Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera ani na manhwu The Gamer.
Kniha 2. Kapitola 6. - Následky
Po hodině létání Hadrian zamířil zpátky na kolej. Normálně by našel první přístěnek a teleportoval se, ale něco ho přimělo zamířit jednou z méně používaných chodeb. Ukázalo se, že se na něj usmálo štěstí, protože zahlédl zrzavá dvojčata, jak se nenápadně plíží chodbou a zahnuli do slepé uličky. Hadrian se ušklíbl, protože na konci slepé uličky byl jen velký obraz s hromadou ovoce. Nicméně i tak ze zajímavosti nahlédl do chodby a překvapeně zamrkal, protože spatřil, jak se onen obraz zavřel za dvojicí Nebelvírských studentů.
„Tajná chodba nebo nějaká místnost?" optal se spíše sám sebe a zamířil k obrazu s aktivovaným Magickým Viděním. Celý obraz byl nasycen magií, ale protože po zvýšení téhle dovednosti hned o několik levelů viděl více magických barev a jejich propojení, všimnul si, že na obraze je magický zámek v podobě hrušky. Protože netušil, jak magický zámek odemknout, přejel po hrušce svými prsty.
Znovu byl překvapen, když se na vrcholku hrušky objevila ústa, která se zachichotala a obraz se otevřel dokořán.
„Oj, koho to tu máme, bratře můj?"
„Mladé hádě se zatoulalo do kuchyně, můj bratře."
„Vidím, vidím. Nebude to ten slavný chlapec?"
„O tom není pochyb, Temný Lord Potter nás poctil svou přítomností."
„Vaše Lordstvo, s čím Vám můžeme pomoci?"
„Nebo hledáte služby domácích skřítků, Vaše Lordstvo?"
Hadrian skutečně netušil, jak na tuhle situaci zareagovat, protože tihle dva před ním se dokonale doplňovali a svou střídavou řečí dokázali zmást naprosto kohokoliv.
„Domácí skřítkové?" optal se Hadrian a v tu chvíli si všimnul i stovky malých postav, které poskakovaly od jedné věci k druhé. Hned si také uvědomil, kde se to nachází. Byla pravda, že netušil, odkud se objevovalo jídlo, ale obrovskou kuchyni s magickou rasou nečekal.
„Ah, další student, budete si přát? Dinky ráda vyplní pánovo přání," optala se jej domácí skřítka oděná v čistém kusu látky, kterou si upravila pro své potřeby.
„Rád tě poznávám Dinky. Mohl bych dostat šálek čaje? A pokud to nezabere mnoho času, mohl by mi někdo vysvětlit všechno kolem vaší rasy?" optal se Hadrian a Dinky lusknutím prstů připravila stolek s pohodlným křeslem a jeden z dalších skřítků na něj poslal tác s konvicí čaje, prázdný šálek a talířek se sušenkami. Nechyběl ani citrón, mléko nebo cukr, kdyby si čaj chtěl jakkoliv dochutit.
„Mladý pán chce vědět o domácích skřítcích?" ujišťovala se Dinky.
„Ano, pokud bys byla tak laskavá, tedy pokud máš čas, nerad bych tě od něčeho vyrušil a můžu přijít kdykoliv později," odpověděl Hadrian a zcela ignoroval dvojici starších Nebelvírů.
„Hej, my jsme tu taky," prohlásili dvojhlasně.
„Omlouvám, kdo že jste vůbec zač?" optal se jich Hadrian a vůbec nezněl jakoby se chtěl omlouvat, celé to totiž bylo formulováno jako lehká urážka.
„Já jsem Gred," začal první z nich.
„A já jsem Forge," pokračoval druhý.
„A dohromady tvoříme dvojčata Weasleyovi, nástupci legendárních Pobertů a největší vtípkaři na celé škole," prohlásili společně.
„Rád vás poznávám, Mario a Luigi, pokud mě omluvíte, Dinky má pro mě lekci a nerad bych jí obíral o více času, než je nutné," odbyl je Hadrian a znovu se věnoval Dinky, která se začervenala po pozorností, kterou jí věnoval. Fred s Georgem si od jiných skřítků vzali bednu máslového ležáku a rychle se vydali pryč. Hadrian zaslechl, jak si pod nosem mumlají něco o šílených pohádkách, což domácí skřítky viditelně urazilo.
„Dinky může mladému pánu říci o našem původu, ale nikdo nám nikdy nevěřil, jen málo našich pánů nám kdy věřilo. Ale mladý pán nám jistě uvěří, mladý pán nemá jen dar magie, ale i další dar naší matky Telly," prohlásila Dinky a Hadrian se zamyslel. Mohli domácí skřítci vědět o jeho schopnosti hráče?
„Vaší matky? Tella, něco mi to říká," optal se Hadrian a snažil se vzpomenout, kde to jméno již viděl.
„Naše matka Tella má i jiná jména, mladý pane. Jednu dobu byla známá jako Terra, poté Gaia a dneska ji lidé říkají Země," ozval se jeden z domácích skřítků, který zrovna pospíchal kolem.
„Gaia? Goblini mi o ní něco málo řekli. Takže jste její děti?" optal se Hadrian zvědavě.
„Ano, Tella stvořila otce a matky našich otců a matek. Když byla planeta sežehnutá vlnou ohně a téměř všechno živé zabito, Tella nás zrodila, abychom obnovili život. Naši předci zasadili první stromy, zaseli trávu, pečovali o keře a mnoho dalšího.
Mnoho generací, mnoho otců a matek našich otců a matek pracovalo s láskou, se kterou nás Tella stvořila a my přetvořili mrtvou planetu zpátky do zeleného ráje. Svět byl čistý, zdraví a plný magie. Otci našich otců a matky našich matek byli vznešeného postavení, zpívali stromům i kamenům, tvarovali, tvořili a zdokonalovali všechno kolem sebe pomocí magie, kterou nás Tella obdarovala.
Když přišli první lidé, učili jsme je. O ano, učili jsme prvotní lid, stejně jako Tella obdarovala nás svým věděním, my jsme jej předali dál lidem. Ale dlouhou dobu jsme byli stále sami s magií a lidé neměli naše schopnosti, začali nám závidět a poté i nenávidět, když zjistili, že jim magii dát nemůžeme.
Prvně jsme utekli zpátky do lesů, do bezpečí našich měst a domovů, kam se lidé neodvážili. Byli jsme ukrytí za mocnými bariérami, ale člověk se naučil usměrnit oheň. Nástroj k jejich přežití se stal nástrojem k našemu zničení. Bylo to obrovské neštěstí, čistá a zdravá příroda plná života spálena znovu na popel chamtivými lidmi. Ale Tella vyslyšela naše prosby. Otci našich otců a matky našich matek nebyli žádní bojovníci, neměli žádné vědomosti jak bojovat a naše magie není stvořená k ubližování, pouze k tvořené, léčení a uchovávání života.
Tella nám seslala pomoc. Z malých kopců a nízkých hor se během chvilky staly mohutné hory. Celý svět se otřásal jejím hněvem a když se pak otevřely dveře z nitra hor, stateční trpaslíci na hřbetech prvních draků zahnali lid zpátky do jejich úkrytů, pryč od našich měst a domovů.
My, trpaslíci a prvotní draci, děti přírody, kamene a nechladnoucího ohně jádra planety. Všichni obdařeni magií jsme znovu obnovili to, co bylo zničeno a trpaslíci nám pomohli postavit daleko silnější a mocnější domovy, které již nebylo možné zničit pouhým ohněm.
Velice dlouhá doba uplynula, než jsme se znovu setkali s lidmi. Nevěřili jsme jim, ne po tom, co zradili naši důvěru, naše učení a ničili vše, na co přišli. Nicméně tihle lidé nebyli již těmi zvířaty, byli moudřejší, vzdělanější.
Dlouho jsme se zdráhali jim věřit, než jsme jich několik vzali do učení. My jsme jim znovu ukázali, jak se starat o přírodu a na oplátku se ona postarala o ně. Trpaslíci je naučili jak se bránit a jak lovit pro potravu. Naše spojenectví trvalo dlouhou dobu, i přes fakt, že se začali objevovat lidé s darem od Telly. Vždy jsme je naučili, jak bezpečně užívat daru, který obdrželi. Prvně to byly jen dary k ovládání určitých živlů, poté dary přeměny ve zvířata, cítění emocí druhých, občasný dar vidin možné budoucnosti.
Pak přišel i dar samotné magie. Ano, ano, magie je darem naší matky a lidé ji za to uctívali jako svou bohyni. Nějaký čas to byli jen náhodní jedinci, ale pak lidé zjistili, že když muž a žena s darem magie budou mít dítě, dítě bude mít také dar magie, ale nikoliv od naší matky, ale od svých rodičů. Děti magických rodičů byly daleko silnější než jejich rodiče, každá generace byla mocnější než ta předchozí. Magie se stávala jejich součástí a čím byla starší, tím hlubší byly její kořeny v tělech lidí.
Čím více jich bylo, tím méně se jich vydávalo k nám do lesů a domovů, aby se od nás učili a oni začali zapomínat na původ svého daru. Začali dělat experimenty, podrobovali přírodu, zvěř i sami sebe nejrůznějším pokusům. Překroutili a pozměnili magii, která jim byla darována a začali měnit i všechno kolem sebe, jen protože mohli. Snažili jsme se je zastavit, naši největší učitelé, nejlepší bojovníci trpaslíků i nejmoudřejší z draků, všichni jsme se snažili zvrátit směr, kterým se lidé vydali, ale oni nás neposlouchali. Utekli před námi ze strachu, že je zbavíme jejich daru.
Uprostřed oceánu zvedly zemi až z jeho dva a stvořili obrovský ostrov. Vytvořili rituál, kde sto z nich obětovalo svůj život, aby se kolem ostrova objevila ochrana, přes kterou nemohl nikdo z nás. Země Atlantis, mocná říše magických lidí, o které jsme věděli, ale netušili, co se za ochrannými bariérami děje.
Dlouho bylo ticho a my se vrátili zpátky k péči o život, učili jsme ty, kteří neměli dar magie a žili v klidu a míru. Pak přišla temná doba. Lidem na Atlantisu již nestačilo to, co měli a otevřeli brány do jiných světů. Vypustili na naší planetu děsivé magické tvory, vodní démony, obrovské pavouky, draky se zvířecí a krvežíznivou myslí a mnoho dalších příšer a stvůr.
Magická říše padla pod touhle invazí a lidé bez darů byli masakrováni a loveni k potravě těmto příšerám a démonům. Trpaslíci povstali k boji a dlouhé a dlouhé roky strážili hranice naší říše a Tella nám dokonce poslala pomoc v podobě Goblinů, kteří vzešli z hlíny a kamene. Zdálo se, že vyhrajeme a démony zaženeme, ale pak přišel ten nejhorší z nich. Přízrak plný temnoty, chlad se šířil všude, kam se jen podíval. Nebyl živý ani mrtvý a jeho magie, tak strašná a děsivá, že všechno kolem něj se začalo měnit k jeho obrazu. Ovládl lidi s darem magie, změnil je a přetvořil, udělal si z nich vlastní armádu. Jeho samotná existence byla morem, která ničila naprosto všechno živé, ničila naši vlastní magii.
Tella na jeho hrozbu odpověděla naší svobodou. Dala nám svobodu boje, již jsme jen neléčili, ale mohli jsme i ničit. Naše znalosti magie byly použity novým způsobem a společně s ostatními jsme zahnali tohoto démona zpátky do jeho světa a jeho netvory uvěznili na Atlantisu. Celou magickou říši jsme uvěznili mocnou magií a vrátili zpátky na dno v nejhlubším místě oceánu světa.
Nicméně Temný nás při svém vyhnání proklel. Moudří draci začali ztrácet svou mysl a stali se z nich pouhá zvířata s mocnou magií. Trpaslíci se vrátili zpátky do svých hor a změnily se zpátky na kámen, ze kterého vzešli. Goblini přežili, ale pozměněni a lačnící po krvavém boji. A z našeho svobodného národa se stala rasa malých skřítků. Již jsme neměli vlastní magii, neměli jsme svobodu. Temný nás proklel věčným otroctvím vůči lidem s magií a ani naše milovaná Tella nedokázala zlomit jeho kletbu.
Od té doby sloužíme lidem s darem magie, jsme k nim připoutání a za naše služby nás naše pouto udržuje naživu. Kdybychom nepřijali tohle magické pouto, naše magie by zeslábla, vytratila se a my zemřeli v bolestech a šílenství," dovyprávěla mu Dinky a Hadrian se vůbec nesnažil skrýt slzy, které mu po tváři stékaly ve dvou potůčcích. Věděl, že to, co mu Dinky řekla, byla pravda. Netušil proč tomu věřil, ale hádal, že to bylo tím, že on sám měl dar od Gaii a byl tak s těmito stvořeními spojený na úplně jiné úrovni, než běžný kouzelník nebo kouzelnice.
Hadrian vstal z křesla a poklekl před Dinky, kterou objal. Žádný skřítek se nehýbal, všichni sledovali reakci mladého kouzelníka, který nesl dar jejich matky. Již byli zvyklí na to, že se jejich historii každý smál a nikdo jim nevěřil, ale reakci, jako byla tahle, ještě nikdo z nich nezažil.
„Vím, že to nic nezmění, ale je mi to velice líto," hlesl a podíval se na všechny domácí skřítky.
„Je mi to tak líto, že vás postihl takhle krutý osud. Nikdo si nic takového nezaslouží a obzvláště ne vy. Ale slibuji, že v mých očích budete jen hrdá a odvážná stvoření a děti Telly. Žádný z vás nebude v mých očích otrokem, to vám přísahám!" prohlásil Hadrian a musel si sednout na zem, jak jej zaplavila vlna domácích skřítků, kteří jej vděčně a s láskou objímali. Radost a štěstí v jejich očích bylo velice nakažlivé a on se stále se slzami na tvářích rozesmál a objal naprosto každého z nich. Ještě netušil, že si ten den a v tu chvíli získal loajalitu naprosto všech domácích skřítků na Zemi, ačkoliv on sám jim tak nikdy neřekl. On pro ně měl jméno odpovídající jejich vznešenému původu - Lesní Elfové.
„Mladý pane, musíte si pospíšit na svou kolej, za chvíli začnou souboje, jste v Koncilu a nesmíte chybět," oznámil mu Colby a Hadrian mu poděkoval, načež se rozloučil a teleportoval se do svého pokoje, odkud zamířil do Arény. Naštěstí procházel kolem zrcadla a všimnul si, že nevypadá příliš dobře a ještě si rychle odskočil do koupelny se opláchnout.
Hadrian si nechtěl nechat ujít páteční souboje, protože to byly souboje šestých ročníků a byl skutečně zvědav na to, čeho byla jediná čarodějka, kterou zatím znal, schopná a Amanda jej skutečně nezklamala.
Její schopnost kouzlit s hůlkou a zároveň bez ní ji dávala výhodu nad všemi protivníky a bylo jasné, proč je zrovna ona Královnou Zmijozelu. Ani další studenti šestého ročníku nebyli špatní, ale na Amandu, která jim levou rukou vracela jejich kletby a pravou s hůlkou přidávala ještě ty svoje, nikdo z nich prostě neměl. Navíc nestála na místě jak většina těch idiotů, po celou dobu soubojů se ani jednou nezastavila a neustále byla v pohybu, takže i když nestihla obrátit kouzlo proti svému soupeři, u žádného ani nehrozilo, že by jí zasáhlo.
Její pohyby a smrtící rychlost, kterou dokázala zaútočit, mu připomínalo kobru. Jednou viděl dokument o jedovatých hadech a Amanda byla kobrou v lidské podobě a nedivil by se, kdyby byla zvěromágem a její zvíře bylo právě z této skupiny hadů.
„Je úžasná, že?" nadhodila Gemma, která si všimnula Hadrianovy reakce.
„Skutečně Královna Zmijozelu. Mocná, mazaná a smrtící. Není divu, že zde není Král nebo Princ Zmijozelu, nikdo z přítomných by po jejím boku nepřežil," odpověděl Hadrian a šokoval tím všechny z Koncilu, tuhle odpověď nikdo z nich nečekal.
„Skutečně věříš, že tu není nikdo, kdo by se jí vyrovnal? Ani ty sám?" vyzvídala a zajímalo jí, co všechno Hadrian řekne, protože ona dokázala v lidech číst a ještě lépe dokázala číst mezi řádky.
Ačkoliv Gemma byla silná po magické stránce a seděla v Koncilu od svého druhého ročníku, nebyla to její nejsilnější zbraň, tou byla její mysl a schopnost přečíst naprosto každého kolem sebe a podle toho zformulovat svůj přístup k dané osobě. Amanda si jejího nadání všimnula a vzala jí pod svá ochranná křídla i přes fakt, že obě věděly, že z ní samotné další Královna nebude, možná Princezna po boku mocného Krále nebo Prince.
„I kdybych měl více magie a měl nad ní plnou kontrolu, vždy by zvítězila, o tom si nedělám iluze. Ostatně nás dělí několik let zkušeností a zkušenosti jsou to, co rozhoduje o vítězi. Tedy aspoň z velké části," odpověděl a sledoval, jak Snape na ošetřovnu musel poslat hned tři mladíky, kteří měli vůči Amandě sexuální narážky a jeden z nich dokonce prohlašoval, že až ji srazí na kolena, rád si užije, až ho obslouží všemi možnými způsoby.
Hadrian byl znechucen tímto chováním ačkoliv se mu při tom vybavila vzpomínka na to, jak se jej Amanda pokusila svést. Neslyšně při tom zasténal a rozhodl se, že si pořídí daleko volnější spodní prádlo, ve kterém by měl trochu svobody.
I přes fakt, že se všichni odebrali do hlavní společenské místnosti nebo do svých pokojů, on sám zůstal sedět na svém místě a stále si přehrával veškeré souboje, kterých se Amanda zúčastnila. Ona si nevybrala možnost, kdy by se utkala pouze s vítězem soubojů svého ročníku, ale rozhodla se utkat s polovinou z nich. Během rekapitulace soubojů se mu vybavila slova, která mu Tamara řekla a on si začal pohrávat s myšlenkou toho, že by Amandu požádal o pomoc.
Nehodlal jí prozradit veškerá svá tajemství a rozhodně ne to, že je hráč, ale možná ani nemusel, možná by stačilo využít svého spojení s Abyss Aukcí k získání knih a svitků, ke kterým nikdo jiný v kouzelnickém světě nemá přístup a zaplatit jí tak za lekce v soubojích a všeho kolem toho.
Také musel přijít na to, jak jí splatit za tu menší pomoc při přípravě na hodinu Lektvarů. Bez její rady by ho jistě Snape sežral za živa a nejenže by přišel o kolejní body, jistě by obdržel i školní trest a jeho místo v Koncilu Sedmi by bylo vážně oslabeno.
Hradní zvon se rozezněl chodbami Bradavic a Hadrian vzhlédl k hodinám na stěně. Již bylo dost hodin a protože se mu již nic toho dne nechtělo dělat, teleportoval se do svého pokoje. Nevšimnul si, že jej po celou tu dobu pozorují hned dva páry očí. Jedny byly plné zvědavosti a snažily se odkrýt každé jeho tajemství, druhé oči byly plné nenávisti a slibovaly jen bolest a utrpení.
Spal si ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
I přes fakt, že během týdne byly souboje během večerních hodin, souboje sedmého ročníku byly pořádány sobotního rána hned po snídani, aby měli všichni zbytek víkendu volný.
Tuhle změnu Hadrian rozhodně uvítal, hodlal se totiž vrátit do kuchyně a dozvědět se toho ještě více o elfech a jejich schopnostech. Doufal, že se od nich bude moci čemukoliv naučit. Pokud ostatní kouzelníci opovrhují nad učení nejstarší žijící rasy na Zemi, tak je to jejich problém. On přijme každou pomoc, i kdyby to mělo být jen v podobě teorie a lekcí o původu a správném užívání magie.
„Mladý pán je zpátky, bude si mladý pán něco přát?" optal se ho Lucky.
„Pokud by to nevadilo, čaj bude úplně stačit. Včera jsem musel odejít narychlo a neměl jsem možnost se optat na plno otázek, které mám. Pokud teda nebudu v ničem nikoho zdržovat," odpověděl Hadrian a posadil se do křesla, které tam od včerejšího poledne zůstalo.
„Lucky rád obslouží mladého pána a odpoví mu na jeho otázky," odpověděl skřítek a během chviličky seděl naproti němu s čajovou konvicí na stolku. Hadrian vděčně poděkoval a prvně se napil.
„Lucky, když mi včera Dinky shrnula vaší historii, mnoho událostí jsem si spojil s jistými fakty, které jsem znal již dříve z jiných zdrojů. Pokud se nepletu, v mýtech a legendách je váš lid znám pod jiným jménem, že? Elfové nebo Lesní Elfové, tak vám všichni říkali před tím, než vás Temný proklel," začal Hadrian a Lucky přikývnul.
„Mladý pán je skutečně chytrý. Ale již nejsme to, co jsme bývali, naše magie je slabá, spoutaná, stejně jako naše vůle," odpověděl mu.
„Ale nikoliv vědomosti, ty vám stále zůstávají, nebo ne? Hádám, že mít vědomosti a nebýt schopen je plně využít musí být zničující. Nicméně stále můžete být učiteli, jako kdysi v začátcích, kdy bylo všechno snazší. Nejspíše toho žádám hodně, ale rád bych se od vás učil, ať už se mě rozhodnete naučit cokoliv. Rád bych rozvinul svůj potenciál, abych byl připraven. Goblini mě varovali o tom, jaké nebezpečí mi hrozí z Abyssu a já zjišťuji, že mi nebezpečí nehrozí jen odtamtud. Rád bych měl možnost ubránit nejen sám sebe, ale také ty kolem mě, aby je nikdo nemohl využít proti mě.
Když mě Gaia obdarovala, změnilo mi to život a já si slíbil, že nebudu ničí loutka a nejenže ze sebe vydám to nejlepší, abych mohl hrdě nést jméno a sny, které do mě mí rodiče vložili, ale abych také byl lepším člověkem, kouzelníkem, čarodějem a možná i mágem, pokud na to přijde," oznámil Hadrian a Lucky si jej prohlížel svýma velkýma očima a pár minut jej pečlivě zkoumal.
„Možná, možná je to naše šance, jak se aspoň trochu vrátit k tomu, co jsme byli. Učitelé a ochránci života. Ale rozhodnutí není na Luckym, mladý pane. Naši Starší a nejmoudřejší z nás musí rozhodnout. Pokud si mladý pán bude přát, Lucky jeho žádost přednese Starším," řekl Lucky a Hadrian se usmál.
„Je to od tebe velice milé a to oceňuji. Protože neznám vaše zvyky, může to znít jako urážka a za to se omlouvám, ale nebylo by lepší, kdybych Starším svou žádost přednesl osobně?" optal se.
„Lucky se omlouvá, mladý Pane, ale Starší jsou na místě, kam nikdo kromě nás nemůže vstoupit. Kdysi by si mladý pán vysloužil mnoho respektu, kdyby osobně stanul před Staršími, ale již to není možné," vysvětloval hned Lucky.
„Nemusíš se za nic omlouvat. Jak jsem řekl, mnoho toho o vás nevím a ačkoliv mám otázky, nerad bych vás jakkoliv urazil," ujišťoval ho Hadrian a znovu se napil bylinkového čaje, který mu zachutnal. Musel zjistit z jakých bylinek byl připravován, třeba by si je mohl osobně pěstovat ve své Svatyni.
„Lucky se vydá na cestu hned nyní, i pro nás je cesta ke Starším velice dlouhá. Rocky má právě čas, pokud to nebude mladému pánovi vadit?" vytrhl ho z přemýšlení Lucky.
„Jistě a mnohokrát děkuji za tuhle šanci, kterou ses mi rozhodl dát, Lucky, jsem ti nesmírně zavázán ať už bude rozhodnutí Starších jakékoliv," odpověděl Hadrian a sklonil hlavu k úctě malého elfa před sebou.
„Mladá pane, já jsem Rocky a rád vám zodpovím jakékoliv otázky budete mít. Rocky je také rád, že existuje někdo, kdo věří a přeje si poznat naše učení," prohlásil mladý a energetický elf.
„Rád tě poznávám, Rocky. Pokud je to možné, rád bych věděl, dokážou elfové vidět magii a jejich barvy? Mám jednu z mnoha dovedností, která mi dovoluje cítit magii a když jsem ji plně ovládl, odemknula se mu dovednost vidění magie. Prvně to byla jen jednotná barva, ale nyní jsem schopen rozeznat něco kolem šesti barev," zajímal se Hadrian.
„Oh, ano, dokážeme vidět barvy magie, odmalička se je učíme rozpoznávat, jak jsou spletené dohromady, jak je využít k našim cílům. Kouzelníci s pomocí svých hůlek usměrňují magii, mění její podstavu podle svého uvážení. My takhle magii nepoužíváme, my jí formujeme tak, abychom jí dali podobu, která se neprotiví jejímu účelu.
Mladý pán zatím vidí jen barvy magie kouzelníků, ale až uvidí volnou magii, skutečné barvy magie, pak bude moci porozumět a možná se od nás i učit, pokud to Starší povolí. Rocky ví, že kouzelníci mohou rozeznávat až osm čistých barev magie, poté jsou to již jen odstíny a kombinace těchto barev. Pokud by si to mladý pán přál, Rocky by mohl plně probudit jeho dar?" nabídl Rocky a Hadrian nebyl daleko od toho, aby jeho nabídku přijal, ale hned se také zarazil.
Byla pravda, že kdyby dosáhl levelu MAX pro Magické Vidění, stal by se Čarodějem a otevřely by se mu nové možnosti, ale za jakou cenu? Chodil by k elfům s žádostí o další odemčení maximálního levelu pro své dovednosti? Kam by jej to dostalo, kdyby zapomněl na svůj trénink a získal všechno takhle snadno bez velké snahy? Pochyboval, že by si ho poté elfové vážili a věděl, že ani on sám by si nevážil schopností, které by takhle získal bez žádné snahy, potu a krve.
„Musím odmítnout, Rocky. Nejenže bych ztratil vaši důvěru, ale také tu svojí ve své vlastní dovednosti. Budu rád za jakékoliv lekce a učení, kterými mě hodláte obohatit, ale nehodlám a nebudu žádat o odemčení svých schopností k plnému potenciálu bez toho, abych projevil snahu se sám zdokonalit. Nehledě na to, že zlepšováním se také postupně chápu a učím se používat své dary bez toho, abych je jen tak bezhlavě zneužíval," odmítl jej Hadrian a sledoval, jak se Rocky zářivě usmál na celé kolo a všichni ostatní elfové, kteří slyšeli jeho odpověď, souhlasně přikývnuli.
„Mladý pán obstál v tomhle testu a Rocky je skutečně rád, že se tak stalo. Mladý pán má jistě mnoho dalších otázek, na které může Rocky odpovědět."
„Před několika lety jsem objevil svou schopnost v ovládání živlu ledu, když jsem se teleportoval, abych zachránil život své kamarádce. Mají elfové přístup k nějakému živlu? Viděl jsem vás mizet a objevovat se a vím, že v Bradavicích je nemožné se přemisťovat a došel jsem k závěru, že ti, kteří využívají svůj živel, nejsou tímhle omezeni?"
„Rocky nemůže plně odpovědět, mladý pane. Mohu prozradit, že magická stvoření s kontrolou nad nějakým živlem jsou schopná teleportace nebo problesknutí, jak tomu někteří říkají. Ředitelův fénix je schopen cestovat pomocí ohně a je jen velice málo bariér, které by je zastavily. My nepoužíváme žádný živel k tomu, abychom se dostávali z místa na místo, více k tomu nemohu říci, mladý pane," omlouval se Rocky.
„Pokud nepoužíváte žádný živel, pak to není teleportace a přemístění, co mají kouzelníci to taky není," začal Hadrian a prošel si všechno, co o nich věděl, takže chvíli seděl mlčky, ale pak si na něco vzpomněl. „Vidíte magii volnou všude kolem nás, magie se jistě jen tak nevznáší na jednom místě, musí plynout, putovat v neviditelných proudech, procházet naprosto vším. Dokážete tyhle proudy ohýbat, využívat a utvářet je. Dokážete do nich vstoupit, cestovat s jejich pomocí, nemám pravdu?" optal se Hadrian.
„Ano i ne, ale prosím, již se neptejte, mladý pane, Rocky k tomu již nemůže říci nic více, ne bez svolení Starších," omlouval se znovu Rocky a Hadrian věděl, že kdyby mu dal rozkaz, tak by mu to musel říci, ale on by je nikdy takhle nezradil, přísahal jim, že s nimi nebude zacházet jako s otroky.
„Chápu a omlouvám se, pokud jsem ti způsobil nějaké potíže. Hádám, že si další otázky ponechám až na dobu, kdy se Starší rozhodnou. Proto se optám na něco jiného. Kolem sebe mám ilegální clonu, která brání Soví poště v doručení pošty mé osobě. V kouzelnickém světě jsem celebrita a hádám, že mi muselo přijít nesčetné množství dopisů. Netušíte, kde by se mohla moje pošta nacházet? Hodlám tuhle clonu ze sebe sundat a oznámit veřejnosti, proč nikdo z nich nikdy nedostal odpověď. Ačkoliv to není má chyba, jistě jim dlužím omluvu a nějaké vysvětlení," zajímal se Hadrian.
„Mopsy se omlouvá, mladý pane. Ředitel nám přikázal veškerou vaší poštu uschovat do jednoho z mnoha trezorů a nikomu o tom neříkat, ale když se mladý pán optal, nemůžeme jej držet od jeho právoplatného vlastnictví i přes příkaz někoho jiného. Mopsy se celé roky starala o veškerou poštu, kterou mladý pán obdržel. Pokud si bude přát, Mopsy jej může vzít do trezoru?" optala se postarší elfka, která se tvářila skutečně nešťastně.
„Z ničeho tě nevinním, Mopsy a děkuji, rád bych se tam podíval, už jen kvůli tomu, abych se tam mohl kdykoliv vrátit. Rocky, děkuji ti za tvůj čas a již tě nebudu nadále zdržovat," poklonil se mu Hadrian a chytil Mopsy za nabízenou ručku.
Když je Mopsy přemístila, bylo to jiné, než cestování pomocí přenášedla nebo teleportace. Bylo to v mžiku oka, ale on stihnul aktivovat Magické Vidění, takže si všimnul, rozmazaných barev kolem nich. Pletl se, elfové nevstupovaly do magických proudů, oni klouzali na nich. Nechal si tohle zjištění pro sebe, nechtěl Mopsy jakkoliv znepokojit.
+1 level k Magickému Vidění!
„Tohle je všechno vaše, mladý pane. Mopsy veškerou poštu seřadila podle jména odesílatele a také od nejnovějších dopisů po ty nejstarší. Mladý pán obdržel i mnoho hraček, knih, zlata a jiných darů. Všechno je seřazené, aby se v tom mladý pán vyznal. Pokud mě omluvíte, Mopsy se musí vrátit ke své práci," vysvětlila mu a rozplynula se mu před očima.
Hadrian se rozhlédl a zjistil, že trezor byl o velikosti jejich společenské místnosti a každý kousek trezoru byl zaplněn popsanými krabicemi nejrůznějších velikostí. Na každé krabici bylo jméno a seznam dat, kdy mu od dané osoby přišla jakákoliv pošta.
Všude bylo mnoho hraček, bylo tam i několik polic plných knih, nehledě na truhlice plné peněz. Tohle všechno před ním Brumbál ukrýval, tohle všechno mu odepřel a pochyboval, že by se k tomu někdy přiznal. Nebýt toho, že Hadrian objevil clonu, která bránila sovám v jeho nalezení, pochyboval o tom, že by se k tomuto vůbec někdy dostal.
„Čas čelit následkům, staříku," ušklíbl se Hadrian a začal sepisovat dopis pro Denní Věstec. Bude ho to stát mnoho času, ale jednou odpoví na všechny tyhle dopisy. Byl vděčný tomu, že je Mopsy seřadila podle jmen odesílatelů, protože takhle mohl postupně odpovědět každé osobě na všechny dopisy najednou. Aby neriskoval to, že by Brumbál podnikl kroky k jeho zastavení, naprosto všechno v trezoru vložil do svého Inventáře. Bylo si sice nad tisíce políček, ale jeho Inventář byl neomezený a takhle bylo všechno v bezpečí. S dopisem v ruce se teleportoval kousek od Vstupní haly.
„Ahoj, Artemis. Jak se ti líbí v Bradavicích? Dostatek prostoru na lovení?" optal se Hadrian své společnice v podobě sněžné sovy, která mu přelétla na rameno a něžně jej klovla do ucha tak, aby mu nezpůsobila žádné zranění.
„Já vím, neměl jsem příliš času, ale slibuji, že pro tebe najdu způsob, jak se zúčastnit boje. Neseš jméno Bohyně Lovu, jistě přijde čas, kdy budeš moci bojovat po mém boku," řekl a Artemis souhlasně zahoukala.
„Mám pro tebe důležitý úkol, má vznešená Artemis. Tenhle dopis musí dorazit do redakce Denního Věštce," oznámil jí a Artemis mu nastavila nohu, kam jí dopis uvázal.
„Nenech se chytit, holka a ať se na tebe bohové větru usmějí a pomohou ti na tvé cestě," popřál ji šťastnou cestu a sledoval jí tak dlouho, dokud mu nezmizela z dohledu. Tamara prohlásila, že ve více se to lépe táhne a on souhlasil. Měl po svém boku Artemis a Glacian, ty jej nikdy nezradí.
Hadrian zbytek dne strávil zavřený ve svém pokoji a pročítal si postupně všechny dopisy a sepisoval na ně odpovědi do jednoho jediného dopisu pro každou z osob. Každé osobě také poděkoval za jejich dary v podobě děkovné kartičky, kterou vytvořil a pomocí řemesla jí rozmnožil tak, aby jen dopsal jméno příjemce a svůj podpis.
Když Hadrian vyšel ze svého pokoje v době večeře, dokázal přečíst a odepsat na dopisy padesáti lidí, mezi nimiž byla nejméně polovina bývalých nebo stávajících studentů, mnoho dopisů bylo i od budoucích studentů a dětí, které mu posílaly nejrůznější obrázky.
Hadrian se musel věnovat meditaci, aby ovládl své emoce i přes fakt, že mu v tom Hráčova Mysl pomáhala. Přečetl totiž nejeden dopis, kde jeho chybějící odpovědi zničily sny nejednoho dítěte a pokud pro ně byl hrdinou, v pozdějších dopisech byl pro ně zloduchem. Nehledě na nespokojené dopisy od rodičů dětí, které byly plné výčitek vůči jeho chování i přes fakt, že nic z toho nebyla jeho chyba. Doufal, že jeho pozdní odpovědi, poděkování, omluvy i dopis do Denního Věštce zaberou a on tak napraví škody, které Brumbál způsobil.
„Hadriane, od konce soubojů jsme tě neviděly, stalo se něco, že ses na celý den zavřel do svého pokoje?" optala se Tracey, která si jej všimnula jako první.
„Dobrou chuť," popřál jim Hadrian a znaveně se posadil ke kolejnímu stolu.
„Děje se něco?" optala se Dafné.
„Dalo by se to tak říci. Zjistil jsem, že někdo na mě použil ilegální clonu, která bránila sovám v mém nalezení. Deset let, deset dlouhých let jsem dostával poštu od celého kouzelnického světa a nikdo mi to neřekl a já se nyní musím vypořádat s následky toho všeho. Tušíš, kolik dětí mi za ty roky poslalo své dopisy? Jejich přání byla nevyslyšena, nikdo jim nikdy neodpověděl a veškeré jejich sny byly zničeny. A proč? Protože si jeden idiotský dědek hraje na boha a myslí si, že může rozhodovat o životě druhých!" zuřil znovu Hadrian, ale uklidnil se, když mu Dafné položila ruku na jeho zaťatou pěst.
„Jaký je plán?" optala se jej Dafné a ve stejnou chvíli do Velké síně vlétla Artemis. Hadrian k ní vzlétnul a ona mu usedla na rameno. K noze měla přivázaný tenký svitek pergamenu, který si převzal.
Pane Pottere,
v redakci Denního Věštce jsme byly všichni šokováni tím, co jste nám poslal a všichni se omlouváme za to, že jsme Vás před několika lety odepsali. Nyní je nám jasné, proč jste nikdy neodpověděl na jediný dopis. V ranním vydání Denního Věštce bude Váš dopis otištěn na titulní stránce. Ten, kdo je za tohle zodpovědný by zasloužil shnít v Azkabanu.
Pokud by to bylo možné a Vy si našel čas někdy v budoucnu, rádi bychom s Vámi udělali rozhovor. Kouzelnický svět má mnoho otázek, na které znáte odpovědi snad jen Vy.
Se srdečnými pozdravy,
kancelář Denního Věštce
Hadrian si dopis přečetl a poté jej podal Dafné, která měla jistou představu toho, co udělal. Netrvalo jí nijak dlouho si domyslet to, kdo je za tohle skutečně zodpovědný a věnovala Brumbálovi jeden ze svých ledových pohledů, ne že by si z toho něco zmíněný ředitel něco dělal.
„Skvělá práce, má nádherná Artemis. Bohové se na tebe skutečně usmály, když si to zvládla tak rychle," pohladil Artemis po hrudi, kterou pyšně vypnula.
„Copak, Pottere, zaplatil si někomu, aby ti napsal takhle pozdě a přitáhl na sebe další pozornost? Nikdo ti není schopný napsat v normální čas?" rýpl si do něj Draco, který nesnášel, když se cokoliv netočilo kolem něj samotného.
„Draco, tvoje narážky a snaha mě vyprovokovat jsou tak dětinské a trapné, že nemá cenu je vůbec brát v potaz. Být tebou, začnu také pracovat na domácích úkolech, protože zítra večer si zkontroluji jejich vypracování. Každý student prvního ročníku naší koleje bude na konci týdne připraven na zahájení toho dalšího a to se vším všudy. Nyní jsme ve vedení a máme slušný náskok, nehodlám o tuhle pozici přijít kvůli komukoliv, kdo je pod mým dohledem, rozumíme si?!" optal se jej Hadrian a Draco chtěl něco odseknout, nicméně na malý okamžik kolem sebe nechal zviditelnit svou magickou auru a Draco poslušně přikývnul.
Hadrian věděl, že nebylo správné je takto zastrašovat, ale když je nemohl ovládat pomocí respektu a kolejní loajality, musel je ovládnout jinak a strach v jeho schopnosti byl jednou takovou cestou.
„Hadriane, chceš jakkoliv pomoci? Musíš mít tisíce dopisů, které musíš přečíst a odpovědět na ně," ptala se znovu Dafné.
„Tohle je něco, co musím udělat sám, ačkoliv si tvé nabídky pomoci vážím. Pokud bys ale chtěla, rád bych našel nějaký magický sirotčinec nebo nějaký ústav, který se stará o děti. Obdržel jsem mnoho dárků a hraček a jistě si nějaké nechám z různých důvodů, ale zbytek bych rád daroval těm, kteří je potřebují více, než já," odpověděl Hadrian a Dafné přikývnula.
„Podívám se po tom, co potřebuješ. Netuším, jestli jsou nějaké domovy pro děti, ale u Sv. Munga je dětské oddělení, kam by se jistě část těchto hraček hodila a získáš tím pozitivní ohlas od veřejnosti," ujišťovala jej.
„Mám otázku, co budeš dělat s našimi dopisy?" optala se Tracey, která se mírně červenala, protože i ona mu kdysi posílala nejrůznější dopisy, ve kterých prozrazovala své velké sny a rozhodně nebyla jediná.
„Všechny do jednoho je přečtu a odpovím na ně tak, jak nejlépe dokážu. Dostal jsem i mnoho kreseb a obrázků, udělám z nich alba a uvidíme, co bude pak. Pokud se bojíš o to, že bych si z někoho dělal srandu kvůli tomu, co před pár lety napsal, tak se bát nemusíš, kromě mé odpovědi se k tomu již nikdy nevyjádřím, pokud si to tak budeš přát," odpověděl jí Hadrian a Tracey souhlasně přikyvovala.
Po návratu na kolej stihl přečíst a sepsat dopisy pro dalších deset lidí, než se umyl a vydal spát.
Spal si ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
Každý by očekával poklidnou nedělní snídani, nicméně tomu tak nebylo, protože naprosto každý student dostal Denní Věštec, který měl speciální vydání. Hned na první stránce tím největším možným písmem byl titulek s článkem, který se točil okolo jeho dopisu.
Chlapec-který-přežil promluvil!
Napsal Richard Snow
Vážení čtenáři, jistě jste překvapeni stejně, jako byla celá redakce Denního Věštce, když nám včerejšího poledne přišel dopis od nikoho jiného, než Chlapce-který-přežil - Hadriana Jamese Pottera (11).
Možná si pamatujete na pár let staré články, kdy jsme zjistili, že Harry Potter obdržel nesčetné množství dopisů od našich dětí i těch, kteří mu byli vděční za zastavení Toho-jehož-nejmenujeme. Tenkrát jsme byli velice zklamaní a mysleli si o našem hrdinovi snad to nejhorší, když přijal naše dary bez jediné odpovědi nebo poděkování.
Nicméně nyní víme, proč! Přečtěte si dopis, který nám dorazil a sami posuďte, jestli je tohle nevychovaný mladík, kterému stoupla sláva do hlavy, jak někteří již poslední roky tvrdí.
Všem obyvatelům kouzelnického světa,
Jmenuji se Hadrian James Potter a za poslední měsíc po mém návratu do kouzelnického světa jsem zjistil, že jsem slavný kvůli něčemu, co si pořádně ani nepamatuji, pokud nepočítáte noční můry chladného smíchu a jedovatě zeleného světla.
Okamžitě jsem vyhledal zdroj informací a zjistil, proč jsem takhle slavný. Měl jsem údajně porazit Temného Lorda Voldemorta, přitom jsem do svých jedenácti let netušil, že nějaký kouzelnický svět existuje. Od vraždy svých rodičů jsem vyrůstal u svých příbuzných, kteří se celé roky snažili popřít jakoukoliv existenci magie.
Nicméně jsem si musel položit otázku. Když jsem byl tak slavný, proč mě nikdo nikdy nekontaktoval? Proč jsem nevyrůstal v kouzelnickém světě obklopen magií, jak si většina veřejnosti myslela? Zatím netuším odpověď na druhou otázku, ale znám na tu první. Byl jsem informován, že kolem mé osoby se nachází ilegální clona, která blokuje veškerou soví poštu, tedy až na tu z Bradavic. Proč tomu tak je a kdo mě takhle odřízl od světa? Nevím to jistě a mohu jen hádat, ale věřím, že patřičné orgány naší vlády na to budou moci přijít.
Nicméně to nebylo to nejhorší zjištění. Když jsem totiž dorazil do Bradavic, jako každý student prvního ročníku jsem se vydal na průzkum hradu a úplnou náhodou objevil místnost, která byla plná dopisů i darů. Všechno tohle bylo adresováno mě osobně a já věděl, že musím něco udělat.
I přes fakt, že to není moje chyba, chtěl bych se omluvit naprosto všem, kteří mi kdy napsali nebo něco poslali a nikdy neobdrželi odpověď nebo i pouhé poděkování. Dopisů, které jsem obdržel, je obrovské množství a bude mi trvat nějakou dobu, než si je všechny přečtu. Nicméně slibuji, že všem lidem postupně odpovím a řádně poděkuji. Proto vás všechny žádám o trochu trpělivosti a odpuštění chyby, která nikdy nebyla má.
Hadrian James Potter
Dědic rodu Potterů
Dědic rodu Blacků
Tady to vidíte, milý čtenáři. Kdo se dopustil tak závažného zločinu vůči našemu zachránci? Kdo chtěl, abychom si mysleli, že je to nevděčný spratek, který si neváží nikoho z nás? Na tyhle otázky neznáme odpovědi, ale slibujeme, že je velice brzy budeme mít.
Redakce Denního Věštce také žádá Ministerstvo Kouzel o důkladné prověření celé situace. Albus Brumbál nám slíbil, že je o posledního Pottera řádně postaráno, ale jak se zdá, vůbec tomu tak nebylo.
Nakonec se redakce Denního Věštce omlouvá za všechny urážky a pomluvy, které jsme vůči panu Potterovi zveřejnili v předešlých letech za klamného přesvědčení. Tímto mu přejeme úspěchy ve školním roce.
Co skutečně víme o životě Hadriana Jamese Pottera? - Str. 2
Otázky ohledně slibů Albuse Brumbála - Str. 3
Historie rodů Potterů a Blacků - Str. 4 až 7
„Brumbál se netváří nijak potěšeně," konstatovala Dafné a Hadrian k němu zvedl svůj zrak. Viděl, jak na něj Brumbál hledí a nejenže se netvářil nijak spokojeně, Hadrian pocítil jistý tlak na svou mysl a rychle uhnul pohledem.
Odhalil si mentální útok!
Byla vytvořena speciální Magická Dovednost díky speciálnímu aktu.
Díky tomu, že si odhalil mentální útok, si získal Magickou Dovednost Nitrobrana Lvl. 1.
Nitrobrana - Aktivní/Pasivní - Lvl. 1 - Exp: 00.00% - Nitrobrana je disciplína magie mysli. Nitrobrana dovoluje ovládnout vlastní mysl, dát jí podobu a vytvořit kolem ní ochranu, aby do ní nikdo nemohl proniknout pomocí Nitrozpytu. Čím vyšší level Nitrobrany, tím vyšší je šance na detekci mentálního útoku. Zvyšuje se také rychlost zpracovávání informací a jejich následné přivolání z hlubin mysli.
Pasivní Nitrobrana: Pasivní část Nitrobrany spočívá v roztřízení vzpomínek, zvýšené kontrole emocí a ochraně mysli.
Aktivní Nitrobrana: Aktivní část Nitrobrany spočívá v obranném boji proti vetřelci ve vlastní mysli. Ačkoliv je Nitrobrana magická dovednost, nevyžaduje magickou energii, spíše mentální sílu a vůli.
Bonus - Pasivní: 10% šance na detekci mentálního útoku, 1% k rychlosti vstřebávání informací a jejich zapamatování si.
Bonus - Aktivní: Ochrana mysli zvýšena o % rovnající se WIS. Aktivně chránit svou mysl lze max. 3x denně, poté hrozí Dočasný status - Mentální vyčerpání (-100 HP/h po dobu trvání)
„Co se stalo, že si tak rychle uhnul pohledem?" optala se jej Tracey, která se sice cpala snídaní, ale stále dokázala pozorovat své okolí.
„Brumbál se mi pokusil dostat do mysli. Měl jsem štěstí, že jsem to pocítil hned a uhnul pohledem," odpověděl a sice naznačil, že má schopnost Nitrobrany, ale to nebylo od věci.
„Takže znáš Nitrobranu? Můj otec mě naučil základy a každý z čistokrevných rodů se musí naučit aspoň tu nejzákladnější úroveň, aby dokázal odhalit útok na svou mysl. Měl bys vědět, že je to ilegální, aby někdo zaútočil na mysl nezletilého bez svolení jeho zákonného nebo magického opatrovníka a před použitím Nitrozpytu musíš být také obeznámen s tím, že proti tobě bude použit," oznámila mu okamžitě Dafné.
„Nevíš, jestli k tomu jsou nějaké knížky? Nebo je možné, abys mi vysvětlila jednotlivé kroky, abych se v ní mohl zlepšit? Nerad bych, aby se mi kdokoliv hrabal v hlavě," optal se Hadrian.
„Ještě dneska napíšu otci, aby mi poslal jednu ze základních příruček. Nicméně tě to něco bude stát a než se rozhodnu co to bude, tak mi dlužíš," oznámila mu a on přikývnul, mohl čekat, že to nebude jen tak.
„Pottere, jak si můžeš dovolit psát takové lži! Já jsem dědic rodu Blacků!" vykřikoval hned Draco a Hadrian pouze zvedl pravačku a nechal zviditelnit i svůj druhý dědičný prsten, který měl na prstě hned vedle toho prvního.
„Prvně si zkontroluj fakta, než někoho obviníš ze lži, Draco, nemuseli by se ti líbit následky. Také doufám, že si pamatujete, co jsem vám včera řekl. Dneska si zkontroluji vaše domácí úkoly, které se budou odevzdávat následující týden," oznámil mu Hadrian a dále mu nevěnoval naprosto žádnou pozornost.
Prasinky - U Tří Košťat - tajná jednací místnost:
Amanda Rosierová, současná Stříbrná Královna Zmijozelu, otevřela chudě vypadající dveře, ale tak vypadaly pouze zvenčí, když se někdo dostal k ukrytému schodišti. Nicméně bez správného hesla by kdokoliv objevil pouze sklad lihovin. Se správným heslem by naopak vstoupil do rozlehlé místnosti s mnoha křesly, stolečky, ale také velkým jednacím stolem, který byl ručně vyřezávaný z mahagonu. Celá místnost byla v barvách Zmijozelské koleje, ačkoliv nechyběla ani trocha zlaté a modré barvy.
Nebylo přesně známo, kdy byla ona místnost vybudována, ale její účel byl naprosto jasný od samotného začátku. Scházel se tam Koncil Sedmi Zmijozelské koleje, když to bylo nutné, ale ten nejhlavnější účel byl ke schůzkám bývalých Královen s tou současnou a nechyběly ani Princezny, když se ve Zmijozelu zrovna nějaká vyskytovala.
Na pohodlné sedačce byla usazená Rosmerta, která byla po své studium v Bradavicích informátorkou hned dvou Královen a jedné Princezny. U stejného stolečku seděla i Narcisa Malfoyová, která na sobě neměla masku lhostejnosti a pohrdání, kterou nosila na veřejnosti, místo toho měla na tváři mírný úsměv a v ruce skleničku s červeným vínem.
Třetí osobou, která tam toho rána již byla, byla Agáta Whispová. Někdo by mohl tvrdit, že stará Lady Longbottomová budila respekt, ale když někdo spatřil Agátu a její ledově modré oči, přehodnotil by řebříček těchto osob.
„Drahoušku, posaď se k nám a dej si cokoliv k pití, však to znáš. Ještě čekáme na dvě další," prohlásila Rosmerta a Amanda se posadila do volného křesla.
„Přeji dobré ráno," pozdravila je a letmo se otočila ke krbu, kde právě zezelenaly plameny.
„Už jsme zde všechny nebo na někoho ještě čekáme?" optala se nově příchozí žena bronzové pleti se jménem Lukrécie Zabini. Ačkoliv byla studentkou Zmijozelu jen na dva roky, hned se stala Královnou a veškerou konkurenci bez milosti zničila dříve, než se kdokoliv zmohl na útok proti jejímu postavení v nové koleji.
„Musela jsem dodělat zakázku pro Brumbála, takže se omlouvám, že meškám," prošla dveřmi madame Malkinová.
„Jdete akorát včas, Angelo, Marion," řekla jim Rosmerta a připravila další dvě sklenice s bílým vínem.
„Všechny víme, proč tu dneska jsme. Celý týden jsem musela poslouchat Luciuse, jak si stěžuje jako malé dítě a Draco není o nic lepší ve svých dopisech. Amando, co nám můžeš říci o mladém Potterovi? Pokud je skutečně budoucí Lord Black, mění to celou hru," řekla poprvé za tu dobu Narcisa a pět žen upřelo svůj pohled na mladou dívku.
„V Koncilu Sedmi došlo k několika změnám. Harper přišel o své místo, nyní je tam za druhý ročník Richard Doge. Pucey sedí na pátém křesle, Doge na šestém a Potter na sedmém," oznámila jim.
„Oh, Snape dovolil, aby jeho kmotřenec nedosáhl na jedno ze sedmi křesel?" optala se Lukrécie.
„Ne že by se o to nepokusil, ale Potter i Greengrassová byli daleko lepší než Malfoy. Zabini a Nott jsou o něco lepší nebo na stejné úrovni jako Malfoy. Z dívek by se možná našla ještě Lilith Moonová, její kontrola je rozhodně lepší než Malfoye, ale má o něco menší magické rezervy. Pokud se jedná o Pottera, jeho magické zásoby jsou větší než ty moje a to je stále Kouzelník a podle toho, že je schopen vidět magii, nebude dlouho trvat a bude z něj Čaroděj," oznámila jim.
„Takže něco bude na tom, proč se jej pokusil Temný Lord zavraždit již jako dítě," poznamenala Lukrécie.
„Na Příčné kolují řeči o tom, že zabil dva Smrtijedy, když chránil majitelky obchodu Oblečení zítřka. Nikdo nic neví jistě, ale pár obchodů a podniků, které vlastní mudlorození nesou erby rodů Potterů a Blacků," řekla Marion a Narcisa přikývnula.
„Lucius se zmínil, že pohřešuje dva z nižších Smrtijedů a další dva Bystrozoři, které měl podplacené poslala Bonesová do Azkabanu."
„Ať si lidé říkají co chtějí, nevěřím tomu, že by byl jedenáctiletý kluk schopen vraždy," namítala Rosmerta.
„Já tomu věřím. Ovládá magii živlu ledu a pokud se nepletu, tak i magii živlu blesků. Harper to poznal velice dobře na vlastní kůži. Kdyby Potter chtěl, byl by Harper mrtev dříve, než by si to vůbec uvědomil. Potter je velice nebezpečný, hlavně když se kolem něj všechno pokryje vrstvou ledu. Dokáže z ledu vytvářet japonské meče a rozhodně ví, jak je používat, protože když probodl Harpera, nezasáhl jediný orgán, ale způsobil mu obrovské bolesti nehledě na to, že všechno v okolí rány a to i uvnitř jeho těla nechal zmrznout. Vyrozuměla jsem, že ještě nezískal mistrovskou kontrolu nad tímto živlem, ale z toho, kolik vlastních kouzel vytvořil v kombinaci s tímto živlem, nebude to žádný začátečník. Navíc netuším, jak funguje jeho nejhlavnější kouzlo, pomocí kterého se ve víru sněhových vloček objevuje všude kolem svého soupeře a je nemožné jej zasáhnout," vysvětlovala Amanda a nemohla si pomoci, musela si olíznout rty při vzpomínce na moc a magii, kterou mladý Hadrian oplýval. Na škole bylo jen pár jedinců, kteří by se jí vyrovnali, pokud nepočítala profesory, kteří byli rozhodně na jiné úrovni. Nikdy nicméně nečekala, že se objeví někdo mladší, kdo by jí překonal velikostí magických zásob.
„Další Potter s živelnou magií. Jen málo rodů se tímto darem mohlo pyšnit. Potomci Zakladatelů a rody Blacků, Peverellů, Longbottomů, Bonesů, Ollivanderů a Nottů. Každý, kdo zná historii ví, že rod Peverellů pohltil rod Nebelvírů, část rodu Zmijozelů a poté se přejmenovali na rod Potterů. Což znamená, že mladý Potter nezdědil magii živlů jen z těchto třech rodů, ale také z rodu Blacků. Dorea Blacková byla zatraceně mocná Čarodějka, která neměla daleko do toho, aby se stala Mágem a to nemluvím o Charlusovi. Mladý James byl tak trochu zklamáním, ačkoliv stát se Zvěromágem ve svých patnácti letech si žádá také značné nadání a pokud se dá McGonagallové věřit, jednou by v Přeměňování překonal i samotného Brumbála," prohlásila poprvé za celou tu dobu Agáta, která byla jen o pár let starší než madam Longbottomová, která shodou okolností byla i její nástupkyni na postu Stříbrné Královny.
Jaká škoda, že již odmítala chodit na schůzky, ale Agáta jí chápala, její postavení jí nedovolovalo se stýkat s opoziční stranou, nehledě na to, že během poslední války přišla o většinu své rodiny, ale hlavně o svého syna a jeho ženu.
„Takže Potter může získat i tituly rodů Nebelvírů a Zmijozelů?" zajímala se Amanda.
„O tom pochybuji," prohlásila Narcisa. „Temný Lord je Zmijozelovým dědicem a podle toho, co vím od Luciuse, Nebelvírovým dědicem je buď Brumbál nebo mladý Longbottom. Oficiálně rod Nebelvírů vymřel v mužské linii, ale ze starých rodokmenů se do rodu Brumbálů narodili hned dva bastardi z Nebelvírovy linie. Rod Peverellů pohltil rod Nebelvírů jen po ženské straně. Pokud jde o Zmijozelovu část, ta byla spojená s rodem Gauntů, jejichž jméno se objevovalo a mizelo v historii a pokud je můj výzkum pravdivý, Temný Lord pochází z rodu Gauntů," řekla Narcisa, která ve volných chvílích studovala historii, ostatně jí Lucius ani nic jiného nedovolil, když byla jeho čistokrevnou trofejí a klíčem k bohatství rodu Blacků.
Rozhodně mezi nimi nebyla žádná láska a ačkoliv milovala svého syna, dobře si uvědomovala, že z její strany toho zdědil velice málo a měla podezření, že Lucius použil nějaké lektvary, aby docílil dokonalého dědice svému rodu jen s takovým dostatkem krve a magie Blacků, aby Draco získal i tento titul. Jak to ale vypadalo, Luciusovi jeho plán nevyšel, jako to bylo ve většině případů. Jeho plány vycházely jen tehdy, když v nich někoho musel zabít a nezanechat po sobě žádné stopy.
„Zdá se, že Zmijozel bude mít po dlouhé době nového Prince nebo dokonce Krále?" zajímala se Lukrécie a sama na mladého Pottera byla zvědavá. James Potter byl pohledný a ona měla to štěstí, že jej stihnula zatáhnout do své postele dříve, než se dal dohromady s Evansovou. Byl sice o pár let mladší, ale jeho pověst jej předcházela ačkoliv stále neměl na Blacka, kterého si také osedlala.
„Pokud přežije tento rok a příští rok si udrží své místo, udělám jej svým Princem. Jestli se stane Králem nebo přijde o svůj titul Prince rozhodnou souboje mezi členy Koncilu konci příštího roku. Nyní si uvědomuji, že jeho magická aura má stejnou barvu jako jeho oči. Smaragdový Princ nebo Smaragdový Král nezní nijak špatně," odpověděla Amanda.
„Lucius nebude nijak potěšen a hádám, že Severus také ne. Jaký je vztah mezi Severusem a budoucím Lordem Blackem?" optala se Narcisa.
„První den jsem si myslela, že jej Snape zabije při první možné příležitosti, ale něco se změnilo a nyní je k němu Snape neutrální, pokud se jej nesnaží ignorovat. Vím, že se snaží zničit přátelství mezi Potterem a Dagworth-Grangerovou. Ti dva se znají již z doby před Bradavicemi, takže netuším, jestli se mu to povede, ale již jsem zahlédla nějaké neshody. Nicméně to nebude nic velkého, když stále mají svůj studijní kroužek. Kdybych nevěděla jinak, myslela bych si, že si Potter buduje harém s tím, jak má kolem sebe jen samé dívky," vysvětlovala a nechala si nalít další sklenici vína.
„Takže ta Smrtijedská špína skáče, jak jeho Lord Brumbál píská. Nedivila bych se, kdyby vztah mezi Potterem a Brumbálem byl po dnešním ránu v troskách. Každému je jasné, že to byl Brumbál, kdo kolem Pottera vytvořil bariéry a clony, aby jej udržel tak daleko od magického světa, jak jen to bylo možné. Evansová měla mudlovskou sestru, Brumbál ho musel schovat u ní," řekla Rosmerta.
„Brumbál s Potterem nejsou žádní přátelé, to všichni zjistili již při uvítací hostině, kdy ho Potter odhalil kvůli lektvarům v jídle a pití. Mě samotnou nikdy nenapadlo se podívat na jídlo, jestli se v něm nenachází nějaká cizí magie. Hned ten večer jsem si nechala poslat očarovaný náramek s detekcí lektvarů a cizích látek v jídle a pití, abych již nikdy na stejný trik nenaletěla. Rozhodně mi to pomůže i od vtípků Weasleyovic dvojčat," souhlasila Amanda a další hodinu odpovídala na mnohé otázky, které se netýkaly jen Hadriana, ale také dalších studentů vyšších ročníků a vývoje vztahů mezi kolejemi.
Během té hodiny se omluvily Rosmerta, Marion i Narcisa, které se musely vrátit domů nebo do svého obchodu/hostince. Když tam zůstala jen Lukrécie, Agáta a Amanda, mohla se Agáta konečně zeptat na to, co chtěla vědět.
„Řekni, jaký je vztah mezi mou pravnučkou Dafné a mladým Potterem? Zmínila si, že se i s Tracey připojili k jeho skupince přátel?" chtěla vědět Agáta.
„Těžko říci takhle brzy, ale kdyby to nebyl Potter, jistě bych mezi své nástupce nebo nástupkyně zařadila i Greengrassovou. Davisová je dobrá spojenkyně, ale chybí ji přirozená mazanost, ačkoliv může stále překvapit. Greengrassová nicméně věděla s kým se spojit od samotného začátku a mohla by být silnou Královnou, kdyby k tomu dostala šanci."
„Co Blaise? Vím, že to má celkem těžké, hlavně když ho všichni srovnávají s Biancou," optala se Lukrécie.
„Zabini se drží bokem a občas se baví s Nottem. Podle mě čeká na svou šanci a netuším, jestli podpoří Pottera. Během jejich souboje padlo pár narážek na Zabiniho magické schopnosti a postavení jako druhořadého dědice. Zabini Pottera nazval mudlovským šmejdem a slíbil mu odplatu. Nicméně i přes fakt, že je první ročník rozdělený na tři nebo čtyři skupiny, zatím nad nimi má Potter celkem kontrolu."
„Pošlu mu dopis, aby se mu omluvil a udržoval si Pottera aspoň jako neutrálního spojence. Narcisa to možná nepostřehla, ale prozradila nám, že je Voldemort stále nějak naživu, sice bez moci, ale není mrtev. Žádný Zabini nikdy nestane v řadách toho šíleného Lorda a nestaneme v řadách ani Brumbála. Rod Potterů nás párkrát povolal do svých služeb a vždy se bohatě odměnili a nehodlám o tuhle příležitost přijít jen kvůli pýše svého syna, kterou zdědil po svém idiotském otci. Amando, ráda bych tě požádala o laskavost. Postarej se, aby nevybočil z řady, ano? Určím mu jistá pravidla a pošlu ti kopii dopisu, který mu napíšu, abys o mých podmínkách věděla.
Pokud si tento rok nedá říci, stále tu jsou prázdniny a já velice rychle napravím chybu v jeho chování, Bianca ukázala velice silné předpoklady pro naše umění a ráda se procvičí s jeho asistencí," ušklíbla se Lukrécie nebezpečně a Amanda dobře věděla, proč se jí říká Černá vdova. S tímto také obě starší ženy opustily místnost a Amanda tam zůstala sama.
Jakmile pohasly zelené plameny, hluboce si oddychla. Byla pravda, že byla Královna Zmijozelu, ale tyhle ženy držely úplně stejný titul jako ona sama, nehledě na to, že to bylo před mnoha lety a za ty dlouhé roky získaly jen daleko více zkušeností. Musela si dávat pozor, každý měl svůj cíl, stejně tak jako ona. Nerada by se stala něčí loutkou nebo nástrojem k dosažení jejich cílů bez toho, aby si toho byla vědoma nebo získala něco pro sebe.
Po několika minutách se zvedla i ona sama a zamířila z místnosti pryč. Musela se vrátit do Bradavic, než si někdo z profesorů všimne, že opustila pozemky školy. Naštěstí tajná cesta skrze Medový Ráj ji byla plně přístupná.
Bradavice - Ředitelna - půl hodiny po snídani:
Albus příliš mnoho jmenBrumbál seděl za svým stolem a nepřítomně si vychutnával jeden citrónový drops za druhým. Měl chvilku času a tak se zamyslel nad tím, co bylo třeba udělat. Kromě obrazů bývalých ředitelů, fénixe a Moudrého klobouku, byl ve své pracovně sám, ale to se mělo záhy změnit, protože se ozvalo zaklepání na jeho dveře, přesně načas.
„Neville, jen pojď dál, je otevřeno," vyzval Brumbál mladíka, který byl za dveřmi a Brumbál se pousmál nad jeho udiveným výrazem. Mnoho lidí se snažilo přijít na to, jak vždycky ví, kdo je za dveřmi a mysleli si, že je to spojené s jeho pozicí ředitele školy, ale nic tak složitého v tom nebylo.
„Ch-chtěl jste m-mě vidět, pane řediteli?" optal se Neville trochu vyplašeně. Znal Brumbála z vyprávění své babičky a ne vždy jej vykreslila v tom nejlepším světle. Vždy ho upozorňovala, ať se před ním má na pozoru, ale nikdy mu nevysvětlila proč.
„Pojď, osaď se, chlapče můj. Nemusíš se ničeho bát, nejsi v žádném průšvihu, jak by sis mohl myslet," usmál se Brumbál a nabídl mu drops ze své speciální várky. Mírný uklidňující lektvar, slabý pravdomluvný lektvar a jím speciálně vytvořený elixír, který fungoval na bázi matoucích a přesvědčovacích kouzel. On nepotřeboval Imperius, když dokázal s takto nenápadnými nástroji dosáhl daleko lepší výsledků.
Neville zůstal potichu a snažil se vyrovnat s chutí bonbónu, který dostal. Byl tak sladký a kyselý, že se to téměř nedalo snést, ale jakmile prvotní reakce opadla, jeho chuťové buňky se nemohly nabažit oné kombinace.
„Neville, jako ředitel školy mám zodpovědnost za všechny mé studenty. Doneslo se mi, že máš problémy s magií. Znal jsem tvé rodiče i jejich rodiče a nikdo z nich neměl problémy, jaké máš ty. Pokud mi dovolíš, rád bych přišel na to, co je špatně a pokusil se ti pomoci?" navrhl Brumbál a Neville se zatvářil hodně nejistě.
„Já nevím, v-všichni říkají, že jsem m-moták, pane," vykoktal slabě a Brumbál se usmál.
„O tom velice pochybuji, chlapče můj. Kdybys byl skutečně moták, nikdy by tě Bradavice nepokládaly za dostatečně mocného k tomu, aby ses zde naučil vše, co je třeba. Mám jisté podezření, proč nejsi schopen kouzel, jakých jsou schopní tví vrstevníci. Mohl bych prosím vidět tvou hůlku?" přesvědčoval jej Brumbál a Neville jí vytáhl a nejistě položil na stůl před sebe.
„Ach, jak jsem si myslel. Augusta ti dala hůlku tvého otce. Není to vůbec špatná hůlka, ale všichni, kteří se v magii hůlek aspoň trochu vyznají by ti řekli, že hůlka slouží pouze svému majiteli. Pravdou je, že dokud tvůj otec žije, tahle hůlka nikdy nepřijme jiného majitele a nikomu jinému nebude sloužit tak, jak by jim sloužila jejich vlastní hůlka. Je dobré si pamatovat své předky a ctít jejich oběti, ale ty jsi kombinací svých rodičů, nikoliv jen kopie svého otce. Pokud bych to mohl říci, spíše se podobáš na svou matku a máš i její povahu," vysvětloval mu Brumbál a Neville v sobě pocítil něco, co pro něj bylo téměř cizí. Pocítil pýchu a hrdost, každý jej vždy srovnával s jeho otcem, ale největší kouzelník jejich století mu právě řekl, že je spíše jako jeho matka. Pocítil také zlost na jeho rodinu, která jej přiměla používat hůlku jeho otce v domnění, že tím uctí jeho oběť, ale opak byl pravdou. Byla to jen další výmluva k tomu, aby sabotovali jeho snahu v učení se magie. Měl také tušení proč tomu tak bylo, kdyby ho jeho rodina prohlásila za slabého a neschopného vést rod Longbottomů, novým Lordem by se stal jeho strýček i přes fakt, že jeho otec stále žil.
„Ačkoliv nejsem tak zběhlí jako Ollivander, mám jisté nadání a jsem si téměř jistý, že mám pro tebe hůlku, která tě jistě přijme jako svého pána," řekl Brumbál a bezhůlkovým kouzlem levitace poslal Nevillovi do rukou svou první hůlku. Mohl ji stále používat, ale jeho Bezová hůlka mu sloužila daleko lépe a mohl s ní používat daleko mocnější kouzla, než se svou prvotní hůlkou.
Jakmile Neville chytil novou hůlku, vytryskly z ní rudé a zlaté jiskry a ředitelové, kteří to sledovali, zatleskali.
„Zdá se, že z tebe jednou bude velice mocný kouzelník. Dokonalá shoda s hůlkou největšího kouzelníka všech dob," prohlásil jeden z bývalých ředitelů.
„Tvá chvála mě nikdy nepřestane těšit, Everette. Jsem rád, že tě tahle hůlka přijala, ostatně to byla moje první hůlka, kterou jsem obdržel na své jedenácté narozeniny. Věřím, že od tebe můžeme očekávat velké věci, chlapče můj," usmíval se Brumbál na mladého Longbottoma a sám si v duchu pogratuloval nad výborně odvedenou prací. Pravdou bylo, že i jeho hůlka by Longbottoma nepřijala, ale po provedení mnoha kouzel a jednoho menšího rituálu, se mu povedlo synchronizovat magii hůlka s magií chlapce, který před ním zrovna seděl s výrazem úžasu. Bezová hůlka mu dovolovala provést mnoho věcí a nikdo nikdy nenajde skryté runy uvnitř hůlky, kterou právě předal své budoucí zbrani. Nyní mohl podle libosti upravovat magický blok, který na chlapci umístil krátce po jeho narození.
„Mnohokrát děkuji, pane řediteli," prohlásil Neville vděčně a nemohl se dočkat, až novou hůlku plně vyzkouší.
„Nic se nestalo, chlapče. Jak jsem řekl, je mým úkolem pomoci mým studentům, což znamená, že mé dveře jsou ti vždy plně otevřené. Pokud bych si mohl dovolit něco navrhnout, slečna Grangerová z Havraspárské koleje je velice pilnou studentkou a věřím, že je jednou z nejlepších ve svém ročníku. Jistě ti ráda pomůže dohnat vše, co ti doteďka nešlo. Aktuálně se nachází ve školní knihovně, pokud bys tuhle šanci rád využil," odpověděl ředitel a velice lehkým Nitrozpytem posílil jeho sebevědomí a myšlenku toho, že využije pomoc své spolužačky. Brumbál s úsměvem sledoval, jak se Neville děkovně poklonil a pak vyběhl z jeho pracovny jako střela.
„Část prvního plánu úspěšně zahájena," řekl si sám pro sebe a rychle napsal vzkaz na malý kousek pergamenu a pomocí jím vytvořeného kouzla jej poslal do školní knihovny přímo do rukou mladé studentky, ve které viděl obrovský potenciál a ten hodlal využít ve svůj prospěch.
Bradavice - Nižší patra sklepení:
Hadrian si ověřil, že má první patro sklepení plně zmapované a vydal se po jedněch z mnoha schodů do nižšího patra. Okamžitě se mu aktualizovala mapa a on viděl jen schody s rovnou chodbou, která končila kamenným portálem.
Na svém rameni měl Artemis, která se rozhodla jít s ním a po svém boku mu šla Glacian, kterou vyvolal ještě před sestupem po schodišti.
Ještě než prošli kamenným portálem, všimnul si, že je na něm mnoho podivných run, ale moc si s tím hlavu nelámal, dokud před ním nevyskočila nová tabulka s oznámením.
Vstoupil jsi do speciální lokace - Dungeon: Katakomby - Zbrojnice!
Info: Bradavice oplývají mnoha tajemstvími a před staletími nejednou musely čelit obléhání ze strany nepřátel. Dej si pozor, protože katakomby jsou velice zdárné. Vyčisti první patro, abys mohl odejít!
„To jsem se zase do něčeho namočil," povzdechl si Hadrian a byl rád, že bylo teprve nedělní ráno a on si musel odpočinout od odepisování na nekonečné množství dopisů.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Potter
Věk: 11
Třída: The Gamer
Titul: Kouzelník - Koncil Sedmi
Status krve: Čistokrevný
Level: 19 - Exp: 12.01 % (21 500/179 000 exp)
HP: 3 150
MP: 3 810 (+ 1 900 drahokamy)
STR: 68
VIT: 68 (+ 30% HP)
DEX: 70
INT: 115 (+ 40% MP)
WIS: 65 (- 15% Cena)
LUK: 40 (+ 15% šance k lepšímu lootu)
Status Body: 0 (90+5)
Perks Body: 0 (6+1)
Status:
- Hadí Jazyk (+15% k síle a účinku léčebné magie, +20% k síle a účinku protikleteb)
- Chlapec-který-přežil (+25% k exp ze splněných Úkolů)
- Dědic rodu Potterů (+15% k síle kouzlům Obrany proti černé magii, +15% k síle Runové magie)
- Dědic rodu Blacků (+15% k síle kouzel Černé magie, +15% k síle magie v boji s magickými tvory)
- Matčina oběť (Dočasný Status) (+75% obrana proti Voldemortovi, 50% obrana proti Smrtijedům, 25% obrana proti neoznačeným Smrtijedům)
- Student Prvního ročníku (+25% k INT a WIS při studiu na území Bradavic. Dodatečný efekt +2 VIT, +1 INT, +1 INS za každý level)
Peníze: 4 270 L, 20 451 G, 0 AD
Svěřenecký Trezor: 202 700 G
Turnajové body: 65
Kolejní body: 105
Glacian
HP: 555 (1/6 summonera + 15 za každý nový level)
MP: 665 (1/6 summonera + 15 za každý nový level)
Level: 3 (1 800/10 000 exp)
Úkoly:
Ukryté Svitky Kouzel! (9/100)
Slovo autora:Trochu déle mi to zase trvalo, ale jakmile začalo být počasí trochu rozumnější, kolem domu je opět plno práce. Nicméně s tím, jak se blíží prázdniny bych měl mít zase více času a doufejme, že i více inspirace k rychlejšímu přidávání nových kapitol. Mimochodem tahle kapitola disponuje 10 125 slovy v čisté délce. Netuším, jestli je to rekord, ale snad se mi podaří tuhle úroveň udržet i v budoucnu.
Ke komentářům kapitoly 2. 5. (16):
- MattKennedy: I hope you enjoyed his visits to the kitchens and history of elves.
- sudhush: Thanks. Sorry, Dumbledore got Neville first. Neville will be used as Chosen One against Voldemort and Hadrian, but I cant divulge more, sorry.
- ArianaT: Děkuji za komentář a o Ginny jsem příliš zatím nepřemýšlel. Mám pro Nevilla také plány, nebo spíše Brumbál je pro něj má a Weasleyovic klan je pevně v jeho spárech, takže se ještě uvidí...
- Lilly Potter ml: Zatím netuším, jestli nechám Rona umřít nebo ne, ale přikláním se k nějaké té tragické smrti :) Astoria bude maminčina dcera a čistokrevná princeznička, která si půjde za svým. Zmijozel nebo Havraspár pro ní, ale to je ještě nějakou dobu v budoucnosti, takže až to přijde, budu se tím zaobírat. Jinak Snape je svým vlastním pánem a slouží jen tomu, co se mu právě hodí, takže uvidíme...
- Kaendy: Tajné komnaty, které Hadrian našel, jsou skryté místnosti s pokladem. Tajemná komnata je idiotský překlad, který neuznávám a používám Komnaty tajemství, protože i v angličtině je to v množném čísle s tím, že to není jen komnata, ale komnaty s více tajemství než jen jedním. To, že Rowlingová nijak nerozvedla a nepoužila tyhle legendární prostory v dalších knihách kromě té poslední, je dle mého chyba. Mimochodem Hadí jazyk je magickým jazykem, který se nedá naučit, tudíž by mělo být nemožné, aby se tam Ronald dostal nějakým napodobováním syčení.
- mr viper1: Velice si mě pobavil svým komentářem a JÁ velice děkuji za trpělivost.
- Zai Dragonel: To, že by herní systém mohl vytvářet nějaké „eventy" mezi dvěma skupinami jsem nijak zatím neřešil, ale je to dobrý nápad do budoucna. Itemy, které Hadrian nachází po svých předcích byly již na tom místě, kde je našel uschovány předchozími vlastníky nebo samotnou magií. Samozřejmě většina jiných itemů je vytvářena stejně, jako v The Gamer a Hadrian z toho bude v budoucnu hodně těžit.
- LulikLuca: Jsem rád, že tě neznalost RPG her a prvků neodradila a já získal dalšího čtenáře, v tvém případě čtenářku :) Pokud jde o Tamaru, řekněme, že to nebyla čistě její chyba, že takhle zareagovala, ale tohle odhalení si nechám až na později :) Tamara nebude moci vytvářet nové Gamery, tuhle možnost má jen Hadrian. Nicméně s guildou to plánuji trochu jinak, protože stejně jako každý člen party, který získá omezené herní výhody, tak i členové guildy získají omezené herní prvky, kterých bude možná o něco více, než u těch, co mají dočasní hráči ve skupinách.
Co se týče Dračí legie, třeba se někdy znovu objeví nebo zůstane zapomenutá v historii. Mám jen matnou představu toho, co se bude dít a mnoho detailů doplňuji až během psaní kapitoly.
- Ijiwaruna: Jestli jsem to pochopil, ptáš se na to, kdo získá Neviditelný plášť. Zatím si nejsem jistý, ale jakožto rodinný artefakt si vždy nějak najde cestu ke svému právoplatnému majiteli.
