Kapitola 4 – Obrázek

Ron seděl u kulatého stolu, který si pořídil do svého bytu jeho bratr George a měl opřené obě ruce o stůl. Díval se před sebe na okolní hosty, které si sem George pozval. Byla to nenadála porada firmy Kouzelnické kejkle. Takže tu seděl i Harry Potter, Lee Jordán, Angelina Johnsonová, Verity Debneyová a další lidé, seděli na pohovce a křeslech. Dohromady tu bylo víc jak 20 lidí, což už bylo trochu hodně na George byt, i když byl velký.

A čekalo se právě něj, jako na potvoru. Jeho snoubenka Conny už tu byla a zásobila je pro tentokrát scony a čajem. Konečně George přišel a nebyl sám. A jeho host, který tu jistě ještě nikdy nebyl, jak vidno, protože se koukal kolem sebe jako malé dítě bylo pro Rona docela velké překvapení.

Takové, že něj pozvedl hůlku a div na něho nevypustil kletbu. A asi nebyl jediný kdo to měl v úmyslu a plánu. To překvapení totiž se jmenovalo Gregory Goyle.

,,Kurva co ten tu dělá?"Ptal se Lee.

,,Jak sem můžeš pozvat Smrtijeda Georgi, šíblo ti." Ptala se zlostně Angelina.

,,Goyle hni se a jsi mrtvý." Hlasil Harry.

Gregory místo toho se stále kolem sebe díval jako malý a je vůbec nevnímal.

,,Panstvo hůlky dolů." Křikl George.

,,Co prosím?!" Ptal se podrážděně Ron.

,,Slyšel si dobře Rone, hůlky dolů." Zavrčel George a pokračoval.

,,On hůlku už vlastnit nesmí Gregory, dostal doživotní zákaz jí mít, však stále má kouzelné vlastnosti." Řekl George a otočil se na Gregoryho Goyla a dal mu ruku na rameno.

,,Vzhledem, že všechny činy, které spáchal, byli spáchané pod impériem, kdy ho k tomu donutili jiní a mi dobře víme kdo a je to mnou i dalšími kouzelníky ověřeno, tak se rozhodlo její veličenstvo dát Gregorymu milost a vzít si ho pod svá křídla."

Až teď se ozval i sám Gregory.

,,Ehm nevím, co bych vám hezkého řekl, je mi líto, to co jsem byl donucen udělat. Všechny jenž jsem musel usmrtit a to mi věřte, že jsem nechtěl, bohužel k životu nepřivolám. Nechci od vás žádat odpuštění. Vím, že mi ho nedáte, ale alespoň mi dejte druhou šanci, ukázat mou pravou tvář, protože mi jí nikdo jako studentovi nedal. A já bych rád začal nový list."

A sklonil hlavu.

George se znovu ozval.

,,Nehledě, na to, že má nové příjmení, aby nemusel nést flek své rodiny. Její veličenstvo mu dala příjmení Gregory Sand. Takže bych vás poprosil ho oslovovat buď Gregory nebo Sand, ano." Řekl George.

,,A proč ho jako …" Dál se Lee Jordán nedostal.

,,A tady Gregory je od dneška můj asistent po technické stránce. Bude mít na starosti úsek produktu pro malé děti do 11 let, které povětšinou jsou bez magie. Tedy hračky v našich obchodech, bude je tam vybalovat a vystavovat. Starat se, aby šli na prodej a ověřovat jejich kvalitu. Tedy bude k vidění jak v Příčné tak Prasinkách a později v Mžourově a Hůlkově, ale bez hůlky, ano."

Ron a ostatní se jedině tak mračili.

,,Aby bylo jasno, nikdo z vás Gregoryho neprokleje, jinak si to může vyříkat se mnou, následně z vévodou z Edingburku a jejím majestátem královnou osobně." Řekl George.

Gregory se vedle něho tvářil nesmírně nervozně ale tiše se ozval.

,,Um já původně už vůbec neměl jít mezi kouzelníky, já chtěl pracovat v normálním hračkářství, pro nekouzelnické děti. Rozesmát je, ale pak přišel tady George Weasley a její veličenstvo vévoda navrhl, že bych mohl tady pracovat. Já tedy nevím, ale já bych strašně rád. Já Kouzelnické kejkle zbožňoval."

,,Hlavně Peruánský zastírací prášek." Zabručel Ron jízlivě.

,,A to se bude jako dopravovat do obchodu jak?" Ptala se Angelina.

,,Lestaxová síť a její veličenstvo královna, mne učí jezdit autem. Dělám si řidičskou licenci pro osobní vozidlo a mám v plánu i řidičskou legitimaci pro nákladní vůz, slečno Johnsnová." Řekl Gregory.

Angelina pozvedla obočí. Okej, to je divné, tak čistokrevný kouzelník si dobrovolně dělá řidičský průkaz? A slušně jí oslovil, ne jako mudlovskou šmejdku.

,,A také chodím na hodiny ekonomiky a anglické gramatiky." Dodal rychle Gregory.

,,No když nezaútočí, bude se chovat normálně a nikoho nenazve mudlovským šmejdem nebo podobně, tak já bych ho brala." Řekla po jisté chvilce ticha Angelina.

,,Angelino." Ozval se Lee.

,,Ty jsi prostě moudrá jak madam Hagvaspár." Řekl vesele George a dodal.

,,Vím, že historii tady nevymažeme, ale já mu dávám šanci. Vím, že je týmový hráč. Nebyl sice férový, ale to proto, že nic jiného neznal, viď Gregory. Ale to neznamená, že by to neuměl. A ty Rone se netvař, protože Gregory by mohl klidně říct, že ty tu také nehraješ férovou hru, když jsi ho před prvním ročníkem zavřel na záchodech Bradavického expresu, jenom kvůli tomu, že nosil jméno Goyle." Ukázal něho George.

,,Jak to víš?" Ptal se překvapeně a dotčeně Ron a pak strašně zrudl, když viděl škleb u Harryho a Angeliny, nehledě na Conny.

,,Volání přírody Ronalde." Řekl George a pokračoval.

,,Jelikož andělská křídla Vánoc jsme pozbyli a blíží se únor, tak nás čeká pořádná inventura."

Všichni vypustili vzdech. K ne příliš dobré náladě z příchozího Gregoryho přišlo další pokažení ze slova inventura.

,,Ale tu nebude mít na starosti já, tentokrát, ale hlavní slovo předám na 7 dní tady Angelině." Řekl George.

,,Cože, já, proč Georgi?" Ptala se Angelina a dívala se kolem sebe, jak viděla na sobě tak trochu pohledy mlsných upíru zaměstnanců, kteří by se inventuře rádi uhnuli.

,,Mě čeká jistá lékařská záležitost a bude jak asi v neschopence." Řekl George a sáhl si na jeho chybějící lalůček.

,,Čeká mě zkrášlující operace tohoto místa u ní se rozhodne, jestli mi v říjnu dají tam náhradu vypěstovanou na prasátku či ne, Angelino. Já bych se rád ženil s dvěma ušima ne s jedním jako nočník." Řekl poslední slovo nakysle George a střelil pohledem na Harryho.

,,No já doufám, že se to povede v celém rozsahu." Řekla Conny.

,,To já také Conny, ale k další co jsem chtěl oznámit je, že tady můj malý však veliký bráška Ron pracuje na portrétech spoluzakladatele podniku Fredericka Weasleyho, který bude umístěn čestně ve našich podnicích včetně Ráje." Oznámil George.

Ron zrudl, proč u čertovi nohy to musel George vyslepičit přede všemi. Ten mu to dělá naschvál.

,,To je suprový Rone." Řekla Verity.

,,Ty umíš takto malovat, že to bude doopravdy Fred?" Ptal se Andrew Rilly, jeden ze zaměstnanců, které George sehnal.

,,Jo umí setsakra dobře, ale většinou jsou to akty. Chci brášku přemluvit, nějaký akt, krásné čarodějky a čaroděje namalovat pro náš Ráj, abych mu dal nádech exkluzivity." Mínil George a Ron zrudl jako řepa.

Ten zpropadený George Weasley, pomyslel si Ron a už si brousil zuby, jak by mu to omlátil o hlavu, když mu přišel skvělý nápad.

,,No když mi budeš bráško stát nebo sedět modelem s Conny, tak vám ten akt z ráje do našeho Ráje moc rád udělám. Víte já potřebuj předlohu a kvalitní a ty chybějící prsty u nohy vůbec nevadí." Řekl Ron a tvářil se jako Protiva, když měl své narozeniny.

Conny zrudla a pohlédla na George, který nasadil výraz jak chycený pirát při činu. Ron už se chystal, že to George odfajfkuje, že nakonec žádný akt nebude, ale šeredně se spletl.

,,A dáš mi ještě kopii, jako svatební dar bráško. Já bych si to pověsil do ložnice a mohlo by to být někde v přírodě nebo rovnou na pláži v létě. Já přírodu strašně rád."

To už ostatní koukali na George divně a Conny se ozvala.

,,Ale Georgi …"

,,Já viděl jeho Holly, jako skoro Venuši, sice není bráška Leonardo da Vinci, ale umí a mě se to moc líbilo. Když to pochválil i Draco Malfoy, jeho díla, tak už to něco znamená. Musím ty jeho umělecké sklony nějakým způsobem podpořit, jako jeho starší bratr, Conny. A já dobré umělce velebím." Mínil George.

,,Ale akt?" Ptala se Conny.

,,Ty se nemáš za co stydět ty má laskonko, to já jsem proti tobě ošklivec, moje cukřenko. A toto bude nám vždy připomínat, jak jsme krásní, i když třeba už budeme staří." Trylkoval George.

Conny rudla jako ředkvička při těch slovech. Zatímco Ron se tvářil jako Snape, který kdysi musel u stolu sedět s Traveliovou.

,,Jak to vidím já Rone, tak se ti zakázky jenom hrnou. Máš vůbec barvičky?" Ptal se Harry.

,,Ale jo, dostal jsem je jako Vánoční dárek." Zabručel Ron a položil hlavu na stůl. George mu na to neskočil a ještě k tomu se do jeho práce zamiloval. Nejhorší možná varianta. Už teď měl seznam lidí, kteří po něm chtěli něčí portrét. První položka byla 10x Fred Weasley barevný, magický a v oleji, aby vydržel dlouho ne-li na věky. Prvního už měl rozděleného do fáze stínu a světla, ale přidávali se další lide, kteří něco chtěli. Na seznamu už měl 51 položek a asi přibudou dvě další. To v Velké Británii není jiného magického umělce?! A to on byl amatér a žádný studovaný malíř nebo kreslíř.

Proč se do toho malování vůbec pouštěl? Jo jasně, aby zapomněl na Penelopé Caltwaterovou.


Millicent Bulstrodová seděla v kruhu svých kamarádek a přitom snažila přepisovat si text z jedné knihy o kouzelnických formulích v historii, hlavně o formuli, jenž měla docílit vytvoření ledového povlaku na jakémkoliv předmětu, aniž by ten zmrzl. Byla to součást eseje, kterou zadal profesor Kratiknot v hodině.

Však při poslechu ostatních jí to moc nešlo. Treycy tedy až moc barvitě vyprávěla jak prožila se svou novou známostí v podobě staršího bratra Samuela Chamberse, Simona Chambrese velice žhavou noc a jak si teď vyměňují milostnou korespondenci. Bylo to vůbec poprvé, kdy Treycy vypadala zamilovaně a ne jenom na oko, jako u jejích předchozích amantů a těch bylo věru požehnaně. Jestli z holek Zmijozelu měl více zážitku v tomto oboru, tak to byla právě Treycy Diavisová.

Abigeil nad tím vším jenom protočila oči a řekla.

,,A to myslíš vážně, nebo nás tím chceš zaujmout?"

,,Jistěže." Řekla skálopevně Treycy.

,,No já nevím, odejít do jiné země, jenom kvůli jedné žhavé noci a pár psaníčkům by se mi dva krát moc nelíbilo a zvlášť, když slyším, že je to tak daleko, jako že Nový Zéland je. Byla by jsi ještě dál, než Leontýna." Řekla Abigeil.

,,Phe, tak bych byla ve světě, Abi, někde život začít musím a on tam má dům skoro velikosti sídla." Řekla Treycy.

,,Jen aby to byla pravda a nebyla to chatka, když je mi známo, že Samuela o 7 let starší brácha je velmi dobrý architekt." Řekla Hermiona.

,,Nekaž mi sny Mio, já chci konečně pořádně vycestovat za hranice a bez dozoru." Zavrčela poslední slovo Treycy.

,,No jo, doufám, že o tvé známosti ví tvůj bratr." Rýpla si Astorie.

,,Jenom to ne, ten by byl schopný letět na koštěti až Nový Zéland, jenom, aby mi hleděl přes plot. Roger je hrozný jako hroznýš a to je Hagvaspár." Řekla Treycy.

Nad tím se rozesmála Ginny a řekla.

,,A to máš drahá Treycy jenom jednoho famfrpálem posedlého staršího bráchu a ne jich rovnou 5 a jednoho namalovaného."

,,Ach ano slavná Weasleyovská bratrská ochrana pro jejich malou sestru nějak nefungovala, snad až na Ronalda. Nebo snad vědí o tvém milostném řádění Ginny i třeba ten Percyval nebo Bill?" Ptala se Treycy.

,,Ani ždibec, kupodivu mě měli za malou do 17 let, ale no asi potom krásném odpoledni v mém pokoji s Harrym ne. Však jsem jim asi zkazila náladu i zrak. Drahému Billovi a Percymu jo nesmím zapomenout na George." Ušklíbla se Ginny.

,,To tě jako nachytali při tom. Promiň já bych se asi raději propadla do pekla, kdyby Roger …" Treycy zrudla.

,,To spíš měl v plánu v tu chvíli Harry. Však jsem dospělá a už žena, takže jsem jim řekla, že jsem je viděla mnohokrát nahaté, že oni jeden pohled na mne a Harryho by měli přežít a nevměšovat se nám do vztahu nebo že dostanou to co Voldemort. Zmizli jako pára nad hrncem a už se neohlášeně v mém pokoji neobjevili." Mínila Ginny.

To Treycy a Millicent rozesmálo.

,,To jako vážně Ginny?" Ptala se Hermiona.

,,Ach ano, ty jsi však byla zrovna pryč, takže jsi ten útěk nezažila. Víš ta Harryho hůlka co si pořídil je velice zvláštní." Řekla Ginny.

,,Hm." Zabručela jenom Hermiona. Ano Harryho nová březová hůlka byla zvláštní.

,,To má tedy Draco štěstí, že je Jasper tak malý." Řekla Abigeil.

,,Jaký tvůj bráška vlastně je?" Ptala se Ginny.

,,Počkejte." Řekla Astorie a odběhla ze společenské místnosti Zmijozelu, kde všechny seděli.

O chvilku později přišla s malým albem, které si udělala během Vánočních prázdnin.

Nalistovala jednu fotku a ukázala jí Ginny.

,,Tak tohle je Jasper, můj malý bráška. Je fakticky roztomilý." Řekla Abigeil.

Ginny pohlédla na fotku na které byla Astorie u stolu něco tvoří z modelíny a vedle seděl a dělal z té modelíny zvířátko malý chlapec. Měl kudrnaté rezavé vlásky, modré oči a špičatý nosík jako Astorie. V pozadí byli vidět i další děti a něco co vypadalo jako kalhoty nějakého chlapa, který stál mezi nimi.

,,On je zrzek?" Ptala se Ginny.

,,Jo to je mi trošku záhada, když já jsem hnědovláska a Daphné je blondýna, ale otec byl blonďák asi tak jako Lucius Malfoy a nevím to jistě, ale Gemma byla asi také, možná proto je zrzek Jasper. Však nevadí, mám ho i tak ráda, ale jinak je podobný mému otci docela dost. Hledala jsem kvůli tomu jeho fotky z mládí a dětství. Jasper jasně říká svou pusou a ušima, že je Greengrás." Řekla Astorie.

,,Juj, ten by mohl projít jako příbuzný Weasleyů." Řekla Treycy.

,,Nebo jako rovnou jejich syn." Mínila Abigeil.

,,Nemá pihy." Řekla Ginny a doplnila.

,,A ty má každý Weasley dokonce i Leon, i když je černovlasý a má asijské rysy své maminky."

,,Přitom většina zrzatých lidí pihy má, ne?" Ptala se Hermiona.

,,To nemusí být Mio, jak si mi dala tu knížku o genetice u dětí k Vánocům, tak i zrzkové pihy vůbec mít nemusí, jako například maminka Harryho Pottera a to byla také zrzka." Mínila Abigeil a dodala.

,,No mne a Dudleymu se také muže stát, že náš maličký bude zrzavé ohnivé děťátko, když jsme oba blonďáci, však mě by to vůbec nevadilo, abych řekla pravdu. Zrzečkové jsou zvláštní." Řekla Abigeil.

,,Och to bych pak moc ráda viděla překvapenou babičku, tvého kloučka, myslím Dudleyho maminku, kdyby vaše dítko bylo zrzavé náhodou." Řekla Hermiona.

,,Jo to by bylo zajímavá podívaná na Petunii." Řekla Abigeil.

,,A to si ho chceš doopravdy vzít k sobě?" Ptala se Millicent.

,,Ano sto pro, a jsem ráda, že nakonec ani Draco není proti." Řekla Astorie.

,,Ale co tvé další studium?" Ptala se Millicent, přece Astorie chtěla studovat léčitelství.

,,Nejsem na Jaspera sama, mám Draca, slíbila případně pomoc i Narcissa s Johnatanem a dokonce Seamus. Ten panečku zíral na tu fotku Jaspera." Řekla Astorie.

,,Jo dokážu si představit, vždyť to bylo docela překvapení pro nás všechny, že máš brášku,i když způsobem, jakým ho si vytvořil tvůj otec je nechutný a chudák Gemma si toto rozhodně nezasloužila a její rodina už vůbec ne." Řekla Treycy.

,,Ano to je, rozhodně toto otci neodpustím, ani po smrti, ale být kvůli tomu zlá na Jaspera nebudu, on za to nemůže." Řekla Astorie.

,,Ne to ne." Řekla Millicent, ale dodala.

,,Jsem tedy překvapena, že profesor Malfoy, no myslím Draca, dokázal tak lehce skousnout, že chceš vychovávat svého brášku a to, že bude bydlet s vámi?"

,,Jo to je bod, který překvapil i mne." Řekla Ginny.

,,To je tak, samozřejmě zprvu se to Dracovi vůbec nelíbilo, jasně to viděla mu ve tváři, takže jsem musela udělat manévr už před slečnou bystrozorkou, že potřebuji čas na rozmyšlení. No pak v klidu jsem to s ním dvě hodiny konzultovala v kabinetu ač měl náladu pod psa po pohřbu madam Hochové. Hrozné, že už není mezi živými. Kluky z týmu to dost vzalo." Řekla Astorie.

,,Horší byl ten pohřeb. Harry byl celý nesvůj, že byl požádán její sestrou, aby společně s Rogerem, Dracem a tím Michaelem Mcminstonem nesl rakev k hrobu. Bohužel Cedrick ani Zachariáš už jí předběhli do toho hrobu, tak tam byl ten Micminston. Však paní profesorka Hochová si to tak přála. A poslední přání by se měla plnit, když si přála bývalé kapitány kolejních družstev, aby nesli její rakev k hrobu. Byla famfrpálem rozhodně posedlá." Řekla Hermiona.

,,A mi jako hráči jsme tam museli být také, byla to hrozně smutná záležitost v té zimě a já v té kapli mrzla jako rampouch." Otřepala se vzpomínkou Ginny.

,,Jo to se mi jednou vyplatilo mít nějaký ten špíček na víc, mě taková zima až tak nebyla." Řekla Millicent.

,,Tvoje výhoda pro zimu ne pro léto, Milli."Řekla Treycy.

,,Však zpět k tématu, co u Merlina přesvědčilo Draca o tom, že Jasper muže u tebe a jeho bydlet?" Ptala se Ginny.

,,Má výhrůžka." Řekla Astorie.

,,Ty jsi mu vyhrožovala?" Ptala se Ginny. Ne, že by výhrůžky na Draca Malfoye nefungovaly, ale od Astorie si to nechal líbit, to muselo být hodně zlé.

,,Ano, prostě jsem mu řekla, že se jinak odstěhuji s Jasperem do sídla Greengrás, jenž bude obývat můj dobrý přítel Neville Longbotom a má neteř Veronica a zůstanu a dohlídnu na výchovu Jaspera, ať on bude souhlasit či ne až pak si ho vezmu. Tedy až bude Jasperovi 17 a bude plnoletý. A naši otcové nežijí, takže zásnubní smlouvu zrušit nemůže a její porušení by mu vyneslo tak jedině dekádu Azkabánu a to si Draco velice rychle rozmyslel. Však změna názoru na Jaspera přišla záhy o návštěvě Jaspera v tom Domově Žervé Olivandera. Draco má srdce a to sice není ze zlata, ale je zcela lidské a milující pro malé děti." Vysvětlila Astorie.

Ginny se ušklíbla, ano toto byla zlá výhrůžka. Doslova šla na Malfoye Astorie s kleštěmi a kladívkem. A smůla veliká, byly ty staromódní smlouvy zasnoubení mezi kouzelnickými rody jako byli Malfoyovi. Ano dalo by se říct, že Lucius Malfoy udělal krásný život synovi právě tímto dokumentem. Celkově starý Malfoy nebyl obdařen dobrým pohledem do budoucna a byl slepý jak patrona vůči budoucnosti syna.

,,Jo dobrý přítel Neville, přítel s benefity, Astorie, to jsi zase jednou připomněla, svému drahému budoucími manželi, že si tvůj věneček nedá a stále tu bude Neville kolem tebe přítomen. Jistě pro Draca Malfoye děsně příjemné." Řekla Millicent.

,,A já to chci tak ponechat. Na první lásku nikdy nezapomínáme a Neville, čirou osudovou stužkou svázán se mnou ještě mojí neteří Veronicou. A k té se budu hlásit, to mi věř Milli. To musí Draco holt skousnout, chtě nechtě. Mám však ten pocit, že Neville má pozitivní vliv na Draca a ten velice mužně ke mně chová, protože pochopil, že musí, jinak zase začnu mluvit a porovnávat ho s Nevillem. Mám to jako páku na nevhodné chování." Řekla Astorie.

Nad tím se Ginny rozesmála.

,,Jo ty máš ženské pořádné zbraně na pana Malfoye." Řekl se šalamounským úsměvem Treycy.

,,Ano před tebou by i Salazar Zmijozel utekl." Řekla Hermiona.

,,To je výchova mé maminky. Ta mne vždy nabádala mít nějakou první hůlku lásky, nezávaznou než si najdu nebo mi bude nalezen ten pravý pro prstýnek daný. Abych pak měl s čím porovnávat a ukazovat manželi, že má co zlepšit a být sám lepší. Například, nikdy bych nepodpořila Draca v kouření. To jsem u Nevilla ráda rozhodně neměla. Smrdělo mi to, když ne z huby." Řekla Astorie.

,,Dobrá rada do života." Mínila Hermiona.

,,Cožpak ty jsi to použila? myslím, To by Leeho moc nepotěšilo ho porovnávat s preclíkem nebo jak řekl Ron pastinákem Victorem Krumem." Řekla Ginny.

,,Víš, že ano drahá Ginny. Přestal si kousat nehty. Celého chlapa malá žena jako já, předělat nemohu, jsou tak o mnoho větší, ale jisté maličkosti ano. A já tento nešvar jak u Victora tak Rona vůčihledně nenáviděla. A základní manikúra a pedikura nikdy neuškodila." Řekla Hermiona.

Nad tím se všechny mladé čarodějky rozesmáli.

,,Ach ano, ať nikdo se ani neopováží o nás ženách čarodějkách říct, že jsme slabé. My dokážeme využít každé kapičky lsti a intrik. I velkým kouzelníkům dokážeme natrhnout žaket." Mínila Treycy.

,,Faktem však zůstává, že já žádného kouzelníka zatím nemám." Řekla smutně Millicent, která záviděla svým kamarádkám ten partnerský život.

,,To se podá Milli." Řekla Hermiona.

,,Mrzí mě, že mi nevyšel ten plán s Seamusem. Kdo mohl tušit, že celou dobu je mu milejší Lenka Láskorádová." Řekla Astorie.

,,Nikdo, ale Lenka mu stejně odjela do Peru a vrátí se až na Ronovi narozky v březnu. Konečně se rozhoupala co bude dělat." Řekla Hermiona.

,,A co jako?" Ptala se Treycy.

,,Obnoví vydavatelskou činnost svého tatínka, ale trošičku jinak než její tatínek asi kdy zamýšlel." Řekla Ginny.

,,Obnovit Jinotaj?" Ptal se Treycy.

,,Phe Jinotaj, jak řekla Lenka umřel s jejím tatínkem, ale ona ho z hrobu hrabat nebude. Ona chce zkusit vlastní časopis. A pro děti." Řekla Ginny.

,,Pro děti?" Ptala se Abigeil.

,,Ano, a má pravdu Lenka, jako pravá Hagvaspárka, tady v celé Británii není jediný časopis pro kouzelnické děti. Jinotaj byl tomu nejblíž, ale ne všechny články byly vhodné pro děti, jak řekla Lenka. Ne ona chce udělat časopis naplněný příběhy, no povídkami na pokračování, hádankami a jinými zábavnými věcmi pro děti a jejich fantazii. Hodně dobrý nápad od Lenky." Řekla Hermiona.

,,To nebyl její nápad Mio, ale někoho jiného." Zakroutila hlavou Ginny.

,,Koho pak?" Ptala se Hermiona překvapeně.

,,Siriuse Blacka." Řekla Ginny.

,,Cože, ten?" Ptala se překvapeně Hermiona a Astorie.

,,Jo za tím nápadem stojí Harryho kmotr, ať se to zdá nereálné." Pokrčila rameny Ginny a pokračovala.

,,Lenka mi vysvětlila, že bylo Siriusi líto, že Jinotaj skončil, chápal však, že obnovit by bylo moc bolestivé když to vedl její tatínek. To vážně jak vyhrabat z hrobu mrtvolu. A přišel s tímto, protože v Peru takový časopis pro kouzelnické děti mají a Sirius stále občas je jenom malý přerostlý kluk a tak si ho občas koupí a litoval, že nic takového neprovázalo jeho dětství tady v Británii a že by to šlo na odbyt. Dokonce vymyslel, jak by se to mohlo jmenovat." Řekla Ginny, ale dodala.

,,Však nevím jestli Lenka to použije, ten název."

,,A jak by se to mělo jmenovat?" Ptala se zvědavě Treycy.

,,Pobertovský čtyřlístek."

,,Hm to bych moc nebrala bejt Lenkou. Moc průhledné, že je stále Sirius Tichošlápek." Řekla Hermiona.

,,Také si myslím, že tím nápadem se Sirius moc nenadřel." Řekla Ginny.

,,A to obydlí znovu svůj domov poblíž toho vašeho Doupěte?" Ptala se Astorie.

,,Ne ta se jisto jistě nastěhuje buď k Seamusi nebo k nám." Zavrtěla hlavou Ginny a dodala.

,,Tam bude mít jenom dílnu a tiskárnu. Už tem bydlet nechce. Příliš mnoho vzpomínek než aby tam usínala."

,,Chápu." Řekla Astorie.

,,A Lenka Láskorádová doopravdy to s Finnigenem začala táhnout?" Ptala se Millicent.

Na to Ginny, Hermiona pokrčily rameny.

,,Čert ví, já do Lenky úplně neviděla. Jo vím jak myslí, ale když jde o její život mezi chlapy, tak to nic nevím a ráda." Řekla upřímně Ginny.

,,Ona je nejodlehlejší a nejtajnější hrad v Karpatech co znám." Řekla Hermiona.

,,A bůh ví jak to s ní myslí Seamus, jestli se nepotřeboval jenom vyvenčit a obrazně řečeno zapomenout na tu epizodu s mou sestrou." Řekla Astorie.

,,Vždyť není pes." Ohradila se Hermiona.

,,No do jisté míry všichni kluci a chlapy mají určitý psí pud. Značkovat si okolí, občurávat rohy a auta, vrtět ocáskem, přiběhnout na krásné zavolání a hlídat svá štěňátka jako v oko hlavě, vrčet na vrhat se na nepřítele." Vyjmenovala Ginny.

To všechna děvčata rozesmálo. Byl to krásně vykreslený obrázek.


Piers Polkins seděl na gauči doma u svých rodičů a snažil se pročítat své staré poznámky z hodin chemie a opakovat si v duchu učivo posledního ročníku na Smeltings, kdy tam nebyl Dudley, který se podle všeho s rodiči ukrýval před tím zlým čarodějem a jeho pohůnky.

Však soustředit se mu nešlo a to měl, aby mu to šlo učení lépe do hlavy u sebe misku z máslovými sušenkami, které měl rád.

Stále absorboval to, co mu všechno řekl Dudley a byl z toho celý vypařený jako mořská sůl na solných pláních Mrtvého moře. Jeho pohled na tu tyčku do plotu jménem Harry Potter zoxidoval na černý uhel a šel do kamen kde byl spálen. Div v jednu chvíli z toho popisu nebylo Piersi špatně. Nehledě, že v bytě Polla Edworda a Olivera Wodda se objevil sám a Piers v tu chvíli by se div nepropadl do krápníkové sloje, protože už to nebyla tyčka do plotu. To ta nehoda spíš proměnila spíš jeho v tu tyčku. Pech a síra, Harry Potter byl jak to ošklivé káčátko, které vyrostlo v labuť.

Jo holku také má, i když tak rychle si jako Dudley ten život ne mrvil hnojem manželství a miminkem.

Piers ani tak nezáviděl Dudleymu, ne ten měl podle Pierse více starostí než Einstein s teorii relativity, ale spíš Harry Potterovi, který vedl přímo život královské celebrity a byl prakticky nedotknutelný.

Diplomatická imunita stále byla a ještě nějaký čas bude, do doby kdy bude žít Vernon Dursley. Dost tedy na nedramatický život Harryho Pottera, který si asi přeje, dle toho co vše mu bylo do vínku dáno splnit a vykonat pro ostatní nic než nerušený klid jak důchodce.

Piers nebyl blbý a pochopil, že když se dozvěděl Harry o svém magickém nadání ne zas tak jemně byl vhozen do dění a musel chtě nechtě hrát hrdinu, že toto mu musí připadat velice příjemné. V Kvikálkově rozhodně za hrdinu nebyl svého času.

On rozhodně to on dělat nechtěl. Ne magie Piersi byla putna, tak holt existuje svět, kde fyzikální zákony jdou stranou a chemické procesy se mění v pohádku, ale nechat se takto využívat v rámci toho něčího většího dobra, tak to tedy ne. Piers by utekl za hranice a schoval se na armádní základně třeba na Kubě nebo Japonsku, tam by jistě takového hrdinu nikdo nehledal. To co Harry by jistě neudělal. Jo každý jako malý chtěl být hrdinou tak možná i Harry Potter, tak možná proto dělal tyto skutky jako čaroděj. Kdo ví.

Ale tohle mu Piers nezáviděl. Spíše tu holku, jako tu ženskou Dudleyho.

Ne že by se chtěl Piers někoho závazně vázat, ale spíš ho žral ten fakt, že žádnou nemá. A holky v okolí stály za kuloví. A on teď invalida s tou nohou a ocelí v sobě za moc nestojí. Vem to ďas.

,,Copak Piersi se děje?" Ptala se jeho matka u večeře později, když se nimral v jídle.

,,Ale nic mami." Řekl Piers.

Do toho se ozval otec.

,,Yovono, dneska jsem v železářství potkal našeho nového souseda, pana Lestrangre. Velmi mladý pán, ne o mnoho starší než náš Piers. Neříkej, mi, že už je studovaný doktor? Vypadá na to dost mladě."

,,Ale je a oční chirurg, jeho manželka je na mateřské a mají malou roztomilou holčičku jemném Edith. Ta dívenka se snad na každého usmívá. Potkala jsem mladou paní Lestrangrovou v zelinářství a div jsem tam neroztekla nad tím úsměvem. Rozkošné dítko, musí být pýcha rodičů." Řekla jeho matka.

Piers jenom dostal úšklebek. Číslo čtyři už rozhodně prázdné není a sídli tam nějaký doktor přes oči s rodinkou.

,,A mladá paní Lestrangrová je dle mého úsudku nadšená zahradnice a pěstitelka. Na zahradě vybuduje bylinkovou zahrádku. Není prej nic lepšího než čerstvé bylinky v jídle. Možná bych to měla také zkusit. Stále tu mám jen okrasné květiny, které nic než krásu nedávají. Čas na změnu." Řekla jeho matka.

,,Tak to bude Piers jako budoucí lékárník ku pomoci. Bylinky budou jistě jeho nedílnou částí života." Řekl jeho otec.

Piers si pomyslel. Těch pár měsíců protrpím a pak půjdu na kolej nebo na byt. Jinak by ze mě byl kozel zahradník. A nový sousedé znamenají jedině nové problémy.


Neville seděl a koukal na toho chlapa, který se vydával za jeho biologického dědečka. Roderick Corvus Lestrangre, byl ne co si Neville představoval. Na čistokrevného kouzelníka vypadal až trochu moc mudlovsky ve svém trenčkotu, klasických černých kalhotách, vestě a vyčuhující košile. A přitom dle všeho byl to starý čistokrevný kouzelník.

Už se pozdravili a představili, ale jinak nepadlo ani slovo. Jako by ani jeden nevěděl, kde začít. Jenom si Neville všiml matného červenání kolem nosu, jako by ten pán dostal čenichovku. Jinak Neville na něm neshledal nic zvláštního, snad až že to byl už starý pán a mohlo mu tak být přes sedmdesát jako Dádelovi.

Starý pán, si povzdechl a konečně začal mluvit.

,,No čekal jsem horu otázek, ještě větší horu mluvení a největší horu zvědavosti, kterou je proslulá Nebelvírská kolej, ale poněkud jsem zklamán, že Nebelvír jako si ty pane Longbotome tomu ušel. Takže začnu já."

Neville se uchechtl a zapřel se do své kancelářské židle. Dnes tu byl sám, Draco mu hlídal Verču ve společnosti ještě Teddyho bohužel. Androméda byla na dámské jízdě s Narcisou a chudákem Lillith, která podle těch starých ženských potřebovala trochu se odreagovat od přítomnosti jejího malého Alexe a no Reguluse.

,,Jak je ctěná libost." Mínil.

,,Hm co s vámi z Nebelvíru udělali. Většina tvé koleje je známá svým horkokrevným jednáním, viz bývalá kolejní ředitelka." Řekl Roderick.

,,Má kolegyně Minerva, se nikdy nedostal dál, než absolvovat Nebelvírskou část Bradavické školy. Nikdy nenalezla v sobě srdce Mrzimora nebo jeho vytrvalost, Hagvaspárské smýšlení o celkové koncepci kouzelnického světa jeho černé a bílé barvě, natož Zmijozelské ambice a lstivost prosadit své plány do budoucna. Je jenom absolventkou Nebelvírské koleje ne Bradavické školy." Řekl Neville.

Roderickovi Lestrangrovi jemně poklesla ústa a mrkal jako porcelánová panenka. Dobrá, toto není obyčejný Nebelvír, starý brachu, pomyslel si. Ten si váží asi všech kolejí.

,,Dobře vážíš slova. Takže kolik víš Neville Longbotome?" Ptal se.

,,O vás skoro nic, o svém pravém otci pramálo, ale myslím, že mi to stačí, protože já nechci být vnímám jako Lestrange, ale jako Longbotom. Vzhledem k činu vaší ctěné chotě a jejího mamánka není čemu se divit že. A také vím, že jeden strýc je v hrobě a druhý hnije v Azkabánu, nebo spíš teď pracuje vzhledem k tomu novému programu vévody z Edingburku. A svém adoptivním otci a mamince vím skoro vše, i to, co by jejich syn nemusel vědět" otočil se směr okno a jako by se koukal na Prasinky se znovu otočil něho ,,no má nevlastní babička, tak o té vím také dost."

Vypadal zamračeně a Roderick počítal nějakým dětským projevem, jelikož hochu bylo 18 let, ale nedočkal se. Tady už seděl dospělý chlap.

,,No má ctěná choť byla zaslepená ideologii doby o čisté krvi. Těch lidí bylo tolik. Zmařené životy nevrátíme a události co tu poletující jak mouchy nad mršinou také ne. Však mohu tě ujistit, že jsem s činem mé zesnulé první manželky Verbeny asi tak souhlasil jako Radllem, který si dal tu pitomou přezdívku. Znechutilo mě to a tak jsem od ní odešel." Řekl Roderick.

,,Odešel?" Ptal se Neville.

,,Ano, tak trochu jsem předstíral svojí smrt na srdeční příhodu a odjel jsem do Švýcarska kde jsem začal nebo spíš pokračoval v lepším životě jenž jsem tam započal s jednou dámou. Dobrá nejsem anděl a přiznávám, že Verbena nebyla jediná žena kterou jsem miloval po čas svého chladného manželství. Tomu však jistě rozumíš." Řekl Roderick.

Neville zaúpěl tiše. Ten nahoře ho asi nemá rád za to, že měl krásný vztah s Astorie, ačkoliv ta byla zasnoubena a teď mu servíruje nejprve biologického otce, který má slabost pro reportérky a následně dědečka, který pláchl manželce za milenkou. Och tak krásná rodina.

,,Však kdyby nebylo toho incidentu s Richardem, tak se přiznávám, že bych to asi nikdy neudělal. Já nikdy Nebelvírskou odvahou nedisponoval. Šetrně řečeno nemám na to ramena, ačkoliv jsem za mládí byl urostlý jako ty Neville Longbotome." Mínil Roderick.

Nad tím se Neville Longbotom zamračil.

,,Však nechci zabíhat do let, kdy jsem vyhledával ženy pro ukojení touhy po lásce. To není účel tohoto rozhovoru, který tu vedu. Spíš jsem chtěl povědět, že v tom Švýcarsku jsem se podruhé oženil a měl ještě jednoho syna, nejmladšího z mých synu a mé poslední dítě. A Robrecht, tak se tvůj nejmladší biologický strýc jmenuje, by tě rád poznal se svojí rodinou. Já tu jsem jenom poštovní sova, který předává zprávu nic víc." Řekl Roderick.

Neville vyvaleně zíral. On má ještě jednoho strýce, ne jenom ty dva zkurvené Lestrangri, kteří mu zkazili život?

,,A nebyl to můj nápad, ale Robrechta a jeho ženy Anke, musím dopředu avizovat. Rádi by tě pozvali na rodinou večeři i s tvou malou dcerkou Veronicou a jestli máš nějakou známost tak klidně i tu. Robrecht by asi patřil zde v Bradavicích do koleje Mrzimor, i když dokáže být i lstivý. Má až moc velké srdce." Řekl Roderick.

,,Vy víte o Veronice?" Ptal se Neville.

,,Jistěže, nemohlo mi to uniknout díky tisku pro slečny, ženy a dámy, které občas čte má snacha Anke, že jsi otcem sám Neville Longbotome. Víš vůbec kolik drbu a fám kolem tebe se potuluje? Mít takovou drbavou kolem sebe, tak bych se v mládí do pekla propadl moc rád." Řekl Roderick.

Neville zrůžověl ve tvářích. On odebíral tak jedině Denního věštce. Jinak se o tisk příliš nezajímal a měl raději knížky. Asi bude muset trochu udělat průzkum, jestli má či nemá nakopat pisálky do prdele.

,,Ne já časopisy moc nečtu, já raději knihy." Odpověděl tedy.

,,Tak by jsi jich měl pár přečíst, některé nejsou pěkné, jak řekla mi má snacha Anke. Nechci radit, ale být tebou bych to zarazil, jinak budeš mít ošklivou pověst." Řekl Roderick.

Neville nasál vzduch nosem a vzdychl. No to je dost možná dobrá rada. Sláva a medaile měli svá ale, a to bylo obtěžování reportéry jako komáry.

,,A má dcera při tom setkání vadit mu jako nebude?" Ptal se Neville a měl stále na mysli, že je ten strýc Robrecht určitě čistokrevný kouzelník a jeho žena taky.

,,Vůbec ne, oni mají malou dcerku, moji jedinou vnučku Edith, dalo by se říct tvou sestřenici, a ta je přibližně ve věku slečny Veronici, jenom o málo starší. To ona byla náboj pro Robrechta poznat rodinu. On je mladý a plný ideálu o rodinném souznění." Povzdechl si Roderick.

Neville vyvalil oči. On nemá jenom nevlastní mladší bratry, ale i sestřenici, a ještě prťavou jako jeho Verča? Bohové tam nahoře definitivně zešíleli.

,,Co bych také chtěl, když mému nejmladšímu je 28 skoro už 29 let. Má na neduhy stáří a špatné myšlenky čas." Řekl Roderick.

Neville vyvalil obě oči. Řekl právě jeho biologický děda, že jeho nejmladší strýc je od něho vzdálen jenom o deset let. To by muselo znamenat, že je ročník 70. Ty vole, ten chudák už je prastrýcem. To ho muselo vážně potěšit.

,,Tady případně adresa a telefonní číslo na Robrechta, možná to však nevezme on, ale má snacha Anke. Pracuje na směny jako oční léčitel v Reddingu. Já sice nechápu, proč zvolil Británii, Švýcarsko mu dávalo víc, ale on to pokládá něco jako životní úlohu zde pomáhat." Řekl Roderick a podal mu lísteček s úhledně napsanou ženským písmem adresou, kterou Neville až příliš dobře znal.

,,Zobí čtyři, Kvikálkov, Survrey! Merlinovi špinavé ponožky." Vykřikl Neville.

,,Je něco špatně na té adrese?" Ptal se Roderick.

,,Kdysi tam žil můj kamarád Harry Potter, u příbuzných, tety a strýce. A říct, že by se k němu chovali s láskou je velký eufemismus. Strýc ho týral, nechal ho spát v přístěnku pod schody a div na něho nesáhl tím svým nechutným nářadím, jako na malého chlapce. Až minulý rok díky jednomu maléru ho zabásly a díky královně pyká to prase i za to, co udělal Harrymu." Řekl rozezleně Neville než si uvědomil před kým to řekl.

Roderick Lestrangre zesinal. Jaký barák hrůzy jeho syn koupil u Merlinova panděra. A bude si muset přečíst o tom případu více. On měl jenom kusé informace o tom mladém hrdinovi kouzelnické Velké Británie. Jak se tohle mohlo stát pod nosem Albuse Brumbála u Salazara Zmijozela?

,,Brumbál?" Ptal se Roderick trochu překvapeně.

,,Albus Brumbál je prase podobné strýci Harryho, co jsem se dozvěděl od mého kamaráda. Jako profesor ve vašem věku, je vám tak 70,vzal věneček studentce, když se pod mnoholičným lektvarem vydával za mladíky z jejího ročníku. Zplodil s ní dítě a pak jí ho ukradl a jí vymazal vzpomínky. Ach tak slavný Brumbál není v očích mích a přátel nic víc než pedofil. Toho neměli nepustit do školy natož k dětem. A o Harryho se až do 11let, kdy nastoupil do školy nezajímal nebo spíš chtěl ho mít co nejvíce povolného, aby mohl uskutečnit své ach tak dobré plány pro kouzelnický svět. Nechal každý rok ho zkoušet ve zkouškách na život a smrt, místo, aby se zasadil o jeho bezpečí. A víte proč, protože v jeho očích byl vyvolený, ten kdo má uklidit starý problém v podobě Toma Raddla a pak zemřít aniž by řekl víc. Chlapec co se narodil, aby umřel, takto si to asi Albus Brumbál přál. Shodou náhod mu plán nevyšel a Harry odhalil tu temnou stránku Albuse Brumbála. Ten si mohl střihnout s Voldemortem o křeslo největšího hajzla." Řekl Neville.

Roderikovi Lestrangrovi spadla brada a jeho šedivé vlasy vstaly hrůzou. Rozhodně ten Neville, měl v sobě doutnající zlost na Albuse Brumbála jako žhavý uhel. Však toto Roderick nevěděl, že vybalil něho takovou hrůzu ve spojitosti Albusem Brumbálem.

,,Nebo spíš řečeno slovy jedné kamarádky Harryho, byl Radll protege Albuse Brumála. A jak už se stává, student předčil svého učitele. U Radlla to bylo ve zlu, černé magii a syrovosti jeho aktu moci, tedy v zabíjení kouzelníku a mudlu. Ten tak rád v krvi koupal. Jiní by pohrdali si ušpinit ruce, ale Voldemortu bylo tohle asi šumák nebo nechtěl sedět na prdeli a hrát politika vola. Omlouvám se, že používám tak hnusná slova, ale pro ty dva je slušné řeči škoda." Řekl Neville.

Roderick pokl. Byl jsi vědom, že tento mladý muž se Radllovi postavil v souboji a i když mu chránila záda Minerva, tak to byl tento mladý muž, kdo okusil Raddlovu černou magii a bojoval s ní.

,,To nic, jak to vypadá, tak já zase nevěděl mnoho o kdysi uznávaném Albusi Brumbálovi." Řekl šokovaný Roderick Lestrangre a promnul si ruce.

,, Na jeho jménu visela nálepka toho nejlepšího a do dnes u některých visí. Však je mrtvý a o mrtvých jenom slušně na veřejnosti." Řekl Neville a pohlédl znovu na adresu.

,,A ten váš syn Robrecht, on dobrovolně sídlí v ne kouzelnické ulici?" Ptal se Neville. Lestrangrovi jsou přece čistokrevný kouzelnici.

,,Robrecht má velmi blízko k mudlovskému světu, moje druhá žena byla mudlorozená čarodějka. Mí předci by se asi točili v hrobě jak při polce, ale lásce neporučí ani nejmocnější kouzelník, jak se říká Neville Longbotome. A mě osobně nekouzelnický lid nijak nevadí, pokud někdo od nich neublíží kouzelníkovi nebo čarodějce, hlavně nezletilým. Pak má povaha jde stranou." Řekl Roderick Lestrangre.

Neville naklonil hlavu. Ten Roderick Lestrengre, jenž měl být jeho biologický děda, se nezdál býti nijak zlý člověk.

,,A co váš syn Richard, vyslechl jsem od něho, že jste nechal svou choť mu uštědřit Cruciátus, po té jeho milostném závdavku s Ritou Holoubkovou. To je vaše povaha taková, že vlastní necháte v bolesti a …." Neville nedokončil protože mu Roderick skočil do řeči.

,,Ach ten ta Novoroční patálie, tak o té se také Richard zmínil. Jak jsem byl k němu s matkou krutý. Ano Verbena byla krutá žena, ale žena vyrůstající v této krutosti a ideálech už kojeneckých let. Být mírnější neutekl bych od ní, být matkou i pro Richarda a nepoužít na něho Imperio k tak hrůznému činu, nefingoval bych svou smrt Neville Longbotome." Řekl Roderick Lestrangre a trochu se předklonil.

,,Jestli oplýváš trochu moudrostí Hagvaspáru, tak jistě uvidíš, že příběh Richarda je jedna polovina mince a není celý. Můj nejmladší syn, se narodil v nevděčný den, v prokletí mého rodu a já neměl tušení jak ho vychovávat vůči ženám a později vůči společnosti, když vyšlo ve známost, že nemá magický talent." Začal vyprávět Roderick Lestrenge.

,,Jistě víš, že i jiné čistokrevné rodiny se s tímto problémem porůznu potýkali a každá rodina to řešila jinak. Faktem zůstává, že neuměli tomu dítěti dát vhodnou budoucnost a nebo je začlenit do společnosti. Já tenkrát byl kouzelník skrz na skrz, který s mudlovským světem měl málo společného. Měl jsem kusé informace a Richard i přesto vše, že postrádal magii se chtěl vyrovnat svým bratrům. Byl posedlý nasát všechny teoretické informace a lezl tím na nervy Rudolfusi a Rastabánovi a někdy dokonce i mne." Vyprávěl dál Roderick a dodal.

,,Však jeho nasávání informací dosáhlo ošklivé míry, když se zapletl s tou tenkrát mladou a hodně snaživou reportérkou Denního věštce. Která byla však o 7 let starší a využila mého syna, získávání informací okolo mě. Ano byl jsem tenkrát uznávaný obchodník a Verbena mne přemluvila k tomu, abych se aktivně podílel i na politice, abych dobře reprezentoval rodinu Lestrangre. A Holoubková, byla po celou dobu známá, že ráda a učině dělala bulvár. A a pro ní byla hračka si povídat, hezky lísat a ukojit pudy dospívajícího muže, když ten se moc nenachází v blízkosti žen a přitom vytáhnout vše z domácí kuchyně drbu o tatínkovi, mamince a brášcích." Řekl nakysle Roderick Lestrangre.

Neville se zamračil, ale musel uznat, že do jisté míry má Roderick Lestrangre pravdu. Tohle bylo krajně nevhodné, co udělala Hobloubková, ale sedělo jí to jako kabát na tělo.

,,A na Nový rok, když jsem viděl, že zůstala přes noc a v posteli s mým synem a pobláznila ho tak, že s ním měla sexuální styk, tak jsem byl rozzuřený jak tygr. Rastabán mě sice poslouchal jedním uchem, ale Holoubkovou jenom vypakoval z domu a vymazal jí paměť, na ten večer, na setkání s Richardem a možná něco víc, ale když jsem ověřoval pak hůlku, tak rozhodně jí nikterak fyzicky neublížil. To by pro něho samotného mohlo být protiprávní a on byl ještě student. A já jsem přímo trval na tom, aby dodělal školu. To byla alfa a omega, protože bych jim jinak nedal ani galeon z mého mění. A to Crucio, byl tvrdý výprask, ano, já jsem ho neseslal a též jsem ho nenavrhoval. Nebudu zpytovat svědomí, za čin Verbeny, která je pánu, protože, kdybych jí zastavil, tak ona by obrátila hůlku proti mně." Roderick si odkašlal a pokračoval.

,,A to by byl mnohonásobně horší obrázek. Pro Richarda by to skončilo fatálně. Jak se říká, lepší dostat jednu ránu do zad, než být mrtvý. Což bych já a Richard v té chvíli asi byli. Změnilo by to dějiny. Proto to Crucio pro mého syna motáka."

Neville musel uznat, že Roderick Lestrange rozhodně je Zmijozel v dobrém smyslu slova.

,,S tím co se stalo pak během mé nepřítomnosti jsem rozhodně nesouhlasil. Je mi líto do dneška, že se prokletí mé rodiny takto naplní, ale bohužel vyšlo, že snacha je neplodná a Rastabán také. A Verbena z toho byla nešťastně psychicky nemocná, že se její úloha babičky nikdy nenaplní. A s takovou ženou, která byla schopna ublížit svému synovi jsem nechtěl být a tak jsem zachránil sebe a Richarda útěkem." Řekl Roderick.

Neville vzdychl. Až teď se mu dostalo kompletního obrázku té nefunkční rodiny Lestrangru. Pohled na sbírku tlustočervů by nebyl hezčí.

,,Vím, že tato historie, kterou se teď musíš vyrovnávat, není hezká a také nežádám po tobě abys nosil naše jméno. Jenom jsem tu fakticky poslem, na popud Robrechta. Protože ten tě chce poznat, i když jsem mu řekl, že ho asi za strejdu nikdy mít nebudeš a Edith za sestřenici nebo mne za dědu. Byl bych velmi rád kdybys to pozvání přece jenom přijal a jemu odpověděl. Bude štěstím bez sebe." Řekl Roderick. Zvedl se ze židle a chystal se odejít z kabinetu Nevilla.

,,Tak děkuji za pozvánku pane Lestrangre. A máte pravdu, příběh má vždy více postav a to i v divadle jménem život." Ozval se Neville.

,,To rád slyším. Na viděnou Neville Longbotome, rád jsem tě poznal." Řekl Roderick Lestrangre.

Přidáno 7.12.2019

Poznámka od elenor:

Doufám, že se vám libí obrázek jak jsem vykreslila Lestrangrovi. Vzhledem, jak vykreslila matka zakladatelka rodinu Blacků, tak já blíže popsala rodinu Lestrangrů, když matka zakladatelka v příběhu o Mloku Salamandrovi dala Lestrangrům i dobrou pozitivní postavu dle mne v podobě Lety Lestrengrové. Ne všichni musí být od základu zlý v čistokrevných rodinách s touhou k černé magii.

Vaše elenor

Další poznámka od elenor:

Další dvě kapitoly sem přidám 14.12.2019