Obraz 4
Thomas: Musím s tebou o něčem mluvit…
Kit: Jen povídej. Poslouchám.
Thomas: Měl jsem dost vážný důvod pro to, že jsem tě začal hledat až teď… Zemřel mi otec.
Kit: Tak proto ta černá. To mě moc mrzí. Kdybych mohl, tak bych tě teď objal.
Thomas: Já vím. Ale měl klidnou smrt. Ani moc netrpěl na to, jak byl dlouho nemocný.
Kit: To je dobře. Jak to zvládáš?
Thomas: Jak se dá. Ale je tu ještě něco, co ti musím říct.
Kit: Tváříš se vážně. Co tě může trápit víc než smrt vlastního otce? Něco tak velkého, že to nemůže unést jen jeden člověk.
Thomas: Předtím než zemřel-
Kit: A když to vyslovíš nahlas, budeme oba zatraceni.
Thomas: Přál si, abych se oženil s Harrietou. Je to podmínkou, abych získal přístup k dědictví.
Kit: Oženit se? To je přece nesmysl.
Thomas: Už jsme spolu roky zasnoubení.
Kit: Vždyť se vůbec nestýkáte. A co vlastně dělá? V životě jsem ji neviděl.
Thomas: Není zrovna milovnicí umění.
Kit: Dědictví za to nestojí. Uskrovníme se, konečně bys mohl bydlet u mě. Začnu víc psát, nebo začnu psát lidem milované povrchní braky jako Shakespeare. Už bych měl i námět. Najdeme si nějaký způsob.
Thomas: O peníze nejde. Musím splnit otcovo poslední přání.
Kit: Určitě zemřel jenom kvůli tomu, aby ti mohl nadiktovat, jak máš dál žít. Naschvál sebe dohnal k smrti. Zatracený pokrytec. Ať shnije a červům se z jeho masa udělá zle. Takový člověk si nezaslouží být stráven.
Thomas: Nezapomeň, že mluvíš o mém otci.
Kit: To není otec, to je Herodes.
Thomas: Chápeš, že musím splnit jeho přání.
Kit: Nežijeme sice ve středověku, ale rozumím, proč to musíš udělat. To jsi celý ty, Tommy. Až příliš poslušný. Jednou se ti to vymstí a nebude to dlouho trvat.
Thomas: Nezlobíš se?
Kit: Na tebe ne. Nebudu ti rozmlouvat nic, co by se příčilo tvé povaze.
Thomas: Děkuju.
Kit: Klidně se s tou osobou ožeň, ale měl bych jednu podmínku.
Thomas: Řekni si, o co chceš.
Kit: Povím ti to, až budu zase člověkem.
Thomas: Dobře. Počkám na tebe.
Kit: A teď už běž, musím s Willem ještě vyřešit pár pracovních záležitostí.
Thomas odejde.