Kapitola 35 – Do krve

Dirk Cressewell seděl v místnosti anglické základny Magické armády Británie a naproti jemu seděli čtyři kouzelnici. Tedy seděli, dva na židli a dva seděli v rámu portrétu. Měl tu společnost zaprvé Pierse Polkinse, zadruhé Reguluse Blacka, který byl z budovy Magické armády dost nesvůj a na portrétu přinesli na toto místo bývalého bradavického ředitele Phiniase Nigeluse Blacka a otce Reguluse a Siriuse Oriona Actruruse Blacka.

,,Takže co se podařilo dostat z portrétu Poluxe Blacka a sester Srkových, je to s tím Jimmym Blackem pravda. Severus se k tomuto černému špinavému místečku ve vaší rodinné kronice nedostal jak se zdá. Neměl o něm tušení a tak ani nebádal, jestli Polux Black nemá i nemanželské děti." Řekl Dirk Cressewell.

,,Hm především mého dědu neznal osobně." Ozval se Regulus.

,,Bohužel tak tomu je, mladý Severus tyto informace neměl a pokládal mého vnuka za řádného kouzelníka i když konzervativních názorů." Řekl zamračeně Phinias Black a Orion Black dodal.

,,Však Polux byl vždy velký podšívka a hajzlík prvního řádu a mít ho za tchána tak to bylo peklo samo o sobě."

Dirk se usmál. On jako mladý hoch neměl čest pořádně poznat otce Reguluse a Siriuse, ale jak vidno, jablíčko nepadlo daleko od stromu. Jak postavou tak povahou.

,,Slečny Srkovy promluvily až na nátlak svého bratra. Bartemius byl velice ochotný co se týče pomoci a to i s Poluxem." Mínil Phinias.

,,Vlezl mu do obrazu a div z něho nevymlátil duši. Do Bartemiuse by nikdo toto neřekl." Dodal bez obalu Orion.

,,Ještě štěstí, že své obrazy vlastní i tam dole v Malfoy Manor i jeho otec Caspar a jeho švagr Harfangnag Longbottom, jinak by byl Polux šekomatý jako velikonoční kraslice." Promnul si vous Phinias.

,,Dobře tak Poluxi, i to, že ho seřvala jeho drahá Irma. Stále ta ženská i po smrti má ostrý jazyk jak břitvu. Nu její matka byla Skotka a měla hlas který byl z Bradavic slyšet až do Prasinek a ozvěna ještě dál." Řekl Orion.

,,Však já a moji synové jsme se shodli, že nebudeme žádat mladého Severuse, aby byl ten Jimmy do rodinného rodokmenu zařazen a bude na vždycky jenom špinavá kapitola našeho rodu. Však dokonce potomek Alpharda má lepší charakter než Jimmy Black. To je pouliční pes z toho co víme." Mínil Phinias Black.

,,Fajn, takže je to potvrzený člen rodu a i to s Umbrigrem je tudíž pravda?" Ptal se Dirk Cressewell.

,,Ano, ale Bartemius a chudák Casper to nevěděli. Clemantis to utajila a vzala si toho mizeru Umbrigra tajně jako mudla na radnici nějakého městečka. Mne to jméno vypadlo z hlavy. Orione, jak se to místo jmenovalo?" Ptal se Phinias.

,,Boston." Řekl Orion.

,,Ten u nás nebo ten v Americe?" Ptal se Piers.

,,Ten u nás." Odpověděl Orion.

,,Teď mám otázku na vás já, pane ministře." Řekl Phinias Black a sundal si turban, což bylo hodně neobvyklé.

,,Piersem mi bylo řečeno, že Moddy ten bystrozor co má jenom jedno oko pravé a jednu nohu také, skrz nitrozpyt od toho Jimmyho Blacka se dostal informaci, že ten slouží a líže boty nějaké Lady Perwellové. Je to pravda a Perwellové se vrátili? Přeci vymřeli, tak u Merlinovy levý zadní je možné, že by ten spratek Poluxe sloužil takové ženě?" Ptal se Phinias Black.

Dirk si povzdechl a obrátil oči na Pierse.

,,Ano je to pravda pane profesore Blacku, ale nevíme, jestli ta žena náleží k tomu rodu nebo je podvodnice s velký P." Řekl k němu.

Phinias se obrátil na Oriona a ten se ozval.

,,Nuže v tom případě by jste si měli poslechnout mne, protože mi bylo něco jako zvěst zděleno od mého strýce rodu Potter. A můj strýc Charles by si jistě nedovolil v tak závažné situaci, která tu nastala nikterak fabulovat nebo mluvit nepravdivě." Řekl Orion.

,,Strýc?" Ptal se Dirk.

,,Ano manžel mé tety Dorey Blackové později Potterové. Byla chotí mladšího z synů Henryho a Castilie Potterových. Starší Flemont byl otec vám jistě známého Jamese Pottera a děd ach tak váženého kouzelníka Harryho Pottera." Osvětlil situaci Orion.

,,Ach tak, a co to má být zvěst, kterou vám pan Charles Potter řekl?" Ptal se Dirk.

,,To se má tak. Jak jistě víte, tak syn zakladatele rodu Potterů Hardwin, si vzal za choť pravnučku Igoustuse Perwella, nejmladšího a jediného z tří majitelů Relikvií smrti Iolathé Perwellovou. Byla vyhlášena nejkrásnější čarodějkou ve celém okolí, proslýchalo se ještě po staletích. Dle průpovídek byla její matka pravá nefalšovaná víla a proto zdědila pro ní neskutečnou krásu. Krásná nevěsta pro Hardwina Pottera, ale mělo to háček. Jako víla měla pramalou šanci povít Hardwinovi potomka mužského rodu. Dědice." Řekl Orion a polkl než pokračoval.

,,Však jako zázrakem se to povedlo, ale až na sedmý pokus a Ioletha při tom porodu zemřela a nechala po sobě malého chlapečka, jemuž dal Hardwin zdrcen smrtí své milované Iloathé jméno Azriel. Hardwin byl na kouzelníka své doby hluboce věřící v Krista a znal bibli jako svoje boty sem a tam i na nazpátek. A pokud Charles se nemýlí, tak jméno Azriel je jméno biblického tvora, anděla, jenž odděloval duši od těla po smrti člověka." Řekl Orion.

,,A tento Azriel podle všeho měl poklidný život jenom doby než jeho otec zemřel za nejasných okolností. Poté musel se dát útěk z rodného domu a skrývat se pod legendami opředeným neviditelným pláštěm. A to díky zlosti a nenávisti svých šesti sester, jenž měli v sobě krev víl po své matce a hluboce je zasáhla její smrt. Pokládali Azriele za důvod proč matka zemřela." Orion se odmlčel.

,,No mít šest krvežíznivých sester jako byla má sestřenice Bellatrix také bych vzal roha hodně daleko." Řekl Regulus.

,,Regulusi ten příběh není u konce. Charles dále vypověděl, že si Azriele jeho sestry nakonec našly a pokusily se ho zabít. Nevyšlo jim to, ani zdaleka podle toho co Charles vyprávěl. Azariel Potter totiž našel způsob jak se jich zbavit, však nezabít." Řekl Orion.

,,Zbavit ale nezabít?" Ptal se Piers.

,,Ano přesně tak, Azariel v hloubě duše své sestry miloval, jako sourozence a choval k nim hlubokou úctu a také ke své mamince, kterou znal jenom z vyprávění. A potažmo, když tomu budeme věřit tak patřil mezi velmi nadané a mocné kouzelníky. Však co čekat od rodu Potterů, tam nikdo skutečně slabý nebyl na magii nikdy. Však jistý Harry Potter je toho důkazem." Řekl Orion.

,,A jak to udělal, jak se zbavil svých sester, ten Azariel, otče?" Ptal se Regulus.

,,Podle všeho jejich duše a těla proměnil a zaklel do předmětů a ty pak schoval je na jemu bezpečné místo. Tím je chtěl chránit před světem a sebe sama před nimi." Řekl Orion.

,,Zaklít duše, promiň, ale to zní jako ta černá magie jakou si vybral pro svoji rádoby nesmrtelnost Voldemort tati." Řekl Regulus.

,,Je to zvěst předávaná v rodině, trochu pověst, ale na každém šprochu pravdy trochu Regulusi. Tajemná komnata byla také mýtus do jisté doby." Řekl Phinias.

,,Nehledě, na to, to jméno, které Piers nám řekl a které mu vyblil Moody na stříbrný tác, když jsem řekl strýci Charlesi Potterovi, tak se div nezajíkal šokem. Merle bylo totiž jedno z jmen které mělo patřit sestrám Azariela Pottera. Však nenosila jméno Perwell oficiálně, oficiálně měla nosit stejně jako všechny sestry rodové jméno Potter." Řekl Orion.

,,A ty ostatní sestry se měli jmenovat jako jak?" Ptal se Piers.

,,Nejstarší mělo jméno Eva, pak byla Maria, Thália byla třetí mi bylo řečeno, pak byla Penelope, pak právě ta Merle a nejmladší nosila jméno Amelie podle Charlese." Řekl Phinias.

Piersi Polkisnovi a Dirkovi Cresselovi zatrnulo při vyslovení jména Penelope. Však to bylo nemožné.

,,A jak to zakletí mělo být jako provedeno, nevěděl strýček Charles něco dalšího otče?" Ptal se Regulus.

,,Azariel podle všeho zaklel své sestry tak, že oddělil jejich duše od těla, jejich těla proměnil v předměty a duše uschoval do těchto předmětů. Potažmo na té legendě je trochu pravdy, tak byl Azariel něco mezi odeklínačem či zaklínačem a velice schopným nekromatem. Nebo v tom je nějaký podvod také." Řekl Phinias.

,,Kdyby však to měla být pravda, tak máme co problém s hodně letitou vílou, která žízní po krvi posledního Pottera, tedy Harry Pottera." Řekl Dirk Cressewell.

,,Možná nebo změnila plán, když vidí jak mocní kouzelníci kolem mladého Pottera jsou." Řekl Orion.

,,Je to čím dál více zapeklité." Řekl Piers.

Harry Potter se v tom okamžiku nacházel pro něho novém místě a to v baráčku, který vlastnil a ve kterém teď začal pořádně bydlet jeho bývalý profesor Kouzelnických formulí, profesor Kratiknot. Podle toho co se dověděl, tak tu nikdy pořádně nebydlel za rok víc jak čtyři týdny. Někdy možná ani to. Byla tudíž spíš prázdninový rezidence nikoliv stále bydlení slovy pana Kratiknota. Tedy spíš Filliuse, aby byl Harry korektní. Pan Kratiknot mu nabídl tykání. Už v Bradavické armádě byl jenom Fillius nebo Fill a prej to nehodlal měnit. Mělo to prej něco do sebe nebýt jen autoritou, ale obyčejným kouzelníkem. Harry se nad tím usmál v křesle ve kterém seděl.

Kolem něho byla rozsáhlá knihovna a ještě obsáhlejší byla v dalších místnostech tohoto baráčku.

A dneska tu nebyl Harry na nějaké přátelské návštěvě, ne dneska tu byl jasně kvůli něčemu jinému, tedy spíš kvůli té zpropadené mafii. Dle všeho musela mít souvislost s jeho předky a Harry nevěděl jakou. A nikdo z jeho malovaných předků to také nevěděl. Ne, otec, maminka už vůbec, jak by mohla, děda jenom zvěsti a strýček pověsti. Tedy nula od nuly pojde a celkem nic. Harrymu nebylo dobře, když se dověděl, kdo že by měl vést tu kocábku mafiánů, která ublížila Rony a to nějaká Lady Perwell. Ano díky jeho životnímu setkání s relikviemi smrti dobře věděl, že jméno Perwell, tak v tom bude temná magie. Neřekl by černá magie, ale magie, která bude popírat magické zákony jako popírá toto Gaii dar Rony. Tedy brr a fuj.

V tom se ozvalo zaklepání na dveře a Fillius šel otevřít. O chvilku později vešel do místnosti zpět Fillius a za ním šla malá postava v šatech, k jeho překvapení v šatech skřeta. Však k překvapení Harryho to nebyl skřet, ale skřetí žena. Ženu skřeta Harry nikdy neviděl. Byla poměrně podle toho jak vypadala letitá a jistě starší než Fillius.

,,Tak babičko Glaisii, tohle je mladý pan Potter." Řekl Fillius a Harrymu div nešly na vandr jeho oči.

Řekl právě Fillius té skřetí dámě babičko? To je přeci nemožné, aby jeho babička žila, ne? On sám byl už pořádně letitý kmet.

,,Filliusi mne toho člověka přestavovat nemusíš, mezi skřety je jak červený šátek na bejka. Můžeš mi projevit tu laskavost a říci proč jsi mne pozval do tvé sluje vnuku?" Ptala se.

,,Potřebujeme za pomoci Harryho sestavit co nejdelší a nejúplnější rodokmen jeho rodu. Ty zločiny, ty krádeže u Gringottů má podle všeho na svědomí hodně vzdálený příbuzný tady pana Pottera, pokud to není lež. Já bohužel nemám dostatek krve rodu mého otce." Odpověděl Fillius.

,,Kéž by jsi měl, tvůj otec podlehl špatné lásce a ještě hůř dopadl poté. Zahazovat se s člověčinou je jako si krátit čas mazlením s dospělým drakem." Odpověděla ta stará skřetí dáma a podívala se na Harryho a odfrkla si.

,,A ještě je to míšenec tolika rodů." Dodala znechuceně.

Sedla si do křesla velikosti jakou měl Fillius Kratiknot a tam znovu pozorně se podívala na Harryho.

,,Netuším co to Filliuse popadlo, ale vězte pane Pottere, že to neděláme pro lásku boží k mému vnukovi. Je to vyděděnec našeho rodu a pořádný zmetek, i mezi vámi kouzelníky."

Harry vylétlo obočí do výšin a podíval se na Filliuse Kratiknota. Ten si dal prst na ústa a Harry pochopil, že má mlčet. Proč si to nechá kurva líbit takové hnusné řeči.

,,Takže nejprve řeknu panu Potterovi, jak takový rodokmen se pomocí naší magie vypracuje a pokud on bude souhlasit až pak přejdu k ritu. Vy člověčí tvorové máte tu neblahou vlastnost si neověřovat informace a konat svéhlavě. A utíkat, až s drakem za zády." Řekla skřetí dáma.

Harry polkl, protože vlastně ta dáma měla pravdu. On nevěděl přesně, jak se takový to rodokmen dělá, i když Fillius mu řekl, že bude potřeba jeho osobní účasti.

,,Takže nejprve do pana Pottera budeme muset vlít dokrvovací lektvar. Vy lidé máte krve mnohem méně než náš skřetí rod. Následně pane Pottere vás trochu škrábnu, aby z vás tekla krev a tuto ránu vám kouzly nechám otevřenou, aby se proud vaší krve nezastavil. Pronesu naše krevní kouzla a nechám kovové pero vyrobené naším rodem napsat váš rodokmen, dokud vy budete při vědomí. Čím déle zůstanete při vědomí, tím lépe pro naše kouzla. Zapíší víc a mnohem více důkladně." Řekla skřetí dáma.

Harry polkl. Fajn skřeti jsou jak upíři, také lační po krvi jako oni. Však on se nebál, kolikrát z něho crčela krev a nehnulo to s ním. Ani tenkrát na hřbitově v Malém Visánku, když Voldemort vstal z toho kotle s novým tělem. A tohle chtěl vědět i on velice důkladně.

,,Přijímám ten rituál, který vy mi nabízíte, ale vás skřety znám jako obchodníky, takže jistě toto není zadarmo. Zcela určitě ne ani u vás madam. Takže řekněte cenu, jakou si žádáte, ale abych moje mění znovu dal do vaší banky tak na to zapomeňte." Řekl Harry.

Skřetí dáma se zazubila a Harry viděl její ostré zuby. Však měla je všechny jak divné, přitom musí být letitá.

,,Na člověčinu pane Pottere máte bystrý úsudek, to musím říct. Griphok se v tomto nemýlil, když mi to řekl. Pravda, zadarmo to nebude." Řekla skřetí dáma a podívala se rovnou do Harryho očí.

,,Rozhodně ne, však mne zajímá už vaše mění tolik jako to, co prošlo mezi skřety jako hrozná zpráva. Zvěst kolem toho kriminálního živlu co zde řádí a kouzelnici se ho snaží potřít. Pane ten kriminální živel okradl totiž i samotné skřety nikoliv jenom kouzelníky. A mi svůj majetek chceme zpět." Řekla skřetí dáma.

,,O co se jedná?" Ptal se Harry.

,,O sadu šperků, šperků nevyčíslitelné hodnoty, jenž při obřadech skřetího národa nosí velekněžka našeho rodu. Ty nám byly v nedávné době ukradeny a to kouzelnickým lidem." Řekla skřetí dáma.

,,A to si je nedokážete tyto šperky vytvořit znovu, jste přeci na drahé kameny a zlato majetní?" Ptal se překvapeně Harry.

,,Člověčino, tyto šperky jsou na světě jenom jedny, jediné svého druhu a to bohužel před staletími nám je předal kouzelník, u všech skřetích nohou." Řekla rudá ve tvářích skřetí dáma.

,,Šperky vyrobené kouzelníkem, a to jsou tak jedinečné pro vás? Z jakého důvodu?" Ptal se Harry.

,,Člověčino, to jsou tajemství skřetů, u nás je zapovězeno o tom mluviti, ale řeknu toliko, abych dokázala tento obchod zde jako zástupkyně našeho rodu uzavřít. Jsou to kouzelnici nikoliv šperky." Řekla skřetí dáma.

,,Kouzelnici ne šperky, to jako si držíte otroky kouzelníků, jste nechutní." Řekl Harry.

,,Ne vy špatně chápete, v těch špercích jsou duše lidí a šperky samotné jsou jejich těla. A tyto šperky nám po staletí radí jak jednat s vámi kouzelníky a jaký velký obchod uzavřít či ne." Řekla skřetí dáma.

Harry překvapeně zamrkal. O ničem takovém nikdy neslyšel, ale co už není v kouzelnickém světě možné.

,,To je pravda Harry, já sám ty šperky kdysi dávno měl čest spatřit. Skřeti jim říkají ,,Dámy černého plátna". Je to šest drahých kamenů jenž jsou zasazené do velkého a mohutného náhrdelníku, jenž nosí nejstarší žena skřetího národa, velekněžka a ta je něco jako jejich hlas, který určuje tok mění a obchody vně Gringottovi banky." Řekl Fillius Kratiknot.

,,Kdysi když ještě neměl rod banku jim tyto kameny přinesl mladý kouzelník zahalený pláštěm tmavé barvy, aby mu nebylo vidět do obličeje, a klekl si před nejstarší našeho rodu a požádal o ochranu těchto šperků a jejich uschování v slujích skřetů. Na oplátku zaplatil svým veškerým měním a svojí kouzelnickou hůlkou k tomu." Řekla skřetí dáma.

,,A to si nikdy ty kameny nikdy nevyzvedl?" Ptal se Harry.

,,Ne a tak si je náš rod přivlastnil. Jako u všech jenž měli u nás účet, ale nesepsali závěť a neměli dědice. Je to naše pravidlo, které nastavily Dámy černého plátna, když jsme pokoušeli jednat jinak. Museli jsme poslechnout." Řekla skřetí dáma.

,,Poslechnout?" Ptal se Harry.

,,Ano Dámy černého plátna jsou mocné i jako drahé kameny, když skřet dělal co se mu zachtělo tak ho potrestaly, jako mého syna, když pláchl s člověkem a měl s ním Filliuse." Řekla skřetí dáma.

,,Můj otec Harry, byl skřet a matka člověkem, ale otec zemřel záhy po mém narození a poté i matka. Rod o mne nejevil zájem, ale za tím jistě stálo rozhodnutí Dam černého plátna se mnou takto naložit. Mám za to, že Dámy černého plátna mají mé rodiče, do jisté míry na svědomí. Však říct to jako sto procentní pravdu bohužel nemohu." Řekl Fillius Kratiknot.

,,Ani já sama." Doplnila skřetí dáma.

,,A proč chcete ty kameny tedy zpět, když vlastně více škodí než, aby byly užitku?" Ptal se Harry.

,,Protože náš rod a banka jsou v úpadku člověče. Skřeti se začali mezi sebou hádat a rvát! Do krve a kosti. Minulý týden byl zabit můj bratranec dole v podzemí členy jiné skřetí rodiny. Jsme na pokraji skřetí války. Války skřeta proti skřetovi pane Pottere." Řekla skřetí dáma a podívala se očima do podlahy domu Filliuse Kratiknota a dodala.

,,Jenom Dámy černého plátna dokázaly jisté členy rodu skřetů udržet na uzdě. Jsou něco jako pojistkou naší nesnadné povahy skřetů. Musíme tyto šperky vrátit na své místo a vrátit náš svět do rovnováhy. Jinak náš rod ještě dostane do vlastního pekla. Z pekla už nevyjde."

Harry pochopil, že skřeti se ocitli skutečně v jejich krajních mezích a to co se děje a jak se chovala Gringottova banka poslední měsíce není způsobeno jenom jejich neschopností, že to má hlubší důvod.

A teď ten důvod poprvé slyšel. Skřeti sami od sebe se nerozhodovali, někdo je vedl a hodně dlouho, ale ten někdo teď zmizel a oni byli jako bez hlavy a začali u nich rozbroje a pitomosti. A vedli je podle všeho nějaké dámy zakleté v kameni. Jak divné.

,,Fajn, pokud ty kameny najdu a tak je přinesu zpět vám do Gringottovi banky, ale nevím jak vypadají a také bych rád věděl jak je možné, že bylo něco takového ukradeno z Gringottovi banky a nevím ani kdy se to stalo, mohu znát na toto odpověď?" Ptal se Harry.

,,Ano člověče, tyto šperky byly ukradeny nám za slují poměrně nedávno, těmi, které jsme pokládali za znalé našich tradic a hodnoty těchto šperků pro nás. Našimi odeklínači. Konkrétně dle všeho máme viníka nebo viníky, které bychom rádi za ně označili, ale nemůžeme, nemáme důkaz. Však domníváme, že to byl právě tento člověk a nikdo jiný." Řekla skřetí dáma a rukávu své róby vytáhla fotografii. Kouzelnickou fotografii, která se hýbala. Byl na ní mladý muž, kterého Harry neznal, ale mírně mu někoho připomínal z Bradavic. Někoho z Nebelvírské koleje.

,,Pan Kenneth Towler, odeklínač junior, jenž u nás pracoval krátce od roku 1996 a ten rok, jak se zdá porušil naše pravidla a vynesl z Gringottovi banky tyto šperky. Jeho jediná omluva v tomto bodě je, že je vynesl na popud kněžky samotné, aby u jistého kouzelníka specialisty byly odborně vyčištěni. Čištění šperku takové hodnoty se skřeti shodli musí být provedeno člověčími prsty. Nikoliv našimi." Řekla skřetí dáma.

,,Ale už se nikdy nevrátil a šperky také ne." Dodala.

,,A to jste po těch špercích nepátrali?" Ptal se Harry a bylo mu mírně mdlo. Kenneth Towler mu byl jenom mírně známý. Byl v ročníku Freda a George a jejich spolužák a spolubydlící . Dokonce si vzpomněl, jak ten chudák skončil s vyrážkou ze svědícího prášku Freda na ošetřovně, ale moc ho neznal.

,,Ano pátrali, ale ztratili jsme stopu, protože pan Towler prostě zmizel jako pára nad hrncem. Lépe řečeno opustil Velkou Británii a šperky vzal s sebou. Je to sprostý zloděj." Řekla zamračeně skřetí dáma.

Harry se nesmírně divil, že zrovna ten by vzal roha a ještě něco ukradl. Však musel říct, že Kennetha skoro vůbec neznal. To by více řekla dvojčata o něm, nebo Angelina či Alice, než on.

,,A kam zmizel náhodou nevíte?" Ptal se Harry.

,,Do Spojených států amerických, ale tam se naše stopa ztrácí. Pan Towler byl první své krve, jenž měl magickou moc, takzvaný mudlorozený kouzelník a dle toho co naše zdroje našli za informace měl známost stejného původu, o které se toliko mluvilo v posledních týdnech v novinách a jenž tolik namíchla krevní řečiště mého vnuka pane Pottere. Slečnu Calwaterovou, jenž byl vaším druhem poslána na smrt skrz své ošklivé činy." Řekla ta mini dáma.

Harry Potter možná neznal všechny podrobnosti případu té mafie, ale měl za to, že se do rukou Penelopé dostal velice nechutný šperk a ten jí ovládl a dost možná nějakým zázrakem se podařilo jí dostat ty dámy ven. Tedy jinými slovy průser jako mraky.

,,Tady člověče, chtěl jste něco aby jste věděl jak ty šperky Dam černého plátna vypadají." Řekla skřetí dáma vytáhla z druhého rukávu srolovaný pergamen.

,,Je to kresba toho šperku vytvořená mým mladším synem Fisleym, jenž má jisté nadání pro výrobu a kresbu šperků." Řekla skřetí dáma a podala Harrymu pergamen.

Harry ho narovnal a uviděl perokresbu šperku. Náhrdelníku, který byl doopravdy mohutný a měl ty drahé kameny v sobě vsazené. Byly to temné tmavé kameny šišatého tvaru s zvláštní rytinami ve středu. Nebyly to runy, ale spíš to bylo nějaké Harrymu neznámé písmo. Trošku ten šperk i jako kresba byl dost děsivý. Na dálku ty kameny připomínali malé lidské lebky. Takový šperk by Harry ve vlastnictví nechtěl mít ani za boha.

,,A teď po uzavření dohody s panem Potterem předáním informací přejdeme k rituálu sestavení rodového stromu pana Pottera." Zazubila se skřetí dáma.

Camila Woodová chtěla dokončit všechno to papírování poté co si dopřála malý výlet za Atlantik k přítelkyni Dhálii a její rodině na dva dny. A i za krátkou dobu bylo těch papírů bezpočet.

Dopisy o studentů, od budoucích studentů a jejich rodičů, pak dopisy z Ministerstva kouzel a školství a následované různými dopisy od dodavatelských firem ohledně jídla, pití a hygienických potřeb a potřeb pro ošetřovnu, které mohla schválit jenom ona. Ano skřítci zde byli také jako nákupčí, ale vždy potřebovali souhlas kouzelníka předtím než toto zboží bylo zaplaceno penězi či kryto šekem kouzelnické banky.

Camila tohle poprvé okusila až jako dospělá čarodějka, ale už předtím tento systém jí vysvětlila maminka Narcissy, Drusilla Blacková a názorně ukázala také. Zavolala svého skřítka, ten se uklonil a ona mu dala instrukce co má uvařit a kdy má být jídlo podáváno a dala mu seznam co má nakoupit pro potřeby domácnosti. Ano čarodějky, hlavně jenž ty byly paní domu, měly celou tu logistiku na starosti, občas prej ke vzteku jejich drahých poloviček podle nebožky maminky Narcisy Drusilly.

A též to byla Drusilla, která mínila, že v Bradavicích se nedostává zvláště mudlorozeným kouzelníkům a čarodějkám řádného vzdělání ohledně chodu magické domácnosti, etikety mezi kouzelníky a ohledně tradic obecně. A už dost dlouho od doby odchodu strýčka Phiniase, který to zavedl jako povinný předmět, pro všechny studenty z nekouzelnických rodin. ,,O chodu kouzelnické společnosti", ale Dippet slovy ,, zavaří to těm nebožákům hlavy" tento předmět znovu zrušil a Brumbál neobnovil.

Podle Drusilly nebetyčná blbost, která dělala z mudlorozených druhou kastu už jenom jejich neznalostí. Camila musela už jako mladé děvče souhlasit. Byl to problém.

,A jakožto Camila jako nová ředitelka hodlala tento problém řešit tím, že předmět s mírnou úpravou než vyučoval za Phiniase Blacka dala zpět do osnov. A poslala dopis jisté dámě, o které dobře věděla, že tyto zvyklosti kouzelníků, etiketu nehledě na tradice dobře zná a bude jí nesmírně těšit to předat dál. Chtěla Filoménu Bulstrodovu teď když její nejmladší dítě nastoupí do Bradavic přitáhnout tímto do řad Bradavického sboru.

Bohužel Filoména odmítla jí dopisem jak se dnes dočetla a místo toho jí doporučila jako lepšího adepta na tento post někoho úplně jiného k překvapení Camilly. A Camila čuměla jako skvořejš, který vylezl ze své díry na to psaní, koho že Filoména Bulstrodová jí doporučila na tento post.

Ne, že by to jméno neznala, ale zrovna tuto osobu by zde moc ráda neviděla. Osobně jí moc v lásce neměla a už jako studentka. Byla ročník nad ní a dávala zcela najevo jí, že ona mudlorozená čarodějka nemá kvalit čistokrevné čarodějky. A její starší sestra, jenž se nikdy nevdala byla ještě horší, tím že se dala na dráhu hodně příšerné novinářky až jí to dostalo o Azkabánu. Ach ano znala sestry Holoubkovi moc dobře. Jedna byla lepší než druhá, jak Rita tak její mladší sestra Stella. No ta naštěstí pro ní, už příjmení Holoubková nenosila, ale místo z ní byla paní Cavendischová. Žena bystrozora, ale s nevalnou pověstí.

Ne, tu můru číslo dva tu nechce. Ani za nic.

Však koho jiného sehnat pro tuto práci. Byl by to na plný úvazek, který by se měl vyplnit. K čertu, měla by to vyřešit a to urychleně. Vyhledala tedy ročenky Bradavické školy s jednotlivými ročníky na zpět a napadla jí jedna věc. A musí to učit žena, nemohl by tohle vyučovat i chlap, který s tím má zkušenosti? Nebude v tomto předmětu se ohlížet po pohlaví a rozjela pátrání po vhodném kandidátovi. Byla v u absolventů z roku 84, když zaklepala zobákem na dveře sova. Camila vzhlédla od ročenek a šla si převzít psaní. Poznala sovu ve vlastnictví Bradavické školy.

,,Jak divné, proč kolega nebo kolegyně nepřijde rovnou zamnou do kanceláře?" Ptala se sama sebe.

Jakmile otevřela psaní, tak byla v tu ránu rovna jako pravítko. To jí tak chybělo, ne to musí Minervě urychleně rozmluvit.

Nemůže jen tak podat ze dne na den výpověď a ještě o prázdninách! Zdrhnout!

Nehledě, přeci se ní domluvil Remus, že bude pokračovat ve dvojici jako profesorka Obrany proti černé magii pro nižší ročníky. Tak co najednou takto blbne. Ano dost si pokazila reputaci, ale studenti by jí snad odpustili a všechny její průsery ani neznali. Tak co, že jí napsala rovnou, že rozvazuje pracovní poměr s ní a Bradavickou školou!

Popadla výpověď a už se hnala jako vichr chodbami Bradavic ke kabinetu Minervy McGonagolový.

,,Alhamora!" Křikla a otevřela si dveře kabinetu dokořán.

To co spatřila jí velice překvapilo. Kabinet byl prázdný jako krám po vykradení lupiči. Bylo tu doslova vybíleno a kolem byly holé zdi a okna. Jenom závěsy zůstaly. Camila byla z toho v mírném šoku, ale to netušila co jí čeká v bytě Minervy McGonagolové hned naproti kabinetu. Ano i tam se chtěla podívat. Přeci Minerva nemohla být pryč, včera přeci jí viděla v knihovně, jak tam předává nějaké knížky Silverovi s tím, že je má navíc a jistě obohatí knihovnu. Až teď ty slova jí daly lepší význam. Minerva musela rozebrat tu svojí knihovnu a zabalit a co nechtěla sebou brát tak dala jako dar Bradavické knihovně. To samé vlastně už skoro před měsícem udělal Fillius, když odcházel na odpočinek, ale u něho zasloužený. Vešla do bytu a tam jí čekalo stejné prázdno. Kam se Minerva u všech všudy poděla! Camila byla Minervu nasraná, trochu v šoku a vyčítala si, že jí možná k tomu dohnala ona sama. Skrz tu zlost jí vyschlo v krku. Chtěla tedy si dojít do koupelny Minervy bytu si nalít sklenici vody, ale jakmile vstoupila do koupelny a tak se v ní všechny emoce zastavili a vystřídali jedinou. Děs.

Ten obraz byl přímo úděsný a Camile se div nezatočila hlava a nepadla na podlahu. Musela se chytit dveří. Nebyla ani schopna ze sebe dostat smysluplnou větu, výkřik nebo něco takového. Jenom přerývaně dýchala, aby se jí nezvedl žaludek. Podívala se před sebe jenom sebezapřením. Na dlaždičkách byl nápis.

,,Kočička čumáček strkala tam kam neměla a tak přes něj dostala. Lady Merle" Bylo tam napsáno krví. Skoro se to roztékalo v nechutný obrazec.

Však horší bylo co tím nápisem ve vaně.

Ležela tam její bývalá kolegyně Minervy McGonagolová, na sobě jenom župan a asi její noční róbu s rozpuštěnými vlasy, ale s podřezaným hrdlem a ponořená ve vodě smíchané s vlastní krví. Camilla odvrátila do toho obrazu oči a jenom s námahou zdrcená odklopýtala ven z bytu, kde už své tělo nezastavila v tom, aby její žaludek se převrátil na ruby. Tohle byla na Camilu Woodovou moc.

Čert ví a Merlin ví, jí v tomto příšerném stavu našel nebo se spíše tam zjevil místní postrach studentů a profesorů Protiva. Ten se užasle divil, co způsobilo to, že nová říďa co tu dělá na škole takový vítr blije na chodbě.

,,Lady blije na chodbě, co jí kdo dobrého nalil do pití? Protiva se diví." Řekl zaraženě.

Camila se celá vystrašená podívala na Protivu.

,,Někdo zabil Minervu …ona… tam …leží …ve vaně." Řekla a snažila se popadnout dech a vzepřít se další kyselosti v ústech.

Protiva se na ní podíval jako by jí přeskočilo a zmizel ve dveřích do bytu Minervy. O pár chvil později se ozval jeho křik. Asi Protiva nebyl zvyklý potkávat zrovna dvakrát takové mrtvoly a to jistě sám někde byl mrtvolou. Vyletěl ven bytu Minervy, svištěl jako zlý duch chodbou a přitom vřeštěl jako potkan, kterého honí obří kocour.

Camila si pomyslela, tak teď to bude za chvíli vědět celý hrad, také dobře.

Přidáno 19.9.2020