Kapitola 3.– Staří známý
Dudley Evans, kdysi Dudley Dursley, si pískal veselou melodii a šel v Gulifordu do místní pekárny pro čerstvé pečivo. Včerejší den v Prasinkách a Bradavické škole si náramně užil a dneska měl volno. Až zítra měl zase službu jako šofér v bance Sally Smithové. Ano sice opustil minulou práci a jeho kolegové měli slzy v očích, protože si Dudleyho povahu oblíbili a jeho také, ale chápali, že jako budoucí otec a do jisté míry živitel rodiny potřebuje mít na to plat a lepší zázemí než mohla firma kde Dudley pracoval poskytnout.
Šel po ulici, kde bylo po ránu poměrně prázdno. Však i tak se mu podařilo do někoho narazit, jak byl ponořený do myšlenek.
,,Sakra nemůžete chlape koukat kam jdete!" Ozval se Dudleymu docela známý hlas.
Sklopil oči o trochu níž a viděl lehce rozčepýřenou hnědovlasou na krátko střiženou pokrývku hlavy, která se drbe. Pak ta hlava se zvedla a on viděl nikoho jiného než Pierse Poklinse, no kdysi jeho největšího kamaráda.
,,Ach Big D, tebe jsem také neviděl kdo ví jakou dobu." Řekl a vykouzlil svým předkusem úsměv.
,,Já už vůbec Piersi a nech si to Big D, to už jak si je pasé." Řekl Dudley. Pierse neviděl od té doby, co se ním pohádal skrz tu jeho pitomou radu společně s Malcomem, tenkrát v baru. A Dudley musel uznat, že jeho zloba na ty dva opadla, na rozdíl ta na jeho otce a otce Abigeil. A z jisté části na tom všem měl podíl alkohol v krvi. Být při smyslech, tak by jim jistě to neodkýval a nešel do toho. On do té doby byl ohledně žen stydlivka musel si přiznat. Až s Abi se toto od něho odlouplo a velkou měrou mu pomohli čarodějky, aby se v jejich přítomnosti blbě nečervenal a nepotili se mu hned ruce.
,,Pasé, hele já nevím co ti tenkrát přelítlo přes nos Dudley, ale měl jsi pravdu, byl to blbý nápad tě tak zviklat. Promiň fakt chlape." Sklonil hlavu Piers.
,,Dobrý od té doby jsem zažil horší věci, ale kam ty ses vypařil. Já tě od té doby neviděl." Řekl Dudley.
,,Um to je na dlouhé povídání, neměl by jsi chvilku nebo někam spěcháš?" Řekl trochu nervozní Piers.
,,Dobrý, co třeba kavárna?" Ptal se Dudley a koukl na štít ,,Kavárna u Patrona."
Piers kývl.
Šli po ulici a Dudley si všiml, že Piers kulhá a jednu nohu za sebou tak trochu vláčí.
Když měli oba dva v ruce hrnek s kávou a sedli ke jednomu stolku kavárny, tak se Piers nejprve napil.
,,Já se jaksi neztratil, jenom jsem byl jak si nepřítomen Dudley, to ti to mamka neřekla?" Ptal se Piers.
,,Co jako, víš já toho měl hodně poslední dobou kolem sebe." Řekl Dudley.
,,No něco mi řekla, ohledně no tvé mamky a otce? On je fakticky v lochu a to s tvým bratrancem je jako jak? Já jsem ještě vše kolem mé nepřítomnosti nevstřebal." Řekl Piers a upil kávy.
,,Ano, nevím kolik ti toho tvá máma řekla, ale v Kvikálkově to bylo velké téma myslím. Já zůstal zde v Gulifordu, ale kde jsi byl ty Piersi?" Ptal se Dudley.
,,Také v Gulifordě, představ si, ale asi jinak než jsi představuješ, Dudley, když už ne Big D." Uchechtl se Piers.
,,A kde?" Ptal se Dudley.
,,V nemocnici Dudley až do Vánoc." Zamračil se Piers a dodal.
,,Doufám, že dezinfekci nemocnice hodně dlouho neucítím."
,,Cože?!" Ptal se Dudley vyvaleně. On neměl ani tucha, že byl Piers v nemocnici a dost možná vážně nemocný a paní Poliksnová vůbec nic mu neřekla nebo nic nenapsala. Pak si uvědomil, že jí moc nevídal a ona jeho novou adresu vůbec nemá. Kurva do sešroubovaného prkýnka dubovýho.
,,Já měl bouračku Dudley, no s Malcomem, poté co nás tak seřval, že by to můj otec nesvedl lépe. Narazil jsme do něčeho myslím, ale já si to nepamatuji. Možná bohu dík." Řekl poslední slova tak trochu z hrůzou v hlase Piers.
,,Bouračku, Piersi, já se moc omlouvám, za ty slova, co je vůbec z Malcomem, je v pořádku?" Ptal se Dudley a dostal strach.
Piers se napil.
,,Tomu se nic nestalo, ale ten zbabělec od toho všeho utekl a mne tam nechal málem chcípnout. Fakticky kamarád ten Malcom Wildsch, konečně ukázal pravou tvář. Už s ním nechci nic mít." Řekl zlostně Piers až zlomil v prstech sušenku danou jako zákusek ke kávě.
Dudley nasadil překvapený výraz.
,,No já sice přežil, ale byl jsem pořádnou dobu v bezvědomí, skoro měsíc a pak jsem dával hodně dlouho dohromady. Asi jsem dostal lekci za mou životní blbost." Řekl Piers.
,,No to jsme asi dva co jsme dostali pořádnou nakládačku Piersi. Fakticky jsi v pořádku?" Ptal se Dudley a hledal nějakou jizvu v obličeji Pierse.
Piers se zasmál a řekl.
,,Dudley, Dudley, Dudley tak starostlivého tě neznám." Řekl Piers, ale dodal.
,,Neboj, doktoři odvedli celkem dobrou práci, sice napadám trochu na jednu nohu a stále chodím na cvičení, ale u čerta jsem na vozíku nezůstal déle jak měsíc."
Dudley si oddechl a sklopil oči.
,,Kdybych tak věděl, že jsi měl bouračku Piersi, tak bych tě navštívil. Ta zlost na tebe pominula, to já jsem byl ten blbec, ty jsi to mínil pod tím vším chlastem jenom jak si přehnaně dobře."
Piers se zasmál a povídá.
,,Jo blbců je celá planeta, včetně mě Dudley. Já totiž v nemocnici měl hodně času na přemýšlení jak jsem se choval. Však by mě zajímalo, co z toho co řekla mamka je vlastně pravda a co můžu připsat její bujné hnojné fantazii, jejího drbavého druhu ženské."
Na tím se Dudley rozesmál. Jo Pierse maminka byla ještě větší občas drbna než ta jeho vlastní. Občas si také vymýšlela.
,,Nesměj se, je to pravda. Člověk musí oddělit zrno od plev, jak říkal profesor biologie, a dostat se k pravdě u ní." Řekl Piers.
Dudley se napil a zvážněl.
,,Takže první věc, je mi jasné, tedy, že tvůj fotr, je v kriminále a tvoji rodiče se rozvedli. Však mi není jasná ohledně toho jedna věc. Moje drahá máti říkala, že tvůj fotr měl celý výčet provinění vůči zákonu. Dokonce mi to dala přečíst v novinách Dudley. A já se zarazil nad jednou položkou. Dudley on fakticky se pokusil no tvého bratrance přefiknout jako malého?" Ptal se Piers bledý v tvářích.
Dudley vzdychl a řekl.
,,Ano bohužel tohle můžu potvrdit. Je to jedna smutná historie, která se díky mamce nestala nakonec. Nevadí, ale já bych nerad mluvil na tak veřejném místě Piersi."
,,Okej, dobrý, to je fakticky hnůj a fuj. Já sice tvého bratrance nikdy dvakrát nemusel, ale toto je mi proti srsti, když jsem dospělý a mám jisté zkušenosti. Ublížit takto dítěti. Vzhledem k tomu výpisu trestu, to je asi pro tvého otce doživotí." Řekl Piers a zakousl se do sušenky.
,,Asi ano." Zabručel Dudley.
,,Hm … další otázka na tebe Dudley. Nedávno říkala maminka, že tebe a mamku viděla v restauraci u Kováře a vy jste si tam povídali." Chroustal u toho Piers sušenku.
,,Tvoje máma je učiněné gestapo Piersi." Řekl Dudley.
,,Jo ten tvůj názor sdílí i můj otec, kamaráde." Upil kávu Piers a pokračoval.
,,Však mne zaráží to, že se budeš ženit a no jak se vyjádřila, budeš v dohledné době vozit s nějakou kočárek. Co je z toho pravda a lež? Od té doby se nemůžu zbavit pocitu, že mi moje maminka dohazuje holky z okolí. Kurník je nám 18 pryč a nějaký manželský chomout nemyslím." Řekl rudý ve tvářích Piers.
Dudley se uculil a naklonil se k Piersi.
,,A co kdybych řekl drahý Piersi, že obojí pravda, jak by jsi reagoval?" Ptal se Dudley.
,,Um nevím, však bych tě považoval za troubu, halo upéct si prcka v 18cti a řešit žaket na svatbu, to je jak v minulém století, prosím. Já jsem z 20 cátého století a mamka čte až moc červenou literaturu poslední dobou. " Mínil Piers.
,,Akorát to pravda je, kamaráde a já se za troubu nepovažuji." Opřel se do židle Dudley a koukal, jak Piers div nevyprskl hlt kávy a hledí něho jako na UFO z vesmíru.
Piers čuměl, čuměl, ale nic z něho nevycházelo.
,,Možná nejsem kamaráde moderní, ale já si hodlám Abigeil vzít hezky za ženu a to ještě tento rok. A podíl na tom, že budu tatínkem tím svým brilantním nápadem máš i ty Piersi Polkinsi." Řekl Dudley.
Piers koukal z odpuštěním jako tele na nová vrata a stále mlčel.
,,Jo s tou holkou z toho baru, jak ty říkáš jsem si upekl prcka, no zatím na světě není. Abi má termín až v druhé polovině dubna, a díky mému praštěnému bratranci jsem se s ní dal znova dohromady. No teď plánujeme svatbu, zasnoubení jsme už od listopadu a připravuji naše společné bydlení s Jaredem. Jo bude to kluk a po dlouhé debatě jsme se shodli na jménu Jared, ale nebude Dursley, to už nejsem ani já. Potom co otec udělal, změnil jsem si příjmení na maminčino za svobodna a ona také. Takže na průkazech už jsem Piersi, Dudley Evans a můj malý syn bude se jmenovat Jared Dudley Evans. Nezní to hezky?" Ptal se Dudley.
Piersi místo toho poklesla brada a měl výraz hrůzy jako ty francouzské obrazy o kterých se kdysi učili v historii.
,,Hola země volá Pierse, jsi vůbec přítomen?" Zamával rukou před obličejem Pierse Dudley, když Piers nereagoval.
Piers se jako by vzbudil a otřepal se a pohlédl na Dudleyho.
,,To má být nějaký nejapný vtip?" Ptal se zamračeně.
,,Ne, to není žádný vtip. Počkej já mám v peněžence naší fotku z Vánoc." Řekl Dudley a vyštrachal z peněženky složenou fotku jeho a Abigeil na gauči na Grimouldově náměstí, jak se k sobě tulí. Neštěstí nebyla kouzelná.
Podal jí Piersi, který trochu neohrabaně si jí vzal do ruky a vyvaleně na ní zíral. Pak pohlédl na Dudleyho a polkl.
,,Kamaráde, co jsem ti to jenom provedl. Já nechtěl, aby tvoje svoboda tak rychle skončila nebo abys měl malé tak rychle. Já si to kóma a ty všechny hadičky, kanily, léky, infuze a jiné sajrajty asi zasloužil, takhle ti zkazit život." Koulely se slzy po tváři Piersi.
,,Ježíši, Piersi, ty jsi mi ten život nezkazil, když už tak za to mohu si sám a moje potence, tak mi tu nebreč. A já díky tobě a Malcomovi našel ženu mého života, ty ňoumo." Podal mu kapesník.
,,Ale …" Piers chtěl něco říct, ale Dudley mu skočil do řeči.
,,Náhodou myslím, že jsem teď šťastný jak blecha Piersi. Abi je fantastická osoba, až na tu její no řekněme zakyslou postavu rodičů. Však kdo už má dokonalé rodiče, já rozhodně ne." Řekl Dudley.
,,Vážně, doopravdy si jí nebereš jenom kvůli tomu malému." Ptal se Piers.
,,Ne, ty pitomče. Mě se už tenkrát líbila u toho baru, svítila mi do očí jako světluška. Vy jste jenom jak si do mě nalili tu nejhorší směs a já měl pak nezvladatelné emoce a choutky. Však Abi mi to odpustila a jede se dál. I v posteli, když teď si budu muset do léta dát pohov." Řekl Dudley.
Piers ačkoliv žádný velký myslitel nebyl si domyslel, co tím Dudley myslel a zrudl.
,,A víš kde alespoň je Malcom teď? Že bych mu třeba připomněl, jaký trouba on je?" Ptal se Dudley.
,,V Americe, jeho fotr tam dostal nějaké místo a odplachtili do měsíce poté co se mi to stalo za oceán. Nevím ani kde je přesně, to by bylo těžké ho tam hledat, Dudley. To nech být, ten za to nestojí." Zakroutil hlavou Piers.
,,Aha." Vypustil ze sebe jenom Dudley.
,,Takže" Piers ukázal prstem na fotce na Abigeil ,,to je ta tvá ženská na ty věčné časy?"
,,Jo to je Abigeil, druhým jménem Danica a zatím příjmením Rucornová. Její otec je s odpuštěním hajzl, který myslí jenom na prachy, prachy a prachy a dle Abi je taková i její maminka." Řekl nerudně Dudley.
,,Juj, takže nemáš jednoduché se jim zalíbit s nálepkou tvého fotra v kriminálu, co?" Ptal se Piers a přemýšlel jaká ta Abigeil musí být, aby zamotala takto hlavu jeho kamarádovi.
,,To není ani procento jejich zlosti na mne kamaráde, ale tady v kavárně bych o tom nerad mluvil. Zvu tě na exkurzi k mým spolubydlícím. Nebo něco máš? Co vůbec děláš teď?" Ptal se Dudley a dopil kávu.
,,Stále jsem rádoby nemocný, nebo spíš se zotavuji. Můj otec mi zařídil, že nastoupím k mému studiu až příští rok, ale já požádal rektora o změnu oboru a tak v červnu mě čekají znova přijímačky. Tak se učím a trénuji ty svoje nohy, abych byl zase fit." Řekl Piers.
,,A na jaký obor tedy Piersy nakonec jdeš, když ne metalurgii, jak sis usmyslel ve třetím ročníku na Smeltings?" Ptal se Dudley. Jestli někdy něco šlo Piersi Polikisnovi, tak to byla chemie a fyzika a možná trochu bižule, ale jinak hořel všude jako svíce. Však byl stále lepší student než Dudley.
,,Farmacii, rád bych se potom co jsem tak dlouho ležel v nemocnici stal lékárníkem. Otce málem ranilo, z mého rozhodnutí, ale maminka nakonec řekla, že možná budu více k užitku. No mě vždy bavila chemie." Zazubil se Piers.
Dudley překvapeně na Pierse zíral. Jo nezměnil se nejenom on jak to vypadá, i Piers má nové cíle. No být lékárníkem není tak špatné povolání a člověk si může s lidmi povídat. Nehledě na …
,,To je psina Piersi, já nedávno se dozvěděl, že můj děda z maminčiny strany, byl také lékárník a měl dokonce vlastní lékárnu. Přeji ti, abys se v tom oboru našel. Ty jsi byl vždy chytřejší z nás." Řekl Dudley.
,,Díky." Řekl Piers.
,,Tak pojď představím ti mé spolubydlící." Řekl Dudley a zaplatil u pultu kávu.
Šli po ulici směřující k nádraží, když se Piers zeptal.
,,A to tam bydlí s tebou ta tvá Abi?"
,,Ne, ona si dodělává školu a vídáme se jenom, když mají vycházky. A já zatím bydlím u přátel Piersi. Však už máme zařízené bydlení a červnu se tam nastěhuji já a pak Abi s naším malým." Řekl Dudley.
,,Jo aha." Řekl Piers.
Došli do Makové ulice a šli kolem činžovních domu až došli k tomu, kde zatím Dudley bydlel s Oliverem a Pollem.
,,Tady bydlíš tedy?" Ptal se Piers.
,,Jo tady, vzpomínáš na Polla Edworda, tři ročníky nad námi, co mne doučoval matematiku?" Ptal se Dudley.
,,Matně." Zazubil se Piers a dodal.
,,Takže bydlíš u něho?"
,,Jo a jeho přítele Olivera." Řekl Dudley.
,,Přítele?" Ptal překvapeně Piers.
,,Okej Piersi, klídek ano, Poll je gay a má přítele, ale byli tak hodní a pomohli mi hodně ze začátku, když jsem utekl od rodičů. Dohodili mi práci a nechali u sebe bydlet. A zatím u nich bydlím, než bude hotové mé a Abi bydlení." Řekl Dudley a dodal.
,,Jo Oliver je stejně jako ty po vážném úraze, však na rozdíl od tebe to štěstí nemá a na tom vozíku zůstal."
Piers zbledl. On byl přímo šťastný jako blecha, když se znovu postavil prvního prosince poprvé na nohy a ušel dva kroky. Nedokázal si sám představit, že by skončil doživotně na vozíku.
Vešli do činžovního domu a Piers uviděl, že je tu výtah a pomyslel si, že ten Oliver má kliku, že našel pro sebe ideální bydlení.
Došli pomalu do druhého patra, Piers k Dudleymu řekl.
,,Kolik pater ještě, já fakticky nejsem kondičně fit, já bych klidně jel dál výtahem Dudley."
,,Už žádné, ale mohl jsi říct Piersi, mohli jsme tím výtahem jet." Podrbal se na hlavě Dudley, když šmátral pro klíčky.
Došli k čtvrtým dveřím na chodbě a Dudley si otevřel.
,,Pojď dál." Řekl Dudley.
Piers tedy vešel do prostorné chodby. Však Dudley ho rázně vedl dál, jak on řekl do kuchyně a jídelny v jednom. Piers uslyšel smích a nějaké hlasy a chytl Dudleyho za rameno.
,,Nejdeme nevhod?" Ptal se.
,,Kdepak, jestli myslíš, že Poll a Oliver nemají nic lepšího na práci než po ránu být jak dva králíci, tak se mýlíš. Myslím, ale že tam je ještě někdo třetí kdo je baví." Řekl Dudley zamyšleně a otevřel dveře.
Jo nemýlil se. Oliver a Poll mohli smíchy puknout, ale bavič byl někdo jiný. Ten komediant měl také jméno a to znělo George Weasley, jak jinak.
,,A zdravím Georgi, co ty tu děláš?" Ptal se Dudley.
,,Vyměňuji odborné ekonomické názory za mé nové produkty tady s těmi dvěma." Řekl vážně se tvářící se George a srovnal si nějaké papíry a urovnal brýle na čtení na nose a snažil kopírovat důležitý výraz jeho bráchy Percyho.
To Polla znovu rozesmálo a Oliver se slzami smíchu v očích řekl.
,,Ty budeš mít mě ještě na svědomí Georgi u Morganiných pantoflí."
,,Ach tak, má to tedy nějakou souvislost s Kejklema nebo s tím tvým chrámem lásky?" Ptal se Dudley a Piers byl jak si mimo.
Polla poznal, ale nikdy ho neviděl tak vysmátého. Ze Smeltings si ho pamatoval jako velice vážného kluka, který byl někdy až takový zaražený prd, který jako by neznal zábavy a vtípky mladších spolužáku na účet profesoru přímo nenáviděl. Ten Oliver vypadal no příjemně a asi kdysi v minulosti sportoval podle jeho konstrukce, nicméně mu to asi překazilo to zranění a ten zrzek byl podivín dle Pierse. Jakým způsobem byl oblečen, tak si myslel že ten George je něco jako šašek nebo bavič na oslavách pro děti.
,,To druhé." Mínil George a sundal si brýle a podíval se na Dudleyho.
,,Měla ta knížka úspěch, nebo ne? Chápu, že už to tak pohodlné jistě nebylo." Ptal se George.
,,Ano měla a myslím, že i tvůj starší bratr, to jistě také využil. Včera jsem ho potkal, a vypadal velice spokojeně, no po jisté stránce. Jako kocour co si dal plnotučnou smetanu." Řekl Dudley.
,,Výborně, výborně, Billánek nebude mít roupy a bude se věnovat své ženušce, to je dobře." Řekl George a sklidil své brýle do pouzdra. Pak se podíval na vedle stojícího Pierse.
,,A kdo je to vedle tebe Dudley. Nějaká socha nebo co?" Ptal se.
,,Počkejte, ten předkus a šiška, špičatý nos a dlouhé chmatácké prsty, Dudley, kde jsi vylovil Polkinse?" Ptal se Poll.
,,Moc děkuji za tvůj oslnivý popis mé osoby Edworde." Zamračil se Piers.
,,Definitivně Piers Polkins, však poněkud větší a jak koukám, tak starší." Řekl Poll a zvedl se ze židle a přešel k němu a Dudleymu.
,,Býval jsi takhle maličký v prváku, profesor Brick by tě složil do aktovky Piersi. Však já tě rád zase vidím. Doufám, že jste se s Dudleym udobřili." Řekl Poll.
,,Jo to rozhodně ano, ale od Malcoma se toho asi nedočkáme, ten zmizel do Americky." Řekl Piers nerudně.
,,No Americka je pořádná kupka sena, jinak já jsem Oliver Wodd." Představil se Oliver.
,,George Weasley, nejsi náhodou ten, koho Hariček Potterů popisoval jako krysoksicht?" Ptal se George.
Piers nabral červenou do tváří a zeptal se.
,,Co ty máš za techtle s Potterem?" Ptal se.
,,Och jenom to, že chodí s mou mladší sestřičkou celkem závazně. Však tou podobností s krysou, to Harry očividně přehnal, ty spíš mi připomínáš z zvířecího světa nějakého psa nebo lišku, ale Harry měl období a má ho asi do teď, že nesnáší krysy." Řekl George.
,,Jo já jsem byl kdysi jeho kapitán ve sportovním týmu naší školy." Přidal se Oliver.
Piers překvapeně zamrkal a zeptal se.
,,Vy jste chodili do toho Brutuse?" Ptal se Piers.
,,Ne do Bradavic, jako Harry. Dudley, co jsi mu řekl a co ne?" Ptal se Oliver.
,,No moc ne, Piersi možná by jsi si měl sednout, než na tebe vypustím pár mých tajemství." Řekl Dudley.
,,Bradavice?" Ptal se Piers, ale rád si sedl.
,,Jo Bradavická škola čar a magie, abych byl přesný." Řekl Dudley a začal vysvětlovat.
Minerva McGonagolová seděla u svého pracovního stolu v kabinetě a právě opravovala zadané eseje sedmého ročníku, když někdo zaťukal na dveře. Asi nějaký student, pomyslela si a řekla dále.
Místo studenta jí však do kabinetu vstoupil jí neznámý starší muž muž, opřený o hůl.
,,Pane kdo jste a co děláte v mém kabinetě?" Ptala se pozvedla proti němu hůlku.
Kdo vpustil tohoto cizího člověka do školy.
,,Jen tu hůlku Minervo schovej, cožpak se takto zdraví starý přítel?" Ozval se ten starší muž.
Minerva se zamračila, ale pořád nemohla zařadit toho okupanta jejího kabinetu do nějakého šuplíku.
,,No tak, hůlku dolů micko, já nepřišel jako nepřítel, u Merlinových podvlíkaček." Řekl znuděně ten muž.
,,Micko … tak jsem dovolila říkat mne jenom dvoum a oba jsou po smrti." Zavrčela Minerva a zvedla se z pracovního křesla.
,,No já mrtvý rozhodně micko nejsem a to s Dugalem je mi líto a to s Elphistonem také, oba to byli fajn chlapy." Řekl ten muž.
Minerva svojí hůlku sklonila a pohlédla do očí toho chlapa. Byly temně zelené jak Skotské močály, ale plné života. Rozhodně to nebyl nemrtvý nebo noční můra.
,,K čertu a u Salazara, Rodericku, jsi to ty, nebo jsem už definitivně ztratila rozum?" Ptala se Minerva.
,,Jsem to já micko, kolik je to let, co jsme se neviděli, 20 nebo 25?" Ptal se ten starší pán.
,,Och skoro 27, myslím, ale já přece četla tvoje parte, ty idiote." Řekla Minerva.
,,Fikce pro Verbenu, abych mohl pláchnout. Však díky jistým okolnostem jsem se vrátil micko." Usmál se starý pán.
Minervě se zalily oči slzami, ale ne smutkem, ale zlostí. Rázným krokem přešla k tomu muži.
,,Ty jedno pitomé hovado, jak tě to jenom mohlo napadnout. Nechat svojí rodinu tak zabořit do hnoje a mne to vše nechat pozorovat, že se nestydíš Rode." Zařvala něho, že to slyšel i famrpálový tým Zmijozelu venku na hřišti při jejich zimním cvičení.
A než starý pán mohl něco říct, tak Minervě praskly pojistky její dlouholeté praxe chladné hlavy profesorky přeměňování a ubalila mu jednu, že starý pán se svalil na prdel.
Minerva stále při síle, toho pána vytáhla za límec jak neposlušného studenta a pohlédla mu do očí.
,,Tak jaká ženská to byla tentokrát Rode, že jsem já s tvou drahou chotí ti byly putýnka a octové zboží."
Starý pán polkl a zrůžověl ve tvářích. Minerva McGonagolová tam či sem, stále měla sílu lvice, když na to přišlo.
,,Hm hezká jako obrázek micko, ale na tvojí vášeň neměla, ale byla velice …" Dál se starý pán nedostal, protože dostal kostnatým kolenem do jistých končin.
Ozvalo se zavití, že bradavický šafář začal přemýšlet, že by si měl vyčistit kuši a podívat se do Zakázaného lese, jestli tam není nějaký vlk nebo vlkodlak.
,,Drahá micinko nebuď tak zlá, já už jsem starý pán, a ty stará dáma, moje druhá žena je po smrti jako ta první." Řekl s bolestí starý pán.
,,Však tvoje povaha nikoliv Rodericku Lestrangre, stále jsi stejný záletník." Pustila ho Minerva.
,,Já a záletník?" Ptal se starý pán.
,,Jako vyčpělý koňak, Rode, jak říkal Elphi." Řekla Minerva a přešla znovu za svůj pracovní stůl.
,,Co tu vůbec chceš?" Ptala se.
,,No přišel jsem navštívit tebe a mého vnuka." Řekl starý pán.
Minerva vzdychla. Takže o tom už věděl.
,,A ví o té tvé návštěvě, víš on nezvané hosty strašně rád jako tvůj otec, řekla bych." Řekla Minerva a vytanula jí vzpomínka na Randolphuse Lestrangra.
,,Och ano a to čistě formálně micko, jsem slušně vychován starými mravy." Řekl starý pán a potutelně se usmíval a přisedl k Minervě na straně, kde spíše sedávali její studenti než její ex milenci.
Jo i Minerva McGonagolová měla svá tajemství z mladí a dospělého života. Roderick Lestrangre byl jedno z nich, krom Elphiho Ungwarta, Dogalem McDůgalem a Bertiho Botta.
Draco a Astorie šli po trochu zasněžené cestě a dívali se do předu, kdy uvidí svůj cíl. Tím byl Domov pro malé kouzelníky a čarodějky bez rodiny Žervé Olivandera. Ten tento domov pro sirotky v roce 1901 zřídil a velkou měrou se podílel na jeho chodu. Některým kouzelníkům pro zlost. Ano zvláště jedné dámě z rodiny Smith, která provozovala obdobné zařízení ale s menší láskou pro obyvatele, ale velkou láskou pro jejich zděděné penízky. Dnes však ten druhý objekt už nestál a tak Domov pro osiřelé kouzelníky a čarodějky Žervé Olivandera byl jediný svého druhu v celé Anglii. Další domov pro sirotky bez rodinných příslušníku nebo příslušníku, jenž je nemohli z nějakého důvodu vychovávat byl ve Wellesu a zpravovaly ho rodiny Fawley a Kinley a poslední do nedávna spravovalo Ministerstvo kouzel ve Skotsku a teď mělo příšernou pověst muselo se tam zasáhnout do vedení.
A malý Jasper Greengrás jakožto syn Anglie, ne Skotska, ne Walesu, byl umístěn právě zde v Domově Žerve Olivandera, který teď řídila jeho praneteř Honoria Olivanderová. A tento domov pro sirotky stál v krajině sice dost opuštěné, ale malebné už na první pohled. Ona krajina kolem Salisbury byla vždy okrasou jejich obyvatel. A Domov Žervé Olivandera seděl jako hříbek na malém kopci poblíž vesničky Berwick sv. Johna. Pro místní mudlovské obyvatelstvo byl pokládán za normální domov pro opuštěné děti, ale kouzla Žervé Olivandera zapříčinila, že si každý mudla rozmyslel sem vejít se povídat. Vytvářelo to tím pádem jistou izolaci i pro místní děti, což kompenzovali místní vychovatelky výlety po okolí.
Astorie díky svému přání svého malého brášku navštívit, věděla jak se sem dostat a také kolik tu vlastně žije děti v tuto chvíli. Tedy 21 dívek a 22 chlapců ve věku od 9 měsíců do 11 let, celkem 43 dětí a pět vychovatelek a dva skřítci jenž pomáhají při chodu domova. A v Bradavicích mají dalších 29 sirotků, kteří se vrátí na prázdniny. Tedy když jich měl být plný počet na léto, tak jich bylo v domě 72. Astorie měla z toho bramboru v krku, že tolik dětí přišlo o veškerou milující rodinu, a že jich musí být mnohem víc, když se některých ani neví.
Došli k plotu, který byl zakrytý vzrostlým jasmínem v tuto chvíli bez listí. Obešli kousek živý plot a našli kovové dveře.
Draco pozvedl hůlku a zašeptal heslo, které bylo Astorii zděleno dopisem.
,,Via Lucis" a dveře se sami otevřely.
Vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře dle pokynu v dopise. Hned poté se před nimi zjevil domácí skřítek v legračním úboru dle Draca.
Měl na sobě zelený baret, na kterém měl odznáček ,,Falmontských letců". Měl také kalhoty, ale ty mu plandaly jak mu byly široké a aby mu držely měl je obvázané místo pásku stuhou s hvězdičkami. A snad, aby mu nebyla zima, měl na sobě žlutý křiklavý šál.
,,Zippy vás zdraví a dovede vás za madam Honorii."
A už popadl Astorii něžně za ruku a vedl jí zahradou. Draco si povzdechl a šel za nimi.
Cestou se koukal kolem sebe. Zahrada byla sice zasněžená, ale bylo tu vidět, že tu bydlí hodně dětí. Byla tu celá plejáda sněhuláku různého provedení a velikosti, dále houpačka a prolézačka a nějaké kbelíky, které snad měly napodobit střelnici. Pak tu Draca překvapil kurník a ohrádka, kde se promenádovalo na čerstvém vzduchu několik slípek. A jako by nebylo toho málo, měli tu dokonce i králíkárnu, kde se choulily k sobě králíci. Pak vzhlédl k samotné budově. Měla dvě patra a byla rozložitá a stejně tak mohutná svým vzhledem. Skřítek je zavedl do velké vstupní haly. Hned vedle byla místnost, kde byly lavičky podél stěn a na věšácích visely malé a velké kabáty a hábitky do zimy různých barev a střihu. Dole byly pak k vidění zimní boty, většinou vyplněné starými výtisky Denního věštce, aby vyschly nebo do nic nešla vlhkost sama. Draco a Astorie šli dál chodbou kolem místností, kde se ozývaly dětské hlasy. Šlo kolem jídelny a kruhovými stolečky kde bylo vždy pět židlí a pak jeden, kde byli rozestavěno rovnou deset vysokých židliček pro nejmenší. Došli až ke kde bylo napsáno Velkými písmeny ,,Madam Honny".
Skřítek zaklepal a ozvalo se dále.
,,Můžete vejít." Řekl skřítek a zmizel.
A tak Draco otevřel dveře a nechal nejprve vejít sebe a pak Astorii. Však sám pak koukal jako prváček kolem sebe, na kancelář i dámu před sebou. Tu totiž si upamatoval, že jí už několikrát viděl a mluvil s ní, když byl malý prcek.
,,Salazare, Morgano a Merline, jsi to ty tetičko Hony." Promnul si obě oči před starou dámou v modrých šatech se bílou zástěrou a vlasy už protkanými stříbrem svázané v pevném copu až k pasu.
,,Draco jaká to doba utekla, co jsem tě viděla naposled, nejmíň 12 let ne-li víc, vyrostl z tebe statný muž. Radost pohledět." Řekla dáma a přešla k němu a radostně ho objala a dala mu pusu na tvář.
Draco Malfoy se tak jedině z té dámy červenal.
,,A ta slečna po tvém boku, bude asi slečna Greengrásová, že?" Ptala se ta stará dáma.
,,Astorie Greengrásová, těší mě madam Olivanderová." Řekla Astorie a vysekla pukrle.
Následně položila otázku.
,,Vy znáte Draca?" Ptala se.
,,Och ano i tebe děvče zlaté, ty jsi však asi nevzpomínáš na mne. Vždy, když otec tady Draca pořádal ty společenské večírky byly děti, jakož to rušitelé dospělácké zábavy vykázány do zeleného sálu a já jsem měla postarat jim o zábavu, podobnou, jakou měli dospělí v hlavním salonu. Paní Narcissa vždy mě prosila o pomoc, protože hlídání v podobě skřítku jí přišlo nevhodné. Pokaždé se štědře odměnila darem pro nás a tvoje drahá maminka to dělá dodnes." Mrkla okem na Draca.
,,Draco čím byl starší, tím víc mi ochotně pomáhal a dělal inpresária celého programu a komentátora."
Astorie si až teď upamatovala na ty divadelní představení a různou zábavu, kterých se jako maličká účastnila s Daphné. A také na paní Hony, která je hlídala.
,,Už jsi vzpomínám, vy jste mi tenkrát pomohla udělat pro maminku tu obří papírovou růži." Řekla a rozšířili se jí oči vzpomínkami.
,,Ano pro mne je nejhezčí odměnou vždy a vždy bude úsměv dítěte." Usmála se stará dáma.
,,Já tenkrát nevěděl, že jste ředitelka tohoto domu." Řekl Draco.
,,Bylo ti nejprve čtyři, pak pět, následně šest, sedm a osm a naposled jsem tě viděla jako devítiletého Draco. Těžko dítěti vysvětlovat takovou věc, když jeho rodiče si to nepřáli zvláště tvůj otec. Tvůj svět měl zůstat dokonalý obrázek." Řekla smutně madam Honorie.
,,Pravda, otec spoustu věcí mi zatajil a já byl pak z prominutím za vola." Řekl s úšklebkem Draco.
,,Ano tvůj otec byl opravdový bublifuk, však žádná bublina nemá dlouhého trvání podobně jako lež, drahý Draco." Řekla madam Honorie a dala ruce na jeho ramena.
,,Však já měla semínko víry, že ty nejsi tvůj otec a co jsem poslední dobou četla a slyšela tak to semínko vyrostlo v statný a ušlechtilý strom, nebo si denní tisk toliko vymýšlí?"
Ptala se madam Honorie.
,,Ne to co se píše no i o mě je pravda." Řekl Draco.
,,Tak to pýchou přetéká i tvoje matka jistě. Však váš účel návštěvy je jistě jiný, viďte?" Otočila se madam Honorie na Astorii.
,,Ano." Špitla Astorie.
,,Pojďte, právě máme hodinu hudby a tance. Pamatujete si jak jsem vás učila tanec domorodého kmene Uga uga?" Ptala se s úsměvem madam Honorie.
Draco se překvapením zakuckal, protože mu na myslí vytanula vzpomínka jak jistý pětiletý Vincent Crebre, on a mladší sedmiletá verze Adriána Puncyho tančí jak paviáni kolem příchozí madam Zabiny vyvolávají déšť. Což se také stalo silou Adriánovi dětské magie a madam Zabiny klela italsky po celém sídle Malfoy , že má jeho otec ve střeše díru jak vrata Morgany. Byla přitom zmoklá jak slepice, protože ten magicky vytvořený obláček se jí držel celý den.
,,Jak bych mohla zapomenout." Začala se chechtat Astorie a s veselou náladou šla si zatancovat.
Harry Potter pozdě odpoledne si četl knížku, když se mu vzplál oheň v krbu a vystoupil z něho Draco Malfoy, celý rozčepýřený jako vrabec polní s pomalovanými tvářemi nějakými klikyháky, který nebyl sto Harry rozluštit a s papírovou růží připnutou na svetru. V ruce měl místo hůlky s lékořicový pendrek.
,,Hele Pottere, máš něco na práci nebo si tě můžu půjčit na dětskou oslavu?" Ptal se.
Harry překvapeně něho pohlédl od knihy a chvilku mu trvalo než mu došlo, co mu Malfoy právě řekl.
,,Jakou oslavu?" Ptal se.
,,Právě jsem na oslavě jedné malé holčičky jménem Christina a ta si ze všeho nejvíce přeje vidět jelena hrdiny Pottera. Myslím tvého patrona." Osvětlil mu Malfoy situaci a ukousl kus pendreku.
,,Jak ses dostal na nějakou oslavu malé holky Malfoyi?" Ptal se Harry.
,,No Astorie mě umluvila k návštěvě jejího malého brášky, kterého si ucmudil její otec a ten malý skončil v dětském domově pro kouzelnické děti Žervé Olivandera. No myslím, že Malfoy Manor brzy nebude vůbec tiché místo, když tam bude Jasper. Však to odbíhám, dneska tam jedna malá už pětiletá slečna slaví narozky a když zjistila že tě znám osobně, tak poprosila jestli by jsi se nemohl objevit nebo zjevit a ukázat toho svítícího jelena kterého viděla. Pottere, kde jsi se s tím zvířetem promenádoval všude?" Ukousl znovu Draco Malfoy kus pendreku.
Harry chvilku přemýšlel, kolikrát použil patrona mimo Bradavice.
,,Uh možná ministerstvo kouzel nebo to možná je ta holčička z Godrikova dolu nebo ho viděla v Prasinkách. Myslím, že jinde jsem ho nepoužil. Divné. Ona má Astorie brášku?" Ptal se Harry.
,,Jo malého prťavého a u Merlinovi nohy, zrska, že by mohl projít jako Weasley, ale pihy nemá. Ukecanější než Leontýna a ještě je to trochu brepta." Řekl Draco Malfoy a ukázal na výšku jeho kapsy u kalhot ohledně toho malého velikosti.
,,Och jaká skvělá kombinace, gratuluji k malému švagříčkovi." Zasmál se Harry.
,,Tak si tě můžu půjčit i s hůlkou na vyčarování patrona. Ukážu i toho svého a Astorie také." Řekl Draco.
,,Ona umí patronovo zaklínadlo?" Ptal se překvapeně Harry.
,,Longbottom udělal z Bradavic patroní zoo." Mínil Draco.
,,Aha, proto jsem viděl tolik patronů na nebi, ale myslel jsem, že to je bystrozorský sbor. Mýlka. Bod pro Nevilla a jeho profesorské dovednosti." Řekl Harry a vzal si k sobě hůlku a odložil knížku.
,,A jde se kouzlit." Řekl a vstoupil s Malfoyem do krbu a zmizel z Grimouldova náměstí dvanáct, aby se o chvilku později objevil v místnosti plné malých dětí a šesti žen z toho jedna byla jisto jistě Astorie.
Ozval se ryk jako při famfrpálovém utkání.
,,Okej, okej vím že jsem slavný, ale já popravdě řečeno moc nemusím, tu slávu. Tak kde je ta malá slečna, která slaví." Ptal se Harry.
,,Tady, tady!" Ozval se pisklavý hlásek a předstoupila malá holčička ve fialovo růžových šatech. Její zelenomodré oči zářily jako lampiónky.
,,Takže ty jsi chtěla vidět mého patrona, toho jelena?" Ptal se Harry.
,,Jo moc, prosím." Mnula ručičky.
,,A ty jsi ho už viděla?" Ptal se Harry.
,,Jo když jsem byla za maminkou v práci. Byl hodně velký a pak tam byl pejsek a taková divná velká myš." Řekla ta malá holčička.
Harry se zamyslel, tedy Ministerstvo kouzel, protože viděla i Ronova a Hermiony patrona, jenom nezná vydry a považuje je za myši.
,,Dobrá, tak co kdybychom to zkusili společně, co říkáš. Možná ho také vyčaruješ." Řekl Harry.
,,Ale já jsem moc malá na tak velká kouzla." Ozvala se holčička a ozvala se i jedna z vychovatelek.
,,To je zcela nemožné, aby čtyřletá no dnes už pětiletá ovládla hůlku natož vykouzlila patrona pane Pottere."
,,Já bych neřekl, že je malá. Ty už jsi dost velká a jistě nějaká kouzlo jsi už udělala viď?" Ptal se Harry.
,,No to jo, zvedla jsem mojí kamarádku do vzduchu na chvilku a otevřela spižírnu." Řekla malá a pak dala ruce přes ústa a děsně zrudla.
,,No já nevím Harry, ale to je docela velký kus magie, který s ní chceš zkusit udělat." Řekla Astorie.
,,Keci, řekl bych. Promiňte, ale podle mě je okolo toho kouzla hodně fám. Tak to zkusíme Christi?" Ptal se Harry.
,,No tak jo, ale jelena mi ukážeš viď?" Ptala nervozní holčička.
,,Jasně." Řekl Harry.
Harry přešel k té malé holce a sklonil se k ní a dal svojí vlastní hůlku do ruky.
,,A teď pevně zavřeš oči a představíš si, jak jsi zase s maminkou a tatínkem. Měla jsi ještě někoho, třeba hodnou babičku?" Ptal se Harry.
,,Babičku a velkou sestru, vždy mne houpala na houpačce doma." Řekla ta malá a začala si žmoulat ret.
,,Tak si to představ, že to vše máš vše znova a klidně tady. Představte si maminku tatínka nebo si představte velký pohár zmrzliny jenom pro vás, třeba čokoládové s oříšky. Prostě si něco hodně přej, okej. Něco z čeho budeš mít obrovskou radost a bude se ti chtít jásat." Mluvil ke všem v místnosti Harry.
,,Vidíš je?" Ptal se Harry malé Christy.
,,Ano." Řekla a stále měla zavřené oči.
,,Co dělá maminka a tatínek a jsi na houpačce, kterou houpá tvoje velká sestra?" Ptal se Harry.
,,Ne jsme u oběda a mamka udělala obří hromadu dračích kouliček a s Kečupovou omáčkou a brambůrky." Řekla malá Christy.
,,Fího to musí být dobrý oběd. Dobrá Christi a teď ten obrázek drž před očima. Jako by to byl malovaný obrázek, co jsi namalovala okej?" Ptal se Harry.
,,Jo." Řekla Christy.
,,A teď budeš hezky po mě opakovat. To jistě dokážeš, umíš hezky mluvit." Řekl Harry.
,,Expecto Patronum." Vyslovil velice pomalu Harry a Christi s ním.
Jemně přitom vedl ruku Christi, aby udělala správný švih jeho hůlkou, ale své hůlky se nedotkl, tu držela pevně Christy.
Draco Malfoy na to celé koukal jako janek. Myslel si, že se nic nestane, ale z Potterovovi hůlky v rukou té malé holky vylítl stříbrný skoro bílý paprsek, který se proměnil v bílou kouli, která se nejprve jen tak válela a převalovala kolem dokola a pak se rozvinula v ježka, který jako by se právě probudil ze zimního spánku začal čichat, kde by co dostal dobrého. Draco v té chvíli upustil překvapeným svůj lékořicový pendrek a spadla mu brada až si málem vyvrátil čelist.
Vychovatelky včetně madam Honny nadskočily, jako by se objevil v místnosti ostrohřbetý drak a děcka jedno přes druhé lezly blíž ke Christy a Potterovi, že její patron začal ně divoce prskat, jak je považoval za nepřítele. Pak se zmizel a rozplynul se v zářivém kouři.
,,Merline." Div se nekřižovala madam Honny.
,,Bodlinka." Řekla Christi a div se jí nezačaly koulet po tvářích slzy.
,,Christy, to bylo suprový, na poprvé se to nepovedlo ani mne. Jistě jako čarodějka budeš bomba div ne Pernella Flamelová." Řekl Harry a sám byl u vytržení, že to ta malá holka dokázala. Být tu Remus tak by spadl z ní na prdel nebo rovnou omdlel.
,,Vrátí se bodlinka?" Ptala se Christy.
,,No měla by, až budeš velká a budeš mít hůlku ale jistě ti někdo toho ježka koupí i tak." Řekl Harry a utřel jí slzy kapesníkem.
,,Ty jo, to byl výkon, prcku." Mínil jeden ze starších kluku co tu byl.
,,My tu máme mini Potterovou, tak se nemusíme bát. Christy nám zažene černokněžníky raz dva, kam se hrabou bystrozoři." Radoval se další.
,,Ale já se jmenuje Christy Brownová, ne Potterová." Řekla ta malá holčička uraženě.
Harry vykulil obě oči, jako mlok na tu malou čarodějku, div nespadl na prdel. Řekla právě ta slečinka ježkovitá, že je Brownová.
,,Brownová, Christy, nejmenovala se tvoje velká sestřička náhodou Levandule?" Ptal se Harry popadl Christy za ramena.
,,Jo, ale pro mne byla vždy Lavi. Umřela, a to mi slibovala, že pojedeme do Paříže." Řekla se slzami v očích Christy.
Jestli kdy měl Harry pocit, že musí někoho obejmout tak ho ten pocit teď přemohl. On vůbec nevěděl, že Levandule měla malou sestřičku, nikdy se o ní nezmínila. A teď ta malá vílenka nemá nikoho. Co kecáš za nemysli Pottere, opravil se v duchu Harry. Stále jí můžeš přihlásit pod ochranu Bradavické armády. Až to zjistí Parvati, Ginny a Hermiona, tak budou švihat blesky po komkoliv, kdo nebude souhlasit. Nehledě na Rona, Deana a Cornaca ,, velkého prevíta" McLaggena.
Harry tedy švihl hůlkou a řekl Expecto patronum a v místnosti se objevil jeho majestátní Dvanácterák. Christy to natolik uklidnilo, že přestala plakat a prohlížela si to velké zvíře, které se před ní zjevilo a sklonilo k ní a Harrymu hlavu. Však jelena obdivovala celá místnost.
Astorie to o chvilku později doplnila svým patronem, který zase zaujal Harryho. Zmijozelka a má jako patrona Surikatu, známého lovce kober a jiných hadů, to tedy už nevěděl co si má o Astorii Greengrásové myslet. Vymykala se veškerým konvencím. A Malfoy to doplnil svým hranostajem.
Jih a sever, pomyslel si Harry v duchu.
Jelikož zaujatě Christy kráčela kolem toho jelena, kterého vůbec nebála, tak Draco pošeptal k Harrymu do ucha.
,,Nepodváděl jsi Pottere, je přece nemožné, aby ta malá zvládla patrona tak v útlém věku."
,,Ani o Merlinovu jiskřičku Draco Malfoyi, sám jsem dost vedle jak ta jedle, ale ta malá je hodně silná už teď. Já počítal s obláčkem pár jiskrami ne s hmotným patronem ježka, který prská jak kočka. Asi udělám malou zastávku za panem Kratiknotem nebo možná profesorem Toffym a ukážu jim vzpomínku. Schválně co na to řeknou." Řekl Harry.
,,A dostaneš je do hrobu Pottere, jedině. Ta malá je pekelná víc než ty. Halo to je tvá hůlka a jestli se nepletu je z břízy a to jsem slyšel dost závažné věci. Co v ní máš?" Ptal se Draco.
,,Blánu ze srdce testrála, Olivander se té hůlky tak rád zbavil. Nemohl jí víc jak 56 let prodat." Odpověděl jako by se nechumelilo Harry.
,,Brr." Ošil se Draco.
,,Ta malá by měla kouzlit co nejvíc, jinak když to bude potlačovat, tak bude obskuriál a to bych se bál i já." Dodal Harry.
,,Nepiš mi tu apokalypsu Pottere, Christy Brownová zůstane rozhodně mezi kouzelníky a čarodějkami a basta."
,,Zcela." Řekl Harry a přešel k madam Honny, která vypadala, že si dá večer Brendy před spaním na nervy.
,,Dlaco." Ozvalo se zdola a tam stál Jasper.
,,Co je Jaspere?" Ptal se Draco.
,,Proč svítí?" Ptal se a ukázal na toho jeho hranostaje.
,,Je totiž kouzelný Jaspere." Vysvětlil Draco.
,,A to všeha kouzla svítí?" Ptal se Jasper.
,,Jistě že." Odpověděl.
,,A to zelené kouzlo je co?" Ptal se Jasper.
Draco podruhé překvapeně zíral. Zelený paprsek byl totiž jenom jeden a to u smrtící kletby. Kurva kde ho mohl Jasper vidět? Snad …
,,Jaspere to je hodně zlé kouzlo, kde jsi ho viděl?" Ptal se proto.
,,Babi svítila zeleně a pak usnula. Děda také, a strejda Bobb také a všede černo.Já utekl jako při koupání." Vysvětlil Jasper.
,,To jsi udělal moc dobře, že jsi utekl." Řekl Draco, ale byl bledý jako stěna. Bude si muset promluvit s Hestii a také Astorii. Jasper možná přesně věděl kdo to udělal.
Astorie se potutelně usmívala, když slyšela rozhovor Harryho Pottera s madam Honny. Tento domov našel nového ochránce a dost možná i dárce, jo a malá Christy do budoucna mentora velkého formátu.
Nedivila by se, kdyby nakonec Christy neskončila v jeho péči jako adoptivní dcera. Viděla totiž, že Harry Potter měl přímo Merlinovské předpoklady nebýt jenom mentorem, ale i dobrým otcem. A Draco taky, což jí hřálo u srdíčka jako uhlík. Byla ráda, že navázal dobrý vztah s Jasperem a nebrání se tomu, ho vzít toto léto do Malfoy Manor už na pořád, i když s návštěvami tady, protože si tu Jasper našel kamaráda a dost rychle.
,,Pane Pottere, moc se omlouvám, že jsem vám křivdila, že by i malé dítě mohlo umět Patronovo zaklínadlo. Nemám slov pro Christy, naší talentovanou hvězdičku natož pro vás." Řekla jedna z vychovatelek.
,,No já s tím ježkem nepočítal. To Christy mi vzala dech. A patronovo kouzlo není jenom obrana madam před mozkomory a zlými kouzly. Ne dokáže nabudit mysl na pozitivní myšlení a zahubit chmury a můry. A to pro ty co někoho ztratili je obzvlášť důležité. A Christy by si měla svoje dobré vzpomínky připomínat a hrát si s nimi. Dovedou jí hodně daleko a dají energii jejím kouzlům. Protože štěstí rozzáří i tu největší tmu." Mínil Harry, dost na hlas, aby ho všichni v místnosti slyšeli.
Přidáno 7.12.2019
