2. Kapitola – Krásné a ušlechtile vztahy či nikoliv

Draco seděl ve svém a Nevillově kabinetě a přemýšlel o svém rozhovoru včera večer s jeho otcem a pradědou v portrétu na Malfoy Manor. Ano mluvil s nimi a to víc než hodinu. Ono mluvit s Luciusem Malfoyem je samo o sobě dost těžké i když je jenom v obraze. Nerozčílit ho tak, aby utekl, ale být natolik diplomat, aby z člověk ze sebe neudělal dračí hovno. První co mu tedy Draco oznámil, byla spíše pro něho potěšující zpráva o nové konkurenci Gringottovi banky a jejím úpadku. Lucius Malfoy patřil k těm kouzelníkům, kteří skřety nemilovali a rádi se jim vyhýbali. A konkurence v bankovnictví znamenala také to, že skřeti se ke kouzelníkům budou muset začít chovat jinak nebo skončí bez peněz. A když jeho otec byl nerudný z toho, že tu novou banku vede mudlorozená mladá čarodějka, tak musel uznat, že má jistý talent přitáhnout lidi, když cílí na rodinu a mladé rodiny. Však nerad slyšel, od Draca, že veškeré mění rodiny Malfoy bylo přeneseno z Gringottovi banky do Švýcarskou kouzelnické. Byla to přece tradice přetrvávající už více jak 300 let, že rodiny Malfoy měla svůj trezor právě tam. A on Draco si z tradic dělá jedině dobrý den. Akorát Draco odvětil, že skřeti z nich víc jak století dělali voly a okrádali je. Ano i Draco Malfoy věděl o degradaci jejich měny a nebylo to od Billa Weasleyho. Sám podnikl svůj vlastní průzkum o galenéch, srpcích a cvrčkách po zajímavé četbě o padělání měn ve světě z Londýnské nekouzelnické knihovny. Vysvětlil tedy otci co skřeti jím udělali a on nedopustí aby ti hajzlíci okrádali jeho a jeho rodinu o jejich majetek, dokud bude živ, což doufá, že bude hodně dlouho víc než u otce a dědka a pradědy.

Lucius Malfoy byl rudý jako paprika, když se o tom dozvěděl, ale kupodivu mu věřil v tomto ohledu. Byl zlostí bez sebe, že skřeti ho takto připravovali o mění a víc jak 20 procent mění bylo zdegradováno skřety. Taková nestydatost.

Další věc, kterou bohužel musel mu Draco oznámit bylo to, že to co on prodal ze sídla Severusi Snapovi pro jeho vlastní potřeby, tedy těch devět pater podzemí pod gentlemanskou místností, kde dle starých plánu kdysi měli Malfoyovi svůj trezor, je teď v majetku Ronalda Weasleyho. Podle smlouvy, kterou mu Draco přečetl a kterou nechal s Ronaldem notářsky ověřit, protože ani jeden nevěřil tak docela, že by Severus Snape něco takového udělal. Však byla to pravda a jeho otec měnil barvy jako semafor na ulici z toho, jakou drzost si ten lektvaristký budiž ničema jménem Snape dovolil. A to ho považoval za přítele. Draco mu dále oznámil, že na základě této smlouvy předal klíče od sídla krom Seamuse i Ronaldovi, protože tu jistou část vlastní a uzavřel smír mezi rodinami Malfoy a Weasley, i když to bylo jaksi přebytečné gesto. Lucius byl z toho málem nepříčetný a praděda Nicolas se smál nad svým vnukem a jeho šíleným rykem. Však sám řekl, že díky tomu lektvaristovi jménem Snape dost možná se podařilo prorazit kletbu rodiny Malfoy a on jestli bude mít v budoucnu náhodou děti, dvojčata, tak možná dokonce budou oba kouzelnici a nebo čarodějky. Což Nicolase Malfoye moc těšilo, jelikož se mírně pokoušel o to už on, ale tenkrát Sixtus Weasley byl dle jeho slov dutý jako vrba a vůbec ho nevyslechl, ale místo toho se klonil k whisky. Jinými slovy praděda bratru Weasleyu jim to mění propil, proto ta rodina dost zchudla.

A pak načal Draco další téma, kdy oznámil, že už není zástup profesorky Hochové na dobu neurčitou po dobu nemoci, ale právoplatný profesor a člen učitelského sboru Bradavické školy, jelikož madam Hochová umřela na svou chorobu. Lucius Malfoy, jeho otec nasadil trochu nečitelný výraz, a mlčel, než cokoliv řekl. Za to Nicolas Malfoy řekl, že je to smutné takto získat profesorský post, ale i tyto věci se v životě stávají. Jemu se to stalo v roce 1895, kdy musel náhle nastoupit na post vedoucího odboru Mezinárodního styku na ministerstvu kouzel jako mladý muž po náhlém skonu Xaveriuse Smithe. Ve věku 29 let s tím nepočítal ani nejmenším a byl poněkud zaskočen. Draco pochopil, že se svým pradědou jisté věci má společné a je mu v jistých věcech velikou podporou na rozdíl od otce nebo dědka, který z Malfoy Manor vzal roha bůh ví kam. Jeho otec jenom doplnil, že je to velká pocta v jeho mladém věku. Je profesor a přitom ještě zpravuje zbytek mění rodiny Malfoyů. Jeho otec se mylně domníval, že Draco jenom své peníze nechá stát a nijak s nimi nenakládá a tak ho vyvedl z omylu a představil mu Fénixův oheň, jeho obchodní portfolio a jak naložil s Abraxax company a že rozhodně není na tom tak zle a svoji profesorskou činnost bere hlavně jako něco co ho naplňuje po duševní stránce. Bude se tím zabývat, dokud udrží s těmi prckama krok na koštěti. Hodlá až mu bude 45 let s tím seknout a na plno už se jenom zabývat obchodem, protože tou dobou končí s aktivní kariéru i většina sportovců jak v magickém tak nekouzelnickém světě. To už se tvářil otec jinak a i praděda, kupodivu k němu mířili se slovy chvály a dokonce i jeho jak říkal duševní obživu v podobě profesora létání a sportu a vedoucího famfrpálové ligy mu schvalovali.

Jeho praděda se vyjádřil v tom smyslu, že on je zdravý duch ve zdravém těle. Draco se svěřil s tím, co mu udělala ctěná tetička Bellatrix s jeho zažívací soustavou. To rozhodně pradědu nepotěšilo a obrátil se naštvaně na otce jak mohl dovolit, že jemu potomku tak staré kouzelnické rodiny bylo ublíženo tou šílenou ženskou z Blackovského rodu. Otci se vytratila všechna barva z obličeje a ošíval se, že Bella to sama chtěla, že chtěla jemu být profesorkou jako jeho teta. Draco se na to zasmál a řekl, spíš jeho otec považoval za neschopného duelanta a matka zase jeho a tak se přihlásila sama tetička Bella, že bude ona jeho rádoby profesorka. Však on ve své namyšlenosti souhlasil a zaplatil 15 procenty střev. To trochu hněv pradědy otupilo.

Poslední téma se jevilo jako vhodné byly hrozné zločiny Horácia Křiklana a objevení toho malého Jaspera. Nad tím otec jenom protočil obě oči. On Křiklana považoval za neškodného prospěcháře, ale ne za takového velkého šílence, jakým se vyjevil. Však jiná slova použil jeho praděda, ten označil Křiklana jako mladíčka, když ho vídal v společnosti svého syna jako velice krvežíznivou harpii, která si užívala každičké kapičky krve, které byla prolita ve prospěch jeho vlastní slávy. Bažil po slávě jenž by se rovnala Nicolasi Flamelovi a chtěl s pomocí Abraxaxe toho dosáhnout. Jenom horko těžko svému synovi zakazoval se stýkat s tímto kouzelníkem, jelikož se domníval, že to uškodí rodinné pověsti a hlavně pověsti jeho syna. Dle názoru jeho pradědy, Horácio Křiklan jeho syna zneužil ke svým machinacím minimálně během jeho školní docházky na Bradavickou školu. Křiklan byl o dva roky starší než jeho děda dle všeho a Křiklan jako mladík měl podobné vlastnosti jako později dle Abraxaxova popisu vlastnosti jako mladý Tom Radll. Byl manipulant a šaramantně galantní gentleman, který se se projevoval jako schopný a aktivní student, který dle Nicolase lidově lezl profesorům do prdele. Pak stačilo, doplnit, že by mohl Křiklan považovat Toma Radlla za svou protege, svého nástupce, kterého bude Křiklan skrytě ovládat, pomyslel si Draco.

Poslední kapka v příběhu jeho pradědy, byl ten skandál kolem jeho syna a Křiklana v roce 1917, který jenom horko těžko praděda hasil a z kterého se udělalo málem špatně jeho otci v obraze. Draco se tím pádem dověděl, proč měl dědek měl otce v tak pozdním věku 55 let. Ne nebylo to tím, že by nemohl mít děti, ale spíš tím, že nikdy netoužil po ženách ale spíše po svém pohlaví. A Křiklan s ním udržoval jistý styk, v té době dost nemorální styk, dle pradědy, který se přitom červenal v obraze. Lucius Malfoy byl růžový ve tvářích, že by jeho vlastní otec mohl mít poněkud divné choutky.

Nicolas Malfoy pak řekl.

,,Bylo mi to proti srsti, jak využil Křiklan mého syna ve věku 15 let, on jako už dospělý student využil mladšího pro své choutky, však Abraxax se něho přilepil jako lepící kouzlo a stal se minimálně do 40 let něm závislý jako na necivilizovaný lid na svých modlách, až příchod pana Radlla toto zarazil a Abraxax se začal věnovat té pro mě zvrácené myšlence přes příliš čisté krve. Tu přinesl Raddl a Grindewald. Však, že by vadila sexuální orientace mého syna tak to ne, byl jsem pokrokový člověk času a svého syna jsem stále otcovsky měl v lásce ať byl jakýkoliv, jenom u Arrena mě svazovali ruce společenské konvence starých kouzelnických rodu, když bylo už tradicí motácké děti po 17 roce vyhodit z domu. Já chtěl tu tradici docela rád porušit, ale má žena mě nabádala to nedělat, jelikož by to mohlo poškodit samotného Arrena. Abraxax na slova Křiklana začal chovat proti motáckému bratrovi agresivně a tak jsem dal Arrenovi malé mění a jízdenku na vlak do Londýna. Bohužel pak jsem ho ponechal osudu." Mínil Nicolas Malfoy.

Draco jenom kývl a docela pradědu chápal a stále měl v plánu nechat skřítky prohledat celé sídlo, aby případně našel veškeré předměty spojené s Horáciem Křiklanem a také najít, kam se poděl portrét jeho dědka, jestli náhodou se nenachází někde, kam měl přístup ten Křiklan, když byli jistou dobu milenci! Však zatím tuhle nitku nenahodí pro dobro rodinné pověsti slečně Jonesové, pro klid duše v obraze jeho pradědy Nicolase.

Jeho otec řekl a vypadal trochu přepadle.

,,Draco ověř v knize, kterou si můj otec vedl, platby Křiklánovi v době data mého narození."

,,Proč?" Ptal se Draco a Nicolas povytáhl obočí.

,,Proč, proč, proč, vám to nedochází, že byl mohl být jako ti ostatní, jako byl ten Alexandr Black, Jasper Greengrás a Regulus Black, další Draco, když můj otec byl na chlapy a vůbec na ženské. Kurva bylo mu 55, když mne měl. Merlin ví, jestli ještě tou dobou byl činný však víte v čem. Jestli na to by stačil, měl tou dobou za sebou infarkt z padesátého roku, když usedl ten mudlorozený na post na ministra kouzel." Řekl zdrceně a vypadal, že se rozpláče. Jeho bublina dokonalé minulosti a světa splaskla.

Dracovi spadla čelist, ale uvědomil si, že byl otec mohl mít pravdu. Jeho myšlenka nebyla tak zcestná.

Poté strávil v čtyři hodiny hledání v účetních knihách svého dědka, který byl až na jeho vkus moc pečlivý div ne puntík v tom co utratil a za co. A u Merlinovi nohy měl otec pravdu, vůbec poprvé v jeho životě jeho myšlenka měla hlavu a patu a byla pravdivá. Rok před narozením otce byly zakoupeny dvě láhve tohoto ilegálního lektvaru od Křiklana. Pak byla dodána poznámka o reklamaci jedné z nich a navrácení částky od Křiklana, jelikož byla vadná a to jistě dědka nepotěšilo. Ke druhé napsal účinná. Draco musel sebrat všechnu odvahu, aby to zdělil svému otci.

,,Já to měl vědět, měl jsem vědět." Řekl Lucius Malfoy z obrazu a vypadal, že se rozplizne jak sněhulák na slunci.

,,Jak já koukám, tak Křiklan si hrál na inseminátora jak u dobytka." Dodal jenom kysele tvářící se Nicolas Malfoy. To Luciuse Malfoye rozplakalo dočista, připadal si jako nějaké chovné zvíře jako hafoň nebo maguár.

,,Otázka je, kolik je těch případu mezi čistokrevnými kouzelníky. Kolik těch vyvařených dětí vlastně je." Řekl k nim Draco a vyčaroval otci do obrazu kapesník.

,,No jak vidno zatím víme o čtyřech, ale ten seznam může být mnohem delší." Řekl Nicolas Malfoy, ale dodal.

,,Však tuhle věc bych raději nechal spát, víme to mi a ví to mladý Potter skrz Blacky, takže ví, že toho má Křiklan mnohem víc na křížku než ten výčet z noviny, které mi přečetli skřítci, když jsem je poprosil. Ergo dotyční, kteří vědí, co s tím Křiklanem měli něco takového společného si uvědomí, že udělali kapitální chybu a budou se vnitřně kát. A ti co jsou mrtví jako my, Draco…" Nicolas se po těchto slovech odmlčel.

,,Tak u těch je to historie a tu bychom měli nechat spát, když měla jenom za následek plození potomstva. Pro některé nechci říct všechny to byl jistý způsob zázraku. Ne všem párům se daří mít dítě a to jistě i u ne kouzelníku."

,,Pravda pradědo, dělo se to a zcela jistě nelegálním lektvarem. Bylo by dobré říct pravdu." Řekl Draco.

,,A co už Draco pravda zmůže, když už se ty věci stály, nemůže se to zvrátit a Křiklan už v Azkabánu je. Nebylo spravedlnosti učiněno už dost?" Ptal se Nicolas.

Draco se zamyslel. V tom má praděda pravdu. Zakroutil hlavou, ne to zveřejnit nemělo ten tížený efekt.

,,Však sídlo nechám skřítky prohledat, na věci, které by mohli mít souviset s Křiklanem. Veškeré lektvary co tu jsou též. Co nebude dílo Severuse Snapa nebo matky poletí do krbu. A kdyby se nalezl i jeden mizerný artefakt z dob dědka, který patřil Křiklanovi, tak ho odnesu na bystrozorské oddělení. Souhlasíte?" Ptal se Draco.

,,Ano z toho co jsem se dozvěděl, tak budu jedině rád, že toto z sídla zmizí." Ozval se Lucius.

,,Moudré rozhodnutí a projdi Draco i výpisy nemovitostí jestli ještě něco po mé smrti Abraxax nekoupil a nebylo v jeho držení a též prostory Abraxax company, jenž v 50. letech založil." Mínil Nicolas Malfoy.

,,Hm tam by mohlo něco být." Řekl Lucius.

,,To je hodně práce, ale já mám stále čas, který mohu zužitkovat." Usmál se ně Draco.

Tím jejich rozhovor včera skončil a Draco teď seděl v kabinetě a přemýšlel jestli se o tom někomu svěřit, ale nakonec se rozhodl, že ne.

V tom zaklepal na dveře a do kabinetu mu vstoupila Astorie. Takže měl Draco na pořadu dne další rozhovor. A ten nebyl o minulosti, ale budoucnosti.


Rudolfus po náročném pracovním dni a to byla sobota, ulehl na pryčnu ve své cele a velice si oddechl. Kam se poděla ta krása Azkabánu z dřívějška, kdy člověk jenom musel odrážet útoky mozkomorů na mysl a trochu zimy. Ne teď měl sice ten komfort tepla, teplé sprchy, každý týden ho holili dohladka, ale jinak to byla mučírna. Musel pracovat, což nikdy v životě skutečně krom studia nedělal, musel se účastnit toho cvičení, což nenáviděl víc než mozkomory už po několika dnech. A také tu byly ty svaté přednesy o víkendu ráno od toho pátera Američena, který ho nutil svými slovy k tomu, aby zpíval a ještě k tomu, aby k tomu vedl ostatní. Nad tím Rudolfus vrzal svými zuby. A jako by toho nebylo málo, tak ho ostříhali na krátko. On nenáviděl svůj nový sestřih, z docela sice banálního, ale pro něho důležitého aspektu, za který vděčil jeho pitomému bratrovi Rastabánovi. Ten ho totiž nepodařeným kouzlem ve věku 18 let připravil o část pravého ucha, které díky tomu bylo divného a nepřirozeného tvaru a vypadalo jako ucho netopýra. A tehdejším léčitelům se nepodařilo zvrátit výsledek kouzla tenkrát 15 letého Rastabána. Tenkrát měl Rudolfus sto chutí bratra přeseknout na dvě části.

,,Pošta Rudolfusi." Řekl strážný bystrozor ten zatracený Verson a hodil mu psaní.

Rudolfus byl překvapený, že dostal v sobotu poštu a že vůbec nějakou. O to víc ho zaujalo, že je jemu tak trochu známého místa, kde kdysi měli chytnout Pottera. Z Kvikálkova.

,,Kdo mi to píše?" Ptal se sám sebe a otevřel obálku psaní, které však bylo kouzelnické a s pečeti, která však neměla žádný motiv a psaní ani nemělo zpáteční adresu. Nic.

A začal si v světle lampy u mříží číst.

,,Rudolfusi Rodericku Lestrangre,

Nebo lépe drahý synu."

Rudolfus málem upustil psaní na podlahu. Otec?! Ten je přece mrtvý, co má být tohle za vtip na jeho účet.

,,Jistě se děsně divíš, že já tvůj otec Roderick Corvus Lestrangre žiji a píši. Ne není to nejapný žert a hned to dokážu tím, že řeknu ti jedno malé tvé tajemství z tvého dětství, které znám jenom já a ty. A to, že si ses bál tolik léčitele, když se ti kýval první mléčný zub, že sis ho vyrval sám a pak řval jako tur mne do náručí."

Rudolfus nabral švestkový nachový nádech. Ne starouš doopravdy žije! Ten nahoře ho přestal mít rád a hází po něm kamení.

,,Doufám, že potom to mi věříš a budeš pozorně číst co ti píši. Jistě se ptáš kam sem zmizel a proč jsem se dlouhá léta neozval. Věc se má takto. V roce 1966 jsem zakoupil v Švýcarsku horskou chatu a vás všechny tenkrát malé chlapce a vaší matku vzal do hor na lyžovačku. Nebo spíš jsem vás chtěl naučit lyžovat. A také si moc dobře vzpomínám, že to skončilo tak, že Rastabán skončil s hnisavou anginou v posteli, vaše matka si zlomila kost holení a ty a Richard jste měli nachlazení. Vaše matka pak odmítla vás ještě někdy brát do Švýcarska, ale já tam i na dále i bez jejího svolení jezdil, protože jsem si tam připadal jako doma na rozdíl od domova."

Och na tu zimní dovolenou si věru barvitě Rudolfus pamatoval. Od té doby hory vůbec nemiloval.

,,Od té zimní dovolené totiž to začalo mezi mnou a vaší matkou v našem vztahu vrzat a skřípat a já velice rád opouštěl její přítomnost. Řeknu to tak, toto domluvené manželství začalo připomínat mrtvé manželství."

Rudolfus se uchechtl, ano věděl, že ta dovolená ukázala jací jeho rodiče doopravdy jsou a to matka krvelačná studená mrcha otec patolízal a bačkora největšího řádu, neschopný se vůči matce nějakým způsobem projevit.

,,Však ve Švýcarsku jsem nelezl spřízněnou duši v podobě ženy, která mi začala být citově blíž než vaše matka. Klidně přiznám od roku 68 do roku 82 jsem udržoval nezávazný citový poměr s ženou s kterou jsem nebyl ve svazku manželském."

Rudolfus udiveně koukal na dopis. Tak to by takovou vzpouru od otce nečekal. Poměr už vůbec ne.

,,A s takovou ženou, kterou by mi neschválila ani nebožka má matka natož otec. Mudlorozenou čarodějku z chudých německých zemědělských poměru, Rudolfusi."

Rudolfusi vyletělo oboří do výšin. Ten starouš se zahazoval z mudlovskou špínou jak mohl, jak. Cožpak nebylo když už dost žen urozeného původu v tom Švýcarsku.

,,Jemenovala se Gerlandina Wolfsteinova a byla o 12 let mladší než já a krásná jako květ sněženky. A láskyplné povahy a můžeš si říkat co chceš synu, tak láska bývá silnější než pravidla a tradice. A tento vztah přerostl do něčeho víc než pouhé platonické lásky a v roce 1970 v dubnu, kdy jsem zmizel na měsíc z života tvých bratru a matky, se nám, tedy mne a Gerlandině narodil syn."

Rudolfus nevěřil svým očím. Ne, ne, to nemůže být pravda, že on nemá ještě jednoho zkurveného bratra. A jako by toho nebylo málo o 14 let mladšího.

,,Ano máš Rudolfusi ještě jednoho bratra, jmenuje se Robrecht a je mu 28 let, v dubnu mu bude 29 let. A toto tajemství jsem před vámi dlouho tajil a hlavně před vaší matkou a Rastabánem a vlastně se poprvé zmiňuji v tomto dopise. A klidně přiznávám, trochu mám úchylku pro jména z R. To mi řekl i Robrecht, když jsem dal vám všem jméno od R. A po tom, co vaše matka provedla Richardovi, to že ho zneužila k pokračování linie naší rodiny tak jsem se plně rozhodl, že od vás odejdu. Ty si přivykl žít život zabijáka a poslouchal ty plky toho Radlla, který nemá ani urozený původ a Rastabán také. Byli jste pro mě ztraceným pokladem. Richarda jsem poslal do mudlovského světa, kam patřil a kupodivu vzešel jako květina ve výjimečného člověka a má magicky nadané syny, což mne těší. I když vím, že k jménu Lestrangre se krom podpisu nehlásí a já mu to vzhledem k tomu jakou pověst jste zaseli vy o nás, ani nezazlívám. Ano pořádně jste pošlapali jméno Lestrangre. Jako by vám životy kouzelníky a čarodějek magických nadaných lidí byli všeobecně putna. Moje pýcha pro vás neexistuje a jste pro mne zkažené zboží hodné jenom opovržení."

Rudolfus zbledl, taková slova nečekal od tak malého muže jako byl jeho otec.

,,Ani nevíte čím byl rod Lestrangru výjimečný, a že to nebyla temná stránka magie. Ne až několik případu jako jsem byl já, tak moji předkové byli velice svižní a výborní léčitelé, kteří naopak lidem pomáhali a ne jim škodili. A co jsi ty Rudolfusi dělal, ty jsi magicky nadané jenom vraždil a ubližoval jim. Nikdy jsi se neměl k rodinné tradici nějakou špetkou srdce zájem. I já jsem se trochu přičinil o toto jako obchodník s bylinami a lektvaristkými pomůckami, ale ty vůbec. Nemluvě o Rastabánovi. Nejraději bych tě vydědil, kdyby měl tu sílu a možnosti."

Z těchto slov čišela na Rudolfuse zlost jeho otce jako hulák a to rozhodně toto psaní nebylo.

,,Však právě Robrecht mne přemluvil toto neudělat. Řekl sám, že ty sis tu svojí kariéru napsal sám a tak si jí dopiš také sám, v kriminále. A přes to vše tě chce vidět."

Rudolfus zamrkal překvapením.

,,Abych vysvětlil proč tě tvůj nejmladší bratr tak rád viděl, musím pár věcí ti vysvětlit. V roce 85 onemocněla Gerladina vleklou a těžkou nemocí a když bylo Robrechtovi 19 let. Také na tu nemoc zemřela a tím vyhasl jistý plamínek energie i ve mně. Však ne v Robrechtovi. Ten naopak zanechal studií na bystrozortví a odešel se učit léčitelem, jak slíbil na smrtelné posteli své matce. A také o čtyři roky později se jím stal. Však mezitím já trochu chřadl a dost pil. Nebyl tou dobou na mne hezký pohled. Však z toho mne vysekal Robrecht jako léčitel a jeho nová známost Anke, též mudlorozená čarodějka. Před dvěma lety se vzali a ani ne před rokem se jim narodila rozkošná holčička jménem Edith vůbec má jediná vnučka."

Rudolfus zaskučel. Ne nestačil Richard o kterém se dozvěděl z dopisu míci McGonagolové, že má dva další synovce. A ne ten další bastrad musel mu nadělit neteř a nehledě na tu praneteř skrz ten debilní nápad Greengrásové. Ten nahoře ho má tak rád.

,,A krátce po narození Edith, která mi dodala novou životní energii a také pár vrásek na čele navíc, přišel za mnou Robrecht s prosbou jeho osobního projektu. Chtěl poznat vás a mojí rodinu zde."

No to se jistě ten bastard dozvěděl o nás pěkné věci, pomyslel si Rudolfus.

,,Věř mi, že se mi do toho nechtělo, ale poté co jsem se dověděl, kam to dotáhl Richard díky jistému činu mám pravnučku, jsem se rozhodl ten Robrechtův plán uskutečnit a jemu umožnit poznat zbytek rodiny. Včetně i vzdálenějších příbuzných v Belgii a Francii. Vzal jsem ho dokonce do Mauzoela Lestrangru v Paříži a následně na staré Lestrangre Manor u Antverp a setkal jsem se po letech s mými sestřenicemi a bratranci z kdoví jakého kolene. Moc jich není, ale při vašem jméně se mračily nebo se snažili netvářit jako při smuteční mši. Hluboce zvlášť to rmoutí mého bratrance Cyrillla Lestrangra, pro vás kdysi strýce Cyla, když jste byli malý, že jste zanechali slušného života a přimkli jste se k takovému neřádovi jako byl Tom Radll. A teď když Robrecht zvládl tuto část a zanechal v těchto příbuzných dobrý dojem, tak jsme šli všichni nazpátek do Velké Británie. Však já tu nehodlám zůstat na rozdíl od Robrechta na stálo. Jakmile jisté věci zde vyřídím a pořídím, tak se vrátím, tam kde jsem nechal srdce a to ve Švýcarsku.

Však za vnučkou budu i nadále sem jezdit, když mi to síly dovolí, už také nejsem nejmladší Rudolfusi a moje zdraví není zrovna 100 procentní. Však i tak očekávej návštěvu mou a později též Robrechta, protože ten chce si udělat vlastní rodokmen, aby měl v rodinných vazbách jasno. A Robrecht zde v Velké Británii hodlá zůstává jeho mladou a malou rodinou v podobě Anke a Edith. Je na rozdíl od tebe společnosti prospěšný svým vzděláním léčitele se specializací na oční nemoci a vady. Bude zde nejprve zaměstnán na léčitelské klinice v Reddingu a následně přejde pod Novou kouzelnickou nemocnici princezny Diany a doufám, že bude zde bude jeho životní touha pomáhat lidem v nemoci naplněna. To je vše co jsem chtěl napsat a připravit tě na mojí návštěvu. Tu očekávej nejpozději do konce tohoto měsíce.

Roderick Corvus Lestrangre"

Rudolfus nevěděl co jako na ten dopis říct nebo co si o něm myslet. Byl to velice špatný vtip, že vše jeho jednání otec odsuzuje, přitom on jednal v zájmu tradic čistokrevných rodin ne?


Androméda Tonsková šla znovu navštívit Reguluse připravit mu další lekci vaření, pro dnešek si vybrala velice na oko lehkou věc, ale přesto na zručnost velice těžkou a to palačinky. Zazvonila u dveří a byla překvapená, že jí otevřela Lillith a ne Regulus. Ano té mladé ženě nabídla tykání. Ona se také účastnila těchto kuchařských lekcí, protože z kuchyně toho uměla poměrně málo. Její matka dbala především na učení se látky probírané v Bradavicích, aby v tom excelovala jak člen Hagvaspárské koleje a nedbala na praktické dovednosti. Však ty potřebuje každý a to jim vštěpovala i vlastní matka Druella, ačkoliv některé věci nechala dělat skřítky, tak všechny tři sestry Blackovi se kdysi učily občas společně vařit. Pro Andromédu to byly nejlepší vzpomínky i na Bellatrix, i když jí jinak Bella přinesla zlost, strach a zármutek. A právě palačinky byla přímo slabost a premiantská dovednost Bellatrix, která to považovala svojí doménu. Však i Androméda a Narcissa je uměli, i když doma si to vždy jejich temperamentní sestra vykřičela.

,,Jen pojďte dál Andromédo." Řekla s úsměvem Lillith.

,,Kde je Reg a Alex?" Ptala se hned Androméda, když viděla prázdnou kuchyň, jídelnu a též obývací lodžii.

,,Venku na procházce." Řekla Lillith.

,,Cože!?A to jako sami." Vyhrkla Androméda.

,,Ano, nebojte nejsou moc daleko." Řekla Lillith.

Androméda chtěla něco namítnout a Lillith jí místo toho nalila čaj a dala pod nos máslové sušenky.

,,Klid Andromédo, já jim důvěřuji, že se neztratí." Řekla Lillith.

,,Klid, to ty drahá Lillith by jsi jako novopečená maminka měla vyvádět ne. Tvůj ani ne měsíční syn na procházce no sice s otcem, ale tobě skoro neznámým kouzelníkem a ty tu popíjíš čaj?!"Vyhrkla Androméda. Pro ní to bylo jako by měla malou Nymfadoru poslat tenkrát s například Pastorekem na procházku.

,,Já Regulusi důvěřuji, proč také ne, O Alexe se velice hezky stará. A už ho znám o trochu víc díky tomu, že navrhl sám, hrát se mnou šachy, když malý odpoledne spí a on má čas na všechny ty lekce od ministra a královny. U toho si člověk může povídat." Řekla Lillith s ledovým klidem.

Androméda zamrkala překvapeně.

,,Šachy a on se o něj stará. Doopravdy?" Ptala se Androméda.

,,Ano tam máme malý notes kde máme zapsané výhry, paty a prohry." Řekla Lillith a ukázala na notýsek, který ležel nad telefonním seznamem pro Londýn a okolí.

Androméda mírně pootevřela ústa.

,,A Regulus se doopravdy o Alexe pečlivě stará, střídáme se o Alexe rovným dílem." Řekla Lillith.

,,Jak rovným dílem?" Ptala se Androméda.

,,Hm snaží se, mi vždy připravit snídani, už koupe sám Alexe a pomáhá mi při žehlení, jak jste mě naučila Andromédo, jo nakupuje docela rád, to musím uznat, i když nebo skoro pokaždé to co se týče míry přežene. Je velký nákupčí jako … no má babička. Jako bychom měli nedostatek. Cožpak nebyl zvyklý na dostatek jídla?" Ptala se Lillith.

,,Ehm u tety a strýce byl vždy dostatek, ale já tam byla vždy hostem Lillith. Nejsem si vědoma, že by Regulus nebo Sirius nějak strádali na jídle." Řekla Androméda, ale pak se podívala na samotnou Lillith, která popíjela čaj, ale na sušenku ani nesáhla. A v hlavě jí cvaklo Lumos doslovně.

,,Ne to nebude samotným Regulusem, ale myslím, že tebou Lillith. On se jenom snaží, děvče milé, si tě vykrmit, po tom pobytu u Křiklana jsi kost a kůže a Alex potřebuje maminku, která bude minimálně žena ženských tvaru." Řekla Androméda a odsunula od sebe tácek s máslovými sušenkami. To ona by proti tomu děvčeti měla nějaká kila shodit po Vánocích. Připadala si po kuchyni své sestry a Harryho Pottera nějaká špekatá a tlustá a pomalu se nevešla do svých džín. Hrozní vykrmovači, oba dva.

,,Och, to bych měla asi říct, že to má malou cenu, já jsem útlé postavy od malička. Pokoušela se o to už má babička a matka, neúspěšně. Nebýt Alexe, tak bych měla i málo na hrudi. Jsem proutek a asi jím zůstanu." Řekla trochu smutně Lillith a dodala.

,,Já vám trochu závidím, že jste tak postavná žena Andromédo, a to samé jsem záviděla i některým děvčatům z Hagvaspáru." Řekla Lillith.

,,Mne moje přesýpací hodiny nezáviď, pořád hledět na figuru je vopruz." Řekla trochu nakysle Androméda.

V tom se ozval otevření dveří a v příští chvíli kolem nich projel námořnicky modrý kočárek a od koleček se mu jiskřilo kouzly.

,,Stůj." Ozvalo se a kočárek zastavil vedle vchodu do zahrady.

Hned za ním vešel do kuchyně Regulus v zeleném zimním kabátu s kulichem na hlavě, ale už v domácích pantoflích a v náručí nesl Alexe navlečeného do péřového body na zimu ve zářivé zelené barvě, že by ho každý viděl i ve tmě.

Regulus sfoukl pár jiskřiček z jeho nové hůlky, která podle popisu Olivandera byla 12 a dva třetiny palce velká z cedrového dřeva z Libanonu od jednoho známého Olivandera a pera fénixe pocházející z Egypta. Byla kupodivu vyrobena poté co se Olivander zmátořil z války, aby mohl znovu se dát do práce. Regulus si liboval jeho novou hůlkou, bylo to jako dostat krásný dárek po stromeček, když jí dostal do ruky. Ano byla větší než jeho původní, ale o to příjemnější na úchop a na kouzlení. Jako by mu občas napovídala co má udělat. Jako by to byla jeho mentorka, přitom byla na rozdíl od některých hůlek v krámu Olivandera a to jich ozkoušel 16, tak mladinká. A stále byla krásně cítit vůní dřeva a Libanonského háje.

,,Ahoj Andy, tak co to bude na pořadu dne dnes?" Ptal se, když u stolu spatřil sestřenici.

,,Palačinky." Řekla Androméda.


Alfréd Rucorn s úsměvem na rtech obešel toho motáckého školníka Filche a už jsi to mašíroval směr Zmijozelská sklepení. Dle psaní paní ředitelky svolila jeho nezvedená dcera si promluvit tam v kabinetě vedoucí zmijozelské koleje Septimy Vectorové. Pro Alfréda žádná věda, protože si myslel, že je to ve sklepeních jako za jejích předchůdce Snapa a Křiklana. Alfréd také nabyl toho názoru, že právo na život dcery je v jeho rukou. Proto jí chtěl ze školy vzít domů, kde by kouzly z ní vymáčkl, kde ukryla jeho peníze. Alfédovi bylo úplně jedno, že je zasnoubená, žádného Evanse z čistokrevné kouzelnické rodiny neznal a tím pádem pro něho jeho dcera pochybila ve výběru a on to musí jako řádný rodič napravit. Ano to musí. Sice bude trochu zboží méně cenné, ale on jí ženicha najde, aby on na tom vydělal. Stále je totiž Rucorn.

,,Ach jestli to není pan Rucorn." Ozval se náhle za jeho zády mužský hlas.

Alfréd Rucorn se otočil a spatřil toho poloskřeta Kratiknota, co tu už dlouhá léta profesořil a bohužel získal místo vedoucího koleje Hagwaspár. Takový méně cenný kouzelník, míšenec a vede tak vznešenou kolej jakou byl Hagaspár. V roce 54 z toho jeho pradědečka trefilo, ale jenom to vypovídalo o úpadku školy. Bohudík za reformu, jenž to jistě brzy napraví mladými čistokrevnými kouzelníky, jak se Alfréd Rucorn domníval.

,,Ano, mířím na schůzku s dcerou, pane profesore Kratiknote." Řekl s přehnanou žoviálností.

,,Ano, je mi známo, že máte schůzku s vaší dcerou, ale míříte nesprávným směrem pane, kabinet profesorky Vectorový, je v prvním patře u knihovny, nikoliv ve sklepení." Řekl Fillius Kratiknot.

,,Ale jako vedoucí koleje Zmijozel by přece profesorka Vectorová měla být v příbytku jejích předchůdců." Řekl nakvašeně Alfréd.

,,Ano, ale není lektvarová mistryně, ale drahá Septima vyučuje věštění z čísel od třetího ročníku výš pane Rucorne, takže odmítla tyto prostory využívat a kabinet po Křiklanovi obsadili mladí lektvaristé, jenž dočasně zde vyučují lektvary ve dvojici." Řekl Fillius.

,,Aha, takže do prvního patra a u knihovny dobrá." Řekl Alfréd a zlostně šlapal ke schodišti.

Po cestě si říkal jak Bradavická škola upadá v tradici. Vedoucí koleje má vždy být nablízku studentům své koleje, tedy v případě Zmijozelu ve sklepení!

V prvním patře se musel zorientovat, kudy do knihovny. Však našel jí a i tak kabinet profesorky Septimy Vectorový. Slušně zaklapal, ale nikdo se neozýval, až mu k jeho překvapení otevřel další jemu neočekávaný člověk a to zpropadený smrad Longbotom. Smrad už tolik ne, ten chlap byl o hlavu větší než on, ale stále o dost mladší než von. Jak něco takového zde může učit nebylo Alfrédovi jasné.

,,Zdravím pane Rucorne, jen pojďte dál." Řekl Neville.

,,Co tu děláte vy?" Řekl aniž by pozdravil Alfréd.

,,Zrovna jsem vyřizoval záležitost jednoho studenta Zmijozelu s vedoucí koleje, však odcházím a vám přeji hezký rozhovor." Řekl Neville a odešel chodbou.

Alfréd si zabručel pod knírem a vešel do kabinetu. Ten musel uznat byl velice prvotřídně a luxusně zařízený, ale vládla tu ženská nota, protože krom zelené a stříbrné Zmijozelské barvy tu byly květinové motivy. Však svojí dceru tu neviděl, ale jenom Septimu Vectorovou a toho podrazáka Temného pána Draca Malfoye.

,,Srdečně vás vítám pane Rucorne v Bradavické škole po tolika letech." Řekla s umělým úsměvem Septima Vectorová.

,,Dobrý den pane Rucorne." Řekl Draco Malfoy, ale ruku si s ním nepodal natož Septima Vectorová.

,,Jen si sedněte, pro slečnu Rucornovou jsem nechala poslat, ona má teď jistou zájmovou činnost s svými přítelkyněmi, však dostaví se. Zatím se posaďte." Řekla Septima.

Alfréd se zatvářil kysele, on myslel, že už tu bude poslušně jeho dcera nastoupena. Však v tom se ozvalo zaklepání na dveře a Alfréd se otočil, snad že by čekal, že vstoupí jeho dcera, ale místo toho se ve dveřích objevil někdo, koho by tu Alfréd Rucorn nečekal. Harry Potter v docela nóbl hábitu na poměry toho míšence co potupil čistokrevné kouzelníky a nebyl sám. S ním byl statný mladý chlap, kterého Alfréd Rucorn neznal. Byl vyšší než Potter, byl blond jako Malfoy a měl modré vodnaté menší oči a tvrdý výraz v té jeho tvrdě řezané tváři. Tělem připomínal Alférdovi jeho přítele Waldena McNaira v jeho mladých letech. Kurva to už má Potter ochranku nebo co? Pomyslel si Alfréd.

Měl stejně jako Potter hábit, ale na rozdíl od Pottera tento hábit byl nižší kvality.

,,Ach pane Pottere a Evansi ráda vás vidím, jen se posaďte." Řekla Septima a začala se usmívat. Její šachové hře vůči Rucornovi se jí zaplňují políčka. Má převahu

,,Evans?" Ptal se Alfréd Rucorn.

,,Promiňte já se nepředstavil pane Rucorne. Jmenuji se Dudley Harold Evans a jsem snoubenec vaší dcery." Řekl Dudley hezky nahlas. Draco se zašklebil, když viděl jak Rucorn nasadil škleb.

,,Snoubenec, snoubenec, kdo vám to jako dovolil se zasnoubit." Vyštěkl Alfréd Rucorn.

Dudley zvedl ruku, jako by o něčem hlasoval a řekl.

,,My sami, pane Rucorne, což pak nevíte kolik vaši dceři je. Jsme už dospělý lidé a svéprávný, je to naše rozhodnutí."

Draco nasadil úsměv od ucha k uchu a Harry se začal chichotat. Och tohle bude krásná podívaná.

,,Takový tón si vyprošuji, já jsem Afréd Rucorn z vážené rodiny a jaký moje dcera povede život je především mé rozhodnutí. Ona ona nemá právo …" Alfréd se dál nedostal.

,,Pak však pane Rucorne, vy porušujete její základní lidská práva, která jí byla dána zde v této zemi." Řekl Dudley a začal se tvářit povážlivě nerudně.

,,Jaká práva, ona nemá žádná práva. Je to má dcera a je tím pádem členka mé rodiny a ta má rozhodnout dle starých zvyklostí jak s ní bude naloženo. Odmítám jí vydat nějakému jen tak. Jsem Rucorn." Pozvedl proti Dudleymu Alfréd Rucorn kouzelnickou hůlku.

,,Abigeil není váš majetek pane Rucorne a nikdy nebyla. Ona není otrok natož domácí skřítek a vy nejste její majestát britská královna. A ten váš kouzelný proutek si klidně strčte do prdele." Řekl Dudley.

Alfréd Rucorn viděl rudě a Harry a Draco měli co dělat, aby se nezačali smát.

Rucorn se rozmáchl se a zařval ,,Crucio!" Směrem Dudleyho.

Ten se skrčil a paprsek kouzla vysklil okno kabinetu. Než mohl Draco a Harry vyslovit nějaké kouzlo pro ochranu, tak Dudley otočkou, za kterou by dostal body i v soutěži společenského tance, se dostal k Rucornovi a ubalil mu takovou, že Alfréd Rucorn se otočila hlava skoro až dozadu a vyšpulil rty a zuby jako člověk, který se vynoří z vody po potápění. Dudley ho však chytil za paží a přitáhl ho k sobě a ještě mu jednu ubalil a to doprostřed ksichtu. Nos Alfréda Rucorna se rozplácl jako by měl čumák Křivonožky a poslalo ho to si sednout na prdel. Dudley přitom ještě mu z ruky vyrval jeho hůlku a s křup a křáp jí rozlomil na dvě nestejné poloviny. Pak přešel k plápolajícímu krbu a hůlku do ní hodil.

,,Víte ten váš kouzelný proutek je bezcenný, když se spoléháte jenom na něj. Víte já jsem mudla no ne kouzelník a jsem právem na to pyšný, pane Rucorne." Řekl Dudley a urovnal si hábit důstojně.

Septima Vectorová byla div živá. Kde že pan Potter a pan Malfoy. Slečna Abigeil Rucornová má největší oporu ve svém budoucím a jakou. Pro takového chlapa, aby dnešní ženy prohledaly kus světa.

Rucorn se začal sbírat ze země, však Harry Potter něho namířil hůlkou a řekl.

,,Jen zůstaňte sedět, Draco, co kdybys se ozval u Hestie, aby nám někoho poslala pro zatčení, za použití zakázané kletby Cruciatus."

,,Zcela." Řekl Draco Malfoy a už házel letaxový prášek do krbu, který ve spojení s hůlkou prskal jako starý kocour.

,,Vhy, hy, heden hudláku!" Zkoušel novou řeč s přeraženým nosem Rucorn.

,,Jak jsem řekl pane Rucorne, Abigeil není váš majetek, je to člověk pro Krista pána a vy by jste si měl jí vážit, jako dcery. Však vy vidíte v ní jenom peníze, něco s čím se dá obchodovat a to není lidské. Tím pádem nejste pro mne člověk ale no řekněme vy jste jeden z těch skřetu, které jsem viděl." Řekl Dudley a přešel k Rucornovi a vytáhl ho za límec hábitu na obě lidské nohy.

,,Teď mě dobře poslouchejte, vy jeden odporný skřete, opovažte se ještě někdy jenom přiblížit Abigeil nedej bože k naší rodině a budete hořce, doopravdy hořce litovat, že jste nechoval lépe, že jste se nechoval jako její otec, ale jako skřet k majetku. Víte pane Rucorne to je obří rozdíl." A pustil ho.

Rucorn však i přes zranění v obličeji se nevzdal a chtěl Dudleymu jednu ubalit, však Dudley zadržel tu jeho pěst a zmáčkl jí až Rucorn vykřikl bolestí. Dudley mu pak zkroutil ruku za záda, takovým způsobem, že mu mohl vykloubit rameno, kdyby chtěl.

,,Kosti jsou křehké pane Rucorne a časem slábnou, a vy jste měl málo svalové a pohybové aktivity v poslední době." Řekl konverzačním tonem Dudley.

,,Thy, Thy…" Rucorn se ve svém šlapání na jazyk a nosořeči opakoval.

Dudley si povzdechl a vzal i druhou máchající ruku Rucorna a z kapsy hábitu vytáhl stahovací pásku na drobné opravy aut a svázal tím Rucorna. Následně ho odtáhl a posadil do křesla, s rukama svázanýma na zádech.

,,Na co jsi mě tu vůbec potřeboval Dudley?" Ptal se Harry a připadal si tu do počtu.

,,Víš ani já nevím Harry, ale alespoň jsem nebloudil v té vaší škole jako ne kouzelník." Pokrčil rameny Dudley.

V tom se otevřeli dveře do kabinetu a vešel Neville a v závěsu Millicent Bulstrodová a Abigeil, kolem které se to všechno točilo.

Alfréd Rucorn vyvalil obě oči jako buldok, když uviděl svou dceru, která jak vidno byla v jiném stavu.

,,Ehm co se tu stalo?" Ptal se však Neville, když viděl Rucorna s počechraným obličejem a svázanýma rukama, sedíc na křesle pro návštěvy.

Dudley se hned ozval.

,,Tam ten skřet, co si říká pán Rucorn, a má být Abigeil otec, si myslí, že muže se svojí dceru obchodovat, ačkoliv je dospělá. Vyjádřil se o tobě Abigeil jako by jsi byla obsah jeho trezoru a ne lidská bytost, nad kterou on má poslední slovo. Však o to přišel tvou plnoletostí moje světluško. Chtěl mě napadnout tím svým klackem a použít nějakou kletbu. Akorát na mne tohle neplatí. Já z vlastní zkušenosti vím, že většina těchto kouzelníku jakmile je bez hůlky tak jsou škodlivý jako sjetý občané této země."

Nad tím pozvedl Harry obočí. Co tím jako Dudley mínil? Bude se muset zeptat.

Dudley přešel k Abigeil a líbnul jí na tvář.

,,Jak se dnes mé slunéčko máš, nezlobil náš malý moc?" Ptal se.

Než mohla Abigeil něco říct, z krbu vylezl John Dalwich.

,,Co se zase děje v Bradavicích?" Ptal se.

Teď se do toho ozvala Septima Vectorová.

,,Pane Dalwichi, došlo zde k napadnutí hosta, nekouzelnického hosta pana Evanse, tady panem Rucornem. Chtěl něho použít kletbu Cruciátus. Tímto jakožto vedoucí koleje podávám trestní oznámení, že pan Rucorn napadal mého hosta. Mohl by jste ho odvést k vám, aby nic dalšího nespáchal." Řekla ledově Septima.

Dalwich se zamračil a koukl na Rucorna.

,,A tohle za to dostal od pana Pottera?" Ptal se a obrátil se na Harryho.

Ten zakroutil hlavou a ukázal na Dudleyho a další prst ukázal něho z druhé strany i Draco.

,,Vy, ale vy jste mudla, ten nový zaměstnanec té nové banky, viďte, psalo se o vás v Denním věštci." Řekl Dalwich, když poznal Dudleyho.

,,Ano, ale já jenom odpověděl na jeho útok. Jako bývalý boxerský zápasník by bylo směšné, kdybych si nechal to líbit,od takového skřeta jako pana Rucorna." Odpověděl Dudley.

,,Chápu, trochu jsem o tom sportu četl. Potvrzujete, tedy, že na vás použil pan Rucorn zakázanou kletbu Cruciátus?" Ptal Dalwich.

,,Ano zahulákal jak na lesy Crucio, a to proletělo oknem ven, jak čert komínem." Potvrdil Dudley a podíval se na okno a pak na Harryho.

,,Harry nemáš nějaké šikovné kouzlo na zpravení toho okna, ať sem paní profesorce nefičí, teď v zimě?" Ptal se Dudley.

Harry protočil oči a máchl svojí vlastní hůlkou a okno zpravil raz dva.

Dalwich popadl Rucorna a všiml si pásky.

,,A toto je co?" Ptal se.

,,Opravárenská jednovrstvá páska na opravy aut pane Dalwichi. Lepší než provaz, je to v podstatě izolepa, ale pevnější a více lepí." Řekl Dudley.

,,Aha." Řekl Dalwich a rozloučil se a odtáhl Rucorna krbem pryč.

,,No páni, ten se tu moc neohřál." Řekl Neville.

,,Vůbec, však mne dal inspiraci a hlavně tady Dudley na příští hodinu Bradavické armády. Pottere, nemohli bychom si tvého bratrance na chvilku vypůjčit na jednu lekci." Ptal se Draco a zářili mu oči.

On do dneška pořádně nevěděl, kdo je Dudley zač. Bůh ví jak věřil, Septimě, že ho bude potřeba, jelikož Rucorn byl znám svým hněvem a nejčistějším despotismem čistokrevného kouzelníka. Však nepočítal, jak se zachová Dudley. Sním by měla těžké pořízení většina čistokrevných kouzelníku i Smrtijedu. V hlavě měl položku neodkladnou, podívat se do knihovny v Londýně co tam mají o boxu jako sportu. Zdálo se, že je bojový, jako to co provozoval George Weasley ve svém volném čase jako léčebnou proceduru.

,,To se zeptej Dudleyho, ne mne, já nejsem jeho pán, abych ho půjčoval." Řekl Harry.

,,Ehm dobrá, Dudley Evansi, byl by jsi ochotný ukázat, že i ne kouzelnici se se dokážou ubránit kouzelníkům a mi musíme s tím počítat. Máme tu takový kurz sebeobrany a seberealizace." Řekl Draco. A podíval se směr Neville, který nasadil výraz , jo to by nebyl špatný nápad vzhledem k panu Filchi,.

,,Kurz sebeobrany tady, vy také něco takového tu máte?" Ptal se Dudley.

,,Ano, já, tady Draco, Bradavická armáda a profesor Kratiknot, to byl ten malý pán na Grimouldově náměstí jsme otevřeli takový vzdělávací spolek. Kdybys měl čas Dudley, klidně se tam můžeš také ukázat není to jenom pro kouzelníky a čarodějky." Řekl Neville.

,,Och a kdy, víte při práci a jistých přípravách ohledně bydlení moc času nemám a také chci občas si udělat čas na Abigeil." Řekl Dudley.

Draco a Neville se na sebe podívali.

,,Sobota od půl druhé do čtyř a je to tady v Bradavicích, takže je tu i slečna Rucornová, zatím. Můžeš jí navštěvovat. Účast není povinná Dudley, je to volné jak přijdeš, ty tam nebudeš jako učeň, ale spíše instruktor." Řekl Neville.

,,Instruktor a čeho?" Ptal se Dudley.

,,Toho co jsi zrovna převedl, to není jistě jenom box?" Ptal se Neville a kousl se do rtu.

,,Ne, to máš pravdu, můj učitel ze Smeltings, který náš učil box, byl bývalý voják. Trochu mě naučil a pár kluků Kraw maga, to je izraelské styl sebeobrany a boje jak ho používá Mossat." Řekl Dudley.

,,Vidíš Neville, tady máme experta rovnou pod nosem. Byl bych moc rád, kdybys ses párkrát nám přidal Dudley Evansi." Řekl Draco vesele.

,,Merline to jo, slečno Rucornová se vší úctou, váš budoucí, je lepší obrana než Fidellius." Řekla profesorka Vectorová.

,,A otec je idiot, když si myslí, že se starými tradicemi někde pochodí, paní profesorko. Dudley neublížil jsi mu moc. Sice se zachoval hrozně, ale nepřeji ho mít na márách." Řekla Abigeil ustaraně.

,,Ne, jenom mu přerazil nos asi a trochu pohmoždil prsty a protáhl rameno, nic těžkého. Laika by nikdy nezmlátil tak, že by se nepostavil a už vůbec ne v ringu. Jsem férový hráč Abi, ale on se o tobě vyjadřoval jako o věci." Řekl Dudley.

,,Dobře, dobře mu tak." Řekla Abigeil, ale vypadala trochu smutně.

,,Proč se tváříš smutně, Abi?" Ptal se Dudley.

,,Protože náš chlapeček nebude mít žádného pořádného dědu. A to je smutné Dudley." Řekla Abigeil a pohladila si bříško.

,,Však možná najdeme nějakého náhradního dědečka, Abi. Do budoucna." Líbl jí na tvář.

,,Paní profesorko Vectorová, mohlo bych vás o něco poprosit?" Ptala se Abigeil.

,,Ano?" Pozvedla k ní oči Septima.

,,Mohla by jste i tak případně domluvit schůzku s mým otcem. Jenom mezi čtyřmi očima, klidně i na ministerstvu." Řekla Abigeil.

,,Ale …. Mohl by vám ublížit slečno, z toho co jsem dneska viděla." Řekla Septima.

,,Vzhledem, že chtěl ublížit Dudleymu, tak bude v cele. Tam mi těžko ublíží. Jenom bych chtěla poprosit o slova skrz mříže paní profesorko Vectorová." Řekla Abigeil.

,,Hm dobrá jak si přejete, ale za moc dobrý nápad to nepokládám." Řekla Septima.

,,Možná budu mluvit příliš nebelvírsky, ale chci mu říct něco do očí a neschovávat se." Řekla Abigeil.

,,Dobrá. Sjednám vám schůzku." Kývla Septima.


George Weasley seděl v křesle a díval se před sebe. Byl v podzemní místnosti Malfoy Manor, kde zatím vysel jediný portrét jeho bratra Freda. Byla klika, že byl svolný portrét Nicolase Malfoye, si s ním vyměnit místo, aby oni dva měli klid a čas na osobní rozhovor. Ono vše o Vánocích si nestihli vyříkat.

Fred seděl v obraze Nicolase Malfoye, na jeho křesle v tureckém sedu hlavu opřenou o ruku. Díval se na George. Byl klidný, ale bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje jako v elektrárně. Jako vždy, když byli v místnosti sami dva.

Málo kdo je znal na tolik, aby je takto viděl. V tak klidné poloze, ne jako dvě ustřelená brčka.

,,Hm musím říct bráško, že tvoje obchody jdou přímo fantasticky, ale můžeš mi říct, proč se tváříš tak nerudně když jsem vyslovil jméno Gringottovi banky." Řekl Fred.

,,Och Freddy, mám pocit, že jejich éra končí, ale zdá se mi ten úpadek nějak rychlý. Oni nejsou hloupý, Freddy, a myslím, že mají něco za lubem, něco co plánovali hodně dlouho a teď když jsme jim začali lít vodu do bot, tak …."George se odmlčel.

,,Tak to chtějí uvést do pochodu, chápu, mé ctěné dvojče." Řekl Fred a dal palec na bradu.

,,Jejich moc spočívá v tom, že mají zlato a to jejich podzemí…." Řekl Fred.

,,Poklady druhých….Sally si myslí, že ukrývají toho mnohem víc." Řekl George.

,,No Smitova holka, hm teď bohužel vdova, byla jedna z mých oblíbených Mrzimorek, její slova o obchodu ve mne hluboce zakořenila." Řekl v obraze Fred.

,,Ano, kde bychom bez té malé potvůrky byli. Kdo by mne a tebe učil podvojné učetnictví." Uchechtl se George.

,,Otázka je co skřeti ukrývají. To jejich podzemí je větší než banka na to vezmu jed." Řekl Fred.

,,Tak i tak, naše rodiny přesunuli už všechny své poklady k Sally nebo do švýcarské banky, jako například Percy, ten nevěřící Tomáš." Řekl George.

,,Nevěřící Tomáš tam i sem, Percy má odvahu, na kterou mé koule nestačí Georgi." Řekl smutně Fred.

,,Copak Freddy?" Ptal se George.

,,Vem si to tak bráško, to on odvrhl rodinou historii na oko a klidně šel mezi Smrtijedy, obrazně řečeno lézt jim do prdele. To se nikdy nebál, že by mu na to přišli a nezabili ho. Zní to blbě ode mě jako obrazu, ale já bych se bál toto udělat." Řekl Fred.

,,Percy, holt zůstane Percy, naoko se tváří jako zaražený prd, ale vnitřně by si to rád klidně rozdal s obrem. Možná proto tenkrát chodil s Cleanwaterovou, která má tak velké ambice na Hagvaspárku, že nebýt toho, že je mudlorozená čarodějka, tak by jistě skončila v Zmijozelu. Náročná zákaznice dle i Rona. A řeknu to na rovinu, Percy by jistě byl dobrý Zmijozel, má vždy ambice být ten nejlepší, dost možná proto se do toho vrhl. Chtěl přesvědčit, že je lepší špion než Mundugus, Remus a Severus Snape takové lidi jako byl Pastorek a Moddy nehledě jistě na tátu. Chtěl respekt, který od nás Freddy nikdy nedostal v tom je ta potíž." Řekl George.

,,Jaká moudrá slova bráško, je vidět, že můj obraz je mladší a mladší zůstane, když biologicky jsem ten starší já." Řekl Fred.

,,Jaká moudrá slova Freddy. Pozorování, od doby co se k nám zase začal Percy začal hlásit, tak jsem ho důkladně pozorovat a ne jenom jeho i Rona. A také jsem měl zajímavý Vánoční rozhovor s Harrym, který mi ukázal pár pozoruhodných vzpomínek. Ta Brumbálova myslanka je velice pozoruhodné magické zařízení brácho." Řekl George.

,,To jako ach tak slavný Harriček ti ukázal vzpomínky ze své hlavinky?" Ptal se Fred.

,,Ano, ale že by se mi chtělo je ti nějak blíže popisovat, to dvakrát ne. Dostal jsem nepříjemný pocit, že za tím, jak se chová Percy a Ron, můžeme mi dva. Jak jsme se chovali jako jejich bráchové." Řekl George a nasadil unavený výraz.

,,Jaké chování, Percy už byl vždy bezpáteřní a Ron no byl materialistický hráč." Řekl Fred.

,,Tak za tyto slova bych se styděl bejt tebou Frede." Zabručel George.

,,Proč?" Ptal se Fred.

,,Protože jsi vedle jak ta jedle, ale já byl už upozorněn Ronem, že ty se jako portrét nezměníš." Řekl George.

,,Vedle?" Ptal se překvapeně Fred.

,,Ano, Percy nikdy bezpáteřní nebyl, možná workoholik, však to by jsi mohl říct i o sobě a mne, když jsme rozjížděli své podnikání. Vždy se snažil nám vyšlapat cestičku, aby nám usnadnil práci a chránit nás. Cožpak nám někdy udělil trest, nebo srazil body, jako perfekt nebo primus, Freddy? Nikdy jenom nás poslal pryč nebo nám dával kázaní podobné tomu co dávala mamka, ale nikdy by nám nedal trest? Snažil se ukázat, že je výborný student, aby nedělal zbytečné nervy mamce a taťkovi. Když jsme se o to starali svými lumpárnami my. A to, že hrál špiona, tak to bych v přepisu řekl, že chtěl vědět jako první kdyby se rozhodlo, že nás chtějí napadnout a zabít, aby nás mohl varovat nějakým způsobem. Freddy my jsme mu křivdili." Řekl George.

,,Že se ho najednou takto zastáváš." Zachmuřil se Fred.

,,Ano protože je to můj starší brácha, sakra, Frede, náš společný." Vyhrkl George a v oku se mu objevila slza.

,,Freddy nevím jak dalece ty jako obraz si vzpomínáš na své poslední okamžiky. Přitom jsi udělal mnoho zrovna pro Percyho. Zachránil jsi mu život výměnou za ten tvůj. Okamžik předtím dokonce Percy, zrovna za všech Percy vypustil vtip na účet toho mizery ministra Piuse Břicháše. Chtěl nás v té bitevní vřavě rozesmát a dodat odvahu. Kdo by to už udělal? Já přitom nebyl, ale viděl jsem vzpomínku na to od Rona. Ten byl přitom, ne já. Nemohl jsem být do poslední chvíle s ani s tebou, byl jsem na druhé straně hradu. Však místo toho tam byl Percy, Ron a Hermiona a snažili se tě vyhrabat a probrat k životu. A udělal by toto Percy, kdyby byl bezpáteřní, kdyby nebyl naším bratrem jenom byl tak zapsán v naší rodině, Frede?"

Zahleděl se vážně se tvářící George na Freda.

Fred ve svém obrazu mlčel. Tohle nevěděl, nikdo mu nebyl ochotný mu říci jak zemřel. Nikdo z rodiny až teď George, který vypadal jako drak, kterému šlápli na ocas.

,,Proč myslíš, Frede, že tě zatím Percy nechce mít u sebe doma. To není jenom tím, že žije v nekouzelnické části Londýna. Ne, spíše je to, tím, že jsi jeho noční můra, Freddy. Nedokázal tě ochránit před smrtí a klade si to za vinu. A dost možná má ten pocit má i Bill, jako odeklínač, který ví jak funguje zdivo Bradavic a jako tvůj nejstarší bratr, prosím pěkně." Řekl George a dodal.

,,Percy je náhodou někdo, na koho bylo vždy spoleh a já náhodou ho beru i se všemi jeho mouchami jako príma bráchu. Ne spíš považuji za vola Charlieho, i když něco jsem už mu odpustil, ale jeho útěk od Leona rozhodně ne. Percy totiž nikdy od zodpovědnosti neutekl na rozdíl od něho." Řekl s úsměvem na rtech George.

,,To je tvůj názor Georgi, ale já tohle nezažil, takže zůstanu u toho co vím, ale Percy je z rodiny, tak se budu chovat mile." Řekl Fred.

,,Dobrá beru a ohledně Rona, tak bez něho, nevím, kde bychom byli. Jeho podíl na vítězství je podobný jako Snapa. To co dokázal Ron vydržet, by jsi ty nebo já nedrželi, Frede a to mluvím se vší upřímností. Ano udělal pár chyb, ale kdo ne. Nejsme ani dokonalí my natož on. To nikdo." Řekl George a zavrtěl.

,,Proto jsem se rozhodl a doufám, že mne do budoucna v tom podpoří Conny, tak chci, aby mi šel Percy za svědka na svatbě a Ron mi pořádal rozlučku se svobodou. Ať je to klidně co nejvíce šílené." Řekl George.

,,Ha a co Lee? To ho chceš odkopnout." Řekl Fred.

,,Ne, ale on měl vždy blíž tobě než mne. A na rovinu Frede, jaký vztah tě vázal k Leemu Jordánovi?" Ptal se George a pozvedl obočí.

,,Lee je jenom kamarád, nic víc. Dobrý kamarád." Řekl Fred v obraze a zajel do křesla.

,,Fakticky, Freddy." Řekl George.

,,Sto pro, sakra, co jako tě napadá." Řekl Fred dost na hlas.

,,A lžeš brácho, už ti roste nosánek. Snape tu jistě dal nějakou kletbu na obrazy, aby dostaly jeho nos." Řekl George a začal se pak smát, když si Fred začal ohmatávat svůj nos.

,,Ty …" Zavrčel Fred, když pochopil, že si z něho George vystřelil a nabral růž do tváří.

,,Účel světí prostředky můj milý Freddy, jak říkal a říká Severus Snape." Chichotal se George a dodal.

,,A teď pravdu Frede."

,,Okej trochu jsem experimentoval, protože jsem nevěděl, co mě táhne víc, jestli no hůlky nebo kotlíčky." Řekl Fred tvářil se trapně.

Mezi ním a George bylo téma, kterému se oba dva svolně vyhýbali a to sexuální a vztahový život toho druhého. Uzavřeli na to bratrskou smlouvu, že jeden do druhého nebude rýpat, akorát Fred musel polknout, protože součástí toho slibu mezi nimi byla slova ,,do smrti" a on byl jistým způsobem v pánu a tak o tom mohl s Georgem mluvit. Chybička se vloudila.

,,A dál?" Ptal se George.

Fred něco nesrozumitelného zamumlal. Akorát nevisel na stěně, ale k jeho smůle na stojanu. Nemohl tedy utéct. Jeho až moc chytré dvojče ho vlákalo do pastičky a tahá z něho rozumy.

,,Já neslyšel, Frede." Řekl George.

,,Dobrá byl jsem třetí kolo u jeho a Leany kola, nebo jak to jinak říct." Řekl Fred a rudl jak řepa.

,,Víš mě nezajímá co jsi vyváděl bráško, ale co u Merlinovi budky jsi s u toho myslel. Vím díky trochu dobré a výjimečné náladě Leeho o narozeninách naší skvělé vědátorky Hermiony, že jsi to byl ty, kdo se do toho hrnul ne on. Stačí mí jednoduché slovo brácho, že ty jsi byl zamilovaný do naší hlásné trupky?" Ptal se George.

Kdyby se teď profesorka Pýtrová podívala na obraz Freda Weasleyho, tak by konstatovala zdravý odstín panenského jablíčka alias rajčete.

,,Tak trochu." Řekl tiše Fred a zavrzal zuby, protože se mu vůbec nelíbilo, jak zneužívá jeho dvojče situaci, kdy on se nemůže hnout a pádit pryč.

George se uchechtl a povídá.

,,A já vždy myslel, že je to Angelina, kdo tě přitahuje brácho, ale to jsem asi už potřeboval brýle."

,,Tobě to přijde vtipný, mne tedy ne, Georgi, já bral vždy Angi, jako kamarádku, skoro jako sestru. Něco jako Hariček, se stará o Hermionku a ta zase o něho. Angi nebyla nikdy ke mě tak vzteklá jako Ginny a mluvila tak klidně, žádné vřeštění, jako sestřička Ginny." Řekl dopáleně Fred.

,,No musím uznat, že do jisté míry, beru Angi tak i já. U ní jsem měl vždy ten pocit, že jsi můžu odpočinout a nabrat síly nebo když jsem měl ty zažívací potíže, tak jít pro radu. Však do jisté míry jsem si myslel, že by bylo dobré jí mít v rodině. Uvažoval jsem, že bych mohla amora poslat tvým směrem, až Volďa skončí v pekle, však ironii osudu tomu nedošlo a po tom rozhovoru s Lee, kdy on byl už trochu na mol a cítil jsem z něho tekuté štěstí bůh ví proč, jsem už o tom neuvažoval." Řekl George.

,,Neuvažoval?" Ptal se Fred.

,,Spíš se mi sepnula žárovka brácho. Trefně řečeno slovy jisté Hermiony, měl jsem klapky na očích, ohledně svých bratrů včetně tebe Frede. Však nevyčítám ti nic, že jsi byl tak tajemný." Řekl George a dal ruce do stříšky.

,,Mi všichni do jednoho z naší rodiny máme své mouchy a neřesti a já mám rád každého z naší rodiny, takový jaký je i tebe Frede. Možná jsme byli do jistého osudného dne úplně stejní zevnějškem, ale uvnitř jsme byli dvě mince, každá úplně jiná. A jiné mince bych našel i Billa, Charlieho, Percyho, Rona a Ginny. Však co nás spojuje je to, že jsme rodina a máme pouto k mamce a taťkovi a já až po válce toho začal vážit i mých bratru, to, že je mám. Vážím si mé švagrové Fleur, že nás všechny vydrží, Aundrey, která musí mít nervy z oceli, té Holly s jakou lehkostí zapadla a Harryho, který by se pro nás nejednou div nerozkouskoval jo nesmím zapomenout na mou Conny, která umí uhasit obavy celé rodiny." Řekl George a usmál se a dodal.

,,A rád bych si vážil tebe jako obrazu a doufám, že to víš. Však nechme teď toto intimní téma a rád bych ti řekl jistou novinku, takovou mini maličkost." Řekl poslední slova skoro šeptem George.

,,Co?" Ptal se Fred. On od doby co byl obrazem zažil těch překvapení požehnaně hodně.

Zveřejněno 30.11.2019

Poznámka od autorky: Tak tohle byli první dvě kapitoly čtvrtého dílu Veronici s názvem Královna svítání. A tak jako v originálním díle Harry Potter bude i čtvrtý díl pořádně záludný a magický. A doopravdy potkáme Královnu svítání, tedy čarodějku, které budou dány matkou přírodou neuvěřitelné dary. Ty budou posléze využity k poražení určité části zla. Kdo bude královna svítání a kdo to zlo, zatím nechám zatím za plentou, dozvíte se později. Jo budou tam i dva králové, ale ty už možná znáte nebo si je dokážete domyslet.

Příští dvě kapitoly sem přidám 2019

Hezkou první adventní neděli a Mikuláše

Vaše elenor