jak se vyjádřil Roderick do kouzelnických začátků dostal ještě sbírku, kterou si Roderick založil čert ví kdy, kartiček z čokoládových žabek. Však když se vedle něho sedící Mallory zeptala, jak ta sbírka pro malého Charlieho je velká tak jí bylo řečeno, že je kompletní včetně nového vydání z roku 98 a byla sbírána od roku 1955. Tak už to bylo něco, to muselo být víc jak 600 kartiček, jestliže tam byly i kartičky, které byly z nějakého důvodu vyřazeny vydavatelem. Unikátní sbírka, který už nějakou hodnotu měla. Otázka jestli této hodnotě bude Charlie třeba i do budoucna rozumět. Ten měl čokoládovou žabku asi jenom dvakrát v životě a obou případech se něho šklebil jedině tak Nicolas Flamel.

Následovala Jean Lestrengrová, nejstarší z dětí Fulrana Lestrengra. Ta také dostala šperky jako všechny dívky před ní a to sadu skládající se z náhrdelníku, prstenu, náušnic a diadému, kterou podle všeho měla ve vlastnictví další vzdálená už nebožka příbuzná Fortuna Lestrengrová a byl ozdoben ametysty a vyroben z ryzího zlata. To bylo také hodnotné dědictví.

Následoval bratr Jonase, Marius Corvus Lestrengre, nejstarší syn Corvuse Lestrengra. Ten podobně jako jeho bratr dostal tu částku 700 galeonů. Další kdo byl na řadě byl jeho starší nevlastní bráška David, který si žmoulal ret, jako by měl v ústech otázku, ale zatím nic neřekl a na nic se neoptal. Ten dostal od svého dědy krom částky 700 galeonů podobně jako Charlie také něco na víc a kouzelného. Richard značně zbledl, když pan Baumont řekl, že David dědictvím po svém dědečkovi dědí nově zakoupené koště a to nic menšího než nově uvedený na trh ,,Nimbus Hurikán" který před týdnem v časopisu obdivoval Harry div u toho neslintal jako pes na kost. Však s cenovkou 150 galeonů.

,,Ale jak v závěti může být koště, když šlo na trh minulý týden?!" Ptal se překvapeně Coretin Lestrengre. Jako patnáctiletý kluk jistě věděl o nových košťatech hodně a byla pro něho velkou posedlostí.

Však pan právník mu odpověděl.

,,Pan Roderick Lestrengre byl v čilém kontaktu s výrobcem tohoto koštěte a toto koště zakoupil s předstihem než se dostalo na trh. A o uvedení tohoto koštěte se diskutovalo v kouzelnických kruzích už několik měsíců mladý pane Coretine."

Coretin se zašklebil a podíval se na David jako na něco z bažin. David se před tímto pohledem skrčil. On zatím byl jenom na koštěti jednou jedinkrát v životě a to tady, když ho vzala za sebe na koště ta Mallory, která měla být jeho velkou nevlastní sestrou jako ten Neville. Sám od sebe se nikdy do vzduchu nezvedl, ale také by si to rád ozkoušel krom toho, že být ve vzduchu se mu náramně líbilo.

Následovalo nejstarší dítě Corvuse Lestrengra v podobě Ophelie Lestrengrové, která dostala namísto peněžní částky, jako její bráškové Marius a Jonas, další sadu šperků, tentokrát po své prababičce Fabiole Lestrengrové z akvamarínu a zlata pro změnu. Poté následovala její sestřenice Aurora, mladší sestřička toho Coretina. Ta také dostala sadu šperku, a to po další nebožce příbuzné Walpurgis Lestrengrové, která byla pro změnu nikoliv ze zlata, ale rovnou z platiny a byla osázena tyrkysem, podle toho co řekl pan právník. Jak se zdálo, tak Roderick byl prostě kouzelník ze staré školy a rád dával dámám a dívkám krásné šperky. Aurora jako dvanáctiletá slečna jistě věděla, že je to krásný šperk a zářila jako Aurora Borelis na nebi.

Pak přišel na řadu Coretin, který dostal také tu částku 700 galeonů však překvapení ostatních ještě krom toho podobně jako David Nimbus Hurikán. Potom zářil podobným způsobem jeho sestra. Jistě ten kluk byl činný ve famfrpálu na to by dal Neville svoje boty. Jenom jeho otec nebyl z toho nikterak nadšen, spíše se mračil.

,,Mému nejstaršímu vnukovi, který sice jméno Lestrengr nenosí, však moc dobře ví, kde jsou jeho kořeny, Nevillovi Frankovi Longbottomovi odkazuji magický artefakt, jenž po dlouhá léta ležel ukryt v trezoru Magické banky Francie v Paříži jako skryté mění rodiny Lestrengrových. Je to výrobek starého mistra kováře rodiny, jenž na své pradávné předky zapomněla, rodiny Malfoy. Jedná se o meč proslulého Cyrila Lestrengra tohoto jména prvního. Tento meč má podobné vlastnosti jako známý artefakt Bradavické školy, meč Godricka Nebelvíra. Magii a jedy pohltí, svého majitele ochrání a nepřítele touto magii potupí. A můj vnuk Neville je hoden tento meč vlastnit, jelikož byl hoden mít v rukou meč Godricka Nebelvíra on ho uposlechl. Možná je vám neznámo, však relikvie po Godriku Nebelvíru je sice možná vyrobena skřety, jenž jí dali moc a tvar, však Godrick jí pojal jako svojí rezervní hůlku, protože byl zapomnětlivý kouzelník a svojí hůlku věčně někde nechával. A v boji mu často došla úhoně. Proto učinil svůj meč svojí kouzelnickou hůlkou a ačkoliv meč nevlastnil magické jádro jenom v jílci měl jednoduchý rubín s rytou runou od skřetu, tak moc jenž jí dali skřeti pod vlivem magie Godricka Nebelvíra proměnila rubín v jílci v magické jádro, jenž sloužilo k tomu, aby meč fungoval jako hůlku v jeho rukou. A kovář Malfoy tuto vlastnost uzřel a dal jí do dalšího meče, který daroval Cyrillovi Lestrengrovi, jenž tou dobou se stal magickým ochráncem krále Francie. Však tento meč byl v jedné bitvě poškozen a od té doby ležel ladem v držení rodiny Lestrenge. Dnes tady a teď vidím skrz dění ve Velké Británii, že náš rod sice skrz nechutnou událost má dědice, který tento meč dokáže pozvednout. Tak i to, že rod Malfoyů má dědice jenž dostal do vínku vidět magii a tvořit magické hůlky. Neville tímto tě žádám! Zajdi za tím mladíkem rodiny Malfoy, tím Dracem, jenž dostal toto prastaré nadání prvních Malfoyů aby tento meč opravil a vrátil moc tohoto meče mezi živé magické skvosty. Budu za to nesmírně vděčný. A krom tohoto artefaktu nevyčíslitelné hodnoty odkazuji ti Neville část mé osobní knihovny, která obsahuje témata bylinkářství a magických tvorů. Jistě tím budeš nadšen."

Neville vyvalil obě oči. Magický meč, skoro stejný jako ten Godrikův, který ležel ve vitríně v Bradavické škole. Ty vole a Merline na kolečkách. Sice možná trochu poškozený, ale pořád to byl pořádný kus historie. A možná Draco by ten meč dokázal zpravit. Mimo toho byl překvapen, že kdysi v hluboké historii museli Malfoyové být kováři možná i výrobci kouzelnických hůlek a toto nadání se po stoletích objevilo jednoznačně u Draca. Morgano a Roderick musel mít ohledně toho oči na stopkách a možná z toho všeho mozek ve větru, co se to děje pod jeho nosem.

,,Merlinovi tencle." Řekl tiše Falco Lestrengre.

,,Takže ty bulvární články trochu pravdu měli." Zabručel Fulcran Lestrengre.

,,Však mi není jasné, kde tyto informace, o té vzdálené minulosti strejček Roderick sebral?" Ptala se Aurora Lestrengrová.

Neville musel uznat, že ta holčina má bystrý úsudek.

Na to právník pokrčil rameny. Takže to nevěděl ani on.

,,Mé nejstarší vnučce Mallory a též člence rodu Lestrengrů, ačkoliv nenosí jméno Lestrengre odkazuji sadu šperku, které nosila a jenž dostala jako zásnubní dar od rodiny svého snoubence jedna z nejslavnějších žen rodu Lestrengre Leta Lestrengre. Doufám, že budou tvojí ozdobou a ochranou, jelikož Théseus Salamandr pro svojí milovanou Letu na tyto šperky umístil mnoho ochranných kouzel, která drží už mnoho let v nepozměněné podobě a asi tam budou na věky. Další cennost, kterou ti Mallory odkazuji jsou patentní práva na má vylepšení v oborou léčitelství, bylinkářství na uskladnění a přípravu léčitelských prostředků. K datu jenž tuto závěť sepisuji mají hodnotu 70 tisíc galeonů, a z toho plynoucí přijmy v podobě poplatku za patentní uplatnění činí za rok 700 galeonů, jenž ti budou zasílány. Věřím, že tuto velkorysou finanční podporu dobře a cíleně využiješ Mallory, máš totiž bystrou hlavu a zdravý úsudek."

Mallory byla dle pohledu stejně překvapená jako Neville, ale Nevillovi mimo jiné docvaklo kde se vzalo 700 galeonů pro chlapce bratranců jeho biologického otce. Roderick seděl jako žába na prameni z kterého každý rok přiteklo 700 galeonů.

,,Své snaše nejmladšího syna Robrechta, Anke Lestengrové odkazuji šperky, které nosila má babička Elisabeth Millicent Bangoldová z matčiny strany a jenž po její smrti přenesla má matka do své rodiny jako dědictví. Jsou uloženy v bezpečnostní schránce v Londýně v pobočce Švýcarské kouzelnické banky."

A další šperky pomyslel si Neville. Roderick musel nahromadit mnoho šperků po svých předcích a teď to jde o generaci dál.

,,Svému nejmladšímu synovi Robrechtovi Cyrillovi Lestrengrovi odkazuji trezor v Švýcarské kouzelnické bance v Bernu s částkou jenž po mé smrti zůstane na mém osobním účtě. Podrobnosti zdělí můj právní zástupce."

Robrecht pozvedl smutným pohledem, který zdobil jeho obličej už celý den na pana Baumonta a ten vylovil z náprsní kapsy hábitu lísteček a rozevřel ho.

,,Jedná se o částku, jenž po nedávných událostech ve Velké Británii nechal pan Roderick Lestrengre místo švýcarských franku převést do kouzelnické měny galeonů. Částka činní v trezoru co vám odkazuje 9 tisíc galeonů a 17 srpců."

Slušné mění, které bude růst, pomyslel si Neville. Málo kdo totiž vzal v potaz, že galeon co se týče hodnoty díky krokům britské vlády a Billa Weasleyho roste a poroste jako malé dítě. Teď to mělo hodnotu něco přes milion liber, ale poroste to. Stejně jako u ostatních a nejvíce u Mallory. Ta až si uvědomí, že je dalece za vodou a sedí na prameni jako žába. Ne, že by jí to řekl Neville do očí.

,,Nejmladšímu synovi mého bratrance Cyrilla, Fulcranovi Roderickovi Lestrengrovi a jeho choti Lauře, odkazuji částku utrženou za prodej mého apartmánu jenž jsem vlastnil městě Zermant. Částku jenž bude vám předána se dovíte od mého právního zástupce."

Pan Bamount vylovil znovu z kapsy další papírek, který rozložil, aby přečetl částku.

,,A hodnota za tento prodaný apartmán činní 6 tisíc galeonů. Byl prodán podle přání pana Rodericka zpět firmě od které před lety jí koupil a to Nimbus company."

,,Ale jak jste mohl vědět pane Baumounte, že v té závěti bude tento apartmán prodán a peníze poputují k mne a k mé manželce?" Ptal se Fulcran, který byl překvapen tou částkou, kterou dostal od strýce Rodericka. Od svého otce Cyrilla dostal tak jedině knihovnu a jeho sbírku famfrpálových plakátů na mistrovství světa od roku 1930 do roku 1994! Žádné peněžní částky.

,,Pane Fulcrane Lestrengri, mimo závěti váš strýc Roderick sepsal přesné pokyny, jenž se mají naplnit po jeho úmrtí a to i prodání jistých nemovitostí jenž byl pan Roderick vlastníkem. Tak jsem učinil, jak bylo jeho přání. Spadalo to mezi mé povinnosti." Odpověděl pan Baumont.

Fulcranovi se rozšířili panenky v očích poznáním. Už asi chápal, že Roderick velice dobře věděl s čím a jak se má v případě jeho smrti naložit. Udělal přímo plán úklidu, pomyslel si Neville.

,,Dále ukládám jako dědictví Fulcranovi a jeho choti udržovat a ctít památku naší rodiny a předky tím, že čas od času se podívají na stav pohřebních míst naší rodiny a v případě újmy těchto památek ujmou se opravy. Děkuji předem za tuto službu."

Fulcran sice trochu nevrle, ale kývl, že se o to postará.

,,Mému synovi Richardovi Fulcranovi Lestrengrovi, jenž bohužel se v nedávné době stal vdovcem a já v tomto bodě jsem smuten, že jsem nikdy neměl tu čest poznat jeho nebožku choť Miriam Lestrengrovou, odkazuji jak jemu tak jeho rodině, protože jsem si dobře vědom jak rozložitý strom potomků můj nejmladší syn má, částku v britské libře šterlinků o hodnotě 17 milionů liber, s kterými může podle uvážení naložit. Omluvám se tímto, že jsem nikdy nebyl ideálním otcem tobě Richarde, ale byl jsem čistokrevný kouzelník, jenž tomu světu bez kouzel začal rozumět až v pozdním věku. Jsem však velice pyšný, že jsi překonal všechny překážky do tvého života vložené a i přes to, že postrádáš dar magie předčil jsi všechny své bratry. A krom této peněžní částky, ti dávám dědictvím album s fotkami sice magickými, ale zachovávající vzpomínku na léta, kdy jsi byl jenom dítětem a já tvým otcem. Jistě jsi neměl nikdy tu možnost je ukázat svým synů a nesmím zapomenout na dceru. Užij si další rodinné chvíle s nimi a buď jim na blízku jen co to půjde. Buď lepším otcem než jsem kdy já byl tobě."

Richard v té chvíli byl pořádně ze svého otce v šoku. Tohle asi typoval. Ne takovou částku. To bylo až moc, než aby se mohl nějak vyjadřovat.

,,Asi to zasloužíš." Řekl tichý hlas Rudolphuse Lestrengra. Jak netypické prohlášení od něho.

,,Druhorozenému synovi mého bratrance Cyrilla Corvusi Randolphusi Lestrengrovi a jeho choti Isabelle odkazuji částku utrženou za prodej apartmánu jenž jsem vlastnil ve švýcarském Bernu. Částka za tuto nemovitost bude přepsána na jejich osobní účet. Podrobnost jako v případě Fulcrana Lestrengra zdělí můj právní zástupce."

Pan Bumont jako mudlovský kouzelník lovil ze své náprsní kapsy další lísteček, kde byla napsána částka, za kterou byl ten byt Bernu prodán.

,,Pan Corvus Lestrengre a jeho choť Isabella získávají dědictvím po panu Roderickovi částku galeonech, jelikož tento byt odkoupil majitel, kterému původně patřil, byl britský kouzelník, za 6 tisíc a 100 galeonů."

Corvus Lestrengre vydal vzdech překvapení, jaké skýtala mu tato částka.

,,Nejstaršímu synovi mého bratrance Cyrilla, Falcovi Cyrillovi Lestrengrovi a jeho choti Ruth dávám dědictvím částku, jenž bude získaná od Švýcarské kouzelnické banky prodejem zbytku šperku a cenností, které zbyly v mém osobním trezoru. Bude to vše, krom toho co věnuji dcerám rodu Lestrengre jako dědictví, do posledního prstýnku. Zisk z toho bude připsán na konto jeho, jelikož jsem vědom, že má hypoteční půjčku na dům tak mu doporučuji tu splatit a potažmo možné další dluhy také. Získej si finanční svobodu a rozvahu Falco a budeš mít čistý štít do mnohem hezčí budoucnosti. A prosím čas od času se více usmívej na ten svět. Stojí za to."

Falco se chraplavě na to zasmál, poprvé za tento den.

,,Částka utržená za tento prodej činí pane Falco Lestrengri částku 3. milióny a 450 tisíc švýcarských franků." Pan Baumount vylovil další papírek ve kterém byla skrytá tato částka.

,,No nazdar hodiny, já netušil, že náš rod má takové zlatnictví v trezoru." Řekl mírně z toho vedle Falco.

Jeho žena Ruth si promnula překvapení spánky. Jistě s tím nepočítala.

,,Poslední v řadě mému nejstaršímu synovi Rudolphusi Roderickovi Lestrengrovi. Podmínka dědictví je milost soudní a prominutí trestu, který odpykává v kouzelnickém vězení Velké Británie Azkabánu a nepoužívání magické moci. V takovém případě mu bude připsáno 11 procent zisku jenž za měsíc vykáže hotel Gelradina. Za měsíc, kdy sedím a sepisuji tyto slova v kouzelnické měně Velké Británie je to 47 galeonů a 10 srpců. A těchto jedenáct procent zisku bude Rudolphusi připsáno na nekouzelnický účet u libovolné nekouzelnické banky každý měsíc datem 15. dne toho měsíce. To je vše co mu odkazuji, jelikož mne hluboce zklamal ve svém jednání a vedením svého života. Toť vše co mé dědictví bude připsáno mé rodině. Hotel ve kterém sedíte a tyto slova posloucháte, připadne nikoliv vám. Nikdo není z vás šikovný podnikatel, nikdo z vás nemá skutečný vztah k tomuto kousku země a hotelu samotnému a proto má osoba se rozhodla Hotel Gerlandina předat právně do rukou těch, jenž se o něj po čas, kdy jsem žil a tento hotel fungoval, o něj starali a jeho hosty. Správcům této budovy manželům Knechtovým a jejich rodině."

Jaké překvapení, pomyslel si Neville, však když si to vzal kolem a kolem, tak správné. On o ten hotel nestál ani za Merlinovi oči.

,,Však když se ozvete nebo se tu objevíte, tak jsem dal do slov pro manžele Knechtovi úmluvu, že pro vás a vaše rodiny zde budou vždy přichystány pokoje a platbu za pokoj, stravou a komfortem tohoto hotelu nikdy nebudete muset platit. K mým slovům bude přiložen soupis nynějších jmen rodu, který jsem zhotovil a tyto osoby budou mít vždy pobyt zdarma. Vezměte to jako vám společné dědictví a mějte v lásce tento kousek země a hotel jenž jsem v lásce k mé druhé ženě vybudoval."

Neville nebyl tím ani tak překvapen, však řekl si, že dovolená by občas tady byla příjemná. Mohl by zavítat dolů do Zermatu a možná zkusit zde nějaký ten výšlap a Verče se zde líbily horské louky plné kytek a broučku, které tolik pozorovala. Byla zde jako děvčátko z knížek Heidy. Úplně v jiném světě. Ve světe horské přírody, kterou její malá kukadla moc neznala.

,,A pane Baumonte, mohu něco říct?" Ozval se konečně David.

,,Ano mladý pane Davide?" Ozval se automaticky právník.

,,Po pohřbu dědy, pro kterého jste byl právníkem a jak jste říkal sám přítelem nám kondolovalo mnoho lidí a vy také, pane Baumonte. Bylo však vidět, že jste také smutný nad odchodem dědy. Řekl jste sám, že jste byl jeho dobrým přítelem tedy kamarádem. Tímto bych já jako vnuk Rodericka Lestrengra vám chtěl popřát osobně upřímnou soustrast, protože vy jste znal dědu znal mnohem více než já. Já ho viděl třikrát v životě." Řekl David.

Nevillovi div nevylezly oči z důlků. Něco takového by od Davida nečekal a asi ani okolí jeho příbuzných. Nehledě, že David vstal ze židle, došel k právníkovi a podal ruku tak, aby si s tím právníkem mohl potřást. A pan Baumount byl v okázalém šoku z toho klučiny, že mu nevadilo ani jeho věk a výška a podal si ruku s chlapcem, kterého skoro vůbec neznal a div se nerozplakal.

David se pak otočil na ostatní.

,,Děda nás skoro neznal, ale přesto se postaral, abychom něco dostali tady mi všichni a jedno jak velké částky a šperky to jsou. To je úplně jedno, ale hlavní je, že bylo pana Baumouta, který s tím dědovi hodně dlouho pomáhal. Byl to kamarád, jak jsem slyšel tak i adoptivní tatínek naší velké nevlastní sestry Mallory. Byl to někdo, koho se děda obrátil jistě, když měl nějaký problém. Jako já se mohu obrátit na tátu nebo kamaráda Corbina ze školy. A i on si zasluhuje, aby mu někdo řekl, že cítí s ním, že mu někdo blízky odešel. Já bych bejt vámi mu to do očí a s podáním ruky řeknu také. Zaslouží si to od nás všech v této místnosti." A šel si sednout na svou židli.

Nastalo ticho, že by bylo slyšet žvatlání malé Verči.

Mallory se zvedla jako první a následovala jako první příkladu Davida. Pak se přímo zvedlo procesí, které jistě pan Baumont ani v nejbujnějších představách nečekal. A za tímto stál desetiletý kluk jménem David Lestrengre. Neville viděl jak Falco Lestrengre přešel k Davidovi a dřepl si, aby mu byl na výšku zároveň a řekl.

,,Tohle by mě v životě nikdy nepadlo klučino. Však máš pravdu, ale i odvahu to říct, nám všem tady. Ty rozhodně na rozdíl od nás budeš vidět. A já tvoje úspěchy a zprávy o tobě rád uvidím. Strýc Roderick posledně řekl, že vy děti jste světlo budoucnosti a jak se zdálo měl pravdu. Drž se."

Rozcuchal mu účes a zvedl se a odešel ke své rodině z jejích směru byl zdvižený palec od Aurory Lestrengrový.

Neville ušklíbl. Richard potom případu, kdy zmenšili jemu a Rudolphusi postel na jedno lůžko, mu řekl, že zůstává v Velké Británii a jeho nevlastní bratry pošle na Bradavickou školu, k překvapení Nevilla. A Neville se začal domnívat, že Davida za rok něco bude vidět v Nebelvírské kravatě, tak jak se ten dneska zachoval. Otázka bude co bude David za kouzelníka? Merlin ví.

,,Ehm ještě bych vás rád poprosil, aby ti jenž něco zdědili podepsali, že převezmou své dědictví a v případě nezletilých kouzelníku pod věkovou hranici 11 let, tedy jenž nevlastní ještě magické hůlky, jejich zákonní zástupci." Ozval se pan Baumont, který s respektem hleděl na Davida. Jistě takové čtení jen tak nevymaže z paměti.

Ach jo, zase se někde musím za sebe a rovnou i za Verču upsat čertu. Pomyslel si zkroušeně Neville.

Však poté vytvořil menší hlouček mladších Lestrengrů kolem Davida. Ptali se na jeho adresu a jestli mu nemohli posílat dopisy a jedno jestli nekouzelnickou poštou nebo sovou a Marius, Corvuse syn dokonce mu napsal na papírek jeho vytvořenou elektronickou adresu přes ten mudlovský internet.

,,Doufám, že ti nebude vadit vzdálený bratránku si psát se starší holkou?" Ptala se ho Aurora Lestrengrová.

,,Vůbec, už se těším na tvé dopisy." Zakroutil hlavou David.

,,Tady prcku, má adresa, kup si sovu nebo sováka, dám ti typ na tvé nové koště a jeho údržbu. A nauč se létat." Řekl Coretin.

,,Dík." Řekl s úsměvem David.

,,To mne muže vzít čert." Řekl to pozorující Fulcran.

,,Ty děcka Richarda, jsou jak draci, tají díky nim ledy." Dodala jeho žena Laura.

,,Tak, tak." Přitakal Fulcran.

Molly Weasleyová seděla na polstrované židli v sálu Ministerva kouzel Velké Británie po boku svého muže Arthura. Oba byli oblečeni ve slavnostních hábitech. Ten Arthura byl tmavě modré barvy a Arthur měl na sobě i brož, kterou kdysi měl jeho otec při jejich svatbě s erbem kouzelnického rodu Weasley. Molly měla na sobě róbu tmavě zelené barvy s výšivkou růží a jiných květin a lehoučký letní slavnostní hábit. Dneska nebyla žádná svatba to ne, ale byl to důležitý den i tak. A bylo tu mnoho lidí i tak. Rodina skoro kompletní, dokonce pozvání přijal její syn Charlie, jinak bratr Charles, novic kláštera v Itálii a jediný kouzelnický představitel církve zde. Seděl o pár židlí dál hned vedle Fleur, jenž měla náručí malou Victorii v slavnostních šatičkách bledě růžové barvičky. Ve své černé kutně byl trošku divná podívaná. Jeho vlasy rudé jak plameny kontrastovaly velice. Ne, však dnes nebyl on terčem mnoha očí v sále Ministerstva kouzel. On nikoliv.

Ne to byla její dcera, kdysi její syn, Rony, stojící vedle nervózního prvorozeného syna rodu Malfoy. Draco Lucius Malfoy a ve fraku podle předpisů pro setkání s britskou královnou. Pak ještě Dudley Evans a jako by se chtěla schovat za Dudleyho mladá dáma kdysi Pansy Parksinová ale už nějakou dobu Leontýna Montecová v krásných šatech barvy hortenzii a náušnicemi ve stejné barvě.

Ozvala se fanfára a pan ministerský úředník a spolužák Rony a Harryho dalších z ročníku Justin Finch-Flechley s hůlkou na krku ohlásil zaprvé její veličenstvo britskou královnu, následovanou svým manželem vévodou z Edinburgu, panem premiérem Velké Británie Tonny Blairem a ministrem kouzel Dirkem Cressewellem. Po otevření dveří doopravdy do sálu tato čtveřice vstoupila. Po celém obvodu stáli členové Kouzelnické armády nikoli bystrozoských jednotek. Jediný člověk, který byl bystrozor nebo spíš býval a byl zde, byla Nymfadora Tonsková – Lupinová, kterou pozvala jak Rony tak Draco. Byla tu celá rodina Lupin a babička Andrméda Tonsková též, rovnou seděla u své sestry.

Královna šla malými rozhodnými kroky. Za ní její manžel. Premiér a Ministr kouzel následovali a každý nesl stříbrný podnos s červenými a modrými krabičkami a tubusy. Samotná královna měla slavnostní róbu se všemi řády, kterými se honosila, podobně jako její manžel a ten měl ještě u pasu zavěšený meč.

Přešla dopředu a zůstala stát než vyšla rozhodně na stupínek k pódiu které tu vystavěli k této příležitosti.

Pan Fich-Fletchley uzavřel máchnutím hůlky sál a královna započala svojí slavnostní řeč. Molly nikdy předtím neměla tu čest královnu potkat takto z blízka a dost možná až na Harryho o pár řad dál a jejího syna George. Ten byl v kontaktu s královskou rodinou a blízce s vévodou z Edinburgu. Více než její hlas při projevu, sledovala se vší zvědavosti jí samotnou. Měla na sobě černý klobouk s bílým perem, kdo ví z jakého ptáka. Krémový šat a přes to tmavě zelený hábit ozdoben dvěma bělostnými stuhami se zlaceným šperkem a velkou broží na hrudi. Na nohou stříbrné lodičky a po ruce měla i stříbrnou malou kabelku. Tentokrát měla dokonce i své brýle. Dalo by se říct, že na Ministerstvo kouzel vešla v plné polní.

,,Teď přejdeme k aktu předání ocenění." Ukončila touto větou svojí královskou řeč britská královna.

První kdo přišel na řadu byl k překvapení všech Dudley, který přebral se vší cti a možná také slzou od britské královny Merlinův řád první třídy, překvapivě pro Molly i ostatní kouzelníky, in Memoriam za svou matku Petunii Evansovou. Tím se Harryho teta stala legendou mezi kouzelníky a první nekouzelnická osoba v historii tohoto ocenění za posledních 278 let. Molly věděla, že ta žena si to jistým způsobem zasloužila i když život jí to nevrátí. Dudley se uklonil a chtěl ustoupit, však královna ho zastavila se slovy.

,,My jsme ještě neskončili pane Evansi."

A k překvapení mu dala do rukou ještě jednu kazetu. A slavnostně udělila in Memoriam vyznamenání za galantnost a chrabrost též Petunii Evansové. To bylo však vyznamenání v nekouzelnickém světě. Dudley skoro zněl jako operní pěvkyně když řekl hlasitě ,,děkuji její výsosti."

Královna jenom kývla a pak vyzvala Leontýnu Montecovou, které předala též k jejímu překvapení Merlinův řád první třídy, ačkoliv Molly dobře věděla, že původně to děvče mělo dostat Merlinův řád třetí třídy. Leontýna Montecová se div z toho neskácela k zemi, jak se mírně zamotala na místě. Královna se jí ještě ptala jestli je zdravotně v pořádku. Leontýna jenom řekla ano jako v mátohách a ustoupila. V duchu přemýšlela, jestli se tam někde nemotá Pošuk Mody. Tem by u sebe jistě měl nějakou flaštičku s něčím ostřejším na posilněnou.

Další v pořadí přišel na řadu Draco Malfoy, ale předtím královna poprosila pana Finch-Flechleyho, aby přešel do předu a vyčaroval z neobsazené židle v první řadě malou polstrovanou stoličku. To bylo pro toho mladého kouzelníka bezproblémová činnost. Stolička byla hned na světě. Královna ukázala kam jí pan Finch-Flechley postavit a pak mu dala pokyn, aby se znovu postavil na své místo.

,,Prosím pane Malfoy, poklekněte na tuto stoličku, tak aby jste měl pohodlí." Prohlásila královna.

Draco Malfoy, který byl překvapený a vypadal trochu zděšeně, poklekl před královnou a sklonil hlavu, snad čekal výtku nebo něco jiného hrozného, ale vedle Molly sedící Arthur zatajil dech, jako by věděl co bude následovat.

,,Po dlouhém uvážení nad činy tohoto mladého muže jsme se rozhodli pro jistou změnu v programu." Řekla britská královna a převzala od svého muže dlouhý meč a vzala ho pravé ruky a položila ho na levé rameno Draca Malfoye.

K překvapení kouzelníků a těch pár ne kouzelníků jako byl Dudley Evans, byl britskou královnou pasován Draco Lucius Malfoy na držitele řádu Britského Impéria hodnosti Důstojník.

Šok na jeho tváři byl lehce k vidění. Nečekal to ani v nejmenším a to víc poslechl britskou královnu, když mu řekla, aby povstal jako Draco Lucius Malfoy držitel řádu Britského Impéria a čestný důstojník . Byla mu předaná do jeho rozklepaných rukou kazeta s tímto oceněním a pak mu byl předán podobně jako Dudleymu a Leontýně Merlinův řád první třídy. Bylo vidět, že minimálně Draco je z toho celý gumový jako by se obrátila zem vzhůru nohama.

Poslední v řadě přišla na řadu Rony, její dneska už dcera a jak to vypadá už na věčnost Ronalda Weasleyová, byla vyzvána předstoupit před královnu. Bylo vidět, že má nervy na pochodu, ale šla rovně rozhodně. Její manžel by to snad přisoudil k nervozitě studenta Bradavic před OVCEMI.

Vlastně se opakovalo to co u Draca Malfoye, že na konci vyzvala královna Rony, aby povstala jako Dáma Ronaldu Británii Weasleyovou držitelku řádu Britského Impéria hodnosti Dáma – komandér, kdyby byla Ronem, jak vysvětlila britská královna byla by rytířem veličenstva britské panovnice. Molly měla v očích slzy pýchy. Rony dostala jakožto takto oceněná kazetu kde byl medaile s křížem a k tomu ještě brož s stříbrnou hvězdou, jenž k této hodnosti náležela.

A k tomu ještě dostala z rukou britské královny Rony kazetu, kde byl ukrytý Merlinův řád první třídy. Pro Rony toto mít žádná novinka, když už před rokem byla oceněna jako Ron tím vyznamenání poprvé.

Poté došla slavnostní chvilka závěru kdy ocenění si měli svoje ocenění připnout včetně těch co dostali předtím na hruď a usmát se do objektivu ve společnosti britské královny, jejího manžela, premiéra, který fungoval dneska jen jako nosič vyznamenání a podobně i ministr kouzel. Byli přičarovány tři židle, pro dámy a pánové měli jako skuteční gentlemani stát v pozoru. Britská královna si sedla veprostřed a pokynula Rony, aby si sedla po její pravici a Leontýnu jenž měla výraz sochy z mramoru po její levici. V zády jejího veličenstva se postavil vévoda z Edingburgu, který si vzal hned vedle sebe Draca Malfoy, který překvapen letmým dotykem vévody, který ho přitlačil skoro k židli s Leontýnou a pak se vedle Draca stoupl ministr kouzel a na druhé straně za zády Rony stál pan premiér a Dudley, který snažil nasadit nejlepší úsměv co uměl a nemrkat. Pár fotografů šmiklo jejich životní fotografie a odkráčelo ke zdi. Královna se rozloučila s nimi podáním ruky. Draco jako z pánu první se dokonce sklonil a letmě políbil ruku britské královny a Dudley když to uzřel tak to napodobil, snad ze zdvořilosti, i když pravidla etikety ani zdaleka neznal. Poté královna svižným krokem odešla ze sálu se svým manželem a premiérem. Jen ministr kouzel zůstal, jelikož to byl zde jeho úřad.

Když královna zmizela z dohledu a dveře se zavřely tak ministr kouzel vydal dlouhý povzdech a řekl ke čtveřici, která hleděla na něho jako hejno trpaslenek.

,,Omlouvám se pane Evansi, pane Malfoy, slečno Montecová a Lady Weasleyová. Já o této změně, kterou uskutečnilo její veličenstvo v ocenění jenž vám byla předána, vážně nevěděl. Dozvěděl jsem se to dvě hodiny před touto ceremonii a bylo to její rozhodnutí. Ani nevíte jaké potíže díky tomu nastaly. Museli jsme ty řády vyrobit skoro za minutu dvanáct. Kouzelník zlatník byl kvůli tomu hospitalizován na léčitelské klinice, protože z toho měl magické vyčerpání a omdlel nám."

Jako první pochopil tuto informaci Dudley a řekl.

,,Chápu a nijak vám to nevytýkám pane Cressewelle, jenom to je velké překvapení. Už to, že jsem setkal osobně na chvilku s naší panovnicí byla pro mne čest. A maminka si toto ocenění zasloužila."

,,To jste nám mohl o změnách poslat tajnou zprávu pane ministře. Takhle to bylo na mrtvici. A nebral jste ohledy na Lady Rony, jako budoucí maminku." Řekla podmračeně Leontýna s Merlinovým řádem na hrudi.

,,Myslím, že potřebuji trochu na čerstvý vzduch." Mínil Draco a prostě zmizel ze sálu. Tedy přemístil se pryč, čert ví kam.

,,A já sednout." Řekla Rony a vzala za vděk stoličku kde byla pasována.

Hned se k ní přiřítil Terry.

,,Jsi v pořádku Rony, že jsi sis sedla?" Ptal se.

,,V pořádku, ale počítala sem s méně a myslím, že Dudley, Draco a Leontýna také. Královna si z nás udělala po svém dobrý den, Terry. Královský vtip." Řekla Rony a sundala ze svého slavnostního kostýmku stříbrnou hvězdu a dva Merlinovy řády první třídy.

,,Přesně Lady Weasley, nebo do budoucna Bott?" Přešla k ní Leontýna.

,,Leontýno obojí, Weasley pomlčka Bottová, podobně jako u našeho dvorního úředního velvyslance Justina." Mínila Rony.

,,Ach tak, tak to gratuluji Lady Weasley." Řekla Leontýna.

,,Lady, hm to zní fakt divně, mě můžeš klidně říkat Rony. Přece se známe Leontýno." Řekla Rony.

,,Děkuji, však to s Lady si zvykni, je to tvůj titul. Tvůj podpis bude teď Lady Ronalda Británie Weasleyová a zatím značka jestli se nepletu DBE, tedy Dáma Komandér Britského Impéria. Já bych se vrhla na to, ten podpis pilovat, aby ses na úřadech a v dopisech s nějakou úřední vahou nespletla." Řekla Leontýna.

Rony jenom kývla, to by mohla být dobrý úkol v řadě úkolů.

V tom přišel k nim i Dudley a Harry Potter.

,,Tak je ta paráda za námi. Dušuji se, že v tom prsty nemám a všechno se to vylíhlo v hlavě královny, Rony. Nevíte kam zmizel Draco Malfoy?" Ptal se Harry.

,,Nevím." Řekla Rony.

,,Myslím, že Draco rozdejchává to ocenění řádu britského impéria, někde na čerstvém vzduchu. Jednom doufám, že se mu neotočil z toho žaludek." Řekla Leontýna.

Harry se podrbal po hlavě a pak řekl.

,,Takže dva Merlinovy řády a Dáma Britského Impéria rovnou k tomu. Tak to Albus Brumbál a ostatní bradavičtí ředitele můžou utřít nos a jít blít do trní. Tys jim vytřela zrak a píšeš historii Rony. Je mi neskutečnou ctí ti být kamarádem jedním z nejvěrnějších. Slibuji jako Harry James Potter ti věrnost jako kamarád a s celým rodem Potterů. Však jsi mi několikrát zachránila kejhák." Řekl Harry, sklonil se k Rony a objal jí.

To už se začali kolem Rony srocovat ostatní příslušníci rodiny Weasley, Black, dokonce vzdálených strejců rodiny Prewett a nemohla chybět ani rodina Lupin a Malfoy, kteří se hned ptali jestli neví kam zmizel Draco. Tu samou otázku měl dokonce přítomný Severus Snape, který jako jediný kouzelník neměl slavnostní hábit, ale stál zde ve fraku a vypadal lépe než Dudley. Staršímu muži sedí frak lépe, než mladému uchu.

Rony na to neměla odpověď a začala se ptát také, kam se to důstojnické něco podle britské královny vypařilo?

Přidáno 5.9.2020