Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera ani na manhwu The Gamer.
Upozornění: Úplně na konci kapitoly se nachází anketa a rád bych, kdyby v ní hlasovalo co nejvíce lidí. Děkuji.
Kniha 1. Kapitola 10. - Vina a odpuštění
V minulém díle jste četli:
„Jsem Hadrian James Potter, dědic Starobylých a Vznešených rodů Potterů a Blacků. Tohle je mé poslední varování, zmizte nebo vás nechám zmizet sám!" odpověděl jim Harry a pocítil, jak oba muži začínají soustředit svou magii do hůlek.
„Potter? Zaplatíš za to, cos udělal Temnému Lordu! Crucio!" vykřikl první z mužů.
„Avada Kedavra!" vykřikl hned druhý z nich a vyslal jedovatě zelený paprsek Paulovým směrem.
Pokračování:
Harrymu se před očima mihnulo něco, co již nikdy nechtěl vidět. Už jednou tohle zelené světlo spatřil, kdysi vzalo život jeho matce. V uších zaslechl její prosby i stejná slova a chladný smích. Věděl, že nesmí zaváhat a jednat.
Paul měl dost rozumu na to, aby uskočil do strany před pro něj neznámým kouzlem. Všechny tři dívky se vrhly za pult a vzaly Tamaru sebou, nicméně pozorně sledovaly, co se v jejich obchodě děje, aby mohly popřípadě zaútočit ze své chráněné pozice.
„Ledový Štít!" zašeptal Harry a ze země vyrostl ledový hexagon, který pohltil mučící kletbu a částečně popraskal, ale kletba jej nedokázala zničit. Ve stejnou chvíli Harry zmizel s pomocí teleportace a objevil se za jejich zády s tasenou katanou v ruce.
Paul, který to také celé sledoval, pořádně nepostřehl co se přesně stalo, jak rychle se Hadrian hýbal. Zazněla jen dvojice bolestných výkřiků, než se oba muži zhroutili k zemi s prázdným pohledem v očích. Prvně krví nasáklo jejich oblečení a až pak se kolem nich začala tvořit louže rudé krve.
Harry stál stále na svém místě s dokonale čistou katanou. Zaútočil tak rychle, že se na ní nestihla usadit jediná kapička krve. Hráčova Mysl jej udržovala při smyslech, jinak by se okamžitě zhroutil a nejspíše vyzvracel i svůj oběd, právě zabil dva muže dvěma seky.
„Ledové Pilíře!"zašeptal a obě mrtvá těla i se vší krví uvěznil v dvoumetrových pilířů z čistého ledu. Další rychlá otočka o tři sta šedesát stupňů, tři kroky a ocitl se čelem k Paulovi a ostatním. Zcela mechanicky zasunul katanu zpátky do pochvy a s finálním cvaknutím začaly oba pilíře praskat, než se po několika velkých prasklinách roztříštily na miliardy malinkatých kousíčků a to včetně mrtvých těl. Nakonec po nich nezbylo naprosto nic, jen děsivá vzpomínka a narůstající pocit viny.
„HADRIANE!" vykřikla Tamara a rozběhl se k němu se slzami v očích, ale on jí vůbec nevnímal, chtěl být pryč a v bezpečí. Jeho magie jej objala jako matka své dítě ve své náruči a on zmizel se zavířením sněhových vloček.
„HADRIANE! HNED SE VRAŤ!" vykřikla Tamara znovu, nikoliv naštvaně, ale vyděšeně.
„Ššš, to bude dobré, všechno bude dobré," konejšil ji hned Paul. On smrt již viděl v mnoha podobách, Tamara ještě ne a nepochyboval o tom, že viděla, co se stalo.
On sám čekal, až ho přepadne šok z toho, jak chlapec jen o dva týdny starší než jeho dcera zabil dva muže a pak jejich těla zničil, aby po nich naprosto nic nezbylo. Bez těl mu nemohl nikdo nic dokázat, ale s jakou chladností to udělal, to Paula děsilo nejvíce. Věděl, že Hadrian od svých příbuzných nevyvázl bez následků.
„Pane, jste v pořádku? Nebudete potřebovat Léčitele?" optala se hned Petra.
„Ne, uskočil jsem stranou ať už to kouzlo bylo cokoliv, takže mi nic není," odpověděl Paul.
„Kdyby vás zasáhlo, byl byste na místě mrtví. Jedovatě zelený paprsek vždy značí Kletbu Smrti, kterou v celé historii přežil jen Harry Potter, Chlapec-který-přežil. To první kouzlo byla mučící kletba, obě kouzla jsou zakázána a jen za jejich použití je doživotí v Azkabanu a v mnoha případech i trest smrti. Netuším, jak to ten kluk dokázal, ale zachránil nám všem život. Všechny tři klidně složíme magickou přísahu, že nikdo z nás nikomu nic neřekne," řekla jim Andrea a Paul zbledl. Hadrian si musel vzpomenout na vraždu své matky, nebylo to tak dávno, co se mu svěřil, že jej občas trápí noční můry s ženou, který prosí o jeho život, zelené světlo a chladný smích. Nejšílenější na tom bylo, že i když to byla noční můra, která ho donutila probdít nespočet nocí, stále dokolečka si připomínal hlas své matky, na který si nepamatoval a tohle byla jediná vzpomínka, kterou na ní měl.
„Musíme ho najít. Jistě mu to připomnělo vraždu jeho matky," řekl Paul a stále ze své náruče nepouštěl svou brečící dceru.
„Bude ve ... svatyni. Moc daleko ... mimo můj dosah," dostala ze sebe Tamara.
„Pojedeme hned domů," řekl jí, odtamtud se mohla k Hadrianovi dostat a vzít jej sebou do té jejich lesní svatyně, o které tak často slýchával.
„Mohl bych poprosit, abyste nám zabalili všechno oblečení, které si děti zatím vybraly? Zaplatím to i s tímhle hábitem, který mám na sobě. Nevím to přesně, ale za pár dní bychom se mohli vrátit," požádal Paul tři mladé ženy a ty se hned daly do splnění úkolu. Petra se také dala od oprav a odstranění všech zbývajících důkazů o tom, že tam ti dva parchanti někdy vůbec přišli.
„Prosím, pokud toho kluka najdete, poděkujte mu za nás. Kdyby tu nebyl, určitě bychom byly mrtvé nebo hůř. Kolovaly zvěsti o tom, že ti dva byli řadový Smrtijedi, kteří unikli Bystrozorům, protože o nich téměř nikdo nevěděl. Už dvakrát byli zatčení a ještě včera seděli ve celách na Ministerstvu Kouzel," požádala je Andrea a věděla, že jí Paul pochopí, co tím hůř myslela. Paul jen přikývnul, zaplatil za nákup a s Tamarou se rychle vydal do Děravého kotle, kterým prošli bez zastavení. Paul musel stopnout taxík, aby se dostali rychle domů.
Bylo to deset minut po tom, co Paul s Tamarou odešli, když do obchodu Oblečení Zítřka vrazila dvojice Bystrozorů.
„Co tu chcete?" optala se jich Petra chladně, byli to ti samí idioti, co dvakrát zatkli oba Smrtijedy, jen aby se o den poději dostali zpátky na svobodu.
„Kde jsou Ovens a Turner?" optal se jeden z nich.
„V cele na Ministerstvu, kam jste je včera zavřeli za opakované výtržnictví v našem obchodě nebo si to již nepamatujete?" optala se jich Petra s úšklebkem na tváři.
„Neděl si z nás srandu, děvko jedna, dobře víme, že šly sem a ještě se nevrátili. Optám se znovu a čekám správnou odpověď nebo poznáš, čeho jsme schopní! Kde jsou Ovens s Turnerem?" vyjel na ní druhý z Bystrozorů.
„Tady nejsou, ale jistě bude vaše nadřízené zajímat, že jste věděli o pohybech dvou zločinců, kteří měli čekat na trestní řízení ve vašich celách," odpověděl Petra a mírně sebou cukla, když oba vytasili hůlky.
„Jak chceš, budeme ti muset udělit lekci, ty mudlovská šmejdko. Jaká je jen škoda, že si to nebudeš pamatovat. Možná tě dokonce poctím a ukážu ti, jak pravý muž zachází s ženou pod sebou, pokud mě chápeš," usmál se muž nepříjemně a zvedl hůlku jejím směrem, nicméně do obou narazila dvojice paprsků a oba Bystrozoři byli hned odzbrojeni. Vzduch se kolem nich zachvěl a zpoza neviditelných plášťů vylezli tři další Bystrozoři s madame Bonesovou.
„Dawlishi, Pastorku, nasaďte jim pouta a zavřete do cel. Selwyn Junior a Marko Parkinson, oba jste zatčeni za napomáhání při útěku zločinců z Ministerských cel, vyhrožování civilistům, porušení desítek zákonů a vyhlášek, plánování mučení, znásilnění a ilegální vymazání a pozměnění vzpomínek. Pokud budete spolupracovat, možná se z Azkabanu ještě dostanete. Pokud ne, přišiju vám vlastizradu a oba vás prohodím Obloukem Smrti. Odveďte je!" rozkázala madame Bonesová a Petra se konečně nadechla, ani si neuvědomovala, že po celou tu dobu zadržovala dech.
„Slečno Whiteová, omlouvám se, že jste si tímto musela projít, ale potřebovala jsem přímé důkazy a důvěryhodné svědky, abych je mohla zatknout. Nicméně i já se musím optat, kde jsou Ovens a Turner? Měli jsme na nich sledovací kouzlo, které tady u vás v obchodě přestalo fungovat," optala se madame Bonesová.
„Jsou pryč, nadobro," odpověděla Petra.
„Kde je můžu najít? Dva muži jen tak nezmizí a hlavně ne, když mají na sobě sledovací kouzla," ptala se Amélie dál.
„Nenajdete je, když jsem myslela, že jsou pryč, myslela jsem to permanentně a definitivně. Naštvali velice špatnou osobu, když kolem sebe začali posílat Cruciatus a Kletbu Smrti. Nic víc vám neřeknu, nedopustím, aby ten, kdo nám zachránil život, byl potrestán za odstranění té špíny, kterou vaši neschopní Bystrozoři již dvakrát zatkli a v polovině případů naprosto ignorují naše volání o pomoc. Vaše oddělení, madame Bonesová, je plné rasistických prasat, které jsou schopny jen přihlížet tomu, jak nás tu čistokrevní pomalu ničí a dělají si, co se jim zachce. Dokud se tohle nezmění, nikdo z majitelů obchodů a jiných podniků s vámi již nebude spolupracovat. Pokud systém a Bystrozoři nefungují, je na čase, abychom vzali věci do vlastních rukou," řekla jí Petra chladně a Amélie se zamračila.
Věděla, že jsou mezi Bystrozory problémy, ale netušila, že až takové. Zdálo se, že bude muset ve svém oddělení udělat čistku. Možná konečně přiměje Rufuse, aby jí dovolil zavést povinné magické přísahy věrnosti.
„Chápu a ať už se jich zbavil kdokoliv, jistě jednal v sebeobraně, nicméně musím mít detaily toho, co se tu skutečně stalo, abych mohla uzavřít vyšetřování," namítala madame Bonesová a sledovala, jak si Petra přiložila hůlku ke spánku a do lahvičky vložila vzpomínku.
„Dám vám tuhle vzpomínku, když mi tu složíte magickou přísahu, že našeho zachránce neobviníte z ničeho, co se tu stalo a obsah vzpomínky ukážete jen těm, kteří budou pod stejnou přísahou a poté ji zničíte. Já i mé kamarádky mu dlužíme své životy, obě víme, co to pro nás znamená," oznámila jí Petra své podmínky. Madame Bonesová neměla na výběr a s těžkým vědomím magickou přísahu složila, než si převzala lahvičku se vzpomínkou. Zavolala na Bystrozora, který hlídal před dveřmi a oba se přemístili zpátky na Ministerstvo Kouzel.
„Amélie, chtěla si mě vidět?" optal se Brousek, když vešel do její kanceláře. Všimnul si i ostříleného Bystrozora, který svou reputací zastínil je všechny.
„Pošuku," kývnul mu na pozdrav.
„Brousku," odpověděl stejně Alastor Moody.
„Ovens s Turnerem jsou mrtví a jejich těla naprosto zničena. Složila jsem magickou přísahu, že proti tomu, kdo je zabil nevznesu žádné obvinění, abych od svědkyně získala vzpomínku celé té události. Než vám ji ukážu, chci od vás magickou přísahu, že obsah toho, co uvidíte, nikomu neprozradíte. I bez té přísahy bych proti oné osobě nevznesla žádné obvinění, Ovens na něj použil Cruciatus a Turner zase Kletbu Smrti proti jeho doprovodu, ze kterého se vyklubal mudla, který se v obchodě nacházel i se svou mudlorozenou dcerou," oznámila jim Amélie. Alastor si něco zamumlal pod nosem, ale přísahu hned složil. Rufuse bylo nutné chvíli přesvědčovat, ale nakonec přísahu složil i on sám a všichni tři se ponořili do obsahu myslánky, jen aby z ní o čtvrt hodiny později vyšli ven.
„Kdyby se Potter nepředstavil, měl bych problém jej poznat. Skoro vůbec se na Jamese nepodobá, vypadá jak mužská verze Lily s černými vlasy. Také chápu, proč si chtěla, abychom o tom pomlčeli. Jediní, kteří dokážou ovládat nějaký živel, jsou Brumbál s Voldemortem a to jsou ještě obyčejné živly v podobě vody a ohně. Už jen to, že se s jeho pomocí dokáže Potter přemisťovat, ukazuje na jeho kontrolu nad svým živlem, kterou ani jeden ze zmíněných čarodějů nemá," řekl Alastor a mladý Potter si u něj získal respekt, takhle obratně a rychle zneškodnit Smrtijedy nedokázal ani on a to měl dlouhé roky praxe s jejich lovením. Bylo pravdou, že on měl příkazy je dovést na Ministerstvo živé, ale nikdo jej nemohl žalovat za to, že nepřežili magický duel.
„Musíme ho předvést a zjistit, jak moc je nebezpečný pro své okolí. Ovládání živlů je temná a zakázaná magie, Potter musí být náležitě potrestán," prohlašoval hned Brousek.
„Rufusi, drž hubu. Pokud věříš těm sračkám, které si z ní právě vypustil, tak se zvedni a jdi zatknout Brumbála. Uvidíme, jak dlouho na Ministerstvu po tom tvém divadélku zůstaneš. Potter je navíc slavný po celém světě kvůli tomu, že přežil Avadu. A chci tě vidět, jak zatkneš dědice dvou Starodávných a Vznešených rodů za něco, s čím se narodil. Starostolec by tě sežral za živa," uzemnil Alastor Brouska, který chtěl něco odseknout, ale Amélie jej okamžitě zastavila.
„Složil si magickou přísahu, Rufusi a jestli ji nehodláš dodržet hned tady na místě ti vymažu vzpomínky na to, co si právě viděl. Neexistuje jediný zákon, který by magii živlů označoval za temnou, černou magii nebo zakázanou magii. Než začneš někoho příště obviňovat, uvědom si, co říkáš. Také se zamysli nad svým chováním, jestli se nejsi schopen ovládat, příště tě k něčemu podobnému nepřizvu.
Také již mám dost toho, že si Bystrozoři dělají co chtějí a ignorují žádosti o pomoc. Jsme tu od toho, abychom udržovali pořádek na veřejnosti a chránili všechny občany naší společnosti, ne jen vybranou část čistokrevných. Od této chvíle každý Bystrozor složí magickou přísahu věrnosti, když nedokážou dodržovat zákony oni sami, tak je nebude dodržovat nikdo a zavládne chaos. Komu se to nebude líbit, tak v tomhle oddělení končí. Kvůli Malfoyovi a Popletalovi jsme museli omezit naše počty, což pro nás znamená více práce, ale také to znamená, že tam venku mám dost vycvičených Bystrozorů, kterými můžu nahradit ty stávající, je to jasné?" prohlásil a Rufus věděl, že tento boj prohrál. On sám občas propůjčil jednoho nebo dva své lidi vlivnějším členům Starostolce, čímž si u nich získával oblibu. Tohle rozhodně naruší jeho plány na místo Ministra Kouzel, ale existoval i plno jiných způsobů, jak si získat náklonnost vlivných.
Harry se objevil uprostřed tréninkového placu, ale nikoliv ve své svatyni, ale v Doju. Vůbec si svého okolí nevšímal, před očima měl stále dokola se opakující vzpomínku, jak zabil oba muže, tak rychle a snadno. Neslyšel, jak někdo volá jeho jméno, prvně padl na kolena a vyzvracel veškerý obsah svého žaludku, než se mu zatočilo před očima a on se svalil na bok v bezvědomí.
„Kimiko, rychle dojdi pro Takumiho a doveď ho na ošetřovnu. Vím jen o jedné věci, na kterou mohl mít tuhle reakci, Takumi bude vědět, jak mu pomoci," prohlásil Ichigo, který si jedenáctiletého mladíka okamžitě vzal do náruče a rozběhl se do hlavní budovy na ošetřovnu. Kimiko se ještě sehnula pro katanu, kterou Hadrian upustil. Někdo by tvrdil, že neživé předměty nedokážou nic říci o své historii, ale Kimiko dokázala číst v historii některých předmětů. Okamžitě pochopila, co se stalo. Hadrian zabil dva muže, aby ochránil sebe a Paula Grangera, otce jejich studentky Tamary.
„Vycítil jsem přítomnost Hadriana-kun, stalo se něco?" optal se Takumi, který se potkal s Kimiko ve administrativní budovy.
„Hadrian-san se tu objevil s katanou v ruce. Vůbec nereagoval a po vyzvracení svého oběda se zhroutil. Mistře, před malou chvílí zabil dva muže, Kouzelníky. Jeden z nich použil mučící kletbu Cruciatus a druhý vyslal Kletbu Smrti na Paula Grangera," oznámila mu Kimiko a Takumi zvážněl.
„Tak mladý a musí nést tak těžké břímě. Ichigo jej vzal na ošetřovnu?" optal se Takumi a Kimiko přikývnula. Oba se společně vydali do Doja a poté do zadní budovy, ve které byla ošetřovna v případě, že by se někomu ze studentů něco stalo a oni potřebovali ošetřit.
„Mistře Takumi, jeho teplota se strašně rychle mění, chvíli má obrovské horečky a v další chvíli doslova mrzne. Je uvězněn ve své vlastní mysli, musí prožívat celou tu situaci stále dokolečka," oznámil mu hned Ichigo stav jednoho z jejich nejnadanějších studentů.
„Připrav uvolňující čaj a zavolejte Lin Fenga. Budu potřebovat jeho pomoc ve vyrovnání Hadrianovy duševní energie, já budu muset ustálit jeho Chakra brány!" řekl Takumi s urgencí v hlase. Kimiko se pustila do přípravy čaje, byla v tom lepší než Ichigo, který se vydal sehnat jednoho z dalších Mistrů Doja.
„Příliš brzo si musel poznat něco, čemu si neměl čelit ještě několik let. Budu se modlit, abys z této zkušenosti povstal neposkvrněn, protože ne všichni jsme měli to štěstí a vyvázli nezměnění," zašeptal Takumi spíše sám pro sebe, než pro Harryho.
„Čaj je připraven," oznámila mu Kimiko, která přišla k Harrymu a trochu mu jej nalila mezi pootevřené rty. Po troškách do něj opatrně nalila celý obsah hrnku a sledovala, jak se výkyvy teplot ustálily na lidském normálu. I jeho pohyby očí pod víčky se mírně zpomalily, ale Harry se stále neprobouzel.
„Začneme okamžitě? Ichigo mě se vším seznámil. Až se probudí, bude potřebovat konzultaci, nehodlám sledovat, jak se z někoho s jeho potenciálem stane vraždící maniak. Už jsem musel najít a zabít dva mé studenty, kteří propadli svým démonům," prohlásil Lin a Takumi přikývnul.
„Hadrian-kun, je silný. Ichigo, mohl bys kontaktovat Grangerovi? Je nutné, abys zjistil, jestli pan Granger stále žije, pokud ne, zajisti bezpečnost jeho dceři, pokud již bude doma. Pokud ne, zamiř do Londýna a najdi tu nákupní ulici Kouzelníků, musíme zjistit, co se stalo," řekl Takumi a Ichigo jen přikývnul, než zmizel do kanceláře pro klíče od auta.
„Žádné další řeči, pusťme se do práce," řekl Lin a kolem jeho postavy se objevila bělostná aura moci. Levou ruku položil Hadrianovi na srdce a druhou hlavu s palcem ve středu jeho čela. Chvíli se nic nedělo, ale pak Hadrian na malý okamžik otevřel oči. Neměly vůbec žádnou barvu, vycházela z nich stejná bělostná záře, která obklopovala Lina. Poté, co je zase zavřel, upadl do skutečného spánku bez jediného snu nebo noční můry.
„Uvedl jsem jeho mysl i duši do léčebného spánku," oznámil Lin a nechal svou bělostnou auru zmizet.
„Nyní je práce na mě. Musím uzavřít a vyléčit Vstupní bránu a Brány Odpočinku a Života," vysvětlil Takumi, který se prvně zaměřil na Bránu Života. Kimiko musela udělat několik kroků nazpátek, protože měla problém s dýcháním, když Takumi povolal svou moc a kolem něj se objevila zlatavá aura.
Po vyléčení třetí brány, se Takumi zaměřil na druhou bránu, Bránu Odpočinku a posléze na Vstupní bránu. Jejich poškození a otevření nebylo nijak velké, ale bez řádného otevření první brány, by druhá se třetí způsobily daleko větší škody, které by neovlivnili jen Hadrianovu mysl, ale i duši. Jeden z vedlejších účinků mohl vyústit v Hadrianův chtíč po čím dál větší moci, to by jej pokroutilo a změnilo. Jak již Lin řekl, jejich úkolem nebylo jen učit další generaci, ale také zajistit, aby nikdo nepropadl jejich démonům a nestali se z nich temní a zvrácení lidé s velkou mocí. On osobně takhle ztratil jen jednoho studenta, ale ten byl pro něj velkou pýchou a téměř jako syn, ale to byla historie k jiné příležitosti.
„Jak dlouho bude mimo?" optala se Kimiko.
„Pár hodin, den nebo dva, každému to trvá jinak, než se probudí z léčeného spánku," řekl Lin a s posledním pohledem ke spícímu klukovi opustil ošetřovnu.
Spal si v cizí posteli. HP a MP jsou obnoveny jen z poloviny.
Automatické zrušení Chi techniky - Léčebný spánek - HP a MP jsou plně obnoveny.
Tvé brány chakry (Kaimon, Kyuumon a Seimon) byly vyléčeny a uzavřeny.
Harry se probudil v neznámé, ale velice povědomé místnosti. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, když si uvědomil, že je na ošetřovně za Dojem. Na příliš si toho nevzpomínal, vůbec netušil, jak se tam dostal a doufal, že si brzy vzpomene nebo mu to někdo vysvětlí.
„Hadriane-san, konečně jste vzhůru," ozval se ženský hlas a na ošetřovnu vstoupila Kimiko.
„Kimiko-sensei? Co se stalo? Moc si toho nepamatuji, vím, že jsem si vybíral oblečení v obchodě, když tam přišli dva muži a ..." zarazil se Harry, protože se mu vrátilo naprosto vše, co se stalo. Žaludek se mu sevřel v křeči a chtělo se mu znovu zvracet, ale neměl v sobě naprosto nic. Kimiko k němu hned přiskočila a uklidňovala jej.
„Ššš, to bude v pořádku. Víme, co se stalo. Paul Granger i Tamara-san jsou zcela v pořádku. Ichigo je našel u nich doma, jak se chystali vydat tě hledat. Mají o tebe strach a Tamara-san tě tu nechtěla nechat samotného, ale museli zpátky domů. Když chviličku počkáš, připravím ti čaj, který ti pomůže," vysvětlila mu a připravila další várku uklidňujícího čaje.
Bylo to o hodinu později, když se Harry posadil naproti Mistru Takumimu v čistém oblečení po dlouhé sprše. Zdálo se mu, že má na svých rukou krev a chtěl jí z nich dostat dolů, ale ať už se snažil jakkoliv, nešlo to.
„Vím, že je to pro tebe nyní těžké a nějakou dobu určitě bude, ale rád bych, abys mě pozorně poslouchal. Břímě, které nyní na svých ramenou poneseš, nemusí být jen tvoje. Tamara-chan je tvoje kamarádka a věřím, že se tě jen tak nevzdá, ostatně včera večer jí trvalo celou hodinu, než svolila, že se vrátí domů se svým otcem.
Možná ti to tak nyní nepřipadá, ale nejsi vrah. Kdybys včera ty dva muže nezneškodnil, Paul Granger by byl s největší pravděpodobností po smrti, stejně jako Tamara-chan. Tři mladé ženy, které vedou obchod s oblečením, by neměly takové štěstí, aspoň ne hned. Ichigo-sensei infiltroval Příčnou ulici, aby zjistil, co se přesně stalo a podal mi hlášení.
Ti dva muži byli Smrtijedi, následovníci Temného Lorda Voldemorta. Neměli v úmyslu jenom ty mladé ženy mučit, ale také znásilnit a vymazat jim na to vzpomínky. Jakmile by jim to prošlo jednou, opakovalo by se to tak dlouho, dokud by z nich nezbylo naprosto nic kromě prázdného těla se zničenou duší. Smrt by byla milosrdnější. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co by tohle tihle dva muži provedli. Chápeš, co ti chci říci, Hadriane-kun?"
„Já ... Bylo to tak snadné, vůbec jsem nemyslel. Jakmile jsem spatřil to zelené světlo, které zabilo mou matku, pocítil jsem chlad, který mi zaplavil celé tělo. Hýbal jsem se tak rychle, teleportoval jsem se jim za záda a oběma přesekl páteř, na místě byli mrtví. Obalil jsem jejich těla ledem, který jsem roztříštil, aby po nich nezůstalo naprosto nic," vysvětloval Harry tiše.
„Vím, jak se cítíš. Když mi bylo jak tobě, začala Druhá Světová Válka. Můj otec v té době vedl a trénoval elitní muže, kteří se měli později zapojit do bojů za linii v podobě sabotáží a eliminaci důležitých cílů a těmi myslím lidi. Deset měsíců od začátku války, byla naše poloha prozrazena a jednotka nepřátelských vojáků zaútočila zčista jasna. Stále to vidím zcela jasně, stejně jako ten den, když se to stalo.
Abys to pochopil, Bojová umění jsem začal trénovat od chvíle, co jsem se naučil pořádně chodit a chakru jsem probudil ve svých šesti letech. Otec mě poté začal učit starodávné techniky, kde jejich použití proti nepříteli znamenalo jeho smrt.
Ten den si otec hrál s mou sestrou venku u květinových záhonů s ozdobnými keři. Z okna jsem zahlédl, jak jí rukou poručil, aby se schovala a on sám se vydal naproti vojákům, aby na sebe upoutal pozornost. Nedali mu příležitost ani promluvit, trojice výstřelů jej zasáhla do hrudi a pro mě se celý svět zpomalil.
Mezi starobylé techniky, které mě otec učil, bylo otevření chakrových bran a využití maximálního potenciálu lidského těla. Byl jsem vedle svého otce ještě dříve, než vůbec dopadl na zem. Ale nezastavil jsem jeho pád, bylo pro něj pozdě. Ne, zaútočil jsem na jednotku osmi dospělých mužů a během několika okamžiků je doslova zmasakroval. Neměli jedinou šanci. Jakmile byla má pomsta vykonána, obrátil jsem svou pozornost na svého otce, který byl taktak naživu.
Pamatuji si jeho pohled plný hrdosti, ale nikoliv z toho, že jsem zabil ty muže. Jeho pohled spočinul na místě, kde se ukrývala má pětiletá sestra. Svá poslední slova nikdy nedokončil, ale prohlásil, že je na mě hrdý, protože jsem a víc toho nestihl říci. Ale doufám si věřit, že chtěl říci, že je na mě hrdý, protože jsem dokázal ochránit svou sestru, která pro nás oba byla vším, když kvůli komplikacím při porodu zemřela naše matka a ona byla její ztělesněním a odkazem. Nic nebylo důležitější než rodina a já byl ochoten udělat všechno, abych jí ochránil.
Svět je krutý, Hadriane-kun a občas musíme udělat něco, co bychom normálně odsoudili. V té době jsem si uvědomil, že zabít z pomsty a chtíče je špatné. Ale zabít svého nepřítele, když bráníš své milované je zcela přijatelné dokud lituješ životů, které si vzal a nevyžíváš se v tom.
Existuje mnoho takových lidí, kteří se vyžívají v utrpení a smrti druhých. Takoví lidé si zaslouží spravedliví trest a naši lítost, protože nikdo se nerodí zlí, zlé z nich udělaly špatné zkušenosti a špatná rozhodnutí. Dokud se nestaneš jedním z nich, jsi stále dobrý člověk a nenech nikoho tě přesvědčit o opaku. Včetně toho svého jsi včera zachránil šest nevinných životů, to je něco, na co můžeš být hrdý," vyprávěl Takumi tichým hlasem a Harry na něj hleděl s vykulenýma očima. Stále viděl na svých rukou krev obou mužů ačkoliv se jejich krve nikdy nedotkl. Sklopil k nim svůj zrak a překvapeně sledoval, jak ona imaginární krev pomalu mizí, ne úplně, ale většina z ní zmizela. Krev na rukou představovala jeho pocit viny, který téměř zmizel po tom, co mu Mistr Takumi řekl, ale část z něj stále přetrvávala.
„Pokud budu muset znovu zabít, abych ochránil své přátele a nevinné, udělám to, ale nevím, jestli se s tím někdy vyrovnám nebo zapomenu. Ale doufám, že již nikdy zabít nebudu muset a své nepřátele porazím i bez toho," řekl Harry po chvilce.
„Hadriane-kun. Mnoho ozbrojených mužů a žen se řídí jistým pravidlem. Pokud do ruky vezmeš zbraň s cílem zabít, měl bys být připraven být zabit stejným způsobem. Pokud jde o to, že své nepřátele nezabiješ, je to dobrá vlastnost, ale i ta má své nebezpečí. Když své nepřátele porazíš a on unikne, s největší pravděpodobností se ti bude chtít pomstít a nezaútočí na tebe, protože ví, že jsi na něj příliš silný, půjde po tvých přátelích a rodině. Nicméně ať už učiníš jakékoliv rozhodnutí, vždy je to jen na tobě a s každým rozhodnutím musíš akceptovat i patřičné následky," upozorňoval jej Takumi-sensei a Harry přikývnul, že chápe.
„Nyní je myslím čas, aby ses vrátil ke svým přátelům, kteří mají o tebe strach. Tady ti vracím tvou zbraň, zacházej s ní s úctou a neboj se jí znovu použít, když si to bude situace vyžadovat. I když svět není pěkné místo, musíš hledat to pozitivní, ať už se staneš součástí jakékoliv situace," dodal ještě Mistr Takumi a podal Hadrianovi jeho katanu. Ten si jí vzal zpátky a překvapeně na ní hleděl, protože mu jeho Dovednost Pozorování oznámila, že je téměř jako nová a jen s minimálním poškozením.
„Už ve chvíli, když jsem si jí koupil byla v horším stavu než je nyní. Děkuji za její opravení," poklonil se hluboce. Takumi se jen zasmál a poslal jej pryč. Harry vyšel na chodbu, kde nikdo nebyl a teleportoval se do své svatyně. Věděl, že mají o něj Tamara s Paulem strach a měl by jím dát vědět, ale potřeboval ještě nějakou dobu sám pro sebe, aby se s událostmi předešlého dne plně vyrovnal.
Usadil se do tureckého sedu uprostřed nádherně zeleného trávníku a postupně všechno vypustil z mysli společně se svými výdechy.
Ačkoliv bylo stále dopoledne, když se tam posadil, čas uběhl velice rychle a on otevřel oči, když se začalo stmívat. Rychle vyhnal veškerou ztuhlost ze svého těla a plnými doušky se napil vody z Inventáře. Všimnul si, že v něm má i smlouvu pro obchod Oblečení Zítřka. Nevěděl, jestli bude mít odvahu se tam vrátit, ale nehodlal se jen tak vzdát a nechat se přemoci překážkou, která se mu nečekaně postavila do cesty.
Kdysi si slíbil, že se před ničím jen tak nezastaví a každý pozná, čeho je Hadrian James Potter schopný. S novým odhodláním se teleportoval do svého nového pokoje, kde se svlékl a ulehl do své postele.
Spal si ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
Desetihodinový spánek mu rozhodně pomohl a cítil se skvěle. Sprcha z něj smyla poslední kapičky potu, který na sobě ze včerejšího dne měl a voda sebou odnesla i všechny negativní emoce a myšlenky. Stejně jako před dvěma dny, i nyní se oblékl do svého svátečního kimona a sepnul si vlasy do ohonu.
Chtěl svým příbuzným nachystat snídani, ačkoliv bylo docela pozdě, ale všimnul si, že v domě nikdo není a dokonce má přichystanou snídani na stole se vzkazem, že si jí může ohřát pokud bude studená. Strýček s tetou vzali Dudleyho k zápisu na jeho novou školu a měli se vrátit až večer.
Harry toho moc nesnědl a většiny snídaně se zbavil, protože včerejšího dne nic nesnědl a musel si znovu zvyknout na více jídla. Když zajistil dům, aby se do něj nikdo nedostal, teleportoval se na zahradu ke Grangerovým. Nikdo jej tam nečekal, což ani nepředpokládal a tak byl nucen zaklepat na zahradní dveře a počkat, až mu někdo otevře.
„Hadriane?" optal se ho Paul a vytrhl ho z myšlenek na to, jak asi Paul s Tamarou budou reagovat.
„Dobré ráno, můžu dál?" optal se Harry nejistě.
„Pojď sem," řekl Paul a klekl si na koleno, aby byl v jeho výšce a vděčně jej objal.
„Už nikdy takhle před námi neutíkej, měli jsme o tebe velký strach. Tamara nás hodlala teleportovat do té vaší svatyně, když se tu objevil jeden z vašich Mistrů a oznámil nám, že jsi u nich v Doju. Ani jeden z nás ti nic nevyčítá a právě naopak ti musím poděkovat za záchranu našich životů. Vím, že každého něco takového změní, ale stáčí říci a my ti pomůžeme," vysvětloval mu hned Paul a Harry jej na oplátku objal a zabořil mu hlavu do ramena. Paul jej neodsuzoval, což z jeho ramen shodilo zátěž, které si nebyl vědom.
„Děkuji," odpověděl tiše a ze schodu rychle seběhla Tamara a vrhla se mu doslova kolem krku. Paul věděl, co se chystá a tak jej včas pustil a uhnul stranou. Musel se rozesmát, když sebou Hadrian třískl zády ne zem a Tamara ležela na něm.
„Hele, tohle si nechte až na dobu, co budete o pár let starší a já nebudu v dohledu," rýpl si do nich, aby pozvedl náladu a oba dva hned zčervenali nad představou toho, z čeho je Paul obviňoval.
„Tatííí, to ti neraduji!" vyskočila Tamara na nohy a dala se do pronásledování svého otce, který se velice rychle dal na útěk.
Harry u nich strávil i oběd a Paul navrhl, aby dokončili nákupy na Příčné, pokud se na to cítí a poslali do školy jejich odpovědi. Hlavní rozhodnutí bylo na Harrym, protože on z nich měl nejhorší zážitek z před předešlého dne. Nakonec se rozhodli, že se tam vrátí. Harry samozřejmě Paulovi zaplatil za své oblečení, které si vložil do svého šatníku. Mezi tím bylo i bílé haori s kanji znaky představující Led. Na spodním okraji nemohly chybět modrobílé sněhové vločky a textura ledu.
Jejich první zastávka byla v obchodě Oblečení Zítřka, kde si Tamara hodlala koupit nějaké nádherné kimono, protože měla jen to své tréninkové a chtěla s Hadrianem ladit. Všechny tři mladé ženy Hadrianovi poděkovali s nesčetnými polibky na obě jeho tváře, což ho zanechalo trochu v rozpacích. Poděkoval jim, že udrželi jeho tajemství a nabídl jim smlouvu v hodnotě dvanácti set galeonů výměnou za pětadvacet procent jejich obchodu
Petra, Andrea a Emily nad tím vůbec nepřemýšlely a podepsaly smlouvu bleskovou rychlostí a Petra se hned vydala ke Gringottům, aby dokončila celou transakci s GrimClawem.
Emily asistovala Tamaře v zadní místnosti. Tamara chtěla překvapit svého otce i Hadriana, což se jí rozhodně povedlo. Když vyšla zpoza rohu, museli si oba členové mužského pokolení zvedat spodní čelist ze země. Tamara byla oblečená do nádherného kimona, které přecházelo z černé do rudé a bylo pokryté různými květinami červené, růžové, oranžové i bílé barvy.
„Páni," dostal ze sebe Harry po tom, co se aspoň trochu vzpamatoval. Viděl mnoho obrázků v knihách, ale naživo něco takového neviděl. V obchodě s japonskými specialitami a oblečením měli jen pár figurín s ženskými kimony, ale žádné z nich nebylo takhle propracované.
„Tohle je jedno z našich nejpropracovanějších kimon. Nemáme jich mnoho, protože poptávka je velice malá, ale i tak jsou to pro nás nenahraditelné zkušenosti, když musíme vyrobit něco takového," oznámila jim Emily.
„Oho, moje dcera vypadá jako princezna nebo vznešená šlechtična," prohlásil Paul a Tamara se mírně začervenala.
„Až bude Mistr Takumi na konci prázdnin pořádat párty, rozhodně si to musíš na sebe vzít. Každému tam vyrazíš dech, o to se klidně i vsadím?" řekl Harry s úsměvem na tváři. Harry si tam ještě dokoupil nějaké boty, než se rozloučili se slibem, že se určitě vrátí.
Další obchod, který navštívili, bylo jakési papírnictví, ale plné různých druhů pergamenů, inkoustu a psacích brk. Oba si vyzkoušeli psaní pomocí různých druhů brk, ale Harry nakonec prohlásil, že si raději koupí plnící pero, které se ovládalo mnohem snáze a nezanechávalo za sebou zbytečné kapky inkoustu.
Ačkoliv si museli koupit pergamen kvůli esejím, jak jim prodejce řekl. Také jim řekl, že si ho musejí koupit pro zápisy do hodin, ale pergamen zabíral příliš místa. Prodejce je varoval, že si to u profesorů rozhodně slíznou, ale Harry nad tím jen mávnul rukou. Muž v obsluze nemohl mít více jak dvaadvacet let a choval se docela arogantně, takže jej musel Paul upozornit na to, že jeho chování mu nijak nepomůže s získáním dalších zákazníků, ale mladík vůbec neposlouchal, protože si myslel, že ví nejlépe.
Hned po zakoupení pergamenu a jedné obálky, napsali vzkazy do Bradavic, že studium přijímají a v pobočce Soví Pošty zaslali své odpovědi. Když už byli u těch zvířat, zamířili do Kouzelného zvěřince, kde bylo zvířaty nejrůznějších druhů doslova narváno.
„Co bych si měla koupit?" optala se Tamara, které oči létaly z jednoho zvířete na druhé. Harry jí neodpověděl, protože pocítil, jak se jeho magie rozprostřela po celém obchodě a testovala každé zvíře.
Nejsilnější spojení vycházelo ze zadní části obchodu, kam se vydal. Všude ho obklopovalo obrovské množství sov z celého světa, nicméně jich si nevšímal a pohledem zabloudil tam, kde cítil nejsilnější magické spojení. Úplně u stropu na vrcholku klece seděla nádherná sněžná sova. Její oči prozrazovaly její inteligence a on zcela automaticky nastavil svou levou ruku.
Sněžná sova si jej chvíli prohlížela, než zahoukala a se zamáváním křídel se mu snesla na nastavenou ruku.
„Nejsi ty ale krasavice a k tomu ještě inteligentní? Chtěla bys odejít se mnou a být mou společnicí?" optal se jí Harry a ona souhlasně zahoukala, než mu přeskočila na rameno a jemně jej ďobla do ucha.
„Tak to pojďme, koupíme ti nějaké bidýlko a všechno ostatní," usmál se na ní a pohladil jí na hrudi svým ukazováčkem, což se jí líbilo.
„Nemožné! Tahle sova k sobě nikdy nikoho nepustila a nejednou nám málem vyklovala oči," prohlašoval jeden ze zaměstnanců.
„Nejspíše se jí nelíbilo, jak s ní zacházíte, že?" optal se sovy a ta souhlasně přikývnula s doprovodným zahoukáním.
„Chápu to tak, že si ji chcete koupit? Mám k tomu přibalit i její klec?" optal se zaměstnanec a sova nepřátelsky cvakla zobákem.
„Rád si jí koupím, ale na klec zapomeňte, tu si můžete nechat. Koupím si pro ní bidýlko, máte nějaké na výběr," optal se Harry a muž jej zavedl do další sekce, kde byla snad stovka různých bidýlek a ani jedno nebylo stejné.
„Tak co, které se ti líbí? Můžeš si vybrat," optal se Harry sovy a muž se na něj podíval, jestli mu nepřeskočilo, sova nebyla schopná se rozhodovat sama za sebe, ale tahle vzlétla z jeho ramena a udělala nad výběrem několik kruhů, než se usadila na jednom z nich. Houkla na Harryho, který přikývnul a poté se mu zase usadila na rameno.
„Vezmu si to, co si vybrala. Máte pro ní nějaké krmení? Jistě si je schopná něco ulovit sama, ale přes zimu toho nemusí být dostatek," optal se Harry a muž jej zavedl k pokladně.
„Tohle bidýlko je docela drahé, je tvořené převážně bílým zlatem a ocelí. Je na něm umístěno i diamantové škrabátko, aby si mohla brousit své drápy. Jinak tu máme balení sovích pamlsků na celý rok jen za dva galeony, pokud budete chtít? Sova stojí pět galeonů a bidýlko tři sta padesát galeonů," oznámil muž a Harry mu bez řečí celou částku zaplatil. Bidýlko i pamlsky vložil do Inventáře, když se nikdo nedíval a zamířil před obchod, aby počkal na Tamaru a Paula.
Gratulace! Získal si svého prvního Mazlíčka. Každý Mazlíček má level, který se zvyšuje podle toho, jak moc jej používáš k danému úkolu. Mazlíček také obdrží exp k levelu, když ty sám obdržíš nějaké expy, ale jen určitou část. Když Mazlíček dosáhne vysokého levelu, objeví se u něj možnost transformace na Magického Mazlíčka.
Sněžná sova - ? - Lvl. 7 - Exp: 00.00%
HP: 350
MP: ?
Byl vytvořen Nový Úkol.
Úkolové Upozornění!
Mazlíček: Najdi jméno pro svou sovu
Objev jméno své sovy na tři pokusy a obdržíš 5 000 exp.
Objev jméno své sovy na pět pokusů a obdržíš 2 500 exp.
Objev jméno své sovy na šest a více pokusů a obdržíš 500 exp.
Za pojmenování své sovy získáš 1 level pro svou sovu.
Přijmout - Odmítnout
Než nicméně mohl přijmout tenhle nový úkol a začít přemýšlet nad jménem pro sněžnou sovu, jeho pozornost přilákal rozhovor z vedlejšího obchodu, který mohl slyšet.
„Dafné, doma si promluvíme o tvém chování nenáležící čarodějce tvého postavení. Proč nemůžeš být jako má milovaná Astorie a pořád nám stěžovat život?" zaslechl nějakou ženu z vedlejšího obchodu, který byl zaměřený na prodej šperků a ozdobných předmětů z drahých kovů.
„Jasně jsem vám řekla, že si toho arogantního idiota vzít nehodlám. Není schopný se postarat sám o sebe a neustále se schovává za svým Smrtijedským tatínkem," odsekla dívka a v zápětí ji přiletěla facka na tvář.
„Takhle o Lordu Malfoyovi mluvit nebudeš, dobře víš, že byl pod Imperiusem a Ministerstvo jej uznalo nevinným," zavrčela žena a Hadrian nahlédl přes okno obchodu.
„To je ještě horší, protože to značí, že je to patetický a slabý idiot, stejně jako jeho syn. Jestli tu manželskou smlouvu podepíšete, vlastnoručně mu do krku naliju všechny jedy, které se mi dostanou pod ruce a pak zabiju i sebe, než abych šla do Azkabanu za službu naší společnosti," odsekla znovu dívka a přilétla jí další facka. Harry si k opasku připevnil svou katanu a vstoupil dovnitř s hlasitým prásknutím dveří. Harry si obě dvě prohlédl a hned mu došlo, že to není dcera s matkou. Stála tam i třetí dívka, která byla o dobré dva roky mladší než on a ta se již na dospělou ženu podobala.
„Budete si přít, mladý muži?" upoutala na sebe pozornost žena za pultem, která se tam objevila hned, jak hádka přestala a ona zaslechla otevření dveří.
„Tohle jsou všechno normální šperky nebo mají nějaké magické vlastnosti? Přemýšlel jsem, že bych si nechal propíchnout ucho a nosil nějakou užitečnou náušnici?" optal se Harry a koutkem oka zahlédl, jak si dospělá žena posměšně odfrkla.
„Kam to ta společnost dneska spěje, když mezi sebe pouštíme tu mudlovskou špínu? Doufám, že mu někdo ukáže místo, kam patří," řekla své dceři a nevlastní dceři.
„Zase děláš ostudu, macecho. Kdybys nebyla tak zaslepená svou důležitostí, všimnula by sis, že nese hned dva dědičné prsteny. Zapomínáš, že jsme jen Vznešený rod Greengrassů a stále jsem dědička, o čemž ty nerozhoduješ," prohlásila starší z dívek chladně.
„Pff, beztak je někde ukradl, aby se vydával za někoho důležitého," odsekla žena a Dafné zakroutila hlavou.
„V tom případě mi dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Hadrian James Potter, dědic Starobylých a Vznešených rodů Potterů a Blacků. Ještě chvíli uslyším vaše urážky proti mé osobě, tak z toho vyvodím důsledky, které se vám rozhodně nebudou líbit, madam," prohlásil Harry a sledoval, jak se její chování okamžitě změnilo, ačkoliv ne tolik.
„Lžeš, ty mudlovský šmejde, dědicem Starobylého a Vznešeného rodu Blacků je mladý Draconis Lucius Malfoy, čistokrevný čaroděj!" prohlašovala, ale Harry pouze zvedl svou pravou ruku a ukázal jí své dědické prsteny.
„Obávám se, že jsou vaše informace zcela mylné. Pokud jde o čistotu krve, na které si tolik zakládáte, goblini u Gringottů pomocí jednoduchého testu zjistili, že jsem čistokrevný kouzelník. Ukázalo se, že má matka nebyla mudlorozená, jak si všichni mylně myslí. Pokud mě nyní omluvíte, rád bych se věnoval svému nákupu," odpověděl Harry a otočil se na ženu za pultem, který mezitím připravila několik plat s různými náušnicemi, u kterých byly cedulky s informacemi o magických vlastnostech a cenou.
Harry věděl, že Greengrassová odvedla své dcery pryč za neustálého mumlání si pod nosem, ale vůbec si jich nevšímal. Prohlédl si všechna plata dokud nenarazil na nádherné smaragdové náušnice. Cedulka jej informovala, že jsou očarovány tak, aby jej upozornily na to, jestli je v jeho jídle nebo pití nějaká cizí látka, což zahrnovalo veškeré jedy a lektvary.
„Rád bych si vzal tenhle pár," ukázal na ně Harry a na pult položil dvě stě padesát galeonů. Rozhodně to nebylo nic levného, ale na ochraně svého života nehodlal šetřit. Náušnice byly očarovány také tak, že propíchly jeho uši při prvním použití. Harry si jednu z nich schoval a druhou si hned nasadil na levé ucho. Zrovna ve stejnou chvíli z vedlejšího zvěřince vyšel Paul s Tamarou, tak se k nim přidal. Čekal, jestli si všimnou toho, že má v uchu náušnici, ale Tamara se spíše zajímala o svého nového mazlíčka v podobě černé kočky, která byla velká jako malá puma. Tesáky i pohled dravce byl nezaměnitelný.
„Nikdy by mě nenapadlo, že bude existovat jako kříženec jaguára a magického druhu kočky domácí. Jen doufám, že ho patřičně vytrénuješ, nerad bych vysvětloval sousedům, co je ta chlupatá koule zač," řekl Paul, který se netvářil příliš spokojeně. Hned poznal, že ho to zvíře nemá rádo i přes fakt, že si Tamaru okamžitě zamilovalo.
„Co nám ještě chybí?" optal se Harry.
„No, musíme vám pořídit ještě hůlky a my se musíme s Tamarou zastavit u Gringottů kvůli tomu dědickému testu. Je mi jedno, jaký je její krevní status, ale pokud chci, aby v tomhle světě měla výhodu, budu radši, když z ní nebude pouze mudlorozená," odpověděl Paul.
„To je dobrý nápad. Co kdybych se porozhlédl po nějakém obchodě s hůlkami a vy zašli do banky? Tamara mě již může najít na mapě Příčné ulice. Chybí mi zmapovat ještě pár obchodů, abych získal úplnou mapu," navrhoval Harry.
„To zní jako dobrý nápad, ale dávej si prosím pozor," souhlasil Paul a se svou dcerou zamířili ke Gringottům. Harry se rozhlédl a zamířil pro změnu k Ollivanderovi, který měl být nejlepším výrobcem hůlek, nicméně po získání informací o obchodě, se Harry zastavil a poté zamířil pryč. Podle dostupných informací Ollivander prodával hůlky jen s jádry ze třech magických tvorů, fénixů, jednorožců a draků. Ačkoliv to byly mocní tvorové, které doufal, že jednoho dne uvidí na vlastní oči, hledal něco s potenciálem. Navíc Ollivander prodával již vyrobené hůlky, on by rád hůlku vytvořenou přímo na míru, když už jí musel mít.
Trvalo mu to čtvrt hodiny, než z jednoho prodejce dostal informaci o tom, že jeden výrobce hůlek se nachází na Obrtlé ulici s názvem, který nikdo nedokázal přečíst. Každý těm obchodům říkal jinak, ale Harry dostal přesné instrukce, kde jej najít a tak se vydal do hlubin Obrtlé.
Několik starých bab se na něj pokoušelo přilepit a nejspíše jej i okrást, ale stačilo, aby sáhl po své kataně a každý se mu klidil z cesty. Nikdo nepotřeboval velké potíže a on vypadal dost na to, aby jim jich docela dost přidělal.
Obchod, do kterého mířil, nebyl nijak výrazný, nicméně si všimnul, že název je napsán v krvavě rudých znacích, které připomínali runy, ale tak docela.
„Budeš si přát, mládě?" ozval se hlas ze stínu obchodu a dva metry před ním se objevil štíhlý muž se světlou pokožkou. Hned poznal, že to není člověk.
Jméno: Alucard - Výrobce hůlek
Věk: ?
Level: ?
Status krve: Upír
HP: ?
MP: ?
Info: ?
Moc se toho nedozvěděl, ale i tak to bylo dost na to, aby si kolem něj dával pozor.
„Rád bych obdržel hůlku, která by pro mě byla vyrobena na míru. Viděl jsem pár hůlek od Ollivandera a jeho hotové hůlky mě nijak neoslovily," odpověděl Harry.
„Hmm, s tím ti mohu pomoci. Jinak Alucard jméno mé," představil se upír a v obchodě se objevilo dostatek světla na jeho kompletní osvětlení.
„Nějaké spojení s upírem, který nese vaše jméno čtené pozpátku? Jinak se jmenuji Hadrian James Potter, velice mě těší," odvětil Harry a Alucard se zasmál.
„Je mi líto, nejsem ten slavný Drákula, mé jméno je zcela náhodné od toho jeho," vysvětlil Alucard a na pult položil kovovou nádoba, která byla z neznámého kovu a téměř celá pokrytá krvavými runami, které mohl vidět i nad dveřmi.
„Tento artefakt jsem zdokonaloval dlouhé desetiletí s pomocí mé ženy. Runy, které jej pokrývají, jsou Upírské Runy nebo Runy Krve. Vaše Ministerstvo je prohlásilo za černou magii, což je totální hloupost, ale nikdo nikdy netvrdil, že jsou lidé příliš inteligentní," vysvětlil Alucard, když si všimnul jeho pohledu.
„K čemu to slouží?" optal se Harry.
„Pokud zde nechceme strávit dlouhé hodiny hledáním složek pro tvou novou hůlku, budu od tebe potřebovat dvě lahvičky krve. Jednu použiji na rituál, kterým naleznu potřebné složky tvé hůlky, kterou ti vyrobím a druhá lahvička poslouží k rituálu spoutání, kde tvou hůlku spoutám s tebou, takže jí nikdo jiný nebude moci použít. Pokud bys nechtěl platit zlatem, mohl bys mi poskytnou i třetí lahvičku krve, kterou bych si dal jako dezert," prohlásil Alucard a Harry si od něj vzal dvě lahvičky. Netušil, jaký účinek by měla jeho krev na upíra a on poté na něj. Dokud o upírech nebude vědět více, rozhodně mu žádnou svou krev nenabídne na pití.
„Ach, škoda. Doufal jsem, že mi nabídneš doušek své krve, cítím z tebe velkou moc a magická krev chutná nejlépe. Čím více jakýkoliv tvor má, tím nádhernější vůně a chuť krve. Nicméně ty tu jsi pro svou hůlku, tak pojďme zjistit, z čeho se bude skládat," řekl Alucard a krev z jedné lahvičky opatrně rozlil po obvodu mísy, kde byla drážka s početnými výpustěmi do mísy, ale všechny byly zavřené.
Alucard následně aktivoval několik Run Krve a jeho červená krev se slabě rozzářila, než se otevřely tři výpustě. Jeho krev se roztekla potůčky a vytvořila tři stejné kruhy, ve kterých se objevily tři runy, které Alucard poznával.
„Výborně. Nestává se často, abych vytvářel hůlku o třech komponentech. Když už nějakou takovou hůlku vytvářím, většinou to jsou dva druhy dřeva nebo dvě různé jádra, nicméně vy jste speciální, pane Pottere. Dřevo pro vaší hůlku bude z jasanu, jádro by mělo být z magického arktického tygra, jen netuším, co bude nejlepší jako jádro, bude to potřebovat trochu experimentování. Třetí část vaší hůlky bude nejtěžší sehnat, Orichalcum se používalo ve Starověké Atlantidě. I mudlové mají písemné zmínky s tímto růžovo červeným kovem, ale nikdy se jim žádný nedostal do rukou. I v kouzelnické společnosti je ho velice málo a poslední zásoby by měli mít goblini. Naštěstí vím, kde ho můžu najít dostatek na výrobu vaší hůlky, pane Pottere. Nicméně si budete muset počkat celý měsíc. Hůlku vám doručím osobně na nástupiště 9 a tři čtvrtě," vysvětloval Alucard a Harry mohl vidět, jak je upír celý natěšený se pustit do práce.
„Jaká bude cena? Zlato pro mě není problém, ale i tak bych rád znal cenu své nové hůlky," optal se Harry.
„Hmm, že jste to vy a poskytl jste mi takovouhle výzvu, dám vám značnou sledu. Nicméně i tak vás to bude stát sedm set galeonů. Jak jsem říkal, orichalcum je velice vzácný kov a já se budu muset vydat do hlubin země, abych nějaký našel," vysvětloval Alucard a Harry mu na pult položil měšec s pět seti zlatými mincemi.
„Pět set zlatých jako záloha, zbytek při předání hotové hůlky, souhlasí?" optal se Harry a Alucard se smíchem přikývnul.
„Nečekal jsem zlato jako zálohu, ale rozhodně to uvítám. Pokud to bude všechno, pane Pottere?" optal se Alucard.
„Zatím ano, ale za chvíli bych se mohl vrátit se svou kamarádkou, která by také ráda novou hůlku," řekl a Alucard přikývnul.
„Bude mi chvíli trvat, než se sbalím a připravím na cestu. Máte tři hodiny než to tu zavřu," upozornil ho Alucard a Harry z obchodu zamířil zpátky na Příčnou a ke Gringottů, kde se Tamara stále nacházela.
„Hadriane, nečekáš doufám dlouho?" optala se Tamara, která sešla ze schodů do loby a hned se pochlubila svým novým dědickým prstenem. Také mu prozradila, že obdržela Status Dědička Vznešeného rodu Dagworth-Grangerů, který ji dává 25% bonus k umění Lektvarů a jejich účinku.
Harry byl za ní rád, protože nejenže také získala Svěřenecký Trezor, kde na každé její narozeniny přibylo deset tisíc galeonů, nyní ji nikdo nemohl označit za mudlorozenou a vozit se po ní. Od té chvíle byla poloviční krve, což nebylo to nejlepší, ale jako dědička byla chráněna mnoha zákony.
Harry na ně nijak dlouho nečekal, protože se zastavil za svým Správcem pokladů. GrimClaw byl rád, že se u něj zastavil, protože nemusel posílat knihu s jeho rodinnou historií po jednom z goblinů. Také se chvíli bavili o tom, co jej vedlo k tomu, aby nakoupil podíly ve čtyřech obchodech a restauraci, které vlastní mudlorození.
Harry mu vysvětlil, že to viděl jako šanci podpořit konkurenci, které nikdy nebylo málo a rozhodě se mu všechny čtyři podniky, do kterých investoval, zamlouvali daleko více, než špinavé obchody, které provozovali čistokrevní rasisti. GrimClaw byl s jeho vysvětlením spokojen a oznámil mu, že toho vlastní trochu více a předal mu seznam společností s informacemi.
Nimbus Racing Company
Podíl: 23%
Hodnota Podílu: 316 800 galeonů
Info: Nejnovější koště Nimbus 2000, na trh vypuštěno po pěti letech vývoje a testování. Zatím nejrychlejší/nejovladatelnější koště na trhu. Ve společnosti nicméně došlo ke změně vedení a na příští rok se chystá vypuštění nového modelu Nimbus 2001, které má být ještě rychlejší, ale méně ovladatelné oproti nynějšímu typu.
Doporučení: Počkat do jara a poté prodat, předpokládaná hodnota podílu by měla narůst na cca 352 000 galeonů. Možné reinvestování celé částky do začínající společnosti Firebolt Racing Brooms.
Slug & Jiggers Apothecary
Podíl: 9%
Hodnota Podílu: 21 850 galeonů
Info: Majitelé obchodu si myslí, že jejich obchod vydělává a má větší hodnotu, než je skutečnost. Nabídli odkoupení celého podílu v hodnotě 32 000 galeonů.
Doporučení: Prodat. Obchod stabilně ztrácí zákazníky a jejich příjmy jsou každým rokem menší a menší. Doporučeno uložit zlato do Investičního Trezoru pro budoucí investice.
Gambol & Japes - Šprýmy a kratochvíle
Podíl: 15%
Hodnota Podílu: 48 630 galeonů
Info: Majitelé obchodu se spoléhají na osvědčený sortiment a již pár let nevymysleli nic nového, co by jejich zákazníky nalákalo. Společnost má stálý příjem bez velkých změn.
Doporučení: Ponechat si podíl dokud se na trhu neobjeví schopná konkurence. Poté zvážit, jestli podíl prodat a podpořit novou společnost nebo ne.
Denní Věštec
Podíl: 30%
Hodnota Podílu: 487 490 galeonů
Info: Denní Věštec jsou nejčtenější noviny v Anglii a vlastní několik sesterských týdeníků a měsíčníků. Jedinou konkurencí je Jinotaj, který nemá příliš dobrou pověst. Momentálně je Denní Věštec pod vedením Ministerstva Kouzel - Ministr toho využívá k propagaci svých cílů a často skrze Denní Věštec ničí svou konkurenci.
Doporučení: Získat kontrolní podíl (51%) a ovládnout tisk. Další možností je prodat celý podíl a investovat do rozvoje nových novin - možné další výdaje.
Harry samozřejmě nechal prodat svůj podíl ve Slug & Jiggers Apothecary, což byl ten špinavý obchod s ingrediencemi do lektvarů, ze kterého se mu dělalo špatně jen na něj pomyslel. Také GrimClawovy dal instrukce, aby prodal podíl v Nimbus Racing Company ve chvíli, kdy bude hodnota podílu na nejvyšší možné částce a koupil podíl pětadvaceti procent Firebolt Racing Brooms. Podíl v obchodě s vtipnými předměty si zatím ponechal.
Nejtěžší bylo rozhodnutí ohledně Denního Věštce. 42% procent vlastnil Ministr Kouzel a jeho poradci, čímž měl největší podíl a kontroloval tak vše, co se v nich vytisklo. Nicméně zatím neexistovaly žádné noviny, které by byly schopné konkurence. Dozvěděl se, že několik pokusů ze strany mudlorozených bylo, ale Ministerstvo je zničilo s maximální silou.
Harry se proto rozhodl, že sežene dalších dvacet jedna procent nebo více, aby získal kontrolní podíl. Jakmile bude v kontrole, zavede změny a zničí tak základnu pro zkorumpované politiky. Když svému Správci pokladů řekl, jaké změny tam zavede, goblin se nebezpečně zazubil a on věděl, že si získal jeho podporu na svou stranu.
„Ne, moc dlouho ne, stihl jsem navštívit mého Strážce pokladů GrimClawa. Jinak jsem našel jeden obchod, kde si nechávám dělat hůlku na zakázku. Takže buď můžeme navštívit Alucarda, který s pomocí jednoduchého rituálu zjistí složení hůlky a poté ji vyrobí a s pomocí krve spoutá s tebou tak, že jí nikdo jiný nebude moci použít. Nebo můžeme navštívit Ollivandera, který se ti pokusí prodat jednu z již vyrobených hůlek. Ollivander je také levnější, hůlky se u něj pohybují od pěti do deseti galeonů. Má hůlka mě kvůli vzácnému kovu bude stát sedm set galeonů," vysvětlil Harry a Paul na něj vyvalil oči.
„Umm, myslím, že bude jistější, když zajdeme k Ollivanderovi a když nenajdeme nic u něj, zamíříme k tomu Alucardovi," rozhodl Paul.
„Je to na vás, zaplatil bych Tamařinu hůlku ze svého, do konce prázdnin se mi to zlato vrátí v daleko větším množství," namítal Harry, ale nechtěl se plést do Paulova rozhodnutí.
„Hadriane, už si toho pro nás udělal dost. Ceníme si tvých darů, ale nemůžeme se na tebe neustále spoléhat. Možná až Tamara bude mít vyděláno dost zlata, mohla by se tam pak zastavit a nechat si vyrobit hůlku, když s tou, kterou jí Ollivander prodá, nebude spokojená," rozhodl Paul.
„Chápu. Hmm, možná bych toho času mohl využít k tomu, abych pojmenoval tuhle svou krasavici," řekl Harry a pohladil sněžnou sovu.
„Co třeba něco se sněhem nebo ledem? Snížek? Iceman?" navrhovala Tamara a sova zakroutila hlavičkou.
„Je to soví žena nikoliv muž," opravil jí Harry.
„Co takhle Helena? Podle knih byla Helena Trojská nádherná a hrdá žena, co ty na to?" optal se Harry a ona chvíli přemýšlela, nicméně nakonec zakroutila hlavou.
„Nebo Athéna? Bohyně moudrosti, války a umění?" navrhoval Harry znovu, ačkoliv ani jemu se to jméno příliš nelíbilo a jí se také nelíbilo.
„To třeba jiná bohyně? Artemis, Bohyně lovu a Měsíce, myslím, že to k tobě dokonale sedí, co ty na to holka?" optal se Harry a sněžná sova nějakou dobu přemýšlela nad svým novým jménem, než jej se souhlasným zahoukáním přijala.
„Artemis tedy," potvrdil Harry.
Gratulace! Splnil si Úkol - Mazlíček: Najdi jméno pro svou sovu!
Obdržel si 5 000 exp a 1 level pro svou sovu!
„Když je tvoje sova Artemis, můj kocour bude Hádes," rozhodla se Tamara a Paul pobaveně zakroutil hlavou. Když konečně došli k Ollivanderovi, všichni tři vešli dovnitř a rozhlíželi se kolem sebe, jestli neuvidí Ollivandera. Harry se rychle otočil a s katanou na půl vytasenou hleděl do míst, kde se objevil prošedivělý muž.
„Měl bych si dávat, koho to chci překvapit. Již jsem na vás čekal, pane Pottere. Bylo to sotva včera, co si tu u mě kupovali své první hůlky vaši rodiče," začal Ollivander.
„Já svou hůlku již mám, Mistr Alucard na ní začne během několika hodin pracovat, jen co sežene všechny potřebné ingredience. Nicméně má kamarádka, Tamara Dagworth-Grangerová by si přála vyzkoušet vaše hůlky, pane Ollivandere," zastavil ho Harry. Neměli mnoho času pokud chtěli stihnout Alucarda před jeho odchodem.
„To budete první Potter v pěti generacích, který si u mě nezakoupil svou hůlku. Až vám ta od podřadného výrobce selže, za mnou nechoďte. Hmm, první žena v Dagworth-Grangerovské linii po tolika generacích. Všichni máte přirozené nadání na Lektvary, zkusíme žíně jednorožců jako základ. Draci i fénixové jsou příliš temperamentní," prohlásil Ollivander a vydal se mezi police, aby dopředu na pult přinesl několik krabic.
Tamara si vyzkoušela pětici hůlek, jednou roztříštila vázu, druhou nechala uvadnout všechny květiny v obchodě, třetí vydávala nepříjemný pištivý zvuk a pátá Ollivanderovi nechala opadat veškeré vlasy a chlupy na těle. Harry měl co dělat, aby se při té poslední zkoušky nerozesmál na celé kolo.
„Ne, jednorožec to rozhodně nebude. Musíme vyzkoušet něco jiného," řekl Ollivander a donesl jen dvě hůlky, které měla Tamara otestovat. První z nich měla blánu z dračího srdce jako jádro a roztříštěná výloha obchodu byla jasným znamením, že ta hůlka pro ní není. Ollivander se skoro bál ji do ruky dát druhou hůlku, tentokrát s ocasním perem fénixe. Ze špičky vytryskla dvojice jisker, ale nic speciálního.
„Skoro, ale ne přesně. Ohnivý fénix to tedy je," zamumlal si Ollivander spíše pro sebe než pro své publikum.
„Ach, ano, ano, mohl bych to vyzkoušet. Doufal jsem, že tuhle hůlku získá pan Potter, ale když mou prací pohrdá," řekl Ollivander a ukázal Tamaře, aby si vzala hůlku z krabičky. Harry se na onu hůlku zaměřil a včas chytil její ruku.
„Na co si to hrajete, Ollivandere? Tahle hůlka je plná cizí magie, která na ní nepatří a neříkejte mi, že o tom nevíte, jinak byste se jí sám dotkl. Zrušte všechna ta kouzla, která na ní jsou nebo odcházíme," zavrčel Harry na výrobce hůlek, kterému se roztřásl spodní ret.
„Hadriane, co je to za kouzla na téhle hůlce, která nejsou na žádné jiné?" optal se Paul a Harry aktivoval své Magické Vidění. Zatím nedokázal rozlišit barvy magie, ale druhy přečíst dokázal při troše soustředění.
„Je na ní nějaké sledovací kouzlo, které je na všech hůlkách, ale tohle je upravené. Vidím i magii, která ovlivňuje loajalitu?" optal se Harry a věděl, že to odhadl přesně, když s každým jeho slovem Ollivander bledl. „Pak tam vidím magii, která má za úkol zeslabovat kouzla a celkově magii toho, kdo se stane jejím vlastníkem. Je tam ještě jedno kouzlo, které má něco omezovat, ale netuším, co by to mělo být. Kdybych měl více zkušeností a viděl barvy magie, dokázal bych vám říci více," dokončil svůj rozbor a Ollivander neměl daleko k slzám.
„Je mi to strašně líto, musíte mi věřit. Byl jsem přinucen se dívat, jak jedna z dalších mých hůlek měla posloužit ke špatným věcem, ale neměl jsem na výběr, on mě přinutil. Tohle měla být vaše hůlka, pane Pottere. Tahle hůlka má totiž sesterskou hůlku, která patřila Vy-víte-komu," omlouval se Ollivander třesoucím se hlasem.
„Sesterské hůlky mají mezi sebou speciální spojení a nemůžou proti sobě účinně bojovat. Pane Pottere, vezměte si tu hůlku prosím a klidně ji i zničte, ale já s ní nechci mít nic společného. Dokud se jí nedotknete, budete v bezpečí," omlouval se Ollivander dál a krabici uzavřel.
„Proč jste jí chtěl dát mé dceři?" optal se Paul a již ho začínalo štvát, jak každý druhý tu měl nepřátelské úmysly.
„Byla by to pro ní dokonalá hůlka, většina těch kouzel by na ní nepůsobila, všechny byly určeny pro pana Pottera. Obávám se, že pro mladou slečnu nemám žádnou hůlku, která by byla perfektní shodou. Bude lepší, když si nechá jednu vyrobit přímo na míru. Pro mladé lidi s probuzeným nadáním pro živly jsem nikdy nedokázal najít perfektní hůlky," omluvil se jim Ollivander naposledy a odbelhal se do útrob svého obchodu.
„Pojďme k tomu Alucardovi, snad nás to nebude stát tolik, jako tebe," řekl Paul a Harry je odvedl na Obrtlou ulici, kde zamířil do obchodu, který před hodinou a půl navštívil poprvé.
„Ach, vidím, že jste zpátky. To ses nemohl dočkat na novou hůlku, že sis koupil jednu od Ollivandera?" optal se Alucard a ukázal jim všem prodloužené špičáky.
„Jste schopen tuhle hůlku zbavit veškeré cizí magie a zjistit, jestli se hodí pro Tamaru?" optal se Harry a Alucard si hůlku v boxu pozorně prohlédl.
„Máš štěstí, že ses jí nedotkl, mladý Hadriane. Ta magie na hůlce není Ollivanderova, ale Brumbálova. Nejednou jsem s ním nesouhlasil a občas si vyměnili i pár přátelských kouzel, dobře jeho magii poznám. Dejte mi pár minut, abych jí očistil," řekl Alucard a zmizel ve stínech i s hůlkou.
„Hadriane, nemusím ti to jistě říkat, ale dávej si velký pozor na toho Brumbála. Vůbec se mi nelíbí, jak zasahuje do tvého života. Nikdy v jeho společnosti nepolev na ostražitosti. Já si ve volném čase prostuduji kouzelnické zákony a pokusím se najít, jak mu zabránit ve styku s tebou," řekl Paul a Harry přikývnul. Brumbál mohl být mocný čaroděj, ale to neznamenalo, že mu nebude moci překazit jeho plány. Stačilo být jen ostražitý a všímat si svého okolí, pak by jej nemělo nic zaskočit.
„Musím uznat, že tohle je velice kvalitní hůlka, ačkoliv jsem jí trochu vylepšil. Slečno, když si jí vyzkoušíte a bude vám sedět, požádal bych o lahvičku krve, abych jí mohl s vámi spoutat a nemohl jí použít nikdo jiný," řekl Alucard a podal hůlku Tamaře, která ji chytila do ruky a nemusela s ní ani mávat. Gejzír rudých, zlatých a fialových jisker zaplavil celý obchod. Kolem Tamary na navíc objevila její fialová aura a Alucard souhlasně přikývnul.
„Tahle hůlka se k vám skutečně hodí. Pokud si všimnete těch zlatých žilek ve dřevě, zjistíte, že je to zlato, které je velice rezistentní proti magii. Pomůže vám to v kontrole vašeho elementu. Budete chtít hůlku spoutat k sobě?" optal se Alucard a nabídl jí prázdnou lahvičku se speciálním uzávěrem, který po přiložení ke kůži odsál krev zpod ní bez porušení kůže.
Alucard se vrátil znovu o pět minut později i s hotovou hůlkou, kterou mohla od této chvíle používat pouze Tamara.
„Mnohokrát děkujeme za vaše služby, kolik jsem dlužný?" optal se Paul a Alucard nad tím mávnul rukou.
„Na účet podniku, navíc jste přátelé tady mladého Hadriana. Pokud mě nyní omluvíte, musím se vydat na výpravu, abych stihnul Hadrianovi dokončit jeho hůlku dříve, než nastoupí do Bradavického Expresu," vyprovodil je Alucard ze svého obchodu a zamknul za nimi dveře.
„Doufám, že máme všechno?" optal se Paul.
„Ještě si musím dokoupit některé učebnice," řekla Tamara a všichni zamířili do knihkupectví. Tam se nezdrželi nijak dlouho a Harry je všechny teleportoval ke Grangerovým domů.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Potter
Věk: 10
Třída: The Gamer
Titul: Žák Základní školy - Kouzelník
Status krve: Čistokrevný
Level: 16 - Exp: 98.00% (122 500 exp)
HP: 2 720
MP: 2 004/3 340
STR: 66
VIT: 65 (+30% HP)
DEX: 68
INT: 110 (+40% MP)
WIS: 61 (-15% Cena)
LUK: 19
Status Body: 0 (75)
Perks Body: 0 (6)
Status: Hadí Jazyk (+15% k síle a účinku léčebné magie, +20% k síle a účinku protikleteb), ?
Peníze: 3 920 L, 24 030 G
Svěřenecký Trezor: 212 700 G
Harry Potter je posledním členem rodu Potterů. Zjistil, že je Kouzelník stejně jako byli jeho rodiče. O ty přišel, když na ně zaútočil Temný Lord, jehož jméno Harry stále nezná. Harry se také dozvěděl, že je středem pozornosti mnoha skupin i osob, které by jej chtěli využít pro své účely. Nyní hledá odpovědi na to, proč na ně Temný Lord zaútočil a pokusil se jej zabít? Co má společného s částečkou duše, která je uvízlá v jeho jizvě na čele? Komu může vůbec věřit a kdo se bude ukrývat za přetvářkou s vlastními cíly? Jak se před ním otevírají nové dveře, přichází i plno nezodpovězených otázek, které jsou důležité pro jeho pokračující přežití.
Dovednosti:
Magické Dovednosti:
Perks:
Majetek:
Oblečení Zítřka: Vlastnictví 25%, Sleva 10% (1 200 G)
Nimbus Racing Company: Vlastnictví 23%
Gambol & Japes - Šprýmy a kratochvíle: Vlastnictví 15%
Denní Věštec: Vlastnictví 30%
Mazlíčci:
Artemis - Sněžná sova - Lvl. 8
Hádes - Napůl jaguár - napůl maguár - Lvl. 6 (Tamara)
Slovo autora:Co bych řekl k dnešní kapitole? Je asi to, že je dlouhá 10 063 slov, což je druhá nejdelší kapitola této série, aspoň zatím. Uvidíme, jak to bude v budoucnu.
Jinak Harry získal svého prvního Mazlíčka. Vím, že některé nepotěší fakt, že Hedvika má nové jméno, ale jiný Harry, jiné uvažování a sova si jistě může vybrat mnoho jmen, které se jí líbí. Jinak podotknu, že její nové jméno jsem nevybral jen tak pro nic za nic.
Jinak bych se chtěl omluvit, že jsem zanevřel na aktualizaci infa k této povídce, ale doženu to s příští kapitolou, která by měla být i poslední v této knize. Takže všichni, kteří ještě nehlasovali a doufají, že by mohli změnit rozřazení Harryho a Tamary, ať na nic nečekají, protože konec ankety se blíží.
Ke komentářům kapitoly 1. 9.:
- Petr.P: No, nemusíš se bát, že bych Harryho erby zaplnil celou ulici, jen v obchodech a podnicích, ve kterých uvidí jistý potenciál pro budoucí růst. Pokud jde o Siriuse, nevím přesně, jak s ním naložím, ale je to Harryho kmotr a měl by získat daleko větší prostor, než v knihách, kde skoro vůbec nebyl a pak ho Rowlingová oddělala bez jediného pádného důvodu. Pokud jde o jeho vysvobození, to ještě netuším, jak udělám, ale nějak to bude.
Pokud jde o vztah Harryho a Nevilla. To je těžká otázka, na kterou bych nerad odpovídal a něco sliboval, protože nejsem vůbec rozhodnutý a mohlo by se to úplně změnit.
- Zrzka: No, čistokrevní dědici Starobylých a Vznešených rodů nebo jen Vznešených rodů jsou učeni o svých povinnostech od malička, takže v kouzelnické společnosti to nevidím jako něco špatného. Navíc Harry jim nabízel jen kupní nabídku, nikoliv finální smlouvu, kterou musel vyplnit GrimClaw a dokončit tak celý proces. Dle mého je navíc lepší, když slavný a všemi opěvovaný Harry Potter jim něco takového nabídne, než aby kolem jejich obchodu čmuchal neznámý goblin. Jinak doufám, že jsem s hůlkou nezklamal a přidal jsem k tomu trochu drama zase.
Anketa:
Anketa stále pokračuje a pokud jste nehlasovali, stále můžete. Ti z vás, kteří se nemohl rozhodnout a napsali dvě možnosti, mají hlas rozdělený mezi dvě možnosti, aby to bylo férové a nepřidával jsem hlas k jednomu nebo druhému. Aktuální výsledky máte níže. U Harryho to zatím vyhrává Zmijozel a u Tamary je to zatím Nebelvír.
Harryho možnosti:
- Havraspár - 1,5
- Mrzimor - 1
- Zmijozel - 10,5
Hlasovali:
- Mat (Z), Petr Ka (M/Z), dzbegoun (Z), Petr.P (H), xardas (Z), (H/M), Happz (Z), kuma (Z), Guest (Z), Zrzka (Z), daniel (Z), Tom (Z), Marcuss925 (Z), Guest EN ((S)Z)
Tamařiny možnosti:
- Nebelvír - 6,5
- Havraspár - 2
- Mrzimor - 3
- Zmijozel - 1,5
Hlasovali:
- Mat (M), Petr Ka (M/Z), dzbegoun (M), Petr.P (H), xardas (N/H), (H/M), Happz (N), kuma (N), Guest (N), Zrzka (N), daniel (N), Tom (N), Marcuss925 (Z) , Guest EN ((G)N)
- čas pro hlasování máte do doby, než zveřejním Knihu 2 - Kapitolu 1, v tu chvíli bude anketa ukončena.
