Kapitola 8 – Charisma
Leontýna koukala se před sebe, na svého přítele Deana jak hypnotizuje krabičku před sebou. Byla to stará krabička od Pralinek s višňovým likérem na kterou zíral už víc jak půl hodinu.
,,Deane co to je?" Ptala se Leontýna.
,,Otázka Týnko je co v tom je." Řekl zamyšleně Dean.
,,Nerozumím." Řekla Leontýna.
,,To je totiž vše co mi zůstalo po mém biologickém otci a mamka to uschovala u své spolužačky ze sekundy." Řekl Dean.
,,Biologickém otci, to jako podobně jako Nevilla?" Ptala se Leontýna.
,,Ne úplně, ale máš pravdu Joe Thomas nebyl můj pravý táta. Jenom mi dal své příjmení a vzal si mojí maminku no měl s ní mého brášku Paula. Co bych já dal za to, je mít zpět. A babičku sice možná trochu výstřední, ale také." Řekl smutně Dean.
,,A tvůj pravý táta…?" Ptal se.
,,Já o něm nic moc nevím, mamka mluvila o něm až když jsem se dostal do Bradavic. Prej podle ní byl kouzelník, uměl vyčarovat skoro z ničeho krásné květiny a tak. Byl prej velice galantní, i když ne zrovna model, ale jí se i tak líbil. Jenom nás opustil když jsem byl ještě miminko. Ne nebyli svoji, ale jenom spolu." Řekl Dean.
,,No v přeměňování jsi byl mezi premianty Deane, o tom není pochyb, že si šlapal Dracovi a Hermioně na paty. Kolikrát se nad tebou po hodině Draco rozčiloval." Řekla Pansy a sedla si ke stolu a vztáhla ruku na krabičku od pralinek.
,,Týnko!" Ozval se Dean, když krabičku přitáhla k sobě.
,,Ty se k tomu nemáš a hledíš na to jako na náhrobní kámen tak to otevřu za tebe. Ty už jsi jednou omdlel, když ti něco odkázali rodiče, tak nechci tě křísit i já. Ty jsi mi pomohl s mou minulostí tak já pomůžu tobě." Řekla Leontýna.
,,A pak kdo z nás je Nebelvír?" Zeptal se z nadzdviženým obočím Dean.
,,Nikdo, oba máme spíš blíže Mrzimorům, ale nějaký důvod nás poslal do Zmijozelu a Nebelvíru miláčku." Řekla laškovně Leontýna.
,,Hm teď jsem si něco vzpomněl, co mi řekl moudrý klobouk řekl o mém otci, že se podobám svému otci Nebelvírovi když ten nastupoval do prvního ročníku. Proto jsem chtěl tolik Nebelvíru. Táhlo mě to tam jako magnet." Řekl Dean.
,,Takže to byl Nebelvír a kouzelník." Řekla Leontýna.
,,Však nevím kdo a stejně jsem byl v hledáčku Ministerstva kouzel. A mamka ho nenapsala do mého rodného listu, protože on si to z nějakého důvodu nepřál. Byla naštvaná a ještě naštvanější když jí opustil a mě bylo pár měsíců, myslím že to bylo v září roku 80, ale nevím to jistě." Pokrčil rameny Dean.
,,To bych bejt v kůži tvé maminky Deane také byla naštvaná." Řekla Leontýna.
,,Myslím, že umřel a proto se nikdy neobjevil." Řekl Dean.
,,Tak ta krabička je jistě jediné vodítko, kdo byl." Řekla Lontýna.
,,Ale já nevím, jestli to chci vůbec vědět, ta paní mi to předala, když jsem byl o Dušičkách u hrobu rodičů. Prej to chtěla vyhodit do popelnice, ale řekla si, že bych o to možná stál." Řekl Dean.
,,To jí už máš tak dlouho a nic si mi o tom neřekl, Deane!" Řekla naštvaně Leontýna.
,,Nikdy jsem se příliš nestaral kdo měl být mým otcem, stejně nebyl a vždy to byl Joe. Od začátku." Řekl Dean.
,,A co tě přimělo změnit názor?" Ptala se Leontýna.
,,Um bude to znít blbě, ale to co jsem nalezl v bankovní schránce po mé babičce. Fotku mámy s nějakým cizím chlapem, rozhodně ne Joem, ten vypadal jinak." Řekl Dean a vyndal z kapsy své košile malou fotku a podal jí Leontýně.
Leontýna si jí velice důkladně shledala, že Dean je celý po své mamince. Také africký typ poměrně vysoké postavy, ale ten muž vedle ní byl opak jak stehno.
Trochu jí však připomínal Crevreyho, ale jenom vzdáleně. Ten muž, jestli se to jako muž dalo popsat tak byl blonďák a nosil poměrně dlouhé vlasy, měl neupravené strniště a předkus, který by si nezadal s Hermionou Grangerovou ve druhém a třetím ročníku. Také byl poměrně při těle, ale obézní by se nedal nazvat. Spíše robustní a podsaditý jak hrnek. Rozhodně dle pozadí nemohl být moc velký.
A v těch sepraných džínách, trepkách a pruhovaném tričku vypadal docela směšně.
,,A to myslíš, že je to tvůj biologický otec Deane?" Ptala se Leontýna.
,,Možná nevím, čert ví kolik kluků mamka měla, ale to datum je roku 79 a jediné které jsem našel u někoho koho neznám z toho albumu co měla babička v trezoru." Řekl Dean.
Leontýna znala koloběhu života, si uvědomila, že její přítel musel někdy v té době být počat.
,,A babička něco vzadu napsala, ale já nevím co to znamená." Řekl Dean.
Leontýna otočila fotku a uviděla jí známý jazyk a to Francouzštinu.
,,Tvoje babička očividně uměla francouzsky Deane." Řekla Leontýna.
,,To asi ano, její maminka tedy má prababička byla Čadu, tady s prostředku Afriky a tam se podle všeho mluví francouzsky." Řekl Dean.
,,To je náhodou velice zajímavé Deane i tvá rodinná historie." Řekla Leontýna.
,,Mě ani tak nepřijde." Pokrčil rameny Dean a dodal.
,,Co tam je napsáno Leontýnko? Přečti mi to."
,, Elle a Emma et peut-être une amie de l'ordre de trois ans son petit ver." Přečetla to nejprve francouzsky Loentýna a pak se tiše zasmála a přeložila.
,, Má Emma a její snad stálý přítel v pořadí číslo tři její malý červotoč."
,,Tvá maminka byla fakticky velice žádané zboží nebo si ráda vybírala no dalo by se říct tu správnou hůlku." Řekla Leontýna.
Dean se začervenal, ale zeptal se.
,,Malý červotoč, co je to u Merlina za přezdívku?" Ptal se Dean.
,,Ver, se může přeložit i jinak, já jenom použila to co mě napadlo jako první Deane, myslím, že o něm tvá babička měla nízké mínění." Řekla Leontýna.
,,Znamená to obecně červ." Řekla Leontýna jakmile to řekla tak její přítel zbledl jako by něho sáhl mozkomor.
Popadl krabičku od pralinek a velice spěšně jí otevřel a vše z ní vysypal. Nebylo toho mnoho, ale mezi tím byla fotka a ta byla rozhodně pohyblivá a kouzelnická. Dean jí vzal do rukou a a zbledl ještě víc. Zvedl se židle ustoupil pár kroků dozadu a pak úprkem upaloval do koupelny. Leontýna si pomyslela, že ta fotka udělala zle Deanovi, když tomu se zvedl žaludek.
Vzala jí do ruky a otočila jí na sebe.
Byli na ní čtyři hoši. Byl tam blonďák co je na fotce s Deanovou maminkou, pak něco co připomínalo Pottera, pak jeden pohledný krasavec a jeden, který vypadal jako knihomol kolik měl knížek v náručí. Otočila jí zase a uviděla matné písmo, které se horko těžko dalo číst. Stálo tam.
,,Dvanácterák, Tichošlápek, Náměsíčník a Červíček – 1.červen 1978- poslední měsíc školy!"
Leontýna si dala ruku na ústa, aby nevykřikla.
Pobertové Bradavic, Potterův táta, Sirius Black, profesor Lupin a nechvalně známý Petr Pettigrew, byli na té fotce. Nemusela být žádný génius aby se jí v hlavě složila skládačka, kdo byl označen Deanovou babičkou jako červ. Ale to přece nemohlo být nebo snad ano.
Otevřela jeden z dopisů aby si dole mohla jedině přečíst S láskou od Petra pro Emmu.
Upalovala do koupelny Fuxia Cottage, kde našla Deana objímá toaletní mísu a pláče.
,,Ší Deane, to nic neznamená, je to jenom kolonka v rodokmenu, nic víc, ano. Nikdy se k tobě neznal." Vzala ho do náručí.
,,Ale on zradil, mučil a zabíjel. Viděl jsem to." Řekl Dean a koulely se mu po tvářích slzy.
,,To mu dala válka, jistě předtím byl jiný. Určitě neutekl bez důvodu." Řekla s nadějí v hlase.
,,Co když jo?" Ptal se smutně Dean.
,,Říkal jsi, že vždy byl tvůj tatínek Joe, ten co si vzal tvojí mámu a udělal jí doopravdy šťastnou? Tak si ho nech. Ten červ, je jenom taková aférka tvé maminky, která sice jí přinesla tebe, ale nic jiného v životě tvé maminky neznamenala, když se toho zbavila." Řekla Leontýna.
,,Nezbavila schovala, v tom je ten problém Týnko." Řekl Dean.
,,To je jedno, nechtěla na to myslet. Zklamal jí. Ty jsi nikdy nikoho nezklamal. Nikdy ses neotočil přátelům zády nebo jim neublížil v té válce. Ji její syn ne jeho." Řekla Leontýna.
,,Jak se mám podívat Harryho do očí nebo panu Blackovi." Řekl těžce Dean.
,,V pohodě a v klidu, ty za to, co ten přízrak minulosti udělal, neneseš žádnou odpovědnost." Řekla Leontýna a vytáhla Deana na dvě lidské nohy a vzala ho kolem pasu.
,,Pojď udělám ti heřmánkový čaj na uklidnění."
Draco Malfoy seděl ve své pracovně a právě psal dopis panu Olivanderovi ohledně toho, jestli by mohl se s Armandem Malfoyoem v pozdních hodinách večerních objevit v jeho krámku, aby ten si mohl vybrat hůlku. Dostal konečně papíry od Ministerstva kouzel, ale jako upír nemohl pochodovat Příčnou.
V tom vzplál krb v jeho pracovně a vylezla z něho překvapivá osoba pro něho.
Loentýna no původně Pansy.
,,Týno kde se tu bereš?" Ptal se.
,,Potřebuji radu a od tebe informace, které možná máš jenom ty!" Ukázala něho prstem.
,,A jaké?" Ptal se Draco.
,,O tvém učiteli, který tě naučil být tou lasicí. O Pettigrewovi." Řekla Leontýna.
Draco otevřel ústa jako ryba.
,,Nezírej na mne jako vyděšený mozkomor Draco." Dala ruce v bok Leontýna.
,,A slečna Parkinsnová." Ozval se hlas z hora místnosti.
Leontýna stále bohužel na to slyšela a tak se otočila uviděla obraz Luciuse Malfoye vůbec poprvé.
,,Zdravím, ale s vámi já se vůbec nebavím, ale s vaším synem. Tak raději mlčte." Řekla břitce Leontýna.
Lucius Malfoy se ve svém obrazu zatvářil uraženě a odešel někam do dalšího rámu. Draco se zašklebil, Leontýna očividně neměla zrovna pohádkovou náladu a chtěla prostě zase jednou z někoho vyždímat na informace, které jí scházeli. Však nevěděl proč jí zrovna zajímá Pettigrew!
,,Proč tě zajímá?" Ptal se proto.
,,Uděláme obchod drahý Draco ty mi budeš odpovídat na otázky a já odpovím na ty tvé. Otázku za otázku ano?" Ptala se Leontýna a žuchla do křesla naproti němu a natáhla si nohy, jak by se jistě na čistokrevnou dívku neslušelo.
Draco zavrzal zuby, ale k tomuto obchodu svolil.
,,Takže co vím skrz Seamuse, tak s ním trávil léto před šestým ročníkem a pomohl ti se stát zvěromágem, viď Draco?" Ptala se Leontýna.
,,Ano, ale poslyš, proč zrovna dnes se mi objevíš zde jako neohlášená návštěva a ptáš se zrovna na toho podrazáka?" Ptal se Draco.
,,Hm jak to vyjádřit kulantně Draco, prostě jsem se dostala k jistým dokumentům týkající se Pettigrewa a chci se dozvědět víc." Řekla Leontýna a položila další otázku.
,,Jak se k tobě choval k samotnému jako dalo by se říct tutor?"
Draco Malfoy byl tou otázkou zmatený ale odpověděl.
,,Pettigrew byl zvláštní učitel, nebyl dobrý, ale ani špatný. Rozhodně nebyl tak špatný kouzelník jak se o něm říkalo. Rozhodně dokázal uvařit Mnoholičný lektvar a mnoho dalších lektvarů aniž by ho někdo instruoval. Také byl dobrý v přeměňování, jinak by se asi nedokázal v šestnácti proměnit v zvěromága na to musí mít člověk určitý magický potenciál i když byl jenom krysa. A rozhodně mne hodně naučil v duelu, i když byl v tom nelítostný učitel a vyhledával duely venku. Nikdy mě nevyzval k duelu v domě. Venku a za každého počasí ve slejváku nebo na poledním slunci to mu bylo jedno, i když já měl problém s tím. Tím byl poněkud zvláštní dle mě." Řekl Draco a dodal.
,,Voldemort ho nepřijal zpět, jen tak, to on tenkrát uvěznil v kufru Alastora Moddy a vařil tu zásobu Mnoholičného lektvaru pro Bartyho Srka juniora. Aby mohl hrát Moddyho. Jisté schopnosti měl v tom."
Leontýna překvapeně zamrkala.
,,Počkej, on dostal Moddyho?" Ptala se.
,,Otázka za otázku Leontýno, takže má otázka zní, jak jsi se mohla dostat k dokumentům ohledně Pettigrewa?" Ptal se Draco.
,,Byly mi dány podnos." Odpověděla krátce Leontýna a dodala.
,,Moddyho, Pošuka Moddyho?"
,,Ano v podstatě dvakrát. Poprvé když měl Moddy učit v Bradavicích a podruhé když zachraňovali Pottera z Kvikálkova v červenci 97. Pro Moddyho to musela být potupa jako blázen a musí být do dneška. A dokonce skrz to docela drahá prdlá tetička Bellatrix na Pettigrewa žárlila a matka tím pádem veřejně řekla před otcem a jí, že ho považuje za schopnějšího duelanta než je oba dva. Páni na ty výrazy v jejich obličejích nezapomenu. Maminka s nimi pořádně vytřela a ještě před Voldemortem samotným!" Zasmál se Draco a vstal ze židle a proměnil se v hranostaje a vylezl po své knihovně nahoru, aby slezl a proměnil se váčkem z kůže scvrčka.
,,To je jediné co po něm zbylo na Malfoy Manor. Jelikož to bylo jeho nikdy se mi to nepodařilo otevřít." Řekl Draco a dal váček na stůl.
,,Doopravdy nejde otevřít?" Ptala se velice zvědavá Leontýna.
,,Ne zkoušel jsem to několikrát. Nešlo mi to. Stejně asi to bude něco obyčejného, ale další otázka na tebe." Řekl Draco a začal si hrát s konci šňůrky váčku.
,,A kdo ti je dal pod nos, ty dokumenty Leontýno?" Ptal se.
,,Přítel." Řekla krátce Leontýna.
Draco se zastavil ve svém konání hrát si s tím váčkem a přemýšlel. Přítel v případě Leontýny znamenalo hodně blízký vztah.
,,Dobrá a má další otázka zní, když jsi byl v Halle, zmizel někdy Pettigrew jako profesor Snape někam?" Ptal se Leontýna.
,,Ne, pokud se nestalo, když jsem spal. Mohl se dostat z baráku jako krysa." Pokrčil rameny Draco.
,,Mohla bych si ten váček půjčit?" Ptala se Leontýna.
,,Ne až mi zodpovíš další otázku Týno." Zakroutil hlavou Draco.
,,Dobrá tak to vybal." Řekla nakysle Leontýna.
,,A ty dokumenty ten tvůj přítel dostal jak?" Ptal se Draco.
,,No byly mu vráceny jako synovi matky, která si u toho člověka to uložila." Řekla Leontýna a kousla se do rtu.
Draco pozvedl obočí, ale jeho tajný seznam kandidátů se zúžil. Podal Leontýně váček a ta udělala však podle něho podivnou věc.
Dala si ho kolem krku a strčila pod svetr i halenku a spodní prádlo rovnou na kůži. Ozval se zvláštní zvuk jako když zasyčí had.
,,Draco, Draco, ty jsi nedával při Péči o magické tvory pozor. Jo věci s scvrčku mají jenom jednoho majitele, ale když je někdo hodně nechá dlouho ladem, tak na svého majitele zapomenou. A dokážou si zvyknout na nového když ten je přitiskne na hruď na bijící srdce a magické jádro, blbče." Nasadila vítězoslavný úsměv.
,,To je rozdíl mezi tebou a mnou, já měla na rozdíl od tebe Vynikající NKÚ z Péče o magické tvory. Měj se hezky. Zase se někdy uvidíme." Zvedla se křesla a zmizela krbem i váčkem z scvrčku Petra Pettigrewa a nechala udiveného Draca Malfoy stát v své pracovně jako sochu a vola zároveň.
Teodore Nott se probudil a připadal si jako skládající harmonika. To je tak, když někdo usne v křesle nebo ne na pohodlném gauči. Pro jednou si přál mít zde sedací soupravu z Nott Manor. Pomalu se zvedl z gauče a podíval se kolem sebe. Pak ucítil vůni vajíček se slaninou a jako na automatiku ho to vedlo do kuchyně. Tam uviděl u jeho sporáku k překvapení Harryho Pottera, díky bohu už v hábitu.
,,Čaj nebo kafe?" Ptal se ho Potter když ho uviděl.
Teodore byl ještě v polo spánku a tak zabručel ,,Kafe a s mlékem." A odploužil se do koupelny.
Nad ranní potřebou se zamyslel, co teď a co potom. Nějak mu toho včera moc spadlo na hlavu.
Potter a Weasley budou muset počkat, to je jasné.
Nejprve musí pomoci slečně Bielkové tedy Evě. Zaprvé dojít s ní na příslušné úřady, a kontaktovat nějaké příbuzné co měla v České republice podle všeho, když došlo k té tragédii a rodiče a její babička zemřeli při autonehodě. Karma je štětka pomyslel si Teodore.
Však nejprve to musí vysvětlit co se stalo Potterovi a Weasleymu. Mohl by jim nakreslit plánek kde mají pana Ovoctka najít, aby jim přenášedlo zpět do vlasti zpravil. Pak však Teodore dostal nápad. Ne pošle je na Slovenské ministerstvo kouzel na úřad pro Přepravu na odbor Mezistátních přenášedel a bude je mít raz dva z krku. Ať si nechá to přenášedlo od profesora Snapa Weasley zpravit v Příčné, ať on nemusí moc dlouho hrát překladatele.
S o trochu lepší náladou šel zpět, ale čekalo ho překvapení v podobě slečny Bielkové u stolu s chlebem s marmeládou a čajem, vedle sedícího Weasleyho a Pottera v anglickém rozhovoru. Očividně byl v koupelně příliš dlouho. A Potter najednou tam byl v normálním nekouzelnickém obleku a Weasley také. Přitom před chvíli měl na sobě Potter hábit. Pak Teodore uviděl zastrčenou kouzelnickou hůlku v kalhotách Weasleyho a došlo mu, že asi si přeměnili oblečení, aby nebyli tak nápadní. Tím líp.
,,Dobré ráno Teodore." Zdravil ho Weasley.
Leontýna v svitu lampy, když už Dean spal jako zabitý po čaji s mírným douškem bezesného spánku, aby mu uklidnila povolené nervy, vyndala zpoza svého trička váček Petra Pettigrewa, který si přivlastnila u Draca na Malfoy Manor. Sice ne úplně legálně, ale Draco jistě ho nebude tolik postrádat, když si pro něj sem nepřišel.
Otevřela a vysypala veškerý obsah na stůl. Hm bylo tam pár starých hábitů, nějaké ošacení pod to. Dále krabička se mezizubní nití kupodivu, rybářský prut a k tomu nějaké doplňky, hřeben ze dřeva, pak pouzdro, kde objevila několik hůlek, železný kotlík na vaření lektvarů, sada vařeček na míchání lektvarů, mosazná váha, sada nožů ve stříbře, dále jedna stříbrná dýka a vyrytým trojúhelníkem ve kterém poznala Leontýna znak Reikviíí smrti, ale trochu jinak než to znala ona. Tady byla krásně totiž zobrazená bezová hůlka a jinak byl znak celkem nenápadný a kolem něho byla obtočená něco jako stuha. Divné.
Dále tu bylo několik prázdných balení Bertíkových lentilek tisíckrát jinak a Čokoládových žabek, dvoje kožené boty a další věc co jí překvapila byla krabice s nějakým německým nápisem asi od nějaké německé kouzelnické hračky asi stavebnice vláčků. Otevřela jí a v ní byly dopisy, ale bohužel v němčině. Však alespoň dokázala přečíst adresáta a toho kdo to psal. Ty dvě osoby byli v příbuzenském vztahu a sestry, což Leontýnu doslova šokovalo. To jedno jméno totiž znala z knížek o vzestupu a pádu Grindewalda. Jeho pravou ruku Vindu Rosierovou a to druhá žena, kterou označovala jako malou sestřičku což Leontýna odvodila, že to bude, protože angličtina a němčina jsou také sestry v rodokmenu jazyků, byla Aurelia Shnittová. Otázka byla v jakém vztahu byla ta s Petrem Pettigrewem. Ale těch dopisů bylo mnoho. Leontýna je spočítala a celkem jich bylo 672 a byly napěchované do 60 obálek, aby nezabraly tolik místa. Datovali se od roku 1920 do roku 1948, kdy při poslední bitvě Vinda Rosierová jisto jistě zemřela, dle historických knížek. Však Leontýnu moc zajímalo jak se toto dostalo do vlastnictví Petra Pettigrewa?
Kdyby tak uměla německy, ale jí jako malou učila jenom klasicky jak bylo v čistokrevných rodinách zvykem francouzsky a latinsky. Prej více nepotřebovala. Však věděla, že například Draco se němčinu učil a kvůli vzdáleným příbuzným Teodore maďarsky a Abigeil galsky a irsky, mimo jim povinné francouzštiny a latiny.
Však Dracovi pod nos tyto dopisy chtít dát nechtěla. Musela najít někoho jiného, kdo je schopen více držet jazyk za zuby a umí německy a nebude se ptát, kde to vzala. Leontýna se zamračila. Koho oslovit o kom ví, že umí tento jazyk. Pak si vzpomněla na jednu osobu, která tento jazyk rozhodně ovládala a naučila svého syna tomuto jazyku. Svou kmotřičku Narcissu. A to, co jí bylo o kmotřičce známo, bylo že. měla pouto na rodinu Rosieru, protože její maminka Drusilla byla za mlada z Rossierovou. Drusilla, která byla přímou neteří Vindy Rossierové. Možná bude vědět kdo byla Aurelie Shnittová a jestli doopravdy byla Vindy sestra nebo se ona zapletla a jak do toho celého zapadá Petr Pettigrew?
Poslední věc, kterou ještě nezkoumala z obsahu váčku Petra Pettigrewa, byla krabička a ne ledajaká, ale od prstýnku jak ze zlatnictví. Leontýna plná zvědavosti ho otevřela. Nebyl tam prstýnek, ale něco jiného mnohem hrozivějšího a to mumifikovaný vysušený lidský prst. Leontýna si vzpomněla, že Weasley se zmínil, že to právě kdysi chybělo na Pettigrewově hůlkové ruce a uřízl si ho sám, aby mohl zfalšovat svou smrt a místo něho byl poslán za vraždu 12 mudlů a jeho Sirius Black, který ho honil skrz zradu Potterových rodičů. A tento prst byl dán pak jeho matce, ale ta se křestním jménem rozhodně nejmenovala Aurelie. Leontýna o tom četla v publikaci o Vzestupu a pádu zla a tam se ta nebohá žena jmenovala Margarita Pettigrewová.
Takže musel někdy svou matku navštívit a ten svůj prst vzít, ale proč to udělal a co vše o tom věděla jeho matka, která dostala jeho postmortem Merlinův řád první třídy, Po bitvě o Bradavice ho ta nebohá žena musela vrátit a pak krátce na to umřela v červnu minulého roku. Leontýna si dokonce vzpomněla na věk u jejího oznámení úmrtí. Bylo jí nedožitých 67 let, tedy jí muselo být 66 let když umřela.
Celá zmatená z obsahu vačku Petra Pettigrewa to zase vše do váčku schovala a ze šuplete v jídelním stole vytáhla dopisní papír a obálku a začala psát dopis kmotřičce Narcisse. Tohle byla velice delikátní záležitost.
Harry a Ron seděli na gauči v bytě Teodora Notta, tedy vlastně jak sám řekl Normena a čekali. Přitom projížděli místní výběr televizní kanálů na jeho televizi. Harry se divil, že zrovna Nott nejen že měl televizi, ale i přehrávač VHS kazet s rekordérem. Však bylo mu divný, kde ukrývá ty kazety. Nikdy je totiž neviděl. Nebo to tu má jenom pro nekouzelnické návštěvy a sám s tím neumí? Merlin ví?!
Však včerejší noční návštěva a dnešní návštěva byla jak Harrymu tak Ronovi dost podivná už sama o sobě.
To Teodorovi tolik studenti věřili, že šli při takové události za ním a div se mu nevyplakali na rameni. A ještě k tomu studentka! A Nott, kterého znali ze školy jako studený čumák a podobného rázu jako Malfoy, je ještě k tomu jí chlácholil. Nevěděli jaká slova použil, protože mluvil asi slovensky a ráno jim ta slečna Bielková, Eva křestním, která se chovala dost plaše, moc toho nenamluvila a tekly jí stále slzy do ranního čaje, když jim vysvětlila, že jí umřeli rodiče a babička včera večer a profesor Norman jí jí nabídl pomoc.
A oni museli počkat, protože slečna to bylo jasné i jim měla přednost.
,,No pěkná byla, ta rozhodně chodit na kouzelnickou školu třeba jako Bradavice, by o kluky neměla nouzi." Řekl Ron a protáhl se.
,,Hm té je tak šestnáct na nejvýš sedmnáct let. Ještě není dle místních dospělá Rone. Jestli myslíš na to co já." Řekl Harry a televizi vypnul, protože místní řeči prdelajs rozuměl a v tuto dobu stejně jako v Británii dávali jedině slabomyslné pořady pro osamělé ženy v domácnosti nebo posilovací gymnastická cvičení. Nic pro něho.
,,Ten by tak daleko nezašel, Teodore Nott, tady u Morganiny pačmáry je jeho studentka. A Zmijolští si své kariéry dost váží. Takto by neriskoval." Řekl Ron.
,,Hm ale včera večer byl jak svízel přítula a mílý. Takto jsem ho nikdy neviděl. Když musím přiznat, že Notta známe oba jenom zběžně. V podstatě vůbec. Vždyť co se vyklubalo třeba Gregoryho nebo Pansy tedy Leontýny. Uznávám, že jsme neznali vlastní spolužáky, což je dost hnusný Rone." Řekl Harry.
,,Pravda, tak to si bude muset počkat než si s ní bude moct něco začít, drahý Teodore." Řekl Ron.
,,Však by byli hezký páreček, to ano." Řekl sladce Harry.
,,Harry možná bychom měli alespoň umýt nádobí a trochu mu tu poklidit, když nám poskytl azyl a pomohl nám v té mizérii." Řekl Ron a podíval se kolem.
,,Jo má tu menší svinčík, ale co bychom mohli také čekat. Žije tu sám a asi si návštěvy plánuje a nás a slečnu Evu rozhodně neplánoval a říkal, že má až odpoledne nějaký program. Tak mu trochu ulevíme a uklidíme." Zvedl se Harry.
Jak řekl Harry, tak udělali. Umyli nádobí, sundali prádlo ze sušáku a uložili ho do plastové ošatky co našli v skříni a spárovali ponožky. A Ron zametl chodbu a kuchyní a ostatní místnosti, koberec Harry projel nalezeným vysavačem. Když byli zrovna s tím to a dávali si kávu po práci a tak se otevřely vchodové dveře a zase uviděli slečnu Bielkovou a dokonce i s kufrem a Teodore a velice ponuře se tvářícího.
O hodinku později už byli na ulici oni a Teodore a mašírovali si to směrem ke Kouzelnické čtvrti Bratislavy.
,,Takže slečna Eva Bielková u tebe zůstává než si pro ní přijede teta z Brna?" Ptal se Ron.
,,Ano." Zavrzal zuby Teodore.
,,Tak proč jsi naštvaný, no rozhodně tak vypadáš Teodore?" Ptal se Harry.
,,Protože nevím, jestli bude pokračovat ve studii na tom gymnáziu kde učím k sakru." Zavrčel Teodore naštvaně. On chtěl, aby Eva zůstala v Bratislavě.
,,Chápu, asi byla nadějná studentka?" Ptal se rádoby chápavě Ron.
,,Premiantka ročníku, ta by klidně mohla odcestovat do Británie a žít tam a domluvila by se." Řekl Teodore.
,,S tebou nebo bez tebe?" Ptal se úšklebkem Harry.
Teodore Nott se zastavil a vytasil na Harryho hůlku.
,,Mám ti odčarovat jazyk nebo rovnou pysky Pottere?!" Ptal se a tvářil se vražedně.
,,Chytil se." Řekl směr Harryho Ron.
,,A na první pokus." Dodal Harry a dal ukazováček na špičku Teodorovi hůlky.
,,Teodore, drahoušku tři smrťáky stačily, zašít tebe by slečna Bielková nepřežila psychicky." Mínil Harry.
Teodore nabral rudou do tváří, když si uvědomil, že se před těmi dvěma pořádně prořekl a ještě má pro Evu hlubší cit. Do prkýnka dubového, od kdy je tak neohrabaný?!
Sklonil hůlku. Potter se něho usmál.
,,Teodore jsi přece bývalý Zmijozel, který je lstivý a touto vlastností snad oplýváš i ty, ne?" Ptal se Ron.
,,Nevím kam s tím míříš Weasley?" Ptal se Teodore.
,,Pošli slečnu Bielkovou do Británie jako studentku jazyka. Výměnné studijní stipendium tak jako v Británii. To je funguje přes celou Evropu díky programu Erasmus, podle toho vědce Erasma Rotrdamského. Tam by se mohla slečna přes tebe dostat. A ty jsi kouzelník, takže můžeš cestovat pomocí přenášedla na delší vzdálenosti a můžeš se s ní stýkat bez toho aby to někdo věděl. Nic zas tak těžkého." Řekl Ron.
Teodorovi poklesla čelist a díval se na Weasleyho jako na ducha. Okej ten nápad měl hlavu i patu, i když projekt Erasmus Teodore neznal, tak jestli existuje mohl by ho využít, ale pro Merlina jak o něm Weasley ví?!
,,Odkaď máš ty informace?" Ptal se stále vyjeveně.
,,Moje dívka, přítelkyně jestli to chceš tak nazvat, je studentka a živě se zajímala o tento projekt. Ne není kouzelnice, ale no prostě mudla. A já se sám se zajímám také o studium, ale v jiném oboru, protože to s bystrozorstvím mi prostě nevyšlo a zbabral jsem to v začátku svojí vinnou." Řekl Ron.
Teodore jenom překvapeně přivykl a nakonec po dlouhé jeho odmlce řekl.
,,Dík za nápad."
,,Za málo." Řekl Ron a popošel napřed na křižovatku.
,,Kudy teď?" Otočil se na Teodora.
,,Stále v před, až dojdeš k bílé bráně, která se nazývá Michalská." Řekl Teodore a přidal do kroku.
Došli k bráně, která vlastně byla věží a měla bílou fasádu, jenom místy trochu popraskanou. Teodore se rozhlídl kolem sebe a pak poklepal na levou stranu zdi té budovy a objevily se dveře jako nějaké kobky. Otevřel a pokynul, aby ho následovali.
Vešli do úzké chodbičky na jejíž konci byly další dveře. Na ty také poklepal hůlkou a dveře zmizely a před nimi se rozprostřel pohled do Magické uličky podobné té jako je Příčná, ale s trochu jinou architekturou.
,,Vítejte Petržalské ulici pánové, hlavní magické ulici Slovenského státu." Řekl s úsměvem na rtech Teodore, ale vedl je dál.
Došli k honosné budově, která byla pokrytá freskami, podivného výjevu boje kouzelníků a čarodějek, naštěstí nepohyblivého s něčím co vypadalo jako vojáci nějaké cizí mocnosti.
,,Boj Slováku a Čechu proti Grindewaldově armádě. Udělali z nich ražničí na tyči." Vysvětlil Teodore.
,,Jo slyšel jsme, že jeden z nich ho připravil o varlata." Řekl Ron s úšklebkem.
,,Krtina, mezi místními uznávaná osoba, podobně jako Jánošík. Jeho vnuk Marcel Krtina je Ministr kouzel Slovenského státu." Řekl Teodore.
,,Aha, ale já myslel, že byl ten Krtina byl Čech?" Řekl Ron.
,,Ne, Slovák jak poleno, ale tenkrát byli Češi a Slováci jeden stát, ale jen roku 93, proto mohl být Jozef Kritina Ministr kouzel jak pro Čechy tak Slováky. Bylo to Československo." Vysvětlil Teodore.
,,Aha." Řekl Harry a vešli do budovy Slovenského Ministerstva kouzel.
Vešli do prázdné haly, kde je hned zastavil obraz podle nápisu královny Judity Uherské.
,,Účel návštěvy Ministerstva kouzel Slovenského státu?" Zeptala se kupodivu anglicky.
,,Návštěva odboru pro Mezinárodní cesty pomocí přenášedel." Řekl Teodore.
,,Jména návštěvy?" Ptal se obraz dál.
,,Teodore Nott, Harry Potter a Ronald Weasley." Řekl Teodore a obraz zmizel.
,,Teď se raději rozkročte, bude to jízda." Řekl Teodore.
Harry a Ron nevěděli co tím Teodore myslí.
Však v tu chvíli je něco chytlo za nohy a další chvíli padali nohama napřed dolu do nějaké šachty, nebo čeho.
Pa se ocitli v mnohem větším podzemí a uviděli, že mají na nohách něco jako velké galoše, která mají na sobě malá ptačí křidélka a pomalu je snáší dolů.
,,To jsou kouzelné mílové boty, prostředek pro návštěvy Ministerstva kouzel Slovenského státu. Dovedou návštěvu na místo návštěvou určené, aby tu cizí nebloudili a neotravovali ostatní kouzelníky zde zaměstnané. To v Británii nemají." Řekl Teodore a krásně přistál na kamenné podlaze uprostřed malého náměstíčka a boty mašírovali s ním hned dál.
To samé udělaly mílové boty Harryho a Rona.
,,Kruciš, to je fakt nápad." Řekl Harry.
,,A s tím obrazem také, ti pak nepotřebují recepci." Zasmál se Ron.
Došli ke schodišti do patra, ale v tom se jejich mílové boty usmyslely, že se jim chce skákat po schodech. A doopravdy skákaní mezi úředníky po schodech bylo poměrně jednoduché a lehké. To by jistě ocenily i na jejich ministerstvu kouzel, takto lehce se přepravovat.
Pak se ocitli před chodbou s označením Odbory magické přepravy, ale boty je vedli ještě dál.
Došli až ke dveřím Odboru výroby mezinárodních přenášedel, tam se jim jejich galoše rozplynuly v mrak a oni se zase ocitli ve vlastních zimních botách.
,,Tak tady jsme." Řekl Teodore a zaklapal na dveře.
Ozval se asi v Slovenském jazyce něco jako asi dále a Teodore vstoupil.
Ocitli se ve veliké kanceláři, kde o obou stranách byly stoly, kde seděli úřednici a tu tam seděl nějaký kouzelník nebo čarodějka a něco vyřizovali. Spíš to tu vypadalo jako v bance než na Ministerstvu kouzel. Hned na začátku tam kde stál Teodore, Harry a Ron seděla u vysokého stolu mladá čarodějka v pastelově modrém hábitu, který trochu připomínal uniformu studentek Krásnohůlek. Měla u sebe malý psací stroj a kupu papíru hned vedle a ještě k tomu něco co vypadalo jako starý telefon, ale chybělo tomu sluchátko a byl tam jenom vytáčející mechanismus.
Teodore převzal řeč a ve slovenském jazyce něco jí řekl. Mladá čarodějka si posunula své kulaté brýle v červených obroučkách, který byly jak pěst na oko vůči hábitu a pak vytočila číslo na tom rádoby telefonu. Chvíli se nic nedělo, však pak se vzadu této obří kanceláře se objevily dveře a ty se otevřely a rázným krokem k nim přispěchal muž ve středních letech v obleku, který bohužel mírně Harrymu připomínal Popletala. Také totiž nosil buřinku, ale naštěstí ne zelenou, ale černou. Také neměl Popletalovu šířku, ale byl spíše dlouhán na dlouhých nohách.
,,Vítáme vás pane Pottere a Weasley na Ministerstvu kouzel Slovenské republiky. Mikuláš Papoušek vedoucí Odboru Magické dopravy Slovenského státu." A smekl buřinku a uklonil se. Jeho angličtina byla skoro jako od rodilého mluvčího.
V tu chvíli ustalo veškeré dění v kanceláři a někteří úřednici a kouzelnici upřeli na ně oči.
,,Teodore já nechtěl být zas tak viděn." Zavrzal mezi zuby Harry.
Však s tím člověkem si ruce podal, stejně tak Ron.
Pak šli za ním do kanceláře za touhle hlavní a přitom měli na sobě oči několika desítek kouzelníků a čarodějek. Kancelář očividně jenom toho Mikuláše Papouška, byl o poznání menší a byla až na židle a jeho křeslo přeplněna všemožným harampádím jak kouzelnického tak nekouzelnického původu.
,,Posaďte se pánové, dáte si něco. Měl bych tu i tu vaší whisky, ale mohu Vám také nabídnout Vodku, Becherovku nebo Slivovici." Řekl ten chlap a začal se hrabat v svých skříních v kanceláři.
,,Pane Papoušek my jenom potřebujeme přenášedlo k nám do Británie nic víc. Nejsme tu jako nějaká oficiální návštěva." Ozval se Ron.
,,He, já myslel, že Vás poslal můj starý přítel Lucius." Řekl pan Papoušek.
,,Lucius, jako Lucius Malfoy?" Ptal se Harry.
,,Ano, není tomu tak?" Ptal se pan Papoušek.
,,Ehm ten je už několik měsíců po smrti pane." Řekl Teodore.
Pan Papoušek šokem si lokl něčeho ze zelené flašky sám.
,,Promiňte, já bych neměl ve službě, ale k mne se tato zpráva nedostala. Sedím tu většinu času a nemám moc kontakt s venčím." Řekl a zavřel znovu láhev.
,,Jo je to vidět." Řekl tiše Ron.
,,A odkud jste znal pana Malfoye, vlastně, já jsem si jist, že Draca Malfye otec nikdy nebyl dál než v Německu." Řekl Teodore.
,,Vy znáte mladého pana Malfye, malého Draca. Vyřiďte mu osobní kondolenci." Řekl smutně pan Papoušek a sedl si ke stolu a znovu začal mluvit.
,,Luciuse znám, znal poměrně dlouho, přes jeho krásnou choť Narcissu, doufám, že je živa alespoň ona."
,,Ta je, živa zdráva." Řekl krátce Harry. A byl udiven, že s touto zemí měl spojitost Lucius Malfoy.
,,Potkali jsme se v Lipsku, na univerzitě, jako mladí kouzelnici. Já na Budeč svými znalostmi neměl, ale na Lipsko to stačilo." Mínil pan Papoušek a pokračoval.
,,On tam cestoval za svou budoucí chotí. Dle starých zvyklostí byli spolu zasnoubeni už poměrně mladí, ale Narcissa, tenkrát slečna Black, si umínila, že bude studovat i vyšší školu než tu Bradavickou a vybrala Lipské magické učení vysoké, menší ale známou školu." Řekl pan Papoušek.
Teodore, Harry a Ron pozvedli obočí. Dracova máma měla magickou vysokou?! Kde schovávala diplom?!
,,Byla velmi nadaná ve svém oboru Starých run a jejich překladu, mimo toho, že studovala Německou kouzelnickou historii, ale není divu, její maminka byla Drusilla Blacková-Rosierová a ta má dokonce plaketu v Lipské škole s nejlepším výsledkem v závěrečných zkouškách, i když v jiném oboru a to odeklínačství a zaklínčství. A já na několik přednášek s slečnou Black chodil. Většina kluků tenkrát na ní mohla oči nechat. Doufám, že její krása nezmizela, s Luciusovým odchodem." Pravil pan Papoušek.
Vzhledem ke kontaktu na Narcissu Malfoyovou si tohle Teodore, Harry a Ron dokázali velice živě představit.
,,A když mne jednou Lucius nachytal s nesprávným psaním pro ní, tak mi navrhl kšeft." Mínil pan Papoušek a trochu se ošil.
,,Kšeft?" Ptal se Teodore a tušil od Dracova otce nějakou lumpárnu.
,,Udělal ze mne, no jak se říká bodygarda slečny Black, což byla docela náročná práce u počtu mužských studentů a pár mladých profesorů nemluvě. Však zaplatil mi studium a pak mi pomohl sem a též mi dohodil velice krásnou ženu po můj bok. To bylo poměrně štědré. A s Dorotkou nám to už víc jak 18 let drží hezky dohromady." Usmál se pan Papoušek.
Nad tím naklonil Harry hlavu. Další věc, kterou podcenil Tom Radll, byla pevnost svazku manželů Malfoyových, jak to vypadá. Vzhledem k tomu co udělal ještě jako jenom snoubenec jí musel ten zmijozelský podrazák Lucius svou choť doopravdy milovat.
,,Takže potřebujete přednášedlo do Británie, kam vlastně přesně?" Ptal se pan Papoušek.
,,Nejlépe do Londýna, tam je teď naše bydliště, ale jenom pro mne a Harryho." Řekl Ron.
,,Aha a mohu se zeptat, jak jste se sem dostali?" Ptal se pan Papoušek.
,,No původně jsme byli na návštěvě Budče, protože tam byl Ron pozván přes výzkum na kterém jsem se podílel s profesorem Snape panem profesorem Sirkou. Díky profesoru Snapovi vlastní Ron multifunkční přenášedlo, které má hned několik lokací a to se při přesunu zpět rozbilo." Vysvětlil Harry.
,,Mohu to přenášedlo vidět, pane Weasley. Multifunkční přenášedlo jako taková jsou v dnešní době vzácnost, však byla velice populární v tomto století." Mínil pan Papoušek.
Ron mu podal s mírnou nedůvěrou hodinky.
Pan Papoušek když je uviděl tak spadl ze svého křesla. Pak se asi za slovenského klení zvedal, aby se znovu posadil.
,,Vylekalo Vás něco pane Papoušku?" Ptal se Harry.
,,Toto, to jsem neviděl už roky, pane Pottere." Řekl a ukázal na hodinky.
,,Vy ty hodinky znáte?" Ptal se Harry.
,,Ano spíš je to vzpomínka. Ty hodinky kdysi patřily jistému člověku, který byl hodně blízky slečně Black a mne. Ne nemyslím Luciuse, ale někoho jiného." Řekl pan Papoušek.
,,A koho myslíte pane Papoušku?" Ptal se Teodore a měl na mysli, že možná ten člověk znal i Severuse Snapa, když věděl, od koho je Weasley má a ty hodinky Snape nosil dost často, aby jistě neskončily bez povšimnutí.
,,Vždy šarmantní gentleman v řadách studentů a bratranec z matčiny strany slečny Black, Evan Rosier." Odpověděl pan Papoušek a dodal.
,,Pak bohužel přišla zpráva o jeho smrti, což všechny zarmoutilo. Zvláště slečnu Black, která ho měla ve velké oblibě."
Ron začal hořečnatě přemýšlet jak se mohli tyto hodinky Rosiera dostat k Severusi Snapovi. Věděl, že Evan Rosier byl Smrtijed, kterého v duelu zabil sám Alastor Moddy, když vzdoroval zatčení bystrozory. Díky němu přišel Alastor Moddy o kus nosu a své oko. A jak do toho zapadal Severus Snape už mu nebylo vůbec jasné.
,,Měl fakt charisma Evan, některé dívky mohli něm oči nechat, ale on jako by se o žádnou nezajímal. No ani ostatní studenty nebo profesorský sbor, jako by myslel na někoho ale přitom byl v jakési bublině. Divný tvor byl Evan." Řekl pan Papoušek a vzal si hodinky do rukou.
,,Toto byl jeho výtvor, studoval výrobu a vytváření přenášedel včetně těch multifunkčních. Jedinečný výtvor pane Weasley vlastníte. Važte si toho." Řekl pan Papoušek a otevřel spodní víčko hodinek hůlkou.
,,Hm zapeklité, očividně se sem dostala trochu voda." Řekl a začal máchat hůlkou a kouzlit podle všeho v latinském a slovenském jazyku a jako by nebylo málo, přišlo i kouzlo v tom německém.
,,Tak teď by měly být jako nové, dal jsem tam ještě kouzlo neprodyšnosti, aby tomu kontakt s vodou tolik neuškodil, ale pane Weasley prosím pro pána boha nechoďte s tím plavat do přírodních koupališť." Řekl pan Papoušek.
Ron kývl a vzpomněl jak z ledového jezera lovil Harryho a meč Godricka Nebelvíra. Asi s těmi hodinkami to nebyl nejlepší nápad. Bude muset trochu s nimi nakládat opatrněji.
,,Děkuji pane Papoušku, že jste je spravil." Řekl Ron.
,,Za málo, když jsem ten obor studoval sám." Řekl pan Papoušek a dodal.
,,Mohli by jste chvilinku počkat, já jenom něco sepíšu a mohl bych Vás na oplátku požádat o předaní dodatečné kondolence a psaní Narcisse?" Ptal se pan Papoušek.
,,Proč ne." Řekl Harry a nic na to nenamítal. Tak klidně zahraje poštovní sovu pro paní Malfoyovou.
,,Skvěle." Řekl pan Papoušek a začal něco sepisovat čínským perem na pergamen. Pak si to zběžně pročetl a pokýval nad svým výtvorem hlavou a dal do obálky z pergamenu a hůlkou k překvapení Harryho a Rona i Teodore zapečetil pečetí, která dokonce měla znak. Ne však Ministerstva kouzel Slovenské republiky, ale něco co vypadalo jako Mlýnské kolo a v něm zaseknutá kouzelnická hůlka.
,,Váš rodinný znak pan Papoušek?" Ptal se Teodore.
,,Ano sice to jméno už dvě století nenosíme, ale jsme z rodu Mlynaříckých, uznávaného kouzelnického zde na Slovensku pane Notte." Řekl pan Papoušek a dodal.
,,Před 200 lety zemřel poslední Mlynařic a zbyla jenom dcera jí dali právo používat dál pečeť a erb. Nastal přerod rodu, jak říkával můj otec. To se však stává i všude jinde na světe. Historie je orebus, tedy had co sám sebe požírá a znovu se rodí." Řekl pan Papoušek.
Nad tím Teodore kývl, tento člověk rozhodně nebyl žádný namyšlenec a to je pravděpodobně čistokrevný kouzelník jako byl Lucius Malfoy.
Pan Papoušek pak podal Harrymu tu obálku se slovy ,,Moc děkuji." A pak je s rozloučením vyprovodil z své kanceláře a odboru.
Když byli venku z Ministertva kouzel Slovenské republiky tak Teodore řekl.
,,Tak to dopadlo lépe než jsem si myslel."
,,Jo a zde sedí starý přítel paní Malfoyové." Řekl Ron.
,,A až budeme doma, tak se musíme podívat za tetou Narcisou a zeptat, jak se mohli dostat tyto hodinky k Snapovi, to je přece podivné ne. Evan Rosier zemřel už přece v první válce ne?" Ptal se Harry.
,,Nevím přesně, ale byl Smrtijed, jeden z těch mladších, myslím, že chodil do ročníku s mámou nebo byl těsně pod ní a viděl jsem plaketu, že vyhrál nějaký duelový turnaj." Řekl Ron.
,,Počkej to je nemožné, ten byl jisto jistě mladší Ronalde Weasley, ten byl od roku 1972 do 1976 ve Zmijozelském kolejním týmu jako střelec, říkal to můj otec. Podle toho, co říkal tak by se vyrovnal Adriánovi Puncymu. A ten byl z našich střelců nejlepší během mé docházky." Řekl Teodore.
,,Mám takový pocit, že toto má vše společné s famfrpálovým týmem Zmijozelu." Řekl Harry a dodal.
,,Snape přece aktivně nehrál, ale párkrát byl rozhodčí u nás, proč ho nechali to dělat." Ptal se směr Teodora.
,,To je asi tím, že byl náhradník na pozici střelce levého křídla Harry Pottere. To jsi nevěděl?" Ptal se Teodore.
,,Počkej Severus Snape hrál famrpál?" Ptal se Ron překvapeně.
,,Jako náhradník, jenom. Nikdy nebyl jak si součást týmu na stálo. Asi proto, že se o něm vědělo, že není úplně čistokrevný kouzelník. Bohužel i toto bylo hodně důležité u hráčů ve Zmijozelského týmu v té době. Což bylo podle i mého otce škoda, prej profesor Snape byl velice šikovný a vecpal se všude, myšleno ve famfrpálu." Řekl Teodore.
,,Teodore ty jsi taková hlavička otevřená, mohl se Evan Rosier blíže znát s Severusem Snapem a Regulusem Blackem?" Ptal se Harry.
,,Ano jistě, že, vy jste nečetli famfrpálové ročenky Bradavických turnajů?" Ptal se Teodore.
,,Ne, k tomu jsem se nikdy nedostal." Řekl Harry a Ron pokrčil rameny.
,,Tak se koukněte na školní rok 1975/76. To Zmijozel vyhrál všechny zápasy a s převahou získal školní pohár. Byl to zlatý rok, podle některých, který se už nikdy pak neopakoval, pro Zmijozelský tým." Řekl Teodore.
,,A kdo byl všechno v tom týmu?" Ptal se Harry.
,,Lucinda Talkalotová, Evan Rosier, Emma Vanitová, Regulus Black, Rastabán Lestrangre, Silvanus Avery, Antioch Wilkes, a jako záložník Severus Snape to vám asi ty jména něco říkají ne?" Ptal se Teodore.
,,Jo nejhorší sbírka všech dob." Zamumlal Harry.
,,Překvapuje mne, že tam měli tou dobou holky." Řekl Ron.
,,Jo to zavedl až Marcus tenhle homogenní manšaft, byl prostě ze dle mého úsudku ze zaostalých poměru. Přitom Lucinda a Emma pak dlouho hrály za Holydeiské Harpie s Genowan Jonesovou." Řekl Teodore.
,,Hm to bych se musel zeptat Ginny, ta je jejich skalní fanoušek od mala." Řekl Ron.
,,Já také." Řekl tiše Teodore a dodal.
,,Jenom se nesmějete, ale já je obdivuji, že jako ženy se dokážou vyrovnat i mužským týmům. Jsou úžasné. Tady na Slovensku mají obdobný tým jako Harpie, Devtské víly, ale ty nejsou tak zdaleka dobré."
,,Proč bych jako měl smát, Teodore, smát se Harpiím, tak to bych skončil bez kůže, protože by mě z ní Ginny stáhla." Řekl Harry.
,,Nápodobně." Řekl Ron a dodal.
,,Děkujeme za informace no o famfrpále. Je vidět, že očividně ještě neznáme Severuse Snapa ani z daleka. On je fakt sfinga, které přibil další zámek." Řekl Ron a pak se Teodorem rozloučili.
,,Měj se tu a nějak si to zařiď se slečnou Bielkovou pane profesore Normane." Řekl Ron a chytil Harryho za rameno a oba zmizli z Bratislavy do Londýna.
Přidáno 21.12.2019
Poznámka od elenor:
Tak tady se děj začíná rozjíždět jako parní lokomotiva. Dostáváme se k tématu jedné hnusné krysy z příběhu Harryho Pottera, Petra Pettigrewa, kterého já považuji osobně za mnohem nebezpečnějšího než ostatní smrtijedy. Dost možná více nebezpečného než Bellatrix. Chlap, který se raději skrýval než aby byl ve vězení, který raději hrál domácího mazlíčka (skoro pedofilní chování dospělého chlapa spát v ložnici s chlapci) a který tolikrát utekl před smrtí a byl Voldemortu toliko na blízku (víc než Bella). Je to stín ve stínu a mé povídce na něho vyjdou ještě na světlo mnohé hnusné věci ohledně něho.
To je tolik k příběhu, další kapitoly přidám na Silvestra, následně na Nový rok a pak první sobotu v lednu Nového roku. Takže tím pádem Vám všem ctěným čtenářům, kteří zavadili a čtou mé povídky přeji krásné a ničím nerušené Vánoce, kdy si po nocích budete snít krásné sny o tom jak lítáte na koštěti, nebo hippogrifovi nebo rovnou na drakovi. Také přeji bohatého Ježíška u košatého vánočního stromečku a atmosféru Vánoc jak z Bradavic.
To vše a mnohem víc, co si přejete především vy sami, přeje
Vaše elenor
