Nastal konec. Svět byl osvobozen a kouzelníci se mohli zase volně nadechnout. Postupně zapomínali na strach, který je naplňoval, na úzkost, co jim nedávala spát, protože museli každou chvíli vstávat ke svým nejbližším, aby se přesvědčili, že jim nic není a že žijí. O to pomaleji upadal však smutek nad zemřelými. Ale i tak se kouzelníci začali vyrovnávat se svými ztrátami.
Svět se měnil.
Přes počáteční skandály se naučili zapomínat i na svého zachránce a někdejšího vyvoleného Harryho Pottera. Proto nikoho už nepřekvapovalo, že se spojil s rodinou Malfoyů, protože bohatí a mocní drží pospolu. Od té chvíle už pro lid přestal být důležitý. Ze symbolu vítězství se stal symbolem nadřazenosti. Lidé jím začali pohrdat.
Ne, že by si to Harry uvědomoval, nebo ho to kdo ví, jak zajímalo. Měl nový život. Nikdo od něho konečně nic neočekával. Mohl být konečně volný, svobodný. Žádný vyvolený, žádný chlapec, který přežil. Teď už byl pouze Harry James Potter. Jako každý jiný jde večer spát a ráno ho probudí jeho milovaná osoba.
„Harry, vstávej." Harry ucítil, jak mu Dracovy prsty odhrnuly vlasy z obličeje. Zahřálo ho u srdce. Přesto však se snažil vypadat nenápadně, jakoby stále ještě hluboce spal. „Já vím, že jsi vzhůru." Harryho jistě prozradil nepotlačitelný úsměv na tváři. Ještě se zavřenýma očima slepě hmatal po nočním stolku, až našel své brýle. Ihned si je nasadil. Obrátil se čelem na druhou stranu postele, aby viděl, jak jeho Draco vstává. Už byl na nohou. Už byl dokonce i převlečený z pyžama, přichystaný vyrazit ke společné snídani, která se podávala přesně v osm. Harry však nijak nespěchal. Sledoval, jak Draco přechází k němu ke druhé straně postele. Tvář naprosto bezvýrazná v ruce sklenici vody. Postavil ji na Harryho noční stolek. „Vypij to," pro zdůraznění svého nároku ukázal na čiré sklo. Harry se poslušně posadil. Usmál se na Draca, který nad ním stál se zkříženýma rukama a v perfektním obleku. Nemohl se na něho vynadívat. Věděl však, že z Draca nic nedostane, dokud nevypije celou sklenici. Draco nemohl naprosto vystát ranní dech. Naštěstí měla voda líbeznou vůni a příjemnou chuť. Jednou se bude muset zeptat Draca, co mu to vlastně dává. Sklenici postavil na stoleček. Sám se zvedl z postele. Stál k druhému muži tak blízko, že by se mezi ně nic nedostalo. Harry ho objal kolem pasu a zaklonil hlavu. Draco se mírně sklonil, ruce zabořil do Harryho divokých vln. Tahal za ně, když se s Harrym políbili. Pak se oddálil. Po tváři mu přeletěl rychlý úsměv. Potom pohlédl ke dveřím. „Musím jít. A ty bys měl taky. Ale nejdřív se obleč." S přehnanou kritičností si prohlédl Harryho, který stál proti němu jen v pyžamových kalhotách.
„Neříkej, že se ti nelíbí, co vidíš," dráždil ho Harry. Vysloužil si další letmý úsměv. „Ale otci to pak vysvětlíš sám."
Harry se zachvěl a hned se vydal hledat nějaký svršek. „Přijde mi, že mě tvůj otec pořád nesnáší." Harry čekal na odpověď. Když se žádné nedočkal, otočil se a zjistil, že je v místnosti sám. Draco se vypařil, aby přišel na snídani včas. Zbabělec.