Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera ani na manhwu The Gamer.
Kniha 2. Kapitola 9. - Lekce
Když přišel pátek, Hadrian se nemohl dočkat konce týdne. Pondělní vtípek z dílny Tamary a jejích kamarádek byl skutečně prvním vtípkem v sérii a zdálo se, že snad každý si z něj chtěl vystřelit. Nebylo přestávky mezi hodinami, kdyby se nemusel bránit před tuctem kouzel.
Kouzla mířená přímo na něj bylo jednoduché zpozorovat a buď se jim vyhnout nebo je odrazit pomocí Protega. Jediná pozitivní věc na tom byla, že jeho Protego mělo 15. level a Magické Vidění se posunulo na 29. level a do maximálního levelu téhle Magické Dovednosti mu chybělo necelých padesát procent. S tím, jak měl Magické Vidění aktivované téměř neustále, nebude mu to trvat a dosáhne maximálního levelu. Pravda, jeho časový limit byl sedm a půl hodiny za den, ale i to bylo dostatečně dlouho na to, aby přežil celý den bez nějakých větších problémů.
Poté tu byla kouzla, která nebyla mířena přímo na něj, ale na jeho okolí. Nejednou se musel vyhýbat oživenému brnění, které se jej pokusilo rozseknout na dvě poloviny pomocí obrovské sekery, prohnat jím nepříjemně velký meč nebo jej nabodnout na kopí. Nepočítal kluzkou podlahu nebo schodiště, opomněl by i iluzi, která ho donutila si myslet, že dveře do učebny Přeměňování se nacházejí o metr vedle místa, kde skutečně byly, takže vešel přímo do zdi.
Nicméně největší zradou bylo, když se od něj všichni distancovali a Prefekti s profesory zcela ignorovali jeho situaci. Pár dobře mířených vtípků by ještě snesl, ale tohle byla prostá šikana a jeho trpělivost velice rychle mizela.
Nebylo to tak, že by se celý týden nechal jen tak šikanovat bez toho, aby nezačal plánovat odplatu. Měl seznam jmen, který čítal naprosto všechny, kteří se proti němu postavili a pokusili se ho zesměšnit. Na jeho seznamu figurovali i všichni profesoři, kteří jej ignorovali a k nim přidal i většinu Prefektů. Celý týden se také věnoval průzkumu zbylých kolejních místností a soukromých komnat profesorů.
oooOOOooo
Jakmile se konečně dostal do svého apartmánu, převlékl se do nejpohodlnějšího oblečení, které vlastnil a posadil se do křesla, aby si užil tu chvilku klidu, kterou měl. Jeho plán nebyl nijak jednoduchý a to kvůli tomu, že byl pátek a všechny jeho cíle budou jistě dlouho vzhůru, aby si užili příchod víkendu.
„Doufám, že neruším?" ozval se hlas, který dobře znal a nemusel otevírat ani oči, aby věděl, že se Amanda posadila na pohovku, nebo si na ní spíše lehla, což dělala celkem často.
„Někdy bych řekl, že sem chodíš jen kvůli tomu, aby sis mohla lehnout na mou pohovku," prohlásil a prohlédl si jí. U dveří na věšáku vysel její hábit, nicméně ona sama na sobě měla bílé tílko a velice přilnavé kraťase. Na veřejnosti by se v tom nikdy neukázala, protože bylo velice dobře vidět, že to jsou jediné dva kusy oblečení, které na sobě měla.
„Musíš uznat, že tvá pohovka je velice pohodlná a v jednom z tvých křesel bych se nemohla takhle natáhnout," mrkla na něj a on se neskrýval s tím, jak si jí prohlížel. Každý den jej takhle popichovala a pobízela, každý den jej pokoušela a měla na sobě vždy čím dál tím méně oblečení, ačkoliv se nikdy neodhalila úplně.
Zjistil, že mu to již vůbec nevadí a přistihl se, že o ní často přemýšlí a jeho představivost byla často jako utržená z řetězu. Ačkoliv netušil, jestli to s ním myslí vážně a není pro ní jen další hračkou k použití a zahození, tajně začínal doufat, že se mu nevysměje v okamžiku, kdy udělá jediný krok k tomu, aby její nabídky přijal a plně propadl jejímu kouzlu. Byl si také vědom, že je to součást její snahy o jeho zmanipulování, ale nehodlal jí v tom zastavovat a byl skutečně zvědav, kam to až celé povede.
„Vidím, že sis už zvykl na pohled na mé tělo a začínáš si to užívat. Na začátku týdne ses sotva podíval mým směrem, můj drahý," popichovala jej.
„Rozhodl jsem se, že využiji situace, kterou si připravila a získám z ní maximum, než se rozhodneš, že tě již nebavím a najdeš si jiný objekt zájmu. Naše lekce platí od začátku října, nebo je znovu posuneš dál kvůli tomu, co se kolem mě děje?" optal se Hadrian a Amanda se mírně zamračila.
„Víš, že bych ti ráda pomohla veřejně, nikdo neútočí na člena Koncilu bez toho, aby nepocítil následky. Nicméně Snape si nás všechny zavolal do své kanceláře a to včetně všech Prefektů. Podobně to udělali i ostatní Ředitelé kolejí. Dostali od Brumbála rozkaz se nemíchat do záležitostí studentů bez žádosti o pomoc ze strany studentů, což znamená, že dokud nepožádáš o pomoc, žádné se ti nedostane. Oba víme, že když o ní nepožádáš, nic se na tvé situaci nezmění, a když o ní nakonec požádáš, budeš před celou kolejí vypadat slabě a většina z nich toho využije ke tvému sesazení," vysvětlovala Amanda.
„A nikdo z profesorů nic nenamítal ani neprotestoval?" optal se Hadrian spíše sám sebe a přemýšlel, jestli jsou to takoví idioti, nebo je pro ně Brumbálovo slovo zákonem, proti kterému nikdo nechce jít.
„Pár let po Brumbálově nástupu do funkce ředitele Bradavic byli vystřídáni snad všichni profesoři, kteří s ním nesouhlasili a část předmětů byla následně i zrušena, prý z důvodu nedostatku financí a zájmu studentů. Nikdo z profesorů nepůjde proti Brumbálovi, ať už z jednoho nebo jiného důvodu. Nyní mi řekni, co plánuješ, abych ti mohla pomoci," řekla mu a Hadrian se ušklíbl.
„Můj první protiútok bude dneska v noci, možná zítra velice brzy ráno. Všichni si mysleli, že se celý týden schovávám, ale podařilo se mi infiltrovat zbývající tři kolejní místnosti a vím přesně, kde spí všichni lidi z mého seznamu. Bylo celkem obtížné se dostat okolo zabezpečené dívčí části ložnic, ale našel jsem způsob, jak to obejít. Pokud budou pokračovat i nadále, mám zdánlivou představu toho, jak jim jasně naznačit, že útoky proti mě mohou mít velice vážné následky. Nejlepší na tom je, že jsem nechal Artemis s Glacian, aby sledovaly Weasleyovic dvojčata a následně jsem podnikl nájezd na tři sklady jejich zásob," prozradil jí a Amanda se také ušklíbla.
„Nechtěla bych nyní být v jejich kůži. Jejich matka jim za poslední dva roky poslala nejeden Hulák a protože jsou tak chudí, většinu věcí si musí vytvářet sami. Vím, že od prváku se nechávali najmout za nějaký ten stříbrňák a stejně tak dlouho si vytvářejí zásoby," prohlásila.
„Divné je, že jejich skladovací místa byla zcela nechráněná, teda kromě toho, že byla v tajných chodbách a výklencích, ale když vstoupíš do jejich pokoje, všech pět postelí má kolem sebe ochranné bariéry. Ke všem jsou připoutány dvě maximálně tři osoby, takže kdokoliv jiný, kdo se do nich chytí, se z nich nedostane bez toho, aby je odtamtud pustili oni sami.
Zjistil jsem, že jejich nejstarší bratr William pracuje jako Odeklínač pro Gringottovic banku v Egyptě. Našel jsem jeho dvě staré příručky v jejich soukromé knihovničce. Podle všeho také znají pár kouzel k odhalování magie v jejich okolí, což je slabší imitací Magické Vidění. Pokud je budu chtít dostat, bude to muset být bez aktivní magie nebo skryto tak, aby jí tam nehledali," řekl a nechal si zobrazit Inventář, kde si prohlížel všechny jejich experimentální lektvary a jiné předměty.
„S čím potřebuješ pomoci?" optala se jej znovu a on se musel zamyslet.
„Při prvním útoku zatím s ničím, nicméně bys mi mohla sehnat všechno užitečné o iluzích pro můj další odvetný útok. Přesněji jak vytvořit přenosnou iluzi, kterou uvidí pouze naše oběť. Aby si naše oběť myslela, že nebe není modré, ale rudé s legiemi démonů nebo když si lehne do postele, bude to vypadat, jako kdyby ležel na hromadě lidských kostí a podobně," řekl Hadrian.
„Iluze? Ty dneska už nikdo nepoužívá, tedy kromě clon proti mudlům, které vytvářejí iluzi nehostinné krajiny v místech, kde jsou naše domy. I Bradavice pro ně vypadají jako nebezpečná zřícenina. Je i několik osobních kouzel pro skrytí vzhledu, které jsou založeny na iluzích, ale rozhodně nic tak rozsáhlého. Ale podívám se ti po knihách, které ti pomohou. Nicméně to nebudeš mít nijak lehké," oznámila mu a on chápavě přikývnul. Možná to nebude nijak jednoduché, ale byla to výzva a pokud se mu to podaří, bude mít v arzenálu další zbraň, kterou všichni ostatní podcení a nebo nebudou tušit, že jí dokáže využít.
„Díky. Hej, hraješ šachy?" optal se jí Hadrian a Amanda přikývnula. Hadrian vytáhl šachovnici i dvě sady šachových figurek a ona se ani nepozastavila nad tím, jak všechny ty věci zhmotnil čistě odnikud.
Do večeře zvládli jen dvě partie a obě skončily patem, což nebyl žádný výsledek ani pro jednoho z nich a shodli se na tom, že musejí přijít na to, kdo je jasným vítězem. Tak také vznikla jejich přátelská rivalita.
oooOOOooo
Hadrian opustil Zmijozelskou kolej ve dvě hodiny ráno, hodinku mu trvalo, než nastražil bomby hnojůvky do ložnic i koupelen všech, kteří na něj během týdne zaútočili.
Nyní měl namířeno do Mrzimorské koleje. V Mrzimoru měl pouze tři cíle, Longbottom, Finch-Fetchley a Diggory. Každý si myslel, že je Diggory dokonalým studentem a každý jej měl za svůj vzor, ale v soukromí to dokázala být zákeřná svině. Zdálo se, že se mu nelíbí, když je někdo oblíbenější než on a tak chtěl pomoci svému egu a dokázat si, že je lepší než Chlapec-který-přežil.
Problém byl, že jej Diggory zahnal do slepé uličky, odkud nemohl Hadrian uniknout. Nicméně to byla také Diggoryho poslední chyba, kterou udělal. Možná znal velkou řadu kouzel, ale Hadrian se jim dokázal vyhnout a velice rychle přešel na boj zblízka. Stačili mu pouze tři velice dobře mířené rány, které po sobě nezanechaly jedinou stopu, ale Diggory se ocitl v nepředstavitelných bolestech. Hadrian zaútočil na ty nejhorší slabiny, které na těle znal.
Pro něj by to byla dostatečná pomsta, nicméně později zjistil, že si Diggory z toho nic nepamatuje, protože si na všechnu tu bolest nechal vymazat vzpomínky. Bylo to o den později, co si jej našel na stejném místě a pokusil se jej proklít naprosto stejně, jako to měl naplánováno na předešlý den. Hadrian se mu vysmál, co tím chce dokázat, když jej předešlého dne porazil, nicméně Diggory si na jejich střet nepamatoval. Již chápal, proč je kouzelnická společnost v takových sračkách, když nikdo z nich není schopen přijmout trochu bolesti. Hadrian se tedy rozhodl, že mu lekci udělí jiným způsobem.
Nebyl daleko od Mrzimorské koleje a protože kolem něj nebyl jediný obraz, teleportoval se do společenské místnosti koleje loajálních a tvrdě pracujících studentů. Již při první prohlídce si našel dokonalé místo, kam se teleportovat tak, aby nebyl nikým viděn, kdyby tam náhodou ještě někdo byl.
Mrzimorská společenská místnost byla zařízena pro pohodlí. Nemohl říci, že to tam nebylo útulné, spíše naopak, ale tušil, že by se tam necítil příliš dobře, měl přeci jen rád své soukromí a prostor. Nacházelo se tam i magické terárium, ve kterém bylo jezevčí doupě s malou rodinkou jezevců, o kterou se starala celá kolej. Bylo by jistě zábavné sledovat, jak se Nebelvírští starají o smečku lvů.
Prvně zamířil do ložnice prvního ročníku, přesněji ložnice chlapců, která byla společenské místnosti nejblíže. Netušil sice, kde Weasleyovic dvojčata sehnali klec se skunkem, ale to mu příliš nevadilo. Rychle našel postel, ve které spal Longbottom a skunka mu opatrně strčil pod peřinu. Ještě pro jistotu seslal slabé uspávací kouzlo, aby se Longbottom hned tak neprobudil a přesunul se k Finch-Fetchleymu. Toho také zasáhl slabím uspávacím kouzlem a vytáhl magické lepidlo, které mu nalil na vlasy a přilož mu k nim obě jeho ruce. Ten idiot si myslel, že mu projde vtípek, kdy se Hadrianovy vlasy náhodně měnily na obrovské klubko slizkých slimáků, žížal a jen Merlin ví čeho ještě.
Když tak byl hotov, zamířil hlouběji chodbou k ložnicím třetího ročníku. Neslyšně pronikl dovnitř a rozhlédl se, jestli všichni spí. Nicméně jedna postel byla prázdná a to zrovna ta Diggoryho. Hadrian se ukryl do nejtemnějšího kouta jejich pokoje a sledoval dveře do koupelny, které byly otevřené. Nikdo z nich nějakou dobu nevycházel, proto se rozhodl, že jimi proklouzne i do koupelny a zjistí, kde se ten idiot nachází.
Hadrian se usmál, protože jej našel, jak spí u záchodové mísy, ze které to příliš vábně nevonělo. I samotný Diggory nevoněl zrovna vábně a on velice rychle poznal pach alkoholu. Prvně měl pro něj připravené něco jiného, ale improvizaci se nikdy meze nekladou. Z inventáře vytáhl flašku speciální voňavky z dílny Weasleyovic dvojčat. Velice silná vůně alkoholu na dobu čtyřiadvaceti hodin, která vzdorovala jakékoliv magii na její odstranění. Vůbec s ní na Diggoryho nešetřil a aby se neřeklo, že je v tom sám, vrátil se do jeho pokoje, kde mírně navoněl i jeho spolužáky. Tím ale nekončil. Veškeré prádlo v Diggoryho skříni posypal svědícím práškem a na jeho spodní prádlo použil nepovedený lektvar, který při jejich zahřání způsobí postupné zmenšování dané části oblečení. Z informací o lektvaru se dozvěděl, že jej vytvořila jejich mladší sestra Ginny, která se takhle pomstila všem svým bratrům, kromě těch dvou nejstarších, kteří v Doupěti již nežili.
Jeho práce v Mrzimorské koleji byla dokončena, proto se odplížil zpátky do svého temného roku, odkud se teleportoval zpátky na chodbu, odkud se prvně teleportoval do oné společenské místnosti.
Cesta k Havraspárské místnosti nebyla tak těžká ani zdlouhavá, využil dvou tajných chodeb. Jedna z nich vyúsťovala ve výklenku kousek od vstupu do Havraspárské místnosti a odtamtud se také teleportoval dovnitř.
Havraspárská společenská místnost byla daleko prostornější než tak Mrzimorská a nechyběla tam ani rozsáhlá knihovna, kterou pro ně zařídil profesor Kratiknot. Hadrian zahlédl některé tituly knih a chápal, proč Havraspárští tak vynikali v teorii. Každý by v ní vynikal, kdyby měl přístup k těmto unikátním knihám a deníkům bývalých studentů. Rád by si některé knihy půjčil, nicméně všechny byly očarovány tak, že s nimi nebylo možné opustit společenskou místnost a vždy o půlnoci se vrátily zpátky na své místo na polici.
První ročník Havraspáru proti němu celkem nic neměl a nikdo z nich na něj přímo nezaútočil, nicméně Hermiona si nemohla odpustit neustále narážky na to, jak je nejlepší a on by se mohl začít chovat podle toho, jak se od něj očekává. To jej štvalo asi nejvíce, on byl Hadrian James Potter a ne nějaký smyšlený Chlapec-který-přežil. Jistě, byl to jeden z jeho statusů, který mu poskytoval více expů za splněné úkoly, ale rozhodně nehodlal být dokonalý Nebelvír, který je ochoten obětovat svůj život za naprosto cizí lidi. On byl Zmijozel a pro záchranu svých pravých přátel nehodlal obětovat vlastní život, ne on pro jejich záchranu bez problému obětuje životy svých nepřátel. Když mu někdo přeje utrpení, měl by být připraven trpět.
Dostat se do dívčích ložnic nebylo vůbec snadné, hlavně když tam mohl vstoupit jen s pozváním od dívky. Nicméně stejně jako se dostal do pokoje Amandě, tak obešel zabezpečení i na dveřích dívčích ložnic. Hermiona spala u jediného okna v pokoji a on se usmál, když si všimnul jejího otevřeného kufru. Dokonce spala s otevřenou knihou vedle hlavy a on se ďábelsky usmál.
Všechny její knihy vzal a schoval pod její postel, než vzal i tu z její postele a místo toho jí tam dal časopis určený pro zletilé kouzelníky. Weasleyovic dvojčata měla pěknou sbírku měsíčníku Playwizard a on sám si tři ponechal, zbytek jejich sbírky naskládal do Hermionina kufru. Jaká škoda, že neuvidí její výraz, až se probudí a spatří pohybující se obrázek obšťastňující se kouzelnice. Když už měla tu drzost komentovat jeho přirození a srovnávat jej s dospělými muži, bylo jen vhodné, když jí vrátí službičku. Nejlepší na tom bylo, že ona kouzelnice na obrázku měla kudrnaté vlasy hnědé barvy a při troše představivosti by to mohla být její starší verze.
Když byl hotov s Hermionou, teleportoval se zpátky na chodbu a zamířil po schodišti výš k druhému ročníku. Jeho cílem byly Cho Changová a Marietta Edgecombová. Tyhle dvě dívky neměly nijak dobrou reputaci, pokud člověk dobře poslouchal a ukázalo se, že šikanovaly každého slabšího, jen aby se ony samy cítili lépe. Cho také podle všeho vzhlížela k Diggorymu a podle něj se rozhodně hodili k sobě. Dvě zákeřné svině, které si musí zlepšovat vlastní ego tím, že ponižují ostatní. Diggory to jen lépe ukrýval.
Weasleyovic dvojčata měla mnoho speciálně upravených přípravků, kterými nahrazovali nebo vylepšovali toaletní potřeby. Hadrian tak přímo nešel po dívkách, ale z jejich nočních stolků na malou chvíli odcizil jejich šampóny, sprchová mýdla a různé kondicionéry, do kterých přidal nejrůznější věci. Doufal, že si obě užijí zrzavé vlasy Weasleyovic klanu, černé zuby a zlatou pokožku.
Jeho poslední zastávkou byla Nebelvírská kolej. Tam měl daleko více cílů, než v jakékoliv jiné koleji, ačkoliv Zmijozel nebyl příliš daleko. Nechtělo se mu plýtvat experimentálními kousky, které získal, proto vsadil na jistotu a různě po chlapecké ložnici prvního ročníku nastražil tucet bomb hnojůvek a dvě z nich vložil i do hlavic u sprch. Podobně se postaral i o druhý ročník, než se konečně dostal k chlapeckým ložnicím třetího ročníku. Tam spali Weasleyovic dvojčata a jejich komplic Jordan Lee.
Mohl by obejít clony kolem jejich postelí, ale jistě by poznali, že je něco jinak a dávali by si pozor. Ne, on zamířil rovnou do jejich koupelny, kde u sprch odšrouboval všechny hlavice a jejich vnitřní stranu namazal zelenou želatinou. Byl to další experiment, který se dvojčatům nepovedl a želatina se množila s každou kapkou vody, se kterou přišla do styku. Podle poznámek jí bylo možné i sníst, což nemělo žádné vedlejší účinky. Dvojčata s ní již vyplavili svůj pokoj v Doupěti a kromě toho, že se jí velice špatně zbavovalo, byla zcela bezpečná. Bylo v ní možné i dýchat, což Hadrian nechápal, jak je možné, ale byla to magie, s ní bylo všechno možné.
Po tom, co hlavice vrátil zpátky na svá místa, ověřil si, že nic nepůjde poznat a ujistil se, že po sobě nezanechal žádné stopy. Následně se vydal zpátky dolů do společenské místnosti, aby stanu před schodištěm k dívčím ložnicím. Schodiště bylo očarováno tak, že na něj nemohl stoupnout nikdo mužského pohlaví. Fór byl v tom, že on nemusel stoupnout přímo na schodiště.
„Ledový Věk!" použil Hadrian svou Magickou Dovednost a pokryl schodiště širokou vrstvou ledu. Po něm pak bez problému vyšel k ložnicím prvního ročníku. Všechny dívky spokojeně spaly a zamířil k jejich toaletním potřebám. Aby neopakoval vtípek, který již provedl na Cho s Mariettou, přidal jim do šampónu trochu lektvaru, který zajistil, že jim opadají vlasy a chlupy na celém těle a týden je nebude moci nechat dorůst s pomocí kouzel nebo jiných lektvarů. Tamara chtěla válku, tak jí dostane.
Rychle opustil jejich ložnici a seběhl po schodech, které za ním roztávaly a veškerý led během okamžiku zmizel. Nezbylo po něm ani památky a on se spokojeně teleportoval zpátky do svého vlastního pokoje. Rozhodl se totiž, že profesoři chvíli počkají, ačkoliv měl jejich pracovny prozkoumané, hádal, že za pár hodin budou mít stejně plné ruce práce s nápravou škod.
Podle toho, co věděl, ani Weasleyovic dvojčata nedokázala proniknout do ostatních kolejí a provést své vtípky. Nikdo neuvěří, že se toho zúčastnil úplně sám a bez pomoci z jiných kolejí. Ti, kteří na něj zaútočili jako první dobře věděli, kdo všechno se jejich útoku účastnil a dojde jim, že to byla odplata. Nicméně nikdo z profesorů nezakročí, ostatně Brumbál vydal jasný příkaz a jakékoliv obvinění proti jeho osobě bude muset být odůvodněno. Nikdo z nich nebude chtít být viděn jako někdo, kdo zaútočil na Harryho Pottera jako první i přes fakt, že jich bylo tolik.
S úsměvem na tváři se Hadrian svlékl ze svého ninja oblečení, rychle se umyl a zamířil do postele. Chtěl se aspoň trochu prospat, než za pár hodin nastane chaos.
Spal si ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
Křik. Vyděšené výkřiky, naštvané výkřiky a smršť nadávek, za které by se ani dlaždič nestyděl. To byla hudba, která jej ráno probudila. Rychle na sebe hodil nějaké věci a se zmateným výrazem vyběhl ze své ložnice, kde se potkal s ostatními z Koncilu a společně s tasenými hůlkami zamířili do společenské místnosti Zmijozelu.
Byl to komický pohled a Hadrian sledoval, jak se na tvářích Koncilu formuje nechápavý výraz, který byl vystřídán výrazem naprostého zděšení nebo pobavení. Amanda se rozhodně bavila, když spatřila, jak mladý Draco pobíhá jen v trenkách po společenské místnosti a křičí na celou místnost.
Hadrian se zamyslel, že nastražení bomby hnojůvky přímo do pasty nebylo zrovna nejbezpečnější řešení, ale při pohledu, jak se Draco snažil utrhnout vlastní jazyk a zároveň křičet rozkazy na celé kolo, bylo neskutečně zábavné. Nott na tom nebyl o moc lépe a Harper se svými spojenci ležel polomrtvý v oblaku hnojůvky. Celá společenská místnost byla hnojůvkou doslova zaplavena a ačkoliv starší studenti využívali bublinového kouzla na svou ochranu, nižší ročníky neměli takové štěstí.
„Navrhuji taktický ústup a zabezpečit naše prostory proti tomuto útoku," prohlásil Hadrian.
„Ale co ostatní?" zajímala se Gemma.
„Již jsou kontaminováni. Snad si je nechceš vzít do pokoje? Netuším, co je ten smrad zač, ale chci od něj být tak daleko, jak jen to půjde," odvětil.
„Hadrian má pravdu. Ať se o to Snape postará, my za tohle placeni nejsme. Taktický ústup," nařídila Amanda, která začala na schodiště k jejich společenské místnosti sesílat clony a bariéry, které měly zabránit v šíření hnojůvkového oblaku. Takhle se normální bomby hnojůvky neměly chovat, Weasleyovic dvojčata si s nimi musela pohrát.
Hadrian nebyl jediný, kdo se vzbudil do chaosu. Chlapce prvního ročníku v Mrzimoru probudil vyděšený výkřik, který následoval daleko pronikavější křik plný bolesti a utrpení. Longbottom byl zděšen, když našel něco živého ve své posteli a svým výkřikem vyděsil skunka, který mohl udělat to jediné, co na svou obranu znal. Se zdviženým ocasem vystříkl na mladíka nepředstavitelně páchnoucí sekret, který jej zasáhl do obličeje. Protože Neville křičel, dostala se mu tahle tekutina i do úst.
Finch-Fetchley byl probuzen tak náhled, že sebou trhl a z hlavy si vytrhl většinu svých vlasů, které mu zůstaly na dlaních. Chvíli mu to trvalo, než si uvědomil onu bolest a přidal se k bolestnému křiku, který zaplavil celou jejich kolej. Nepomohlo k tomu ani to, že stále vyděšený skunk si našel další čtyři nepřátelské cíle a věnoval jim další dávky ze svého biologického zbraňového arsenálu.
Když tam doběhla profesorka Prýtová, která měla svou ložnici jen kousek od Mrzimorské koleje, zděšeně nehleděla jen na to, jak chlapci z prvního ročníku kolem pobíhají jako šílení, ale z chodby se vypotáceli i její třeťáci, kteří příšerně zapáchali alkoholem. Prvotní zmatení a zděšení se změnilo v čistý vztek. Nikdo jí nikdy neviděl tak naštvanou a celá Mrzimorská kolej se otřásala v důsledku jejího běsnění.
Hermiona měla nádherný sen, kde se ji zdálo, jak získává jedno akademické ocenění za druhým a ten zpropadený Hadrian Potter jí klečel u nohou jako poslušný otrok. Ona samozřejmě byla proti otroctví, ale tohle byla její představa, její sen, který nebyl založený na jejím logickém smýšlení. Nicméně po otevření očí nečekala, že spatří zcela nahou dospělou ženu s roztaženýma nohama. To by nebylo ještě tak hrozné, již viděla obrázky nahých lidí, nicméně tahle žena se hýbala, jednu ruku měla na svém prsu a druhou ve svém rozkroku.
Jakmile si Hermiona uvědomila, na co se dívá, vylekaně vykřikla na celé kolo, což všechny probudilo a všechny její spolužačky se hned dívaly, co jí tak vylekalo. Playwizard se prolétl obloukem z její postele a přistál uprostřed ložnice, kde se přetočil na jinou stránku, kde jiná kouzelnice klečela na všech čtyřech a kouzelník do ní zezadu vnikal, stále dokolečka dovnitř a ven.
Její výkřik přivolal pozornost i již probuzených dívek z vyššího ročníku a netrvalo dlouho, než zjistily, co se stalo a nejenže našly jedno číslo Playwizardu na podlaze ložnice prvního ročníku, ale celou sbírku tohoto měsíčníku v Hermioniném kufru. Její reputace byla v troskách a následující týdny se jí všichni ptali, jestli si nemohou půjčit nějaké vydaní velice populárního měsíčníku pro dospělé muže.
Cho s Mariettou byly také posměchem celé jejich koleje i školy, což od Hermiony odpoutalo trochu pozornosti. Nicméně všechny tři dívky se zapřísahaly, že se pomstí tomu, kdo je za to všechno zodpovědný. Hlavní podezřelí? Weasleyovic dvojčata. Proč? Jméno Weasley na všech číslech Playwizardu.
Pokud se zdá být chaos v ostatních kolejích nezvladatelný, to ještě nikdo nebyl v Nebelvírské věži. Weasleyovic dvojčata plánovala o víkendu podniknout nějaké naplánované vtípky a tak vstali daleko dříve, než všichni jejich spolužáci. Jako prvně zamířili do koupelny, kde se hodlali rychle opláchnout.
Fred přistoupil ke sprše, kterou používal každé ráno a otočil kohoutkem, nicméně se nic nestalo a on se zmateně podíval nahoru na hlavici, aby zjistil, co se děje. Málem mu vypadly oči z důlku, když spatřil, jak se malinkatými dírkami v hlavici sprchy tlačí zelená želatina. Stačil sotva otevřít pusu, aby zařval na poplach, když se hlavice rozlétla do všech stran a on byl zasažen proudem želatiny, která jej odhodila pryč ze sprchy.
George se otočil, aby zjistil, co se stalo jeho dvojčeti, když mu záplava zelené želatiny podrazila nohy a oba je začala odnášet pryč z koupelny a do jejich ložnice.
„POPLAAACH!" rozkřičel se George a vzbudil tak všechny v doslechu. Lee vyskočil z postele a když spatřil, jak se na něj žene vlna zelené želatiny, na nic nečekal a vrhl se ke dveřím z ložnice, aby unikl osudu, který potkal jeho dva kamarády. Problém byl, že než stačil seběhnout víc jak dva schody, byl dohnán a želatina se rozlila do celé jejich společenské místnosti, kde se začala hromadit. Dokud totiž měla zdroj vody v podobě puštěné sprchy, stále zvětšovala svůj objem a nikdo s tím nedokázal nic udělat. Fred s Georgem, kteří znali způsob, jak tuhle potopu zastavit, byli pohřbeni a bez hůlek, které zůstaly v jejich ložnici.
Do toho v chlapeckých ložnicích prvního a druhého ročníku explodovaly bomby hnojůvky. Oblak hnojůvkového biohazardu se velice rychle rozšířil i mimo jejich ložnice a spojil se s želatinou, která již nebyla pouze zelená, ale hrála barvami hnoje. Želatina díky tomu také získala nové vlastnosti nepředstavitelného zápachu, který se velice rychle rozšířil i do zbytku Nebelvírské věže.
Profesorka McGonagallová byla probuzena, když jí sledovací kouzla upozornila na nějaký nepořádek v Nebelvírské společenské místnosti. Bylo velice brzy ráno a platila večerka, proto se oblékla do županu a rozhodla se zjistit, co se to v její koleji děje. Nicméně když Tlusté dámě řekla heslo pro vstup do společenské místnosti, nečekala, že stane tváři v tvář tak hroznému nepříteli.
Želatina, která neměla kam proudit, najednou získala nový prostor pro svou expanzi a obrovskou rychlostí se vyvalila na chodbu, přičemž smetla ředitelku Nebelvírské koleje. Ta nebyla schopná ani vyděšeného výkřiku, jak byla unášena chodbou pryč od vstupu do její koleje.
Kouzelníci a kouzelnice na obrazech, kteří toho byli svědky, se rozběhli do všech stran s křikem o invazi a konci světa. Během pěti minut byl celý hrad na nohou a všude vládl naprostý chaos.
Albus Brumbál, byl probuzen s tím, že jsou Bradavice pod útokem a invaze je v plném proudu. S rychlostí mladého muže se oblékl do svého nejlepšího brnění z dračích šupin a s Fawkesem na rameni vyběhl před svou pracovnu, aby zjistil, co se děje.
Okamžitě kolem sebe vyčaroval štít, který ho ochránil před tím strašným smradem, který se šířil všude kolem něj. Vydal se hledat zdroj, což ani nemusel, protože velice rychle se ocitl tváři v tvář s zeleno hnědou vlnou želatiny, která se proti němu hnala úzkou chodbou.
Fawkes, který nebyl rád, že byl probuzen takhle brzy ráno, udělal to, co by na jeho místě udělal naprosto každý. Vzlétl do vzduchu a v magických plamenech se teleportoval do bezpečí svého bidýlka v ředitelově pracovně, tam schoval hlavu pod křídlo a doufal, že až se znovu probudí, nebude to noční můra.
Brumbál, který byl opuštěn svým věrným ptákem ohnivákem se pokusil zastavit blížící se nebezpečí pomocí plošného štítu, ale vlna želatiny byla příliš silná a on se dal na útěk. Jeho štít nevydržel dlouho a nakonec i on po několika metrech padl v boji proti něčemu, čemu ve svém životě nikdy nečelil. Naštěstí byl natolik připraven, že i když byl polapen, otevřel hradní bránu a nechal se vynést až před hrad.
Tam se želatina rozlila do všech stran, takže se z ní konečně dostal a mohl kolem sebe seslat další štít, který mu dovolil stát a zděšeně sledovat, jak kolem něj proplouvá jeho zástupkyně a ředitelka Nebelvírské koleje. Ta byla následována nahými studenty, které poznal jako Weasleyovic dvojčata. Ti byli následováni dalšími studenty Nebelvírské koleje a ani ti na sobě neměli příliš mnoho oblečení.
Hadrian během toho všeho seděl ve svém oblíbeném křesle a na klíně měl jídelní tác. Na tácu měl talířek s grilovanými kuřecími nožkami, ke kterým přikusoval domácí chleba. Na pohovce proti němu seděla Amanda a pochutnávala si na stejném jídle. Gemma a ostatní z Koncilu, kteří se k nim připojili, si pochutnávali na anglické snídani, kterou jim Hadrian nabídl. Když se ho optali, kde tak rychle sehnal jídlo, prostě jim odpověděl, že má velice dobré vztahy s domácími skřítky z kuchyně.
Jejich snídaně probíhala v klidné atmosféře, tedy až na neustále výkřiky a naříkání, které se k nim donášely ze společenské místnosti. Amanda se postarala, aby se k nim nikdo nedostal, takže zbytek koleje byl ponechán svému osudu.
„Zajímalo by mě, kdo to má na svědomí," nadhodil Sebastian.
„Kdo ví. S tím, jak je celá kolej zamořená, budeme těžko zjišťovat, kdo byl zasažen jako první," řekla Gemma a Amanda věnovala Hadrianovi krátký pohled.
„Všem studentům! Každým okamžikem se vedle vás objeví domácí skřítci, kteří vás všechny evakuují do bezpečí mimo hrad. Prosím, všichni se oblékněte a vyčkejte na domácí skřítky, kteří vás dostanou do bezpečí!" rozezněl se Brumbálův hlas celým hradem.
„Znamená to, že nejsme jediní, kdo byl zasažen?" ptal se Lucian a v Hadrianově pracovně se objevilo sedm domácích skřítků.
„Jsou pánové a dámy připraveni? Ředitel Brumla nám přikázal evakuovat všechny studenty z hradu," prohlásil nejstarší ze sedmi skřítků.
„Jsme připraveni," řekla Amanda a pevně chytila svůj tác s jídlem, aby o něj nepřišla. Ostatní ji napodobili a domácí skřítci je přemístili do bezpečí před hrad.
„Co se tu sakra stalo?!" vykřikl Sebastian, který nevěřil vlastním očím. Z hradní brány se neustále řinula smradlavá želatina a vynášela sebou stále další a další studenty. Již to nebyli jen studenti Nebelvírské koleje, ale i Havraspárské a Mrzimorské. Ti se pokusili utéci před tím, co se stalo u nich na koleji, když je smetla vlna želatiny.
„Neskutečné," prohlašovala Gemma. Hadrian se rozhlédl po studentech, které se již podařilo zachránit a neubránil se smíchu při pohledu na Weasleyovic dvojčata. Ti kolem sebe měli vyčarované prostěradla, nicméně to nebylo to, co ho donutilo se smát. Byla to jejich otevřená ústa plná nechápajícího údivu. Když na ně ukázal, rozesmál se i zbytek Koncilu, za což si vysloužili nepříjemné pohledy od všech studentů, kteří se stali oběťmi téhle katastrofy.
„Mopsy, bylo by možné požádat ostatní elfy, aby nám tady ven přemístili stoly a lavice, abychom se mohli někam posadit a v klidu nasnídat?" zajímal se Hadrian, když zahlédl známou elfku.
„Mopsy to hned zařídí, mladý pane," odpověděla mu s úsměvem a během chviličky se tam začaly objevovat stoly s lavicemi. Ke každému stolu se vešlo tak šest lidí a většina Koncilu se usadila k jedinému stolu, jen Hadrian a Amanda zamířili co nejdál od ostatních.
„Tohle se ti trochu vymklo z ruky," řekla mu tiše.
„Možná. Nicméně jsem netušil, že bomby hnojůvky a ta želatina se takhle spojí a vytvoří tohle," hlesl a mávl rukou ke spoušti, která se před hradem tvořila.
„Tohle bude mít následky a jestli přijdou na to, že jsi to byl ty, Brumbál nebude váhat a vyloučí tě," namítala.
„Nejdříve mi musí dokázat, že jsem byl v Nebelvírské koleji. Navíc něco podobného Weasleyovic dvojčata udělali u nich doma v Doupěti. Nikdo se nebude dívat jiným směrem než tím jejich i přes fakt, že to oni se stali první obětí. Grangerová také našla celou sbírku Playwizardu s jejich jménem ve své posteli a kufru, což jen potvrdí jejich vinu. Zmijozelští nikdy nebudou hledat ve vlastních řadách a jejich nenávist vůči Nebelvíru jim zatemní úsudek. Mrzimorští jsou jako stádo ovcí. Většina školy i profesoři budou vinit Weasleyovic dvojčata, takže i oni sami se přidají a nebudou hledat nikoho jiného. Původně jsem chtěl zasáhnout i profesory, ale jak vidíš, část z nich se stala obětí vlastní nepozornosti," ušklíbl se Hadrian a prohlížel si Brumbála, jak se snažil dostat nepříjemnou substanci ze svých vlasů a vousů.
„Pokud ti tohle projde, bude to největší vtípek v historii Bradavic," řekla a rychle změnila téma, když se k nim přidaly Dafné s Tracey.
„Vidím, že nikdo z Koncilu nebyl zasažen? Nemohla jsem si nevšimnout, že se k vám nikdo nemohl ani dostat," obvinila je Dafné.
„Strategický ústup, na kterém se shodl celý Koncil. Nebylo nutné, abychom padli s ostatními, nebylo v tom nic osobního," odvětila Amanda pobaveně, která věděla, že obě dívky se od Hadriana distancovaly při prvních problémech. Tohle byla lekce i pro ně samotné.
„Nebylo možné nic dělat. Navíc nejsme Nebelvíři, abychom se bez rozmyslu vrhali do nebezpečí. Pokud si dobře vzpomínám, celý týden jsem byl pod palbou celé školy a nikdo z našeho ročníku se mi nerozhodl pomoci, takže jsem ani neviděl potřebu někomu pomáhat na oplátku," dodal Hadrian, když do něj Tracey zabodla svůj pohled, který okamžitě odklonila, když dokončil svou řeč.
Ona Dafné říkala, že mu musí pomoci a ukázat mu, že stojí při něm. Jenže Dafné se nechtěla stát terčem posměchu a ani nevěřila, že to Hadrian ustojí. Nyní tu ale seděly a ona netušila, co bude dál. Hadrian se o ně skutečně staral, dodal jim speciální pomůcky, které jim pomáhaly s urovnáním a uskladněním úkolů i zápisů z hodin. Motivoval je do lepších výsledků a za vlastní náklady jim slíbit dárkové poukazy.
Hadrianovi na nich záleželo, chtěl, aby byli nejlepší, aby ukázali, že Zmijozelská kolej také za něco stojí a nejsou jen temní kouzelníci. Poslední týden nebyl příjemný pro nikoho z nich a všechno to začalo blbým vtípkem mezi Hadrianem a Tamarou. Navíc za jejich rozpad přátelství nemohl ani jeden z nich, to ten parchant Malfoy s Harperem.
„FREDE! INCENDIO! GEORGI! AŽ SE O TOMHLE DOZVÍ NAŠE MATKA, DOSTANETE ZARACHA AŽ DO KONCE VAŠEHO MIZERNÉHO ŽIVOTA! INCENDIO!" ozval se křik a hradní bránou prošel naštvaný Percy Weasley, který želatinu ničil jedním ohnivým kouzlem za druhým.
„Pane Weasley, již jste se s tímhle setkal?" zajímal se okamžitě Brumbál.
„Pane řediteli, velice se omlouvám za své idiotské bratry. Přes prázdniny málem zničili Doupě, když s touhle želatinou experimentovali. Množí se při styku s vodou a je možné ji zničit jakýmkoliv ohněm. Zdroj byl v chlapecké koupelně třetího ročníku. Musel jsem zastavit poškozenou sprchu," hlásil hned Percy poslušně a Brumbál si mírně oddychl.
„Výborně, když je zdroj eliminován, můžeme začít s nápravou následků. Všichni stranou prosím," prohlásil a zeširoka mávnul hůlkou, přičemž do hradu vyslal modrou vlnu plamenů, které neublížili ničemu jinému, než jen oné želatině.
„Pánové Fred a George Weasleyovi. Nemá cenu vám odebírat školní body, proto udělám něco, čeho budu později litovat. S okamžitou platností až do odvolání máte zákaz návštěv Prasinek, zbavuji vás vaší pozice v kolejním famfrpálovém týmu a až do konce tohoto školního roku máte každý den školní trest se školníkem Filchem. Budete drhnout podlahu hradu a to zubními kartáčky!" prohlásila profesorka McGonagallová.
„Naprosto nesouhlasím, chci je mít ze školy pryč, rozumíte?!" rozčiloval se hned Snape.
„Moje rozhodnutí je finální. Nebo mám vytáhnout důvody, proč jsme nevyloučili tebe, když jsi byl ještě studentem? Severusi, nezapomínej, že nesedíš v Azkabanu jen kvůli tomu, že jsi Brumbálovi užitečný, být to na mě, nevzdálíš se z dohledu Mozkomorů na více jak pár minut," setřela jej McGonagallová chladně a Snape raději držel jazyk za zuby. Dobře si byl vědom vlastních zločinů.
„Pane Diggory, netuším, co vás k tomu vedlo, ale ani vy neuniknete trestu. Za pití alkoholu v areálu školy vás čeká měsíční školní trest. Za nechutný žert, který jste provedl panu Longbottomovi a Finch-Fetchleymu, vás zbavuji práva navštěvovat Prasinky a také vás odvolávám z Mrzimorského famfrpálového týmu. Měl jste nakročeno k tomu být Prefektem ve vašem pátém ročníku, ale nyní si to budu muset velice pečlivě rozmyslet," přidala se profesorka Prýtová.
„Paní profesorko, já vám přísahám, že jsem nic z toho neudělal. Ano, trochu jsem pil, ale s prváky nic společného nemám," protestoval hned Cedrik.
„Myslíte si, že jsem blbá, pane Diggory? Klec od toho skunka byla nalezena u vaší postele, stejně jako lepidlo, kterými jste přilepil ruce Finch-Fetchleyho k jeho vlasům, které si při probuzení násilně vytrhl. Týden bude bez vlasů, než se mu pečlivě zahojí zničená pokožka na hlavě," prohlásila Prýtová.
„Ups," řekl si Hadrian sám pro sebe.
„Ups?" optala se jej Dafné.
„Jo, ups. Diggory byl miláčkem Mrzimoru, dokonalý chlapeček naprosto bez chybičky. Udělat takovou blbost a ještě se při tom nechat chytit? Nakonec asi bude pravda, že alkohol zabíjí mozkové buňky," zachraňoval okamžitě situaci.
Zdálo se, že se Kratiknot chce přidat, ale jemu stačil jediný pohled na mrtvolně bledá dvojčata a jen zakroutil hlavou. Netušil, co mají proti mladé slečně Grangerové, ale slečny Changová a Edgecombová si jistou pomstu zasloužily, pokud bylo pravdou vše, co zaslechl. Plánoval, že si udělá trochu času na inspekci svých studentů a zjistí, kolik je na těch řečech o šikaně nakonec pravda.
„Hadriane, není třeba plýtvat časem. Pojďme někam, kde budeme mít soukromí sami pro sebe," oznámila mu Amanda a Hadrian letmo kývnul na Tracey s Dafné, než jí následoval ke skleníkům. Šli až za skleníky blíže k Zapovězenému lesu, takže tam na ně nikdo nemohl vidět ani z hradu.
„Vím, že dokážeš zabezpečit svůj pokoj. Kolik nám dokážeš dát prostoru?" optala se jej hned, jak se zastavili.
„Kolik ho potřebuješ?" optal se nazpátek.
„Od lesa ke skleníkům a stejně tak i do zbylých stran?" nadhodila.
„Tvorba Dungeonu: Iluze!" prohlásil a vytvořil kapesní dimenzi, které se od jeho pozice rozpínala sto metrů do každé strany. Hranice byla jasně vyhrazena průhlednou bariérou, která měla do jednoho metru nad zem světle modrou barvu.
„Tahle hranice je novinka?" prohlásila a prohlížela si okolí, aby zjistila, kolik je toho rozdílného.
„Hranice tu vždy byla, uzavřené místnosti ji akorát schovám do stěny nebo dveří. Co máš v plánu?" zajímal se Hadrian.
„Tvojí první lekci. Dala jsem ti seznam kouzel, které musíš znát a umět používat. Nicméně bez tréninku v aktuálním boji nebudeš vědět, co a kdy přesně použít. Také jsem ti říkala, že na tebe budu nelítostná a tvrdá. Bombarda!" vykřikla poslední kouzlo.
„Protego!" vykřikl Hadrian na poslední chvíli, nicméně jeho štít nebyl příliš silný a on nestál ani v příliš dobré pozici, proto se hned prolétl dobrých pět metrů, jak jej Amandina kletba odhodila z jeho pozice.
„Reflexi má dobré, ale to vůbec nestačí. Bombarda! Bombarda! Expulso!" poslala na něj hned tři kouzla a Hadrian věděl, že použití jakéhokoliv štítu by pro něj bylo smrtící. Prvním dvěma se v pohodě vyhnul, ale třetí kletba narazila do země pod jeho nohama a země v okruhu třech kolem dopadu kletby explodovala. Nejenže byl znovu odhozen jako hadrová panenka, ale také byl zasypán hromadou hlíny a kamení.
„Expelliarmus - Stupefy - Impedimenta - Arcane Fulgor!" vrátil jí to čtveřicí kouzel, které se naučil. Navíc je použil v téhle sestavě, protože pohyby hůlkou na sebe také navazovaly, takže ušetřil trochu času s kouzlením každého z nich. Jen první tři kouzla byla na seznamu, který mu Amanda dala a to čtvrté našel úplnou náhodou v podobě Svitku Kouzel.
„Protego!" vyčarovala ležérně štít, kterým odrazila první tři kletby, nicméně se jí překvapením zvětšily oči, když poslední kouzlo prošlo jejím štítem, jako kdyby tam žádný nebyl. To, co následovalo, Hadriana natolik překvapilo, že nebyl schopen jediné reakce.
Amanda v rychlosti mrknutí oka zrušila štítové kouzlo a následně zabodla špičku hůlky do jeho vlastního kouzla, které nad svou hlavou v oblouku přesměrovala zpátky na ně a to do něj narazilo dvojnásobnou rychlostí, než ho poslal on na ní.
Utržil si kritické poškození! - 300 HP!
Hadrian James Potter
HP: 2 980
MP: 3 750
„Au, to bolelo," postěžoval si Hadrian, který se zvedl na nohy. Nepřipadal si příliš dobře, během poslední minuty ztratil pět set životů a téměř stejně magie.
„Nečekala jsem od tebe kouzlo, které ani já neznám. Nicméně jsem Rosierová a nejenže jsou magické duely v naší krvi, naše rodinné techniky jsou vylepšovány a pilovány celé generace. Jen to, aby ses mi vyrovnal bude chtít více, než jen pro mě neznámé kouzlo. Nyní ti dám první lekci, pokud jsi v útoku, nikdy nepřestávej útočit a nedávej svému soupeři přejít do protiútoku. Dokud tvůj soupeř neleží na zemi, nepolevuj na ostražitosti a poté ani tehdy, rozumíš?" prohlásila.
„Rozumím. Bude tvá technika přesměrování kouzel také v naších lekcích nebo je to rodinné tajemství, které nesmíš nikoho naučit?" zajímal se Hadrian a rozhodně chtěl něco takového umět.
„Nepřišlo by tě to vůbec levně a musel bys složit magickou přísahu, nikomu bys nesměl prozradit způsob provádění téhle techniky a tak dále," vysvětlila hned Amanda.
„Jaká by byla cena, jen tak pro zajímavost?" zajímal se Hadrian.
„Nějaké rodinné kouzlo na oplátku za stejných podmínek nebo zlato. Výši ceny ve zlatě by musel stanovit otec, ale když naposledy prodal jedno rodinné tajemství v podobě lektvaru, bylo to něco kolem třiceti tisíc galeonů," odpověděla a Hadrianovi málem vypadly oči z důlků. Třicet tisíc nebylo vůbec málo. Pravdou bylo, že na to sice měl, ale rozhodně si nemohl dovolit plýtvat tak velkými částkami.
„Co by se stalo, kdybych se tuhle techniku naučil bez tvé asistence? Jistě nejste jediní, kdo něco takového kdy uměl nebo se naučil po tom, co s ní přišel do styku? Neříkám, že chci tvou rodinu jakkoliv okrást, ale když najdu jiný zdroj informací?" zajímal se Hadrian, protože jeho Magické Vidění mu pomáhalo u všech jiných kouzel, které již viděl. Stačilo, aby jednou viděl přesnou podobu magie daného kouzla a pak už to bylo v tom, aby poprvé provedl správný pohyb hůlkou a dodal k tomu přesnou výslovnost kouzla a jeho schopnost Hráče se postarala o to, aby se kouzlo zaznamenalo do jeho schopností. Byla to rozhodně neférová výhoda, ale tak to prostě bylo a i tak musel stále všechna kouzla zdokonalit. Mohl znát všechna kouzla světa, ale pokud je dokonale neovládl a nevěděl, kdy je přesně použít, byla by mu naprosto k ničemu.
„Pokud se naší rodinnou techniku naučíš jen z jejího pozorování a ovládneš všechna její tajemství, tak si jí rozhodně zasloužíš znát, ale moc na to nespoléhej," odpověděla a vybídla jej, aby se postavil do soubojového postavení.
Chvíli na sebe jen tak hleděli a čekali na to, kdo zaútočí první. Jediný nepatrný pohyb a barevné paprsky nejrůznějších kouzel se rozlétly z konců jejich hůlek. Byl to začátek jejich lekce, která neměla jen tak rychle skončit.
Sborovna:
Většina profesorů se konečně usadila na svá místa ve sborovně, kam Brumbál svolal schůzi, aby mohl vyhodnotit škody způsobené raní katastrofou.
„Řediteli! Chci aby byl viník nebo viníci tvrdě potrestáni! Tři mojí studenti jsou na ošetřovně. Až se Lucius Malfoy dozví, že někdo jeho synovi nacpal bombu hnojůvku do pasty, bude zuřit jako nikdy předtím," pustil se Severus do stížností hned, jak Brumbál vešel do sborovny.
„Možná kdyby někdo nepřišel s tím stupidním pravidlem, které zakazuje profesorům pomoci jejich studentům, nic takového se nemuselo stát. Již na začátku jsem protestoval proti tomuhle přístupu, moje ruce jsou naprosto čisté," rýpl si Kratiknot a věnoval Severusovi i Albusovi pohled, který jim jasně říkal, že jim to říkal.
„Divím se, že neprotestuješ více, ale jak se zdá, tvá kolej nebyla téměř zasažena, teda kromě celé kolekce pornografie u té nesnesitelné šprtky Grangerové a nové vizáže u Changové a Edgecombové," odsekl hned Severus.
„Pánové, prosím, jsme dospělí lidé, tak se podle toho chovejme. Filius má pravdu, nesu plnou zodpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdy jsem nicméně nečekal takovou pohromu. Jsem si vědom toho, že za tohle všechno viníte Weasleyovic dvojčata, ale i oni jsou oběti," uklidňoval Albus situaci.
„Možná za nic z toho nemůžou přímo, ale faktem zůstává, že do školy propašovali naprosto všechno, co bylo při té dnešní spoušti použito. Pokud je někdo okradl, měli to nahlásit. A pokud si tyhle zásoby uložili někde v dosahu ostatních studentů, vina padá na ně stejně jako na ty, kteří toho využili a nyní vyvázli bez trestu," prohlásila Pomona.
„Nikdo z mé koleje by Weasleyům nepomohl, jak se teda dostali do mé koleje?" položil Severus asi nejdůležitější otázku dne.
„Kdyby šlo jen o to, jak se dostali na kolej, což je celkem jednoduché s trochou plánování. Spíše mě zajímá, jak obešli zabezpečení na dívčích ložnicích. Tedy pokud pravým viníkem není nějaká dívka," ptal se Filius.
„Nebelvírské dívky prvního ročníku byly také zasaženy krutým vtípkem, který je připravil o všechny vlasy a chlupy na celém těle. Nejméně týden jim nebudeme moci podat lektvar pro růst vlasů. Clony zaznamenaly, že u nich v ložnici byl nějaký mladík, ale to je tak naprosto všechno, co vím, tedy kromě toho, že nespustil poplach, když vstoupil na schodiště, které se má změnit na skluzavku v okamžiku, kdy se jej dotkne jakákoliv část chlapeckého těla," prohlásila Minerva a obávala se, že pokud někdo přišel na to, jak tohle zabezpečení obejít, budou její dívky v nebezpečí před některými chlapci.
„Můžeme posílit zabezpečení, ale netuším, jak moc nám to pomůže. V dívčích ložnicích Havraspáru se také nacházel chlapec a přesto nepřekročil práh dveří, což je záhadou," oznámil jim Albus, protože osobně navštívil všechny čtyři koleje a ujišťoval se, že je tam bezpečno na to, aby se všichni studenti mohli vrátit. Domácím skřítkům to zabralo dost času i energie a mohl očekávat, že oběd bude nejméně o hodinu později, než bylo běžné.
„Potter! On se dokáže přemisťovat na území Bradavic s tou jeho ninja technikou z Japonska," vyprskl hned Severus.
„Obávám se, že ačkoliv to tak vypadá, není to technika přemístění, jako spíše technika velice rychlého pohybu. I s jejím použitím by stále musel projít přes clony, což by spustilo alarm. Ale ano, pan Potter byl jedním z hlavních podezřelých, hlavně když v posledním týdnu byl cílem nesčetných vtípků, urážek i útoků. Nicméně polovina cílů ranního útoku s ním nepřišla do styku a žádný z obrazů nebo duchů jej neviděl opustit svou kolej. Ne, máme co dočinění s osobou nebo se skupinkou zkušených lidí, kteří znají Bradavice již pár let. Weasleyovic dvojčata mi prozradila, že tři z pěti jejich úkrytů někdo vyloupil a zjistil jsem, že to, co bylo použito dneska ráno, je jen zlomek toho, co zmizelo. Prý také chybí tři nejlepší vydání Playwizardu, takže to bude někdo v patřičných letech," vysvětloval Albus a zamyšleně si promnul vous, protože mu připadalo, že mu něco uniká.
„Doufám, že ses toho odporného měsíčníku zbavil?" ujišťovala se Minerva.
„Hmm? Ach, ano, pětiletá kolekce Playwizardu je nyní součástí školní knihovny a mají k ní přístup pouze studenti starší sedmnácti let. Není třeba to před nimi ukrývat, vždy si najdou cestu, jak se k takovým věcem dostat a takto máme jistotu, že jsou měsíčníky očarovány tak, aby v nich nikdo mladších sedmnácti let nemohl číst," ujišťoval jí Albus a Minervě se to ani za mák nelíbilo, ale bez podpory všech profesorů nemohla jeho rozhodnutí změnit.
„Jaké podnikneme kroky, aby se tohle již neopakovalo? Pět mých chlapců muselo být ošetřeno a dva z nich na ošetřovně stále zůstávají," zajímala se Pomona.
„Budu se muset poradit s bývalými řediteli, abych zjistil, co již bylo zkoušeno a neuspělo. Možná specializovaná bariéra, která by chránila prostory každé z kolejí a nepropustila dovnitř nikoho, kdo by do dané koleje nepatřil? Uvidíme, ale slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, aby se to již nestalo," ujišťoval je Albus.
„Stále se musíme vypořádat s rozčílenými rodiči," varoval jej Severus.
„O to je postaráno. Upravil jsem školní bariéry tak, aby všechno ohledně dnešního incidentu vypadalo jako normální vtípek, který byl zcela neškodný a není třeba mu věnovat pozornost. Za týden už nikdo dnešnímu dni nebude věnovat pozornost," uklidňoval je Albus spokojeně a ačkoliv s jeho metodami většina z nich nesouhlasila, bylo to lepší, než návštěva Luciuse Malfoye a jeho Ministerských poskoků.
„Školní tresty pro Weasleyovic dvojčata a pana Diggoryho stále platí?" optal se na oplátku a Minerva semkla rty do tenké linky.
„Své rozhodnutí nezměním. Možná nejsou strůjci toho, co se stalo, ale byli to jejich zásoby zakázaných předmětů. Dle mého jsou vinni více než ten, kdo je za tohle všechno zodpovědný," prohlásila a Pomona přikývnula, že souhlasí.
„Pochybuji, že někdo přinutil pana Diggoryho pít alkohol a z toho, že si nic nepamatuje, jsem usoudila, že to provedl v opilosti, což jej nijak neomlouvá. Již jsem kontaktovala jeho rodiče a oznámila jim následky jeho nevhodného chování," oznámila a Albus přikývnul, že chápe.
„Takže to je všechno? Žádné další vyšetřování toho, kdo je skutečně zodpovědný?" optal se Severus a nechtělo se mu věřit, že to dopadne takhle.
„Pokud se nám někdo nepřizná, nemáme legální prostředky k tomu, abychom zjistili, kdo je za to všechno zodpovědný. Stále je šance, že se mezi studenty rozšíří, kdo je viníkem. Žádná tajemství tu nevydrží věčně a každý bude chtít vědět, kdo to udělal. Když si viník nebo viníci budou myslet, že jim to prošlo, poleví na ostražitosti a prozradí se pro chvilku slávy," řekl Albus a schůze poté pokračovala týdenním hlášením, které pro ně bylo běžné podávat až v neděli, ale když už se tam tak všichni sešli.
Zmijozelská kolej:
„Tohle musí skončit. Obě víme, že tohle je jen další krok ve válce, kterou začal Malfoy s Harperem, když se rozhodli zničit přátelství mezi Hadrianem a Tamarou," prohlašovala Tracey tiše, ale Dafné na to nijak nereagovala.
„Dafné, posloucháš mě vůbec?" optala se jí Tracey.
„A co chceš dělat, hmm? Prozradit mu, že víme proč jej jeho nejlepší kamarádka nesnáší a víme to déle, než ho poprvé zesměšnili před celou školou ve Velké síni?" ptala se jí Dafné.
„Pokud to napraví celou tuhle situaci, tak jo. Až se vrátí, zajdu k němu do pokoje a všechno mu vysvětlím a budu doufat, že mi odpustí. Nebo chceš být stejná jako Pansy, která se stala tvou kamarádkou, aby z tebe vytáhla všechna tajemství a pak je rozhlásila do celého světa? Protože tak mi to nyní připadá. Využila si Hadriana k lepšímu postavení pro nás obě a jakmile přišli první problémy, okamžitě si zavelela k ústupu a odmítla mu jakkoliv pomoci i přes fakt, že on by nám hned pomohl," vyčítala jí Tracey a Dafné ji věnovala vražedný pohled. Zrada, které se kdysi Pansy dopustila, jí stále ležela na mysli.
„Nemáme s ním žádné oficiální spojenectví, takže jsme jej nijak nezradily," ospravedlňovala se Dafné.
„Skutečně? A náš studijní kroužek je asi co? Mohl se na nás úplně vykašlat, ale pomohla nám vždy, když jsme o to požádaly. Nebo jsi jeho pomoci využívala ke svému prospěchu a nehodláš mu to vrátit? Tak chceš být známá? Protože jeho příští obětí můžeme být my, protože dnešní ráno jasně ukázalo, čeho je schopný," pokládala jí další otázky, které donutily Dafné k zamyšlení nad svými činy.
„Co tím myslíš? Chápu, kdyby dokázal nastražit pasti v naší koleji, ale do jiných se jen tak nedostane. Navíc bylo zasaženo mnoho starších dívek, do jejich ložnic není možné se dostat," namítala Dafné.
„Jako kdyby to bylo něco, co by jej zastavilo. Stačil mi jediný pohled na Weasleyovic dvojčata i Diggoryho, abych věděla, že oni s tím vším nic společného nemají a jen slízli veškerou vinu. Hadrian nebyl překvapen naprosto ničím a Rosierová se celou dobu chovala, jako kdyby se nic nedělo. Pokud mu nepomohla, dobře věděla, co chystá a taky se na to řádně připravila. Kdo si myslíš, že zamezil přístup ke schodišti do společenské místnosti Koncilu? Na to, jak si myslíš, že dokážeš číst v lidech, jsi dost slepá. Netuším, jak to dokázal, ale všechno má na svědomí on sám. Celý týden jsem pozorovala všechny, kteří na něj zaútočili, abych věděla proti komu zasáhnout, kdyby nás požádal o pomoc a všichni byli dneska zasaženi," vysvětlovala Tracey a Blaise si sedl na pohovku vedle ní.
„Zcela souhlasím s Davisovou. Jinak až budete chtít mít soukromý rozhovor, najděte si jiné místo, než společenskou místnost, kde se každý snaží zjistit, kdo poslal Malfoye, Notta, Harpera a další dva sedmáky na ošetřovnu. Pokud dneska neřeknete Potterovi, co skutečně Malfoy s Harperem naplánovali, udělám to sám. Matka mi psala, že spojenectví s Potterem bude velice výhodné do budoucna a nyní, když jej má Stříbrná Královna ve svém učení, mluvíme o Stříbrném Princi Zmijozelu, za dva roky z něj možná bude i Stříbrný Král Zmijozelu, ostatně způsobit takový chaos na celé škole a vyváznout z toho bez jediného podezření? To dokáže jen pravý Zmijozel," oznámil jim a Dafné mu věnovala další ze svých vražedných pohledů.
„Otec se snaží získat obchodní dohodu s Luciusem Malfoyem, který zase chce uzavřít manželskou smlouvu pro svého syna. Ta obchodní dohoda je pro náš rod důležitá a nemůžu ji nijak ohrozit," oznámila jim.
„Oh, takže obětuješ vlastní štěstí a budoucnost a to jen kvůli nějaké idiotské obchodní dohodě? Raději budeš snášet Malfoye, který s tebou bude zacházet jako s pouhou trofejí a udělá si z tebe děvku pro vlastní potěšení? Navíc Malfoy je jen ze Vznešeného rodu, Potter je dědicem dvou Starobylých a Vznešených rodů a ačkoliv jej moc dobře neznám, pochybuji, že by s tebou zacházel tak, jako Malfoy nebo jiní čistokrevní idioti," prohlásil Blaise a zvedl se k odchodu.
„Zmijozel je vždy na vítězné straně, ale aby si užíval vítězství, musí se zapojit naplno nebo zůstat zapomenut. Dneska večer v sedm hodin budu u Pottera v jeho pracovně. Buď tam budete se mnou a vykročíme k vítězství společně nebo budete zapomenuty a odsouzeny k budoucnosti v podobě trofejí a sexuálních hraček, protože to vás čeká, když Malfoy a jeho sebranka vyhrají," oznámil jim ještě a nechal je přemýšlet nad tím, co jim řekl.
„Zabini má pravdu. Dafné, jsi moje jediná kamarádka, vyrůstaly jsme společně od našich šesti let. Ale pokud se spojíš s Malfoyem a jeho poskoky, otočím se k tobě zády, protože já po nikoho z nich roztahovat nohy nebudu. Na rozdíl od tebe nejsem čistokrevná a nemám za sebou mocnou rodinu. Nyní se musíš rozhodnout, co chceš pro svou budoucnost, ne co chce tvůj otec, ať už jsou následky jakékoliv," oznámila jí Tracey a také se zvedla a odešla do ložnice, aby mohla začít pracovat na poslední eseji, kterou neměla stále dopsanou.
Dafné seděla stále na místě, kde jí Blaise s Tracey zanechali a přála si, aby nemusela myslet na to, co jí oba řekli. Tak si přála, aby její život byl jednoduchý, ale věděla, že je to jen přání, sen a nic jiného. Oba měli pravdu, Malfoy by se k ní choval jen jako k trofeji a stala by se sexuální hračkou pro něj i pro jeho poskoky. Tohle nebyla budoucnost, kterou chtěla sama pro sebe nebo pro svou sestru.
Nicméně také věděla, že si znepříjemní život, když půjde proti svému otci. Stálo před ní rozhodnutí, které ovlivní její budoucnost a ačkoliv byla loajální ke své rodině i svému otci, ona chtěla mít budoucnost a život. S jasným přesvědčením se vydala do ložnice, aby našla psací potřeby a kus pergamenu. Nastala chvíle, aby otci vysvětlila celou situaci a postavila jej před hotovou věc. Její rozhodnutí bylo finální a jen doufala, že to pochopí a nakonec jí i podpoří.
oooOOOooo
Hadrian vylezl ze sprchy, ve které si užíval velice horkou vodu skoro půl hodiny. Nejenže se potřeboval umýt od veškeré té špíny, která se na něm usadila, ale také tak nechal odpočinout svým svalům.
Hadrian James Potter
HP: 1 060
MP: 130
To byl jeho stav po celodenní lekci s Amandou, která mu dala pořádně do těla. Nicméně to nebylo jen o magickém tréninku, se kterým byla celkem spokojená, ale žádala od něj daleko víc. Tři hodiny se také věnovali boji bez magie a beze zbraní, čistá bojová umění.
Amanda měla nějaké základy, které doplňovaly její soubojový styl, ale nic uceleného. Hadrian jí proto začal učit základy Isshin-Ryu Karate. Nebylo to nic jednoduchého, když se učil on sám nebo následoval pokyny svého Mistra, bylo to úplně něco jiného, než pokyny vydávat a snažit se najít a napravit chyby, které Amanda dělala. Nejednou ho napadlo, jak snazší by to bylo, kdyby z ní udělal Hráčku a ona se tak mohla učit novým technikám stejně, jako on sám.
V kraťasech a tílku se usadil do svého křesla a z Inventáře si vytáhl talíř plný sendvičů. Celé to zapíjel Coca-Colou z plechovky, kterých neměl tolik, takže si je užíval jen jednou za čas.
Odbyla sedmá hodina, když se ozvalo zaklepání na jeho dveře, což jej překvapilo. Nikoho nečekal a Amanda se většinou ukazovala až po osmé hodině, kdy doufala, že tak blízko k večeru bude dostatečně uvolněný a ona jej dokáže svést.
„Je otevřeno," zavolal ke dveřím a s pozdviženým obočím sledoval, jak do jeho pracovny vešli Blaise, Dafné a Tracey.
„Podle vašich výrazů ve tváři vidím, že je to vážné. Posaďte se," vyzval je a posadil se do tureckého sedu.
„Co pro vás mohu udělat?" optal se jich, když se nikdo z nich neměl k řeči.
„Zbabělci, když tedy nic neřeknete, tak začnu jako první," prohlásila Tracey a odhodlaně vyskočila na nohy a hluboce se Hadrianovi poklonila.
„Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem nestála po tvém boku během uplynulého týdne. Omlouvám se, že jsem ti nepřišla na pomoc, když jsi jí jasně potřeboval. Je mi to líto a pochopím, když se mnou již nebudeš chtít nic mít, ale než odpovíš, musíš něco vědět.
Malfoy s Harperem zaplatili dvěma sedmákům, Cattermole a Jorkins, pokud si pamatuji jejich jména dobře. Ti měli očarovat některé Tamařiny věci, aby v ní vzbuzovaly všechny negativní emoce pokaždé, když byla ve tvé přítomnosti a další očarování je mělo nasměrovat proti tobě. Tamara o tom stále neví," prohlásila Tracey a Hadrian se zhluboka nadechl a vydechl.
„Jak dlouho to víte?" optal se Hadrian bez emocí v hlase.
„Deset dní. Zabini se to dozvěděl až dneska, když nás s Dafné zaslechl, jak se o tom bavíme. Vím, že jsme udělaly chybu a zradily tě. Je mi to skutečně líto," omlouvala se Tracey a Hadrian na malý okamžik zavřel oči.
„Dafné? Blaisi?"
„Dívej, první den jsme nevykročili zrovna tím nejlepším směrem a chápu, že to celé byla tvoje strategie, jak porazit své soupeře. Již to chápu a nic proti tobě nemám. Možná to není oficiální, ale jsi Stříbrný Princ Zmijozelu a já hodlám stát na tvé straně. Má matka byla Stříbrná Královna, takže poznám, když má někdo skutečnou moc a ne jak Malfoy, který si na to pouze hraje. Chci říci, že nemusíme být hned přátelé, ale nabízím ti své spojenectví," oznámil mu Zabini a Hadrian se mírně pousmál.
„Chápu. Tracey, nemusíš se za nic omlouvat a jsem ti vděčný za to, že ses rozhodla mi tohle všechno říci. Chtělo to jistě hodně odvahy a bude mi ctí tě i nadále nazývat svou kamarádkou. Blaisi, omlouvám se ti za to, co bylo řečeno během našeho souboje. Částečně máš pravdu v tom, že to bylo součástí strategie, ale také jsem byl uprostřed nepřátelského území, zcela sám a bez spojenců a když se mě snažil znemožnit i náš ředitel koleje, musel jsem ukázat, že jakýkoliv útok proti mé osobě bude mít tvrdou odezvu," vysvětloval Hadrian.
„Což znamená, že tvé spojenectví přijímám a časem z nás mohou být i přátelé. Možná sis toho nevšimnul, ale jsem neustále obklopen opačným pohlavím a trocha mužské přítomnosti jenom pomůže," dodal ještě a svým pohledem zabloudil k Dafné, od které čekal daleko větší loajalitu. Byla to extrémně inteligentní dívka a Tracey byla spíše její následovnice, než vůdkyně v jejich vztahu.
„Můžeme si promluvit v soukromí, prosím?" požádala Dafné a podívala se na Tracey i Zabiniho.
„Žádný problém. Jsem celkem unaven, takže se uvidíme zítra u snídaně?" nadhodil Blaise a Hadrian přikývnul. Blaise se k němu postupně připojoval již dříve, ale nyní oficiálně prohlásil svůj zájem o spojenectví, což znamenalo, že to již nebyl jen tak nějaký spolužák, ale někdo, na koho se mohl spolehnout a stejně tak se mohl Blaise spolehnout na něj.
„Počkám tě ve společenské místnosti. Nechce se mi poslouchat Pansy, jak fňuká nad svým Dráčkem, kterému někdo ublížil. Ačkoliv se mi zdá, že to jen hraje. Její úšklebek, když Draco pobíhal jak splašená slepice byl rozhodně pravý," prohlásila Tracey a s Blaisem odešli z jeho pracovny.
„Chtěla jsem stát po tvém boku, ale bála jsem se," řekla Dafné po chvilce.
„Čeho?"
„Mého otce a toho, co by tohle všechno mohlo znamenat pro mou budoucnost. Musíš pochopit, že jsem vyrůstala v čistokrevné rodině a my máme jisté zvyky a tradice. Když mi otec řekl, že chce uzavřít obchodní dohodu s Luciusem Malfoyem, věděla jsem, že nemusím s Malfoyem příliš vycházet, ale ani nesmím jít přímo proti němu. Jenže Lucius Malfoy chce uzavřít manželskou smlouvu mezi Dracem a mnou nebo mojí sestrou. Vím, že kdybych tento týden stála po tvém boku a můj otec manželskou smlouvu uzavřel, Draco by se mi stonásobně pomstil a kvůli smlouvě bych se nemohla jakkoliv bránit.
Zabini s Tracey mi nicméně otevřeli oči. Pokud bych nezačala bojovat pro svou vlastní budoucnost, stala bych se jen Malfoyovou trofejí a sexuální hračkou pro všechny jeho přátele. To není rozhodně nic, co bych chtěla. Dneska odpoledne jsem otci napsala dopis, kde jsem mu oznámila, že dříve umřu, než abych měla s Malfoyem něco společného a nehodlám se zostuzovat s arogantním idiotem Vznešeného rodu, když mohu mít spojenectví a možná i přátelství s dědicem dvou Starobylých a Vznešených rodů.
Vím, jak to zní, ale musela jsem mu to tak podat a částečně je to i pravda. Chci využít tebe a tvého postavení, abych pro sebe i svou sestru získala budoucnost, jakou si samy přejeme a nehodlám se za to omlouvat. Nicméně ti to hodlám splatit, nebudu ti nic dlužná. Mohu ti poskytnout přístup k naší rodinné knihovně, obchodním kontaktům po celém světě nebo pokud si to budeš přát, budu ti to všechno splácet svým vlastním tělem," oznámila mu a sundala si hábit, pod kterým měla jen spodní prádlo.
Ačkoliv bylo Dafné jen jedenáct téměř dvanáct let, tak jako jemu, bylo poznat, že již začíná dospívat, což pod robustními hábity nebylo nikdy poznat. Hadrian byl celkem polichocen tím, že se mu takhle nabídla, ačkoliv by asi dříve využil Amandiny nabídky, než aby zneužil situaci, ve které se Dafné ocitla.
„Co je to s vámi čistokrevnými? To tu ženy necítí žádnou sebeúctu, když se takhle prodáváte pro trochu moci? To vás k tomuto vedou rodiče? To nemají žádnou morálku a jsou ochotni prodat vlastní rodinu, vlastní krev k obyčejnému zisku? Obchodní smlouva výměnou za manželskou smlouvu? Od kdy je normální, aby se s dětmi obchodovalo jako s nějakými předměty?" zajímal se Hadrian s mírným rozčílením a velice rychle oblékl Dafné do jejího hábitu.
„Dafné, nebudu popírat, že mi neublížilo to, jak jste se všichni distancovali při prvních náznacích problémů. Nebudu se zmiňovat ani o tom, že jste tak dlouho věděli o Malfoyově plánu a nic nikomu neřekli. Nicméně také chápu tvojí situaci. Navrhuji, abychom začali od začátku. Začneme jako spojenci, kdy budu sloužit jako tvá ochrana před Malfoyem a ty mě i nadále budeš učit o kouzelnickém světě. Časem uvidíme, jestli z nás budou přátele nebo něco víc," oznámil jí a objal jí, protože bylo vidět, jak neměla příliš daleko k slzám. Chvíli trvalo, než se uklidnila, ale nakonec se odtáhla a utřela si obličej.
„Děkuji a je mi skutečně líto, že jsem zradila tvou důvěru," řekla mu, než se rozběhla ke dveřím, za nimi na ní čekala Tracey.
„U všech Bohů i Bohyň, co je tohle za společnost? Jakou výchovou musí někdo projít, aby takhle prodal své tělo? To zde skutečně žijeme jako ve středověku?" ptal se Hadrian sám sebe a stále nemohl pochopit, jak je něco takového možné.
Mudlovská společnost nebyla dokonalá, stále existovalo otroctví a černý trh s lidmi, ale civilizované země proti takovým praktikám bojovaly. Tahle společnost měla magii, nádherný dar, jehož tajemství teprve odhaloval a přitom praktikovali něco, co pro něj bylo naprosto nemorální.
Telepatický hovor - Tamara! pomyslel si Hadrian a aktivoval něco, co pro něj bylo zcela normálním téměř každý den, ale po příjezdu do Bradavic byla tahle činnost zapomenuta nebo spíše ignorována.
„Co chceš? Vysmát se mi? Pochlubit se, jak jsi nás dostal?" ozvala se mu Tamara podrážděně.
„Nedávno jsem se zmínil, že mám ve Zmijozelu nepřátele. Čtyři z nich přišli s plánem, jak nás poštvat proti sobě. Před chvílí jsem se dozvěděl, že na některých svých věcech máš kouzla, která v tobě mají vzbuzovat negativní emoce a nasměrovat je proti mé osobě. Dobře taky víš, že bych neudělal nic, co by ti skutečně ublížilo. Zachránil jsem ti život a na tvou žádost z tebe udělal kouzelnici. Vždy jsi byla moje jediná a nejlepší kamarádka, ale pokud si budeš chtít jít svou cestou, bránit ti v tom nebudu," odpověděl Hadrian a ukončil jejich telepatický hovor. Nechtěl znát její odpověď, ne nyní a takhle pozdě. Byl z celého dne vyčerpán a vykašlal se i na večerní meditaci.
Spal si ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
Když se Hadrian v neděli ráno probudil, cítil se plný sil. Nejenže byla jeho magie zpátky, byl také plně uzdraven. Na sobotu měl jiné plány, ale protože se to včera všechno tak zvrtlo, musel je pozměnit. Nicméně dneska měl do tří hodin volno a hodlal dohnat vše, co zameškal, nejen ze soboty, ale i z celého týdne, kdy spřádal plány a neměl čas na návštěvu dungeonů.
Chtěl se zvednout z postele, ale uvědomil si, že ho něco tíží. Rychle otevřel oči a na své hrudi spatřil záplavu velice známých vlasů. Když se také nadechl, uvědomil si, že cítí velice známou vůni.
„Tamaro?"
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Potter
Věk: 11
Třída: The Gamer
Titul: Kouzelník - Koncil Sedmi
Status krve: Čistokrevný
Level: 21 - Exp: 34.93% (76 850/220 000 exp)
HP: 3 480
MP: 4 100 (+ 1 900 drahokamy)
STR: 72
VIT: 75 (+ 30% HP)
DEX: 71
INT: 117 (+ 40% MP)
WIS: 67 (- 15% Cena)
LUK: 42 (+ 15% šance k lepšímu lootu)
Status Body: 15 (100+5)
Perks Body: 0 (9+1)
Status:
- Hadí Jazyk (+15% k síle a účinku léčebné magie, +20% k síle a účinku protikleteb)
- Chlapec-který-přežil (+25% k exp ze splněných Úkolů)
- Dědic rodu Potterů (+15% k síle kouzlům Obrany proti černé magii, +15% k síle Runové magie)
- Dědic rodu Blacků (+15% k síle kouzel Černé magie, +15% k síle magie v boji s magickými tvory)
- Matčina oběť (Dočasný Status) (+75% obrana proti Voldemortovi, 50% obrana proti Smrtijedům, 25% obrana proti neoznačeným Smrtijedům)
- Student Prvního ročníku (+25% k INT a WIS při studiu na území Bradavic. Dodatečný efekt +2 VIT, +1 INT, +1 WIS za každý level)
Peníze: 4 270 L, 25 401 G, 0 AD
Svěřenecký Trezor: 202 700 G
Turnajové body: 65
Kolejní body: 185
Glacian - Yuki Kitsune
Třída: Summon (1. úroveň)
Level: 22 (10 200/50 000)
HP: 1 130 (1/6 summonera + 25*lvl)
MP: 1 235 (1/6 summonera + 25*lvl)
Status:
- Sanbi (+20% k síle a účinku Magie Živlu ledu pro všechny ve Skupině)
Info: Yuki Kitsune je vzácný druh magické lišky, která ovládá sníh a led. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Maximální počet ocasů na 1. úrovni jsou tři ocasy. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a Esenci Živlu Ledu.
Artemis - Sněžná sova
Třída: Magický mazlíček (1. úroveň)
Level: 23 (12 850/50 000 exp)
HP: 1 150 (50*lvl)
MP: ? (Odemčení na 2. úrovni)
Úkoly:
Ukryté Svitky Kouzel! (20/100)
Slovo autora:Tuhle kapitolu v čisté délce tvoří 10 828 slov. A musím říci, že to nebylo vůbec snadné. Ztratil jsem jakousi tu rychlost, se kterou ke mě přichází nápady pro pokračování děje. Nějaké ty základní dějové body mám, ale většina z nich se nachází trochu dál v budoucnu. Nerad bych dělal nějaké velké časové skoky, ale je pravdou, že se jim jen tak nevyhnu, pokud se chci posunout kupředu.
Vinu jistě na tom také nese moje závislost na WoWku, přeci jenom Legion s World Questy si žádá denně nějakou tu hodinu a než se člověk nadá, jsou to tři čtyři hodiny a na psaní zase není čas. Nehledě na to, že stále hledám nové a nové fanfiction povídky ke čtení a vrátil jsem se k opětovnému sledování seriálů - Supergirl, Flash, Iron Fist atd...
Ke komentářům kapitoly 2. 8. (19):
- sudhush: Thanks and hopefully you will like mega prank in this chapter.
- Kuma123: Nad věštbou stále přemýšlím, ale mám takový pocit, že se na ní plně vykašlu a Hadrianovo přežití s ní nebude mít nic společného. Možná přijdu s nějakou daleko starší věštbou, která bude dávat daleko lepší smysl.
- Kugo mitarashi: Jak bylo naznačeno na konci téhle kapitoly, Tamara se vrací na scénu. Také hodlám dát dohromady trojici Hermiona - Ronald - Neville. Uvidíme, do čeho se tohle trio namočí a jak budou vycházet s Hadrianem.
- Kelly: Klobouk dolů, protože jsi asi tak druhá možná třetí osoba, který mi narovinu napsala takovouto kritiku. Popravdě je kritiku vždy těžké přijmout a po přečtení tvého komentáře jsem dostal tak šílený nápad, který je v ději tak daleko, že jsem ho nemohl uskutečnit i přes fakt, že si s ním v hlavě neustále pohrávám. Pravdou je, že jsem ovlivněn i tím, že čtu manhwu The Gamer a ačkoliv se snažím, aby můj Harry nebyl stejně dokonalý, jako Gamer, je těžké mu dát tyhle schopnosti a nemyslet si, že se z něj jednou stane bůh. Ostatně jako Gamer, který mění realitu kolem sebe ve hru, je se svým potenciálem skutečně neomezený. Jinak za reakci Amandy na Glacian mě moc neviň, jsem přeci jen muž a fanoušek nesčetného množství anime. Připadalo mi, že by to mohla být menší komická vsuvka do na veřejnosti vážné a v soukromí hravé dívky, která během svého života dostala vždy vše, co chtěla, taková princeznička s mozkem a schopnostmi.
- MattKennedy: I have some plans for Crabbe and Goyle. Hadrian will have positive effect on them or so I hope. But its only beginning of the school year, so Hadrian can find some friends in higher years, who knows. I was hoping for Tonks in 7th year as big sis, but dont know for sure.
- Snake: Voldemort není Gamer, nicméně má spojení s Abyssem, jako mnoho dalších lidí, kteří získali schopnosti/dary od Matky Země. To, jak Hadrian je The Gamer, Voldemort je zase The Necromancer.
- kamil grundel: Vím, že doufáš, že Hadrian s Nevillem budou přátelé, ale pro můj příběh to není možné. Neville bude hlavní Brumbálovou loutkou a již započal svůj plán na jeho izolaci, ve které mu pomůžou Hermiona s Ronaldem. Neville bude Brumbálovým šampionem světla, kde Voldemort je šampion temnoty. Pro Hadriana plánuji cestu někde mezi a zároveň v obou světech. Ne nadarmo se říká, že když se dlouho díváš do temnoty, ona se podívá zpátky. Je to z angličtiny, kde temnota je abyss, což je také dimenze vytvořená pro všechny obdarované Matkou Zemí.
- tonmikes1: WoWko je moje droga, stejně jako čtení dobrých fanfiction povídek :D Jinak mám mnoho různých nápadů a celou složku rozepsaných povídek, ke kterým občas něco dopisuju, takže i přes fakt, že něco píšu, nemusí to být zrovna k tomu, co zveřejňuji.
