Obraz 2
Přichází Thomas
Will: Ještě neuběhlo dvacet minut. Klidně se můžete ještě bavit.
Thomas: Já nepatřím k vašemu týmu, pane Shakespeare. Jsem-
Will: Thomas Wolsingham, já vím. Jsem Will, všichni mi tak říkají.
Thomas: Nebudu dlouho zdržovat. Chtěl jsem se jen na něco zeptat.
Will: Jen do toho.
Thomas: Dobře. No, určitě jste slyšel-
Will: Budeme si tykat, ne?
Thomas: Slyšel jsi, že se Kit ztratil. Teda Christopher Marlowe.
Will: Slyším o něm dnes a denně.
Thomas: Napadlo mě, jestli náhodou nevíš, kde je. Nebo jestli se ti třeba neozval, nebo nenaznačil, kam jde. Vím, že je to hloupá otázka. Neměl jsem sem vůbec chodit. Promiň.
Will: Ne, počkej.
Thomas: Neměl jsem chodit.
Kit: Tommy.
Will: Počkej. Co jsi chtěl Christopherovi říct? Třeba bych mu to mohl vyřídit, kdybych ho náhodou potkal.
Thomas: To-to nejde. Je to hodně osobní.
Kit: Ach, Tome.
Thomas: Jako bych ho slyšel… Ale to byl asi jen vítr.
Will: Jen klidně řekni, co máš na srdci, on tě určitě slyší.
Thomas: Co? Co tím chceš říct?
Will: Vůbec nic. Hlavně ne to, co si myslíš.
Na jeviště se vrací herci.
Kit: Tome, ty mě slyšíš. Ty mě musíš slyšet. Tome.
Will: Úžasné načasování. Všechno ti vysvětlím. Půjdeme ke mně, tam nás nebude nikdo rušit.
Thomas: A co herci?
Will: Ty dokážou hrát i beze mě. (k režisérovi) Musím ihned odejít. Zvládneš to tady beze mě?
Režisér: Jasně. Takže lidi, dáme se do práce.