Prohlášení: Nevlastním autorská práva na Harryho Pottera ani na manhwu The Gamer.
Kniha 2. Kapitola 19. – Limit duše
(Bez korekce)
„Dobré ráno," pozdravila jej Tamara a připojila se k němu u Zmijozelského stolu, kde si na talíř začala nakládat jídlo.
„Dobré ráno," odvětil a chvíli se na ní díval, než jen zakroutil hlavou a dál se věnoval svému jídlu.
„Kde jsou všichni ostatní?" optala se jej a poukázala na fakt, že u Zmijozelského stolu seděli pouze oni dva.
„Všichni se stále vzpamatovávají ze včerejší oslavy nebo se rozhodli, že si v neděli přispí," odpověděl a netušil, jestli se má tvářit pobaveně nad stavem některých studentů, kteří se musí nyní cítit příšerně nebo má být stále zhnusený nad tím, jakou hru jejich kolejní tým předvedl a faktem, že to celé ještě následně oslavovali.
„Podle toho, co vypadlo z Weasleyovic dvojčat, se Wood pokusil o sebevraždu utopením se ve sprše. Na jednu stranu to všichni brali jako žert, ale podle toho, jak Wood vypadal, bych tomu i věřila. Taky nechápu, jak vašemu týmu mohlo projít tolik faulů. Co mě ale nejvíce vytáčí je fakt, že ten idiot Ronald Weasley je náš chytač. Nikdo se našeho ročníku neptal, jestli chceme hrát nebo že vůbec můžeme podstoupit konkurz na chytače. Všichni si mysleli, že první ročníky nesmí být členy týmu a hrát, ale ten idiot se vychvaloval, jak mu moje sestřenice prozradila způsob, jak se stát členem týmu!" prohlašovala Tamara a ke konci své triády udeřila pěstí do stolu, přičemž jej mírně sežehla, jak se kolem její pěsti na chvíli objevily rudé plameny.
„Nech mě hádat. Ve školním řádě stojí, že žádný student prvního ročníku si nemůže do Bradavic přivézt koště, ale nikde nestojí, že nesmí být součástí famfrpálového týmu. Také nikde jistě nestojí, že mu to koště nemůže půjčit někdo ze starších studentů, takže technicky do školy koště nepřivezl a oficiálně jej ani nevlastní," ušklíbl se Hadrian a Tamara na něj zůstala šokovaně hleděl.
„Grr, jak tohle to děláš?! Hermiona strávila v knihovně celý týden a pak prý obešla polovinu profesorů, aby se ujistila, že má pravdu!" mávla Tamara rukama, což jej dostatečně pobavilo.
„Jsem Zmijozel a protože mazanost je v mé krvi, nepotřebuji týden studování ani potvrzení profesorů. Prozradím ti ještě jedno menší tajemství. Ve školním řádě stojí, že žáci nesmí kouzlit na chodbách mimo vyučovací hodiny. Nikde ale už nestojí, že nemohou kouzlit kdekoliv jinde, jako jsou například umývárny, prázdné učebny, společenské místnosti, venkovní prostory školy a tak dále," zasmál se Hadrian.
„Dobré ráno," pozdravily Fay se Sam, které se k nim připojily.
„Čemu se Hadrian směje?" optala se Sam Tamary, která jen něco zavrčela a raději se pustila do jídla, než aby odpovídala.
„Omluvte její nevhodné chování, Tamara není ranní ptáče a dokud v sobě nebude mít tři a půl kila jídla, nebude s ní možné normálně komunikovat," mrkl na ně Hadrian, čemuž se hned zasmály.
„Ha ha, velká sranda. Spíše mi řekni, jestli jsi už pokročil s tělocvičnou nebo ne. Sliboval jsi, že to bude do konce týdne a je neděle," odvedla řeč k něčemu jinému.
„Sportovní centrum je hotové a ačkoliv jsem uvažoval nad dvojitými dveřmi, nakonec jsem zvolil trochu jiný vzhled portálu. Ten je navíc zabezpečen podobně, jako studijní místnost v knihovně, takže se tam budou moci dostat jen ti, kteří budou na seznamu. Pavoučí doupě v.3 máte v Obchodě a nakonec dungeon Tuchanka – Harvesters Revenge je také hotový, ale protože tento dungeon obsahuje pro Gaiu neznámé monstra, musíme počkat, až členové Nadace Pegasus přijdou s možným využitím. Abych také nezapomněl, Alucard dokončil odznáčky, přes které je možné i komunikovat. Myslím, že v popisku naleznete všechny informace," odpověděl a každé z nich podal jeden odznáček.
„Hmm, takže nyní nemusíme spoléhat na telepatický hovor a můžeme použít tyhle odznáčky? Navíc telepatický hovor bylo možné navázat jen s dalšími hráči, takto se můžeme spojit i s majiteli obchodů, ve kterých máš podíl," žasla Fay nad tím, čeho byl odznáček křídla pegase schopen.
„Vesmírný motiv na křídle legendárného stvoření je zvláštní, ale unikátní a člověku se velice brzy zalíbí," okomentovala Sam spíše jeho vzhled.
„Hádám, že ti, kteří nepatří mezi hráče, potřebují speciální předměty, které napodobují naše schopnosti. Jen netuším, jaký to má smysl pro nás ostatní, podíl v podnicích Nadace Pegasus máš pouze ty," řekla Tamara nezaujatě.
„Pokud budeš chtít, nemusí to tak dlouho zůstat. Mám tady prodejní smlouvu s deseti procenty Světa Lektvarů. Bude tě to stát 780 galeonů, dalších 390 galeonů tě bude stát pět procent, které ti po domluvě prodá Erika, takže bys vlastnila patnáct procent, stejně jako já. Za ty necelé čtyři stovky zlatých pak bude moci Erika najmout dva pomocníky, kteří se nebudou starat jen o obchod, ale také o doplňování zásob, takže ona sama se bude moci věnovat výzkumu nových lektvarů nejen pro veřejnost, ale i pro naše potřeby," vysvětloval jí Hadrian a na stůl z inventáře vytáhl smlouvu, kterou pro něj GrimClaw včerejšího večera připravil.
„Nekoupil jsi náhodou čtvrtinu celého obchodu za téměř stejnou cenu?" prohlížela si jej podezřívavě.
„Jop, prodejem deseti procent a výdělkem za poslední měsíce dostanu zpátky původní investici a objevím se v zelených číslech. Za poslední měsíce získal Svět Lektvarů mnoho zákazníků a od zítřejšího dne bude Erika oficiálně Lektvarovou Mistryní, takže její služby budou zase o něco cennější a cena celého podniku zase vzroste. Pokud se jí podaří najít dva pomocníky, bude schopná plnit daleko větší množství objednávek, takže cena podniku opět o něco vzroste s tím, jak vzroste i celkový obrat. Nesmíš zapomínat i na fakt, že aktuálně je Svět Lektvarů jediné místo, kde se nachází exkluzivní ingredience získané z našich dungeonů a na světě není nikdo jiný, kdo by k nim měl přístup. Máme tudíž monopol nejen na tyhle ingredience, ale i na všechny lektvary, ve kterých se tyhle ingredience budou nacházet," vysvětloval Hadrian a Tamara přikývla, že chápe.
„Nechceš dělat prodejního agenta? Zníš daleko přesvědčivěji, než všichni ti prodejci, kteří chodí od dveří ke dveřím," rýpla si do něj Sam.
„Ho ho, Samantha vystrkuje růžky?" rýpl si nazpátek.
„Andělé nemají růžky, to sis mě musel s někým splést," odpovídala hned Sam a prstem nenápadně ukazovala na Tamaru.
„Jestli ty jsi anděl, tak ať mě zasáhne fialový blesk," odfrkla si Tamara a pečlivě si přečetla smlouvu, kterou jí Hadrian podal.
Když v ní nenašla nic, s čím by měla problém, vytáhla si jeden z brků a podepsala se na místo, které bylo již předem vyznačeno. Hned, jak zvedla ruku od smlouvy, pergamen se rozzářil modrou barvou. Na chvíli se tam objevily další čtyři kopie stejné smlouvy, ale až na originál a jednu kopii, další tři zmizely. Jedna byla pro GrimClawa, další pro správce pokladů rodu Dagworth-Grangerů a třetí byla pro Eriku.
„Tady máš to zlato," řekla ještě a na stůl vyložila slušnou hromádku zlatých mincí. Měli štěstí, že ve Velké síni nebyl jediný člen profesorského sboru a všichni ostatní studenti byli natolik ospalí, že si celé transakce vůbec nevšimnuli.
„Budeš v budoucnu prodávat i jiné podíly podniků v Nadaci? Bylo by do budoucna dobré mít krytí, které by vysvětlovalo všechno to zlato, které mám nyní v inventáři," zajímala se Fay.
„Jsi vedená jako oficiální členka Nadace Pegasus. Nadace drží patenty na specifická monstra a věci, které prodáváme v Obchodě. To znamená, že každý zlaťák, který si vyděláš, je krytý Nadací. Navíc v tomto případě je Národ Goblinů na naší straně a nikdo nepůjde proti někomu, kdo kontroluje celou ekonomiku a drží většinu zlata na svém území," ušklíbl se Hadrian a částečně Gobliny obdivoval. Samozřejmě většina kouzelnického světa byly ovce, takže si to neuvědomovali, ale Goblinům stačilo jediné slovo a jakékoliv pomyšlení na to, že by kouzelníci někdy proti nim vyhráli válku, bylo čisté bláznovství.
„Mám dost!" prohlásila Sam, která odsunula talíř se zbytky snídaně. Tak jako vždy, i nyní špinavý talíř zmizel a na jeho místě se objevil zcela nový a čistý.
„Také jsem dojedla. Podíváme se na to, jak Hadrian upravil Pavoučí doupě nebo se vydáme do toho Sportovního centra, která nám musí ukázat?" zajímala se Tamara.
„Zrovna jsem dojedla, nemám náladu na zabíjení monster," řekla Sam.
„Navrhuji se vydat do Sportovního centra," přidala se Fay a všechny tři se podívaly na Hadriana.
„Když mi dáte trochu času, pokusím se najít vhodnou lokaci na umístění vstupu," vzdal se a otevřel si Mapu, aby si prohlédl přízemí s prvním patrem.
Pohledem po chvíli zabloudil do míst, kde před necelým měsícem porazil jednoho ze tří trollů a zachránil tak Nymfadoře život. Chodba pod schodištěm byla pustá, nebyl tam jediný obraz nebo brnění. Schodiště bylo umístěno tak, že by nikdo z návštěvníků Sportovního centra nemusel bloudit po sklepení. Bylo to tam dostatečně blízko k pomyslným hranicím Zmijozelského území, takže by nikdo nemusel nic namítat.
Když našel přibližnou lokaci, začal hledat něco, kam by mohl umístit větší obraz, takovou měl totiž portál podobu. Na hradě se nacházelo mnoho obrazů, za kterými byly tajné chodby nebo sami sloužily jako portály k dalším obrazům v různých částech hradu.
„Našel jsi už něco?" zajímala se Tamara po chvíli.
„Klid, hledám pouze vhodné místo," odvětil, ale v přízemí nemohl najít nic vhodného, proto se zaměřil na prostor nad schodištěm, ale tam již bylo mnoho obrazů i brnění, takže tam zaprvé nebylo místo a za druhé tam nebylo ani soukromí. Velice rychle Hadrian totiž zjistil, že většina obrazů slouží jako Brumbálova špionážní síť.
Nakonec se musel vrátit zase do přízemí, když se zarazil. Schodiště nebylo totiž úplně tak normální a v celé jeho délce se nacházela dvě odpočívadla, pokud by tak měl nazvat metr a půl široké mezistupně. Nejlepší na tom bylo, že vždy z posledního a prvního schodu pod a nad mezistupněm, stoupaly ke stropu podpůrné sloupy. Ty byly z velké části zapuštěné do stěny, takže stěna nebyla jedna dlouhá rovná plocha a sloupy ji rozdělovaly na několik částí.
„Mám perfektní místo," ušklíbl se Hadrian a kývnul na děvčata, aby jej následovaly.
oooOOOooo
„Tohle je schodiště vedoucí z prvního patra do sklepení?" ujišťovala se Tamara.
„Ano i ne. Když si prostuduješ mapu pozorněji, zjistíš, že první patro, přízemí i sklepení se v některých místech prolínají a zároveň jsou oddělené. Takových míst tu sice není mnoho, ale stačí to k tomu, aby se mi z toho zamotala hlava," odpověděl jí a zároveň nikoliv.
Než se ho mohla optat na další otázku, vytáhl z inventáře obraz vysoký dva a půl metru a široký metr dvacet. Na obraze byla hlavní atrakcí hliněná cestička, která se různě točila mezi záhony nejrůznějších květin. Člověk mohl na obraze vidět i menší jezírko se smíšeným lesem na jednom kraji a travnatou plochou na druhém kraji. Všichni vyrůstající v mudlovském světě by okamžitě poznali, že travnatá plocha je hrací hřiště, hlavně když na jednom z konců byly dva větší kameny, ty vytyčovaly bránu. Cestička nakonec mizela v dálce u boudy s nářadím.
„Žádné veledílo to rozhodně není," rýpla si do něj Tamara.
„Tento obraz nemá být žádným dílem a nemá k sobě ani přitahovat více pozornosti, než je nutné. Když mě budete následovat, provedu vás. Později to pak můžete ukázat ostatním ze studijního kroužku," odpověděl a bez zaváhání prošel obrazem, jehož povrch se pouze lehce zavlnil.
oooOOOooo
Toho rána – Integra s Erikou:
Erika toho příliš nenaspala, včerejšího večera získávala ze dvou nových monster všechny možné části, které hodlala otestovat a následně je buď zařadit na svojí reakční tabuli nebo je jako ingredience zamítnout. Její reakční tabule všech ingrediencí byla její pýchou a jedním z hlavních důvodů, proč ji její Lektvarový Mistr přijal do učení.
Jednou jí přiznal, že něco podobného již viděl u Mistrů Alchymistů, ale v daleko menším měřítku se zaměřením pouze na silně magické substance. Ona sama na své reakční tabuli pracovala od třetího ročníku v Bradavicích, kdy se rozhodla, že Lektvary budou její budoucností.
„Často zapomínám, že ostatní potřebují spánek. Také se k němu ukládám, ale nic mi nepřináší, tedy až na zkrácení si času," okomentovala Integra to, jak Erika vypadala.
„Nepotřebovat spánek a věčná krása je asi to jediné, co je na upírství pozitivní, všechno ostatní jsou jen negativa a značně převyšují pozitiva," povzdechla si Erika a dala si několik doušků Povzbuzujícího lektvaru.
„S tím spánkem je to trochu jinak, ale za normálních okolností jej nepotřebujeme. Měla jsi čas si přečíst informace, které jsem ti sehnala?" optala se Integra a ukázala na dvě složky s několika pergameny v každé z nich.
„Richard Woolsey a Lucas Nigel. Jeden je poloviční krve a druhý je mudlorozený. Oba mají dostatečné schopnosti a hledají Lektvarového Mistra nebo Mistryni, aby mohli vstoupit do učení," shrnula to Erika.
„Woolsey pochází z rodiny, která do Anglie emigrovala ze Států. Richardův otec byl nejmladším ze tří sourozenců, který obdržel dar magie. Jeho nejstaršího bratra potkala smrtelná nehoda a druhý z bratrů svého mladšího bratra a jeho rodinu vydědil. Díky jejich výchově v USA, kde mají magičtí obyvatelé zakázaný styk s normálními lidmi, jsou jejich postoje trochu více diskriminační, ale ne v rasovém podtextu, jako je to u místních čistokrevných," vyzdvihla Integra další důležité informace o jednom z uchazečů, které uznala za dostatečně schopné.
„Lucas Nigel pochází z nemanželského poměru mezi nepodstatným šlechticem nejnižší třídy a černošskou služkou. Normálně by se musela vrátit zpátky do své rodné země, ale díky Lucasovi a menšímu daru od rodičů onoho šlechtice, se mohli usadit na kraji Londýna. Lucasova matka má obchůdek s čerstvou zeleninou, kde Lucas vypomáhá, aby měl dost financí na pořizování si nebo pěstování dostatečného množství ingrediencí ke tvorbě lektvarů. Ty pak prodává dvakrát do měsíce na Londýnském Bazaru. Asi jeho největším úspěchem je modifikace dvou lektvarů do podoby pilulek. Kvůli jeho původu mu zamítli patentování této podoby lektvarů a ještě dostal od Ministerstva Kouzel tučnou pokutu za neoprávněné experimentování s nebezpečnou magií," pokračovala Integra a ke konci si odfrkla nad korupcí a rasismem Ministerstva Kouzel.
„Nedivila bych se, kdyby neskončil v Azkabanu. Jedna z mých spolužaček tam na půl roku skončila za údajnou krádež rodinného kouzla, které sama vytvořila ke zkouškám OVCE z Numerologie. Samozřejmě po tom, co ji pustili ven, se odstěhovala pryč, protože Ministerstvo upravilo i její známky. Její kouzlo bylo také patentováno rodem Selwynů," podělila se Erika s osudem, který byl pro některé mudlorozené zcela normální.
„Často se divím, proč se mudlorození nespojí a Ministerstvo prostě nesvrhnou, ostatně vás je více, jak čistokrevných a mnoho polovičních krve by se určitě také přidalo," zakroutila Integra hlavou.
„Asi to bude tím, že rodiny čistokrevných jsou ukryté v sídlech s mocnými ochranami a nám hrozí Azkaban, když se jen pokusíme o zabezpečení domů našich rodin," odsekla Erika s podrážděním v hlase, protože ona byla součástí komunity, která o tomhle problému již tajně jednala a došli k závěru, že ztráty na životech by byly obrovské, ne na straně těch, kteří si to skutečně zaslouží, ale na straně nevinných, kteří by s tím neměli naprosto nic společného.
„Dost už o těchto věcech. Pan Woolsey tu bude každou chvílí a o půl hodinky později se dostaví i pan Nigel," ukončila Integra tuhle ne příliš bezpečnou diskusi.
Ještě než dorazil Woolsey, objevila se tam Erice prodejní smlouva, kde Hadrian prodal svých deset procent Tamaře Dagworth-Grangerové. Netrvalo to ani minutu a ve dveřích Světa Lektvarů stál goblin s erbem Tamařina rodu, další smlouvou a měšcem zlata. Normálně by Tamara musela podepsat i další kupní smlouvu, ale Správci pokladů měli jistá privilegia v investicích, takže mohl odkoupit dalších pět procent, pokud by se je Erika rozhodla prodat.
Erika nijak neváhala, protože tohle byla další finanční injekce, kterou její obchod potřeboval. Nyní stačilo, aby schválila oba kandidáty, které pro ní Integra našla.
„Dobré ráno, jsem tady správně ve Světě Lektvarů na pohovor, který zařídila paní Integra?" optal se mladík se světle hnědými vlasy. Ačkoliv zněl slušně, Erika se musela kontrolovat, aby mu neodpověděla negativně. Už jen z jeho pohledu, kterým se díval po jejím obchodě, si o něm udělala jasný obrázek.
„Jste tu správně, pane Woolsey a dokonce i včas," ozvala se Integra a Erika sledovala, jak si ji Woolsey prohlížel od hlavy k patě a vůbec neskrýval svůj hladový pohled.
„Dobré ráno, pane Woolsey a vítejte v mém skromném obchodě. Jsem Erika Weirová a pokud vám to nebude vadit, ráda bych vám položila několik otázek. Prvně se ale posaďte a nabídněte si co je libo," přivítala jej Erika a snažila se být co nejvíce profesionální.
„Och, čekal jsem někoho staršího, není divu, že jsem o tomto obchodě neslyšel a to znám všechny obchody s lektvary na ostrovech," vychloubal se Woolsey a zároveň naznačil, že Erika není dostatečně stará na to, aby byla schopná vést podnik.
„V čem podle vás hraje roli můj věk, pane Woolsey?" optala se jej přímo a Richard vůbec nevnímal, že stál na rozcestí.
„To je přeci jasné. V našem věku je pouze velice málo géniů, kteří lektvarům skutečně rozumí a bude vám to trvat ještě mnoho let, než se jim vyrovnáte. Normální lidé se od géniů prostě liší a tak to prostě je," odpovídal Woolsey.
Integra, která byla u pultu mimo jeho zorné pole, zakroutila hlavou. Dlužila Erice omluvu, skutečně si myslela, že bude Richard schopným pomocníkem. Viděla jeho schopnosti a informace o tom, co uměl, měla z důvěrných zdrojů.
„Co očekáváte od práce v mém obchodě, pane Woolsey?" ptala se Erika dál.
„Podle toho, jak to tady vypadá, je tu třeba někoho, kdo tu zavede jasný řád a bude schopen jednat s klienty toho nejvyššího postavení," dostalo se ji odpovědi.
„Myslím, že jste na velice špatném místě, pane Woolsey. Měla jsem podezření, že na všech těch dopisech s vaším doporučením a popisem schopností je něco zvláštního. Židle, na které sedíte, je ve speciálním magickém poli, které člověka přiměje mluvit pouze pravdu a odhalí jeho pravou povahu. Zajímalo by mě kdo vás sem poslal a za jakým účelem?" pousmála se na něj Erika a ačkoliv se mohl zvednout a okamžitě odejít bez odpovědi, prohlédla jeho arogantní povahu, takže si byla téměř jistá, že odpoví.
„Madame Umbridgeová vyhledala mé služby, ostatně jako vždy, když potřebuje nějaké lektvary nebo speciální ingredience. Vůbec se jí nelíbí, že obchod nějaké mudlovské šmejdky se má na oblibě mezi tolika lidmi. Prozradila mi, že s tím správným vedením by se to tu mohlo stát exkluzivitou pro vybrané klienty a ne tu špínu, která tu normálně nakupuje," odpověděl Richard.
„Obliviate!" prohlásila Integra a následně mu vymazala vzpomínku na celý rozhovor. Tuhle vzpomínku nahradila upravenou vzpomínkou, ve které Richard neprošel extrémně těžkým testem. Pokud by se Richard zamyslel, zjistil by, že onen těžký test obsahoval otázky ze zkoušek OVCE a on nebyl schopen odpovědět na polovinu z nich.
„Omlouvám se za tuhle katastrofu, vůbec jsem netušila, že i mé důvěrné zdroje budou kompromitovány. Budu si muset zjistit, jestli stále pracují pro mě nebo je ta ropucha přetáhla na svojí stranu," omlouvala se Integra hned, jak Richard opustil obchod.
„Umbridgeová je ta svině, která odsoudila Angelinu do Azkabanu a ukradla její kouzlo. Nepřekvapuje mě, že podobné taktiky zkouší na všechny mudlorozené," odpověděla Erika.
„Ničeho se neboj. S Lucasem takový problém nebude, je to velice milý mladík," ujišťovala ji Integra.
Naštěstí měla pravdu. Lucas se dostavil o deset minut dříve, byl slušně oblečený a jeho vystupování bylo také velice příjemné, ačkoliv se zdál být trochu stydlivý. To, že byl tmavší pleti po své matce, Erice nijak nevadilo a jeho váhavý úsměv měl zvláštní kouzlo.
Erika v jeho odpovědích nenašla nic, s čím by měla problémy a byla rozhodnutá, že jej okamžitě přijme. Tak, jak byl Woolsey propadák, Nigel byl výhrou.
„Lucasi, tady máš pracovní smlouvu se všemi podmínkami a dalšími informacemi o tom, co musíš vědět dříve, než smlouvu podepíšeš. Nech si to aspoň dneska proležet hlavou a nejdříve zítra mi dej prosím vědět, jestli tuhle práci bereš nebo mám stále hledat dva pomocníky nebo už jen jednoho," požádala jej Erika.
„Vím, že si to nemusím příliš rozmýšlet, nikdo jiný mi takovou nabídku nedá. Mohu vám zaručit, slečno Weirová, že tady budu zítra ráno hned na otevírací dobu s podepsanou smlouvou," ujišťoval ji Lucas.
„Ačkoliv budu doufat, že máš pravdu, zítra ráno se uvidí," dodala a s úsměvem na tváři se podívala na Integru.
„Och, chtěl jsem se ještě optat. Má kamarádka Maria letos vystudovala Irskou školu Zelené magie, ale nemůže nikde sehnat práci. Je v Lektvarech velice dobrá a poslední měsíce mi pomáhala a naučila mě i některé věci, které se učí jen u nich na škole," ozval se Lucas ve dveřích.
„Pokud bude mít zítra ráno čas, přiveď ji sebou. Nic neslibuji, ale minimálně si s ní promluvím," slíbila Erika.
„Mnohokrát děkuji, slečno Weirová. Zítra ráno tu budeme oba dva," slíbil Lucas, než se ještě jednou rozloučil a prošel dveřmi na ulici odkud se přemístil pryč.
„Myslím, že jednoho pomocníka již máš a Irská škola Zelené magie má mnohonásobně lepší vzdělání než Bradavice, takže ta Maria bude mít potenciál," řekla Integra.
„Doufejme, že máš pravdu," řekla Erika a dala se do úklidu stolku s židličkami.
oooOOOooo
Petúnie Evansová, tak se znovu jmenovala a ačkoliv se její celý život z velké části zhroutil, věděla, že musí jít dál, ať už jen kvůli dítěti, které očekávala a hodlala přivézt na svět. Samozřejmě se jí dostalo pomoci od mnoha lidí. Nikdy by to od nich nečekala, ostatně se k nim nechovala s láskou nebo upřímností a pomluvila koho jen mohla.
Po dlouhých letech se všem omluvila a ještě více lidem se stále musela omluvit. Tím, komu ale dlužila tu největší omluvu, byla její synovec. Vůbec totiž netušila, jak zareaguje na její dopis, jestli vůbec odpoví nebo se rozhodne vrátit. Dobře věděla, že Potter pocházel z čistokrevné rodiny a dědictví, které mladý Hadrian zdědil, nebylo malé.
Zrovna umývala nádobí po své snídani, když v kuchyňském okně usedla nádherná sova. Artemis, pokud si dobře pamatovala jméno, které jí Hadrian dal. Petúnie rychle zastavila tekoucí vodu, odložila mokrý talíř na odkapávač a utřela si ruce, než k Artemis vykročila.
„Děkuji, že jsi odnesla můj dopis Hadrianovi a vrátila se s odpovědí. Nemám pro tebe žádné pamlsky, ale hned ti napustím misku vody," řekla Petúnie směrem k sově a nikdy by ji nenapadlo, že by něco takového řekla, ale v těch zvířecích očích se skrývalo až příliš inteligence na to, aby si připadala divně.
Po tom, co jí odvázala dopis od nohy a nachystala čerstvou vodu, zamířila do obývacího pokoje, kde se pohodlně posadila. Na jednu stranu byla překvapená a potěšená z toho, že jí Hadrian odpověděl, ale na druhou stranu se i obávala jeho reakce.
Teto Petúnie,
musím se přiznat, že tento dopis se mi nepíše nijak snadno a věř mi, že jsem jich musel za poslední měsíce napsat obrovské množství. Je to celkem dlouhé psaní, ale shrnu to tak, že Brumbál se postaral o to, abych nedostal jediný dopis od kohokoliv z kouzelnické společnosti a neboť mě všichni mají za hrdinu a celebritu, za posledních deset let se neotevřená korespondence značně nakupila. Nechtěl jsem čelit následkům Brumbálových plánů, proto jsem na všechny tyhle dopisy musel odpovědět a napravit značné množství chyb. Více ti můžu říci, až se na svátky vrátím domů.
Ano, vrátím se na svátky domů a doprovodím tě do Nepálu. Nechci nijak přeceňovat své schopnosti, ale i za tak krátkou dobu jsem se toho dost naučil a navázal kontakty s mnoha lidmi, na které se mohu obrátit s žádostí o pomoc.
Pokud jde o Vernona, je mi líto, že je to takový zbabělec a opustil tě. Na druhou stranu jsem velice rád, že se rozhodl odejít z tvého života. Ten muž byl jed, který tě okrádal o život a energii. Nemohla jsi mě vidět, ale hned po obdržení tvého dopisu, jsem se na chvíli vrátil na Zobí ulici, abych se ujistil, že jsi v pořádku. Na první pohled bylo vidět, že jsi omládla, jsi zdravější než kdy dříve a z čísla 4 zmizela i nepříjemná atmosféra.
Vím, že to neuslyšíš ráda, ale Dudley je rozmazlený násilník, který velice rád se svou partou tyranizoval ostatní děti a bylo jim jedno, že jejich oběti jsou třeba i polovičního věku. Nechci tě urazit, ale jeho výchovu bys již nezvládla a obávám se, že ve Vernonově péči se z něj stane zločinec, pokud ho někdo neprobudí a nedá mu řádnou dávku reality. Dudley aktuálně potřebuje speciální pomoc, aby se naučil rozeznávat dobré od špatného, Vernon jej to nikdy nenaučil a tys byla slabá na to, abys tomu jakkoliv zabránila.
Chystám se také požádat profesora Severuse Snapea o to, aby vyhledal Vernona s Dudleym a oběma pozměnil vzpomínky ohledně kouzelnického světa. Nyní, když nejsou rodinou, dle našich zákonů nemají právo si tyhle vědomosti ponechat.
V obálce nalezneš složený formulář, který je již z části vyplněný. Je to objednávka na knihy, které se týkají těhotenství a výchovy magických dětí. Stačí, když jej podepíšeš, uvedeš svojí adresu a předáš Artemis, která jej doručí. Za jednu nebo dvě hodinky bys měla mít všechny knihy doma, což ti snad pomůže a odpoví na otázky, které bys mohla mít. Na zadní straně toho dopisu je i adresa a způsob, jak kontaktovat Sv. Munga – nemocnici v kouzelnickém světě.
S přáním všeho dobrého,
Dědic Starobylého a Vznešeného rodu Potterů
Dědic Starobylého a Vznešeného rodu Blacků
Hadrian James Raiden Hyperion Black-Potter
„Kdyby mi dříve tvůj pán řekl do očí byť jen polovinu toho, co je v tomhle dopise, asi bych vybouchla a vzala si na něj tu největší vařečku, kterou bych našla," řekla Petúnie směrem k Artemis a ačkoliv ji bodlo u srdce, věděla dobře, že v tom dopise nebylo nic, co by dokázala vyvrátit nebo označit za lež.
Její sousedi uspořádali oslavu, když se dozvěděli, že se Vernon a hlavně Dudley stěhují pryč. Ukázalo se, že šikanování mladších dětí bylo na denním pořádku a když to rodiče dětí oznámili na policii, bylo jim řečeno, že za pomluvy a křivá obvinění proti ctěným občanům jejich společnosti jsou značné postihy.
Ačkoliv byl Vernon jen průměrný ředitel a nevedl si tak, jak všem kolem říkal, měl velice dobré kamarády v mnoha kruzích. Petúnii bylo také hned jasné, že neměl daleko k úplatkům.
Nicméně velice rychle se zbavila těchto myšlenek na svého bývalého manžela a násilnického syna. Z obálky vytáhla složený formulář, který si přečetla a doplnila vše, co tam chybělo. Netušila, kolik ty knihy budou stát a viděla, že Hadrian se o jejich zaplacení postaral, ale hodlala mu to vrátit hned, jak dostane příležitost.
„Než ti dám tento formulář, počkáš prosím na odpověď?" optala se Petúnie sovy a ta jen přikývnula, než si strčila hlavu pod jedno křídlo. Artemis si hodlala aspoň na chvíli odpočinout.
oooOOOooo
Po tom, co Hadrian provedl tři Nebelvírské dívky po Sportovním centru, byl donucen najít i všechny ostatní z jejich studijního kroužku a také jim to tam ukázat. Tamara, Sam a Fay toho nebyly schopné, protože hned po shlédnutí vyhřívaného bazénu se šly převléci do plavek.
Hadrianovi to zabralo celou hodinu, než je všechny našel a přesvědčil o tom, že je důležité, aby vstali, rychle se nasnídali a následovali jej za dobrodružstvím.
To, že byli všichni udiveni tím, co našel, bylo slabé slovo pro to, jaké reakce jej čekali. Amanda s Gemmou mu věnovaly vědoucí pohledy, nad kterými pouze mávl rukou. Nutno říci, že téměř všichni se připojili k trojici Nebelvírských studentek, tedy až po tom, co se vrátili zpátky na koleje, aby si odtamtud tajně přenesli potřebné oblečení do koupele.
Severus Snape si užíval klidného nedělního rána, ostatně celá jeho kolej ještě dospávala oslavu výsledku ze včerejšího zápasu. Věděl, že k oslavování nebylo naprosto nic, ale aspoň to většina studentů dostala ze svého systému a v příštím týdnu budou v klidu a on tak nebude muset řešit tucty nejrůznějších stížností od svých kolegů.
Množství stížností ubylo, když Potter přišel s těmi speciálními pergameny na úkoly a eseje. Upřímně nechápal, proč s tím nikdo nepřišel daleko dříve, ostatně to bylo značně jednoduché. Nehledě na to, kolik jim to všem ušetřilo času a to nemluvil o speciálních složkách a boxech. Nikdy dříve neměl v pergamenech takový pořádek a když někdo z rodičů měl nějaký dotaz, velice jednoduše vytáhl složku daného studenta a mohl jim ukázat naprosto vše, co by mohli chtít vědět.
Když už byl myšlenkami u Pottera, vzpomněl si na jeho znechucený výraz nad tím, co se na famfrpálovém hřišti dělo. Normálně by mu nahlédl do mysli a zjistil, co si myslí, ale velice rychle zjistil, že všichni ze studijního kroužku mají kolem myslí velice mocnou bariéru. Nebylo těžké přijít na důvod a věděl, že proti tomu nemůže nic udělat. Pokud to pochopil správně, díky artefaktům, které Potter zapůjčil svým spolužákům, budou na začátku příštího školního roku všichni Mistři Nitrobrany, pokud se tomu tak bude moci říci. Jejich obrany budou na Mistrovské úrovni, ale plné využití toho, co jim tohle odvětví magie poskytne, bude záležet pouze na nich.
Z jeho klidného rána jej vyrušilo až zaklepání na dveře jeho kanceláře. Se zasténáním se zvedl ze svého pohodlného křesla a usadil se za pracovní stůl. Hůlkou mávnul ke dveřím, aby je odemkl. Překvapeně zamrkal, protože za dveřmi stála osoba, která poslední dobou byla velice často v popředí jeho mysli.
„Pane Pottere, s čím vám mohu tohle ráno pomoci?" položil mladíkovi otázku a ukázal mu, aby vstoupil.
„Dobré ráno, pane profesore. Omlouvám se, že vás ruším, ale doma se vyskytla jistá situace a protože jste můj ředitel koleje, jsem povinen vás seznámit s touhle skutečností," pozdravil jej Hadrian a nastínil důvod své návštěvy.
„A co je důležité na životech mudlů, že o tom potřebuji vědět?" optal se Snape podrážděně.
„Teta Petúnie se rozvedla s Vernonem. Ten se od ní odstěhoval a vzal si sebou i jejich syna. Neboť Vernon Dursley není se mnou pokrevně příbuzný, je proti Zákonu o utajení, aby si pamatoval na cokoliv, co je spojené s magií. Teta Petúnie také ztratila veškerá práva na jejich syna Dudleyho, kterého později hodlám oficiálně vydědit, kdyby se náhodou u někoho z jeho potomků objevila magie a myslel si, že si od nás pak bude moci cokoliv nárokovat," vysvětloval Hadrian.
„Velice dobře si na Petúnii pamatuji a divím se, že jste nevyužil své slávy k tomu, abyste se k ní již nikdy nemusel vracet. Odjakživa kvůli magii nesnášela mě i vaši matku," řekl Snape a přivolal si Hadrianovu složku, ve které okamžitě pozměnil kontaktní údaje na opatrovníky.
„Kdyby si jistý mág nehrál na boha a nezapečetil tetě magické jádro, jistě by se historie vyvíjela úplně jinak. Teta Petúnie je těhotná s magickým dítětem a pečeť kolem jejího jádra povolila, takže má přístup k menšímu množství magie. Během svátků by se měla celá situace změnit a teta bude kouzelnice, kterou od začátku byla," prozradil mu Hadrian. „A ať už se ke mě za ty roky chovala jakkoliv, je to stále sestra mé matky a poslední rodina, která mi zůstala," dodal ještě.
„Pokud je to pravda, bude potřebovat učitele, kteří zajistí, že po odpečetění neublíží sobě nebo svému okolí. V závislosti na velikosti její magie může být velice nebezpečná," varoval jej Snape.
„I tohle bude jistě předmětem diskuse mezi mnou, tetou a těmi, kteří jí pomohou," souhlasil Hadrian.
„Rozumím. Nevíte náhodou, kde Vernon Dursley náhodou bydlí, že?" optal se Snape.
„Netuším a jestli to nebude vědět ani moje teta, kontaktuji někoho, kdo jej vystopuje a postará se o něj, takže to již nebude vaše starost. Pokud mě omluvíte, nechám vás vašemu odpočinku a přípravě na zítřejší vyučování," otočil se Hadrian k odchodu.
Později mu Snape dal vědět, že Vernona nebyl schopen najít v krátkém časovém limitu, který měl, takže to bylo zpátky na něm, aby se o to postaral. Ještě toho dne kontaktoval Integru, jestli by se o to nepostarala. Hned jej ujistila, že se o Vernona i Dudleyho postará a nemusí si s nimi dělat starosti.
oooOOOooo
Když měl konečně zbytek neděle pro sebe – rozhodl se, že na famfrpálový zápas mezi Havraspárem a Mrzimorem nepůjde – nechtěl se ujišťovat v tom, jak viděl Zmijozelský tým a jejich strategii. Ať už by s tím hodlal udělat cokoliv, tento rok toho měl mnoho a škoda byla již napáchána. Měl jeden nebo dva nápady, jak od příštího školního roku zajistit, aby si famfrpál užili všichni úplně stejně a kolejní týmy byly tvořeny talentovanými hráči a nikoliv lidskými trolly bez mozků.
Normálně by zamířil do jednoho z dungeonů nebo do své pracovny na koleji, ale hodlal udělat několik různých pokusů a místo toho tedy zamířil do laboratoře Perenelle Peverellové. Tam si vytáhl skleněnou levitující židli, pohodlně se do ní posadil a na stůl si vytáhl hromádku pergamenů, několik různých kovů a prototyp runového okruhu, který byl spojený s dalším runovým okruhem.
„Zahájení oficiálního testování různých materiálů pro stálost a životnost runového okruhu. Zlato je zatím nejlepší prokázaná možnost, problém se jeví v ceně produktu. Také jsem si uvědomil, že použitím zlata bych pokoušel ty, kteří by na sběratelských kartách chtěli vydělat jejich zničením a následným prodejem zlata. Nejsem si jistý, jestli by taková praktika byla výdělečná, ale s rozdílnou ekonomikou a kupní silou normálního světa, by to bylo jistě možné," začal Hadrian diktovat a diktabrk zapisoval jeho slova do linkovaného sešitu, který si pro tuhle příležitost pořídil.
„Podobný problém bude i s dalšími drahými kovy, proto je z pokusů hodlám vyřadit, stejně jako železo, které je magicky téměř nevodivé. Z toho, co jsem se dozvěděl, železo jako takové velice dobře absorbuje magickou krev a tím si zvyšuje odolnost proti magii. Z historických záznamů jsem zjistil, že do železných klecí církev zavírala chycené kouzelnice i magické tvory. Zajímavý fakt je, že církev nikdy neodsoudila jediného muže přímo z čarodějnictví, vždy byl muž proklet ženou nebo posednutý samotným Satanem. Magickou krví obohacené železo nese název Krvavé železo a pozdější slitina Krvavého železa a stříbra byla schopná u magických tvorů i lidí vyvolat alergickou reakci, při delším kontaktu následovala otrava krve.
To jsem se ale dostal od hlavního tématu. Hodlám otestovat různé druhy papíru a pergamenu a seřadit je podle jejich magické vodivosti a životnosti. K tomuto testování použiji základní runový inkoust," prohlásil a začal s testováním.
Měl před sebou klasický křídový papír, dřevitý papír, recyklovaný papír a lepenkový papír, což by normálně použil jen na poskládání nějaké krabičky. Pergamenů měl také několik druhů, záleželo vždy na tom z jakého zvířete byla použita kůže. Přesněji to byly kůže z prasete, kozy, ovce a krávy. Pokud se jednalo o kůže z magických tvorů, hlavně testrálů, kelpie, překvapivě i z trollů a také draků. Pergamen z dračí kůže byl ten nejkvalitnější a nejdražší, který se na trhu nacházel.
„Z provedeného pokusu je jasně vidět, že ze čtyř druhů papíru, jsou tři naprosto nepoužitelné. Dřevitý papír překvapivě pokořil pergameny vytvořené z kůží nemagických tvorů. Po tomto papíru následuje pergamen z testrála, trolla, kelpie a nejlepším pergamenem je ten z kůže draka. Možný pokus s dřevitým papírem, který bude vytvořen z magických dřevin.
Nyní na pergamenu z dračí kůže otestuji různé druhy inkoustu. Klasický runový inkoust je schopen zůstat aktivní několik minut při maximálním průtoku magie skrze runy," diktoval další část zápisu, přičemž se zbavil všeho nepotřebného, co se na stole nacházelo.
Mimo normálního runového inkoustu, si připravil magické nářadí k drcení a rozmělnění různých kovů. Mimo mědi, stříbra a zlata, si připravil také olovo, cín a rtuť. K železu se raději ani nepřibližoval, protože takové pokusy nedopadly nejlépe.
Jakmile měl připraveno šest laviček s inkoustem, který smíchal s prachem těchto kovů, pustil se do jejich testování. Netestoval je na runovém okruhu, ale na jedné jediné runě a to runě pro světlo. Pro jistotu si nezapomněl nasadit sluneční brýle, očekával totiž silné reakce.
„Šest pokusů nedopadlo zrovna podle mých představ. Doufám, že Perenelle již nežije a pokud ano, tak se nesmí dozvědět, jak jsem poškodil její stůl.
Inkoust s rtutí je nepoužitelný, pokud tedy někdo nechce rozšiřující se runový okruh, který vyroste do takového rozměru, kolik do něj někdo napumpuje magie. Cínový inkoust měl nejslabší reakci a samotný cín se z inkoustu velice rychle vypařil. Pokud bych měl hodnotit sílu reakce, zvolil bych olovo, ale životnost je velice krátká. Navíc síla jediné runy udělala díru do skleněného stolu, stropu i podlahy ve tvaru runy světla. Díra ve stropě se velice pomalu zaceluje, což právě nyní pozoruji. Díra ve stole a podlaze se nemění. Naštěstí jsem měl sluneční brýle, netuším jestli by má dovednost Tělo Hráče vyléčila téměř úplnou slepotu.
Jak se dalo očekávat, měděný inkoust má velice stabilní ač slabší reakci a životnost je devět minut. Stříbrný inkoust je silnější než měděný, ale reakce není stabilní a světlo často měnilo svojí intenzitu. Délku, po kterou byl stříbrný inkoust aktivní, než vyhořel, jsem naměřil na třicet tři minut.
Zlatý inkoust se ukázal jako nejstabilnější a s nejdelší aktivní dobou. Strávil jsem dlouhých devadesát minut zíráním do světle žlutého světla a doufám, že brzy přestanu všechno vidět se žlutým nádechem. Nechci madame Pomfreyové vysvětlovat, jak jsem k takovému zranění přišel. Když už jsem zmínil čas, který jsem u pokusů strávil, uvědomil jsem si, jaký mám hlad. V pokusech budu pokračovat až po jídle," prohlásil Hadrian a s chutí se pustil do jídla, které si vytáhl z inventáře.
„Během jídla jsem si prošel veškeré výsledky a došlo mi, že jsem nevyzkoušel ještě jednu věc a to jsou magické krystaly. Otázkou zůstává, jestli je možné vytvořit dostatečně tenký plátek krystalu, který bude i dostatečně pevný, aby se hned nerozlomil na několik kusů. Také nevím, jestli si krystalický prach z magicky aktivních krystalů zachová své vlastnosti. Což budu zjišťovat hned, jak dodiktuji tento zápis," řekl Hadrian a vytáhnul si z inventáře jeden průhledný magický krystal.
Ten na podlaze rozdělil na několik menších kusů pomocí řezacího kouzla Diffindo. Jeden z menších kusů následně rozdrtil na jemný prach. Ačkoliv byl inkoust normálně černý, nyní se značně třpytil a podle úhlu pohledu byl i z části průhledný.
„Krystalový inkoust je velice stabilní a už půl hodiny runa světla svítí sama od sebe a po prvotní dávce magie k aktivaci runy, runa odmítá další mou další magii. Světlo je stabilní bez kolísání a při použití Magického Vidění jsem spatřil, jak se runa nabíjí sama z volné magie ve svém okolí. Konzumace volné magie je přitom minimální. Nyní vyzkouším jednoduchý magický okruh, kde na runu světla připojím aktivační runu. Na aktivační runu hodlám napojit i runu k rozptýlení magie, což stačí k bezpečné destabilizaci runového okruhu a jeho deaktivaci," diktoval Hadrian další část záznamu a vytvořil jednoduchý runový okruh.
Jeho aktivace proběhla naprosto bez problému, ale když jej hodlal deaktivovat, světlo pouze lehce probliknulo než se zase stabilizovalo. Hadrian vyzkoušel několik dalších způsobů, jak runový okruh deaktivovat. Nakonec byl nucen pergamen odhodit do bezpečné vzdálenosti a řezacím kouzlem jej rozpůlit přes všechny tři runy. To samozřejmě vyvolalo slabší magickou explozi, nijak ničivou nebo nebezpečnou pro něj samotného, ale z pergamenu nezůstal ani prach.
„Netuším na co jsem přesně narazil, ale myslím, že mám možné řešení svého problému. Runa k rozptýlení magie není dostatečně silná k destabilizace magie v krystalickém prachu. Napadají mě hned dvě možné řešení. Prvním je runový okruh, který by při aktivaci izoloval specifickou runu nebo runy a tím by došlo k přerušení runového okruhu. Druhým řešením je nahradit runu rozptýlení runovým okruhem, který by odčerpal magii z hlavního runového okruhu. Otázkou je, jak bezpečně naložit s takovým množstvím magie. Neboť se dostávám do nebezpečných vod, raději se zastavím u profesorky Babblingové, jestli nemá řešení nebo by o nějakém aspoň nevěděla," řekl Hadrian a prozatím ukončil své pokusy.
Pergamen s runou světla, která stále zářila, si vzal do ruky a teleportoval se do jedné z nepoužívaných učeben poblíž kabinetu profesorky Starodávných run.
Chvilku musel po zaklepání počkat, než mu přišla profesorka otevřít dveře. Než mohl cokoliv říci, její pohled spočinul na svítící runě v jeho ruce a hned jej vtáhnula do svého kabinetu.
„Začněte velice rychle vysvětlovat pane Pottere, protože pokud se mi nedostane dostatečného vysvětlení, postarám se o vaše okamžité vyloučení z Bradavic!" vyjela na něj.
„Kvůli svému projektu jsem testoval různé druhy inkoustů na jejich stabilitu a délku fungování. Všechny inkousty, které jsem obohatil kovy, byly buď nestabilní nebo měly krátkou dobu účinnosti. Tento inkoust obsahuje prach z magického krystalu a po počáteční aktivaci nepotřebuje další magii, tedy až na to minimum, které si bere ze svého okolí," vysvětloval Hadrian a profesorka Babblingová jej propichovala svým pohledem.
„Doufám, že jste nezkoušel obohatit inkoust o železný prach!" ujišťovala se.
„Vím, že železo a magie nejsou dvě přátelské složky, tedy pokud to není magická krev a tím směrem se nehodlám ubírat," ujišťoval ji hned Hadrian.
„Máte štěstí, pane Pottere. Vyzkoušíte totiž jediný pokus s Krvavým železem a do konce svého života budete hnít v té nejtemnější cele Azkabanu. Když se o pokusy s Krvavým železem někdo pokoušel naposledy, pět čínských Mágů přišlo o život a další dva ztratili schopnost magii vůbec používat, oba dva zemřeli do několika měsíců. V kouzelnické společnosti je Krvavé železo tabu. Nyní se ale vraťme k aktivované runě světla. Jak dlouho je již aktivní?" vysvětlovala mu profesorka a Hadrian se mírně otřásl pod pohledem, který mu opět věnovala.
„Jednu hodinu a třináct minut. Zlatý inkoust dokázal vydržet jen hodinu a půl," odpověděl jí Hadrian popravdě. Raději se nezmiňoval o tom, kolik kovů vyzkoušel a jaké byly jejich reakce. Pokud se jej na to optá, přizná jen měď, stříbro, zlato a možná cín.
„Raději se nebudu ptát odkud jste získal magický krystal, protože jejich éra skončila v Merlinově době a od té doby se objevilo je velice málo magických krystalů. Jejich cena se pohybuje od stovek po desetitisíce galeonů. Z té doby se nám dochovalo jen velice málo písemností a je známo jen několik faktů. Pokud čekáte na to, jestli se tahle runa někdy sama od sebe deaktivuje, tak se toho nedočkáte. Prvně musíte celou runu izolovat od veškeré magie a pak počkat dvanáct hodin, než z ní vyprchá veškerá magie. Samozřejmě dvanáct hodin je čas, který byl naměřen u runy na krystalu o velikosti nehtu na palci dospělého muže. Kolik to přesně dělá a jak velké palce měli dospělí muži v Merlinově době se mě neptejte, protože to nevím," vysvětlovala mu.
„To mě napadlo po tom, co runa pro rozptýlení magie nefungovala. Také jsem uvažoval o magickém okruhu, který by z této runy nebo magického okruhu odsál veškerou magii, ale netuším, jak bezpečně s tímto množstvím magie naložit," přikývnul Hadrian a profesorka Babblingová si hlasitě povzdechla.
„Kdybych před několika lety nevyváděla podobné kousky jako nyní vy, pane Pottere, dala bych vám školní trest až do konce vašeho života. Starodávné runy se vyučují hlavně v teoretické podobě a praxe se vyučuje až v pátém ročníku pro silné a nadané ročníky, jinak je to učivo šestých a sedmých ročníků a to ještě velice jednoduchá a bezpečná praxe," prohlásila, nalila si skleničku vody a posadila se ke svému stolu, přičemž mu ukázala, aby se také posadil.
„Technika, kterou jste navrhl, často používají Odeklínači při odstraňování magických pastí. Oni samozřejmě využívají magické drahokamy, do kterých tuhle magii ukládají a následně ji používají k posílení různých ochranných kouzel a bariér, když se vydávají do hrobek dávných vladařů a jiných čarodějů a mágů. Vy nicméně hledáte řešení, jak se téhle magie zbavit v rámci těch vašich karet, které plánujete vytvořit. Kdybych věděla, že při svých pokusech nevyhodíte půlku školy do vzduchu, nechala bych vás tohle řešení odhalit samotného, ale nechci být zodpovědná za váš život, ani životy obyvatel hradu a okolních pozemků," lamentovala rezignovaně.
„Odpovědí, kterou hledáte, je hliník. Nikdo netuší proč, ale když budete soustředit jakékoliv množství magie do hliníku, tahle magie se prostě vytratí. Někteří více excentričtí kouzelníci tvrdí, že hliník je pro magii jakýmsi portálem do magické dimenze, ale nikdy se to nepotvrdilo a všechny tyhle teorie byly zavrhnuty jako snůška nesmyslů," vysvětlila mu.
„Není tedy hliník dokonalou obranou proti jakémukoliv kouzlu?" optal se Hadrian.
„Nepleťte si prosím surovou magii s kouzly. Jakmile se rozhodnete použít surovou magii k nějakému kouzlu, není ovlivněna jen vašimi emocemi a vůlí, ale také magií magického tvora, jehož část máte v hůlce. Ne nadarmo vám Ollivander řekne, že některé hůlky jsou lepší pro jisté druhy magie než jiné. Runová magie je velice komplexní a každá runa vznikla jako každý jiný běžný znak. Každá runa si v minulosti prošla nesčetným počtem rituálů a sama si nedokážu představit kolikrát takovou runou byla soustředěna surová magie, než se v magii otiskla a získala svoji úlohu. Tohle je také důvod, proč jsou starší runové jazyky daleko mocnější než ty novější. Například Sumerské nebo Norské runy jsou dvakrát až třikrát mocnější a stabilnější než Hebrejské runy," vysvětlovala mu teorii a Hadrian se z toho docela hodně dozvěděl, hlavně jej to fascinovalo a nemohl se dočkat, až se ponoří daleko hlouběji do runové magie.
„Jestli se mohu optat. Jistě existuje nějaké omezení v tom, kolik magie lze pomocí hliníku nechat zmizet?" optal se.
Hadrian nevěřil, že by magie jen tak mizela, hlavně když v magické dimenzi byl. Otázkou zůstávalo, jaké mělo následky to, když surovou magii někdo poslal rovnou zpátky do magické dimenze. On to vidět nemohl, elfové mu do téhle dimenze zamezili přístup a žádat je o pomoc se mu nechtělo.
„Použití hliníku v runových okruzích je všeobecně bráno jako zbytečné plýtvání magií, takže kromě tohoto zjištění, je tato jeho vlastnost neprozkoumaná. Věřím, že tohle jsou daleko bezpečnější pokusy. Nechci ani věřit, že to chci navrhnout, ale když už hodláte plýtvat zlatem, klidně vyzkoušejte různé složení poměru toho vašeho krystalového inkoustu, jistě naleznete rozdíly. Také mě budete průběžně informovat a pokud se váš experiment ukáže být zcela funkční, nebudu mít problém vás přizvat do hodin Starodávných run i o rok dříve," oznámila mu profesorka Babblingová a raději mu ukázala na dveře, protože se obávala odpovědí na otázky, které mu chtěla položit, ale nepoložila.
Po tom, co získal odpovědi a zároveň si prošel nepohodlnou situací, se rychle vrátil do tajné laboratoře. Po návratu si také prošel inventář, protože věděl, že si tam kdysi vkládal roli alobalu. Chtěl si prvně ověřit to, co mu profesorka Babblingová prozradila, než by se pustil do různých testů.
Netrvalo to dlouho a našel to, co hledal. Normální alobal měl tloušťku patnácti mikronů, aspoň se to psalo na etiketě produktu. Hned z něj odtrhl kousek o velikosti palce a dal se do vytváření runového okruhu, který by odčerpal magii z připojené runy a soustředil ji do alobalu, na který umístil cílovou runu.
Bez toho, aby runu světla izoloval od okolní magie, se jí pokusil deaktivovat tímto novým způsobem a dokonce se mu to i povedlo, ačkoliv to trvalo celých pět vteřin, než dokázal odčerpat veškerou magii a to včetně té, kterou si runa světla brala ze svého okolí.
„První pokus se zdařil a alobal skutečně funguje tak, jak profesorka Babblingová řekla. Pečlivě jsem pozoroval chování magie, která byla soustředěna na alobal a mohl jsem jasně vidět, jak se během rozplývání rozděluje do dvou magických proudů. Teorie o tom, že alobal funguje jako portál do magické dimenze je více než možná, pro její úplné potvrzení bych se musel vrátit do magické dimenze a tento jev pozorovat i z druhé strany.
Během následujících hodin se pokusím najít perfektní kombinaci inkoustu a krystalového prachu, aby reakce měla přesně tu sílu, kterou potřebuji. Prvně ale musím navrhnout nové rozdělení runových okruhů pro své karty, aby tam mohl zakomponovat jak izolační okruh, tak i odčerpávací okruh. Použití alobalu jako střed odčerpávacího okruhu se zatím jeví jako to nejlepší řešení, ačkoliv chápu, proč se to ostatním bude zdát jako zbytečné plýtvání magií. Prozkoumat možnost přenášení odčerpávané magie na dálku do možného úložiště pro další použití," nadiktoval nový záznam do deníku a pustil se do práce.
oooOOOooo
Ve tři hodiny odpoledne se musel vrátit na kolej, kde všem zkontroloval úkoly a známky z končícího týdne. Byl se svými spolužáky náležitě spokojen, protože nikdo z nich nedostal více jak o jeden stupeň horší známku a z toho co věděl, vytlačili téměř všechny Havraspárské studenty z první desítky nejlépe hodnocených studentů v prvním ročníku.
I toho dne rozdal několik poukazů, což se pomalu stávalo pravidelností a nikomu to již nepřišlo divné. Hadrian věděl, že této odměny si všichni vážili daleko více, než kolejních bodů, protože tohle jim už nikdo nemohl vzít a bylo čistě na nich, jak se získanou odměnou naloží.
„Hadriane, za půl hodinky začíná zápas Havraspáru proti Mrzimoru, jdeš se na něj podívat s námi?" optal se jej Blaise, který byl již teple oblečen.
„Mám ještě nějakou práci, takže mi o tom pak budeš muset říci, promiň," omluvil se Hadrian.
„Díky Merlinovi, že já tolik povinností nemám," prohlásil Blaise a všichni, kteří jej slyšeli, se tomu zasmáli.
„Pak doufej, že se tvé sestře nikdy nic nestane," ozvala se Dafné, která se také nikam nechystala.
oooOOOooo
Uběhl celý týden, během kterého se Hadrian věnoval hlavně pokusům s Krystalovým inkoustem. Nakonec po asi stovce pokusů přišel s nápadem, že by mohl tento recept obohatit a tak vznikl inkoust obsahující prach z magických krystalů i zlata. Tři desítky dalších pokusů a přišel s dokonalou kombinací – devět jednotek inkoustu, dvě jednotky krystalického prachu a šest jednotek zlatého prachu. Když přišel s touhle kombinací, automaticky se zaregistrovala jako recept v jeho menu, takže dokud měl v inventáři dostatek surového materiálu, mohl vytvářet jednu lahvičku tohoto inkoustu za druhou.
Také přišel na to, že aby navržené runové okruhy fungovaly přesně podle jeho představ, musel použít kulatý aluminiový plátek o průměru 3,14 centimetru.
Tohle mu zabralo veškerý volný čas až do středečního odpoledne, kdy tuhle část práce konečně dokončil. Přišel i se způsobem, jak od sebe odlišit různé karty. Celá skupina runových obvodů byla univerzální a proto musel k cílové runě přidat i identifikační okruh, v tom se nacházel unikátní kód, který se bude nacházet i na velkém originálu karty. Na originální kartě se budou nacházet všechny informace a pomocí run se všechny tyhle informace při aktivaci zkopírují na malou sběratelskou kartičku. Když poté dojde k jakékoliv změně na originální kartě, při další aktivaci sběratelské kartičky, se informace aktualizují, což u Čokoládových žabek neexistovalo a proto takový Brumbál měl tři různé Čokoládové žabky s různým obsahem.
Identifikační číslo bylo tvořeno číslem, které hodlal přidat ke každé edici, pořadovým číslem karty a sedmi náhodnými písmeny. Jeho podoba vypadala následovně: 001-1000-EJTFALB. Pomocí náhodných písmen hodlal zabránit tomu, aby někdo po rozluštění jeho runových okruhů získával informace i z jiných karet, pokud by pozměnil identifikační číslo. Ještě se rozhodoval, jestli sedm náhodných písmen nepozměnit na sedm náhodných znaků, což by zahrnovalo velká písmena, malá písmena, číslice a jiné znaky jako bylo plus, mínus, procenta a tak dále.
Další dva dny se věnoval jednoduchému přístroji, který by veškeré runy dokázal na připravený podklad otisknout. Vrchní část tisku, kde se nacházely výstupky v podobě run, musela obsahovat i výměnnou část s identifikačním číslem. Bylo nesmyslem, aby k vytisknutí nové karty měnil naprosto všechno, když stačilo pozměnit identifikační číslo a ona tak mohl vytisknout runy pro jinou kartu.
V budoucnu počítal s automatizací procesu, kde jeden velký tisk vytiskne několik karet bez identifikačního čísla a poté se tyhle prázdné karty dotisknou podle potřeby. Ale to se předbíhal, protože prvně musel prokázat, že je celý koncept možné uskutečnit.
Díky tomu, že Studijní kroužek se scházel každý den, měl připravené podklady hned pro pět různých bylin. Tyhle podklady zpracoval do finální podoby, než od každé kartičky vytvořil patnáct kopií. Jednu pro každého člena kroužku, přičemž své kopie hodlal představit profesorce Babblingové.
S tou se sešel v sobotní podvečer. Nutno říci, že jeho výtvorem byla fascinována a obdivovala i jeho tisk. Sice kroutila hlavou nad složením inkoustu, ale věděla, že funkčnost runy se vytratí až tehdy, co se rozpadne materiál, ze kterých byly kartičky tvořeny. Hadrian na ně zatím používal drahý pergamen, ale i ten hodlal nahradit něčím daleko trvanlivějším.
Jedna z jeho kartiček se stala součástí mnoha pokusů, které provedla profesorka Babblingová, aby se ujistila, že jsou kartičky zcela bezpečné a nehrozí jakékoliv selhání. Po hodině testování spokojeně přikývnula a oznámila mu, že ve druhém ročníku s ním počítá pro své hodiny Starodávných run.
Když konečně opustil její kancelář, zamířil na večeři a poté se vydal ke Gringottům. Všichni pro něj měli výsledky testů těl Klixenů i Harvesterů a on byl upřímně zvědav. Znamenalo by to totiž, že hned, jak dokončí úkol s tímto výzkumem, zpřístupní všem nový dungeon.
Hadrian následoval jednoho z goblinů, který čekal již u hlavních vrat, aby jej doprovodil do útrob banky. Goblin by jej normálně nepoznal, ale Hadrian měl na svém brnění identifikační odznak Nadace Pegasus, což stačilo.
„Hadriane, vítej, doufám, že jsme tě od ničeho nevyrušili?" přivítal jej Gandalf a mírně si do něj rýpnul kvůli jejich minulé schůzce, kterou svolal s daleko menším časovým upozorněním.
„O mě si starosti dělat nemusíte. Co pro mě máte?" optal se všech přítomných a všimnul si i dvou nových osob.
„Hadriane, ráda bych ti prvně představila Lucase Nigela a Marii Tollanovou. Aktuálně mi pomáhají v obchodě a připravují jednodušší lektvary. Pokud nenastane nějaký problém, oba je přijmu do svého učení," oznámila mu hned Erika.
„Velice mě těší. Přeji vám oběma hodně štěstí a snad i dlouhou budoucnost úspěšné spolupráce," popřál jim Hadrian.
„Hadriane, ještě jste se nepotkali, takže bych ti rád představil Liaru Morganovou. Ta je vedoucí výzkumu v Nakladatelství Istari," ozval se Gandalf a představil mu mudlorozenou dívku.
„Velice mě těší, Dědici Pottere," poklonila se mu mírně Liara, což Hadriana trochu zaskočilo.
„Potěšení je na mé straně, slečno Morganová. Doufám, že jsme tu všichni přátele a ti mi tykají," odpověděl.
„V tom případě to platí i pro mě, Hadriane," zareagovala pohotově.
„Liara, jak neobvyklé a přesto nádherné jméno," složil jí menší poklonu.
„Haha, rodiče se nemohli rozhodnout, jaké jméno mi dají. Otec chtěl, abych se jmenovala Lara a matka mě zase chtěla pojmenovat Lira. Nakonec obě jména spojili," odpověděla a vysvětlila vznik svého jména.
„Historie unikátních jmen stranou, byl to její nápad, který našemu nakladatelství ušetří značné náklady. Krunýř z Klixenů je velice účinný v runové magii. Normálně bychom potřebovali obsidiánové destičky, ale ty krunýře mají ještě lepší vlastnosti než obsidián. Z kůže Harvesterů je také možné vytvořit vodě odolný pergamen. Pokud nám dodáš dostatek Harvesterů, můžeme začít vyrábět vlastní pergamen a když využijeme krunýř na obal knih, jejich kvalita značně vzroste," neudržel se Gandalf a vyklopil hned vše, co objevili.
Hadrian byl nadmíru potěšen. Pokud mluvil pravdu, tak právě vyřešil způsob, jak dokončit celý koncept sběratelských karet.
„Když už Gandalf začal s hlášením, mám tady seznam pěti lektvarů, které bylo možné zlepšit nebo úplně předělat a získat tak lepší účinky bez vedlejších následků. Čtyři lektvary jsou z mého výzkumu a jeden přišel od goblinů. Jejich lektvar je určený hlavně pro gobliny, ale věřím, že s úpravou receptu by byl použitelný i na lidi a možná i další magické rasy," oznámila mu Erika a podala mu složku s pěti pergameny.
Na každém z nich bylo jméno lektvaru, původní účinky, použitá část ze dvou monster a poté informace o účincích vylepšeného nebo přepracovaného lektvaru.
„Výborná práce. Hned, jak se vrátím do Bradavic, zpřístupním část dimenze i pro ostatní, takže během zítřejšího dne vás všechny budeme moci začít zásobovat vším, co budete potřebovat," odpověděl Hadrian a byl velice potěšen.
„Budeme se muset domluvit na rozdělení. Krunýř z Klixenů i kůži z Harvesterů jsme schopny využít při tvorbě oblečení a ochranných doplňků," vstoupila do diskuse i Andrea.
„Jsem si jistý, že když využijete obvyklého způsobu, pokusíme se splnit všechny požadavky," ujišťoval ji Hadrian.
„Madame Integra se již postarala o záležitosti mezi naší restaurací a Národem Goblinů. Většina masa z Harvesterů připadne jim, přičemž část bude naše k přípravě specialit. Maso a klepeta z Klixenů připadnou čistě nám, hodlám jimi nahradit ingredience z krabů a humrů," oznámil mu John.
„Tady je seznam všeho, co bude chtít Národ Goblinů," řekl stručně GrimClaw a podal mu kus pergamenu.
Nakonec mu pergamen podala i Integra. Na něm byly jen dvě položky, které hodlal Alucard využívat ve svém řemeslu.
Úkolové upozornění! (Dokončeno)
Tajemství Klixenů a Harvesterů!
Splnil jsi hlavní část úkolu a úspěšně doručil těla Klixenů a Harvesterů k výzkumu, ten také přinesl bohaté výsledky.
Odměna za dokončení hlavního úkolu: 10 000 exp + 25% = 12 500 exp
Vedlejší cíle:
Klixen:
1. Erika Weirové: Ohnivé Jádro – použití ve vylepšeném lektvaru odolnosti vůči ohni
2. Erika Weirová: Krev – použití ve vylepšeném lektvaru proti omrzlinám
3. John Kent: Klepeta – použití v polévce i jako náhrada za krabí klepeta
4. John Kent: Maso – chutnější než maso z humra
5. Andrea Kingová: Krunýř – použití u ochranných doplňků
6. Liara Morganová: Krunýř – využití v runové magii
7. Goblini: Jazyk – jídlo (chutná delikatesa)
8. Goblini: Oči – lektvar pro zlepšení vidění
9. Alucard: Srdeční blány – stabilizační komponent pro rozdílné jádra hůlky
Harvester:
1. Andrea Kingová: Kůže – použití na nepromokavé oblečení
2. Emily Foxová: Kůže – pouzdra na hůlky
3. Goblini: Maso – jedlé po speciální úpravě
4. Goblini: Ostny – využití u zbraní
5. Erika Weirová: Mozek – lektvar k léčbě následků násilného Nitrozpytu
6. Erika Weirová: Sliny – lektvar na léčbu neplodnosti
7. Gandalf McFedrox: Kůže – vodě odolný pergamen
8. Alucard: Tesáky – využití pro tělo hůlky
Odměna za dokončení vedlejších cílů: 17 * 2 000 exp + 25% = 42 500 exp
Celkem jsi obdržel: 55 000exp
Tahle tabulka s dokončením úkolu se mu zobrazila hned, jak obdržel seznamy od všech přítomných skupin.
„Všem děkuji za dobrou práci. Vidím, že jste nevyužili všechny těla, která jsem vám dodal, takže si je mezi sebou můžete rozdělit. Berte to jako odměnu a první várku unikátního materiálu," oznámil všem své rozhodnutí a každý byl spokojen.
Zůstal tam ještě nějakou půl hodinku, aby se s nimi mohl pobavit z očí do očí. Integra měla naštěstí vedení v krvi, takže se Nadaci začínalo pomalu dařit. Slibovala mu, že s novými nebo lepšími lektvary, budou moci získat smlouvy s různými organizacemi, hlavně se Sv. Mungem a dalšími nemocnicemi v kouzelnickém světě.
Hned, jak se vrátil do svého pokoje, zveřejnil v Obchodě knihu pro vstup do nového dungeonu. Gandalf navíc nelenil a zadal tam hned několik úkolů, takže hráči měli co dělat.
oooOOOooo
Spal jsi ve své posteli. HP a MP jsou plně obnoveny.
Upozornění: Status – Posmrtný Efekt – vyprchal!
První zpráva nedělního rána byla stejná, jako vždy. Ale ta druhá zpráva jej potěšila mnohonásobně více, protože to znamenalo, že už zase může získávat expy ze zabitých monster.
Hned ráno po krátké rozcvičce a rychlé snídani, se vydal do Světa Živlů. Byl to aktuálně jediný dungeon, kde mohl získat větší množství expů bez velkých postihů. Do dalšího levelu mu chybělo něco málo přes sto devadesát tisíc expů. Všechny normální monstra, která měla level 25, mu dávala 1 000 expů. Normálně by z nich získal 1 250 expů, ale jeho level byl o pět levelů vyšší než level těchto monster, tak získával jen osmdesát procent expů.
Elitní monstra měla nicméně level 30, takže se mohl těšit nejen stoprocentních expů, ale protože to byla elitní monstra, získával z nich i dvojnásobné expy, které by normálně získal při zabití normálního monstra stejného levelu. Což znamenalo, že každé elitní monstrum pro něj znamenalo 3 000 expů, to se rovnalo třem normálním monstrům s dvacátým pátým levelem.
Říše Sněhu a Ledu pro něj již nebyla tak strašidelným místem, pokud se tedy držel mimo oblasti, kde se nacházeli Bossové. Navíc měl po svém boku Glacian, Ice Harpy a Ice Warriora.
Právě díky nim dokázal k sobě nalákat větší množství monster a ničil je po skupinkách, místo toho, aby je lovil po jednom. Pokud celá skupinka nepřesahovala deset normální monster a jeho elitní monstrum, o svůj život se příliš nebál. Horší to bylo, když nalákal více jak jedno elitní monstrum, přičemž tři elitní monstra byly limitem pro něj i jeho pomocníky.
I přes fakt, že normální monstra mu dávala jen tisíc expů, velice rychle se blížil k získání dalšího levelu. Trvalo mu to necelých pět minut, než se vždy zbavil různého počtu normálních nebo elitních monster, ale během těchto několika minut v průměru získával deset tisíc expů.
Byly to dvě hodiny po tom, co vstoupil do Říše Sněhu a Ledu, co konečně získal dostatečné množství expů a posunul se z levelu 30 na level 31. Mimo pět Status Bodů, které hned rozdělil mezi INT a WIS v poměru 4 a 1, získal tři náhodné Status Body a k tomu dva Body k VIT, Bod k INT a WIS za jeho status Studenta Prvního ročníku.
Jméno: Hadrian James Raiden Hyperion Black-Potter
Věk: 11
Třída: The Gamer
Titul: Čaroděj - Koncil Sedmi
Status krve: Čistokrevný
Level: 31 - Exp: 00.54% (2 575/475 000 exp)
HP: 5 850
MP: 8 575 (+5 400 drahokamy)
STR: 102 (+10 ze setu)
VIT: 110 (+10 ze setu)
DEX: 101 (+15 ze setu)
INT: 160
WIS: 124
LUK: 80
Dvě hodiny potřeboval k tomu, aby získal další level. S takovou rychlostí by mu to trvalo další čtyři až pět hodin, aby dosáhl dalšího levelu, ale protože normální monstra měla menší level o více jak pět levelů, získával z nich už jen padesát procent expů. Takže se z jedné tisícovky expů dostal na 625 expů. Elitní monstra byla naštěstí jen o level pod ním, takže za to žádný postih stále neměl.
I tak se ale jeho rychlost získávání expů zpomalila a trvalo mu to celých sedm hodin, než konečně dosáhl dalšího levelu. Bylo to také akorát včas na to, aby se vrátil na kolej a opět zkontroloval vypracované úkoly svých spolužáků.
Během toho, co kontroloval úkoly a rozdával odměny, do sebe naládoval nejméně dva obědy, jak byl hladový. Každý se na něj překvapeně díval, ale on je nevnímal. Plánoval se na zbytek dne ještě vrátit do Světa Živlů a získat aspoň třetinu levelu. Ostatně z levelu 32 na level 33 potřeboval přes půl milionu expů.
Nejenže z normálních monster získával pouhou polovinu expů, i z elitních monster nyní získával pouze devadesát procent, což znamenalo ztrátu tři sta expů na každém z nich. Pokud mu původně stačilo zabít deset elitních monster k získání 30 000 expů, nyní jich k tomu potřeboval jedenáct a přesto mu do této hodnoty chybělo dalších 300 expů.
Když už se chtěl vydat zpátky do Světa Živlů, zavolal si jej Sebastian, který svolal schůzi Koncilu Sedmi.
„Děkuji za to, že jste si na mě udělali čas a omlouvám se, pokud jsem někomu překazil plány," poděkoval jim Daley.
„Děje se něco?" optal se Richard, který by byl radši u sebe na pokoji a četl si jednu ze svých knih.
„První věc, kvůli které tady jsme, jsou blížící se svátky. Jako každý rok po nás profesor Snape požaduje, aby každý student napsal domů rodičům a zjistil, jestli se vracejí domů nebo zůstávají zde v Bradavicích. Profesor Snape bude chtít znáš jejich rozhodnutí nejpozději do čtrnácti dní," oznámil jim Daley a Hadrian si to poznamenal.
„V tom nebude žádný problém," řekl Lucian a ostatní souhlasně přikyvovali.
„Věc druhá. Tohle se týká všech Zmijozelských studentů. Profesor Snape očekává, že všichni Zmijozelští studenti budou od ledna vybaveni složkami, které škole představil Potter. Tuhle informaci zaslal všem rodičům s pravidelným hlášením o tom, jaké mají studenti známky a na jaké pozici akademického žebříčku se ve svém ročníku aktuálně nacházejí," oznámil jim.
„Většina naší koleje tyhle složky již má, takže to bude pouze otázka několika jedinců, kteří se k tomu zatím nedostali nebo tím opovrhují. Snape má možná nějaký vliv, ale pokud škola tyhle pomůcky neustanoví za povinné, není pravděpodobné, aby se někteří potomci čistokrevné elity podrobili tomuto rozhodnutí," namítala Amanda.
„Bylo mi řečeno, že stejná žádost bude vznesena na rodiče všech Bradavicích studentů a neboť se tohle zlepšení viditelně oplatilo, přes devadesát procent profesorů souhlasí s povinností vlastnit tyhle složky. Pouze ředitel školy nesouhlasil, ale ostatní jej snadno přehlasovali. Díky tomu, že byl Brumbál jediným protestujícím, není třeba tuhle změnu dát ke schválení i Školní radě. Pokud si ty složky studenti nekoupí letos, příští rok to již budou mít na povinném seznamu pomůcek," vysvětloval Sebastian.
„Hadriane, co kdyby ses s námi příště podělil o nějaký nápad? Vypadá to totiž, že tvé nápady a projekty mají tendenci vyvrcholit v úspěch. To se nemusíme ani bavit o tom, kolik ti z toho i přes počáteční náklady kápne zlata," popíchl Lucian Hadriana, čemuž se všichni letmo zasmáli.
„Dost vtipkování. Profesor Snape mi dal tyhle seznamy, každý z vás obdrží jednu kopii všech seznamů. Jeho instrukce zněla velice jednoduše. Od šestnáctého prosince proběhnou opakovací testy v každém předmětu, což se odrazí na pololetním hodnocení. Když se podíváte na seznam všech studentů prvního ročníku, sedm studentů patří do naší koleje. Všech deset studentů prvního ročníku se poté nachází v první dvacítce. Podobné nebo ještě lepší výsledky očekává od celé naší koleje s tím, že na konci roku očekává všechny Zmijozelské studenty v první patnáctce a to v každém ročníku," oznámil jim Sebastian poslední věc, kterou pro ně měl.
„Tak to hodně štěstí," ušklíbl se Adrian a celé to řekl s ironií v hlase.
„Pucey, sice jsi jedním z nás, ale tvé studijní výsledky tomu absolutně neodpovídají. Minulý měsíc jsi obdržel hned dva školní tresty za pozdní odevzdání esejí a jeden školní trest za šikanu Mrzimorského prvňáka. Pokračuj tak dál podobným způsobem a velice rychle se ocitneš v normálních pokojích se svými spolužáky a tvé místo zaujme někdo odpovědnější," varoval jej Sebastian.
„Nebudu mít problém někoho zastoupit jako šampionka," řekla Gemma a věnovala Adrianovi velice pronikavý pohled.
„Rozumím," odpověděl zřetelně a z tváře i očí mu zmizel veškerý humor.
„Ačkoliv nehodlám použít stejný způsob, jakým se Pucey vyjádřil, i já musím souhlasit s tím, že někteří jedinci jsou nepolepšitelní. Pokud tedy každý z nás nehodlá sáhnout do vlastních zásob zlata a všechny nepodplatit, abychom je nějak motivovali," přidala se i Amanda.
„Jestli se dívám dobře, všichni členové famfrpálového týmu se nacházejí mimo cíl, který profesor Snape stanovil. Pro tyhle studenty je řešení velice jednoduché. Kdo nebude splňovat požadované studijní výsledky, automaticky ztratí místo v týmu. Jistě od hráčů nemůžeme očekávat, že si zapamatují pravidla hry, když si nejsou schopní zapamatovat ani polovinu toho, co po nich chtějí profesoři do svých hodin," navrhoval Hadrian a Adrian jej okamžitě vraždil pohledem.
„Pochybuji, že by na tohle někdo přistoupil," kroutil hlavou Richard.
„A proč ne? Nemá snad famfrpálový tým reprezentovat naší kolej? Chceme, aby si celá škola myslela, že těchto sedm studentů je obrazem i nás všech ostatních?" namítal Hadrian a donutil tak zbytek Koncilu Sedmi se zamyslet nad tím, co řekl.
„Navrhnu to profesoru Snapeovi, famfrpálový tým je hlavně jeho zodpovědnost, my v tom máme až druhotné slovo," přikývnul Sebastian a sepsal si to na kus pergamenu.
„A co se zbytkem těch, kterým nebudeme schopni pohrozit ztrátou pozice v týmu?" zajímal se Lucian.
„To už je na každém z vás, jakým způsobem je budete schopni motivovat. Pokud ale oni sami nebudou mít snahu se zlepšit, tak se prostě nezlepší a to již není náš problém. Rodiče nebo opatrovníci studentů platí nemalé částky zlata za to, aby jejich potomci mohli v Bradavicích studovat. Jsem si jistý, že nikdo z nich nebude nadšený, když jejich investice do vzdělání nepřinese požadovaný výsledek. Jako rodič bych to asi řešil tak, že bych svému dítěti odebral kapesné nebo dočasně zablokoval přístup ke svěřeneckým trezorům. Ať si tihle flákači uvědomí, o kolik zlata jejich rodiče kvůli nim přišli," řekl Hadrian narovinu a ačkoliv jeho samotného situace se zlatem nijak netížila, věděl, že ostatní na tom nejsou stejně jako on.
„Když to podáme správným způsobem, rodiče těchto studentů nám jistě ještě rádi poděkují a udělají tuhle práci za nás. My pak budeme jen sledovat, jak se naše kolej posune na první příčku. Velice ráda budu tyhle výsledky nadhazovat pokaždé, když potkám arogantní studenty Havraspáru, kteří si myslí, že jsou na škole ti nejlepší a veškeré vědomosti patří pouze jim a nikomu jinému," souhlasila Amanda.
„Výborně. Z mé strany je tohle všechno a budu se chystat za profesorem Snapeem. Má pro mě někdo něco nebo se můžeme rozejít?" optal se Sebastian všech přítomných.
„Já mám otázku. V knížečce s pravidly Koncilu Sedmi se psalo, že jako kolej máme k dispozici jistou částku zlata a tyhle galeony můžeme využít k dobru naší koleje. Kolik galeonů to přesně je a co spadá pod pojem dobro koleje?" zajímal se Richard.
„V kolejní pokladně je něco málo přes pět set galeonů, většina z této částky jde vždy na rozlučkový večírek pro studenty sedmých ročníků," odpověděla mu Gemma, která se zrovna o kolejní fond starala.
„Dobrem koleje se myslí to, že tyhle peníze můžeme využít pro jakékoliv zlepšení, jak kolejního vybavení, tak i naší reputace a tak dále. Minulý rok jsme museli vyplatit padesát galeonů na léčbu dvou studentů, kteří byli šikanováni několika našimi studenty a bývalým zástupcem loňského sedmého ročníku," dodala Amanda.
„Takže když část tohoto fondu využijeme k nákupu poukázek, které Hadrian používá jako odměny pro svůj ročník, bude to spadat do této klasifikace. Když každý ročník obdrží třicet galeonů na nákup šesti poukázek pro tři nejlepší studenty v ročníku, mohlo by to být pro všechny dostatečnou motivací. Celkem to bude dělat dvě stě deset galeonů, takže dvě stě devadesát jich zůstane na rozlučkovou párty, pokud se téhle odměny sedmý ročník nevzdá a nezvýší tak svůj rozpočet na párty," navrhoval Richard.
„Tohle je jedno z možných řešení, za které se rád postavím," souhlasil hned Lucian.
„Proč by taky ne, když jsi ze Zmijozelu první ve svém ročníku, že?" rýpl si do něj Sebastian, ale také s tímto návrhem souhlasil.
„Přednesu to profesoru Snapeovi. Další návrhy nebo otázky?" optal se ještě jednou, ale nikdo jiný nic neměl, proto je Sebastian rozpustil a vydal se za jejich ředitelem koleje.
„Hadriane, vidím, že jsi dnešního ráno vůbec nelenil," řekla Amanda hned, jak se většina členů Koncilu rozešla.
„Celý měsíc jsem mohl jen přihlížet, jak se mi přibližujete. Musel jsem to nějak napravit," odpověděl Hadrian pobaveně.
„Již od začátku jsi měl jistý náskok nebo výhody nad námi ostatními, ale být tebou, tak si nejsem tak jistá. Jistě sis musel všimnout toho, že nejsi jediný, kdo se zlepšil," ušklíbla se na něj Amanda a mávnutím ruky ukázala na sebe i Gemmu.
Hadrian si všimnul toho, že Amanda měla level 26 a Gemma, která ještě nedávno byla level 15, byla nyní level 18. Jejich rychlost by se dala přirovnat k té jeho, ačkoliv to ve skutečnosti bylo jen kolem poloviny expů, které za dnešek zatím získal on.
„Jen vy dvě nebo to byla spolupráce s dalšími členy klubu?" optal se Hadrian a protože nebyli v soukromí, položil otázku tak, aby si kdokoliv nezasvěcený myslel, že se baví o Studijním klubu.
„S pomocí i bez ní. Zrovna se chystáme na další setkání, přidáš se nebo už něco máš?" zajímala se Amanda.
„Rád bych dokončil svojí práci. Dneska jsem získal další částečky sbírky a ačkoliv z celkových třinácti částí mám přístup pouze k devíti, získal jsem jich osm a snad dneska získám i devátou část," odmítl její nabídku.
„Ať se na tebe tedy usměje štěstí. Ostatně se ještě před večerkou uvidíme, tak mi o tom budeš moci všechno říci," rozloučila se a kývla na Gemmu. Obě vešly k ní do apartmánu a Hadrian věděl, že hned, jak se zavřely dveře, ani jedna se tam již nenacházela. On sám je napodobil, aby se mohl vrátit do Světa Živlů.
Ačkoliv mu Amanda řekla, že se večer sejdou, pouze mu poslala zprávu, že je unavená, takže se u něj neukázala. Hadrian byl za to rád, protože on sám byl značně unaven a strávil půl hodiny meditací pod teplou vodou ve své sprše.
Usmálo se na něj štěstí, protože se mu podařilo získat i poslední Esenci Živlu Ledu, takže si jako Avatara mohl povolat jakékoliv z normálních a elitních monster. Navíc jeho skill Avatar Ledu dosáhl levelu 16, což mu dovolovalo vyvolat hned tři Avatary. S pomocí třech Avatarů a Glacian se jeho rychlost ještě zvýšila. Počítal s tím, že během následujících dvou až tří dní se mu podaří dosáhnout dalšího levelu.
Dalších pár dní, než si zvýší i level skillu, aby posílili i jeho Avataři a zkusí najít a otestovat své schopnosti vůči prvnímu monstru na úrovni Bosse. Ačkoliv Bossové ve Světě Živlů měli level 40, on s Glacian a třemi Avatary vydal za celou skupinu. Nedával si příliš velkou šanci na úspěch, ale jeho hlavním záměrem bylo zjistit sílu Bossů a začít pracovat na strategii k jejich porážce.
oooOOOooo
Neboť úterního večera měli Astronomii, neměl příliš času na to, aby jej strávil ve Světě Živlů, musel počkat až do středečního odpoledne, aby se pokusil zdolat hranici dalšího levelu.
Hadrian potěšeně sledoval, jak se jeho Magické Šípy zabodly do hrudi Ice Gianta a zbavily jej posledních zbytků života, které jej udržovaly při životě. Hned, jak Ice Giant padl k zemi a začal se rozpadat na malé částečky, Hadrian obdržel 2 700 expů. Jen polovina tohoto množství mu stačila, aby získal level 33.
Gratulace! Dosáhl jsi 33. levelu!
Systémové upozornění!
Dosáhl jsi aktuálně maximální hranice levelu! Přesáhnutím této hranice hrozí poškození duše The Gamera!
Hranice bude navýšena v den 12tých narozenin The Gamera a to o 3 levely.
Hranici lze zvýšit i zvýšením úrovně The Gamera (Tier 0) na The Gamera (Tier 1)!
Přeješ si zahájit Nebeskou Zkoušku?
Úspěch: Postup na The Gamer (Tier 1)!
Selhání: Permanentní ztráta možnosti postupu na The Gamer (Tier 1)!
Ano – Ne
Systémové upozornění!
Pokud přijmeš Nebeskou Zkoušku a uspěješ, ostatní Gameři dostanou stejnou možnost. Pokud ji nepřijmeš nebo neuspěješ, hranice levelu bude záviset už jen na věku každého Gamera zvlášť.
Systémové upozornění!
Na přijetí nebo odmítnutí Nebeské Zkoušky máš ještě 8 minut a 9 vteřin!
Po uplynutí této doby ztratíš možnost přijmout Nebeskou Zkoušku!
Zatímco Hadrian tupě zíral na několik systémových upozornění, které mu oznamovaly, že stojí před možností zvýšit úroveň své schopnosti The Gamera, ostatní Gameři zírali na systémové upozornění, které se před očima objevilo jim.
Systémové upozornění!
The Gamer dosáhl dočasné hranice 33 levelu!
Všichni ostatní Gameři jsou taktéž omezeni touhle hranicí! The Gamer nyní stojí před rozhodnutím, které rozhodne o budoucí hranici levelů všech Gamerů.
Pokračování příště!
Profil:
Jméno: Hadrian James Raiden Hyperion Black-Potter
Věk: 11
Třída: The Gamer (Tier 0)
Titul: Čaroděj - Koncil Sedmi
Status krve: Čistokrevný
Level: 33 - Exp: N/A
HP: 6 190
MP: 9 125 (+5 400 drahokamy)
STR: 103 (+10 ze setu)
VIT: 114 (+10 ze setu)(+50% HP)
DEX: 105 (+15 ze setu)
INT: 170 (+50% MP)
WIS: 129 (-25% Cena, +5% MP regenerace)
LUK: 80 (+20% šance k lepšímu lootu)
Status Body: 0 (170)
Perks Body: 0 (16)
Status:
- Hadí Jazyk (+15% k síle a účinku léčebné magie, +20% k síle a účinku protikleteb)
- Chlapec-který-přežil (+25% k exp ze splněných Úkolů)
- Dědic rodu Potterů (+15% k síle kouzlům Obrany proti černé magii, +15% k síle Runové magie)
- Dědic rodu Blacků (+15% k síle kouzel Černé magie, +15% k síle magie v boji s magickými tvory)
- Matčina oběť (Dočasný Status) (+75% obrana proti Voldemortovi, 50% obrana proti Smrtijedům, 25% obrana proti neoznačeným Smrtijedům)
- Student Prvního ročníku (+25% k INT a WIS při studiu na území Bradavic. Dodatečný efekt +2 VIT, +1 INT, +1 WIS za každý level)
Peníze: 4 270 L, 186 300 G, 1 806 958 AD
Svěřenecký Trezor: 211 700 G
Investiční Trezor: 225 000 G
Turnajové body: 65
Kolejní body: 393
Glacian - Yuki Kitsune
Třída: Summon (2. úroveň)
Level: 49 (110 100/200 000)
HP: 5 223 (1/4 summonera + 75*lvl)
MP: 5 956 (1/4 summonera + 75*lvl)
Status:
- Gobi (+40% k síle a účinku Magie Živlu ledu pro všechny ve Skupině)
Info: Yuki Kitsune je vzácný druh magické lišky, která ovládá sníh a led. Její síla je určená počtem jejich ocasů. Maximální počet ocasů na 2. úrovni je šest. Pro zvýšení úrovně Summona je potřeba získat maximální level aktuální úrovně a 7x Esenci Živlu Ledu.
Artemis - Sněžná sova
Třída: Magický mazlíček (1. úroveň)
Level: 30 (0/? exp)
HP: 1 500 (50*lvl)
MP: ? (Odemčení na 2. úrovni)
Úkoly:
Školní pohár! (393/500)
Ukryté Svitky Kouzel! (24/100)
Zvláštní poděkování pro:
- Drticool – Lilly Potter ml – martinr fido – Namika-chan – Zai Dragonel – Arfaros -
Slovo autora:12 135 slov – to je délka této kapitoly; jen pro informaci, kdyby to někoho zajímalo :).
Pokud se mám přiznat, tak netuším, jaké budou reakce na konec této kapitoly. Ostatně jsem se opět vychýlil od originální předlohy v podobě manhwy The Gamer, kde MC má 19 let a přitom se pohybuje někde nad 150 levelem. Doufám ale, že přidáváním jiných aspektů je celý příběh o to zajímavější a bohatší.
Určitě budu rád, když napíšete nějaký ten komentář. Možná když si na chvíli sednu a prozkoumám možnost, které mi tyhle stránky nabízení ( ) a možnost vytvoření fóra je skutečně to, co si myslím, budu schopen odpovídat na komentáře a další dotazy v daleko kratším čas, než vždy pod další kapitolou.
Ke komentářům kapitoly 2. 18. (29):
- Lony: I kdybych psal tuhle povídku v angličtině, vždy bych ji prvně napsal česky a poté až překládal, takže se nemusíš bát, své věrné čtenáře bych takhle nezradil :)
- kamil grundel: V příští kapitole by měl mít Hadrian schůzku s GrimClawem, takže budou jednat o Denním Věštci a zahájení finalizace změn atd... Dám tomu nějaký čas ještě a počítám, že koncem února bude kouzelnickému světu oznámeno několik změn kolem Denního Věštce.
- kyubbi: In future, you can write your review/s in English. Btw thank you :)
- Drticool: Odpověď/reakce na komentář ke kapitole 2. 17. (28):
1) Když se k tomu všemu vrátíme, je to zamotané a skutečná linie událostí je podle tvého komentáře jiná, než jsem napsal. Je to určitě možné, že máš pravdu, občas se totiž stane, že když se dostanu do nějaké fáze psaní, v hlavě to mám promyšlené a odůvodněné, proč tomu tak je, ale během psaní některé fáze totálně vynechám a díky tomu vznikají tyhle dějové díry.
2) Ano, Paul Granger je nyní bez vědomostí toho, že něco jako Gamer existuje. Vyřeším v další kapitole během svátků, stejně jako do povědomí přidám Mistra Takumiho.
3) Souhlasím, tohle jsem si přehlédl nebo si Sam zaměnil s Fay. Jinak s tou podmínkou jsem to myslel tak, že musí získat minimálně 10 levelů.
4) Překontrolováno a v téhle kapitole by to již sedělo, kdybych expy aktuálně neodstranil xD Při další aktualizaci všech kapitol to již bude sedět.
5) To je také pravda, na druhou stanu by jim nyní měl Kodex zabránit o těchto věcech mluvit vždy, když by je někdo slyšel nebo odposlouchával.
6) :) Ano, odměnou za dokončení celé mapy bude jejich osobní obdoba Pobertova plánku.
7) Musel bych si to všechno znovu přečíst a najít sekce, které se toho týkají.
8) K výslechu Amandy se nikdo nemohl dostat, což by jistě bylo na pořádku dne, kdyby se do toho nevložili Agenti Oddělení Záhad. (Samozřejmě je to jen další záplata na příběhovou díru xD)
