Kapitola 2 - Pod drobnohledem

Severus Snape mlčky pozoroval ze svého portrétu dění ve společenské místnosti Zmijozelu. Jo dnes tu bylo živo na poměry Zmijozelské koleje. Bylo desátého října a byli hned dvě kulturní události a to Famprálový zápas a první vycházky školního roku do Prasinek vyšších ročníku. Famrpál zase tolik nebral, jelikož to byl zápas mezi Mrzimorem a Hagvaspárem, ale pár lidí se šlo podívat, aby zhodnotilo šance Zmijozelského týmu proti těmto dvěma týmům. Tomu zápasu dělal rozhodčí Draco, který se vrátil z churavění z té podivné chřipky, co jeho a pár dalších hlavně účastníků zájezdu na té jachtě, jak se dozvěděl, zkosila tak, že museli si pár dní pobýt v nemocnici a mudlovské k tomu. Co se týče Zmijozelu tak ten čekal první zápas 16. října, tedy za šest dní a byl podškrtnut zeleně v kalendáři ve společenské místnosti. Severusi se však ten kalendář ani trochu nelíbil, byli totiž na něm motorky!

Nějaký druhák ho tam dal hned na začátku roku a nikdo mu na to překvapení neřekl.

Dnes však měl jiný zájem, který ho zavedl do tohoto portrétu. Byl nemile překvapen, když mezi zelenými kravatami Zmijozelu se vloudila jedna nachově rudá, nebetyčně drzá a vševědoucí jménem Grangerová!

Přestávalo se mu líbit, jak často jí tu vidí. Za tento rok, který ani pořádně nezačal, jí tu viděl po osmé!

A zas v té samé skupince, kterou už sám za sebe Severus Snape nazval babský club Bradavic, Grangerová, Bulstrodová, Daveisová a Rucornová. To už se slečna Grangerová nebaví se slečnou Weasleyovou nebo například Spirkovou a Roppovou nebo co?

Sice věděl o případu slečny Rucornový a považoval to za do nebe volající blbost, ale on už tu nerozhodoval místo jeho vlastně předchůdce i nástupce Horácio Křiklan, ten starý ananas milující pavouk nebo jak ho kdysi nazval Regulus Black mrož. Ten povoloval také kde co. Například navštěvování sourozenců v jiných kolejích, nebo že žáci starších 18 let mohli přes noc zůstat v Prasinkách. A Minerva mu to ještě povolila, nehledě, že to povolila všem kolejím, jakmile to Horácio Křiklan uvedl do provozu u Zmijozelu. Za chvíli bude z Bradavic holubník, jestli to tak půjde dál.

A tato skupinka byla vrchol!

Byli odklopené knížkami a časopisy ještě k tomu je učila Grangerová háčkovat a něco čemu říkala paličkování či vytváření krajek. Křiklan jim povolil zabrat jeho starý kabinet a oni tam dělali různé pokusy s textilem! Severus Snape by to rád zakázal, ale nemohl. Nemohl ani zasáhnout ani proti Longbotomovi a jeho pravidlům v Bylinkářství nebo proti revoluci ve Zmijozelu ohledně dívek, ve které určitě měl prsty Draco zrovna ze všech. Takže mohl přihlížet tak jedině divočině, ve kterou se Zmijozel proměnil. Severuse Snapa to dohánělo k šílenosti!

Harry Potter seděl na lavičce v Makové ulici a čekal, kdy se objeví jeho velectěný trochu nepravý bláznivý bratranec.

Jo dnes měla být ta jeho slavná schůzka s Rucornovou u čerta a Harry slíbil, že ho vezme do Prasinek. K Dudleyho ulevě raději zvolil Záchranný autobus, jelikož Dudley neměl tak odolný žaludek na přemisťování. Když poprvé díky té poště po nějakém tom roce a něco Dudleyho spatřil, málem ho nepoznal nebýt hlasu. Rozhodně zhubl, ještě trohu se vytáhl, rozhodně asi musel být teď vyšší než jeho otec, ostříhal se na skoro vojenského ježka a přibral to tetování na krku v podobě býka. A tím výčet nekončil. Hlavně tím u koho u Merlinovi hvězdy Dudley bydlel. Harry si myslel, že má vidiny! Ten Dudleyho nový no spíše staronový kámoš (Dudley říkal doučko) Poll Edwordr byl začínající student matematiky na Redingu, který si měl malou účetní firmičku jako pomocník jistého finančního poradce a byl a gay. Za přítele ten Poll z kterým bydlel, našel Harry svého bývalého kapitána famrpálového týmu Olivera Wodda. Bylo to pro Harryho zase jednou radostné shledání, protože poté co Oliver zmizel od Munga na vozejčku, o něm Harry vůbec neslyšel.

Svět byl dopopravdy malý jak kulička hrabákova hovna, když se takové náhody sejdou. Dudley vlastně dost vděčil teď těm dvěma, nehledě té střechy nad hlavou a pracovního místa, které přes Polla a Olivera sehnal. Vlastně měl Dudley dvě práce a ne jednu, ale to druhé byla spíše výpomocná ruka přes známe, které si udělal přes Olivera u jeho kamarádů vozejčkářů. Harry byl rád, že jak si se Oliver se svým hendikepem naučil žít a není tak depresivní jako ho viděl u Munga. Co matematika a láska všechno nedokáže. Však teď žil Oliver úplně jinak. Nebyl už závodní hráč famrpálu u Londýnských lvů, ale znovu student a přitom ještě vydělával si na vlastní obživu a to obojí v mudlovském světě. Harry měl až velkou skepsi ohledně toho jak žijí postižení kouzelnici v kouzelnickém světě Velké Británie. Pamda s Parvati se raději vrátili do Indie a Justin dělá raději mimo kouzelnický svět taký s tou jednou rukou. Oliver si našel, něco ho bavilo a nebylo kouzelné a kupodivu to byla matematika a ekonomie. Společně s Pollem pracovali jako malá firmička, co dělala finanční poradenství pro malé a střední firmy. Jo a tam se také našli, no seznámili.

A nebýt toho, tak by ani nenatrefily na Dudleyho. Ne Dudley tam nevnikl, aby kradl, ale spíše jim usnul u zadního vchodu, když hledal Polla jako bývalého spolužáka. Pěkný dáreček ten Dudley, hlavně, že už je teď trochu srovnaný do latě, což Harry moc děkoval té náhodě s Abigeil Rucornovou a pitomosti Draca a Hermiony, kteří Dudleyho do té studené vody dospělého života hodili a jen plav.

Dudley do té doby byl velice nesamostatný tvor, kterému dávali rodiče vše pod nos, jako by mu bylo deset let. Takto pracoval v jako skladník ve velkoobchodě s kuchyňskými a gastronomickými potřebami jako například pánve, hrnce a tak podobně a mimo toho jako kurýr rozvážel o víkendu obědy starým nemohoucím nebo hendikepovaných lide, kteří to nezvládali sami. Tedy žádný špatný job mínil Harry. Sice mu Harry nabídl, že by mohl u něho a ostatních na chvíli bydlet, než si něco najde, ale Dudley kvůli dopravní dostupnosti na jeho pracoviště odmítl a raději ještě chvíli zůstane u Polla s Oliverem.

A dnes byl Dudleyho garde při té schůzce s tou jeho těhulkou s tím jeho výpěstkem. Naštěstí sám se měl sejít v Prasinkách s Ginny, takže to nebylo jenom kvůli Dudleymu tento výlet. I když na těhulce zatím nic zvláštního vidět není a ještě nějaký čásek nebude, jak se od Hermiony dozvěděl, tak ehm ta Abigeil je na konci třetího měsíce. Měl také dopis od Hermiony pro Dudleyho, kde se mu omlouvala za to, co se stalo. Jo další od Malfoye. Harry si připadal jako jejich soví pošta. Copak by je zabilo mu to předat osobně! Sice je fajn, že kouzelnici se omlouvají muddlovi, děsná prča, ale dopis je trochu neosobní pro omluvu.

,,Čau Harry, doufám, že kvůli mne zde tak dlouho netvrdneš." Ozval se hlas z dáli. Harry se za ním otočil a kolem něho projel Dudley na starším horském kole a hned za ním zastavil a slezl z něho.

,,Ani ne." Odpověděl Harry.

,,Počkej chvilku, já jenom odnesu kolo do bytu a hned jsem zpátky." Řekl Dudley a popadl kolo za rám a už pospíchal do činžáku.

Harry se zvedl z lavičky a pořádně se protáhl. Dneska byl celý přesezený a pořádně upsaný. Měl za sebou kolotoč přednášek, kde psali s Ronem, jenom se od nich prášilo. A to bez přestávek 8 hodin s přestávkami skoro deset a to už od sedmé ranní. Ron si stěžoval, že mu z toho upadne ruka. Naštěstí víkend mají až na sobotní odpoledne volný. Sobotu odpoledne slíbili Georgi, že vezmou za něho to předání materiálu od dodavatelů, když on má nějaký naplánovaný výlet s tím sdružením Stonožka. Harry a Ron se chtěli stejně podívat, jak George pokročil s tou úpravou bytu nad obchodem, takže tohle byla skvělá příležitost se podívat tam, aniž by jim George stál za zády. Jo a ta odměna dvou galeonů pro každého také stála za to.

,,Tak a můžeme cestovat po tvém." Řekl příchozí Dudley.

,,Dobrá." Uchechtl se Harrym, když se podíval na Dudleyho.

Tohle nebyl už Dudloušek tety Petunie, co nosil svetříky s bambulkami a kalhotky oxfordského typu a kabát alá strýc Vernon. Ne Dudley tu stál podobně jako on ve vyšisovaných džínách, tričku a lehké mikině na zip s kapucí a přesto větrovku. Vše až na džíny v zelené, jako by kvůli Rucornové začal uctívat Zmijozelské barvy.

,,Je to hodně vidět?" Ptala se Abigeil.

,,Hele Abigeil to já tu jsem tlustá proti tobě. Ty máš tak o krapet víc na hrudníku a širší boky, tak hned nešil, že jsi ztloustla a na rozdíl ode mě to nejsou špeky." Řekla Millicent Bulstrodová a protočila oči. Možná měla Abi krapet vystouplejší bříško, ale to pod svetrem a kabátem nebylo vidět. To by se musela Abi svléct do naha, aby to bylo vidět.

,,Já jenom, aby to mí rodiče co nejdéle nevěděli." Řekla Abigeil.

,,Jasně, ale poslyš, tak zlé by to nemělo podle mě být, ne?" Řekla Millicent.

,,Ty je neznáš dostatečně Milli." Řekla Abigeil.

,,No viděla jsem je počítám tak dvakrát či třikrát takže asi ne." Řekla Millicent, ale dodala.

,,Ale ty Abi už jsi podle kouzelnického práva dospělá, takže jestli se o to malé postaráš, tak by ti neměli nic udělat." Mínila Millicent a zahleděla se na cestu do Prasinek, po které šli.

,,To řekni matce, ta je všeho schopná kvůli galeonům a ještě je mladší neteř té ženské co vede odbor pro dohled na mladistvými a kouzelníky a čarodějkami tou Asvellovou, strašná baba." Řekla Abigeil.

,,Jo něco jsem o ní slyšela, ale když k nám přišla, tak jsem nebyla doma a obstaral jí dědek a taťka a když se narodil Moric, tak též. Nemá náhodou v listopadu jít na odpočinek?" Řekla Millicent.

,,Jo to už říkala před 10 let a nešla." Řekla Abigeil.

,,Tak i tak, do června jsi pod křídly McGonagolový jako studentka a ta by té babě klidně usekla prsty i pravítkem. Zatím jsi v suchu Abi." Řekla Millicent.

,,Jo a Křiklan by asi na ní vzal vařečku a udělal jí růžové pozadí nebo rovnou rudý jako u Bletchleyho." Zasmála se Abigeil.

,,Jo profesor Křiklan rovná kluky do latě, jako Morice babička a to rovnou vařečkou. Možná je to lepší než tresty od Snapa." Řekla Millicent.

,,Jo, ale díky, že jsi mi zvedla náladu Milli." Řekla Abigeil.

,,Za málo, když si vzpomenu, jak máma střídala nálady, když čekala Morice, tak ty jsi ještě slabý odvar zatím Abi." Řekla Millicent.

,,A jak se vůbec daří tvému bráškovi? Naposled jsem ho viděla, když mu bylo šest a on měl chudák vytrhané oba přední horní mléčné zuby a vypadal jako pizuzup." Ptala se Abigeil.

,,Jo ten už má všechny mléčňáky venku a už dospělácký zuby, krom šestek,sedmiček a moudráků. Příští rok pojede už do Bradavic a nejvíce se těší na létání na koštěti a bylinkářství. On jak říká babička je venkovní typ, doma ho je nutno držet hůlkou. To se může tedy na to létaní těšit více než já, já to v prváku moc nezvládala, ale Hochová to brala příliš rychle, to když jsem se dívala na Draca, tak ten je trpělivost sama s těmi prcky." Řekla Millicent.

,,A teď jsi Milli odrážečka A týmu Zmijozelského kolejního týmu." Řekla Abigeil.

,,Ale díky Dracově iniciativě rovnosti holek a žen v famrpálu, jinak by měl Bletchley manšaft z penisů." Řekla Millicent.

,,Jako Flint a Draco před ním a buch ví jak dlouho už tomu je…" Abigeil byla přerušena Millicent.

,,Naposled tam byla Amanda Carterová v 88, ale to ještě byl Flint prcek. V 70tých letech však byla fakt dobrá kapitánka Emma Vanitová. No a teď jsme tam já a Astorie." Řekla Millicent.

,,Jo a nezapomeň na Lucindu Talkolotovou. V roce 77, smetla Nebelvír jako dělová koule a Pottera seniora nechala si vybít xicht o hlínu. Křiklan dodnes jí zve na ty jeho vánoční večírky. Teď hraje za Holydejské harpie." Řekla Abigeil.

,,Jo ta je s Jonesovou úžasná." Řekla Millicent.

,,Jo Draco si asi vzpomněl na slavné ženy Zmijozelu ve famrpálu a ucítil, že jenom chlapy v týmu je škodlivé pro ně samotné. Nebo to Astorie nebo to byl nápad samotné McGonagolové a Draco musel poslechnout starou lvici Nebelvíru." Řekla Abigeil.

,, Já myslím, že za tím stálo něco jiného Abi, ale jenom nápad, co si myslí Grangerová, tedy Mia. Sakra stále mi to nejde před jazyk." Řekla Millicent.

,,A co to je Milli, já budu mlčet jako zavřená hrobní jáma." Řekla zvědavě Abigeil.

,,No jak jsme byli na Mii narozkách tak tam byla i paní Malfoyová a ta malá holka jménem Galathea…" Millicent skočila Abigeil do řeči.

,,Ke komu vlastně ta malá patřila, já jenom slyšela její křestní?" Ptala se Abigeil.

,,Ta Galathea je Finnigena mladší sestra, očividně stejný ročník jako Moric." Řekla Millicent.

,,Finnigena! Ale on je přece zrzek a ona blondýnka, skoro by jí považovala spíše za sestřičku Draca, ale má pihy." Řekla Abigeil.

,,Asi je po matce, já jednou otce Finnigena viděla a ten je také zrz." Řekla Millicent.

,,Ale proč Milli se odletaxovala s paní Malfoyovou pryč?"Ptala se Abigeil.

,,Jo to je právě gól Milli, já bych to také díky Mie a Astorii nevěděla. Paní Malfoyová se bude znovu vdávat a podle všeho už příští rok a to právě za staršího Finnigena." Řekla Millicent.

,,Cože!? To jako Finnigen a Draco budou nevlastní bráchové, děláš si prdel Milli?" Ptala se Abigeil.

,,Ne a paní Malfoyová dokonce nosí snubní prstýnek, kdybys pořádně koukala." Řekla Millicent.

,,Merlinovo hovno, tak to je tedy novinka jako hrom. Draco Malfoy tady dostane nevlastní sourozence a hned dva." Řekla Abigeil.

,,Jo a zrovna taková těkavá kombinace, ale snad díky bohu díky té chřipce ti dva vycházejí dobře. Možná ta chřipka přispěla k něčemu dobrému ne." Řekla Millicent.

,,Možná Draco získá trochu té rodinné sounáležitosti, po té bitvě vypadal tak ztraceně, jako pes skončil v útulku a hledá pána a rodinu." Řekla Abigeil.

,,No Abigeil, doufám, že tohle neřekneš mu do očí, ten by tě proklel, pan profesor Malfoy." Uchechtla se Millicent.

,,Takže Moric a ta Galathea, budou příští rok nastupovat do Bradavic?"Ptala se Abigeil.

,,Jo a podle Astorie, je ta Galathea ještě na koštěti v tom věku Harry Potter." Řekla Millicent.

,,Cože?"

,,Je jí deset v prosinci jedenáct a zvládla ovládnout Potterův zatracený Kulový blesk, který je ještě k tomu prototyp podle všeho, udělat na něm dokonalou Wronskýho flintu a shodit Astorii a Draca do kompostu po dvou hodinách učení létání na koštěti s Dracem a Astorii. Abi to by v nedokázal v jedenácti ani Potter." Řekla Millicent.

Abigeil se v úžasu zastavila.

,,To jako fakticky Milli, nebájíš mi tu?" Ptala se Abigeil.

,,Ne to řekla mi Astorie a když jsem se při Mii narozkách na to ptala samotného Draca, tak bohužel mu to celý odkýval, ačkoliv se tvářil nadmíru kysele. Jistě ten pád do kompostu byl pro něho ponižující. Abi dobře přece víš, že ani Potter neměl ihned to koště pod kontrolou, ale tu malou poslouchá na slovo. Stejně si Potter raději pořídil Nimbus 2002 a jí ten Kulový blesk přenechal. On to koště nikdy tak nemiloval očividně, on je prostě Nimbusák a basta fidly." Řekla Millicent.

,,Jo mohl by tu firmu zastupovat jako reklama." Řekla Abigeil se smíchem.

,,A teď zapoj všechny mozkové buňky Abi." Řekla Millicent a zvedla prst nahoru, jako by chtěla něco vysvětlovat.

,,Draco, tedy profesor Draco Malfoy, sice neví v jakém týmu ta Galathea bude, ale očividně chce, aby lítala a hrála famrpál a ví, že Blatchlie sice příští rok končí, ale s tím jak fungoval tým Zmijozel doposud tak by se do týmu žádná holka nedostala a tak změní pravidla, aby bylo povinností mít v týmu holky. Tím pádem se té Galathaea otevřou dveře do každého kolejního týmu, ať bude třeba i ve Zmijozelu. Už se totiž nikdo nebude vymlouvat, že je holka a ty nelétají dobře. Asi je asi větší talent než Potter." Řekla Millicent.

,,Tak to má asi svojí budoucí sestřičku doopravdy rád." Řekla Abigeil.

,,Co?"Zeptala se Millicent.

,,No že musí mít tu Galatheu Draco mít rád, jinak by tohle nevymyslel a nebo neschválil. Přece každý starší sourozenec by to udělal přesně naopak, třeba Háper nejprve svojí sestru nechtěl do týmu vůbec pustit a Draco to dělá naopak. Podporuje jí v tom a chce, aby lítala, když jí to baví. Milli on se chová možná víc k ní jako brácha než si uvědomuje. Nevíš, jak často navštěvuje svojí maminku a ta malá bydlí kde u Finnigena nebo na Malfoy Manor?" Ptala se Abigeil.

,,No paní Malfoyová se odstěhovala z Malfoy Manor a bydlí s starším Finnigenem, ale jak často je tam Draco tak to nevím, ale po té chřipce se on a Finnigen mladší tam doléčovali, co já vím. Paní Malfoyová nechtěla, aby zůstal sám na Malfoy Manor a tak tam byl i on a Astorie. To musel být ful hause Abi." Zakřenila se Millicent.

,, Možná to Draca však hřeje u srdce, že má více lidí kolem sebe a není už jedináček. Ono to není být jedináček žádné terno. Sama vím o tom své." Řekla Abigeil.

,,Jo vypadá šťastněji než předtím a více ve své kůži." Řekla Millicent.

,,Ten má najednou kolem sebe lidí habakuk. Baví se s ním i Longbottom, Weasley a Potter, což je skoro zázrak. Jako by těch 7 let nenávisti se rozplynulo jako mlha nad vřesovištěm." Řekla Abigeil.

,,Dobře pro něho. Mě se jeho povaha z dřívějška a ulízané napomádované háro nikdy nelíbilo. Dobře, že to zmizelo." Řekla Millicent.

,,A také to jeho, až to uslyší můj otec. Štvalo mě to, jak to omílá jako kafe mlýnek. Choval se jako desetiletý až do minulého léta nebo spíš nebetyčný vůl." Řekla Abigeil.

,,Kdyby tě tak slyšel profesor Malfoy." Zachechtala se Millicent.

,,Jo nikdo z nás se svým tatínkem neoháněl jako on. Všichni jsme z toho vyrostli už před Bradavicemi. Ale pro Draca Malfoye byl jeho otec jako modla k uctívání a také mu bezmezně věřil, to byla chyba podle mě." Řekla Abigeil.

,,To máš asi pravdu Abi, ale teď už se své modli držet nemůže, natož opírat jako o berli a musí stát na vlastních a Astorie a paní Malfoyová ho dost lisují ohledně jeho chování. Zatím z něho vylisovali toto, ale myslím, že jsou v polovině. Draco Malfoy, pan profesor Malfoy, je jako víno Abi. Hrozny jsou většinou trpké a pro některé nepoživatelné, ale víno z toho vylisované je dobré a lety zraje v mok králů." Řekla Millicent.

,,Takže Draco je jak sklizený vylisovaný hrozen vína? Copak jsme pak mi Milli?"Ptala se Abigeil.

,,Ano a mi jsme pozdní sběr Abi." Řekla Millicent.

,,To beru." Zasmála se Abigeil.

,,Hermi proč tu vlastně sedíme?"Ptal se Lee Jordán a připadal si celý nesvůj, že sedí u Tří košťat u stolu s Hermionou a popíjí horkou čokoládu. Měl totiž jiné plány s Hermionou.

,,Jako kontrola Lee, jako kontrola. Já zas tak tolik bratranci Harryho nevěřím a nechci, aby uděl Abigeil zle." Řekla Hermiona a upila vlastní čokolády.

,,A jak víš, kam si sednou Hermi?"Ptal se Lee.

,,Podplatila jsem Rosemertu, dá jim tamten stůl pro dva kde je vázička s žlutou růží." Pokynula hlavou tím směrem Hermiona.

Lee zahleděl na svou přítelkyni překvapeně. To bylo od Hermiony podle.

,,Čím jsi prosím tě Rosemertu podplatila?"Ptal se Lee.

,,Harryho trenkami v dárkovém balení." Řekla Hermiona.

,,Čím že?"Ptal se Lee a snažil se vstřebat nutkání se smát.

,,Rosmerta je trochu trhlý fanoušek Harryho jako kouzelnického hrdiny a tak jsem jí dala Harryho trenky, které měl během bitvy o Bradavice, stejně byli na vyhození. Ginny mu jistě koupí nové. Pozor velký mudla a Harry zrovna přišli. Skrč se Lee." Řekla Hermiona a chytla Leeho za vlasy a skrčila ho na její klín.

Ten si musel přestavit Percyho v dámských plavkách nebo Arguse Filche ve sprše, aby se nesmál. Trenky Harryho Pottera se staly úplatkem! Och ta zlá Hermiona Grangerová. Na druhou stranu tuhle Hermi měl rád, vzrušovala ho svými nápady.

,,Víte jste strašlivě nenápadní." Řekl ženský hlas za nimi.

Stála tam Ginny Weasleyová.

,,Ginny co ty děláš, já myslela, že se s Harrym sejdete u Prasečím rypáku?" Řekla Hermiona.

,,Změna názoru Hermi, mám tady dostaveníčko s mým slavným hrdinou a mám pro něho dárek v podobě méně slavným trenek." Řekla Ginny a pozvedla taštičku s potiskem košťátek.

Lee snad dokonce slyšel křupat svoje žebra, jak se snažil nesmát. Musel použít nahou George tetičku Muriel, aby se uklidnil.

,,Teď už zbývá jenom Abi. Ginny ty odstraň Harryho z okolí jeho bratrance, aby tu neseděl jako komár na nose opilce." Řekla Hermiona.

,,Jasně kontrolko, Potter bude stejně raději u Alberthofa, tady je to moc na něho lidí. Tak přejme tomu malému, aby se vše vyvinulo správným směrem. Jak ten program se vlastně jmenuje Hermi, já bych měla pár příhodných jmen." Řekla Ginny.

,,Vhodný hrnec Ginny, vhodný hrnec pro naší Abi." Řekla Hermiona.

,,Hezký naštěstí to není nočník jako George. Tak já jdu zaměstnat garde pána a už je to na tobě a Rosemertě Hermi." Řekla Ginny a nasadila kočičí krok směr Harryho Pottera.

,,Hermi on tohle je plán? Copak jsem pak já?"Ptal se Lee.

,,Ty Lee, zlatíčko, jsi moje zástěrka, aby nebylo divný, že tu jsem." Řekla Hermiona a slétla na něho jako sup.

Jo tuhle holku prostě musí člověk milovat, pomyslel se mezi žhavými polibky Lee blaženě.

Dudley byl příšerně nervozní jako nikdy v životě. Vše do té doby bylo směšně jednoduché, ale toto ne. Až do chvíle před 25 dny jak počítal dny si připadal jako dítě. Stále za ním stála buď máma nebo otec, ale teď tu nebyl nikdo z nich. Za matkou sice v nemocnici byl, ale ona spala a on neměl chuť ani o tom mluvit, jelikož si připadal jako příčina jejího stavu a otci neozval a ani on jemu, takže ani s jedním o tomto nemluvil nebo že by věděli, že se chystá do magického světa jeho bratrance konkrétně do jisté vesničky u té Bradavické školy s jménem Prasinky. Který kretén to jméno proboha vymyslel, pomyslel si Dudley, když to slyšel poprvé. Sám byl rozčísnutý na dvě poloviny, která jedna by nejraději utekla, ale druhá chtěla věci narovnat a konečně být jednou tím, co udělá něco pořádně a správně. A ta kupodivu měla více síly, potom co otec udělal jeho matce. Ten den ani najednou nechtěl být Dursley a přál si být někdo jiný. Poté přišla chvíle, kdy se od paní Figgové dozvěděl o jejich rozvodu a málem by ho u jejích dveřích kleplo. Byl to jako hrom, co do něho uhodil. Rozhodl se za žádným z rodičů stát, ať si to vyřeší sami, protože on by nerad ještě více škodil, sám si musí uspořádat jeho život, který byl jak na ruském kole v tuto chvíli. Byl za pomoc Polla, Olivera a jeho bratrance Harryho neskutečně vděčný a nejraději by toho Draca Malfoye zmlátil do kuličky a tu Hermionu Grangerovou nejraději zažaloval za křivé nařčení, že je násilník. On možná byl trochu do jisté doby kretén, ale nikdy by neublížil lidem bez důvodu. Sice Harry o něm měl dost špatné mínění, ale on si nikdy jeho otcem nezadá. Jo ten možná byl násilník trochu alkoholik, ale ne jeho osoba, nehledě, že od doby té osudné noci se alkoholu ani nedotkl, až na jednu výjimku. Asi celá věc, ho přesvědčila o škodlivosti chlastu. Otec mu sice jako vždy nabízel k večeři nebo obědu něco na posilnění, ale on se držel vody, džusu a coly a hodlal se toho držet i dnes.

Teď díky tomu měl docela nadějné vyhlídky, jestli to zase jednou nepohnojí. Promnul si prsty a podíval směr k tomu lokálu, co Harry nazval u Tří košťat. Vypadá to tu normálně, jako v nějaké staroanglické vesničce v podvečer. Matka by asi zlostí pukla, že tu je, ale on je tu kvůli a jedině Abigeil. Podíval se na černou tabuli na prasečích nožičkách s dnešní nabídkou nápojů. Až na Bezinkovou horkou šťávu, Dýňovou šťávu a Máslový ležák vše znal, co tu měli. Ohnivou whisky totiž měl díky Oliverovi s Pollem, co mu to dali, když jim vypověděl, co stalo. Oliver ještě se mu chechtal, když pak zněl jako ženská, jak mu to vypálilo nitro. Poté už si jí fakt nedal. Stejně od Harryho měl směněných svých čtyřicet liber na 5 srpců a víc v tuto chvíli u sebe neměl. Harry mu na jeho dotaz cestou sem vysvětlil kouzelnickou měnu.

Nejmenší byl cvrček, který měl hodnotu 30 pencí, 27 cvrčků dalo jeden srpec, tedy 8 liber a 17 srpců mělo hodnotu jednoho galeonu tedy 138 gaelonů. To byla zároveň měna toho kouzelnického světa. Kouzelníci očividně neznali bankovky, což podle Dudleyho byla škoda. Harry se mu přiznal, že sám moc tuto měnu rád nemá a má mimo toho účet u Bank of England. Harry podle jeho slov měl ještě jeden účet u té kouzelnické Gringotské banky, ale ten zdědil po rodičích, takže si ho nechá. Bylo to příjemné povídání, které uklidnilo Dudleyho pochodující nervy.

S Harry vešli do toho lokálu a hned skoro u dveří se k nim připlachtila očividně bratrance Harryho přítelkyně, jak se ten choval. Zrzka jenom o hlavu menší než bratranec s rošťáckým úsměvem. Harryho tedy s tím, že se po sedmé sejdou venku někam s tou zrzkou, jo Ginny tak se jmenovala, zmizel z lokálu jako průvan.

Obsuhla ho zaboxovala k jednomu stolku pro dva a mínila, že dojde pro jídelní a nápojový lístek. Dudley si tedy sundal bundu a pověsil na podle něho divný věšák. V tom přišla očividně v doprovodu holky, která vypadala jako jedna s těch ruských dam, co vídal Dudley ve starých filmech na které se dívala s oblibou teta Marge. Mohutná postava nemocniční matróny nebo správcové v činžáku a nemastný neslaný obličej, který nebyl skoro nalíčen a kudrnaté tmavé vlasy na kratší sestřih. Však Abigeil vůči ní přímo zářila ve svém žlutém podzimním kabátku s nepromokavého materiálu jako světluška. Dudley se podíval a hledal věšák, ale pak si uvědomil, že on blbec věšel svojí bundu před malou chvílí. To jsou jenom tvoje nervy Dudley, jen klid.

Pomalu k němu s tou ruskou dámou přešla, jako by měla z něho strach. Snad příliš v ní nevzbuzuje strach. On si nic nějak výstředního nevzal, ale jak koukal, tak až na pár starších ročníku tu nic výstředního neviděl. Vstal semkl ruce podél boku a otočil se svojí celou postavou na ní a ruskou dámu.

,,Omluvám se Abigeil Rucornová za mé trestuhodné chování vůči Vám. Mohl bych si i přesto s vámi o samotě u tohoto stolu s vámi mluvit." Řekl a sklopil hlavu. Neměl ani odvahu se jí podívat do očí, když to říkal.

Nejprve si myslel, že nic od ní neslyší, ale pak přece jenom zaslechl tiché ,,okej."

Až pak zvedl hlavu.

,,Millicent mohla by jsi nás nechat o samotě?" Ptala se Abigeil té ruské dámy, co se tedy jmenovala Millicent.

,,Dobrá Abi, ale v případě nouze křič a já přijdu a rozmlátím mu držku a nakopu mu koule, že si už nikdy nezašoustá. Rozumíš mi mudlo!" Hrozila mu ruská dáma Millicent pěstí do obličeje rovnou nepovedeným altem.

Dudley jenom kývl. Sice možná by tu Millicent zvládl jako boxer, ale nebyla žádné tintítko a buch ví co umí z tou její kouzelnickou hůlkou, kterou jistě jako kouzelnice má. Tedy byla protivník, kterého nebylo radno podceňovat. Ruská dáma se klidila od jejich stolu k jednomu z dalších stolů, kde popadla tam zanechaný jídelní lístek hupla na židli jako chlap štamgast ve skotské hospodě.

Chtěl jí pomoci z kabátku, ale ona odmítla a tak pokrčil rameny a sedl si zpátky za stůl. Zase si nervozitou promnul prsty a tak trochu trapně se podíval na ní samotnou. Stála byla štíhlá, že by mohla být baletkou, i když měla sukni výše v pase než minule. Sakra Dudley, co si čekal, že bude mít balon?! Jestli to počítal, tak jsou to tak tři měsíce od toho pokojíku v motelu, kdesi v Redingu a to asi žádná ženská nemá balon. Dudley tolik vědomostí ohledně vědomostí krom toho, co věděl z hodin biologie a jedné sexuální přednášky povinné a trapné pro celý ročník, o těhotenství neměl. Jo trvá devět měsíců, ehm během toho ženské nemají svoje věci a mají různé příznaky jako nevolnost a divné chutě a vše je zakončené porodem dítěte. Poslední slova byla pro něho už těch 25 dní pěkným strašákem, který ho občas nenechával spát a přidávalo mu na nechutenství k jídlu, které měl od doby té soulože díky špatnému svědomí z toho. Ne nebyl nemocný, jak si myslela matka, ale jenom nervní z toho všeho.

,,Tak co jsi se mnou chtěl mluvit." Řekla Abigeil a vytrhla ho jeho myšlenek.

Než stačil cokoliv říct, tak přišla obsluha a ptala, co si přejí. Dudley se spěšně podíval znovu na tabulku s nabídkou a pak na Abigeil.

,,Ehm jednu bezinkovou limonádu a …" Dudley byl Abigeil přerušen.

,,Jeden čaj s cukrem a smetanou prosím." Řekla a podívala se na obsluhu.

Ta pozvedla obočí ale zapsala si to.

,,Ještě něco?"Ptala se.

Dudley zakroutil hlavou a Abigeil též. Obsluha se zakřenila a pak odešla zase za rádoby barový pult, asi jim udělat nápoj co chtěli.

,,Smetana?" Ptal se tiše a trochu překvapeně Dudley. Neznal totiž nikoho, kdo by si dával do čaje smetanu.

,,Poslední dobou se mi dělá špatně z obyčejného mléka a tak ho snažím nahradit a smetana mi chutná lépe než mléko. Zvláště když si tím zaliji kukuříčné lupínky a nasypu na to uvařené nudličky do polívky." Řekla Abigeil a trochu jí zrůžověli jí tváře.

Dudley zamrkal podruhé, ale raději nic neříkal. Slyšel o těhotenských chutích, ale domníval se, že jsou to jenom pověstné okurky. Asi omyl.

,,Tak co jsi mi chtěl Dudley Dursley říci předtím než přišla Rosmerta?"Ptala se Abigeil, ale zase než Dudley se dostal k odpovědi, tak daná Rosmerta jim přinesla objednávku. Dudley si pomyslel, že bude lepší předtím napít, aby mu neskřípal nervozitou hlas. Napil se a pocítil dost divný pocit, jako by měl už to teď ke jeho spokojenosti i Abigeil. S vervou, která mu tak úplně nebyla vlastní spustil.

,,Chtěl jsem pořádně tobě omluvit Abigeil Rucornová. Předtím jsem se před tvým doprovodem neměl ty správná slova na jazyku. Byl jsem blbec, mizera a idiot a mrzí mě, že jsem tě donutil k něčemu, co jsi vůbec nechtěla. No k pohlavnímu styku abych byl konkrétní. Toto chování je neomluvitelné a já to dobře vím. Nevím jak je to ve vašem světě, ale u nás už bych se asi dostal do basy a jsem rád, že jsi žádné takové nepodnikla, i když bych si to asi zasloužil. A také se omlouvám, jestli během té činnosti jsem nějak uhodil nebo tak a že jsi ze měla nějakou bolest. Jsem trochu větších proporcí a ty jsi vůči mě drobná jak vážka. Následně se omlouvám, že jsem tě přivedl do jiného stavu. Nečekám od tebe odpuštění Abigeil Rucornová, ale chci, abys tuto omluvu slyšela z mých úst a ne jenom jí viděla v dopise. To je neslušný a neosobní." Dudley to řekl v tahu, jelikož se neuměl sám sebe zastavit.

Následně si odfrkl a znovu se napil té výborné bezinkové šťávy.

,,Tak rozsáhlou omluvu jsem ani nečekala." Řekla Abigeil a koukala na Dudleyho dost nevěřícně.

Dudley nevěděl jestli má něco na to říct nebo ne a tak raději mlčel.

,,Ale omluvu přijímám v celém rozsahu, abys věděl. Víš když jsem tě viděla v ředitelně, tak jsem měla pocit, že jsem byla jenom jak říká u vás šukací gumová panna na jedno použití." Řekla Abigeil.

,,Ne já jenom neměl prostě ponětí co říct a mí rodiče tam řvali jako na lesy. Sakra vždyť já byl hlavně Piersem a Malcome vyhecován k tomu, abych si to s tebou rozdal konečně se stal chlapem. Já totiž předtím se žádnou nic neměl. Omlouvám se jestli jsem byl jenom panic, co si myslí, že je pán tvorstva, ale měl jsem v sobě čtyři piva a absint a to není fakt dobrá kombinace." Řekl Dudley a strašlivě zrudl až si studem dal hlavu do dlaní.

Abigeil z takovým až krutě upřímným přiznáním nepočítala ani v nejdivočejších snech. Je Potter také tak upřímný o souloži jako jeho bratranec, nebo je Dudley Dursley výjimka, přemýšlela Abigeil.

,,A tví rodiče se umoudřili?" Ptala se tedy.

,,Ne, spíše se pořádně pohádali, následně otec mámu zmlátil a ta musela do nemocnice, stále tam ještě asi je a jeho pak zašili za toto a za to, že ulil ve firmě, kde dělal nějaké prachy. Je mi z mého otce na nic. Jsem rád, že to kouzlo toho chlápka Malfoye fungovalo a oni si to nepamatují na rozdíl ode mě. Zatím u toho nechám, protože bych nevěděl jak to jim vše vysvětlit." Řekl Dudley a spustil ruce na stůl a zapřel se do židle. Raději se znovu napil té limošky, aby se mu ulevilo, alespoň v krku. Chutnala výtečně.

,,Aha." Řekla Abigeil a sama se napila svého čaje.

Dudley pokračoval, protože se mu chtělo najednou mluvit.

,,Oni nesnáší magii a vše co souvisí s Harrym, od doby co chápu trochu svět. Vždycky tomu tak bylo. Bratrance možná v tvém světě mají za hrdinu, ale matka a strýc ho rádi nemají. Já už nějaký čas jejich názor nesdílím snad díky Dádelovy Kopálovi, Hestii Jonesové a Oliverovi Woddovi, ale je jen tak nezměním asi. Podstatě bych nevěděl jak naučit milovat nebo alespoň respektovat."

Dudley měl prostě chuť říct celou pravdu, tak jak to je, že Kvikálkov 4 nebylo zrovna růžové místečko jak pro něho tak bratrance Harryho.

,,No matka Harryho nesnášela z důvodu, že moje teta byla čarodějkou a ona prostě ne. Táta to pokládá za nepřirozené a to co nespadá do normální lidské populace jako homosexuálové, lesbičky, muslimové a další. Klidně řeknu, že můj otec jasný odpůrce menšin všeho druhu." Řekl Dudley.

,,A já myslela, že mí rodiče jsou hrozní, ale ono něco podobného existuje i mudlů, proti nám." Řekla Abigeil.

,,Já rozhodně proti kouzelníkům už delší domu nic nemám. Náhodou máte pozoruhodné a husté schopnosti, ale jak jsem z vyprávění Dádela Kopála pochopil, tak musíte je používat s velkou opatrností, aby jste si neublížili nebo jste někoho nezranili. A také teď bydlím s Oliverem Woddem a jeho přítelem Pollem Edwordem, který je můj bývalý spolužák s mojí sekundy." Řekl Dudley.

,,Řekl jsi Oliver Wodd a jeho přítel, to mám jako chápat, že Wodd, ten Oliver Wodd je na kluky." Řekla Abigeil užasle, že slyší něco o bývalém Nebelvírském kapitánovi.

,,Takže i ty znáš Olivera a ne jenom Harry co, ten musel tedy na vaší škole být asi hodný známý, co?"Ptal se Dudley.

,,Byl kapitán Nebelvírského famrpálového družstva, to je kolej kam chodil i tvůj bratranec víš." Řekla Abigeil.

,,Já vím, něco už mi Oliver řekl. Občas je užvaněný jako holka, ale o něm jsem se fakt nepřišel bavit." Řekl Dudley a pokračoval.

,,Zatím u nich bydlím. Měli totiž volný pokoj navíc, zatím nemám peníze na vlastní. Mám sice něco jako spoření, ale na to budu moct šáhnout, až mi bude příští rok devatenáct. A domů se zatím vracet nehodlám. Stejně to zapečetili policajti , něco jako ti vaši bystrozoři, jestli jsem Olivera pochopil, když mi vysvětlil co to Harry teď studuje." Řekl Dudley.

Následně dodal.

,,Ale vydělávám jako skladník a rozvážím starým lidem obědy. Rozhodně nechci někomu ležet v penězích a Poll a Oliver by mě to asi dlouho nenechali stejně dělat. Oba jsou dost ďáblové s tím jejich finančním poradenstvím." Řekl Dudley.

,,No máš se rozhodně lépe než já. Nejraději bych to mimčo co nejdéle utajila před mými rodiči a hlavně matkou. Ona je z starého těsta, že by měla být nevěsta panna a ostýchavá a podléhat manželi a držet hubu a krok s ním jako slepice. Snažím se vytáhnout z mého studentského konta co nejvíce peněz než na to přijdou a uzavřou mi přístup a vydědí mě. Otec si zakládá na krevní čistotě, ačkoliv je to po tom v našem světě stalo dost už velká historie. Opovrhují mudly a tohle bude pro ně velké zklamání. Stejně to dostane určitě mé mění sestřenice Hortenzie, co se bude vdávat za toho osla Flinta, aby byla zachována čistá krev. Taková pitomost, vždyť to degraduje kouzelnickou společnost na motáky." Řekla Abigeil.

,,Co je moták?"Ptal se Dudley.

,,Ehm člověk bez kouzelnického nadání, co se narodí rodičům, co jsou kouzelníci. Občas se to stává. Pro některé rodiny velká potupa Dudley. Mohu ti říkat Dudley ne?"Ptala se Abigeil.

,,Ale jistě, ale jestli ti budu moct říkat Abigeil. Nevím jestli vůbec ode mě víc jak omluvu chceš, ale rád bych ti jakkoliv pomohl." Řekl Dudley a pokračoval.

,,Klidně ti pomůžu ty peníze přesunout. Harry říkal, že spousta mladých kouzeníků používá krom té kouzelnické banky i ty nekouzelnické. Prej je to snad i dokonce lepší. Nedokážu posoudit, ale libri proti těm galeonům mají výhodu a to, že mají i bankovky a větší nominální hodnoty než galeon. Ono tahat pořád kovové prachy musí být pořádně těžký. To vše se dá zvládnout Abigeil. " Řekl Dudley.

Abigeil byla tím optimistickým přístupem dojatá a nadšená zároveň. On jí nechce nechat ve štychu a chce jí pomoci. Až se jí začali koulet po tváři slzy. Rychle si je utřela, aby nevystartovala náhodou Milliccent na Dudleyho. Musela si v duchu říct ,,Rucornová nebul jako malá holka, když je konečně k tobě milí a není to holka."

,,To bych byla ráda, kdybys mi pomohl." Řekla a usmála se.

Dudley se rozsvítil jako sluníčko přitom úsměvu.

,,To jsem také rád, doufal jsem, že budu nějak moci pomoci a alespoň krapet. Mám také něco jako dětské konto, ale jak jsem řekl k tomu budu mít přístup, až mi bude 19 let. Tam nějaké peníze také mám. Nechci, ale jenom pomáhat penězi víš, nechci být jenom vyplněná kolonka u toho miminka v rodném listě. Chci o mě vědělo, no jestli bych ho mohl občas vidět a ehm i tebe Abigeil." Řekl Dudley a rudly mu tváře.

Abigeil Rucornová růžověla jako pivoňka. On jí nechce nechat samotnou a chce vidět jak to malé tak jí. To byl jako nějaký románospis co četla její babička, když byla živa. Raději se napila svého čaje, aby jí zase nebylo do breku. Ty její teď občas nadbytečné emoce zničí.

,,To bych moc ráda. Já myslela, že zůstanu sama jako nějaké závadné zboží na ocet s tím malým sama." Řekla Abigeil.

,,Copak jsme v v minulém století?"Ptal se Dudley.

Abigeil zakroutila hlavou a řekla.

,,Ale mí rodiče se občas tak chovají."

,,Ty na ocet, tak to by mohl rovnou spadnout do octa celý svět. Hec tam či sem, já nešel a nevybral si tě jako první nádheru v řadě u baru. Zářila si mi do očí jako Večerka do očí Abigeil."

Abigeil překvapeně mírně otevřela ústa, ale Dudley pokračoval.

,,A teď mi v tom kabátku záříš jako světluška na velkém mraveništi …"

Dudley se odmlčel a zvedl se ze židle a překlonil se k ní a pošeptal jí do ucha.

,,Nemohu tě dostat z hlavy Abigeil."

Abigeil byla jako paralyzovaná. Na židli se napřímila jako hřebík a určitě byla ve tvářích rudá jak višeň, že určitě Millicent už startovala na odvetný útok.

Její emoce v této chvíli převálcovali její rozum a úsudek a chytla Dudleyho za jeho hlavu a začala ho v předklonu ze židle divoce líbat, že určitě na sebe pozvedla pozornost celého lokálu.

,,Já si příští týden nebudu sladit z nich kávu z těch dvou." Řekl Lee dopil svojí čokoládou na tou muckárnou o pár metrů dál.

,,A já se bála zbytečně. Abi nakonec možná bude i šťastná jako ta světluška. Možná to malé bude mít dobrého tatínka, pokud to ten Dudley nezkoní." Řekla Hermiona.

,,Jo Hermi, ty jsi také vydřiduch, dát tam ultra dlouhé uši od George, abychom mohli poslouchat. Připadám si, jako když jsme byli v kině na tom Království nebeském společně. Také strašný doják." Řekl Lee.

,,Buď trochu romantik Lee. Zrovna Abigeil si to zaslouží ze všeho nejvíc." Řekla Hermiona.

,,Jak mohl hned na poprvé zbouchnout holku, při prvním tahu dát gól, ten pitomec na konec." Řekl Lee.

,,Čert ví Lee, ty snad na Dudleyho žárlíš?" Ptala se Hermiona.

V Lee Jordánovi hrklo.

,,Ne, proboha Hermi. Nemáš ani tucha, že představa nějakého mrněte zatím nelákala a nepřitahuje. Doufám, že tím směrem nemáš žádné bludné myšlenky, kočičko. Mám tě sice moc rád Hermi, ale být tátou mě zatím neláká. Připadám si moc mladý na to. Je mi 20 no v únoru 21." Řekl nervozně Lee a ošíval se na židli.

,,Já také zatím nemám bát maminkou, zatím chci být dobrou kmotřičkou pro Verunku. Tak mi z toho nedivoč tu Lee." Řekla Hermiona.

Le si znatelně oddechl. Žensky a děti byli vždy velmi ožehavé a pro něho futuristické téma.

,,A já jsem ráda, že jsem nemusela použít nic drastického. Jenom pár kapek veritaséra do bezinkové štávy pro Harryho bratrance." Řekla usměvavě Hermiona.

,,Tys mu dala veritasérum!" Zapištěl Lee.

,,Ne vše jsem nalila do té šťávy na Scily Lee. Něco jsem si nechala. Abigeil by v jejím stavu takovéto lektvary vůbec neměla požívat, mohlo by to pro to malé a jí samotnou v jejím stavu nebezpečné. Však toto jsem nevymyslela já, ale profesor Křiklan. On si Harryho bratrancem jist a tak chtěl vědět pravdu. Musím mu ukázat vzpomínku na toto Lee." Řekla Hermiona.

,,Jo ty takhle Hermi, ty ses spolčila Křikem." Dal ruce přes prsa Lee.

,,On jenom má s smíšenými vztahy špatné zkušenosti z minulosti prej. Možná toto ho přesvědčí o opaku." Řekla Hermiona.

,,Takže jsi VERITARÉSUM dala Rosmertě?"Ptal se Lee. A v duchu si řekl, že hodně dlouho sem nevleze.

,,Jo, aby polévkovou lžíci dala do nápoje Dudley Dursleyho. Proto byla ta úplata tak drahá. Rosmerta se zdráhala." Řekla Hermiona.

Lee nasadil obří úsměv. Kam se hrabe von, to co před ním sedí v něžné skořápce je královna záškodníků a on jí má sám pro sebe. No skoro, ale to je jedno. Připadal si, že vyhrál životní loterii s Hermionou Grangerovou. Ta byla také všeho schopná. Lhát profesorům, vykrást jejich kabinet, poslat je k andělíčkům, porvat se s nimi, otevřeně vzdorovat bulváru, zkorumpovaným politikům, krvelačným vrahům, vlkodlakům a klidně za přátele jít do ohně či vykrást banku. Ta holka fakticky stojí za každý bolavý sval nehledě na nerv či galeon.

Draco šel spokojeně halou Malfoy Manor. Konečně se zase cítil fit a doufal, že hodně dlouho už nemocen nebude. Vůbec po tom netoužil. Vždyť hned v září strávil skoro 14 dní tím, že se zotavoval a marodil. Pro něho fakt nemile začít takto kariéru. Nehledě, že mu nemocniční strava, ať od Munga nebo té mudlovské nemocnice nechutnala a Draco se domníval, že nějaké to kilo shodil, ačkoliv nechtěl. Měl za sebou první zápas jako rozhodčí famrpálové ligy Bradavic, který byl nicméně velice povedený. Hagvaspárští skórovali nad Mrzimorem 250 bodů ku 110. A také až na jeden malým faul to byla čistá hra k úžasu Minervy a těch co šli se podívat z učitelského sboru. Prostě spadnutý a zvednutý camrál mimo hřiště. Tedy i pro Draca bezstarostná hra.

Teď se šel domů umýt a pak povečeřet. Šel kolem galerie předků, kteří většinou pospávali nebo hleděli rádoby vznešeně do prázdna.

,,Stůj Draco!" Ozvalo se v tom.

Draco se zastavil a pohlédl překvapeně do tváře svého otce.

,,Otče já myslel, že portrét nemáš!" Řekl překvapeně Draco.

,,Pffí každý Malfoy ho má synu, ale já ten svůj zastrčil do své pracovny, když se tam po měsících konečně někdo objevil, požádal jsem, aby mě ten skřítek přesunul sem." Řekl Lucius Malfoy.

Draco pokýval hlavou. On do otcovy pracovny ještě nepláchl od jeho smrti, aby byl upřímný a zřídil si vlastní v jeho bývalém pokoji, kde měl nejprve hrací koutek pak učebnu, kde mu dával soukromý učitel hodiny. Bylo to blíže jeho pokoji a Draco byl prostě v jistých věcech lenoch.

,,Jsem udiven, že tu nikoho jsem skoro celý den neviděl, krom skřítku. Sídlo se mi zdá opuštěné synu. To jako tvoje maminka nežije nebo proč jí tu nevidím?"Ptal se Lucius Malfoy.

,,To je na dlouhé vysvětlování tati. Víš ty co, já tě nechám přenést do jídelny a u večeře ti vše vysvětlím, ano?" Řekl Draco.

,,Tati?" Ptal se Lucius Malfoy. Toto slovo naposled slyšel od Draca, když mu bylo deset. Bohužel tenkrát asi měl špatnou náladu a zakázal mu to a namísto ho musel Draco oslovovat otče. Do dnes i po smrti toho rozhodnutí litoval.

,,Doufám otče, že ti to nevadilo, když jsem tě tak oslovil, sorry, ale nedokážu hrát to, že tě nerad vidím a slyším. Ba naopak velmi." Řekl Draco a poškrábal se na zátylku.

,,Ach tak, tak si promluvíme u večeře, jak ty chceš, když jsi tu pánem ty." Řekl Lucius Malfoy a zapřel se do svého malovaného celo čalouněného křesla.

Draco se usmál a zavolal dva skřítky, aby portrét otce přenesli do jídelny a jemu přichystali něco k večeři a šel se sám vysprchovat a převlíct.

Došel do jídelny a sedl ke stolu. Vedle stolu stál na stojanu portrét otce a i jemu skřítkové svojí magií přichystali něco na zub.

,,Kde je tvá maminka Draco snad není mrtvá?"Ptal se Lucius Malfoy znova.

,,Neboj ta přežila společně se mnou, ale tady nebydlí otče víš, ono se od tvé smrti hodně změnilo." Řekl Draco a napil se jablečné šťávy.

,,Ano a co, vidím, že jsi vymaloval a co je to za vynález na oknech?" Ptal se Lucius Malfoy.

,,Žaluzie tati, žaluzie. Pár věcí tu dávám do pořádku. Malfoy Manor se musí posunout kupředu v době. Já tapety nikdy nemiloval." Řekl Draco a začal si krájet rostbeff.

,,Nehledě na to, ty otče skrz všechnu tu prací na Ministerstvu kouzel a obchody jsi zanedbával majetek tobě svěřený už minulými generacemi. Tekly nám tu okapy a záchody. Dokonce i pan Weasley udržuje toto v pořádku otče." Řekl Draco na rovinu.

,,Co si to dovoluješ!" Křikl na něho otec.

,,Zahradní dům byl tak schátralý, že tam žili holuby a myši, do skleníku zatýkalo hned za všech čtyř stran, nehledě na to, že jsme promrhali hromadu galeonu za vytápění, když jsme měli škvíry a díry v oknech a komín nad severním křídlem byl na spadnutí a hnízdili tam čápy. A já to vše musím dát do pořádku, protože chci být hlavně pánem Malfoy Manor, bez toho abych se za něj styděl." Řekl Draco důrazně a pustil se do jídla a chvilku si nevšímal otce, který byl určitě fialový vzteky. Po pár soustech se napil a znovu se podíval na otce.

,,Vychladl si tati?" Ptal se Draco.

,,Ale postavení rodu Malfoy na ministerstvu muselo být zachováno. To snad Draco chápeš." Lamentoval Lucius Malfoy.

Draco protočil obě oči. Fakt jeho otec mohl se rovnou s ministerstvem oženit a bydlet tam. Nebetyčný workoholik byl do něho zažraný víc než Hermiona Grangerová do Historie Bradavické školy.

,,Otče to je v prachu minulosti. Místo na Ministerstvu kouzel už není mé nebo tvé a já nehodlám riskovat svůj krk politikou, tak jak ty. Můj potenciál je jinde a stručně řečeno, otče, já nejsem politik a nikdy nehodlám jím být." Řekl Draco v klidu a zase pustil do jídla.

,,Ale to nejde Draco. Synu Malfoyové byli vždy jméno politické a ovlivňovali Kouzelnický svět." Řekl Lucius Malfoy.

,,Já do politiky nikdy nevstoupím otče, na to můžeš vzít jed a smířit se s tím. A ne, nepřinutíš mě moje rozhodnutí změnit." Řekl Draco.

Lucius Malfoy ve svém obraze byl na pokraji nervového zhroucení.

,,Ale jak chceš vydělávat Draco, vše co jsme vlastnili bylo nějak spojené z ministerstvem kouzel." Řekl Lucius Malfoy.

,,Možná za tvého života ti to říkalo pane otče, ale smrtí toho koho si nazýval pánem se ledacos změnilo. Vše co bylo na tebe napsáno bylo zkonfiskováno na válečné reparace a kompenzace a jenom co jsi přepsal na mne o mých 17ctých narozeninách je moje. Což je desetina našeho mění a toto sídlo." Řekl Draco.

Lucius Malfoy povážlivě ve svém obraze zbledl.

,,Kdo je ministrem, že to dovolil! Prohnaný Weasley?!" Ptal se sevřel područku křesla.

,,Ne Kinsley Pastorek a ten mi řekl osobně, že pro mne jako tvého syna, bude lepší, když nevstoupím do tvých bot." Řekl Draco.

,,Ten černoch?"Ptal se Lucius Malfoy.

,,Ano otče ten černoch. Copak ty máš něco proti černé pleti, rodina Zabiny přece srsti nikdy nebyla ne?" Ptal se Draco.

,,Ne." Zabručel Lucius Malfoy.

,,A já však postavení si buduji po svém. Zaprvé dávám do kupy toto sídlo, dále investuji do výstavby nových kouzelnických domků a jsem člen Bradavického učitelského svoru jako profesor létaní. To mě baví mnohem víc než politika, úřednické kecy a vyhlášky na Ministerstvu kouzel." Řekl Draco a koukal, jak otec otevírá a zavírá hubu jako ryba.

Draco dále jedl než se jeho otec chytl a něco řekl.

,,Profesor na Bradavicích v 18 letech!" Řekl ohromně Lucius Malfoy.

,,Víš ono to vše vzniklo velice podivným způsobem otče. Musím říct, že to že jsi mi zajistil svazek s Astorii byla vůbec ta nejlepší věc, kterou si ve mém životě udělal. Změnila můj život jako živel divoké řeky." Mínil Draco.

Lucius Malfoy vypadal ve svém obraze věru zmateně.

Harry Potter stál před dveřmi do Tří košťat a upíjel z kelímku Svařené víno od Prasečího rypáku. Konečně Alberthof objevil papírové kelímky a nabízel i nápoje sebou.Užil si hezkou hodinku s Ginny a dostal dárek, i když dost obvyklý v podobě trenýrek. Alberthof se mu chechtal, ale to byl hold Alberthof, ten byl z jiného těsta než Albus Brumbál. Teď čekal na Dudleyho jak se domluvily. Bylo to poprvé co dělal něco pro Dudleyho a neměl k tomu výhrady. Dudley ho předtím přesvědčil, že fakt té holce nechce jakkoliv ublížit a dokonce pomoci a nenechat ji na holičkách a zdálo se, že to myslí vážně, což Harry připadalo trochu neuvěřitelné. Bod však pro Dudleyho k dobru. Nehledě na to, tak v nepřítomnosti tety a strýce byl Dudley najednou neuvěřitelně sdílný, až z toho byl Harry překvapený. Ron se mu co se otevřené huby rychlosti mluvy nemohl rovnat. Dudley mlel pantem jako kafe mlýnek na elektriku. A přitom býval zařezaný jak dřevo a padalo z něho tak jedeně, jo, ano, ne a ty vole.

V tom daný člověk vyšel z lokálu ven a tvářil se velice spokojeně jako hovádko boží na hnoji. Harry předtím viděl Dudleyho skleslého dost nervozního jako sáňky v létě na hřbetu kopce u atomové elektrárny.

,,V pořádku Dudley?"Ptal se Harry.

,,V naprostém bratranče, naprostém. Lépe to dopadnout ani nemohlo." Řekl mu Dudley a pro Harryho nepochopitelně se tvářil jako zářící svítilna hned vedle.

,,Dokonce mi dala sebou obrázek ultrazvuku s tím malým." Řekl Dudley a něco lovil v kapse své bundy.

,,Tady ne, ukážeš mi to v autobuse okej." Řekl Harry a chtěl dopít svařák. To však neměl v tu chvíli dělat.

,,Harry bratranče já chci si jí vzít za ženu. Jsou u vás nějaké speciální svatební obřady?"" Ptal Dudley.

Harry se zalkl na svářáku a musel ho vyplivnout na chodník, aby se nezadusil. Podíval se na Dudleyho, jako by mu strašilo na maják.

,,Ehm cože?"Vydal zase přiškrceně Harry a doufal, že se přeslechl.

,,Já si jí vezmu ať je čarodějka nebo ne, ať je od kukoliv. Nezajímá mě co mi na to řeknou rodiče. Nemají u právo mi kecat do života Harry. Ostatně tobě už také ne Harry." Řekl Dudley a koukal na Harryho očí plný odhodlání.

Harry byl z něho makový. Není Dudley nemocný nebo nenalil někdo do něho elixír. To však nemohlo být, protože jinak by zůstal u té Abigeil Rucornový a nechtěl jí opustit. V tom se však otevřeli znova dveře lokálu a vyšla zmiňovaná v doprovodu Millicent Bulstrodové.

,,Tady jsi Dudley. Doufám, že se za 14 dní zase uvidíme zde." Řekla Abigeil Rucornová a dala Dudleymu pusu na tvář, když ten se k ní sklonil. Harry byl celý zmatený a viděl to samé zmatení i v obličeji Millicent Bulstrodové.

,,Zajisté má světluško, měj se co nejlépe a klidně piš. Oliver snad ty sovy pozdrží." Řekl Dudley a také jí dal pusu na tvář.

,,Budu se snažit jí posílat na večer." Řekla na to Abigeil a pak mrkla na vyjevenou Millicent a dala ještě vzdušný polibek Dudleymu a Harrymu řekla čau a odcházela svižným krokem směr Bradavický hrad v doprovodu Millicent Bulstrodové.

Dudley jí ještě zamával a pak se otočil na Harryho s tím strašlivě směšným úsměvem. Harry se musel z toho oklepat jako pes.

,,A to jako myslíš vážně Dudley?"Zeptal se pomalu a zřetelně Harry.

,,Smrtelně bratranče, smrtelně. Sice ne hned, to by asi Abigeil neocenila se vdávat s bříškem a jako studentka, ale pak jo a stoprocentně. Já chci mojí Abigeil se vším všudy. A co chci, toho také docílím. Jenom musím chtít proto něco udělat. Je načase Harry se postavit na vlastní a být konečně chlap ne posera a pitomec. Moc dlouho jsem takto žil ve stínu mým rodičů, ale s tím je šlus. Je mi celkem jedno co mi na to řekne máma a otec." Řekl Dudley a hleděl Harrymu do očí.

Harry z něho musel polknout další větu, protože nezáměrně použil na Dudleyho nitrozpyt a ten to fakticky myslel vážně. Byl z Dudleyho div živí, co to do něho vjelo. Tohle nebyl Dudley, co znal.

,,Ehm, ale fakt s tím raději počkej až se to mrně narodí. Víš on je to závazek v dobrém případě na celý zbytek života." Mínil Harry, aby neudělal Dudley nějakou blbost.

,,Voněla jako meruňka." Řekl Dudley zasněně.

Harry jenom povzdechl. Tak to je konec, ten je v tom až po uši.

,,Víš Harry Abigeil mě požádala, abych jí pomohl peníze s jejího dětského účtu u té vaší banky převést na normální účet. Dokázal by jsi svým jménem přeměnit větší částky těch galeonů na britské libri?" Ptal se ho Dudley.

,,To mám být jako tvá směnárna Dudley. Proč to?"Ptal se Harry.

,,Přesně tak, stejně jako u mých rodičů Abigeil rodiče tento náš vztah asi moc neschválí a Abigeil se bojí, že nic od nich než pohrdání a vydědí, když bude se mnou mudlou. A proto to chce převést, než to její rodiče zjistí a já potřebuji prostředníka kouzelníka, který by pomohl. Nechci do té banky zbytečně hnát Olivera, už tak udělal s Pollem pro mě hodně. Byl by jsi tak ochotný mi pomoci Harry. Já ti to někdy do budoucna oplatím, slibuji." Řekl Dudley.

Harry se zamyslel. No on zrovna nejlepší kamarád teď se skřety fakt není, ale věděl o někom, kdo banky chodí pravidelně a pravidelně mění gaelony v britské libri a nově také sídlí v mudlovském světě skoro více než v kouzelnickém a ještě dalo by se říct má vůči Dudleymu dluh.

,,Hm já moc do Grinngottovi banky teď nechodím, měl jsem jisté neshody z obsluhou na jaře a oni mě tam moc rádi teď nevidí, ale vím o někom, kdo tam chodí pravidelně a ty ho znáš dobře Dudley. Nehledě, že ti dluží." Řekl Harry.

,,He kdo mi může od vás proboha dlužit. Já zas tak často ve styku s kouzelníky Harry nebyl?" Ptal se Dudley.

,,Vzpomínáš si Dudley, jak ti vyrostl jazyk po tom bonbonu?" Zeptal se Harry a nasadil ďábelský úsměv.

Myšlenka Harryho Pottera byla. Já ti dám Georgi Weasley mi říkat Bambi a jiné zhovadilé přezdívky, je čas odplaty za tvoje šprýmy. Budeš platit!

Zveřejněno 31.7.2019

Poznámka od autorky:

Sice mám v popisu povídky napsáno Drama a Humor, ale pro tuto povídku snad vše co je výběru snad krom Westernu. A jak jste viděli i celkem ucházející romance. A romantický Dudley roztomilý brouk, ne?

Vaše elenor