Po čase, který spolu strávili, se jakákoliv akce stala denní rutinou. Jak pravidelnost dokázala Draca uklidnit, rutina mu přinášela pocit bezpečí, tak jako starým rodům jejich tradice. Život s Harrym mu však čím dál více ukazoval, že jejich každodenní rituály jsou vlastně jen prázdná gesta vystavěná na iluzích. Nic z toho všeho nebylo skutečné a Harry o tom ani nevěděl. Sáhl po připraveném poháru s lektvarem jako každý večer a vypil ho bez toho, aby zjišťoval, co mu vlastně Draco podal. Jeden ráno, jeden večer. Tohle nebyl Harry, kterého Draco znal. Přesto to stále Harry byl a snažil se zachovat z něho, co nejvíce šlo.

Harry se k němu přisunul. Tahle část dne byla vždy nejtěžší. Draco se musel ovládat ze všech sil, jinak by udělal něco, čeho by v životě litoval a nikdy by si to neodpustil. Harry právě vypil svoji přesně odměřenou každodenní dávku amortentie. Ležel v posteli jen v pyžamových kalhotách, protože nebyl schopný se řádně obléknout, ani pokud šel spát. Dracovi to v prvních dnech připadalo zvláštní. Copak neměl být věčně s jedním okem otevřeným a spát oblečený, kdyby na něho v noci někdo zaútočil. Měl být přece vyvolený. Draca nemusel nikdo učit, že pokud by přišla krize, musel být vždy připraven, i když měl ve skutečnosti spát. Draco měl ještě pro jistotu hůlku pod polštářem. V dnešní době ji tam měl popravdě z více důvodů.

Harry se k němu tulil. Prsty na nohou mu přejížděl po lýtku. Ne že by to bylo nepříjemné, ale Draco musel zakročit. „Máš studené nohy," ne že by to byla pravda. Harry na chvíli odtáhl chodidlo. Teď aspoň mohl Draco číst ve větším klidu. Potřeboval se zaměstnat, dokud Harry ve své zmámené oddanosti neusne nudou. A nyní měl ještě silnější potřebu si číst. Hermiona mu nasadila brouka do hlavy a on se ho za každou cenu potřeboval zbavit. Na to pomáhaly jedině informace. Proto se plně pohroužil do četby článku o paměťových kouzlech. Existovala legální možnost získání určité myšlenky z cizí hlavy? Draco se snažil najít uspokojivou odpověď. Zatím se však nedařilo. Otočil na další stránku. Seděl na posteli ve velmi složité poloze. Jeho tělo bylo ještě naštěstí mladé, a tak se nemusel bát bolesti zad z přetížení. Nohu blíž k Harrymu měl nataženou. Druhou krčil v koleni, aby si o ni mohl opřít knihu. Knihu však držel v opačné ruce. Chránil tak obsah knihy před Harryho zkoumavým pohledem. Po otočení listu si proto volnou ruku položil na žebra.

Harry využil situace. Avšak jinak, než mínil Draco. Harryho prsty klouzaly nahoru po Dracových, až se dostaly k jeho zápěstí. Jak postupoval stále výš po předloktí, vytahoval zároveň Dracův rukáv. Dracovi ztvrdly rysy v tváři. Harry se nebezpečně blížil ke znamení zla, jež hyzdilo Dracovo předloktí. Instinktivně ucukl a stáhl si rukáv.

„Konečně," zaradoval se vedle něho Harry. Draco si ho nechápavě prohlížel. Měl na obličeji ten nesnesitelný úsměv, který mu připomínal, že jako pravý zmijozel si dokázal najít lásku jen díky lektvaru. „Konečně jsi odložil knížku," prohlásil Harry vítězoslavně.

„Co tě může tak zajímat, když nevnímáš, že na tebe celou dobu mluvím?" vyčiňoval mu. Draco si dokázal asi tak představit, co mu v tomto stavu mohl tak Harry chtít a raději by to vážně neslyšel. Natáhl se znovu po své knize. Harry ho však nenechal. Vzal ho za loket a nepouštěl ho, dokonce se ještě více přitáhl k Dracovi. Draco polkl. „Tak o čem ses chtěl bavit?"

Harry ho najednou pustil, padl na záda a ztěžka si vzdychl. „Vážně nechápu, jak ses mi mohl začít líbit."

„To proto, že jsem tě nezabil." Harry se zasmál. Jeho pohled stále směřoval ke stropu. Draco mu najednou věnoval veškerou pozornost. Prohlížel si chlapce ležícího vedle něho a snažil se v něm najít rysy, které by se shodovaly s tím válečným hrdinou, co ho v první chvíli žádal o smrt.

Tenkrát když Draco prchal s matkou a otcem z Hradu, se náhle zastavil. Nohy ho přestaly poslouchat. Nechtěly jít dál. Právě naopak. Draco se potřeboval vrátit zpátky. Nevěděl, kam běží, ale přesto jako by jeho tělo mělo naprosto jasnou představu, kam se má dostat. Nohy ho nesly kamsi mezi trosky a spadané kamení. Draco se smekl po suti, a když vzhlédl, uviděl Harryho celého zavátého prachem, na kolenou těžce oddechoval. Než se k němu vydal, rozhlédl se kolem sebe. Nikde nikdo nebyl.

„Místo toho jsi mě vzal k sobě domů."

„Ano," přitakal Harrymu. A i když si stěžoval na úkol, jenž na sebe navalil, nelitoval svého rozhodnutí. Oba mladíci se teď usmívali.

„Do domu tvého otce, který mě nesnáší," Harry se podíval na Draca, ten vytočil hlavu ke stropu, jako by tohle tvrzení slýchal každý den, což byla téměř pravda.

„To by tě nenechal se starat o své pávy," odporoval Draco.

„Uvidíš. Jakmile se jednomu z nich něco stane, nechá mě ukřižovat," předbíhal Harry událostem.

„Ukřižovat?"

„No dobře. Tak upálit."

Draco se zasmál. Nedokázal si představit, který čaroděj by svého soka sebe nenáviděnějšího nechal mučit stejnou metodou, kterou na nich používali po staletí mudlové. „Ty víš o kouzelnickém světě tak zoufale málo." Harry šťouchl Draca do žeber. „Až to bolí," dodal Draco.

Harry najednou zvážněl. Mračil se na stěnu před sebou. „Jak se vlastně staví kouzelnický svět k svatbě dvou lidí stejného pohlaví?" Velmi brzká otázka na to, jak dlouho ležel prsten v Harryho ponožkách. Draco se neznatelně ušklíbl. Samozřejmě, že o něm věděl. Jen doufal, že na něho Harry zapomene. „Otec by mě za to z celé duše nenáviděl," odpověděl Draco. Harry zesinal, což Draca rozhodilo natolik, že náhle zjihl. „Dokud z toho nebudeme dělat oficialitu, tak to bude akceptovat. Veřejně ale žádné takové obřady nejsou schválené. A vlastně ani vytvořené." Draco se zamyslel. Kořeny jejich tradic a spirituality sahaly do období druidů, věštců a vědem, do dob, kdy se pěstovala volná láska a přesto nevěděl o případu, že by se sezdával homosexuální pár. Zvláštní. Ať žije reprodukce.

„A rodičům nevadí, že se nechceš oženit s nějakou čistokrevnou čarodějkou a zplodit dědice?" zeptal se Harry trochu provinile.

„Ještě mě nevydědili, tak jim to nejspíš nevadí," prohlásil Draco s lehkým úsměvem. „A teď už jdi spát, ať si můžu konečně číst." Nečekal na Harryho reakci, sundal mu brýle, položil je na stolek a opět se věnoval své knize. Harry se opět přitulil k Dracovi. Poslušně zavřel oči. V duchu počítal Dracovi nádechy, dokud jeho mysl neztěžkla a neponořila ho do víru snů.