Kapitola 3 – Ach domove můj

Petunie stála v čekárně vazební věznice v Redingu. Před pár dny jí pustily z nemocnice, ale Petunie začala jednat už v nemocnici ohledně její budoucnosti. I když teď to tak nevypadalo, jelikož z nervozity se pokoušela luštit cizí názvy na jejím ovocném nápoji, co si tu koupila v automatu. Byla tu poprvé za život a netušila, že je to tu tak strohé. Šla za přes to vše za Vernonem. Možná by někdo řekl, že se zbláznila, když chce s ním chce mluvit, potom, co jí udělal, ale ona chtěla si ujasnit situaci. Byli už spolu bez mála 21 let, ale tušila, že tento rozhovor bude rozhodující. Bylo jí 42 let, ale cítila se nejmíň o deset let starší a měla za to, že ne jenom ona na tom je vina, ale i život po boku Vernona. Za ty dny kdy jí pustili z nemocnici se usídlila u své přítelkyně z sekundy, kterou náhodou potkala v nemocnici a která se jí ujala. A být u Mellisy bylo jako být v jiném světě. Ne, že by byla kouzelnice, ale její život byl tak odlišný od toho co z domova znala Petunie. Uvědomila si kolik času s Vernonem Dursley ztratila a jak moc se sama změnila a ne zrovna k nejlepšímu. A to co se stalo v nedávné době mezi ní a Vernonem Dursley, tak měl teď do ideálního manžela hodně daleko. Petunie až u Mellisy doma poznala, jak se chová rozumný a zdravý chlap ke své ženě a dětem. Owen, Mellisy manžel, měl sice také své mouchy, ale nic proti Vernovi. Byl to obyčejný pár co se pošťuchoval a sobě sám občas smál, až tím smíchem nakazily Petunii. Mellisa sice také byla doma, ale rozhodně nebyla sama v tom domě jako Petunie. Petunie jí až obdivovala jak se stará o svou tchýni, která byla vážně nemocná a nemohoucí a potřebovala skoro celodenní péči a také měla domácího mazlíčka v podobě papouška, takže v domě byla vždy veselo. A ještě stačila psát kuchařky a s pomocí manžela je vydávat v místním malém nakladatelství. Svým způsobem byla Mellisa soběstačná. Petunie byla uhranutá jak jí v tom všem Owen podporoval a její děti Patricie a Rodney též. A všichni jí v podstatě bez větších řečí přijaly jako hosta a nedělali žádné cavyky. Petunii to bylo trochu z počátku divný. Až pak si všimla, že je to normální v rodinách, která se snaží jednotlivým členům rodinu vyjít vstříc a navzájem se chápat a chápat potřeby druhých. Kéž by toto někdy Vernon udělal. To on vládl domácnosti a ona jenom mu to potupně trpěla, protože nic jiného neznala. Nehledě na to, že začal neúměrně pít v posledních 8 letech podobně jako jeho sestra, což Petunii vadilo. Každý večer do sebe něco lil. Owen, když si to Petunie porovnala, tak bral alkohol jako slavnostní záležitost a ne jako denní rituál. Petunii se to moc líbilo. A to předával i na své děti, že alkohol není všední pití a oni to nesmějí přehánět. Nepovažoval je za vševědoucí a génie a snažil jim jejich chyby vysvětlit, i když Rodneyho občas seřval.

Petunie pochopila, že pochybila ve výchově Dudleyho tak svého synovce Harryho a styděla se za to.

Rozhodla se alespoň částečně napravit svůj zpackaný život. První krok už udělala. Našla si práci. Dost těžké když už skoro 19 let nepracovala tedy od doby, co čekala Dudleyho a on se za velice dramatických okolností narodil. A zase jí pomohla Mellisa. Sehnala jí místo u cateringové společnosti, co pořádala oslavy všeho druhu od dětských po svatební ke smutečním hostinám. Petunie mohla konečně zužitkovat to, co uměla fakticky dobře a to bylo vaření, které se jí povedlo převést i na syna a synovce. Oba totiž i přes protesty Vernona naučila postupně vařit, aby nebyli závislý na ženách a restauracích a hospodách. Petunie se už do své nové práce nezměrně těšila. Další krok byla změna jejího vzhledu, jak jí doporučila už sestřička v nemocnici. Dala zbohem svému omšelému účesu a dala se ostříhat a obarvit do svěží světlé hnědé barvičky. Pryč byla najednou její místy šedivá blond. Dělala z ní tak jedině o čtyřicet starší babu. A tohle měl být krok číslo tři!

,,Petunie Dursleyová, můžete jít." Řekl najednou mladý policista, který tu měl službu a asi byl jenom o málo starší než Dudley.

Zavedl jí ještě do šedivější místnosti, kde u stolu seděl už Vernon Dursley v šedé košili a kalhotách s kšandami. Ruce však měl připoutané ke stolu a tvářil se mrzutě. Petunie si přisedla na židli na druhém konci stolu, ale ruce nechala na její kabelce, kterou měla sebou.

,,Paní, kdyby jste něco chtěla nebo jste chtěla odejít tak zazvoňte na zvonek na dveřích já vám hnedka otevřu. Jinak máte půl hodiny času." Inormoval jí policista a odešel z místnosti a zavřel dveře.

Petunie si byla dobře vědoma, že Vernon krom napadení jí samotné má na kříži ještě několik obvinění z uniku peněz z části firmy jemu svěřené a ne vše je co mu žalobci dávají za vinu je lež. Vernon nebyl žádný anděl se svatozáří už v jejích očích. To pozlátko už definitivně ztratil.

,,Petunie co sis to udělala s vlasy?!" Bylo první co vypadlo z jeho úst na její adresu.

Nic žádná omluva za to co udělal nebo slušný pozdrav, jak by ve skrytu duše Petunie ráda slyšela.

,,Byl čas na změnu Vernone a tak to vypadá, že i u mne." Odpověděla Petunie.

,,Který kreténský živel tě k tomu navedl. Tohle nejsi ty." Řekl jí na to Vernon.

,,Žádný živel Vernone, ale můj pohled v zrcadle nemocnice. Rozhodla jsem se sama z vlastní vůle." Řekla Petunie, ale tušila, že jí to Vernon nevezme dobře.

,,Ne, ne, ne to by má Petunie neudělala. Za to může Potter a ta kouzelnická chamraď, co nám leze do baráku. Až já dostanu toho kluka dostanu mezi prsty…" Přitom Vernon sevřel ruce ve želískách jako by chtěl zabít slepici. Petunie toho měla dost. Raději ho přerušila, protože Vernon nabíral na zvukové intenzitě. Práskla svojí kabelkou o stůl a v duchu doufala, že nerozbila uvnitř ukryté zrcátko a kalkulačku.

,,Teď mě poslouchej Vernone Colonele Dursley. Čekala jsem totiž od tebe omluvu za naražená žebra a monokl nehledě za ostřes mozku, který jsi mi způsobil, ale jak vidím, tak ty jsi zaslepený zlostí na mého synovce. Mám toho už po krk Vernone. Přestaň svalovat vinu na všechny tvoje nezdary a pitomosti na mojí část rodiny. Když jsi si mě bral tak jsi o tom věděl a já myslela, že máš pro to pochopení, když už to nemiluješ, ale ne, ty v tom, co nezapadá do tvého dokonalého vyšperkovaného světa, kde ty jsi králem tvorstva, považuješ za hodno smrti a zatracení. Víš ty co jsi Vernone Dursley?! To ty jsi ten nenormální člověk hoden zatracení a opovrhování, když nemůžeš přijmout ten fakt, že takový lidé jako byla sestra Lily, její manžel James nebo můj bývalý soused Severus a jeho matka nehledě na mého synovce Harryho existují a žijí nebo žili mezi námi. To samé platí pro gaye, lesbičky a další komunity, co ti nejsou po chuti rasisto. Jenom, že je budeme odsuzovat svět nezměníme. A jestli tohle nechápeš, tak máš mozek menší než ten holuba na okapní římse a já se na toto téma už nechci dále bavit!" Řekla výhružně Petunie a přitom bubnovala prsty do své kabelky v rytmu válečného pochodu.

,,Co si to dovoluješ!" Křikl na ní Vernon div na neplivl jeden s těch svých flusanců.

,,Ano dovoluji si, a to poprvé za dobu našeho manželství ti říct, že se chováš Vernone jako idiot s iq houpacího koně!"

,,Mlč Petunie, tohle nejsi ty.." Dál se Vernon Dursley nedostal.

,,Ano jsem to já drahý manželi. Jenom se probudila ze sna o dokonalém manželství. Byla jsem jenom tvoje manželka, která má ukazovat se jako reklama na Britský sen, ale jinak jsi mě držel dál od mých přátel, rodiny a lil si do našeho Dudleyho hovadiny a ubližoval si Harrymu, když byl s námi a já hloupá jsem ti to vše trpěla. Nehodlám mlčet nebo skrývat, že Kvikálkov potažmo Zobí čtyři byla místo perfektní rodiny. Zítra nebo pozítří ti přijdou od mého právníka rozvodové papíry. Buď rád, že ohledně tvých násilnických sklonů se nepřidá můj synovec s žalobu na týrání v dětském věku. Měl by na to celé britské právo. Sbohem Vernone Dursley, uvidíme se u soudu. Já s tebou končím!" Řekla Petunie a v očích se jí zaleskla slza, když sundávala snubák. Ten předhodila Vernovi a odešla ke zvonku, aby mohla pryč. Policista jí otevřel skoro ihned. Vernon když se na malý okamžik otočila hleděl jako lekla ryba.

Tak úkol číslo tři splněn, pomyslela si Petunie, když vyšla z vazební věznice.

Narcissa Malfoyová, zatím, hleděla na obraz svého zesnulého manžela a v duchu si říkala, že jí hlupačku nenapadlo ten portrét hledat v jeho pracovně, když to považoval za jeho výsostné místo.

,,Hezký večer přeji Narcisso." Uvítal jí jeho hlas. Přesto něco bylo jinak. Lucius se tvářil zklamaně a zlomeně.

,,Tobě také Luciusi, že mě nenapadlo dřív, že tvůj portrét bude v tvé pracovně, když jsi tam trávil tolika času." Řekla Narcissa.

,,Asi jsem neměl." Řekl jako by mimo Lucius a sklonil hlavu a opřel si jí o ruku. Z pohledu Narcissi netypické gesto.

,,Co tím míníš?"Ptala se Narcissa.

,,Vše co se stalo Narcisso, vše co mi proklouzlo mezi prsty nehledě na to, že jsem už pod zemí a jenom tady namalovaný. Včera večer jsem dostal od našeho syna takovou sodu, že naposled jsem si takto připadal, když měl v šestnácti seřval otec za to, že jsem spadl z koně a toho koně jsem vážně poranil a on musel být utracen." Řekl Lucius a zapřel se do křesla a projel si rukou svoje vlasy.

,,Cože Draco udělal?" Ptala se nevěřícně Narcissa.

,,Však měl pravdu Narcisso, ten náš chytrolín. Už teď je dospělý a asi rozumnější než jsem byl v tom věku já. Měl pravdu, že jsem si tebe a sídla moc nevšímal byl jsem milovník především politiky a obchodů. Promiň drahá Narcisso, že jsem nikdy nebyl asi ta dokonalá postava manžela s kterou si do toho manželství vstupovala. Doopravdy jsem k tobě byl až moc odtažitý a chladný, což teď hořce lituji." Řekl Lucius a tvářil jako naposled na pohřbu své matky, takto ho už hodně dlouho Narcissa nezažila. Draco jak jsi tohle provedl?

,,Ne vše Luciusi si udělal špatně, ale byl jsi dost zaneprázdněn svojí prací, ale jistě chápeš, že už manželé nejsme a já jsem tvá vdova." Řekla Narcissa.

,,Jo zaneprázdněn prací, já jsem s ní byl více oženěn než-li s tebou Narcisso. Možná Arthur má až bohulibí naivní názor na svět, ale své choti a rodině se věnoval více než kdy já. Tolik chvil jsem promrhal a moje kariéra byla stejně věčně jednou nohou v blátě. Jak mi to vpálil do obličeje Draco, na co jsem šáhl, to jsem zpackal a platili za to jiní." Vydal schlíple Lucius Malfoy.

Narcissa se divila na třikrát, co jako Draco svému otci praštil do za argumenty, že je Lucius jak čajová sedlina. Musí si s Dracem promluvit.

,,Vím, že máš někoho jiného a že jsi se vocať přestěhovala do jiného hájemství Narcisso. Bránit ti v dalším štěstí ti nebudu. Jak bych mohl, jsem za zenitem a tady jsem jenom namalovaný olejem, ale mohl bych tě o něco poprosit Narcisso?" Ptal se Lucius.

,,Ano klidně můžeš. Draco je stále náš společný syn a já ho i nadále budu navštěvovat. Neměj obavy, že bych ho opustila, jenom kvůli tomu, že teď jsem s Johnatanem. On také s ním vychází, takže se neboj, že by jsi mě tu už nikdy neuviděl Luciusi." Řekla Narcissa.

,,Takové obavy já nemám Narcisso, že by jsi opustila Draca. Oba až moc na něm lpíme už od jeho narození. Je to jediné, co alespoň částečně jsem udělali dobře. Má prosba je jiná. Nech si svůj snubní prstýnek ode mě a nikdy ho prosím nevyhoď, abys měla nějakou památku na mne." Řekl Lucius a tvářil se jako opuštěné štěně.

,,Jistě Lucius. Proč bych ho vyhazovala. Já bych šperk nikdy nevyhodila podobně jako dobrou knihu. Já si těchto věcí cením." Usmála Narcissa.

,,Děkuji Narcisso." Řekl Lucius.

George Weasley se koukal na svoje dílo. Právě dokončil a skonečnou platností zrušil vchod do bytu nad obchodem z obchodu a přesunul ho ven, kde bylo nově instalované kovové velmi stabilní schodiště se ručně kovaným zábradlím. Jo mít Conny za přítelkyni se vyplatí na dvakrát, nejenom po milostné stránce, ale měla také nepřeberné množství známých, takže získal kontakt i na kováře z Sandy, který mu udělal schodiště přesně na míru jak potřeboval a bylo ještě levné. Starý vchod zazdil a to sám. Chtěl se trochu nadřít, aby nemusel ve spojitosti s bytem myslet na Freda. Sice mu to zabralo celou neděli, ale se svým dílem byl nadmíru spokojen. Teď už byl byt samostatnou jednotkou od obchodu dole a to i co se týče rozvodů vody a tepla. Papíry ohledně povolení elektřiny byli v řízení na ministertvu kouzel a George si myslel, že budou hotové tak v listopadu nebo prosinci, takže by instalaci udělat někdy v prosinci pokuď počasí a jeho zdraví dovolí a pak to pronajímat.

Jo občas svoje nohy cítil víc někdy míň, ale bylo to díky lékům a novým speciálním botám lepší než předtím. Fred by určitě řekl, že je pochodující apothéka, ale lepší než živoucí mrtvola. Sice mamka krátce zhrozila, když když se doma doléčoval z chřipky a odejmutí mandlí, poprvé píchal v její přítomností svojí jak říkal píchačku proti Rsčku, ale uznala, že hold léky na různé nemoci mají různé podoby a tohle je rychlejší než lektvary, když to jde rovnou do krve. A George se v duchu stále cítil trochu jako blbec, když zjistil, že si s Fredem už od druháku ničili oči tím, že na famrpál nenosili ochranné brýle. Takto musel na čtení mít už brýle a dělal konkurenci taťkovi a Percymu a kapat si ráno kapky do očí kvůli vyschlým očím. Konec však myšlenkám ohledně jeho, otočil list a teď se ubíral cestou jak naloží z bytem nad obchodem. Při přestávce na oběd udělal u talíře s italským rizotem plánek bytu a podrobnosti co bude nabízet a to včetně rozměrů. Ne byt v dohledných letech na prodej nebude, ale George udělat z toho trochu výdělek pro sebe a tak se rozhodl ho pronajímat. Nájem se bude odvíjet od cen v okolí a George si k tomu účelu koupil Ekonomický měsíčník a pobral v okolí od realitek reklamní letáčky s nabídkami bytů a baráčku. Z toho výzkumu Georgi jasně vyplynulo, že se ceny nemovitostí šplhají nahoru a docela strmě. George zárověň věděl, že Smrtijedi na konci války a těsně po pádu Voldešmejda zanechali za sebou zkázu v podobě hořící země a domů a sídel kouzelníků, takže mnoho rodin žilo v provizorních ubytováním nebo u příbuzných což nebylo ideální. Georg chtěl těmto chudákům pomoci, ale nebyl sám charita, takže rozhodně nechtěl dát jim byt zadarmo. Však tento byt jistě bude velká pomoc. Byl pořádně velký a prostorný a když tu žil, tak mu připadal s Fredem až moc velký pro ně dva. No byla tu kuchyně, jídelna, obývací pokoj s balkonem, chodba, koupelna, dvě ložnice a malá pracovna a ještě vstup na menší půdu. Celkem 129 metrů čtvereční, což bylo na poměry Příčné ulice přímo obří! Musel tedy tu celou plochu na cenit a dát tomu nějakou cenu přijatelnou, aby to bylo pro něho přínosné a lidé do toho šli a neuhli přespříliš velkou cenu toho bytu za měsíc. Nepočítal vodu a jiné výdaje, ty pomocí smlouvy přepíše na nájemce, dnes už běžná praxe podle všeho. Zárověn si dal jisté podmínky, aby tam měl nájemce, kterým se dá věřit, že nebudou škodit okolí. Rovnou si je napsal. Zaprvé musí být mladší 55 let, nechtěl tam absolutní starce. Stejně to schodiště by jistě pro ně nebylo žádný med. Dále by měli mít stálý příjem, který bude o jedenáct 11% větší minimálně než nájem a nesmí být nikdy nijak trestáni a být v Azkabánu. Jinak to ostatní bylo Georgi jedno. On proti zvířatům nic neměl. Nakonec se rozhodl dát měsíční nájem bez služev jako voda, teplo a elektrika na kterou se se budou jako první v Příčné připojit na 20 gaelonů měsíčně tedy v librách 2 760 liber. Jo bude mu jedno jetli mu to dají v librách nebo gaelonech. On už si zvykl na obojí a měl kvůli tomu dvě peněženky, což trochu pokaždé překvapilo jeho bratra Percyho. George prostě pendloval mezi kouzelným a mudlovským světem jako kyvadlo v hodinách, ale nevadilo mu to. A ten nájem nebude na jeho potřeby zpočátku jak si usmyslel. Ne George hodlal zaplatit dluh, který měl vůči Harrymu. Možná Harry Potter jako dluh nebral, ale George ano. Když byl v nemocnici a ještě nevěděl na čem je, tak měl fakticky depresi, jestli zemře, tak ty peníze co mu dal Harry dal přijdou vnivěč, protože Lee a Angelina asi nebudou moc dlouho vést bez něho ten obchod. On byl toho obchodu dýchací a nervová soustava a bez něho to jak řekl Lee nebylo ono. A on těch 2000 galeonů mu chtěl postupně splatit, tak trochu tajně, aby to Harry nepostřehl. Z toho důvodu si opsal číslo účtu z Harryho kreditní karty, když byl na mol na jachtě při Hermiony oslavě. Nájem půjde tedy do doby splatnosti celého dluhu na účet v librách Harryho Pottera. George dobře věděl, že Harry si už nemohl zpívat o pohádkovém bohatství jako dřív. Dobře si pamatoval na rozhovor, který s ním vedl, když byli o Hermionině oslavě v Torbay a konzumovali místní speciální sýr. Harry musel zaplatit tučný účet u Gringottů za tu jeho banky demolici tím drakem a to ještě na sebe vzal hlavní vinu, aby nezrujnoval brášku Rona a Hermionu. Dohromady 21 650 galeonů tady v přepočtu skoro 3 miliony liber. Po rodičích a jiných předcích mu zbylo 7 000 galeonů a nějaký srpec. A pak pak měl několik baráčků na spadnutí včetně toho svého rodného. Pak ještě to záhadné dědictví zrovna od všech od Snapa nad kterým George kroutil hlavou. Snape mu odkázal jak svůj trezor tak dva domy v Halle, které vlastnil. Harry si zatím nevěděl rady s tím , jelikož mu to vrtalo hlavou proč to Snape dělal. George spíše zaráželo, že to nedal třeba Malfoyi nebo nějakému Zmijozelu nebo Bradavické školy, přece Harryho nenáviděl? Nebo se v tomto George mýlil? Tak i tak, tohle by teď, když Harry dál studuje jistě pomůže, aby nemusel utrácet to co dostal po rodičích. Jakmile bude dluh splacen tak podle volby nájemníka ponechá nájemné a bude mít ho na vlastní potřeby nebo byt prodá, to už bude jedno. Stejně to pokud vše půjde dobře ta doba nastane až za devět let. A Merlin ví co za devět let bude.

Draco Malfoy procházel po Malfoy Manor a s metrem a hůlkou v ruce přeměřoval sídlo od sklepení nahoru k půdě. Měl u sebe plán z roku 1925 a kontroloval, co vše od té doby bylo zde přestavěno a jak. Otec a ani děd před ním nikdy pořádný plánek úprav Malfoy Manor neudělali a poslední pořádný plán Malfoy Manor nechal udělal jeho praděda Nicolase Malfoye. Dracovi se vždy moc pradědovo jméno moc líbilo, když malý. Nicolas Septimus Malfoy znělo podle velmi melodicky a vznešeně a také jeho obraz i po pádu Voldemorta nepřestal mluvit na rozdíl ostatních potrétů s ním a matkou. A moc dobře Draca chápal s tím, že chce dát do pořádku sídlo. Však plánek z roku 1925 jak došel po čtyřech hodinách měření byl k ničemu a bude se muset udělat kompletně nový. Však Draco byl rozhodnut ho udělat sám. Půjčil si kvůli mnoho knížek z knihovny o půdorysné kresbě domů a cvičil se v tom po nudných večerech volných dnů. Bavilo to rozhodně a obraz jeho pradědy a otce ho dokonce za tento počin pochválili. No děd, byl kapitola pro sebe, ten mlčel už od smrti a babičky též. Jako by si nedali potěry pořádně dokončit. Však ono to bylo jedno.

Příští týden bude mít zde návštěvu, které dědkovi a asi o otci vstanou chlupy i v podpaždí a to Williema Weasleyho, tedy Billa Weasleyho, jak mu každý říká. Musí totiž zkontrolovat ochranné štíty a letaxová sít celého sídla a on je považován za odborníka na slovo vzatého v tomto oboru. Však Draco mu to zaplatí, sám chce vědět, jaké škody ta havěť Smrtijedská při jejich nájezdu na sídlo jako hotel nadělala. Rozhodně se nechovali zde jako uctivý hosté, ale jako prasata snad možná až Severuse Snapa, ale ten byl už vždy moc velký slušňák k nim. A on by tuhle škodu sám nedokázal opravit, protože ve štítech neměl takové znalosti jak by si přál, ale nejstarší z bratrů Weasleyů byl dnes považován za mistra v oboru díky jeho práci na opravě Bradavických štítů po bitvě o Bradavice. Po jeho opravě byli jako nové tedy jako kdysi je vytvořili Bradaviští zakladatelé a to bylo tisíc let na zpět skoro. Tím si zasloužil nálepku experta a měl uznání i v zahraničí mezi odeklínači a zaklínači staveb a věcí. Draco si těchto kouzelníků náhodou vážil, protože znali mnoho zapomenuté nebo skoro zapomenuté magie a staré magické jazyky krom latiny. Nehledě, že Draco docela dobře věděl, že určité znalosti těchto kouzel měl i Ronald Weasley od svého bratra. Jinak by asi se mu během bitvy o Bradavice nepovedlo několik husarských kousků z této magie.

Vynechl z štítu tedy odštítil most do Bradavic, který pak Finnigen nechal odstřelit. Tedy žádný máček spíš pořádně náročná magie nehledě na to, že riskoval, že ho to zabije samotného. Jo a pak ten plán na polapení Crevryho. Ten sice nevyšel, Crevry se očividně vypařil jako Dafné Greengrásová do zahraničí, ale mělo to vedlejší efekt. Bylo zadrženo 10 nelegálních zvěromágů včetně Rity Holoubkové. Poprask jako prase a novinářský brouk Holoubková se teď cmudí v Azkabánu s šikovným Weasleyho vylepšením proti zvěromágům. Kinsley Pastorek tedy ministr ho znovu navrhl na Merlinův řád za tento počin. V tom případě by Weasley omylem předčil Pottera v počtu Merlinových řádu a dostal by se na metu Brumbála a Moddyho, což by byl gól v jeho věku. Draco mu dokonce doručil vřelé blahopřání za polapení Holoubkové a její uzavření do Azakabánu a doufal, že to Weasley nebral jako vtip. On Holoubkouvou nenáviděl asi tolik jako Potter a Grangerová, takže toto mu připadalo jako druhé Vánoce.

Holoubková hold má smůlu, že existují horší instance než ona, v jejím případě Weasley. Jak to říkala Grangerová, božské mlýny melou pomalu, ale jistě a na každého se jednou dostanou a Holoubková už se pohybovala na tenkém ledě už moc dlouho. Draco zašlápl švába a přemístil se na půdu doměřit Malfoy Manor.

Dudley jel autobusem do Kvikálkova. Měl v plánu se dostat přes zahradu paní Figgové do jeho rodného domu. Chtěl si vocať vyzvednout pár věcí a také své úspory z prasátka, ale hlavně to co má ve svém pokoji. Hlavně jeho telefonní seznam, který pro něho měl najednou velkou cenu. Chtěl kontaktovat pár osob. Počítač a další věci ať veme zatím čert nebo spíše Dudley počítal otce a tetu Marge.

Vystoupil u jeho bývalé primární školy a šel přes místní parčík do Zobí ulice. V ruce nesl tašku přes rameno, kterou si za pět liber koupil u bleším trhu a do které ty věci chtěl složit mimo jeho bývalého školního baťohu, který jak doufal je stále v jeho pokoji. Skoro přešel jeho rodný dům, aby to obešel zezádu k paní Figgové, když si všiml, že se v Zobí čtyři svítí v kuchyni. To tak rychle otce pustili ven?

Teta Marge určitě nějak zaonačila se svými politickými vlivnými parchanty přáteli. Dudley si povzdychl, má tam jít za této situace nebo má zase odejít. Skryl se za kontejner na sklo a chvilku pozoroval kdo to je v domě. Překvapilo ho, když neuviděl ani otce nebo tetu Marge, ale jeho mámu.

Co ta tu dělá?!

Viděl jak dává pokojové kytky v domě na kuchyňský stůl.

Kousl se skoro do jazyku když viděl, že dokonce zvedá ten obří okrasný stromek co byl normálně v obýváku. Měl by jí pomoci než si užene kýlu. Šel tedy nervozně k domu a přitom se ohlížel ze strany na stranu jestli ho někdo nevidí. Ulice byla tichá a prázdná. Poté zazvonil na domovní zvonek.

Chvilku se nic nedělo, ale pak přece jenom se mu otevřeli dveře.

,,Ahoj mami." Řekl Dudley a nervozně se podrbal na zátylku.

,,Dudley co ty tu děláš!" Spráskla ruce jeho máma překapením. Na rukou měla gumové rukavice.

,,Přišel jsem si vyzvednout pár věcí." Řekl krátce a úsečně Dudley.

,,Ani nevíš jak ráda tě vidím." Řekla celá dojatá jeho matka a objala ho.

Tohle Dudley jako přivítání ani nečekal.

,,Já tebe také mami. Vidím, že děláš něco z kytkami, to je přesazuješ?"Ptal se Dudley a podíval se pořádně na mámu jestli je v pořádku.

Naposled jí viděl spící v nemocnici a to měla pořádného moncla a zafáčovaný hrudník. Teď rozhodně vypadala už rozhodně líp, ale byl překvapen, že měla jiný účes a měla na sobě kalhoty a ne sukni jako obvykle.

,,Pojď dál Dudley. Uvidím co ještě najdu, čaj však udělám zcela určitě." Řekla jeho máma a už šla rovnou do kuchyně.

Dudley chvilku váhal, ale šel za ní. Vešel do kuchyně a byl překvapen čtyřmi u zdi vyskládanými kufry cestovního ražení a pak ještě cestovní velkou taškou co si kdysi máma pořídila. Police, kdy kdysi stáli kuchařky jeho matky bylo prázdno a chyběla také ta čajová souprava z Číny, co kdysi od nějaké známé matka dostala k svatbě jak mu říkala. Na jídelním stole byl starý dětský bazének ve kterém se kdysi dávno jako malý čvachtal a v něm uložené ve vodě všechny kytky v domě, krom afrických fialek, který byli v bedýnce od jablek hned vedle kufrů a tašky. Nábytek v obýváku byl překrytý folií na malování.

,,Mami ty se někam chystáš?" Řekl Dudley.

,,Ano Dudley chytám se pryč od tvého otce. Já a tatínek se budeme rozvádět." Řekl jeho máma otočená k němu zády stojící na vařící se vodou na čaj.

Dudley si připadal příšerně, ačkoliv to věděl od paní Figgové.

,,To kvůli mne a no tomu vyhazovu ze školy?"Ptal se.

,,Ne Dudley, ne kvůli tobě ne, ale spíš jsi jenom spálil mojí trpělivost s tvým tatínkem a jeho chování ke mně a tobě. Co je moc to je moc, nehodlám se kvůli vztahu s ním zabít." Řekla jeho matka a konvice na čaj zaječela jako na povel.

Dudley jenom sklopil hlavu, i přesto si připadal velice šeredně. Vždyť jeho rodiče byli už 21 let spolu a v dubnu příštího roku by to bylo 22 let.

,,Promiň mami." Řekl tiše.

,,Ty se nemáš co omlouvat Dudley, to tvůj otec mě uhodil ne ty. To spíš já bych se měla omluvit tobě, za to, že jsem nebyla dost silná matka a dost silná teta pro Harryho. Oba jste si zasloužili lepší domov a vychování. Nejlepší matka a teta jsem nikdy nebyla." Řekla jeho máma a s úsměvem se něho otočila s dvěma šálky s čajem.

,,Mami." Řekl udiveně Dudley, co ze sebe máma teď vypustila.

,,Ano je to tak, tebe jsem milovala až moc Dudley a přehlížela tvoje chyby a Harryho vůbec a hledala u něho každou chybu. Měla jsem vás vychovávat jinak, coby na to tam nahoře řekla má matka. Asi tolik, že mě vychovala v jiném duchu a já zlé duchy vypouštěla na vás." Usmála se něho máma a dodala.

,,Kde jsi vůbec byl Dudley a co děláš? Doufám, že nespíš pod mostem."

Dudley se otřepal z jejích předchozích slov. Bylo to vůbec poprvé co matka použila zmínku o babičce z její strany za posledních několik let.

,,Bydlím u přátel v Gullifordu a pracuji jako skladník v velkoobchodě s kuchyňskými potřebami." Odpověděl jí.

,,Aha a u koho. Promiň Dudley, ale já všechny tvé přátele neznám. Jenom Pierse a Malcoma." Řekla jeho matka.

Dudley si zlostně odfrkl a řekl.

,,S těmi už se nebavím mami. U Polla Edworda bydlím."

,,Aha tys ses s Piersem a Malcom poškorpil nebo co se stalo, že na sebe nemluvíte?" Ptala se matka.

,,To je na dlouho mami, raději si na to sedneme ano." Řekl Dudley a podíval se na hodiny. Bylo šest večer pryč. No snad stihnu alespoň poslední autobus do Gulifordu v devět, pomyslel si. Na večeři ho přešla chuť.

Dudley si tedy sedl na plachtou přikrytý gauč v obýváku a za ním si hned sedla jeho matka a položila na stůl tácek s dvěma hrnky s čajem.

,,Jméno Poll Edword mi nic Dudley neříká, kdo to je?" Ptala se ho máma.

,,To je spolužák se Smeltings, byl ročník nade mnou, jak mě tenkrát v prváku doučoval matematiku. On je z Gulifordu a jezdí do školy do Reddingu, víš mami." Řekl Dudley a záměrně vynechal to, že je Poll gay.

,,Ach vzpomínám si, toho nám tenkrát doporučil tvůj profesor matematiky, hodně chytrý chlapec." Řekla máma.

,,Poll je dobrák, jinak bych asi pod tím mostem byl. A to jsem se mu málem vkradl do kanceláře." Uchechtl se Dudley.

,,Do kanceláře?"Ptala se matka.

,,Poll a jeho kamarádi mají malou firmičku na finanční poradenctví pro malé a středně velké firmy, ehm učetnictví jim spravují. Vydělávají si tak na studium na vysokou." Řekl Dudley.

,,Jo takhle." Pokývala matka hlavou.

,,Mami já udělal hroznou věc a celá ta sranda došla moc daleko." Sklonil hlavu Dudley.

,,Jakou hroznou věc. Copak na tom dopisu od školy něco pravdy bylo. Dudley!?" Ptala se máma.

,,Tak trochu." Řekl Dudley a bál se jí podívat do očí.

,,Jak trochu?"Ptala se matka.

,,Vzpomínáš si jak jsem šel na oslavu Malcoma?"Ptal se Dudley.

,,Ano to byla jistě milá záležitost jak si říkala, že jste šli do toho zábavního parku." Řekla máma jeho tenkrát vymyšlenou lež.

,,Já lhal ti a no a tátovi také s tím. Žádný zábavný park mami, z toho jsem vyrostl. Malcom nás vzal nejprve na kulečník a pak do striptýzového klubu a následně do motorkářské hospody." Řekl Dudley a napil se čaje. Jeho máma koukala trochu vyjeveně.

,,No v té hospodě jsme se dost zlili a já magor poslech ty magory Pierse a Malcoma, abych sorry mami ojel nějakou buchtu, doufám že víš co tím myslím mami." Řekl Dudley a zarýval prsty do hrnku strachem co mu na to matka řekne.

Ta hleděla na něho jako socha.

,,Ale mě se fakticky ta holka líbila, byla jako zářivá světluška mezi všemi těmi holkami v černém. Měla tenkrát na sobě světle zelené mini šaty." Řekl Dudley a jelikož jeho matka mlčela.

,,Jo měl jsme v sobě pár skleniček absintu což není zrovna dvakrát dobré pití. Už si ho fakticky nikdy nedám. Tak jsem si jí vzal, i když ona nechtěla a ze začátku to dávala dost tvrdě najevo. Ráno, když jsem měl hlavu o trochu čistou od chlastu jsem si uvědomil jakou pitomost udělal, ale měl jsem takový strach, že když jsem viděl brečet do prostěradla tak jsem utekl s kalhotami na půl žerdi. Byl jsem pitomec a blbec mami." Řekl Dudley.

Matčina tvář proměnila v kamennou bystu a začala si žužlat spodní ret než odpověděla konečně něco.

,,Tví přátelé a ty Dudley jste troubové, že vás vůbec něco takového napadlo. I když jistou měrou na tom má alkohol jak vidím a to, že tě otec pořádně nepoučil o tom jak se chovat k ženám, i když on také není zářný gentlmen Dudley Dursley. Zakazuji ti ještě někdy takto dívku nebo ženu donutit něčemu takovému. Nejsme od toho, aby s námi bylo zacházeno jako z plechovkou piva. Vypít a odhodit." Řekla Petunie.

Dudley jenom vzdychl a kývl. Se svojí první zkušeností se sexem se nikdy a někde chlubit nebude. Není mu to ani dnes příjemné.

,,Doufám, že jsi tu holku našel a omluvil se jí a ona tě nežaluje. Stačí, že tě vyhodili ze školy. Však podle mě je to trest dostatečný." Řekla jeho matka a dodala.

,,A už nikdy nelži Dudley, ohledně nějakého pobytu v putyce nebo kdo ví kde. Chápu, že jako už právně dospělý máš chuť i na zakázané ovoce, ale nerada bych byla za idiota já, když se mě někdo bude ptát, kde jsi."

Dudley kývl.

,,No a co děláš teď mimo toho, že jsi u svého kamaráda. Musíme nějak zaonačit tvou budoucnost Dudley." Řekla máma.

,,O to jsem se postaral mami, bohužel už sám." Řekl Dudley.

,,Dobrá a jak." Řekla máma.

,,No pracuji jako skladník v velkoobchodě s kuchyňských náčiním a jako jsou pánve a podobně a v sobotu a v neděli kolem poledne rozvážím obědy starým lidem. Poll a Oliver by mě nenechali, abych žil u nich na dluh." Řekl Dudley.

,,To je výborný začátek Dudley, jsi moc šikovný." Spráskla ruce máma.

,,No nějak živit se musím mami. Nehledě na to…" Dudley se odmlčel.

,,Nehledě na co?"Ptala se matka.

,,No nehledě na Abigeil." Řekl Dudley.

,,Abigeil?"Ptala se matka.

,,Ehm to byla ta holka z v těch světle zelených šatech." Řekl Dudley.

,,Aha snad tě nenahlásila na polici i tak. To by nám tak sházalo krom tvého otce peněžního tchoře." Řekla matka.

,,Ne to neudělala Abigeil, ačkoliv mohla. A já jsem za to rád, protože v tom případě, bych asi skončil v tom jejich vězení." Řekl Dudley.

,,V tom jejich vězení?"Ptala se zmateně matka.

,,Abigeil je totiž čarodějka jako Harry, dokonce chodí do stejné školy, ale na rozdíl od Harryho si dodělává po té jejich válce školu." Řekl Dudley.

Petunii Dursleyové ujeli všechny svaly v obličeji a koukala jako bluma, co právě vypadlo z jejího syna.

,,A nelže ti?"Ptala se po chvilce ho matka.

,,Ne já tam byl, no v těch Prasinkách, což je nějaká magická vesnička u těch Bradavic. Přece si vzpomínáš jak chtěl Harry podepsat ten papír, že tam může na vycházky nebo jak tomu bylo?" Ptal se Dudley.

,,Neočarovala tě nějak Dudley?"Ptala se ho matka nevěřícně.

Dudley zakroutil hlavou a vyndal z kapsy poslední srpec, co mu zbyl z platby Prasinkách.

,,Tady je jejich měna mami. Já fakt tam byl mami a nikterak podivné místo až na tu měnu a lítající svíčky není, je to spíš staroanglická vesnička dlouhá jak díra po granátu." Řekl Dudley a podal mámě srpec.

,,Tohle jsem už hodně dlouho neměla v ruce, naposled když mi bylo 16 let a moje sestřička a tvá teta Lily mi vysvětlovala v těch jejich penězích a já nechápala proč nemají normální bankovky. Nosit kapsy plné kovových peněz nebo peněženky to musí být děsně nepraktické." Řekla jeho matka a jako by jemně pohladila srpec prstem.

,,No to jsi stejného názoru jako můj bratranec Harry mami." Zachechtal se Dudley.

,,Harry, to jako Harry Potter, ty ses s ním setkal!" Vypískla matka.

,,Promiň mami, ale já si občas s Harrym telefonuji. Přes toho pana Kopála jsem si sehnal na něho telefonní číslo. Harry si totiž v nedávné době pořídil mobil." Řekl Dudley.

,,Kouzelník vlastní mobilní telefon, přitom ten Ron nebo tak co řval do toho normálního s tím obyčejným vůbec neuměl a ten Kopál také nevěděl jak se normální telefon používá. Přece mají ty sovy ne?" Ptala se matka.

,,Asi to neplatí pro všechny kouzelníky mami, Harry říkal, že kouzelníci a čarodějky co vyrůstali mezi nekouzelníky to znají a ví jak s tím zacházet a prej se mu ten mobil fakticky prej šikne, je to rychlejší než sova prej." Řekl Dudley.

,,Aha, telefon nebo mobil, už se mi zdá, že je to úplně to samé v dnešní době." Mávla rukou matka nad tím.

,,No díky Harrymu jsem se dostal do těch Prasinek a mohl jsem se Abigeil omluvit za to, co jsem jí provedl. I když Harry mnou asi moc nadšený není. Prej takovou hovadinu by nezkonil ani on. To se mu tak řekne, on holku má." Řekl Dudley.

,,Zkusím hádat zrzka." Řekla matka.

,,Ano." Řekl Dudley.

,,Sestra těch zrzatých budižkníčemu, co nám zničili společně s jejich otcem tenkrát krb." Řekla matka.

,,Sto pro, jak to víš mami." Řekl Dudley překvapeně.

,,Hochu já tobě a tvému bratranci 17 let prala prádlo a pak ho žehlila. Harry je černovlasý hoch a dlouhé zrzaté vlásky na jeho svetrech mi byli ihned podezřelé. Brýle zatím nepotřebuji." Mínila matka.

,,Jo takhle, chápu mami." Řekl Dudley.

,,Tak i tak i tvůj bratranec, ačkoliv on na křížku má jiné hovadiny, má v této věci pravdu. Doopravdicky co jsi provedl Dudley je neodpustitelné a doufám, že už se to nikdy nebude opakovat. Bůhsuď, že ta Abigeil rozhodně poté zkušenosti s tebou nebude mít s tebou nic mít. Já bych se jí nedivila. A pro tebe je to ponaučení." Řekla matka.

Dudley se kousl do rtu. Mami nemáš ani tuha co na tebe vybalím dál, pomyslel si zkroušeně.

,,No já se světluškou Abigeil usmířil a noc nějak to mezi jede dál. Vlastně kvůli jisté komplikaci musíme." Řekl nervozně Dudley a třel ucho hrnku s skoro dopitým čajem.

,,Jaká komplikace!? Snad není proboha těhotná!?" Řekla jeho matka dotčeně.

Dudley jenom mlčel, protože jeho matka právě uhodila hřebík na hlavičku a zatloukla ho pomyslně jedním tahem.

Jeho máma asi jeho mlčení pochopila a zvedla se z gauče a přešla k folií zakrytému rodinnému baru a folii odkryla částečně a vyndala z něho láhev karibského rumu. Pořádně si ho lokla než něco řekla.

,,Nechtěl vědět co ti na to řekne tvůj otec až se to doví! 42 no příští měsíc 43, to jsem to dotáhla být v tom věku babičkou u jak to říkala Lily prašivého Merlina." Řekla jeho matka.

Pak si lokla ještě jednou a podivně se podívala na etiketu s pirátem sedícím na truhle.

,,To jste nemysleli na ochranu?"Ptala se.

Dudley zrudl ale odpověděl.

,,Jo a já jí měl, ale prostě se to posralo, mami. Já předtím s žádnou nic neměl nebo a Abigeil byla do té doby panna." Řekl a byl rudý až za ušima.

,,U prdele svaté Máří, vy mě ještě s otcem dostanete do hrobu." Řekla a naposled si lokla a pak vrátila rum do baru.

Dudley se jenom šklebivě usmál.

,,Doufám Dudley Vernone Dursley, že tu Abigeil nenecháš na holičkách nebo si mě nepřej." Ukázala na něho otře jak na plíseň na zdi jeho matka.

,,Ano, ano mami, to nemám v plánu Abigeil udělat ani náhodou. Nemysli si mami, že svojí světlušku Abigeil jen tak odhodím jako nepotřebnou hračku. Já jí miluji mami. Já si jí jen tak nevybral v té motorkářské hospodě." Řekl Dudley.

,,Světluška jak milá přezdívka. Tak romanticky nikdy tvůj otec nebyl. A co ta tvoje světluška Abigeil, jaké má vůbec přijímení a cítí něco vůbec k tobě?"Ptala se ho matka.

,,No myslím, že ano, jinak by mě asi nezlíbala před plným kouzelnickým lokálem, kde jsme byli na té omluvné schůzce. Jenom je mi trochu trapný, že to byla její iniciativa. Jmenuje se Abigeil Rucornová." Byl stále rudý ve tvářích Dudley.

,,Aleluja a díky bohu, že ta holka přes to vše něco cítí a ne jenom to dítě. Dudley teď mě dobře poslouchej a ty slova si vyraž do paměti. Muž může být jenom dobrým otcem, když krom dítěte miluje i jeho matku." Řekla přísně jeho matka.

Dudley pokýval jenom hlavou.

,,A co bydlení a tak dál. Vědí to vůbec její rodiče?"Ptala se ho dále.

Dudley si povzdychl.

,,Jo to je komplikované mami. Abigeil je ze staré kouzelnické rodiny, ale ona proti mně nic nemá, ale její rodiče by jí jisto jistě odvrhli a vydědili, kdyby to věděli. Mudly moc v lásce nemají. Proto to chce co nejdéle utajit no mě a to malé. Sice nevím jak by to provedli jak říkala, že by jí vzali všechny její peníze když je dospělá tak jako já, ale bůh ví jak to v jejich kouzelnické bance chodí. Tu banku stejně ani Harry natož Abigeil v lásce. Prej jsou to vydřiduši. Proto mě požádala, abych jí pomohl přenést její peníze do jedné z našich bank." Řekl Dudley.

,,To tak, ona je jako tvůj nebožtík strýc James z čistokrevné rodiny. Tak to nám pánbůh pomáhej." Řekla s velkým povzdechem Petunie.

Ten den když pak usínala u Melissi v hostinském pokoji tak pomyslela jak se jí tam v nebi musí Lily smát až musí za břicho popadat. Ona jenž se nikdy nestala čarodějkou a později magii dost neměla ráda, protože jí vzala Lily, tak její jediný syn si jí podle všeho vezme za manželku čarodějku a její vnouče dost možná bude chodit do Bradavic. Fakticky ironický svět k ní je. Nehledě, že si vzpomněla na slova Severuse Snapa z doby před 23 lety, že jednou bude natolik odklopená magii, že jí to bude připadat normální. A ona mu za to tenkrát spratkovi vlepila a on nakonec bude mít po své smrti s tím pravdu. Petunii bylo do brku.

Zveřejněno 31.7.2019

Poznámka od autorky:

Tak tohle byli takové rodinné trable dvou podobných párů v z původního příběhu Harryho Pottera. Ano další změna vůči původnímu příběhu je ta, že jsem nechala zabít Luciuse Malfoye. A myslím to vážně, že manželé Dursleyovi a Malfoyovi jsou si do jisté míry velice podobní. Lucius i Vernon jsou primárně postavy, mužů kteří si cenní svůj dokonalý život a veškeré věci, které tento běh narušují jsou jim proti srsti. Té jsou to odpůrci do jisté míry sociálně slabších obyvatel jejich dvou světů. Narcissa a Petunie, krom toho, že jsou pojmenované podle květin, pro změnu jsou milující matky pro své syny a udělali by pro ně první poslední a mají rozčísnutý vztah sourozencům. Tímto vztahem se budu také zabývat. Hlavně Narcisou a Petunii, protože tyto postavy jsou v příběhu Harryho od matky zakladatelky takové nedovedené dokonce. Já je nechám psát historii.

Vaše elenor