Kapitola 5 – Pro brášku a sestřičku

Sirius seděl u stolu a hleděl na hromádku dopisů, kterou dostal ráno k snídani a ke kterým se dostal až teď na večer. Měl za sebou studentský den a to ještě zkouškový a připadal jako by mu vycpali hubu vatou a do uší mu nalili olovo, jak byl ze zkoušek zemdlelý. Fakticky v tomto věku dělat školu není med, ale když už si ten úkol dal, tak tu školu dokončí a něco pro společnost dělat kurva dělat bude.

První dopis byl od Alastora Moddyho překvapivě. Ten se rozespal, že nově už nebydlí u jeho sestřenice Andromédy. Jeho bráška Regulus mu nabídl bydlení v tom jím opuštěném bytě prozatím a on si od něho odkoupil letní sídlo Horácia Křiklana a dává to tam do pořádku. Však má času teď dost. Alastor Moddy oficiálně a s plnou platností odešel do penze a chtěl v ní zůstat. Bohové snad měli dobrý den, když to konečně zařídili, pomyslel si Sirius. A když si pomyslel na ten barák, tak ho přešel strach po zádech. Hlavně ty rakve, které byly ukládány poté do hrobu a za velkého smutku a pompy bystrozorského oddělení. Sirius poprosil Reguluse, aby se jako jeho zástup účastnil a dal pozor na toho chlapce z Hagvaspáru, Michaela Connera, aby ho smutek nepřemohl a nezhoršil si zdraví alkoholem. Dále mu Moddy popisoval událost v Příčné ulici, kterou byl svědky, když odváželi statní kouzelnici zbraně, zakázané zvířectvo z Gringottovi banky a skřeti byli rudí vzteky, jak s nimi kouzelnici zatočili. Jeden dokonce je napadl a skončil proměněný v pekingské prasátko. Sirius sice nevěděl, co si ten kouzelník dost možná ve službách Ministerstva myslel, že proměnil skřeta v pekingské prasátko, ale to bylo jedno. Gringottovou bankou to jde podle Moddyho s kopce, protože jim dali výpověď dvě třetiny odeklínačů, které pro ně pracovali. A ty články co se objevily v Denním věštci to jenom podpořily dle Moddyho. Sirius věděl, co tím Alastor Moddy myslí. Kouzelnici a čarodějky měli k dispozici novou banku a velice rádi opouštěli Skřety. A Alastor u všech všudy, aby se jako rentiér nenudil, tak krom opravy svého obydlí začal tu tam uvolňovat ruce a čas, Andromédě a Nevillovi a začal hlídat Teddyho a Verču, které si dle slov v psaní velmi oblíbil. Sirius se div nerozesmál, Pošuk Moddy, jako chůva a náhradní děda, tak to Merlin sáňkuje na Mount Everestu.

Však se musel v duchu opravit, protože Moddy i když neměl vlastní děti, tak děti měl velmi rád a choval se vždy k nim pěkně. Už když byl Harry maličké škvrně tak na něho párkrát dohlédl, aby si Lilly a James mohli něco zařídit. Takže zase tak nemožně to neznělo, že by si s Teddym dával projížďku po parku nebo se snažil Verču naučit jíst rohlík s paštikou. A nehledě na to, že asi si tím Alastor kompenzoval ztrátu jeho oblíbených žaček v podobě Nymfí a Alice. Androméda a Neville mohli mít klidné svědomí, že se Verče a Teddymu nic nestane, protože Moddy byl tak paranoidní, že i ten nejprotřelejší kriminální živel neměl šanci.

A tím také Alastora dopis končil. Pošuk byl výstižný a vždy krátký a neskládal dlouhé dopisy, aby zaplnil celý pergamen, což Sirius oceňoval.

Další dopis byl od Arthura Weasleyho, který mu napsal ve spojitosti s tím incidentem v Příčné ulici. Skřet pekingským prasátkem. Bill, jeho nejstarší měl v tom prsty také. Jak v odchodu odeklínačů, tak ve velkém odzbrojení skřetu. A nejenom to.

Další řádky velice precizně i na Arthura popisovali, ten velký hnůj, kterým zaneřádili měnu skřeti a Sirius div nestoupala pára z uší zlostí. Degradace kouzelnické měny skřety, tak to se dožil pěkné věci. Ještě, že si svoje mění nechal převést jinam. Protože toto zavánělo dalekosáhlým průšvihem velkosti Británie. A Arthur též udělal kroky, aby jeho rodina na tom netratila a to samé doporučil svým příbuzným a známým. Z naivního Arthura Weasleyho, vykřesal poválečný svět realistického a pesimistického člověka vůči politikům, mezi které patřil a ještě většího vůči společnosti. Dost možná ve víru dění dobré smýšlení.

Arthur se pak rozespal, jak navštívil svého syna George po té prodělané estetické operaci, a též, že i ta druhá v říjnu bude možná, jestli George nechytne tou dobou sezónní chřipku. Arthur si pochvaloval pečlivost mudlovských doktorů v tomto oboru, že místo zjizveného místa má George kůži krásně tam už vyrýsovanou a lépe i na tu stranu slyší, protože mu opravili sluchový vchod do ucha. Sirius tyto šťastné zprávy rozhodně Arturovi přál a Georgi také. Když už ne prsty, tak aby se mu ucho vrátilo do původního stavu. Vidět ho, že to George trápí, že má jenom jeden ušní boltec, byl to asi tak příjemný pocit jako ten, že je poslední žijící Poberta. Prostě to nebylo správné.

Jako další byl popis, kdy se účastnil Arthur malé rodinné sešlosti, společně s Molly, když byli na návštěvě v Antverpách za rodiči Aundrey. Slova, která použil pro Percyho budoucí tchána a tchyni, byla vesměs skoro všechna pozitiva, jediné, co se Athurovi nelíbilo, a to ještě nebylo z přední linie Aundrey rodiny, byl jejich prej dost oplzlý 14letý bratranec André, který měl na Percyho adresu až moc na vkus Arthura nevkusné řeči ohledně délky jejich normálního styku, myšleno sexu. Percy si to naštěstí nechal líbit a dal mu přednášku o slušném chování kouzelníka při této činnosti, až se jistý André schoval po stůl a zacpal si uši. Pro jeho rodiče velice nepříjemné situace a omlouvali se Percymu za chování jejich chlapce. Naštěstí ostatní příbuzní i Aundrey starší sestra Luciana byli velice milí a bylo vidět, že přibrali Percyho do rodiny se vším všudy i s jeho brýlemi. Bod pro Percyho, pomyslel si Sirius. Jeho teprve schůzka s jeho tchánem a tchyní, Emily adoptivními rodiči čeká a stejnou měrou s adoptivní švagrovou a švagrem z této strany. Emily mu však zhruba popsala co ho čeká. První výlet do Nového Mexica za jejíma adoptivními rodiči Emenuelou a Joem Gonzálesem. Prej ho budou mít rádi, a jistě si s ním bude príma notovat její tatínek, když oba mají rádi motorky s větší kubaturou. To celkem zvedlo i Siriusi náladu. Další výlet do Seatllu ve Spojených státech amerických, za její sestrou Sonny a její rodinou. He Sirius byl trochu nesvůj, když se dozvěděl, kolikrát bude v dohledné době z této strany strejdou. Šestkrát u Merlinovi nohy a to nejsou Weasleyovi. Emily adoptivní sestra Sonny s jejím manželem Anthonym měla velmi početnou rodinu a stejně jako její rodiče i ona adoptovala do své rodiny dítka. Tři vlastní a tři nevlastní nad tím mohl Sirius jenom smeknout klobouk. A poslední zastávka v Topeky, také v USA, ale v Kansasu, za jejím adoptivním mladším bratrem Alanem a jeho snad už stálou přítelkyní, dle slov Emily, Clare. To byla také celá rodina, kterou chtěla mít Emily na své svatbě. S bratranci si přej nikdy moc nerozuměla a sestřenice nemá vůbec. S tím mohl Sirius žít. A Emily ho ještě požádala, aby před svatbou s ní došel navštívit hrob jejich pravých rodičů. A ten byl pro změnu v Mexicu na Yucatanu. Emily se sice v Mexicu narodila, ale její rodiče tam nikdy nežili natož, aby byli občany Mexica. Ne maminka Emily pocházela z Kajmanských ostrovu, tím pádem byla britské národnosti a Emily otec pocházel z Jordánska, ale na Kajmanských ostrovech působil jako lektvarista. Emily byla tím pádem tak cizokrajně krásná, až Sirius měl občas co dělat, aby se ovládal.

Nebýt toho gangu dost možná by poznal i její pravou rodinou.

Když byl v Lhotce, tak se Severuse pozeptal, jestli on něco neví o tom gangu, ale Severus o zámořských lektvaristických ilegálních kruzích měl titěrné vědomosti. Škoda. Však když vybalil něho jméno Nagi ze strany Emily otce a Bourne ze strany Emily maminky, tak měl Severuse Snapa málem na svědomí.

Pak byl na něho zlostí bez sebe jak mohl on Sirius Black zapomenout na učivo Lektvaru a hlavně na autora Lektvaru Nejmocnějších Phiniase Bourna! Nehledě na vynálezce arabského původu Lektvaru na nervové uklidnění svalu Chidiho Nagiho! A pak pár vybraných slov o troubovi a volovi, který se učí na léčitele. Na závěr podotkl, že jeho drahá matka bude z toho mít jistě radost, že si vybral tak vhodnou polovičku a uvědomí o tom jeho rodiče v portrétu. Sirius byl z toho tak vykulený, že po návratu na rychle vyraboval Blackovskou knihovnu, aby se přesvědčil od slovech Severuse Snapa. Ten mizera zase byl jednou odborník přes lektvary na slovo vzatý. No co na tom, že Emily by byla v očích rodičů vážené zboží, ale on jí miloval předtím a miluje jí teď, ačkoliv se dozvěděl o její věhlasné rodinné historii. Ona stejně měla ráda svojí adoptivní rodinu více a pravé příbuzné nikdy nehledala. Jenom měl na na paměti slova Severuse, který mu přál ten největší doušek lektvaru pravdy do života. Čert ho vem toho skrz na skrz proklatého Zmijozela, když ten se přiženil omylem do jeho rodiny pro změnu. Oni dva si nic nemusí navzájem závidět, co se týče příbuzných.

Však myšlenky se otočily zpět k dalšímu dopisu a to od jeho brášky Reguluse. Ano brášky, když díky tomu kouzlu Reguluse je najednou dělilo od sebe 20 let. To neměnilo radost Siriuse mít ho zpět.

,,Drahý bratře," započal Reguluse dopis.

,,Doufám, že studijní vytížení u tebe není zas tak hrozné, aby si nemohl přečíst můj dopis. Tady v Británii hustě začalo pršet, takže veškerý sníh se změnil v nechutnou břečku lepící se na kola, boty i kabátce, když na to přijde. Tolik ve zkratce k počasí, však ty se v tom Peru máš jistě líp."

,,Tak to ani náhodou, když je tu období deště." Řekl si pro sebe Sirius a podíval se ven z okna na proudy vody padající z nebe. A toto mělo trvat až do dubna a pak zase být přímo slunečno.

,,Včera mi udělili na Ministerstvu kouzel Merlinův řád prvního stupně a k tomu jsem musel unést tu velkou pompu kolem toho. Sice ne tak velkou, ale na takové trachtace jsem si odvykl a také být tím předváděným objektem zajmu Siriusi. I když asi větší položku měl vůči tomu ten tvůj kmotřenec Harry Potter. Oba litujeme, že jsi tu nemohl být, mohl si se ulít v příjmu studijních povinnosti. Nebo se pletu, ty jsi ležel v posteli s Emily a hrál si na pejska a fenečku?"

Sirius potichu vypustil jednu krátkou kletbu způsobující klystýr a podobné nesnáze.

Ne on fakt seděl u zkoušek, vařil lektvary a obvazoval pacienty před zraky profesoru a neulejval jak se Regulus domnívá nebo, že si tu užívá jenom nebo co?

,,Tak i tak, pompa je za námi a až na incident, kdy se má drahá sestřenice Androméda zpumprlíkovala na mou počest a pod vlivem div nepřemístila bůh ví kam a přitom se nerozštěpila, tak by se celá záležitost obešla bez velkého rozruchu."

Sirius pozvedl obočí. Androméda v lihu, tak to jak živ nezažil. Trochu začal litovat, že tam nebyl.

,,Takže jsem se vrátil k normálnímu životu. Normálnímu životu na mé poměry, Siriusi. A to zdaleka není u mě normální. Spíš mám toho nad hlavu, takže to předání řádu byla vítaná změna mého života."

To znělo trochu podivně od brášky, připadalo Siriusi.

,,Nevím vážně drahý bratře co tě tak může lákat si zakládat rodinu. Mě začíná Alex decimovat nervy a hlavně můj spánek."

Sirius usmál. To znělo jako James před lety.

,,A nedivím, že tě chtěl drahý otec jako jedináčka. Jestli jsem byl tak uřvaný, tak nevím, nevím jak je možné, že otec nebyl minimálně z nás dvou nahluchlý?"

Och jeho malý synoveček ničí spaní bráškovi? Jak sladké jen si to Regulusi užij a se vším všudy, když jsi to rozhodnutí udělal.

,,No ukolébavky moc nepomáhají jelikož já ani Lillith neumíme chytit notu. A tak jsem zkusil to, že jsem si od tvého kmotřence vypůjčil nahrávky se Severusem a Evansovou za mlada. Och jaká lahoda, že mi na to Alex usnul jak pařez a já mohl si dát dvacet. Asi si na té mudlovské výpočetní technice tu nahrávku zkopíruji a budu to pouštět Alexi, když bude stávkovat ve spaní. Kéž bych věděl dřív, že má Severus hudební talent, dohodil bych mu kšeft u rádia třeba."

Sirius si usmyslel někdy si ty nahrávky z Halle o kterých se Harry zmiňoval a teď i Regulus poslechnout.

,,A jestli sis všiml, tak mu neříkám Alexandr, ale Alex. Zní to více jednoduše, pro tak malého kloučka a také to bude vhodnější až se začne učit mluvit. Moc dobře si vzpomínám, že tebe jsem začal nazývat Siri. Strýček Siri, by jsi mohl být i pro Alexe, aby neměl problémy s Siriusem."

Sirius procedil něco mezi zuby. Ten nápad se mu moc nelíbil.

,,Však musím říct, že Alex je velice inteligentní na svůj raný věk. Alespoň mé zdání, protože poznává jak mne, Lillith i Andromédu a ví kdy končí den. Jako by měl hodinky, tak se vždy ozve o půlnoci k mé nebo Lillith smůle. Dle něho by se daly seřizovat hodinky Siriusi."

Zvláštní, pomyslel si Sirius.

,,Jo v noci jako všechny novorozené dětičky zkrátka Alex budí své rodiče. Po několika dnech, kdy jsem viděl totálně nevyspalou Lillith, jsem skoncoval s tišícími kouzly kolem pokoje a po dnech se střídáme ve službě o Alexe v noci. Takže jsme v podstatě stejně nevyspalí a ospalí. Díky bohu za přínos objevení kávy a z ní lahodného životabudiče."

A to jí před lety na Bradavicích Regulus nesnesl a topil se jedině v čaji.

,,Možná si vzpomínáš jak jsem tento nápoj v Bradavicích nesnášel. No pravda, to jsem jsem se naučil pít až v Rusku, abych byl upřímný. Tady totiž káva na náš způsob mi nechutnala. Já jsem na spíš příznivce toho ruského způsobu přípravy kávy. A to se selským plnotučným mlékem do kávy a s rafinovaným bílím cukrem. Lahoda k tomu kobliha, to je pak člověk jak ve snu."

Sirius si pomyslel něco o mlsném jazyku svého bratra.

,,Však jednou nevýhodou kavárny kam jsem kdysi v Petrohradu chodil, byla všudypřítomnost drzých koček a maguáru. Dokonce i tu kávu občas člověku pili."

Tak to Sirius neměl tucha, o takových zážitcích brášky v Rusku. Věděl, komu by se v té kavárně ohromě líbilo a to Harryho kamarádce Hermioně, ta byla příznivce koček a dost možná Filchovi. Nehledě na micinu McGonagolovou.

,,To však se zase ponořuje do vzpomínek. Měl bych žít přítomností. Takže mimo toho, že Alex je občas jak mandragora, která chce přesadit, tak dle Andromédy k zulíbání. No jo ženské a malá mimča. Však vzhledem ke své maličkosti dokáže Alex uhranout i mne. I když od svého narození už docela povyrostl, tak stále se většinu času choulí skoro do klubka jako malý ježek. Apropó ježek, doopravdy Monnová Dalwiche proměnila v ježka? To bych moc rád viděl."

Hm to bych mu mohl později ukázat ve vzpomínce. Pomyslel si Sirius. Dalwich z toho jistě měl tak jedině ostudu.

,,A chtěl jsem se tímto dopisem také zeptat, vzhledem k věku Alexe, jestli v dubnu kolem tvých 39 narozenin, (blé to už ti je tolik), by jsi nemohl přijet a účastnit alespoň magických křtin mého syna. Nebo bych to rovnou spojil s oslavou tvých narozenin."

Sirius překvapeně povytáhl obočí. Regulus ho zve na křtiny!

,,A také jsem ti chtěl oznámit, jestli by jsi nebyl tak velkodušný, moudrý a zároveň milující a zhostil se úlohy kmotra mého syna. Já vím, že jsi jeho strejda a už jsi kmotr Harryho Pottera. Já jsem si kvůli tomu přečetl knihu o kouzelnických svazcích kmotrovství a tam se nepíše kolikrát člověk může být kmotrem, takže by jsi mohl být kmotrem strejčkem v jednom i pro Alexe, co ty na to říkáš?"

Sirius vyvalil obě kukadla a přečetl si tu pasáž ještě jednou. Jestli měl někdy Regulus obzvlášť bláznivý nápad, tak to byl tento. Ano klidně se zúčastní křtin, ale kmotrem nechce být. Je sice milé, že mu to Regulus nabídl, ale ne. Kmotrem zůstane jenom u Harryho, to mu bohatě stačí.

,,No vím, že stejně odmítneš, ale za pokus to stálo. Jenom jsem tím chtěl dát velký dík, že jsi Alexe a Lillith zachránil v Alstonu. Vážím si tebe a doufám, že jako plnohodnotný léčitel do budoucna zachráníš víc než jeden život. A jelikož vím, že odmítneš tak mám trochu pohnutky koho za kmotra dát Alexi. Lillith navrhla jednoho jejího spolužáka, nějakého Terryho Botta, kterého nedávno potkala a pak Narcissy syna Draca, však já je neznám a nevím, jak moc by tuto věc přijali, nebo mám dát šanci přátelství s Dirkem Cressewellem a udělat ho kmotrem mého syna, když mi tolik poslední dobou pomohl a ne jenom ne mne, ale i tobě. Nechci být však předpojatý a tak bych uvítal radu od tebe, když jsi na tom světě déle Siriusi."

Sirius se na ten odstavec zaraženě díval. Okej tohle je velice vážná záležitost, ale proč se se obrací Regulus právě něho? On mu stěží poradí. Však ho zarazila ta volba Lillith Monnové. Holčinu znal zběžně, ale překvapila jí volba Draca a Terryho Botta. Bůh ví, že Terryho, dle rodného listu Terence Botta, nijak zvlášť neznal osobně, ale zato o něm slyšel od Harryho a Rona. Premiant bystrozorské kadetky 1998 a osina v zadku Smrtijedu během bitvy o Bradavic. Kterého v Denním věštci popisovali jako mladší verzi Růfuse Brouska nebo Alastora Moddyho a oblíbený student Filliuse Kratiknota podle všeho. To by se v tom případě mohlo stát, že z Alexe bude nakonec bystrozor místo něho. Poněkud hrůzná představa pro Siriuse Blacka. A Draco, tak o něm radši nemluvit. Dirk by byl ucházející, ale z něho by vznikli drby a klepy. Ne Sirius měl jiný nápad, koho učinit kmotrem Alexe. Však Regulus ho musí nejprve poznat. Z tímto kmotrem se Alex ve světě rozhodně neztratí a bude jistě i vhodným rádcem do budoucna a nebýt jeho, tak by trčel Sirius dole na Ministerstvu ve vězení.

Sirius vzal do ruky pergamen a začal psát odpověď. Protože kdo by mohl pro Alexe být vhodnější kmotr, než někdo stejně trhlý co se týče ochrany rodiny a tajný rebel jako jeho bráška Regulus. Tedy Percyval Weasley, ten ministerský šotek, co ho poslal do osudového Peru.


Bill Weasley zrovna trousil pomalou chůzí za svou ženou, která si náruživě povídala s Aundrey a po levém boku jí pochodoval její nastávající Percy, jeho mladší bratr. Percy rozhodně už nebyl malé škvrně, bohužel chystal svojí svatbu. Před týdnem si Aundrey a Percy vybrali ten svůj velký den. Bill si jenom nebyl jistý, jestli to datum nebylo chladný kalkul Percyho. Bylo to totiž den po jeho narozeninách, tedy ! Však na data Percy snad zapomnětlivý nebyl. A teď šli si prohlédnout místa, která měli jako nápad pro svatbu a svatební hostinu. Žádné Doupě, řekl Percy mámě, která byla trochu z toho nešťastná, ale co mohla dělat, v tom to byl Percy paličatý jak beran a to se narodil ve znamení lva jako Harry Potter.

Ne místo toho Percy a Aundrey vzali Billa a Fleur Záchranným autobusem na jedno prej podle nich krásné místo. Jenom Bill byl nerad nad tou dlouhou cestou pro Fleur. Však díky bohu z toho neměla problémy. Bylo až děsivé jak se rychle se blížil příchod jeho dcery na svět. Na jednu stranu se Bill těšil na druhou stranu byl strachy bez sebe, jestli on bude dobrým otcem, když jeho bratr Charlie od toho zahnul kramle.

Dorazily do Cornwellu do malého města jménem Marazion a Percy ukázal směrem na moře. Bill se ohlédl tím směrem a koukal na malý ostrov na kterém stál menším Bradavicím podobný hrad.

,,To je Svatý Michael, Bille, je to krásný hrad, přístupný turistům, ale ještě hezčí je jeho zahrada a tam já Aundrey chceme naší svatbu. Je tam krásné místo mezi sukulenty a exotickými druhy rostlin, které má Aundrey tak ráda. A kastelán přes telefon nám zamluvil datum pro nás na celý den, abychom měli dostatečné soukromí." Mínil Percy.

,,Neznám víc romantické místo, které jsem poznala tady v Britániie." Mínila po jeho boku Aundrey.

,,Sukulenty?" Ptal se Bill, který nechápal krásu kaktusů nebo podobných rostlin už vůbec.

,,Je tam velkolepá botanická zahrada Bille." Řekla Aundrey.

,,Být tu například Neville Longbotom, tak by tam asi strávil věčnost, jak ve velká a rozmanitá na floru subtropických a tropických rostlin." Řekl Percy svým rádoby profesorským tónem.

,,Naše společné hoby." Dodala Aundrey se smíchem.

Bill překvapeně zamrkal.

,,Kaktusy?" Ptal se.

,,Ne jenom ty, sukulenty obecně, orchideje a vzácné rostliny a samozřejmě práce spojily mne a Percyho dohromady." Řekla Aundrey.

,,Ne belgické pralinky?" Ptal se Bill.

,,Ne, ale spíš jeden krásný exemplář Aloe Vera." Řekla Aundrey.

,,A to jsem tu nebohou rostlinku kdysi dostal skoro na pokraji umření od starého pana Srka a musel jsem si jí vypiplat. On si té rostliny vůbec nevážil, asi jako mne. Povedlo se, teď má skoro metr veliké listy. Od Nevilla jsem za to sklidil obdiv." Řekl Percy.

Bill z toho měl rozporuplné myšlenky. Za vztahem jeho brášky stojí léčivá kytička od jeho bývalého nadřízeného? Srk má na svědomí podivné věci.

,,A Aundrey, jak to máte vymyšlené z bydlením?" Ptala se Fleur, která náhodou proti kaktusům nic neměla a Aloe Veru měla též doma a dělala z ní v letních měsících výbornou limonádu. Však ta Percyho asi není tolik využívána k léčebným účelům jako pro potěchu duše a srdce, jednoho náruživého úředníka jako byl Percy.

,,Ach ano, to už jsme po večerech přemýšleli a došli jsme k závěru, že přijmeme ten dar, od Percyho tatínka." Řekla Aundrey.

,,Jaký dar?" Ptal se Bill překvapeně.

,,To ti to táta neřekl Bille, že něco zdědil nedávno?" Ptal se Percy.

,,Po kom u všech všudy?" Ptal se Bill.

,,Po Elfiasi Dožeti, jeho sídlo , však oprávněně." Řekl Percy.

,,Cože!" Jevil se Bill.

,,Ano, v roce 1901 náš praděda prodal původní sídlo rodiny Weasley na splacení dluhu své lásky k alkoholu rodině Dože a jako takový malý ďábelský dodatek uvedl, že až po hůlce vymře rodina Dože, tak sídlo se převede na, a teď se podrž, na jeho nejmladšího vnuka a jeho rodinu. A to je náš tatínek Arthur, drahý Bille. Elfias Dože, byl poslední Dože v mužské linii, pak už byly jenom ženy a on sám děti neměl. Sixtus Weasley byl možná dost velký opilec, ale lstivější než celý Zmijozel. A ten dům je krásný a mne a Aundrey se moc líbil. Mamka a taťka z Doupěte nechtějí a Georgi se ten barák nelíbí, on má rád modernější stavby a věci. Tak po uvažování jsem se rozhodl si ten barák vzít, ať není prázdný.Byla by škoda, aby chátral. A Ron se zatím nechystá někde se natrvalo usadit. Tomu jsem tedy nabídl můj byt, jestli by chtěl." Řekl Percy.

,,A má i zimní zahradu." Řekla Aundrey.

,,A dokonce i altánek s posezením, to tam asi vystavěl Dože, myslím." Řekl Percy.

,,Wau, tak původní sídlo Weasleyů, ty jo Percy, to musí být velké, no když děda byl ze sedmy synů, co víme?" Ptal se Bill.

,,Ano je to velký kamenný dům o 8 ložnicích a dvou koupelnách Bille." Odpověděl Percy.

Bill bodl trochu pocit žárlivosti. Lasturová vila byla menší. Však kdo mohl vědět kdy Dože zemře nebo, komu to taťka dá a Lasturová vila měla výhodu sluníčka a moře, bůh ví kde je sídlo Weasleyů?

,,A kde by jsi tedy bydlel Percy myslím kraj tady v Británii nebo nejbližší město?" Ptal se Bill.

,,Ve Stroudu poblíž Bristollu, na okraji města. Však já zas tak velký příznivce venkova nikdy nebyl." Řekl Percy.

,,Já také bych nedokázala moc dlouho žít na samotě, já potřebuji prostě sousedy, lidi a kulturu. Divadlo, kino a tak podobně." Řekla Aundry.

,,V tom jsme se s Aundrey dokonale shodli." Mínil Percy.

,,A také jsme se shodli, že rozhodně jestli budeme mít děti tak je buď pošleme na kouzelnickou nebo nekouzelnickou primární školu, doma je učit nebudeme." Řekla Aundrey.

,,A na tom trvám, aby byli v kolektivu ještě před Bradavicemi." Dodal Percy a pak zavolal Záchranný autobus, který je dovezl do Laturové vily a pak se Percy a Aundrey přemístili pryč.

Bill si pomyslel, že Percy je pravý opak svého otce, za všech bratru nejvíce. Ten holdoval ruchu města.

Otázka kolik dětí ti dva vlastně chtějí mít?! On a Fleur čekají prvního potomka, ale jenom čas ukáže, jestli si troufnou na další. Ano mamka a taťka vychovali jich 7, ale nebyl to žádný med a Bill se nechtěl sedřít jako otec. Ne jemu byl stačili dva dvě až tři, nechtěl dělat z Fleur zbytečně druhou Molly Weasleyovou.

,,Hm ty Bille, tak já nevím s Percym, ale zdá se mi, že od něho se budeme moct těšit na hodně neteří a synovců." Řekla Fleur.

,,Myslíš, já myslím, že budou mít jediné a dost." Řekl Bill.

,,Ne, ne, já si povídala s Aundrey, no jako mezi ženskými a Percy vůči tobě můj drahý je velice aktivní." Řekla Fleur.

,,Cože!" Řekl trochu zaskočeně a rozlobeně Bill.

,,Jestli mi tu Aundrey nefabulovala, tak Percy je velice zdravý jak řepa a čilý jak králík v březnu, ale ty mi zlatíčko ochabuješ v síle." Řekla Fleur zamyšleně.

Bill zrudl a naštvaně odkráčel pryč.


Draco Malfoy měl misi. Prohledat veškeré budovy, které měly spojitost s firmou Abraxax company, tedy firmou, jenž založil jeho děd Abraxax Malfoy. Čím dál víc tu osobu nenáviděl a která provedla nejednu až sadistkou nechutnost. Ale co ho nejvíce štvalo, byl ten fakt, že nakazil a tím pádem zabil jeho bratra Scorpiuse. To bylo první a poslední, co Draco donutilo zříci se veškerého odkazu svého dědy co se týče myšlenek a přehodnotit svůj život. Zprvu tuto myšlenku chtěl pohřbít, jako 13letý kluk, který se to dověděl od neposlušného skřítka. Ta myšlenka, že možná měl bratra, dvojče jemu podobné, které za záhadných okolností umřelo v kojeneckém věku se prožírala hlouběji a hlouběji. Takže v den svých 17. narozenin se vypravil do Malfoyovské krypty a opustil přes noc bez povolení Bradavice, aby čelil pravdě. A když uviděl rakev, která byla tak prostá a malá, prostě dětská vedle hrobu dědy s nápisem Scorpius Abraxax Malfoy, tak se mu chtělo z plna hrdla řvát. Od té doby nevěřil jediné slovo o dědovi jako velkém kouzelníkovi natož slova otce. Od té doby byl Draco Malfoy, který raději volil svojí stranu než se plazit u noh nějakého pablba. Od toho se nenarodil.

A dobře udělal, to si uvědomil v noci, kdy po bitvě o Bradavice ho sice zatkli a jeho matku také, ale Potter nedovolil Pastorkovi, aby mu nebo jeho matce nasadili pouta, nebo je zavřeli do cely mezi ostatní. Nehledě, že svědčil v jeho prospěch a on dostal svobodu.

Nebýt dost možná Dobbyho divné skřítčí povahy, tak by už ani nežil a nebo by byl v Azkabánu. Zrovna prohledával kancelář vedoucího expedice v Abraxax company, pana Walence Catwakera, když ten přišel do kanceláře.

,,Pane Malfoyi, co vy tu děláte?" Ptal se.

,,Osobně prohlídku, pane Catwalkere, v nedávné době, jsem zjistil jisté nekalosti, které měl můj děd na svědomí s tím Horáciem Křiklanem za mladých let. Jelikož to tu vybudoval, tak znal tuto budovu jako své boty a mohl tu něco ukrýt, co by mohlo být pro vás, pro mne a okolí nebezpečné. Chci se toho zbavit." Řekl Draco.

,,Křiklan a váš děd, doopravdy, i když jisté okolnosti …" Pan Catwalker se odmlčel.

,,Co, jaké okolnosti?" Ptal se Draco.

,,Já vím to jenom z doslechu, jsem tu teprve 15 let, pane Malfoyi, ale jsou tu i starší zaměstnanci a ti tu prej ho vídali za času vašeho dědy, pana Abraxaxe Malfoye." Řekl Catwalker.

,,Křiklana?" Ptal se Draco a doslova to jméno vyslovil jako přísadu do jedu.

,,Ano byl tu častým hostem, ale ne v této kanceláři, ale no …" Pan Catwalker se odmlčel.

,,Kde?" Ptal se Draco.

,,To je právě to divné, protože váš pan dědeček pane Malfoy a ten Křiklan, chodily společně dolů do …" Pan Catwalker se odmlčel.

,,No dole to jako přízemí, nebo sklep a pane Catwalkere, Walenci, kam přesně?" Ptal Draco.

,,Do umýváren, do pánských umýváren, mezi staršími zde kolují drby, že ti dva měli poněkud nezdravý poměr." Řekl pan Catwalker.

Draco nasadil škleb. Dědeček očividně v tom jeho randevu ze školy pokračoval i nadále.

,,Já se tam i tak podívám, jestli tam i přesto něco není. V Bradavicích na dámských byl vchod do Salzarovy komnaty pane Walenci." Řekl Draco a prosmykl se kolem vedoucího a šel dolu do přízemí budovy a Catwalker klusal za ním.

,,Salazarova komnata měla vchod na dívčích záchodech, to jako pane Malfoyi má být pravda?" Ptal se cestou.

,,Ano a Křiklan dost možná věděl o něm, když ty víš kdo byl jeho oblíbený student. A můj děda, nebyl zrovna slabý kouzelník až na poslední měsíce života, kdy s ním otřásla choroba." Řekl Draco.

Oba došli k ke dveřím do Pánských záchodu a umýváren a vešli do nich. Draca trochu zarazil puch.

,,Catwalkere, tady to smrdí jako Hippogrifí hovno, to tu nikdo neuklízí nebo co?"

,,Merline, měl se o to postarat skřítek Mig, kde ten starý vořech je?" Dal si přes ústa kapesníček Catwalker.

,,Mig!" Zvolal, ale skřítek se neobjevil. Ani na potřetí.

,,Stalo se to už někdy, že by se neobjevil?" Ptal se Draco.

,,Za patnáct let, co tu jsem nikdy. Však tyto záchody skoro já nikdy nepoužívám, já používám ty v patře nebo u jídelny pane Malfoyi." Řekl pan Catwalker.

Draco začal otevírat jednotlivé kabinky pro velkou potřebu. Za dveřmi jedné nalezl seschlou postavu skřítka, který byl schoulený u záchodové mísy.

,,No už víme, proč se neobjevil, ten umřel zde. Dost smutné." Řekl Draco.

Catwalker bledý ve tvářích kývl.

,,Mig, jak se ten skřítek jmenoval ať je řádně pohřben někde poblíž firmy. Když už, tak si za své služby hrob rozhodně zaslouží. Jasný." Řekl Draco.

Catwalker pokýval hlavou, že to bude podle přání provedeno.

,,Najděte do naší firmy skřítka nového, ne aby jste to hodil na záda tím stávajícím pane Catwalkere." Řekl Draco.

,,To se rozumí." Zahuhal přes kapesník Catwalker.

Draco zavřel kabinku s mrtvým skřítkem a pochodoval podél umyvadel. V tom ho bodlo něco do očí. Přesýpací hodiny! Rodinný znak rodiny Křiklanů.

,,Pane Catwalkere, tady ten držák na mýdlo toho podivného tvaru přesýpacích hodin, to je nové nebo ne?" Ptal se Draco.

,,Nevím, já fakticky jsem nikdy moc nechodil. Tyto záchody nikdo krom ostrahy objektu firmy nevyužívá." Pokrčil rameny Catwalker.

Draco sundal mýdlo a vzal do ruky plochu držáku a pokusil se s ním pohnout doprava a pak doleva. Nic. Pak za něj zatáhl jako za kliku.

Cvak.

Celá stěna s posledním umyvadlem se otevřela a za ní se objevila temná chodba do neznáma.

,,Pane Malfoyi, vy jste měl pravdu, ony jsou tu tajné dveře. Jako ty Bradavické." Řekl Catwalker.

,,Expecto patronum!" Zvolal Draco a přivolal svého patrona.

,,Jdi na bystrozorské oddělení pro madam Jonesovou. A mými slovy jí řekni ,,Abraxax company, Draco Malfoy. Madam Jonesová, asi jsem nalezl skrýš Horácia Křiklana. Rád bych měl tu doprovod do skrýše."

Patron hranostaje vylétl okýnkem v umývárně ven.

,,Pane Catwalkere, přiveďte prosím sem pana Bolla a Winswicka, jako zástupce zdejší ochranky. Já tu posečkám." Řekl Draco.

Catwalker až s moc velkou radostí opustil tyto smrduté prostory.

Draco si dal nohu přes nohu a čekal s hůlkou v pozoru na vchod do komnaty. Jako první se přiřítil Bolle, jeho bývalý spoluhráč, ze Zmijozelského týmu, který tu dělal ostrahu díky jeho přímluvě u otce, aby ho zaměstnal. Lucián byl sice ne velký myslitel, ale hodně pozorný, všímavý a dobře se dokázal bránit i jako odrážeč.

,,Takže jsem tu, o co se jedná?" Ptal se.

Lucián nikdy ho neoslovil po Bradavicích ani jménem na tož příjmením. Buď se vyjadřoval nevztažně nebo ho oslovoval jako šéfa.

,,Křiklan si tu asi s dědkem vytvořil svojí Tajemnou komnatu, vysvětlím jakmile tu budou bystorozoři. Nastala věc, které jsem se obával, takže musím říct vše, co jsem našel doma po tom lektvaristickém hovadu Luciéne." Řekl Draco.

,,Aha, takže měl spojitost i s vámi. To u nás doma se vyhazovali po tom článku ve Věštci lektvary. Ten se vetřel také všude. Šéfe, nevíš o nějakém lektvaráři, který by uměl připravit lektvar Galyméda?" Ptal se Lucien.

,,Galyméda, to je přece …"

,,Ano já vím na potlačení tvoření jaterních skvrn. Babička to používala dlouhá léta právě od Křiklana." Řekl Lucien.

,,Pozeptám se, nebo myslím, že možná by mohli vypomoci ti dva co teď učí lektvary v Bradavicích." Řekl Draco.

,,Děkuji." Řekl Stručně Lucien.

Vtom se objevil Winswick a za ním Catwalker. Záhy i Hestie Jonesová a k překvapení Draca Malfoye a Luciena Bolla, Terry Bott.

,,Kadet?" Ptal se Draco.

,,Povinná praktická docházka, Malfoyi." Řekl suše Terry.

,,Novinka, viďte?" Ptal se Bolle.

,,Ne to už zavedl Brousek pane Bolle." Řekla Hestie a otočila se na Draca Malfoye.

,,Tak co tu máme a co myslíte, že tu je, pane Malfoyi?" Ptala se Hestie.

,,V nedávné době jsem mluvil z portrétem mého pradědy Nicolase Malfoye, a ten mi zdělil závažnou věc. A to, že Horácio Křiklan využíval jako starší student jeho syna Abraxaxe pro své sexuální touhy. Klidně přiznám, že Abraxax Malfoy měl s ním sexuální styk asi a byl orientován na své pohlaví, co se týče sexuální orientace." Draco si odkašlal, protože viděl, že drahé okolí něho hledí jako na skandální článek alá Rita Holoubková.

,,A tento vztah asi pokračoval i po škole. Můj děda pravděpodobně velice ochotně s tím trollem spolupracoval a podílel se na jeho činech. A také jednou použil ten lektvar, jako v případu Lillith Monnové a Alexandra Blacka, aby si vytvořil svého dědice." Řekl Draco.

,,To jako …" Catwalker nabyl zeleného tónu ve tvářích a Lucién zase svíčkovou bledost.

,,Ano můj otec je výsledek lektvaru Života, bohužel. Nic nemění na tom fakt, že byl člověk, kouzelník a žil mnoho let." Řekl Draco.

,,A můj praděda a otec, skrz portrét mě požádali o přezkoumání budov ve vlastnictví Abraxax company, které měly nějakou souvislost s mým dědem. A tady pan Catwalker, mi dopomohl tím, že mi řekl o záležitosti, že sem děda a Křiklan chodili společně a zdržovali se tu delší dobu. I na drbu občas trochu pravdy." Řekl Draco.

,,A ten vchod a komnata?" Ptala se Hestie a tvářila se jako kočka, co dostala smetany rovnou talíř.

,,Jelikož si jsi vzpomněl, že v umývárně v Bradavicích je skrytý vchod do Slazarovy komnaty, o kterém možná Křiklan dokonce věděl, tak mně napadlo, že možná něco takového by mohlo být i zde. Jak se vyjádřil pan Catwalker sem chodí málo kdo. Další fakt je, že jsem zde našel znak rodiny Křiklanů, přesýpací hodiny jako dekor na držáku pro toaletní mýdlo. Jasný index, že je tu něco víc. Naštěstí nebylo potřeba magie nebo hadího jazyku, bohudík a komnatu jsem otevřel." Řekl Draco a dodal.

,,A přivolal jsem jak bystrozory tak ostrahu, abych se ujistil o mé ochraně o pořádném zapsání a prohlédnutí té sluje. V mé firmě nemá co dělat. Nic co zde zanechal Horácio Křiklan." Řekl ledově Draco.

,,Chápu, tak se jdeme podívat co tam je." Řekla Hestie a pokynula, aby šel Terry hned za ní.

Následován Luciánem a Winkusem a za nimi šel Draco a Catwalker.

Všichni rozžehly své hůlku, abys viděli na nohy a pod ně. Chodba byla úzká, bylo tu takový hnusný skoro plísní prosycený vzduch a na stropě visely pavučiny jak tu už delší dobu nikdo nebyl.

Nevěděli co je tam dole čeká nebo co mají čekat.

Došli na konec schodů a Hestie se rozhlédla kolem sebe. Před ní byla dlouhá velká kamenná místnost, která byla však jak se na první pohled zdálo prázdná.

V tom Draco ucítil, takové pnutí, které už dlouho nezažil, od doby, co zemřel Voldemort a spadl na dlažbu Bradavické Velké Haly. Jako by tu něco umřelo, něco hodně hrozivého a plné temné magie.

,,Lidi, promiňte, ale …" Catwalker měl oči dokořán a díval se na rozdíl ostatních ke stropu.

Draco se podíval ke stropu a uviděl, temnou zahalenou postavu visící ze stropu dolů. Byla vychrtlá skoro na kost a její lebka měla protáhlý tvar a odstáté špičaté uši. Draco Malfoy polkl, když se něho podívaly temné krvavě rudé oči. A do prdele to mu musel ve firmě děda přichystat upíra!

Hestie a Terry ihned něho namířili hůlky, ale upír se jenom usmál a udělal přemet dolů, aby přistál na podlaze před nimi.

,,Hm to je mi ale potěšení tu někoho vidět po tolika letech, kdo má v sobě člověka." Olízl s špičatým jazykem upír spodní ret, který byl jemně popraskaný, jak už dlouho neměl krev.

Draco se zašklebil, ale s hůlkou v ruce, která mu zářila rovnou do obličeje se protlačil k Hestii a Terrymu do první řady. Jestliže ten upír tu byl už za děda, tak jistě s ním setkal.

,,Žádám jako Draco Lucius Malfoy z rodu Malfoyů, abys mi zdělil svou totožnost, vampíre." Řekl Draco chladně.

Nad tím se upír rozesmál až mu byly krásně vidět v záři světla kouzelnických hůlek jeho špičáky.

,,Totožnost." Žádal znovu Draco.

,,Tak ty hošánku by chtěl znát mé jméno?" Ptal se upír a přiblížil se k němu na pár kroku.

,,Ano, jste ne mém pozemku v podzemí, firmy patřící mě a mé rodině." Řekl Draco.

,,Tvé rodině, hochu, nebo i mé?" Ptal se upír.

,,Teď nerozumím?" Ptal se Draco.

V tom se mu objevil bleskurychle před tváří objevil upír a podíval se mu do očí.

,,Hm jsi cítit jako Malfoy, ano, ta krev má takový jablečný nádech. To je prostě na krvi úžasný, že má každá trochu jinou chuť, barvu a vůni jako parfém." Mínil Upír a díval se do Dracovích očí.

Ten by rád zmizel, ale něco v mysli mu říkalo, že čelil i horším věcem, než je tato pijavice.

,,Kdo jsi?" Ptal se ho znovu Draco.

,,Jsi Malfoy, a neznáš svůj rod, jak divné." Řekl upír a položil svojí kostnatou ruku na rameno Draca Malfoye.

Ten zase dal na krk upírovi svojí hůlku.

,,Ale no tak hochu, jako by mi to mohlo nějak moc ublížit." Řekl upír.

,,Možná ne zabít, ale rozcupovat na kousky ano a pak mohu tě zde zase uvěznit a už se nikdy nevrátit." Mínil Draco a z jeho hůlky vzlétlo pár jisker, které udělali černé skvrny na upírově kůži.

,,Do jakého pokolení patříš, že se ke mne takto hochu chováš, Abraxax mi vždy vzdával ten největší hold." Řekl upír.

,,Proč by děd dával hold krve sající nestvůře temnoty?" Ptal se Draco.

,,Tak děd, takže prťavce Luciuse syn, dobrá, asi se časy hodně otočili a já moc dlouho spal. Kdy mohu čekat další mladou dívku k nakousnutí?" Ptal se skoro s mladickým tónem upír.

Draco se zašklebil To si tu děda vydržoval upíra jako domácího mazlíčka, nebo co?

,,Kdo sakra jsi?" Procedil mezi zuby Draco.

,,První z vás, Draco Malfoyi." Řekl upír.

Draco nechápal.

,,Žalostný úbytek intelektu dle všeho také prodělal rod za ty staletí, jak nemilé. Přitom… no to je jedno. Když myslím, tak první zde v Británii. Armand Tychon Malfoy k službám rodu Malfoyů!" Ustoupil upír pár kroku dozadu.

Dracovi málem vypadla hůlka z ruky.

,,Armand Malfoy, ale ten žil přece v 14. století!" Vykřikl Draco.

,,Krásná to doba, plná vášně a magie hochu. Však i nestvůr, jako jakkoliv jiná." Řekl melancholicky upír.

,,Ale upír … to jako máme v sobě …" Draco zbledl.

,,Ne, vy jste potomci mého mladšího bratra Elevandera Brutuse Malfoye, já byl vždy jenom jeho štítem v boji a v kouzelné moci. Byl slabší na kosti a magii." Řekl upír.

,,A vy jste se stal upírem?" Ptal se Terry.

,,To má drahá sestra Elpis, nemravná, peklem proklatá žena nás chtěla kvůli bohatství sprovodit z světa a mne uvěznila v temné díře, kde mne našel ten jenž mi dal toto mé prokletí." Řekl Armand.

,,Však jsi uváděn jako zakladatel mé rodiny jak je to možné?" Ptal se Draco.

,,Byl jsem pohlednější než můj bratr, který napadal na nohu, měl křivý chrup a velice rychle se mu vytratil porost hlavy. Sám mě pořádal, aby vystupoval místo něho na kouzelnických shromáždění, když bylo třeba." Řekl upír.

,,Ale jak to, že jste stále zde, a nikoliv mrtev. Většina upíru není tak dlouhověká, aby žila tolik století." Ptala se Hestie.

,,Hm velmi srdeční otázka spanilá ženo. Velmi. To je tak, ten rozdíl je v tom, že já svého stvořitele zabil a získal jeho schopnosti žít tak dlouho jak uznám za vhodné. Málo který lykantrop, tedy upír nebo vlkodlak zabije svého stvořitele a stane sám alfa, tak jak u mne." Řekl upír.

,,Alfa, to existuje i u upíru?" Ptal Terry.

,,Kdo u Merlina vás učil o tvorech?" Ptal se dotčeně upír.

,,Většinou blbci." Řekl Terry.

Upír Armand něco zamumlal co znělo jako kletba a otočil se na Draca.

,,Však jak jste se pane ocitl zde ve sklepení Abraxax company v této z prominutím plesnivé sluji?" Ptal se Catwalker.

,,Sem mě přemístil Abraxax, zakladatel toho jenž vy označujete jako firmu. Já s tímto termínem nikdy nic neměl víte. Původně jsem žil mnoho let na Malfoy Manor nebo na hradě Malfoy ještě dávno předtím. Však pak jsem se probudil jednoho dne zde, v této kopce. Abraxax mne pokládal za velice nebezpečné příkoří pro jeho rod, i když já jeho názor nesdílel." Řekl upír.

,,A jak to, že se o tom nezmínil praděda Nicolas Malfoy?" Ptal se Draco.

,,Nicolas, ach ten Nicolas, otec Abraxaxe a Arrena a toho dítěte, které se narodilo mrtvé. Promiňte já zažil několik Nicolasů Malfoyů." Řekl upír Armnad a pak si dal jeden svůj kostnatý prst na ústa.

,,Jo ten mě asi vymazal rád z paměti. Odmítl jsem kousnout to miminko, které pak umřelo. Já v rodině dalšího mého druhu nechtěl." Zakroutil hlavou upír.

,,Abraxax měl krom Arrena ještě jiného sourozence?" Ptal se Draco. On si jiného hrobu o kterém by měl pochybnosti nevšiml.

,,Ano, jistě že, děvče, první za dvě století v rodině Malfoy. Jak se ten nešťastný uzlíček s nemocnou krví jmenoval ještě jednou …hm ..ach ano Eualie Beladona Malfoyová." Řekl upír Armand.

,,Špatné krve?" Zavrčel zlostně Terry Bott. Myslel tím ten upír snad motáka?

,,Ach ano měla velmi špatnou krev, nevím jak dnešní léčitelé tomu říkávají, však měla málo sladkou krev. Nenabyla na váze a umřela dle Nicolase na to a on proto asi na mne zlostí a zármutkem zanevřel." Řekl upír Armnad.

Terryho rychle opustila zlost, ne moták, ale ta malá měla málo magie, asi i inzulínu a měla cukrovku. Dnes už léčitelnou nemoc.

,,Pane Armande Malfoyi, já se ani nepředstavila, jmenuji se Hestie Thabita Jonesová a jsem vedoucí bystrozorského oddělení dodržování magických zákonu a mám na Vás pár otázek. Byl by jste ochoten mi na ně odpovědět? A po pravdě?" Ptala se Hestie.

,,Se ctí madam, ale mohl bych žádat protislužbu?" Ptal se upír Armand.

,,Záleží na druhu služby, nehodlám být vysáta do morku kostí pane Armande Malfoyi." Řekla poněkud cynicky Hestie.

Nad tím se upír uchetl a pravil.

,,Ne já vaší krev pít nehodlám, moje tužby ohledně krve se nevztahují na ženy jako jste vy. Však napít, trošičku bych se potřeboval. Stačí mi šálek, jsem už sláb a sotva pletu nohama. A deku nebo nějaké hřejivé kouzlo, poté vám rád odpovím na jakoukoliv otázku." Řekl upír Armand.

Hestie zamrkala a zeptala se.

,,Copak vy nejste kouzelník?"

,,Ano jsem, jsem kouzelník a upír, madam, ale Abraxax mě tu zamkl bez hůlky a nikdy mi jí nevrátil. A já bezhůlkovou magii ovládám jenom když jsem při síle madam Jonesová." Řekl upír Armand.

Dracovi se svého předka zželelo a máchl párkrát hůlkou, aby se v té hnusné sluji zvedla teplota.

,,Ach to je lepší, mnohem lepší. Zase jako v medvědím kožíšku jako malé ptáče mámino." Řekl upír Armand a promnul si své kostnaté ruce.

,,Děkuji mladý Draco." Řekl upír Armand.

,,Jakou krev by jste vy preferoval pane Malfoyi, jestli se mohu zeptat?" Ptal se Terry.

,,Krev matky, ženy jenž se stala matkou nebo už matkou je. Na statusu magickém mi nikdy nezáleželo. Však na druhou stranu nesmí být babičkou. Ostatní krev mi zadělává na žaludečních potížích už od roku 1700, mladý pane tuším Botte." Řekl upír Armand.

,,Jak víte mé příjmení?" Ptal se Terry.

,,Znal jsem Chawicka Botta, několikrát byl hostem na Malfoy Manor svého času. Ta vůně krve připomíná mi zakousnutí do jehněčího je též jedinečná." Řekl upír Armand.

,,Merlina a to na dálku cítíte naší krev?" Ptal se Lucien.

,,Ano, je tu rod Bolle, Malfoy, Bott, Winswick, z madam Jonesové cítím závan rodu Bonnesů a ten pán vzadu, který má jistě ze mě nahnáno nejvíce, tak u něho cítím rod Travesových, ty jejich třešně." Řekl upír Armand.

,,Vy máte pane fenomenální schopnosti." Řekl užaslý Lucien.

,,Hm krev ženy matky, to se dá zařídit, nebylo by vám však lépe, kdybychom vás přesunuli na vhodnější a útulnější místo, než toto, pane Armande?" Ptal Draco.

,,Pokuď to bude mimo sluneční světlo a bude tam teplo, tak budu brát cokoliv. Tady s této jizby jsem tak jedině slabý a nemocný." Řekl upír Armand.

,,Vy jste na Malfoye až tak skromný, pane Armande." Řekla Hestie.

,,Byl jsem takto vychován, můj rod vyšel z chudých poměru a já můj bratr jsme budovali naše bohatství od první unce zlata. Je mi známo, že další pokolení si na přepych jim daný až příliš zvykly a navykly. Považovali to za právo od narození, však za mého života v těle člověka tak tomu nebylo a byl jsem jako mladý rád za teplý nocleh, jídlo a oděv na sobě. Až s šatem rytíře, se mi dostalo více." Odpověděl upír Armand.

Hestie mírně otevřela ústa. Ten upír býval rytířem?

,,Ach ano, sloužil jsem jejímu majestátu králi Richardu II. až do jeho smrti. Pak jeho nestoudný synovec na mne seslal Elpis a jejího druha a vzešla z toho smrt bratra,jí a moje prokletí. Někteří mudlové klidně jdou přes zlato vůči vlastní rodině a to samé je u kouzelníku. Zlato, moc a bohatství je občas zlá nemoc, když stoupne do hlavy." Mínil upír Armand.

,,Já vám tu krev obstarám Armande, a jelikož jste z našeho rodu, tak vás přemístím do podzemních prostor Malfoy Manor. To místo zná i madam Jonesová a tam vás vyzpovídá, ano?" Řekl Draco.

,,To zní výtečně, rád se vrátím do Malfoy Manor, je nutné podotknout, že kdyby stál starý Malfoyovský hrad, tak bych volil ten, ale Malfoy Manor beru též, mladý Draco."Řekl upír Armand.

,,Skvěle, madam Jonesová, ohledně Horácia Křiklana vyslechneme tady Armanda, v sklepeních Malfoy Manor, souhlasíte. Jak se zdá s tím, co ten pavouk prováděl má pramálo společného."

,,Horácio Křiklan, ten podivný přítel Abraxaxe, který vždy loupil z tabule exotické ovoce?" Ptal se upír Armand.

,,Ano ten, má na svědomí hodně zlého, dle důkazu a rádi bychom se zeptali kolik o něm víte, však bude lepší se zeptat na toto, až budete v teple domu vašeho rodu pane Armande." Řekla Hestie.

Upír jenom kývl a dodal.

,,Řeknu na tu pijavici vše, když to nějak pomůže. Byl mi proti srsti pachem krve i chováním. Byl jak lačná matichora a otravoval potomka rodu svými slovy i lektvary." Řekl Armand.

Draco si pomyslel, něco podobného jsem už slyšel.

,,A tady dole pane Armande Malfoyi, je něco krom vás, co by se dalo spojit s osobou Horácia Křiklana?" Ptala se Hestie.

,,Na konci této jizby jsou dveře, za nimi dubový stůl a něm lektvary, který mi nutil. Ne všechny jsem vypil, bylo to jako pít krev mrtvého dítěte. Nechutné, ale párkrát jsem si to musel vzít, měl jsem žízeň jako na poušti. Naštěstí já vydržím dlouho ve spánku. Roky, než si žízeň přijde." Mínil upír Armand.

,,Pane Botte, dojděte tam, vše zabalte a vezměte to do Lektvaristcké sekce našeho oddělení, ať se na to Talbert podívá a určí to. Tohle bude pro něj sladký dezert." Mínila přeslazeně Hastie.

Nakonec přece zde na něco zajímavého narazili. Na velmi slušného upíra, gentlemane, a další zásobu lektvarové moči Horácia Křiklana. Dobrý začátek týdne pomyslela si Hestie.

Přidáno 14.12.2019