Obraz 2
Premiéra Flashe
Vystoupí Will, Kit a Thomas
Kit: William Shakespeare, zrozený k dosažení nesmírného bohatství.
Will: Proroctví duchů musí být pravdivá. Tebe bych tu vážně nečekal.
Kit: Přece jsem si tu frašku nemohl nechat ujít, když už jsem byl na zkouškách.
Will: Náhodou, ta hra byla dobrá a celý sál nám tleskal.
Kit: Určitě proto, že už se všichni viděli doma a tleskali jen z povinnosti. Na mých hrách také tleskají.
Will: A co si o tom myslíš doopravdy bez ironických poznámek a zbytečných komentářů. Jaké to bylo?
Kit: Lepší, než jsem čekal.
Will: Tak to jsem rád. A co ty, Thomasi? Jak se ti to líbilo.
Thomas: Byli jste úžasní.
Kit: Ten by ti pochválil úplně všechno. Jeho se nemůžeš ptát na objektivní názor.
Will: Žádný názor není objektivní. A jak se ti vlastně povedlo, se zase přidat mezi nás obyčejné smrtelníky?
Kit: To by tě zajímalo, co? Abys měl námět na další hru.
Will: Ten už dávno mám.
Kit: Stačilo jen nebýt emočně prázdný. Což je velmi těžký úkol, takže se klidně může stát, že tě za chvíli budu opět pronásledovat jako duch.
Will: Děkuju, nechci. Víš, jak rád jsem se tě zbavil.
Vystoupí Alice.
Alice: Nerada vás ruším, ale je tu pár lidí, co si žádají mluvit s tím skvělým dramatikem.
Kit: To je pro tebe. O mně by mluvili jako o nejlepším dramatikovi.
Will: No jasně. Molière před tebou smeká.
Will s Alicí odejdou.
Thomas: Už ses rozhodl, co po mně budeš chtít?
Kit: Ano.
Thomas: Dobře.
Kit: Pokud si ji vezmeš, jedno mi slib. Že se ke mně vždycky vrátíš.
(Opona)