Kapitola -7– Budeč, Bratislava a rádoby bezdomovci
Alastor Moddy se díval na své dílo. Od doby co od Reguluse Blacka odkoupil letní sídlo rodiny Křiklan uplynulo 21 dní. Stále přebýval zatím v tom malém bytě, který kdysi byl rádoby bezpečný byt Fénixova řádu, ale pokročil v opravě domu na pobřeží Cornvellu u Rubelusu . Odstranil z toho domu všechna zničená okna a dveře. Též tašky a dřevěná konstrukce střechy domu vzala za své. Sice ten dům teď vypadal ještě hůř než předtím, ale už nic nemohlo spadnout a zdivo bylo obnaženo, žádná omítka,která by se bortila, kývala a opadávala. To bylo podle Alastora velice důležité. Také se mu podařilo vykácet kouzly v zahradě ty stromy, které se nakláněly k domu. On žádný v okně nechtěl mít při bouřce. To bylo zatím vše, co se mu podařilo udělat, a na ostatní práci si najal odborníky, které si vyhledal přes inzerci v Denním věštci.
,,Ach to je velký dům pane Moddy." Řekl za jeho zády stojící kouzelník v tmavě zeleném hábitu a kufrem a ruksakem.
,,Ano to je pane Linvere, to je, ale potřebuje střechu, nejlépe jako novou, abych mohl pozvat jednoho známého, aby mi udělal magické štíty. Jé pak můžu začít s opravami omítky a vnitřkem domu." Řekl Alastor.
,,Ano. Jak by jste si tu střechu představoval a jaký materiál?" Ptal se pan Linvere.
,,Dobrá otázka, co by jste doporučil vy pane Linvere, já jsem bývalý bystrozor a tomuhle nerozumím." Pokrčil rameny Alastor.
,,Polovalbovou střechu. Nejsou tu žádné výklenky. Je to dům, který je obdélníkový a komíny jsou oba dva mimo prostor střechy po stranách. To by byl ideál." Řekl pan Linvere.
,,A máte nějakou představu pane Moddy o tom, jakou barvu střehy a její materiál by jste chtěl?" Ptal se pan Linvere.
,,Barvu bych pro vás měl a to tmavě hnědou. Není moc nápadná a sem se bude hodit, popřípadě tmavě šedou, také by šla, ale co se materiálu týče, nemám páru z čeho všeho se střešní krytina vyrábí." Odpověděl Alastor.
,,Já bych sem do těchto podmínek doporučil k zachování původního rázu budovy vláknocementovou krytinu a ta je jak v hnědé tak tmavě šedé skoro černé barvě. Dále vidím, že je třeba opravit krovy a zateplení střechy. Nevíte z jakého dřeva je dělaná ta původní?" Ptal se pan Linvere.
,,Tak to bohužel nevím, ve dřevě krom, pověr od jistého výrobce hůlek, se vůbec nevyznám." Odpověděl Alastor.
,,Nevadí, já si to tu změřím a podívám se na kvalitu dřeva a do tří dnů vám napíšu vyobrazení budoucí střechy a cenu včetně montáže, práce a materiálu, pane Moddy. Počítám, že by to mělo vyjít zhruba tak na 250 nebo 300 galeonů udělat novou střechu i okapy." Řekl pan Linvere.
,,To beru. Kolik vám to asi tak bude trvat?" Ptal se Alastor.
,,Podle velikosti půl hodiny a budu hotov." Řekl pan Linvere a vytáhl hůlku pergamen, magický diktovací brk a pergamen a už upaloval bahnitou břečkou Cornvelského února k domu.
Alastor byl spokojen. Takto si představoval správného řemeslníka. Nezalekne se žádné práce.
A on bude mít konečně střechu pro svůj budoucí domov.
Ron a Harry přistáli na okraji malé ne moc dobře upravené silničky před značkou na které bylo napsáno Kováry a černě přeškrtnuto. Byli zase jednou v České Republice, ale tenkrát ne v Lhotce u Berouna, ale měli se seznámit s Budečskou druidskou vysokou magickou školou. Konkrétně s profesorem Sirkou a profesorkou Zorivcovou. Oba byli docela zvědavý, ale každý z jiného důvodu.
V tu chvíli se před nimi objevil nebo spíš přemístil chlap. Měl na sobě hnědý dlouhý vlněný kabát, tmavě zelené kalhoty a něco co vypadalo jako galoše, dle Rona. Na hlavě měl tmavě modrý klobouk, za jehož stuhou byla lesklá brož s lvem, který svíral v tlapě žezlo. Sponou bylo připevněno ke klobouku něco co vypadalo jako psací pero, ale Harry nedokázal odhadnou čí brk to je, jakého druhu ptactva.
,,Vítám vás jménem Budečské školy v České republice pane Pottere a Weasley." Řekl a smekl klobouk, aby odhalil sice stříbrem protkanou černovlasou pokrývku hlavy, která byla úhledně sčesána na jednu stranu. Pohleděl svými kaštanově hnědými očima k nim a doplnil.
,,Bořivoj Horák, Univerzitní administrátor. Těší mě." A podal si s nimi ruku při které se jak Ron tak Harry představili.
,,Pane Horáku, jaké podle vás funkci by jste vy odpovídal ve Velké Británii?" Ptal se Harry.
,,Hm zajímavá otázka, pane Pottere. Dle mé poslední návštěvy by to byl akademický registrátor." Řekl pan Horák.
Následně je přemístil pryč do komplexu školy. Podobně jako Bradavice byla Budeč hradem. Však trochu jiným, než Bradavice. Jak to vypadalo, tak hrad byl tvořen hradbami a budovami ne věžemi. Tu měl jenom jednu a ještě spíše sloužila jako ozdoba a též jako hlavní hodiny na Budči. Přistáli na nádvoří, kde byly čtvery velké těžké dveře a jeden průchod ven, kde viděli další budovy.
,,Toto je srdce Budče. Sice jistě při pojmu druidská škola jste si představovali něco prostějšího, ale králové českých zemí měli mezi svými vazaly i velmi nadané kouzelníky a těm štědře za jejich služby platili. A tak škola samotná mohla se přistavovat a růst. Dnes je tu 27 oboru kouzelnického umění a na školu samotnou chodí kolem 1300 studentů vyššího kouzelnického vzdělání. Jsme největší na sever od Alp." Mluvil k nim skoro bezchybnou angličtinou pan Horák.
Ron a Harry jenom vyvaleně kolem sebe koukali. Ty budovy kolem nich měly nesčetné množství malých vitrážových okýnek na kterých byla pohybující se zvířata, rostliny a dokonce i počasí. Nic podobného ještě nikdy neviděli.
,,Pojďte za mnou do hlavní auly. Tam čekají mistři za kterými jste přišli." Řekl pan Horák a máchnutím hůlky levou rukou otevřel jedny z čtyř těžkých dveří.
Ron a Harry vešli za nim do budovy pod tou velkou věží.
Ocitli se na úpatí velkého dřevěného bohatě zdobeného schodiště, které strážil ze dřeva vytesaný gryf a lev v životní velikosti. Šli nahoru po tom schodišti a koukali se na všechny ty obrazy kolem schodiště zavěšené. Připadali si jako malý prváčci, když přišli poprvé do Bradavické školy. Pan Horák znovu otevřel další těžké dveře hůlkou a vešli do haly, která byla asi tak velká jako ta Bradavická. V čele haly byl velký krb, u kterého pro změnu stály dvě sochy draků. Však na rozdíl od Bradavic měla hala podél stupňovité lavice a pulty na psaní, tak jako v Bradavicích v učebně Historie čar a magie. Také před krbem bylo pódium, ke kterému se šlo po čtyřech schodech nahoru. Ron se podíval, jestli neuvidí u stropu Hvězdné nebe jako v Bradavické škole. Nic takového tam nebylo, místo tam byl namalovaný strom Poznání s hadem a jablkem a u něho ne Adam a Eva, ale asi nějací dva vzdělanci, kteří ukazovali střídavě na jablko a střídavě na hada. Ron moc latinsky neuměl, ale bylo tam uvedeno ,, Considerant scientiae segniter ad morsum suffocant."
,,Jak vidím, tak pan Weasley objevil heslo školy." Ozval se hlas za nimi.
Oba se otočili na korpulentní stařenku v medově žlutém hábitu, s vyšívaným ornamentem vrbového lístku. Bílé vlasy měla v tlustém copu.
,,Pane Weasley a Pottere, dovolte mi představit rektorku školy profesorku Májoslavu Táborovou. Paní rektorko, to je pan Potter a toto pan Weasley."představil je pan Horák.
,,Ráda vás poznávám mládenci. Je mi potěšením vás poznat osobně a ukázat vám naší školu." Řekla s o poznání větším přízvukem v její angličtině.
,,Rád vás poznávám paní rektorko." Řekl Harry a Ron to po něm zopakoval.
,,Dále tu máme prorektora školy profesora Dominika Povodu, paní kvestorku školy Žakelinu Tichou a konečně toho kdo vás pozval, pana vedoucího katedry lektvaristiky pro léčebné účely Jana Sirku a naší jedinou zde působící profesorku s hadím jazykem Sávu Zorinovou." Představil pan Horák všechny jenž stáli před Harrym a Ronem.
Harryho a Rona nejvíce udivil věk profesora Sirky. Kdepak starý kmet, jako ten prorektor, který vypadal na stáří Albuse Brumbála, ale asi takového věku jako pan Arthur Weasley možná o trochu víc nebo méně. A tomu byl též nejvíce podobný. Ne nebyl zrzek, ale měl pleš, jako pan Weasley, velmi podobné brýle, byl štíhlé postavy a jeho hábit trochu ně něm visel. Však na rozdíl od pana Weasleyho měl zelenohnědé oči a tmavě hnědé, ale ustupující vlasy. A profesorka Zorinová také nevypadala na svou funkci. Vypadala mladě, i když jejich věku nebyla. Měla oválnou tvář, Černé vlasy zapletené do copu, který měla jako korunu připevněné kolem hlavy. Do toho měla zapletené zlaté nebo pozlacené plíšky kovu. Také v uších měla kulaté zlaté náušnice a kolem krku měla objemný zlatý šperk s medovým kamenem jantaru a pak nějaký zelený, který připomínal trochu sklo láhví od Skřetího vína. Byla oblečená v hábitu černobílé barvy a vypadala trochu ustaraně.
,,Jak si pan Weasley všiml, tak i naše škola má své heslo. Znamená ,,Hleď na poznání, ukusuj ho pomalu, aby ses neudusil." Prohlásila paní rektorka.
,,Jak trefné." Poznamenal Ron.
,,Nejprve bychom vás rádi povedli školou, jestli budete mít zájem a pak Vás přenecháme tady profesorovi Sirkovi." Promluvila kvestorka školy, žena tak kolem 50 let, s vlnitými blond vlasy v tmavěmodrém hábitu a růžovou obrubou na kterém byla připevněna brož ze stříbra s medvědem na zadních.
,,Rádi se podíváme na školu. Budeč má mystickou pověst i u nás v Británii a já nejsem až tak studijní typ, aby sem šel studovat, takže je to pro mne jedinečná příležitost se sem podívat." Řekl Harry.
Ron jenom kývl, že ano.
Pak šli za tou skupinkou, ve které byly nejdůležitější osoby ve škole.
Nejprve jim byla ukázána knihovna, Botanická bylinkářská zahrada, hvozd magických stromů, následně se šli podívat na určitých učeben, kde zrovna nebyly přednášky, také jim ukázali učebny praktických přednášek a hodin všech celkem 27 oboru magie, které se zde studovali. Takže Lektvaristika léčebna a neléčebná, Alchymie, Léčitelství, Bílá magie, Černá magie nad tím se Ron a Harry podivili, ale bylo jim vysvětleno, že je to kouzelník kdo účelně zkazí i dobré kouzlo, s čím oba z vlastní zkušenosti souhlasili, Kouzelní tvorové, Runový jazyk, Runové zaklínadla a magie, Další magické jazyky, Jazyky magických tvorů, Bylinkářství a Magické šlechtitelství bylin, Magické právo, Magická politologie, Magický obchod, Nitrozpyt a Nitroobrana, Magická edukace žáku, Psycholgie pro kouzelníky,Věštění z čísel, Jasnovidectví, Přeměňování, Kouzelné formule a zaklínadla, Vytváření magických předmětu, tedy třeba přenášedel a další věcí a poslední obor, který zaujal Rona. Magické umění a jeho historie. Doopravdy mohl nahlédnout do přednášky a vidět, jak se oživuje obraz. Harry si pomyslel, že takto přilepeného Rona na zadku v lavici naposled viděl při hodině Remuse Lupina o Nočních běsech.
Pak je rektorka pozvala do jídelny nebo spíše menzy školy na oběd. A jako by toho nebylo málo, mohli sedět u stolu, který byl vyhrazený pro profesory a zaměstnance školy. Ne, tady nebyly žádné koleje, podle kterých by se studenti řadili ke stolům v jídelně. Tady krom velkého profesorského byly menší pro šest lidí které jakoby se rozpínaly kolem dokola toho profesorského.
Nejprve byl podáván předkrm a také dostali k tomu něco na zapití a když jak vidno nikdo neměl zrovna přednášky, tak všem bylo nalito místní pivo. Jako překrm byl nakládaný sýr s mírně ostrými paprikami, které však nebyly chilly, ale říkalo se jim dle kvestorky kozí rohy. No rozhodně tak vypadali. K tomu dostali místní chleba, který však už znali z Lhotky. Následovala polévka s játrovými knedlíčky. Harry začal mít strach, aby vůbec dojedl hlavní chod a dezert, když už měl předkrm a polévku poměrně sytou. A hlavně se strachoval, aby to nebyl řízek a bramborový salát! Ne místo toho se podávala ale zvěřina, což byl pro Harryho trochu šok. Jelení guláš na pivě s houskovým knedlíkem. Knedlík jako takový znal, ale bylo mu trochu blivno jíst jelení, když jeho patron byl jelen.
Však to byla porce taková, že to snědl, a ještě mu zbylo v žaludku místa na dezert. A jako dezert byl moučník nebo spíš něco jako cukroví z cukrárny, které se jmenovalo žloutkový věneček a k tomu káva. Harry se dušoval, že do večeře nic nebo mu bude špatně.
A přitom všem si s nimi všichni povídali a úplně se vybodli na slušné chování, že se při jídle nemluví. A jídlo samo o sobě sytostí překonalo paní Weasleyvou, Bradavickou kuchyni i jeho.
,,Pane profesore Sirko, mohu se zeptat jak dlouho jste znal pana profesora Snapa?" Ptal se Harry, když dojídal ten věneček. Bude si muset sehnat na tuhle maličkost recept, to je lepší než sirupový košíčky.
,,Moc krátce než abych mohl poznat tohoto člověka trochu blíže. Od revolučního roku 89, pane Pottere." Odpověděl profesor Sirka a pak nahodil.
,,Slyšel jsem zvěst, že jste nositel dvou Merlinových řádu, je to pravda?" Ptal se profesor Sirka, zatímco Ron si povídal s rektorkou Budče o tom vyobrazení na stropě auly a vitrážových oknech na nádvoří, které ho tak zaujali.
,,Ano, ale já ho ani nechtěl, já jenom pokládal za povinnost říci co vím o spojení Toma Radlla a Horácia Křiklana. To že z toho vyleze taková hrouda dračího hnoje jsem netušil." Řekl Harry a napil se kávy.
Bylo pro něho překvapivé, že místní skřítci se ptali, jestli chce do kávy, cukr nebo med. To od žádného britského skřítka nezažil a to mu to musel pan Horák přeložit, protože místní skřítkové neuměli anglicky.
,,Mě více zajímá pane Pottere, ten fakt, že jste Hadí jazyk jako já. Co všechno s ním umíte a vy pane Weasley jak jste na tom s kouzelnými schopnostmi v tomto jazyku, když jste k němu pro mě tak zajímavě přišli?" Ptala se profesorka Zorinová.
Harry se poškrábal po temeni hlavy.
,,No umím mluvit tím jazykem, a některé úkryty se na to otevřely byly kouzelného původu. Domluvím se hady, ale nikdy jsem nezkoušel s tím kouzlit. A na žádný text v tomto jazyku jsem nenarazil a zatím ani neviděl." Řekl Harry.
,,U mě podobně, ale možná jsem ovládl nějakým způsobem Tomem Radllem vytvořenou stříbrnou ruku pro jeho poskoka a ona ho pak uškrtila, tedy dá se říct, že jsem ho uškrtil já." Řekl tiše Ron.
,,To možná za kouzlo by se dalo považovat pane Weasley, ale ráda bych s vámi udělala pár pokusů, jaká stupeň Hadího jazyka vlastně jste." Řekla profesorka Zorinová a dodala.
,,Zvlášť, když jste vznikli díky předmětům temné magie jako je viteál a krev malediktuse. Jste tím populaci hadích jazyků docela dost jedineční."
,,Nic pro mě nového, pořád jsem všude něčím jedinečný, madam." Řekl ironicky Harry.
,,Jo pro Harryho neexistuje pojem nemožné." Dodal Ron.
,,Co však jsou ty stupně Hadího jazyka?" Ptal se Harry.
,,Já jsem použila trochu slova nesprávně. Anglicky umím, ale toto je trochu o slovní zásobě, pane Pottere. Spíš bych to nazvala pokolením nebo ještě lépe bude slovo generace." Řekla profesorka Zorinová a něco zasyčela a papírový ubrousek na stole a ten se stal kusem pergamenu. Zasyčela podruhé a vidlička se proměnila v čínské pero.
,,Hadí jazyk je dědičná vlastnost, předávná z otce na syna, z matky na dceru. Nikdy ne křižmo." Započala vysvětlovat u jídelního stolu profesorka Zorinová.
,,Je to pravidlo, ale je výjimka, kdy toto neplatí, jako u vás nebo když matka zemře těsně po porodu, tak tuto vlastnost zdědí i syn. Nebo když během těhotenství ženy, jenž nosí dceru zemře otec s Hadím jazykem, tak to přejde na dceru. V tom to je Hadí jazyk poněkud zvláštní dědictví. Já jsem osobně podědila po mé matce." Vysvětlila profesorka Zorinová.
,,To se muselo stát u Toma Radlla, jeho matka motačka, dcera Gaunta, co se zbláznila do ne kouzelníka umřela těsně poté co se on narodil." Řekl Harry.
,,To je nemožné pane Pottere, vyloučené." Řekla profesorka Zorinová.
,,Co?" Ptal se Harry.
,,Ne kouzelníci nemohou toto dědictví přenášet dál. Jeho matka musela být buď slabá kouzelnice nebo jeho otec nemohl být mudla." Řekla profesorka Zorinová.
,,Možná. Nevím, ta Meropa však jistě nikdy nechodila do Bradavic." Řekl Harry.
,,Mohla být vyučována doma, někteří kouzelnické rody to v minulosti dělali a podle toho pak vypadal výsledek. Neumí ani vznášet zavazadlo." Řekl pan prorektor Provoda.
,,Nevím, já o ní vím jenom ze vzpomínky, kterou od nějakého známého získal Albus Brumbál." Mínil Harry.
,,Tak dále, Hadí jazyk se postupem pokolení vyvíjí v každé rodině. Já jsem třetí pokolení. Takže naše rodina má tři generace tohoto jazyka. Mou matku, mou nebožku babičku. A každé pokolení se vyznačuje jistými aspekty toho jazyka. První pokolení dokáže v tomto jazyce mluvit a promlouvat k magickým předmětům a za pomoci kouzelnické hůlky nebo bez ní v tomto jazyce kouzlit. Druhé pokolení dokonce číst a třetí jako já dokonce i psát. Čtvrtá generace vytvářet v tomto jazyce kouzla. Dle toho co říkáte, byl Lord Voldemort, ten imbecil z Británie, první generace, ale tady na kontinentě je známo, že byl velice schopný jazyk, který uměl jak psát, číst tak vytvářet kouzla, ale to je zhola z hlediska přírodního koloběhu dědictví Hadího jazyka nemožné." Řekla profesorka Zorinová.
,,No možná to má souvislost s tím, že vytvořil viteály profesorko Zorinová."Zapojil se Ron.
,,Viteály, no fuj, moje mínění o tom imbecilovi došlo do hluboce záporných čísel." Mínila kvestorka Tichá.
,,Bál se smrti to je jisté." Řekl prorektor Provoda.
,,Viteál to jako ten předmět do kterého se dle egyptských mágů ukládala duše?" Ptala se profesorka Zorinová.
,,Přesně tak Sávo." Řekl profesor Sirka.
,,Vytvoření oddělené části duše, živého dílu jeho psychické mysli skrz temný rituál, který obnášel smrt člověka, by vytvořilo …generaci na víc." Řekla ponuře profesorka Zorinová a otočila se na Harry.
,,Kolik jich bylo, kolik bylo těch úložišť jeho duše, pane Pottere?" Ptala se.
,,Sedm, bylo to pro něho magické číslo z toho jeden jsem byl já, madam." Řekl tiše Harry.
Profesorka zbledla jako stěna stejně tak zbytek osazenstva.
,,To byl tedy už zcela ne člověk, ale kreatura, když měl tak roztrhanou duši." Řekla rektorka Táborová.
,,Majoslavo bylo by v něm méně než procento duše, to nemají ani bezobratlí živočichové tak málo. Nechutné." Řek prorektor Provoda.
,,Musel být blázen na druhou, aby si takto rozpáral duši." Řekla kvestorka Tichá.
,,Je sice známo, že pár černokněžníku v historii vytvořilo viteál, aby obrali o nějaký rok smrt, ale byl to vždy jeden." Řekla rektorka.
,,Zvlášť ve starém Egyptě, tam jich bylo jak máku naseto. Probírám to a připomínám to adeptům studia odeklínačtví." Řekla profesorka Zorinová.
,,Ale pokud vytvořil ten Radll, sedm úložišť své černé duše, tak by to z něho udělalo člověka osmé generace Hadího jazyka, uvažuji správně Sávo?" Ptal se profesor Sirka.
,,Ano, ale o nikom takovém nemám zmínky, protože tyto generace existovali jenom v daleké minulosti." Řekla trochu posmutněle profesorka Zorinová a otočila se na Harryho.
,,Nevíte jaký v pořadí jste vy byl viteálem v řadě vytvoření, pane Pottere?" Ptala se profesorka Zorinová.
,,Poslední nebo předposlední a ten had, nebo hadice jejíž krev udělala z Rona Hadího jazyka musela být poslední nebo předposlední neznáme totiž pořadí." Řekl Harry.
,,Babo Jago, ten had byl též viteál?" Ptala se vyjeveně profesorka Zorinová.
,,Ano, ale je stejně jako ostatní zničen." Řekl Harry.
,,Ale vy žijete pane Pottere, mladý pane, ale viteál přece byl ve vás?" Ptal se prorektor Provoda.
,,No náhodou ten viteál ve mně zničil sám Tom Radll, když se mě pokusil podruhé zabít Avadou kedavrou. Místo, aby mě to zabilo, tak to zabilo viteál. Ironie." Řekl Harry a rozepnul si hábit a ukázal na prsou jizvu připomínající slunce od druhé Avady.
I vedení Budče se pokřižovalo, když vidělo tu jizvu a další skoro u krku a vzhlédlo k proslulému blesku Harryho. Na tak mladém člověku jim těch jizev bylo líto.
,,Však musím pochválit tady pana Weasleyho za tu úvahu s tím svinstvem jménem viteály v souvislosti s generacemi Hadího jazyka." Prohlásil profesor Sirka.
Ron se trochu začervenal a řekl.
,,Ne jenom jsem pomyslel, že viteál slouží k prodloužení života a on si také prodloužil život, díky tomu rituálu se defakto znova narodil, tedy prožil další generaci života."
,,Hm velmi logický závěr pane Weasley. Ano, viteál doopravdy slouží jako uchování a prodloužení živote a tím, že vytvořil ho, tak se posunul o generaci dál. Jako by žil další život, to je také pravda." Řekl prorektor Provoda.
,,Otázka je jak je to u vás." Dumala profesorka Zorinová.
,,Tak to půjdeme ověřit k vám do kabinetu Sávo, už jsme všichni po obědě." Řekla rektorka Táborová.
Vydali se tedy chodbami Budče do kabinetu profesorky Sávy Zorinové. Ten mírně připomínal ten jak ho měl zařízený profesor Lupin během svého pobytu v Bradavicích. Ale místo ďasovců měla profesorka Zorinová terárium Runovců!
,,Jéé podívej se bráško, to jsou ti hosté z dálky!" Zasyčel jeden z runovců.
Ron a Harry se k hadům přiblížili. Naposled viděli Runovce když těsně po bitvě, když doručovali zbytky Naginy panu Diggorimu. Měl jednoho v kanceláři.
,,Rád vás hadí bratři poznávám." Zasyčel Ron.
,,Jé on doopravdy s námi mluví bráško." Zasyčel plný nadšení runovec.
,,A ten druhý." Zasyčel skepticky druhý runovec, který se sykotem zdál i starší.
,,Já také, jak se jmenujete hadí bratři?" Zasyčel Harry.
,,Já jsem Tofíí a to je Teíí." Řekl zase ten mladší runovec.
,,Jak vidím, tak mí oblíbenci se vám líbí." Ozval se sykot profesorky Zorinové.
,,Spíš jsem neviděl pohromadě bratry Runovce." Zasyčel Ron.
,,Mám je od vajíček. Jsou jim 2. roky. Jsou to jenom odrostlá mláďata." Mínila profesorka Zorinová.
,,Ach tak." Zasyčel Harry a koukl směr zbytku obecenstva.
,,Jaká vzácnost vidět tři hadí jazyka pohromadě." Řekla rektorka Táborová.
,,A já konečně slyším Hadí jazyk ne naštvaný nebo zlostný." Řekl na oplátku už normálně anglicky Harry.
,,Přejdeme ke zkoušce jaká generace jste. Mám jenom záznamy o vlastnostech do čtvrté generace. Jestli však budete mít i ty, tak to bude míst jistě souvislost i těmi viteály. Můžeme začít?" Ptala se profesorka Zorinová a vytáhla z knihovny v kůží vázanou ohmatanou knihu.
,,Nejprve vám zasyčím jednoduché kouzlo a vy ho v hadím jazyce zopakujete nejprve z hůlkou a pak bez ní. Jak jste dokázali mluvit z hady a to i s magickými." Řekla a nalistovala v knize zhruba někde v první polovině.
A pak zasyčela.
Harry a Ron jí rozuměli a vyzkoušeli kouzlo pomocí hůlky. V kabinetě začala z podlahy prýštit voda. Profesorka Zorinová zase zasyčela něco jejich směrem a ty dva prameny vody zmizeli. Pak přešla k nim a každému něco zasyčela do ucha. Tentokrát Ron a Harry dělali bezhůlkové kouzlo v Hadím jazyce. Kaluže vody po pramenu vyschla.
,,Hm první zkouška se vám rozhodně povedla. Musím uznat, že ovládáte velice dobře na svůj věk bezhůlkovou magii." Řekla profesorka Zorinová uznale.
,,Z nouze cnost paní profesorko Zorinová, ale co to máte za knížku?" Ptal se Harry.
,,Jeden skrypt s kouzly a čárami a jejich popisem v Hadím jazyce. Můj přepis jedné publikace z trezoru školy." Mínila profesorka Zorinová.
,,Takže ony existují v tomto jazyce i knihy?" Ptal se Ron.
,,Ano, ale jsou vzácné, naše škola má v držení pouze 12 svazku této jedinečné literatury, starých věku." Prohlásil prorektor Provoda.
,,Všechny bezpečně uložené v trezoru." Ušklíbla se sladce kvestorka Tichá.
,,Další část, vám dám můj skrypt, jenž je fotokopii toho původního přečíst v Hadím jazyce určitou část na hlas a pak ho pokusíte přeložit, ano. Není to nic těžkého, jenom to kouzlo, co jste před chvílí předvedli bez hůlky a s hůlkou." Řekla profesorka Zorinová.
Nejprve chtěla, aby šel na řadu Ron a poté co on to přečetl a přeložil sice obtížemi, protože to bylo hodně starými slovy, tak to udělal i Harry, ale jenom nepřímý překlad, protože pro jistá slova mu dělala problémy najít v moderní angličtině ekvivalenty.
,,Bravo. Tohle jsem nebrala jako bernou minci, že to budete umět." Řekla nadšeně profesorka Zorinová a už kouzlila brky a pergameny.
Nalistovala skoro poslední stranu skryptu a položila jí na stůl a řekla Harrymu aby se posadil na její místo a vzal si brk a pergamen a opsal to co je na té stránce napsáno. Pokud má stejné schopnosti jako ona, tak by mu to mělo připadat přirozené jako angličtina.
Harry také psal, ale když si to vzala do ruky profesorka Zorinová tak prohlásila, že jeho rukopis Hadího jazyka úděsný. Poprosila ho aby jí napsal něco v jeho normálním rukopise a to také prohlásila za úděsné kuří nohy. Harry věděl, že se mu od Bradavic zhoršil rukopis, ale i přesto si připadal jako by tak trochu posral zkoušku.
Však k němu přešla paní rektorka a zeptala se.
,,Vy jste měl nějaké zranění ruky, kterou píšete?" Ptala se.
,,No ve druhém ročníku. Bylo mi dvanáct, když jsem si díky potlouku zlomil kost v ruce, ale jistý učitelský dozor mi místo opravy kosti všechny kosti v paži odstranil a mně dali pak kostirost, aby mi pak kosti v té ruce dorostli. Děsně příjemné, to musím uznat." Řekl ironicky Harry.
,,A když vám dorůstaly, stabilizovala vám léčitelka vaší ruku do polohy, aby kosti správně a ve správné velikosti dorostli?" Ptala se zamračeně paní rektorka.
,,Nevím, ale měl jsem jí obvázanou kolem krku v pásce, nic víc." Řekl Harry.
,,U všech rarachů kdo je u vás léčitel. Která ropucha skákavá." Čílila se paní rektorka Táborová.
,,Madam Pomfreyová, madam." Trochu vyjeveně Harry.
,,Té já něco napíši. Tu bych nechala udělat znova zkoušky, fušerce. Měla vám ruku stabilizovat a dát do dlahy a ne ovázat jí jako kus provazu do pásky, když byla bez kostí. Mě stačil jeden hmat, abych viděla, že vám kost hlavová a háková narostla moc a první prstní kůstka ukazováčku také. Proto píšete jako s odpuštěním čuně. A při dlouhém psaní máte jistě bolesti." Mínila paní rektorka Táborová.
,,Madam Pomfreyjová už je starší a byl frmol na ošetřovně." Řekl Harry.
,,A mne pane Pottere je 96 let a tuto chybu bych neudělala ani během válečné vřavy a to se jich zažila několik. Před rektorkou této instituce jsem bývala děkankou a profesorkou léčitelství pane Pottere." Řekla s ostrým pohledem na Harryho.
Harry zbledl pod tím pohledem. Jo tohle musela být velice pečlivá paní profesorka.
,,Jak je to moc zlé?" Ptal se Ron.
,,Pokud by byl stav neměnný, tak by pan Potter za čtyřicet let už neudržel hůlku, koště natož aby se tou rukou podepsal." Mínila rektorka Táborová.
Ron si pomyslel, madam Pomfreyjová už potřebuje jít na odpočinek, když udělá takovou chybu.
,,A jde to zpravit?" Ptal se Harry.
,,Jistě, stačí hodinka a budete mít po problému. Pojďte do kabinetu kolegy Motyčky, tohle nedělám ráda v nesterilním prostředí. Nic proti vám kolegyně Sávo." Řekla poslední větu omluvně rektorka a už vedla za ruku Harryho z kabinetu.
,,No třetí zkoušku zvládl, takže rozhodně pan Potter je minimálně třetí stupeň jako já." Řekla profesorka a obrátila na Rona.
,,Vy pane Weasley doufám, žádné takovéto zranění ruky jsi neprodělal?" Ptala se smutně.
,,Ne nic takového, jenom odštěp, svalu a šlachy ke kosti, ale ty bylo dáno do pořádku u skutečného léčitele a kamarádka mě zaléčila třemdavou a slzou fénixe." Řekl Ron.
,,Dobrotivé nebe pane Weasley, vy a pan Potter máte horší anamnézu úrazu než kouzelnici jenž byli součástí války světové a proti Grindewaldu." Řekl prorektor Provoda.
,,Voldemort nebyl gentleman ze starých časů." Řekl Ron.
,,Zase pravda." Uznal prorektor Provoda.
,,A poslední zkouška pro čtvrtý stupeň je Hadí patron, i když Hadí jazyk čtvrtého pokolení toho dokáže mnohem více než to. Ne patronovo zaklínadlo to není, ale trošku to zaklínadlo ukážu." Řekla profesorka Zorinová a udělala otočku na podpatku a přitom mířila hůlkou proti zemí a něco zasyčela.
Nic se nestalo.
,,Jsem třetí pokolení, takže se nic nestane, ale zkuste to vy, když se vám to povede, tak jste čtvrtý stupeň pane Ronalde Weasley, ten imbecil z Británie byl prvotřídní blb." Řekla profesorka Zorinová.
Ron tedy udělal tu otočku na podpatku a přitom zopakoval slova která předtím v Hadím jazyku vyslovila profesorka Zorinová. Tedy kdyby to řekl anglicky tak by to bylo ,,Zjev se hade ochránce!"
Ron se zastavil a kolem jeho noh se utvořil tlustý paprsek oranžového světla, která se otočil kolem dokola jako kolo od vozu a pak se zastavil a proměnil se v dlouhého světle žlutého hada.
,,Merline, on to dokázal." Řekla s velkými očima profesorka Zorinová.
Had se začal koukat kolem sebe pak trochu vyplašeně na Rona. Jako by nevěděl proč tu je nebo co má dělat.
,,Jak ho odvolám, toho chudáka," Ptal se celý nesvůj Ron.
,,Nejprve dle starých spisku z Arábie, musíš mu dát jméno a pak ho tím to jménem odvolat. Tedy říct, aby odešel do svého domova a had zmizí."Řekla profesorka Zorinová.
,,Co je to za druh Sávo?" Ptal se užasle profesor Sirka.
,,Krajta ametystová jak to vypadá, docela ještě mladá. Je to krásný a zdraví exemplář." Řekla profesorka Zorinová.
,,Jak se jmenuješ, hádku?" Ptal se Ron.
,,Ty mluvíš mým jazykem člověče, nikým za takovým jsem se ještě nesetkala." Řekl had.
,,No já ano, a támhle ta žena také a můj kamarád také, takže ty jsi ona, tedy samička, chápu to dobře?" Ptal se Ron.
,,Ano člověče, juj tady vás je." Řekla užasle hadí slečna.
,,Jak se jmenuješ drahá hadí slečno?" Snažil se být zdvořilí Ron.
,,Meravi, člověče a tvé jméno zní jak?" Ptala se hadí slečna.
,,Juj bráško tamhle jedna hadice, podívej." Ozval se runovec s akvárka.
,,Náš druh to není, ale syčí jako mi." Ozval se druhý runovec.
,,Já se jmenuji Ron, Meravi jdi domu do svého domova." Zasyčel Ron.
Had pokýval hlavou a zmizel.
,,To fenomenální pane Weasley. Já ještě nikoho víc jak čtvrté generace nepotkala. A ta Meravi je krásná hadí slečna, když zaujala ty dva mé holomky, kterých jsem se ujala." Ukázala na dva runovce profesorka Zorinová.
,,Čert ví, jaká generace pan Weasley je. Asi si udělám o letních prázdninách výlet na blízký východ, jestli někde ještě nějaká kniha v jazyce hadů není k mání na aukci nebo trhu. To by bylo, abych jí pro školu neuždíbla." Mínila lišácky kvestorka Tichá.
,,No teď máme důvod takovéto knihy vlastnit." Mínil prorektor Provoda.
,,Jo drahý kolega Severus Snape, stvořil zázrak u pana Weasleyho a to čistě náhodou." Mínil profesor Sirka.
,,A ta Meravi, je normální had, když jste říkala, že je krajta ametystová?" Ptal se Ron nemohl uvěřit jaké schopnosti ten hadí jazyk obnáší.
,,Ne i když je svůj druh, tím že dokázala se přemístit na tvé přivolání je tvůj hadí patron pane Weasley. Takže má vlastnosti patronova zaklínadla. Strážce před zlými kouzly, ale na rozdíl od zaklínadla je hmotná a živá ne nesmrtelná. Ale dle knih by ten dokázal usmrtit Mozkomora, Noční běs, kdyby byl dostatečně velký akromatuli, možná matichoru nebo nundu a zničit mrsknutím ocasu kletby. Je to mocné kouzlo, co se vám povedlo pane Weasley. Kdybych si nepřipadala před kolegy a vámi hloupě skákala bych radostí." Řekla profesorka Zorinová.
Ron čučel jako jojo na paní profesorku Zorinovou. Meravi, ta docela ještě malá hadice měla být ve skutečnosti tak silná. Těžko uvěřitelné.
,,Mne by zajímalo jestli by toto dokázal i pan Potter a když ano, jaký by byl jeho hadí druh." Řekl prorektor Provoda.
,,No až ho pustí ze spáru Májoslava, tak se to možná Dominiku dovíme." Řekla kvestorka Tichá.
,,Pokuď ano, tak by to byl zlatý hřeb dne i pro mne." Řekla profesorka Zorinová.
,,Tak já zatím vysvětlím panu Weasleymu pokrok ve výzkumu lektvaru, který kdysi požil díky kterému si teď povídá s hady. Pojďte se podívat pod pokličku pokroku do mé laboratoře." Řekl profesor Sirka.
A tak šli.
Ronald Weasley byl Budečskou školou unesen. Byla podobná Bradavicím, ale bylo toho tu o tolik víc ke studium, než v Bradavicích. Došel za profesorem Sirkou, který mu připadal jistým způsobem legrační jak si vesele vykračoval chodbami a přitom ukazoval na ty malá okýnka a jmenoval v angličtině kouzelné bylinky a říkal mu jejich jména v Českém jazyce. Na většině z nich by si Ron zlomil nebo přerazil jazyk. Došli k chodbě která byla celá věnována učebnám, kde se vyučovali lektvary, ale profesor pokračoval po schodech dolů k zahradě a za ní stojící budově, který měla bílou fasádu a hezky cihlově červenou střechu.
,,Tak tady celý projekt, který jste od startovali vy pane Weasley a nebohý Severus." Řekl a otevřel dřevěné dveře do vnitřního dvorku budovy. Tam byla malá zahrádka s kolem dokola lavičkami kolem mini křížového koridoru. Na jedné lavičce seděl mladý hoch a četl si v knížce. Byl asi tak věku Rona, plus mínus dva roky. To Ron těžko poznal.
Ten hoch jakmile uviděl tu delegaci co vstoupila do tak zavřel knížku a vzhlídl k nim. Až teď ho Ron poznal. Naposled ho viděl o bitvě o Bradavice jak klečí a pokouší přivést k životu svého spolužáka a kamaráda ačkoliv ten podle zranění hlavy podobné Fredovi byl jednoznačně mrtvý. Ivan Poliakoff, bývalý student Kruvalu a nejvěrnější přítel Victora Kruma až do jeho smrti. Co ten tu dělá u skřetí nohy?! Pomyslel si Ron.
,,Privet gospodin profesor." Pozdravil Ivan.
,,Tobě také Ivane, prosím dokázal by jsi oprášit tvojí angličtinu máme tu návštěvu z Británie." Řekl profesor Sirka a ukázal na Rona.
,,Merline, kde se tu bere Weasley!" Vyhrkl Ivan Poliakoff.
,,Vy se znáte?" Ptala se profesorka Zorinová.
,,Da madam profesorko." Řekl Ivan a přešel k Ronovi.
,,Omlouvám se Fleur, tvé nevestke, že jsu neobjevil na Victorově pohřbu Ronalde Weasley. Je mi to líto a omlouvil jsem Victorově rodině, že jsem neudělal víc jako dobrý přítel." Řekl stále s tlustým přízvukem rusa Ivan.
,,Ona se zlobila o tom nevím." Řekl překvapeně Ron a bylo mu trochu Ivana líto. Jestli si skrz to Fleur na něm vylila zlost. Víly dokážou být dost kritické.
,,Poslala toho vašeho Huláka na mne, ale já jsem nemocen a teprve jsem se zotavoval."Řekl a zrudl ve tvářích a dodal.
,,Od kousanců."
Ron polkl, protože mu tohle nebylo cizí. Chudák Ivan byl pokousán Šedohřbrtem a stal se vlkodlakem.
Jenom kývl a řekl.
,,Myslím, že na to zapomněla Ivane. Já řeknu, že tě to mrzí, okej." Řekl Ron a dodal.
,,Ehm ty tedy jsi součástí toho projektu na tom lektvaru proti tomu?" Ptal se Ron.
,,Ano, ale jak o tom víš … ne…že ty …" Ivan se dál nedostal, protože ho přerušil profesor Sirka.
,,Ne Ivane, tady pan Weasley, není vlkodlak jako jste vy. Spíš se podílel na prvotním testu, abychom to mohli ozkoušet na vás samotných. Bez něho a pana profesora Snapa by nikdy nedošlo k tomu, aby došlo k sekundárním testu." Řekl profesor Sirka a Ivan ně udiveně se díval.
,,To Ronald je Veronica o které jsme čítali?" Ptal se a ustoupil o kus dál.
,,Oni to četli, ty poznámky." Uskočil od profesora Sirky i Ron.
,,Ach ano, aby věřili, že to nebude mít žádné vedlejší zdravotní účinky." Mínil profesor Sirka.
Ron trochu zrudl ve tvářích.
,,Pane profesor, žádné vedlejší účinky, ale přeměnu jsme měli kompletní ako Veronica. Pro nás muže velice nepříjemné." Podotkl Ivan.
,,Ivane každá léčba nemůže a nebude nikdy krásně příjemná." Řekl profesor Sirka a pokračoval.
,,Však vaše jizvy a únava zmizely a nevrátily?" Ptal se.
Ivan zakroutil hlavou a řekl.
,,Cítím se jak ryba." A přitom se protáhl ale dodal.
,,Nevím jak to bude o měsíci za týden. Však minulý jsme spával jako mimino. Poprvé od bitvy."
Ron musel uznat, že i to je pokrok pro Ivana jistě. Místo přeměny ve vlka spal jako Šípková Růženka.
,,Pojďte pane Weasley, ještě vám představím ostatní, když Ivanku znáte." Řekl profesor Sirka.
Ivan se trochu zamračil.
,,Ivánku?" Ptal se Ron.
,,Ako ty Veronica." Řekl nakysle Ivan a šel vedle něho.
Vešli nejprve do jídelny, kde vévodil jídelní stůl s 20 židlemi a kolem něho byly na bílých zdích zavěšené honosné gobelíny. I tady natrefili na pár lidí však různého věku. První kdo byl představen byl István Madič, maďarský vlkodlak zhruba ve věku Remuse Lupina. Pak jeho družka Magdalena Lazlová, která byla o pět let mladší. Pak tu byla ještě mladá vlkodklačice z Polska Marie Mazurková, která byla o dva roky dokonce mladší než Ron a byla kousnuta vlkodlakem už jako malá holčička. Profesor Sirka jí řekl, aby došla pro ostatní do jejich pokojů, zdejší knihovny a televizní místnosti. Ron se podivil, že zde na tak magickém místě jako Budeč mají nekouzelnický televizor. A vlkodkalci se koukají na televizi?!
Takže dolů postupně přišlo a přiloudalo se 16 lidí různého věku a pohlaví, ale všichni měli jedno společného. Byli to vlkodlaci, kteří tu postupovali odbornou výzkumnou studii toho lektvaru, který měl Ron tenkrát v lednu.
Nejmladší člen byl jistý Matyáš Potůček, desetiletý český hoch, který byl už tři roky vlkodlak a jehož otec byl vlivný kouzelnický obchodník financoval celý výzkum, už celá tři léta od doby, kdy na dovolené ve Francii, jeho syna kousl vlkodlak. Ten sice anglicky neuměl, ale překládali za něj ostatní. Ron by dal cokoliv, v tu chvíli, aby ten lektvar fungoval na ty lidi, kteří si tu s ním povídali. Byli velice milí. Měli své sny, které by rádi realizovali, ale úřady se čertily jim tyto sny nechat projít jako vlkodklakům. Normální sny, jako vlastnit a založit si kouzelnické knihkupectví, obrazovou galerii, být bystorozorem, učitelkou pro předškolní děti z kouzelnických rodin, dokonce si založit rodiny a být pěstounskou rodinou jak o tom snili István a Magdaléna. Stále však naráželi na předsudky, které i bez Voldemorta a Šedohřbrta úplně nevymizely z právních předpisů Ministerstev kouzel.
A v tu chvíli se ozval profesor Sirka, že dorazila rektorka a Harry. Ohlásil je oba celým jménem a Ivan a ostatní povstali jako vojáci. Ron nevěděl, jestli to bylo postavu rektorky Táborové nebo Harryho, ale byl vidět v obličejích respekt, který by mohla být klidně i královna Británie.
,,Jane, tak co ten tvůj projekt Zrozenec, jak probíhá, už jsem dlouho od tebe nic neslyšela, ale musím uznat, že jsem neslyšela ani jedno vytí, jak to?" Ptala se rektorka Táborová.
,,Žádné nebylo, všichni měli normální lidský spánek v lidské podobě." Řekl vítězoslavně profesor Sirka.
,,Průlom kolego." Mínil prorektor Provoda.
,,Však jistým vedlejším efektům jsme se nevyhnuli." Řekl mírně nesvůj profesor Sirka.
,,Něco závažného?" Ptala se kvestorka Tichá.
,,Ani ne, ale jistě tady těm lidem to nebylo nic příjemného, snad až na malého Matyáška. Ten žádný takový problém neměl, je ještě dítě." Řekl profesor Sirka a pohladil hocha po hlavě a něco mu pošeptal do ucha. Kluk vystřelil z jídelny ven.
,,Toto není pro jeho uši, pro dětské uši." Řekl profesor Sirka.
,,Takže závažné to přece jenom je." Řekl prorektor Provoda.
,,Co jsi zbabral Jane?" Ptala se rektorka Táborová.
,,Já nic, zatím, nemám ten dojem, že by to nefungovalo, ale jako u pana Weasleyho je ta přeměna až moc dokonalá." Řekl profesor Sirka a ti z vlkodlaku, co byli chlapy a uměli anglicky se červenali ve tvářích.
,,Ano slyšela jsem, že to vyvolalo i menzes." Řekla profesorka Zorinová.
,,No též Postmensntruční syndrom, dle kolegyně Janouškové, co mi tu dělá odborný léčitelský dohled. Nehledě, že samotná menstruace spíš patřila spíše mezi ty silnější a tady Ivanka byla až anemická." Řekl spíše tiše profesor Sirka.
Harry nasadil výraz já se raději nebudu vůbec ptát a budu rád. Ron litoval všechny, jenž ten lektvar polkli. Ani jemu to nebylo příjemné.
,,Aha, ale u žen, jenž tento projekt postoupily, to bylo v pořádku či nikoliv?" Ptala se rektorka Táborová.
,,I tam byla ta proměna velice dokonalá. Měli jsme tu prostě různé problémky hormonálního typu. Nic co by se však nedalo vyřešit a jak se to vypadá, tak to přebilo veškeré vlkodlačí příznaky a ten měsíc se nikoho z mých 20 výzkumných pacientů se neproměnil. Nejhorší problém byl časté závratě a únava u Ivanky, však teď v pohodě, viď pane Ivana Poliakoffe?" Ptal se profesor Sirka.
,,No když se to povede, tak budu rád i tak, i přes ten příšerný měsíc v ženském těle." Vyjádřil se István celkem slušnou angličtinou.
,,Drahý alespoň bude mít na paměti, jak mi ženy musíme být silné, abychom snesly denní život." Řekla Magdalena.
,,Zajisté." Řekl jenom poraženě István.
,,Matyáš byl hezká holčička však, ale šatičky nosit nechtěl." Řekla nejstarší zde žena nějaká Inge Kolllová za Rakouska.
,,Možná pan Potůček, jestli uzdravíme Matyáše nám dá i peníze na vylepšení toho lektvaru, aby se zmírnily ty vedlejší účinky." Promnula si paní kvestorka Tichá ruce.
,,Ano to bylo přímo výtečné." Řekl profesor Sirka.
Ron a Harry zbystřili uši. Stále velkou roli hrály všude peníze i když se hrálo o tolik jako vyléčení lykantropie a další nakažlivých nemocí.
,,A kolik asi tak potřebujete peněz, aby se mohlo i nadále na výzkumu pokračovat?" Ptal se Harry.
Rektorka Táborová, prorektor Provoda a profesor Sirka se na sebe nejprve podívali a koukla se ně i kvestorka Tichá.
,,To po vás pane Pottere nemůžeme chtít, pan Potůček jistě nás i nadále bude podporovat v našem snažení." Řekl profesor Sirka.
,,Já nemyslel sebe pane jako granta, já už jsem grant jednoho dětského domova u nás doma v Británii, ale znám více lidí, hodně schopných obchodníku, kteří by na váš výzkum slyšeli. Ferir Šedohřbrt bohužel během bitvy řádil jako černá ruka, takže máme u nás nejednoho vlkodlaka a jestli zabírá tento lektvar i na jizvy, tak se najdou takový jenž by uvítali i jejich zmizení, za cenu určitého nepohodlí." Řekl Harry.
Kvestorka Tichá vyvalila obě oči a Harry pokračoval.
,,Například brácha tady Rona, Bill, má od něho jizvy na celé tváři. Myslím, že by nevím co by za to dal se jich zbavit, aby nestrašil svojí dcerku, co se mu má narodit. Nebo má věrná kamarádka Hermiona Grangerová, ta je má na lopatce a myslím, že by ocenila zas mít krásná záda, jako víla. A našli by se další, kteří by se rádi těchto jizev zbavili. A jestli dokáže dát tento lektvar lidem nadějí žít bez vlčího prokletí nebo jizev z kleteb, tak je čas, aby se o něm dozvěděli ne." Řekl Harry a narovnal a pokračoval.
,,Já sice nejsem vlkodlak, ale moje tělo je poseté jizvami. Některé nosím z hrdostí, ale některých bych se rád zbavil, nebo je mám překryté tetováním. Však moje jméno má v Kouzelnickém světě hlas a mohu být i vaším hlasem. Hlasem výzkumu, který je nadějí. Mohu mluvit a vymluvit s těch skrblíku co sedí na penězích nějaký ten grant či peníz, aby mohl výzkum a pokrok mohl pokračovat. Merline, když už, tak to dlužím příteli mého otce Remusi Lupinovi a také profesorovi Snapovi."
Obecenstvo kolem Harryho mlčelo jako seskupení ryb. A Ron mu v duchu tleskal a ještě připojil vlastní nápad.
,,Mohli bychom založit nadaci na podporu, této léčby. A když vyjde tak, aby se mohla dostat do světa. Aby se nemluvilo o ní jenom zde nebo u nás, ale aby to šlo po všech kontinentech jak ten nekouzelnický satelitní příjem. Možná s tím ne všichni co se stali vlkodlaky budou souhlasit, ale lykantropie jako taková by nebyla nevyléčitelné. A mám také skvělý název pro tuto nadaci. Nadace Náměsíčníka, tož přezdívka z mládí Remuse Lupina a vystihuje váš problém s humorem."
Napsal název prstem na zamlžené okno jídelny Ron.
,,Vy dva jste má krevní skupina." Prohlásila vesele kvestorka Tichá.
,,Co?" Ptal se nechápavě Harry.
,,Jste jako já beranidla, jdete proti zdi. Když si něco umanete, tak nepovolíte, dokud toho nedosáhnete, ač je to jinak těžká úloha. Nadace, že mne to nenapadlo. Ještě dnes pošlu pár bývalým studentům, co podnikají sovu, jestli by se nechtěli podílet finančně. Otázka však nastává kdo tu nadaci povede." Řekla kvestorka Tichá.
,,Hm myslím, že bych o někom věděl, kdo by se toho rád ujal." Řekl Harry.
,,Kdo?" Ptal se Ivan a koukal na Harryho Pottera a Ronalda Weasleyoho jak o by spadl z koštěte.
,,Ale muselo by se počkat, až ten člověk dokončí Bradavickou školu, ale to jenom pár měsíců." Ušklíbal se Harry.
,,Och, myslíš naší valkýru, jak jí označil Sirius?" Ptal se potměšile Ron a přidal.
,,Zakladatelku Společnosti pro podporu občanské a životní úrovně skřítku a Victorovu Hermiii."
,,Dle Leontýny samaritánku, dle George britského buldoka s ocasem ostrohřbetého draka, Umbrigrové a Holoubkové noční můru, dle Draca železnou pěstí v sukni a nesmím zapomenout na přezdívku od Ginny a to Herminátor." Vyjmenoval Harry.
,,Tedy asi jinak držitelku Merlinova řádu první třídy Hermionu Grangerovou." Řekl s ledovým klidem Ron.
,,Herminni, o které tak Victor si popěvoval a co s ní tenkrát tancoval. Ona už byla tenkrát velmi moudrá a hezká, Victorovi to záviděly nejedny oči." Řekl Ivan ve vzpomínkách.
,,A ta mladá slečna Granger, by měla zájem, přece jenom …. jsme …tak … na konci společnosti." Řekl tiše a potupně István.
,,No nevím přesně, ale myslím, že Hermiona vždy podporovala ty, kdo potřebovali pomoc nebo byli v nevýhodě, mladší nebo slabší. Kdybych jí sem mohl pozvat. Na Budeč, aby viděla to zde na vlastní oči, celý výzkum a to ona lektvarům na rozdíl od nás rozumí víc. Jí by pan profesor Sirka mohl zahltit odbornými názvy víc, slyšet vás co tu jste, tak by …. Obrazně řečeno klidně skočila do ohně. A i ona je bojovnicí jako mudlororozená čarodějka! Kolik lidem musela hledět lidem do očí, když jí označili za mudlovaskou šmejdku nebo šprtka a to byl také předsudek. A donedávna pořádně velký. Nikdy jí to nezlomilo. Žádná korupcí prolezlá politika, bulvár nejhoršího rázu nebo mučení Cruciátem. Nic, takže věřím, že jestli ona dokáže být ten satelit, který dostane případně tento lektvar mezi další vám podobné jednoduše vlkodklaky, tak je to Hermiona Jean Grangerová." Řekl Harry.
,,Já o slečně Grangerové náhodou slyšela, mám já jako vzor, i já jsem mudlorozená čarodějka a ještě k tomu vlkodlak." Řekla Marie Mazurková z Polska.
,,Já s ní rozhodně o tom promluvím." Mínil Ron.
Bylo pozdě večer, když z místní večerní samoobsluhy s potravinami a drogistickým zbožím se vracel do svého bytu Teodore Nott. V jedné ruce měl nákupní tašku v další ruce měl síťovaný sáček s bramborami. Jo sice kouzelník, ale Teodore se za dobu, kdy žil v Bratislavě naučil i pár jednoduchých jídel vařit. Pořád chodit do jídelen, hospod a restaurací se mu samotnému chodit nechtělo a zvlášť ne večer. Obědy to byla jiná, ale večeře, to už chtěl mít klid a ne vláčet se plným žaludkem domů. Ano získal svůj byt, který si koupil z toho co mu zbylo s účtu u Grinngotů a co Ministerstvo kouzel nezabavilo. Krásný byt. Ne dům ale byt. Na co mu byl celý dům, když nemá ani skřítka a musí si ho udržovat sám. Na nic! Ať se o střechu a další věci stará majitel domu a ne on. On v tomhle zkušenosti neměl. Zrovna si to šel parkem Rudého náměstí, když v tom za sebou uslyšel buch a křach, jako kdyby místo dvou kilového jeho pytle brambor spadly za ním dva metráky brambor rovnou z nebe.
Polekaně se otočil a uviděl, že s chodníku se sbírají dvě osoby v hábitech a klejí anglicky jako pohané.
A také je poznal.
U ježibaby skákavý kde se tu bere Weasley a Potter?!
,,Rone tohle bylo asi nejhorší přemístění těmi tvými slavnými hodinkami co jsem zažil, kdo jsme to vůbec jsme. Měli jsme se objevit v Prasinkách u Merlina." Vrčel zlostně Potter.
,,Já nevím…" Weasley se odmlčel a strašně zbělal ve tvářích a dal si ruku před pusu a pár kroky začal blít do za keře v parku.
,,Posrané hodinky, kde jsme to skončily." Začal se ohlížet Potter kolem sebe když zbystřil Teodora.
Vykulil obě oči a prohlásil.
,,U Godricka jsi to ty Notte, nebo mne šálí zrak a už potřebuji nové brýle?" Ptal se překvapeně a sundal si brýle, aby si je vyčistil a rukáv zimního hábitu.
,,No jsem, ale co vy děláte v Bratislavě?" Ptal se Teodore vyveden celou tou bizarní situací z míry.
,,Takže Bratislava. Rone ono nás to poslalo místo do Bradavic do Bratislavy, do prčic. Co s tím přenášedlem máš!"
Weasley se vrátil celý bledý a v rukou si prohlížel hodinky, které vypadaly jako ty, co kdysi nosil jeho kolejní ředitel profesor Snape.
,,Vypadá to, vypadá to, Harry, že buď došla jim energie kouzla přenášedla, baterka nebo se v nich něco porouchalo." Řekl Weasley.
,,Absolutně fantastický." Zaúpěl Potter a otočil se na Teodora.
,,Ehm ty tu asi bydlíš nově viď, něco jsem slyšel od Hestie Jonesové z bystrozorského oddělení, že jsi ve Střední Evropě, nevíš kde by se tu dalo opravit porouchané multifunkční přenášedlo, prosím tě?"
Teodore musel skousnout jazyk, aby nevypustil narážku o Nebelvírech, ale chápal, že Potter a Weasley jsou tady na rozdíl od něho úplní cizinci.
,,Vím, ale dneska už tam nikdo nebude. Víte vůbec kolik je hodin!" Ukázal na vlastní hodinky.
,,Asi hodně pozdě, ale to přenášedlo nás točilo dobrou hodinu v kole, jinak by Ronovi nebylo tak blbě a já mám pocit, jako bych trávil den na kolotoči. Doopravdy se rozbilo." Řekl Potter.
Teodore si povzdechl.
,,Už je skoro devět večer a v místní kouzelnické komunitě zavírají dle vyhlášky Ministerstva kouzel Slovenského státu všechny krámky nejpozději v 8hodin večer, snad krom kouzelnické Nemocnice. Máte už dneska tedy pech." Vysvětlil Teodore.
,,Do prčic a já jsem si nevzal ani sebou druhou peněženku s librami. Mám u sebe jenom galeony." Řekl Weasley.
,,A já mám jenom drobné." Promnul si kořen nosu Potter.
Teodore se kousl podruhé do rtu. Sice extrémní zima nebyla, ale byl únor, na toto asi ti dva zvyklý nebyli. Ještě měli na sobě hábity a neznali dle všeho Bratislavu.
,,Tak pojďte se mnou. V mém bytě je místa dost, a tady by jste si uhnali ještě chřipku nebo zápal plic." Řekl a otočil se na podpatku a už kráčel směr domov.
,,Fakticky Notte, tedy Teodore, tak to moc děkuji." Ozval se Potter.
,,Fakt dík, je klika, že jsme na tebe narazili v pro nás cizím městě, jako je ta Bratislava, jestli jsem slyšel správně." Řekl Weasley.
,,Stále bych se mohl považovat za bývalého vašeho spolužáka, když už a mám u vás dluh, že jste jako hrdinové neudělali z nás Zmijozelských děcek a dětí Smrtijedů během bitvy zajatce a evakuovali jste nás místo toho společně ostatními. A nocleh je to nejmenší co mohu na oplátku poskytnout já. Zítra vás dovedu ráno do místní Kouzelnické čtvrti k někomu kdo ví jak na přenášedla." Řekl Teodore a otočil hlavu k nim a dodal.
,,Máte štěstí, že mám zítra volné dopoledne a až odpoledne mám nějaký program."
,,Štěstí v neštěstí." Řekl Potter a dohnal ho svižným krokem.
,,Takže toto je Bratislava, hlavní město Slovenského státu?" Ptal se Weasley.
,,Ano, ale jak jste se sem dostali z Británie, když jste se chtěli dostat do Bradavic?" Ptal se Teodore.
,,Vysvětlíme asi raději v teple v tom tvém bytě, nerad bych to probíral někde v parku nebo na ulici mezi ne kouzelníky. Nechci na sebe přitáhnout pozornost místních kouzelníků." Řekl Potter.
,,Těm bychom asi nerozuměli." Řekl Weasley a dodal.
,,Já umím říct jenom něco v českém jazyce a jestli jsem pochopil Karin tak ten slovenský jazyk je ještě jinačí. Je tomu tak?" Ptal se Weasley.
Teodore překvapeně pozvedl obočí a otočil se na Weasleyho.
,,Český jazyk! Co ty o tom víš, Weasley?" Ptal se Teodore ačkoliv se nezastavil.
Místo Weasleyho odpověděl Potter.
,,Ehm mi jsme byli ještě před hodinkou na návštěvě Budečské druidské vysoké magické školy."
Teodore spadla brada. Kde že ti dva byli? V Budči! Dělají si z něho prdel?!
,,Ať ti tam nenalétají sněhové vločky." Ušklíbl se Weasley.
,,Doopravdy vysvětlíme u tebe na bytě." Dodal Potter.
A tak je zavedl až do jeho bytu, který měl kuchyňku spojenou s obývacím pokojem, chodbu, prostornou koupelnu a dvě ložnice. Jedna pro něho a druhá pro návštěvy. Podle Teodora zcela dostačující. Jenom byla ve třetím patře bez výtahu, ale s královským výhledem na Bratislavský hrad.
Teodore jenom trochu zrůžověl ve tvářích, když si uvědomil, že návštěvu nečekal a podle toho jeho byt vypadá. Neumyté nádobí od večeře ve dřezu, jeho oblečení na sušáku poblíž dveří na balkon aby uschlo i bez kouzel a nespárované ponožky na gauči. Do prkýnka dubového, pomyslel si.
Však jak se zdálo, tak to Pottera ani Weasleyho nevyvedlo z míry, tento nedostatek a v klidu si sedli jeho jídelnímu stolu a dokonce si zuli svoje boty, když mu vstoupili do bytu. Slušnost, kterou od těch dvou rozhodně nečekal.
,,Máš to tu pěkné." Řekl Potter.
,,To tu bydlíš sám?" Ptal se Weasley.
,,Jo, ale mívám tu návštěvy přátel tady ze studii." Řekl Teodore a byl překvapen, že Weasley nemá žádné připomínky ne kvalitě tohoto bydlení. Ale Teodore nechtěl vyčnívat tím, že bude mít nóbl vybavení bytu, když většinou jeho přátele měli podobně zařízené byty.
,,Ty tu studuješ?" Ptal se Potter.
,,Ano dějiny a také tu vyučuji angličtinu." Pochlubil se trochu Teodore a vybaloval si potraviny do špajzky bytu.
,,Asi ne mezi kouzelníky nebo snad ano?" Ptal se Weasley.
,,Ne na nekouzelnické škole a nejmenuji se už Teodore Nott, ale Teodore Norman, jenom, kdyby sem někdo zašel třeba od sousedů, ano." Řekl trochu nesvůj Teodore.
,,Chápeme, nejsi první ani poslední co si změnil jméno z našeho ročníku." Mínil Potter.
,,A udělali tlustou čáru za svou minulostí." Řekl Weasley.
,,Rone, neměli bychom poslat Nevillovi patrona, aby věděl kde trčíme?" Ptal se Potter.
,,Príma nápad." Řekl Weasley a přivolal hůlkou stříbrného teriéra a řekl mu, aby vyřídil jisto jistě Nevilovi Longbottomovi, že se jim se poničilo přenášedlo a objeví se doma, až zítra.
,,Longbottom?" Ptal se Teodore a dal ještě na bylinkový čaj.
,,Neville dalo by se říct je náš spolubydlící. Já, Harry, Neville a malá Verča bydlíme u Harryho zatím. Někdy je to lepší než bydlet sám." Vysvětlil Weasley.
,,Aha." Mínil jenom na to Teodore Nott a vyndal věci z tašky, které mířily do ledničky.
,,Měli jste večeři, případně bych vám něco uvařil?" Ptal se Teodore.
,,Děkuji, ale ne, po tom kolotoči. Jenom bych si dal případně čaj, ale děkuji za pohostinnost." Řekl Potter.
,,Nápodobně, v Budči jsme měli přímo bohaté pohoštění od rektorky Táborové." Řekl Weasley.
,,Jsem z toho přežraný ještě teď." Řekl Potter.
,,To jste tak slavní, že vás zvou na návštěvy?" Ptal se Teodore.
,,Myslím, že možná Harry do té kolonky spadá, ale naše návštěva Budče měla jiný důvod, víš a ten má s naší slávou pramálo společného." Řekl Weasley.
,,Spíš to má souvislost s tady s Ronem a profesorem Snapem." Řekl Potter.
,,Co už zesnulý profesor Snape by mohl být co společného s tady s Weasleym?" Řekl Teodore.
Weasley si povzdechl a řekl.
,,Normane, mohu ti říkat Teodore nebo Theo? Když už jsem na tykání s Dracem Malfoyem, musím snést jako kolegu Georgoryho Goyla no vlastně teď Sanda a můj spolužák a kamarád Dean chodí s Leontýnou kdysi tobě známou Pansy a všechny oslavuji jmény a ne příjmením tak bych začal nový list i s tebou, když dovolíš. Když nám nabídl pomoc a nocleh."
Teodore vyvalil obě oči a vyhrkl ze sebe.
,,Ale Pansy je přece nezvěstná a Gergory sedí v Azkabánu! A s Malfyoem jste na kordy už od prváku, nebo co se v tom světě něco posralo?!"
,,Hodně." Zasmál se Potter.
Do toho zapískala Teodorovi na sporáku konvice na čaj. Ten vypnul sporák, ale stále nechápal co před chvílí Weasley řekl.
,,Pansy Parkisnová podobně jako ty Teodore, zmizela dalo by se říct, z kouzelnického světa a změnila si jméno na Leontýnu Montecovou. Bydlí teď na největším ze Slunečných ostrovů jenž jsou součástí hrabství Cornwell. No co se nestalo, už pár měsíců chodí s Deanem Thomasem, toho si jistě pamatuješ, který zase utekl před ruchem velkoměsta a smrtí jeho rodiny skrz Smrtijedy. Co jsem viděl tak jim to klape. Nedávno byla o Vánocích u nás s Deanem na návštěvě a byli jako hrdličky. Vrku, vrku." Odpověděl mu Potter.
,,A Týnka je velice milá osoba, a když jí odpustil Harry ten fakt, že ho chtěla předhodit veřejně Voldemortu, tak vlastně nic moc nám neudělala. A umí skvěle péct Vánoční cukroví hlavně mince pie." Mínil Weasley.
Na to Potter jenom pokýval hlavou.
Teodore si prošťouchl obě uši, ale Weasley řekl.
,,To je pravda Teodore. No co se týče Gregoryho, tak ten byl podle všeho využit jako sluha několika pánu. Crebre nebo Zabiny nebo Dapfné Greengrásová či jeho otec si udělali z něho poskoka svých ohavných činů. Pěkní přátele a blízcí, takto pod Impreiem ho přinutit páchat zlo a zabíjet. Naštěstí toto bere britská královna jako zločin na něm a dala mu milost a vzala ho pod svá křídla nebo lépe řečeno vévoda z Edinburgu. A další člověk kdo ho vzal na milost je můj brácha George, který mu svěřil část podniku kde jsou hračky pro malé děti. Gregory je tak trochu přerostlé dítě, je dost naivní, ale jinak se chová slušně a je hodný. Úplný mazel podle Angeliny Johnsonové, která je jeho šéfovou. Ta si ho nemůže na vynachválit. A mne se snad stokrát omlouval, takže bych byl za necitu, kdybych bych jeho omluvu nepřijal. A ani už nenosí jméno Goyle, ale Sand, které mu dala britská královna." Řekl Weasley a doplnil.
,,Ikdyž je pravda, že nějaký čas v Azkabánu seděl a Smrtijedské znamení má, ale Harry mu dal kontakt na toho tatéra, který tyhle věci dokáže překrýt dalším tetováním."
Teodore jenom těžko stravoval tyto věci. Bylo to trochu postavené na hlavu a neskutečné. Přešel k nim s třemi hrnky čaje a nasypal si z cukřenky do něho pořádnou dávku cukru. Nutně ho potřeboval s toho šoku.
,,A pak případ Draco Malfoy, páni nevím jak to říct, ale prodělal dost změn a většině z nich asi můžeme poděkovat jeho kouzelné a všemi mastmi mazané snoubence Astorii Greengrásové a Nevillovi." Řekl Weasley.
Nad tím se Potter rozesmál.
,,Malá Astorie a Longbottom?" Ptal se Teodore, který jenom plaval ve víru nových informací.
,,Ano, chudáku Teodore, kdyby si tak věděl kolik se toho událo." Řekl Potter.
,,Cožpak můžu vědět co se děje za Lamnž, já moc do Kouzelného světa ani tady nechodím, naposled jsem byl v Kouzelném světě v září a pak měl jsem tu návštěvu z bystrozorského oddělení před Vánoci. Já žiji mezi mudli a je mi mnohem líp, předpokládám než bych zůstal na Nott Manor." Řekl Teodore uraženě.
,,Bod by jsi měl, ale dost jsi toho propásl." Řekl Weasley.
,,Minimálně to, že Draco Malfoy se stal profesorem na Bradavicích a je profesor jako ty, i když v jiném oboru." Řekl Weasley.
,,Vlastně s tebou, v ročníku už máme tři profesory, to je psina." Řekl Potter.
,,Cože Draco učí, co prosím tě Po…tak tedy Harry?" Ptal se Teodore.
,,Vidíš, že to jde i s tím tykáním Teodore, a abych odpovědě, tak je profesor létání a vede Bradavickou famfrpálovou ligu a účastní se jako profesor obnoveného duelového kroužku." Řekl Potter.
,,Profesor létání, ale profesorka Hochová je ještě mladá, no alespoň na to vypadala." Řekl Teodore překvapeně.
,,Mladá asi ano, ale onemocněla závažnou nemocí a šla se léčit a tak na přímluvu Nevilla vzala ředitelka Draca jako profesora létání, protože nebylo jiného kandidáta, ale madam Hochová bohužel začátkem roku té nemocí podlehla a tak se Draco Malfoy zůstává jako pevný člen profesorského sboru a to je mu 18." Řekl Weasley.
Teodore polkl. To profesorce Hochové nepřál ani zdaleka. Ale všiml si v řeči jemného detailu a hned se něj zeptal.
,,Na přímluvu Longbottoma?" Ptal se.
,,Ano ten také učí, mladší ročníky Bylinkářství, aby se uvolnily madam Pýtrové ruce a mohla vykonávat zástupkyni paní ředitelky." Řekl Potter.
Teodore málem upadl překvapením hrnek s horkým čajem.
,,Longbottom učí!"Vhrkl.
,,Ano ale zatím jenom první ročníky a stará se o poškoláky a údržbu skleníku a stejně jako Draco se podílí s ještě s panem Kratiknotem na Duelovém kroužku. Nebo spíš Neville to přejmenoval na Bradavickou armádu, která je teď oficiálním kroužkem duelu a sebeobrany jak na kouzelnický tak nekouzelnický styl." Vysvětlil Weasley.
,, Ona je Bradavická armáda jako kroužek populární a má díky Nevilově iniciativě 120 členů tedy zhruba polovinu školy a to i s profesory." Vysvětlil Potter.
,,Kde že mi, mi Bradavickou armádu do boje nevedli to byl Neville a ten jí obnovil takovým způsobem, že jsme jenom čuměli. On je fakticky lev. Sním klidně svojí hůlku, jestli do budoucna nebude on Kolejním ředitelem Nebelvíru. Klidně s hořčicí." Řekl Weasley.
,,Dokáže vyburcovat dav i mne." Zasmál se Potter.
,,Jenom prostě zatím nemůže dělat víc, než to co jsem vyjmenoval, protože zatím se stará o malinkou Verču a madam Pýtrová ho připravuje na Mistrovské zkoušky z Bylinkářství." Mínil Weasley.
,,Kdo je ta Verča, o které mluvíte?" Ptal se Teodore a byl zaražen tím kdo vede Duelantský kroužek.
,,Nevillova dcera, malá roztomilá holčička. Je jí šest měsíců, taková malá dáma." Řekl Potter.
,,Longbottom má dceru!" Vypískl Teodore napůl hrůzou a na půl překvapeně.
,,Jo to se má tak…" Začal vyprávět Potter.
Bylo půl dvanácté večer, když ležel Teodore Nott, tedy Normen už v posteli a pokoušel se usnout. Nemohl uvěřit, že mu přistáli za zády s porouchaným přenášedlem Ronald Weasley a Harry Potter a chovali se k němu tak přátelsky, poté co jim nabídl nocleh a pomoc. A kolik se toho dověděl. O Pansy, o Dracovi, o Gregorym, o Abigeil a pak ty méně hezké věci jako byla Daphné a Vincent nebo Zabiny, kterého stejně Teodore neměl v lásce. A o dalších spolužácích a známých tvářích a o profesorovi Snapovi.
Teodore neměl tušení, že ten má ženu a děti a bylo mu špatně, že po něm zbyla vdova a polosirotci, kteří byli ještě tak malí. To si ty dvojčata nezasloužila. Nešlo mu na mysl, že si profesor Snapa vybral jako magického zástupce svých dětí zrovínka u Morganina hovínka Ronalda Weasleyho, i když věděl, že ten je více inteligentní než dává na odiv.
Vylovil z nočního stolu vlastní hůlku a chtěl seslat jednoduché tišící kouzlo, protože slyšel z druhé ložnice jeho bytu jak Ronald Weasley ve snu poráží dříví. On by přitom neusnul.
V tom však se ozval zvonek jeho bytu. Vyskočil z postele a přehodil přes sebe župan, protože byl navyklý spát jenom v trenkách od šestého ročníku a vyrazil ke dveřím. Máchl rukou k vylézajícímu z pokoje pro hosty Potterovi, aby zalezl zpět a šel otevřít.
Otevřel dveře a tam uviděl další osobu, kterou by tu nečekal stejně tak jako Pottera a Weasleyho!
U dveří mu stále uplakaná slečna Eva Bielková.
,,Slečno Bielková, co se děje v tak pozdní hodinu jste se tu objevila?" Ptal se.
Ta mu místo toho se rozplakala na chodbě.
,,Co je vám slečno?" Ptal se.
,,Zůstala jsem sama …" Řekla tiše slečno a snažila polknout slzy a něco kloudného ze sebe vyslovit.
,,Něco s vaší babičkou se stalo, nedej bože s rodiči?"Ptal se Teodore, když viděl, že je slečna je úplně pohlcena smutkem.
,,Obojí." Řekla smutně slečna a snažila najít ještě suché místo na mokrém kapesníku.
,,Pojďte dál slečno." Vzal jí neobratně kolem ramen a zavedl jí do jídelny, akorát tam si zrovna nalíval do sklenice Potter vodu z vodovodu a jenom trenkách a nátělníku.
Teodore měl sto chutí ho proměnit ve švába a vyhodit oknem ven na dlažbu. Copak nedokázal být zalezlý a klidně chrápat jako Weasley.
,,Vy máte návštěvu pane profesore Normane?" Ptala se Eva.
,,Jenom spolužáci, Harry zalez do postele." Procedil mezi zuby Teodore a nasměroval Evu ke stolu.
,,Čaj nebo vodu či mléko?" Ptal se Teodore a cítil se jako hotelový zřízenec.
Díky Potter neřekl ani Bé a zalezl jak poslušná ovečka do pokoje pro hosty a Teodore dokonce slyšel nějaké tišící kouzlo.
,,A teď mi slečno prosím řekněte, co se stalo, mohu nějak pomoci?" Ptal se Teodore.
Přidáno 21.12.2019
Poznámka od elenor:
Doufám, že se vám všem návštěva mojí představy Budečské školy líbila a stejně tak postavy místních profesorů.
