1. Kapitola – U Merlinových očí

Williem Arthur Weasley, všem přátelům a rodině známý jako Bill Weasley, seděl nehnutě na bílé stoličce v podle jeho slov divné místnosti. Byl tu pracovně a na pověření pověřence britské královny v magických záležitostech. Tato prostora se nacházela v suterénu Královské mincovny britské konstituční monarchie v Jižním Wallsu poblíž Cardiffu.

V tom vešel do místnosti lord Philip Strombolli a ještě jeden starší bělovlasý muž, kterého Bill neznal.

Však postavil se a narovnal, aby udělal dobrý první dojem.

,,Tak pane Weasley, jsem rád, že jste dorazil sem do naší zlaté sluje, jak zde tomu říkáme. Dovolte mi představit Jamese Pirka, jenž je hlavní metalurg Královské mincovny a stará se o správné poměry kovů a jejich čistotu při výrobě. Toto je vedoucí finančního odboru vám zmiňovaného Ministerstva kouzel Williem Weasley." Představil je lord Strombolli.

,,Rád vás poznávám pane Pirku." Řekl Bill.

,,Potěšení na mé straně, vy jste takový mladíček na takovém důležitém místě, mohu vědět kolik vám pane Weasley je let?" Ptal bělovlasý muž.

,,29 v září mi bude 30." Řekl Bill zdvořile.

,,Jste tedy mladý chlap a čeká vás nějaký ten rok v úřadě, což vzhledem k situaci vaší komunity je dobře." Mínil Pirk.

,,Situaci?" Ptal se Bill.

,,Na to bychom se měli sednout ke stolu pane Weasley." Řekl Pirk a pokynul, aby si Bill sedl znovu na stoličku.

Bill trochu nesvůj si sedl a pan Pirk přešel k bílé tabuli a vzal do ruky fixu.

,,Vzhledem k tomu jak málo jsme věděli o kouzelnickém finančním systému je z podivem, že jste nezažili zatím žádný krach, pane Weasley. A to mluvím upřímně." Řekl pan Pirk.

,,Krach?" Ptal se Bill.

,,Ano, no se to má totiž tak, že vaše měna je z části falešná." Vypustil hnojůvku Pirk.

Bill vykulil obě oči.

,,Falešná?" Řekl vyjeveně Bill.

,,Vysvětlím. Ta vaše skřetí banka, byla založena kdy?" Ptal se pan Pirk.

,,Roku 1474 skřetem Gringottem, o dva roky později dostal ražební právo od anglického krále Eduarda IV..A v ten samý rok vznikly první galeony, sprce a cvrčky. Set těch nejstarších mincí, které se dochovaly je z roku 1479 a jsou vystaveny v Gringottově bance. V roce 1550 přešla po neobjasněné smrti Grinngotta skřeta banka pod správou kouzelníků a samospráva na skřety, které se dovolávali různými povstáními přešla až roku 1865." Řekl historii Bill ve zkratce.

,,Aha, zajímavé pane Weasley a teď vám něco řeknu pro změnu já. Minulý měsíc tady dole prováděla skupina chemiku jako jsem já rozbor přineseného galeonu, srpce a cvrčku. Jedná se o analýzu složení jednotlivých kovů v mincích, které máte v oběhu. Víte je pozoruhodné, že vy kouzelnici nemáte bankovky, tedy papírové peníze, ale vzhledem k tomu, že nikdy Gringottova banka nepožádala o právo tisknout kouzelnické bankovky britského monarchu není divu." Řekl pan Pirk.

Bill nasadil neškodný úsměv. Jo na to se ho ptalo několik mudlorozených kouzelníku. Proč neexistují bankovky u kouzelníku? A on sám nevěděl odpověď.

,,A analýze vyšla následovně. Začneme nejmenším cvrčkem, ten podle nynějšího kurzu vaší kouzelnické měny, který má mít hodnotu 27 penny. Však tyto mince ač jsou malé mají hliníkové jádro a nejsou z stoprocentního bronzu pane Weasley a cena jednoho cvrčku tak klesá co se týče hodnoty na 15 penny." Řekl pan Pirk a nakreslil strukturu cvrčku a jak ten falešný vypadá ze vnitřku.

Bill Weasleymu poklesla čelist. Jak je toto možné a kdo to způsobil? Skřet nebo kouzelník, že padělá cvrčky.

,,Další je ten váš srpec, ta stříbrná mince, která podle převodu na libri má mít hodnotu 8 liber a 11 penny. A zase exemplář, jenž jsme dostali byl z části falešný a neodpovídal hodnotnou vůči librám. Místo toho, aby celá mince byla ze ryzího stříbra, tak měla mosazné jádro a nám odborníkům zvonila na stole. A hodnota mince byla necelých pět liber." Mezitím pan Pirk nakreslil další nákres toho falešného srpce. To už začal Bill rudnou studem a vzteky. Kdo u Merlina jim degraduje kouzelnickou měnu!? To je zločin vůči komunitě kouzelníku a čarodějek.

,,A neposlední řadě ten váš největší galeon." Řekl ironií v hlase pan Pirk a promnul si fix v ruce.

,,Ten obsahuje vážně zlato, ale jádro mince je z ocele, která celou minci znehodnocuje, pane Weasley." Řekl Pirk a namaloval na tabuli i ten samý nákres s galeonem.

,,A to na 99 liber šterlingu." Dodal.

,,Pane Pirku musíme najít pachatele, který padělá naší měnu než to přeroste v katastrofu. Moc děkuji za informaci, ale musím to říct urychleně Ministrovi kouzel." Řekl Bill a zvedl se za židle. Však lord Strombolli ho zatlačil zpět do židle.

,,Posaďte se zpět a nechte pana Pirka domluvit." Řekl lord Strombolli.

Bill si sedl a čekal, co ten ne kouzelník ještě řekne, už tak to byla závažná věc.

,,Lord Strombolli vám poradil správně, protože teď se držte raději stolu pane Weasley, aby o vás z toho nepokoušely mdloby." Řekl pan Pirk.

,,Tyto mince, jenž jsme zkoumali si vyzvedl tady lord Strombolli z Gringottovy banky sám, požadoval po skřetech tu nejnovější ražbu co měli. A oni mu dali ještě div nežhnoucí mince. Pane lorde Strombolli ukažte panu Weasleymu své dlaně. Jsou toho důkazem." Řekl pan Pirk.

Lord Strombolli ukázal ruce, kde měl vypálené přední stranu galeonu přesto sprce a přesto cvrčku na každé ruce. To nemohlo být příjemné mít tak nové mince v rukou, pomyslel si Bill a pak mu problesklo hlavou. Oni zkoumali nové mince, čerstvě ražené skřety!

,,Nové mince, znehodnocené a skřety!" Vykřikl Bill v úleku.

,,Ano ti vaši skřetové vám znehodnocují měnu a dle Britské královny od roku 1865, kdy získali monopol a samostatnost nad kouzelníky. Tedy už více jak století." Řekl pan Pirk.

Bill se musel chytit stolu, protože to byl pro něj hrůzný šok.

,,A to to nikdo nevěděl?" Ptal se tedy.

,,Hm od vás kouzelníku přišla na znehodnocení měny jenom jedna stížnost a to před 40 lety, od jisté čarodějky jménem Casiopéa Blacková, však když jsme jí chtěli pozvat, aby nám znehodnocenou měnu ukázala, tak nepřišla. Děsná škoda." Řekl pan Pirk.

,,Aha, ale jak s tím naložit, když to dělají samotní skřeti a ti mají právo a doslova monopol na výrobu minci?" Ptal se Bill.

,,Jednoduše, stále jsou britskou bankou a jako takový musí být podaní britské královny a ta má to právo a také to právo použije odejmout jim právo ražby a potom ho dát někomu jinému nebo naší mincově, která vyrábí i britské libry šterlingu, pane Weasley." Řekl pan Pirk.

,,Ale to přeruší dodávky mincí a bude kolaps." Řekl Bill ztrápeně.

,,Ne nebude, díky mincím jenž vyzvedl pan lord Strombolli, jsme udělali formy pro tyto mince a dokážeme na krátkou dobu zásobit i váš svět, pane Weasley. Však vy si musíte vystavit novou mincovnu jenž bude mít místo skřetu na starosti výrobu a uvedení do oběhu těchto nových zcela ryzích a hodnotných mincí. Dle toho co nám byl schopen zdělit pan lord Strombolli, tak by výměna těch falešných za pravé měla úspěšně proběhnout do 4 let. A do čtyř let vy musíte být schopni postavit a rozjet novou kouzelnickou mincovnu, která však bude podléhat britské monarchii a ne ministerstvu kouzel jako takovému, aby byla nestranná. Však já věřím, že to zvládnete." Řekl pan Pirk.

,,A skřeti, já se bojím, aby ti nešli po kouzelnících díky tomu." Řekl Bill.

,,Nebudou na to mít finanční prostředky, dle posledních informací mají skřeti velké finanční problémy, protože od ní odešlo 400 klientu banky v pouhých 6. dnech a to vyvolalo propad jejich akciového trhu s ostatníma bankami kouzelnickými nebo ne. Příští týden proběhne demilitarizace a deratizace Gringottovy banky vámi pane Weasley, což je ještě více oslabí na síle. Následně bude britská královna požadovat další týden audit a následně jim odejme právo ražby a zabaví razící stroje. To skřety oslabí na náladě a energii na tolik, že nebudou mít na povstání energii ani náladu a budou se muset nejprve vyhrabat z toho jejich chaosu. Budou muset svojí pověst vystavět jinak, lépe, pane Weasley." Řekl pan Pirk.

,,No snad máte pravdu." Řekl Bill. A v duchu si říkal, a já pod tím vším budu z části podepsaný. Musím otci říct, aby urychleně mění přesunul jinam, jinak by mohl o něj přijít.

,,Však poté co toto bude uskutečněno, tedy vybudování mincovny pro britské kouzelníky na ražbu vaší kouzelnické měny, bude se muset udělat ještě jedna věc pane Weasley." Řekl však lord Strombolli.

,,Co?" Ptal se Bill.

,,Konečně zavést moderní bankovky do kouzelnického světa, ať nemáte jenom těžké vaky, ale normální peněženky. Bude to pro kouzelníky a zvláště čarodějky mnohem pohodlnější." Řekl lord Strombolli.

,,A britská královna s tím souhlasí." Řekl pan Pirk.

,,Pane Pirku, ale galeon má hodnotu 138 liber šterlingu, to je na nekouzelnické poměry docela velká částka." Řekl Bill.

,,Ano to je, takže v rámci celé reformy se učení krok umělého znehodnocení vaší měny. Ne nepřijdete o vaše peníze, ale mince budou mít celkově menší hodnotu, aby se mohli přidat bankovky. A srovnáme kurz vůči Britské libře šterlingu." Řekl lord Strombolli.

,,Však na jakou hodnotu pane, aby to nebrali kouzelnici a čarodějky, zvláště ti starší jako urážku?" Ptal se Bill.

,,To bude trošičku problém, ale s pomocí vašich medii, kde bude probíhat kampaň na uvedení této modernizované měny bude to jistě pochopitelné i pro starší lidi." Řekl pan Pirk.

Smazal to co kreslil a začal psát na tabuli zvláštní tabulku, která jak Bill pochopil byl vývoj jakým se měla ubírat po měsících a jak budou přibývat bankovky. Na konci tedy na začátku roku 2003, fuj v novém století, pomyslel si Bill, by cvrček měl mít hodnotu 7 penny, Srpec hodnotu dvou liber a 3 penny, galeon jeden jako mince 35 liber, měla by následovat pětigaleonová bankovka 175 liber šterlingu, která by měla nahradit dnešní galeon a být ještě hodnotnější o kus tedy, desetigaleonová bankovka o hodnotě 350 liber, dvaceti galeonová bankovka o hodnotě 700 liber, pětadvaceti galeonová bankovka o hodnotě 875 liber a největší nominální bankovka 50 galeonová bankovka o hodnotě 1750 liber. A mincovna bude též vyrábět podle plánu i 100 galeonové bankovky o hodnote 3 500 liber, ale jen když bude potřeba.

Bill procházel celou tabulku a musel uznat, že ty papírové mince budou rozhodně lepší z pár důvodu. Nebudou se muset neustále kupovat měšce a zašívat kapsy.

Abertforth Brumbál seděl za pultem své hospody u Prasečího rypáku a četl nové vydání Denního věštce, které zrovna přišlo soví poštou. Sice dneska trochu později, ale přeci. Doufal, že do 10 hodin, což byla otevírací doba ho stihne přečíst, když bylo už půl deváté.

Hned na první straně byl velice zajímavý článek. Zvolení nového ministra kouzel Francouzkou republiku ve druhém kole voleb. Nějaký Luis Comtios, kouzelník ze smíšené rodiny, který původně zastával funkci vedoucí odboru Majetkové správy ministerstva kouzel. Z kouzelnické fotografie se usmíval mladý na Alberthofovi poměry až moc mladý muž, který měl kotlety, bradku a velice jiskřivé oči. Nebo možná to bylo jenom špatně vyfoceno fotografem. Dle článku chce se především zaměřit lepší stavební a bytové podmínky francouzských kouzelnických rodin a též na lepší zahraniční vztahy s evropskými kouzelnickými komunitami. To byly dobré vyhlídky i pro britské kouzelníky, dle reportérky Bethany Caswickové.

Na další straně byl přehled nových odboru a vedoucích těchto odboru včetně jejich životopisů v roce 1999. Takže v Denním věštci se pro změnu usmíval Williem Weasley a na čtenáře vesele mával, pod ním se křenil Deddrick Perrergrine, poslední nováček vedoucí mezi známými tvářemi z listopadu byl Alvin Crock, také mladý člověk. Jinak to byli Abertforth známé tváře. Celkově to byla zajímavá sestava kouzelníku a čarodějek od 21 let do 49 let. Tedy nejmladší sestava, která kdy vedla odbory na Ministerstvu kouzel, za celou historii. To jistě jistým starým kouzelníkům, kteří tam předtím přes svůj čas pracovali budou stávat vlasy hrůzou. Tedy jestli nějaké mají.

Na třetí straně byl aktualizovaný přehled zločinů toho hovna lektvaristiky Horácia Křiklana s jeho fotografii v vězeňského obleku jak se tváří jako by měl zaražené prdy. No hezké věci něho vyzkoumali. Vzali asi něj největší lupu ze všech. Alberthof tedy netušil jak takového člověka mohl Albus jako ředitel školy zaměstnat, z touhle pověstí by ho ani Abertforth nepustil přes práh.

Na čtvrté stránce bylo exkluzivní interview s ředitelkou nové kouzelnické banky Sally Smithovou. Ta měla tam krásnou fotečku jak sedí v křesle a v náručí má své dva uzlíčky štěstí v podobě svých dětí kterým tu tam dává pusinku na čelíčko a za zády byl portrét svého zesnulého manžela jak se usmívá a po pravé jejích rodičů, obojí však jenom mudlovské. A pod tím byl čitelný nápis ,,My zpravujeme vaše peníze s láskou jakou dáváme vlastní rodině." Och to rozhodně lidi přitáhne.

Mladá madam Smith byla žena moci, když nijak vysoce urostlá nebyla.

Byl tam i menší článek o královské návštěvě v Azkabánu a jeho novém poslání. Velice vtipné podle Abertfortha, že vězni vyrábějí dámské hygienické potřeby. Na další straně byl článek o tom jak bude vypadat nová Kouzelnická nemocnice princezny Diany a kde bude stát a co v ní vše bude. Velice obsáhlý článek. Abertforth si pomyslel, že toto strčí Mungo do kapsy hravě, jenom musí se najít dobří léčitelé. Článek zabíral celou čtvrtou stranu a na páté byly dva články v podobě přijmutí nové profesorky Obrany černé magie Penelopé Cleanwaterové a po neblaze proslulém odchodu Josse Rowana skrz vyhazov. Někdo vyfotil Rowana jak utíká ze školy bez spodku hábitu a jsou mu vidět slipy. Děsně k smíchu ta magická fotografie. Pak tam byl další článek o případu Zabiny křížený s Blechleym. Tam byla fotografie ředitelky Woodové a Hagrida, který má v rukou nemohoucího tělo Zabinyho. Nakonec tento případ vyřešil Bradavický šafář a profesor péče o magické tvory. Toho napadlo, znovu použít kouzlo skoro bezhlavého sira Nicka a tak se Blachley vrátil do svého těla Zabiny byl uvězněn v tom svém. Jako trest za činy jenž spáchal poputuje zpět do Švýcarska na kliniku pro psychicky a fyzicky neléčitelné kouzelníky. Pan Blechley je hospitalizován v léčitelské klinice a podrobuje se psychologické kůře a bude mít poslední rok odložen na příští, aby mohl řádně ve svém těle dokončit školu. Rubeus Hagrid za tento geniální nápad dostal konečné povolení od Ministerstva kouzel vlastnit hůlku a také chovatelkou licenci o kterou usiloval na hippogrify. Pro Hagrida velký Novoroční dárek.

Jenom skoro po čtyřech stoletích byl vyřazen z kartiček v čokoládových žabkách skoro bezhlavý Nick jako vážený kouzelník, protože provozoval nekromatické techniky, což výrobci Čokoládových žabek se zdálo i když to bylo na zvířatech nechutné. Abertforth si pomyslel, to sice Nick opláče, ale stále bude moct zůstat duchem v Bradavicích, tak co.

Na další straně byl výcuc z dění v mudlovském světě v Británii a další straně výcuc z dění ve světě.

Na dalším byl článek, který byl pokračováním dobrodružství na ostrově Helgy z Mrzimoru alá Alastor Moody. Už první část byla výborná a Alastor by to měl vydat jako knihu. Měl by čtenáře ihned. A vyprávění zabralo celou stranu. Pak tam byla strana s sportovním přehledem a novinkou. Národní tým Anglie ve famfrpálu má nového trenéra v podobě Genowan Jonesové, která sportovní kariéru v 40 letech pověsila na hřebík a začala se rovnou jako trenérka věnovat národnímu týmu.

Pak tam byla celá dvojstránka inzerce různého zaměření a další dvojstránka kalendáře kulturních akcí po celé kouzelnické Británii. Konečně Denní věštec začal být solidním médiem, zdálo se Abertforth.

Petunie Evansová seděla u svého stolu v jejím pronajatém bytě a koukala podezřelým výrazem na obálku před sebou. Byla to obálka, pro kterou musela na poštu, protože to bylo doporučené soudní psaní. Bylo to od vrchního soudu Anglie a Wallesu tady v Londýně.

Jenom se strachem si tu obálku na poště převzala a teď neměla dvakrát odvahy jí otevřít. Však poté co si udělala šálek kávy ho přece jenom otevřela.

Následně si přečetla informace, které ten dopis obsahoval. První informace se byly věnované jejímu exmanželovi a jeho činům. Bylo to konečné rozhodnutí soudu, kterého se těsně před Vánoci účastnila a sama bez svého syna. A Vernon Dursley dopadl následovně.

K těm jedenácti letům za jeho krtkovskou činnost v ve firmě, přibyli další roky. Rok, za napadení Petunie samotné a a urážky na její osobu. Dle Petunie málo, ale alespoň něco. Další dva roky za urážky vůči soudní instanci, ano Vernon byl zase byl hlučný jako ovce u tak váženého soudu. Poté tam bylo stání vůči Harrymu. Ten tam dorazil a celou dobu se tvářil jako kamenná socha a to i když na něho Vernon Dursley hulákal velice nepěkné a nemožné věci. Však jeho právník, shodou okolností pan Hakesby starší, nenechal si to líbit a nechal Vernona vyprovodit ze síně svojí žádostí k soudci. Jo ten mile rád souhlasil. Asi ho z Vernona pořádně bolela hlava. A za omezování osobní svobody Harryho, za bytí všemi různými způsoby, za ublížení na zdraví v podobě jím nařízeným hladověním Harryho a za pokus o sexuální znásilnění Harryho jako osmiletého chlapce, bohudík toto dokázala tenkrát Petunie zastavit, i když jí to stálo dva přední zuby, napařili Vernonovi dalších 18 let v jeho nepřítomnosti na tvrdo. Odsedí si a už sedí 32 let za mřížemi s tím, že po polovině trestu může požádat o propuštění, ale jenom z vážných zdravotních důvodu, potvrzených vězeňskou nemocniční službou. A v tom případě by musel ještě další tři roky každý týden docházet k prokurátorovy, dokazovat spořádaný život a nepřibližovat se k ní, Dudleymu nebo Harrymu bez jejich dovolení a s doprovodem policie. Podle Petunie docela spravedlivý trest, od vrchního soudu a rychlý a kupodivu bez velkých tahanic s Vernonovým právníkem. Ten asi když zjistil koho mu přidělili a že má oplétačky s člověkem s diplomatikou imunitou britské královny ta stáhl ocas mezi nohy a moc nekřičel. U hned po Vánocích dostala Petunie omluvný dopis jak pana Waltona, bývalého Vernonova právníka, který se mezi Vánoci a Silvestrem se stal novopečeným tatínkem malé rozkošné holčičky jménem Justina a měl chuť se o svou radost s ní podělit, a pak dokonce dopis od pana Slouna s omluvou za jeho nevhodné chování při čtení závěti Margarity Dursleyové. To Petunii docela dost překvapilo, že zrovna ten parchant právnický se omlouvá a tak zatelefonovala panu Hakesbymu jestli něco o tom neví. Jo ten věděl a Petunie byla překvapená co za tím stálo. Pan Sloun ačkoliv se nezdálo měl ženu a dceru. Obě velice společensky činné osoby a dcera pana Slouna, už vdaná paní Wicková jen tak mimochodem se věnuje také sociální činnosti a pomáhá ženám, které zažily nebo prožívají rozvody s násilnickými typy. A ta když se dozvěděla o otcově případu tak prej mu napochodovala do kanceláře jako tropická bouře a duněla do něho přes hodinu, že Dursley patří za mříže. A pan Sloun se proměnil z chlapa metr 85, na malou ustrašenou čivavu, jak ho vlastní dcera zpracovala a jeho manželka se k ní ještě o pár hodin později připojila u večeře. A paní Slounová, jeho manželka pak to řekla při plavecké gymnastice pro starší dámy jeho matce, paní Hakesbyové starší. Jo tamtamy kolují dobře i mezi právníky, pomyslela si Petunie.

A tohle byla sladká tečka na závěr, toto konečné rozhodnutí. Petunie si mohla konečně nadechnout a být volná. A dokonce u božího slova, od Vernona Dursleyho bude docházet od škodné za roky s ním a to po dobu, kdy trvalo jejich manželství, tedy 21 let a 4 měsíce. První částka by jí měla přijít na účet 15. ledna tohoto roku a pak chodit každý 15 den v měsíci. A částka sice byla nižší než si myslela, 885 liber, ale na zaplacení hypotéky, kterou si vzala a zaplatila ze 70 procent svůj nový byt a zbytek z vlastního bude úplně stačit. Též na zaplacení vše okolo bytu samotného a ona by měla v pohodě zvládnout splatit hypotéku do 7 let. A ten byt, který si původně jenom pronajala, byl tak nádherný, že přemluvila majitelku a na hypotéku si ho koupila. Vždyť měl zahrádku, zimní zahradu a byl v přízemí, tedy výborný i na důchod a už asi v té době bude mít horší kosti. A skoro vybavený a v klidné části Ilfordu městské části Londýna. Z poukázky od Dudleyho a Abigeil k Vánocům do jednoho obchodního domu si pořídila pár nových věcí do jejího už vlastního bytu. A tu porcelánovou soupravu, kterou zdědila od Marge si zatím nechá než najde vhodného kupce. Jen tak pod cenou to neprodá, i když je to po sestře jejího exmanžele. Podle pana Rumphilda to má cenu a je vzácné, takže za pár liber to jistě nebude.

Jenom vrtalo Petunii hlavou jedna věc, jestliže prodali Zobí ulici číslo popisné 4, na umoření části dluhu Vernona, tak kdo tam teď po nich bydlí a jestli si odtud odnesl Harry a Dudley všechny věci. Ona tam nic svého co by jí bylo cenné nenechala a všechny její krásné africké fialky byly zachráněné v zimní zahradě na koupených regálech.

A mezi nimi trůnila velice exotická krásná s růžovožlutými malými kvítky orchidej, jenž dostala jako dárek k Vánocům ke svému překvapení od Siriuse Blacka. Takový dárek od toho kouzelníka nečekala.

Nebo spíš vůbec nečekala krom Dudleyho nějaký dárek. Však byla překvapeně, že dostala dárek od Abigeil, Harryho, Siriuse Blacka, od pana Dádeluse Kopála, od Hestie Jonesové, od té Harryho kamarádky Hermiony Grangerové, od Abigeil kamarádky Millicent Bulstrodové, od George Weasleyho, od toho Draca Malfoye a jeho maminky Narcissy, od pana Weasleyho a jeho ženy, od pana pátera Mosleyho a jeho ženy, od mladých Mosleyových, od svého právníka pana Hakesbyho, od Mellisy a jejího manžela, své nové šéfové v práci, od nové kolegyně Moiry a kamarádky z Kvikálkova Yovany Polkisnové. Na tolik dárku na Vánoce nebyla ani trošku zvyklá. Poslední Vánoce dostala pod stromeček 4 dárky a byla ráda také a najednou měla jich 20. A minimálně z poloviny to byli dárky od kouzelníku u pro Krista pána. Přitom to vlastně skoro nebyly žádné kouzelnické věci.

Spíš praktické věci do domácnosti, jako například nádherná vyšívaná růžičkami kuchyňská zástěra od maminky Draca Malfoye. Nebo ten rudý toustovač, který měl na sobě nápis, Pekelně dobré tousty , od George Weasleyho. A sada nahřívačů do postele s vzkazem, Nemáte dobré poleno do postele nevadí, tohle také zahřeje od Millicent Bulstrodový. A největší trhák podle Petunie byl od pana Dádeluse kuchyňský robot s nápisem ,,Pro všechny případy" . Petunie musela uznat, že kouzelnici a čarodějky nejenže jsou normální lidé, ale mají diamantem vybroušený humor.

Začal padat sníh, když na přijelo tmavě modré auto do Zobí ulice. Zaparkovalo před číslem čtyři, které už 20 dní nebylo na prodej. Bylo velice svižně prodáno v aukci za 109 tisíc liber novému majiteli. To bylo jenom mírně nad cenou o čtyři procenta, protože tento barák po trestaném muži s delikty týrání malého kluka nikdo moc nechtěl. To umořilo ani ne desetinu vytunelované částky Vernona Dursleyho a ale jeho další jeho majetek a i zámořský ano. A Vernonu Dursleymu, po odečtu odškodného pro jeho ženu, pan Potter žádné nechtěl, co se týče peněz, jeho právník jenom požadoval trest odnětí svobody, tedy vězení.

Však dneska přijeli tímto tmavě modrým autem nový majitele domu. Muž kolem třiceti let, oblečen dle nejnovější módy. Podle některých obyvatelek Zobí ulice. Z druhé strany auta vystoupil starý pán, dost možná jeho otec, který vypadal, že mu táhne 70 let. Zadní dveře otevřela mladá paní okolo třiceti let a do náručí si vzala asi jednoletou holčičku z autosedačky.

,,Tak co říkáš otče, na můj nový dům?" Ptal se nový pán domu číslo 4. v Zobí ulici.

,,Na mne Robrechte, je to moderní a trošku moc mudlovské." Řekl poslední slovo tiše starý pán.

,,Bylo to celkem za pakatel otče a ty tu stejně nehodláš bydlet, ty chceš zůstat ve tvém milovaném Švýcarsku, však já tu mám poslání." Řekl ten mladý muž.

,,Ach ano poslání, jako by ti neplatili dost v kouzelnické nemocnici v Bernu za tou práci, tady tolik nedostaneš, synu." Řekl starý pán.

,,Mě se náhodou ten dům líbí a je tu klidné místo, ne ulice v Bernu u vlakového nádraží pane Rodericku." Řekla mladá žena.

,,Jsem zase jednou zcela přehlasován, jenom doufám, že ten dům nemá nějaké skryté vady." Řekl starý pan Roderick.

,,Neboj otče důkladně jsem si ho prohlédl po koupi a to co potřebovalo opravy jsem zadal jednomu šikovnému člověku, aby to opravil." Řekl ten mladý muž.

V tom k nim přišla žena s miskou čerstvě upečených muffinu.

,,Vy musíte být nový sousedé z čísla čtyři, tímto vás vítám tady v Kvikálkově a doufám, že se v naší komunitě vám bude líbit. Tady malý dárek na uvítanou." Řekla.

Mladý pán se usmál a řekl.

,,To jste moc hodná paní …"

,,Yvona Polkisnová z čísla 12. Těší mě."Řekla s úsměvem.

,,Robrecht Lestrangre, toto je můj otec Roderick má manželka Anke a má maličká dcera Edith. Rád muffiny přijmu jako dárek no pokud nejsou z borůvkami, jelikož má žena a já máme ně alergii." Řekl mladý muž k Yovoně Polkisnové.

,,Och ne, moje muffiny rozhodně borůvkové nejsou, ale čistě s čokoládou." Řekla překvapeně otázkou paní Polkisnová. Alespoň má novou informaci pro ostatní obyvatele Zobí ulice.

,,Tak poté velice ráda vás někdy pozveme až budeme mít zařízeno bydlení na nedělní oběd." Řekla mladá paní.

,,Velmi ráda vaší pozvánku s manželem a synem přijmeme. Víte před vámi tu žila zvláštní rodina a z pána se vyklubal obrovský zločinec. Podle všeho už za své zločiny sedí." Řekla paní Polkinsová.

,,Zločinec?" Ptal se starý pán a zamračil se. Co to koupil syn za barák?

,,Ach ano, týral svého jemu svěřeného synovce, svou manželku též a také okrádal firmu, ve které pracoval. Však on už od pohledu byl občas agresivní člověk a dost často pil." Řekla paní Polkisnová.

Starý pán se zamračil, ten popis se mu vůbec nelíbil. Nenáviděl chlapy, kteří ubližovali dětem a ženám též a o bývalé zesnulé manželce a jeho třech synech nemluvě.

,,Doufám tedy madam, že bude sedět na hodně dlouho." Řekl starý pán.

,,To já upřímně také." Řekla paní Polkisnová a obrátila se na mladou paní a děvčátko.

,,Vaše maličká je roztomilé stvoření, jistě musí být váš klenot." Řekla paní Polkisnová.

,,Ano to naše Edith je, přímo kouzelný klenot." Řekla mladá paní a pohladila malou po tvářičce.

,,Tak já už váš nebudu zdržovat, ale mohu já zvědavá ženská od sousedů vědět, co mladý pán dělá za povolání?" Ptal se paní Polkisnová zvědavě.

,,Jistě že, já jsem oční specialista, lépe řečeno chirurg na soukromé klinice tady poblíž." Odpověděl mladý pán.

,,Och." Mírně otevřela ústa paní Polkisnová. Doktor, tak to tu ještě nebylo a ještě k tomu oční specialista, to bylo velice vážené povolání v očích paní Polikisnové. Sice ze Zobí nikdo závažnou oční chorobou netrpěl, ale člověk nikdy neví, a oči byly pro všechny zde důležitý smysl.

,,Velice zajímavé a ctěné povolání máte pane Lestrangre. Na shledanou zase někdy jindy pane a paní Lestrengrovi." Řekla a zamávala malé Edith na rozloučenou a rozšafným krokem šla do svého domu.

,,Zajímavá a dost zvědavá paní Robrechte, tady bude velice zvědavá ulice. Mohu?" Řekl starý pán a uzmul jeden velký mafin a zakousl se do něho.

,,Jo ty otče zůstaneš vždy sladký jazyk." Řekl mladý pán.

,,Znáš mě, čokoládě neodolám, i kdyby bych měl být na smrtelné posteli." Řekl starý pán.

,,Jdeme dovnitř, já chce vidět naše nové bydlení a udělám nám čaj." Řekla mladá paní.

,,Anke, to se bude k těm muffinům výtečně hodit." Řekl mladý pán a vytáhl klíčky od domu.

Otevřel dveře do domu a vešel. Pryč byly tapety a přeplácanost. Zdi byly natřeny na bílo a tu tam žlutý dekor fler de lie. Obývacímu pokoji vévodila moderní medově béžová kožená sedačka a dva křesla a regálová stěna, pod konferenčním stolkem byl chlupatý mentolově zelený koberec jinak byly vidět parkety. Jídelna byla podobně laděná a kuchyně madam Dursleyové vystřídala kuchyně v bílé barvě s kovovými madly, dle přání nové paní domu. Také v jídelně a přilehlé zimní zahradě byly různé květináče a v nich druhy různých okrasných květin. Nový obyvatelé domu se šli podívat do patra a i pan Roderick se přidal. Z ložnice manželu Dursleyových vznikla ložnice manželu Lestrangrových v modrobílém dekoru, s velkým obrazem Provence na zdi, z pokoje pro hosty kde spávala většinou jenom Margarita Dursleyová, se stal krásný pokojíček pro Edith a pokoje, zatím pro hosty dost možná v budoucnosti pro sourozence Edith, bývalý pokoj Dudleyho a Harryho, které měly neutrální bílý a zelený tón. Celý dům prošel menší renovací a hlavně přebarvení vnitřku na svěží barvy, které budou hodně pouštět světlo do domu, podle mladého pana velmi důležité.

Pak celá rodiny slezla do přízemí a zasedla ke stolu a mladá paní Lestrangrová máchla hůlkou a varná konvice se zapnula a dalším máchnutím se připravili hrnečky a naskákaly do nich sáčky s šípkovým čajem.

,,Takže otče, říkal jsi, že mám tři starší bratry, které jsi zanechal v 81 v zde svému osudu a raději jsi ses nechal prohlásit za mrtvého a emigroval do Švýcarska úplně, abys ses mohl starat o mne a mojí matku. Už jsi zjistil co se s nimi stalo?" Ptal se Robrecht.

,,Spíš mi dala má už tenkrát exmanželka nůž na krk a já neměl jinou možnost." Řekl starý pán.

,,Jak nuž na krk?" Ptala se mladá paní Lestrengrová.

,,Zjistila, že mám ještě Robrechta s jeho maminkou, mne ctěnou Gerlandinou, jsem měl poměr více jak 12 let. Však s Verbenou jsem byl zasnouben podobně jak to bylo zvykem dohodnutým svazkem a já nebyl nikdy s ní šťasten, bylo jako žít se studenou stěnou bez špetky lásky. Však s Gerlou jsem poznal co je to být milován." Řekl smutným tonem starý pán.

,,A také Verbena byla vzteky bez sebe, jelikož Gerlandina byla mudlorozená čarodějka." Dodal a pokrčoval.

,,Poté co udělala tu ohavnost mému třetímu synovy, kdy ho pomocí Imperia donutila, aby znásilnil ženu, což se rovnalo znásilnění jeho samotného, tak jsem se pevně rozhodl, že tento život zde zanechám a odejdu na trvalo do Švýcar. A také jsem to tak udělal. Nechal jsem si jenom malé mění, abychom s Grelnadinou neměli nouzi a Robrecht, aby měl na studia a ostatní jsem přenechal té zkažené části mé rodiny." Řekl starý pán se slzou v očích.

,,Nechtěl jsem, aby můj třetí syn, ačkoliv moták, musel zažít takový hrůzný zážitek. Hořce lituji, že tou dobou jsem nemohl pro něj nic udělat a předtím tak málo, ale s Verbenou v zádech jsem se někdy bál o svůj vlastní život. A já chtěl žít, už kvůli synům a Gerlandině." A pohlédl do stropu.

,,A co jsi tedy zjistil o Rudolfusi, Rastabánovi a Richardovi otče a říkal jsi, že mám i synovce, nějakého Nevilla, nebo jak se ten kluk jmenoval?" Ptal se Robrecht.

,,Och ano, no vlastně už máš jednom dva bratry Robrechte, Rastabán je mrtvý, možná bohu dík, on zdědil charakter své matky a byl velice agresivní a násilný, dobře, že jste se nikdy nepotkali." Řekl starý pán.

,,Och." Řekl zamračeně Robrecht.

,,A podle mého soukromého očka, jenž jsem najal, tak Rudolfus je na doživotí za své činy v Azkabánském vězení. Alespoň se nevzdal svého života na rozdíl od Rastabána, když mu byla ta čistota krve tak důležitá, že zakalila jeho rozum, který náhodou jako malý měl a já marně doufal v to, že z něho bude třeba výborný kouzelnický právník nebo léčitel, či například bystrozor. Ne on si vybral kariéru vraha a Verbena to ještě podpořila tím svazkem s tou Bellatrix, která měla na ten svět stejný názor. Však podle toho očka lze si vyjednat s Rudolfusem návštěvu." Starý pán se na chvilku odmlčel, aby chytil právě dovařený čaj a dal ho na stůl.

,,Ne ty tam Robrechte nechoď, první návštěvu chci vykonat sám a podle ní udělat závěry pro další vývoj věci." Řekl starý pán, když Robrecht začal otevírat ústa.

,,No pak je Richard, jenž se narodil jako moták, jak zlé postavení v domě se mu dostalo, ale díky tomu deliktu Verbena a myslím si a domnívám, že se na tom podílel Rastabán. Tak tak se mi ho podařilo dostat do bezpečí do naší horské chaty. Poté jsem ho chtěl poslat na studia, ale on si myslel, že si z něho dělám srandu, řval na mne jako pavián. No asi rodinný znak, že když se naštveme …" Větu dokončil Robrecht.

,,Tak tráva neroste a spíš slehne, mne na škole kvůli tomu říkali ohnivý krab."

,,Jaká pravda." Řekla mladá paní Lestrangrová.

,,A tak jsem Richarda poslal na armádní výcvik, aby zmírnil náš ohnivý temperament a něco z něho ukoval." Řekl starý pán.

,,A do toho se měl narodit ten Neville, ten můj synovec, takže mu bude asi tak 18 nebo 19 let, viď otče?" Ptal Robrecht. Jemu samému bylo 28 let a byl jenom o deset let starší než jeho vlastní synovec.

,,Ano je mu 18 let, ale není jediný tvůj synovec, no řekneme, že Richard nelenil při zakládání rodiny a má dva další podle mě velmi krásné syny. Takže synovce máš rovnou tři a ne jednoho." Řekl starý pán.

,,Och já jsem trojitá teta, to mě těší." Řekla mladá paní Lestrangrová a dala napít trochu ochlazeného čaje své malé holčičce.

,,Další dva, to jako dva. Teď mi to Anke neměj za zlé, ale už je Edith občas hodně, ale vychovávat dva, tak Richard asi má ve své prdeli vrtulku." Řekl Robrecht.

,,No on nikdy Nevilla nevychovával a jak se zdá, tak ti dva nemají ten náš malý pověstný dar být lehce moc energičtí. Jména díky očku vím také, takže mám další dva vnuky v podobě Davida a Charlese, taková normální uctivá jména vhodná pro dnešní dobu." Mínil starý pán a doplnil.

,,Bohužel před měsíci přišel o svou ženu a je jako já vdovec, proto má obdiv, že to zvládá a přitom nemá kouzelnickou moc." Řekl starý pán.

,,Chudák, já nevím jestli bych se neutopil v žalu bez Anke." Řekl Robrecht.

,,Však ty by jsi to zvládl ty můj krabíku." Řekla vlídně Anke.

,,Jsi až moc velká optimistka moje lasturko." Řekl něžně Robrecht.

,,A kolik tomu Davidovi a Charlesi je?" Ptala se Anke.

,,Dle soukromého očka bude Davidovi deset v březnu a Charlesi, tedy preferuje dle očka být jmenován jako Charlie tak tomu bude v teď v lednu 6 let a oba jsou kouzelnici, což považuji za malý zázrak." Řekl starý pán.

,,A Richard, kde pracuje? Vím, že zde poměry pro motáky nejsou nikterak skvělé jako ve Švýcarsku?" Ptal se Robrecht.

,,He to by jste se divili, kde soukromé očko Richarda našlo. Rovnou na Cambrigské univerzitě, kam jsem ho chtěl původně poslat. Je profesorem nějakého přírodovědného oboru. Hlavní hlava hned po vedoucím katedry. Zmijozelovi bačkory, já málem z toho měl srdeční slabost, když mi to soukromé očko říkalo." Řekl starý pán.

,,Merlinovi oči, já mám staršího bratra, který je profesor na vysoké škole a rovnou mýtická Cambrigre?" Ptal se Robrecht.

,,Ano, ten to dotáhl daleko, na rozdíl od Rudolfuse a Rastabána a věř mi, že z těch třech, ačkoliv není kouzelník jsem na něho náležitě pyšný. U mne vzdělání bylo vždy prvořadá záležitost a tvým bratrům natož tobě jsem nedovolil mít špatné známky a flákání Robe." Řekl starý pán.

,,No to u toho Richarda vidím, a co ten Neville?" Ptal se na synovce Robrecht.

,,Jistě jsi sledoval kouzelnické zprávy a všiml sis opakujících se jmén Bradavické armády a přátel pana Harryho Pottera, z velice staré kouzelnické rodiny Potteru?" Ptal se starý pán.

,,Ano otče." Řekl Robrecht.

,,A také jistě všiml jména Neville Longbotom, velitele studentské armády, jenž uchránila Bradavickou školu a je nositel Merlinova řádu první třídy?" Ptal se starý pán.

,,Ano, jistě potomek rodu Longbottomu, ale divné, že se píše s jenom s jedním T." Řekl Robrecht.

,,Kde že Longbottom, to jenom jeden Longbottom učinil dobrý skutek a učinil ho svým synem. Však Violetta nechala unést mladou ženu toho Longbottoma a ten Neville Longbotom je Richarda nejstarší syn. A píše sám s jedním T? Ten zlý skutek stará máter Longbottomovic rodiny zjistila a jeho vydědila." Řekl starý pán.

,,On je můj synovec, zrovna ten. Tak to se mohu jít zahrabat, já proti svému synovci úplné hovínko skvořejše, prosím drahý otče. Takto maličký." Řekl a ukázal na špici kávové lžičky.

,,Wau, to má malá Edith velice známého bratrance." Řekla s chichotem Anke.

,,Víš Anke co já ne?" Ptal se Robrecht.

,,No když si to beru kolem a kolem z toho, co bylo různých časopisech pro čarodějky, tak ten Neville je velice pohledný mladý muž jako jsi ty krabíku, ale je singl. Tím pádem je na prvním místě v řebříčku svobodných mladých nezadaných kouzelníků kouzelnické Velké Británie, podle toho časopisu Měsíčník Mladé čarodějky z minulého čtvrtka. Ale kolují o něm drby, že provozoval nezávaznou trojku, vyžívá se v sadomasu při sexu, ale což je pravda, tak má malou dcerku jménem Veronica, kterou s pomocí přátel vychovává. Ne, já nejsem jenom teta, ale v 27 letech také prateta, u Merlinových bačkor." Řekla Anke.

,,Cože?! Vypadla Robrechtovi lžička z ruku.

,,No s tou Veronicou je to pravda synu. Já bych nečekal ani náhodou, že kdy se dožiji, ale Merline žel ve svých 71 letech jsem pradědek." Řekl starý pán a zachmuřil se.

,,Asi se optám očka, jestli některé ty drby jsou pravdivé či jsou to jenom drby. Takový mladý muž by neměl mít tak pestrou drbavou ohledně svého gusta v sexuálním styku." Řekl starý pán.

,,A maminka té mé praneteře Veronici, je kdo?" Ptal se Robrecht a slovo praneteř mu nechtělo lézt přes jazyk.

,,Slečna rodu Greengrás, nějaká Daphné, ale pozor krabíku." Řekla a varovně zvedla prst Anke.

,,Sedí v Azkabánu, že k tomu toho Nevilla donutila pod Imperiem a tu malou nechala po porodu odložit do Zakázaného lesa poblíž Bradavické školy a chtěla to podstrčit jako zločin tomu přeběhlíkovy Dracu Malfoyovi. Myslím, že tady pan Roderick to určí jako tu vaší zákeřnou rodinou kletbu." Řekla Anke.

,,Hrozné, ale pravdivé též. Jak mohli Greengrásovi něco takového vychovat, je mi záhadou, ale svědčí to o psychických neduzích až příliš čistokrevných rodin, proto jsem rád, že Anke je jako byla má Gerla, mudlorozená čarodějka." Řekl starý pán.

,,Tak z toho je mi na blití, jaké životy mí příbuzní vedli. Však Richarda a Nevilla bych rád poznal. Rád bych poznal je osobně. Teď po smrti mé maminky mám o to víc chuť poznat tu tvojí stranu otče. Ať je jakákoliv." Řekl Robrecht.

,,Dobrá, já zkusím na tvé přání kontaktovat nejprve Richarda a smluvit návštěvu u Rudolfuse. A podle toho jak oni budou reagovat tak zkusím kontaktovat u Merlinových pantoflí i toho Nevilla. Sice z počátku se mi do té tvé rodinné genealogie na oko, nechtělo, ale teď když jsem se dozvěděl, že mám tři vnuky a pravnučku, tak je chci poznat. Edith mi rozehřála po Gerlině odchodu srdíčko a přispěla k chutí do života a já bych rád poznal i nejmladší generaci." Řekl starý pán a vzal si od snachy na koleno svojí vnučku a vytáhl z kapsy svého cestovního kabátu chrastítko.

,,Edith vrátila nám všem úsměv na tvář otče." Řekl Robrecht.

,,Jo malé děti mají tento dar." Usmál se starý pán jménem Roderick Lestrangre.

Zveřejněno 30.11.2019