Kapitola 9 – Famrpál, fotbal a hokej v hlavě
Deanovi Thomasovi to nedalo. Přece nemůže být syn toho zrádce, toho pitomce dle některých Petra Pettigrewa nebo snad ano. Přečetl si pořádně ty dopisy. Byly od září 78 do června 79, ale dále ne z nějakého důvodu. To už neměli si důvod si dopisovat. Nehledě, že ty dopisy spíše vyzněly jako mezi bratrem a sestrou než mezi milenci. Nebyly až moc důvěrné, spíše věcné o denním životě. To Deana notně zarazilo. A tak se přes krb zeptal své bývalé kolejní ředitelky profesorky McGonagolové.
,,Paní profesorko McGonagalová, nevíte náhodou odkud byl Pettigrew?" Ptal se.
,,Jistě, že vím pane Thomasi, kde ta podlá krysa bydlela. Dopis byl doručován sovou do Manchestru, myslím že to bylo v Swinston." Řekla profesorka McGonagolová a než se mohla zeptat na něco bližšího tak Dean zmizel z krbu.
Sedl si do křesla a přemýšlel. Na léta, kdy byl ještě malý a jezdili za babičkou z maminčiny strany na druhý konec Manchestru do Swinstonu. Je možné, že Pettigrew znal jeho mámu jako skoro sousedku. Čím dál jak nad tím přemýšlel, tak mu to připomnělo něco jako u Harryho maminky. Přítel z dětství, ale Snape se choval jinak k Harrymu. Proč nikdy neřekla ta krysa, že se kamarádila s jeho mámou. Nebo na to ten idiot úplně zapomněl?
Pak se Dean zasmál, proč by to ten Červ dělal, pokořil by se mezi Smrtijedy svým tajemstvím, že se kamarádil s mudlovskou černošskou dívkou. Však nedávalo smysl, proč by hrál přítele jeho maminky před babičkou? Nebo jím skutečně byl? Čert a červ ví.
,,Asi udělám výlet do Manchestru." Řekl si Dean nahlas. Naštěstí byla neděle a on neměl co na práci a Leontýna se vypravila s svou kmotřičkou Narcisou a jeho nechala doma na ocet.
Leontýna seděla na příjemné béžové pohovce, míchala si čaj a dívala se před sebe. V křesle před ní seděla Narcissa Malfoyová a prohlížela si se zatajeným dechem rychle a zběžně ty dopisy. Leontýna napnutá jako luk čekala na nějaké vyjádření od své kmotry.
,,Leontýno, kde jsi to pro Merlina vzala?" Ptala se.
,,Um od Draca." Řekla Leontýna.
,,Draca, jak ten se mohl tomu dostat u Merlina, ten nikdy s mou pratetou neměl spojitost. Tedy doufám." Řekla Narcissa s mírnou starostí v hlase.
,,Ne jemu to nepatřilo, ale našla jsem to ve váčku z svrčku, který u sebe měl jako pozůstalost po jisté osobě." Řekla Leontýna.
,,Fakticky, protože toto rozhodně není materiál pro něho vhodný. Je to skrz na skrz propaganda Vindy ohledně Grindewalda, kterou kazila svou mladší sestru Aurelii, pro mne tetičku Aurelii. Můj praděda se Vindy po roce 27. zřekl jako dcery. Jemu byl Grindewald proti mysli. Nevěřil těm jeho vizím ohledně mudlu, i když do jisté míry se to vyplnilo, myslím druhou světovou válku." Řekla Narcissa.
,,Takže ta Aurelie, byla sestra té Vindy?" Ptala se Leontýna.
,,Ano, nejmladší z sourozenců, můj děda byl prostřední dítko, a dítko Francie. Však po činu Grindewalda v 27. roce utekl Británie, necítil se před Vindou v bezpečí." Řekla Narcissa.
Leontýna jenom pokývala hlavou.
,,A ta Aurelia, co se s tou stalo?" Ptala se Leontýna.
,,Hm dle mého dědy, jeho mladší sestřička Aurelie utekla s nějakým fešným kouzelníkem do Spojených státu amerických. Prej byla vždy až velká romantička, podle jeho názoru. Od 31 roku o ní neměl žádné zprávy a já v podstatě nevím o ní nic." Řekla Narcissa, ale koukla do dopisů.
,,Však podle toho, co čtu tady, tak do 48 roku byla Aurelie v kontaktu s Vindou. Pozoruhodné." Řekla Narcissa.
,,To asi je." Řekla Leontýna.
,,Ale ještě pozoruhodnější je to, že píše o své malé dceři zrovna Vindě." Řekla Narcissa.
,,Malé dceři?" Ptala se Leontýna.
,,Ano, tady píše Vinda, že ta fotka malé Margit v těch bílých šatičkách velice půvabná." Řekla Narcissa a dodala.
,,Kdyby tak věděla maminka, že má někde se svým bratrem Heliosem ještě sestřenici tak by jí to jistě nadchlo." Řekla Narcissa.
,,Margit?" Ptala se Leontýna.
,,No Margit je spíše německá zkratka pro Margeritu." Vysvětlila Narcissa.
,,A ta Margit by musela být ročník jaký, podle tebe kmotřičko?" Ptala se Leontýna a měla v hlavě zrovna článek z Denního věštce s úmrtním oznámením Margarity Pettigrewové.
,,Rozhodně musela žít už v roce 36, podle data na tomto dopisu." Řekla Narcissa a ukázala to Leontýně.
Leontýna se kousla do rtu.
,,A Leontýno, kdo ten váček vlastnil? A co v něm všechno bylo?" Ptala se Narcissa.
,,Peter Pettigrew, kmotřičko." Řekla Leontýna.
,,Červíček?" Ptala se Narcissa překvapeně a zapřela se do křesla.
,,Ten." Řekla Leontýna.
,,Ale jak mohla něco takového vlastnit zrovna ta krysa?" Ptala se Narcissa.
,,On toho vlastnil mnohem víc." Řekla Leontýna a dala šálek od čaje na konferenční stolek a pak vyndala ten váček, který byl vnitřkem mnohem větší než se na oko zdál a začala z něho opatrně vyndávat věci.
,,Bylo tam i toto." Řekla Leontýna a podala Narcisse stříbrnou dýku.
Ta už měla oči jako spodky láhví od piva.
,,Merline Leontýno, víš co to je?" Ptala se jí.
,,Stříbrná dýka s znakem Reikvií smrti." Řekla Leontýna.
,,To ano, ale ještě něco zcela jiného. Počkej tu." Řekla Narcissa a odkráčela z lodžie, aby asi tak o dvacet minut později přišla s knihou o Vzestupu a pádu Geretha Grindewalda.
Nalistovala asi tak polovinu knížky a ukázala na pohyblivou fotku v knize.
Leontýna uviděla Gellert Grindewalda asi ve svých nejlepších letech z jeho pohledu, kdy terorizoval Evropu v roce 35. a zatím proti němu nabyl nikdo moc účinný. Krom hůlky měl v druhé ruce dýku, kterou držel jako by to bylo jeho žezlo a ta dýka přesně odpovídala přesně té, která ležela na stole a která byla ve vačku Pettra Pettigrewa.
,,Kruciš." Řekla překvapeně Leontýna.
,,Ta byla Gellerta Grindewalda osobně, byla u něho vídaná až do roku 40, kdy jí prej svěřil jako dar jemu blízké osobě. Kolem něho je hodně spekulací, ale je jisté že tato dýka někam putovala v roce 40, jako dar." Řekla Narcissa.
,,Ale jak se k tomu mohl dostat Petigrew."Jemně si pohladila své rostoucí bříško Narcissa.
,,Musí k tomu být odpověď kmotřičko, toto jsou pozůstateky Pettigrewa." Řekla Leontýna a vzala útokem oblečení po Červíčkovi.
Měla na paměti slova své babičky. Chlapy mají kapsách někdy celý život! I když Leontýna jí často odporovala, že jsou tam většinou jenom sladkosti a blbosti. No to měl ve svých kapsách i Pettigrew.
Loentýna vzdychla, ale pak jí zaujaly ty kožené leštěné boty, které jako by k těm méně kvalitním hábitům a ostatnímu oblečení nepatřily. Sáhla do nich a vylovila zmuchlaný pergamen.
Byl to dopis od k termínu léčitelské prohlídky, kterou si Pettigrew sjednal sám o na červenec 78. Tedy už po škole. Sáhla do druhé a objevila další pergamen kde byl podepsán nějakým léčitelem Pucklem, pro Leontýnu bylo spíš šokující co to bylo. Rodokmen, který si nechal asi udělat Petr Pettigrew, názkladě léčitelského kouzla. Od něho se totiž rozvíjel. Jako otec byl uveden Edward Pettigrew ročník 28 a mudla a maminka Margarita Pettigrewová rozená Snithová ročník 31 čarodějka, však horší bylo uvedeno, kdo byl uveden jako biologičtí rodiče Pettigrewa z matčiny strany. Leontýna se domnívala, že tam najde tu Aurelii a nějakého Američana no kouzelníka, ale pravda byla taková, že místo toho tam byla napsána Vinda Rosierová a Gellert Grindewald osobně. Leontýna se musela zhluboka nadechnout. Nemožné, nemožné!? Pettigrew jako vnuk Grindewalda a nikdo dost možná ani on sám do své plnoletosti to nevěděl a to pod Brumbálovým křivým nosem. To by asi byl největší vtip století, prosím pěkně.
,,Kmotřičko tohle by jsi měla vidět." Řekla Leontýna a podala jí ten zatracený pergamen.
Narcissa dostala do rukou ten list a když si ho přečetla tak se musela tím pergamen ovát, protože jí z toho mdlo.
,,Jsi v pořádku kmotřičko?" Ptala se Leontýna.
,,Ne jenom jsem trochu v šoku, co jsme měli pod střechou a chodilo do Bradavic pod čumákem Brumbála. Nehledělo, že to sloužilo no Radllovi. Pěkný trezor špíny ten Pettigrew, jen co je pravda, i když myslím, že o tom nevěděla dost možná ani jeho drahá máti, kdo jsou. Scheisse." Řekla poslední slovo německy Narcissa.
,,Trezor v botě, Pettigrew musel svůj původ bezpečně nenávidět, když ten pergamen strčil do boty." Řekla Leontýna.
,,To asi ano, tímto by se rozhodně nikdo nechlubil ani jeho prateta Gellerta Grindewalda Batihlda Bookschotová, tedy prapraprateta Červíčka, to je zamotané." Řekla Narcissa a promnula si čelo.
,,Kmotřičko to však znamená, že Pettigrew trošičku byl příbuzný s tebou, i když to bylo z třetího kolene." Řekla Leontýna a uvědomila si, že tím pádem možná proto se choval tak mile k Dracovi, když se stal jeho tutorem. Věděl, že s ním příbuzný a byl jsi toho vědom.
,,Zwei mal Sheisse." Řekla Narcissa a smutně se zasmála.
,,Takže asi ta dýka patřila Pettigrewovy právem." Řekla Leontýna.
,,Asi ano, jestli Margarita, jeho matka byla Grindewaldovou dcerou a tu dýku vlastnila nebo možná to měla celou dobu ta Aurelia a červ se s ní setkal, Merlin ví. No vnuk tam či sem, moc krásy Grindewalda Červíček nezdědil." Řekla Narcissa a odfrkla si.
,,No kupodivu v tomto máš kmotřičko pravdu, Grindewald byl jako muž pohledný, i když krutý a inteligentní vrah." Řekla Leontýna a v duchu se modlila, aby Pettigrew nebyl Deana, jejího milého, otec, protože by to znamenalo, že je pravnuk samotného Geretha Grindewalda, což by asi už nervově nepřežil a ona nechtěla mít z Deana trosku.
Dean zaklepal na dveře Townsedské ulice 29, kde žila rodina Pretoriových, a také Rhyhanon Pretoriusová, stará známá jeho maminky a babičky. Otevřela mu jak předpokládal, protože i když byla neděle tak blízká pekárna jela na plný výkon a pan Pretrorius byl pekař a pracoval už tam více jako 25 let co věděl ze vzpomínek, kdy mu to říkala maminka.
,,Ach Deane, co tě sem přivádí?" Ptala se.
,,Ta krabička, kterou jste mi dala o Hallowénu madam Pretoriová." Řekl Dean.
,,Ach ty jsi otevřel, však mi bylo jasné, že dříve nebo později podlehneš zvědavosti, co v ní je. Mne to bylo celkem platné jako mrtvému zimník. Pojď dál." Řekla a svojí svalnatou rukou ho zvala dál.
Dean za ní šel až do lodžie a jídelny v jednom v tomto malém domě. Ta byla pestrobarevném stylu jelikož oba manželé Pretoriovi pocházeli stejně jako rodina jeho maminky z Čadu, ale Pretoriovi byli na to pyšnější než jeho babička, děda a maminka.
,,Dáš si čaj nebo sušenky Deane?" Ptala se ho paní Pretoriová.
,,Velmi rád." Řekl Dean, protože nechtěl být nezdvořilý.
Za pár minut byl na stole předním sladký čaj a domácí sušenky s datlemi, které byly osobním receptem paní Pretoriové.
,,Emma byla doopravdy princezna mezi námi děvčaty s černými kořeny. Její krása byla jako vycházející slunce. Uměla zářit." Řekla paní Pretoriová.
,,A ten Petr, ten její přítel číslo tři?" Ptal se Dean.
,,Proč se ptáš na Petra, ten byl jenom tvé maminky kamarád z školky a primárky. Celou dobu se na ní lepil jako klíště, protože si tím pádem si na něj netroufli starší kluci ze školy. Byl to posera, který využíval Emmu jako štít." Řekla paní Pretoriová.
,,Fakticky, takže ten Petr …" Dean to nedořekl.
,,Ten tvůj otec rozhodně nebyl, jenom tvého skutečného tatínka a tvou maminku seznámil. No seznámil, spíše maminku mu doporučil. Maminka mimo krásy, byla totiž i dobrá trenérka." Řekla paní Pretoriová.
,,Trenérka?" Ptal se Dean.
,,Až do tvého narození a dost možná i poté trénovala, co vím ženský fotbalový tým na druhé straně Manchestru. Na primární a sekundě byla naše kapitánka fotbalového týmu Tygřic se Swinstonu! Byly jsme pěkně střelené střely!" Řekla paní Pretotoriová a ukázala na komodu za Deanem kde byla výstavka trofejí o kterých si vždy Dean myslel, že jsou pana Pretoria, který také v mládí hrál fotbal. Celkový zápal pro tuto hru v rodině a v okolí k tomu přivedl i Deana. A Maneschestr Unity, který jako fanoušek neopustil ani jako kouzelník.
,,Ano tvoje maminka se snad narodila jako rozená kapitánka pro fotbal. Dokázala všechny zdržkovat tak, že byli týmem." Řekla paní Pretoriová.
,,A jakou to má souvislost s mým otcem?" Ptal se Dean.
,,To má na svědomí ten Petr, oni se znali už předtím, já Pettigrewa znala od plenek, moje maminka dej jí bože věčný klid, ho chodila hlídat, když paní Pettigreová neměla koho na hlídání. O v létě 75, přivedl k nám na hřiště divnou skupinku děcek. Měly trochu divné obléčení a divně se vyjadřovali. Petr řekl Emě, že jestli nechce tu skupinu trénovat. Pak jsme Emu skoro celé dva měsíce neviděli, protože trénovala prej Skotský tým z nějaké internátní školy. No ty děcka asi byly z hodně zámožných rodin a dokonce jí to zaplatily. Koupila si za to přímo parádní šaty, které jsme jí záviděli a dvoje kopačky americké značky jako nosí profesionálové. A tam prej poznala tvého tatínka. Od té doby si s ním dopisovala. Já ho poprvé viděla až v roce 79, a byl rozhodně přitažlivý mladý muž. Úplná jiná třída než místní chlapy jako například můj manžel. Nosil pořád Emmě květiny skoro pugéty a jiné maličkosti. A pak dokonce dal Emmě prstýnek, ale ta ho odmítla, že to není vhodné, aby si on bral dívku tak chudých poměru. Jo je to vystřižené jako z románu červené knihovny
,,No pak ses narodil ty a Emin vysněný přítel pak zmizel a ona si mohla oči vyplakat." Řekla paní Pretoriová. ,,Příběh jak z červené knihovny, ale je to pravda Deane." Řekla paní Pretoriová.
,,A jak se jmenoval?" Ptal se Dean.
,,Evan nevím jak dál, já ho viděla jenom dvakrát, chlapče, ale byl to velice pohledný mladý muž. Možná až na ty odstávající uši." Usmála se paní Pretoriová a dala zamyšleně prst na svojí bradu.
,,Vlastně mi dala ještě Emma jednu věc, jak jsem mohla zapomenout?" Ptala se sama sebe paní Pretoriová a vstala od stolu a pohlédla na Deana.
,,Počkej chvilku zde." Řekla paní Pretoriová a pádila do patra jejího domu.
Dean byl zamyšlený. Maminka jak to vypadalo, tak se nějakým způsobem setkala s famfrpálem a jemu to vůbec neřekla. Akorát jaký tým trénovala?! Nebelvírský nebo jaký? Dost možná někoho koho znal Harryho otec nebo dost možná Sirius Black. Jméno Evan mu nic neříkalo.
V té chvíli přinesla paní Pretoriová obálku a podala jí Deanovi.
,,To prej je ten tým ze Skotska, ale nemají podle mne pořádné oblečení na fotbal, asi to bylo foceno na nějakém karnevalu. Tvoje maminka a Petr jsou tam také." Řekla paní Pretoriová.
Dean to otevřel a vytřeštil obě oči. Tůdle karneval, tohle byl jeden z kolejních týmu Bradavické školy někde na nějakém hřišti. A ne Nebelvírský, ani Mrzimorský nebo Hagvaspárský, ale tohle byl tým Zmijozelské koleje a uprostřed seděla s úsměvem od ucha k uchu jeho máma a měla rameno na rameni Petra Pettigrewa. Ještě dvě postavy poznal, nebo spíše čtyři. Zaprvé díky Harrymu Reguluse Blacka, za druhé mladší vydání Rastabána Lestrengra, za třetí mladší vydání Severuse Snapa a čtvrté mladší vydání Luncindy Talkotové –Brukseorvé střelkyně Hollydeiských harpií. Nemožné aby ne kouzelnice jako byla máma trénovala famfrpálový tým Zmijozelu u Kuřího oka Merlina. To jí dali pod Imperio. Však proč by jí pak jinak za to zaplatili? Celý to bylo Deanovi divné.
,,Děkuji paní Pretoriová za tu fotku, moc jste mi pomohla. Děkuji také ty sušenky a čaj." Řekl, fotku v obálce dal do vnitřní náprsní kapsy své bundy a následně s paní Pretoriovou rozloučil a přál ji zbytek krásného dne.
Jakmile byl o ulici dál, přemístil se rovnou do Londýna. Potřeboval vidět jistého Reguluse Blacka a to šupito presto.
Regulus zrovna si dával dvacet na pohovce v obýváku na břiše polštář a další pod hlavou, jednu nohu na opěrce pohovky a zažíval oběd, který společně s Lillith připravili a to Zadělávané jehněčí. A on se prominutím přežral a tak teď ten oběd zažíval když jim to oběma Alexandr dovolil. Však místo křiku Alexe se ozval domovní zvonek a Regulus jenom s odporem otevřel obě oči, ještě s větší nechutí se zvedl a šel do chodby otevřít, tam se potkal s Lillith. Otevřel dveře však on.
V další chvíli měl na krku hůlku a před očima starou fotku jeho kolejního týmu.
,,Imperius nebo jak jste jí k tomu donutili?" Ptal se hlas ve kterém poznal toho Thomase, co chodil do ročníku Dracem a Harrym.
,,Koho a co?" Ptal se trochu ospalý a nechápající Regulus.
,,Mojí matku Blacku, Emmu Lewisovou, už se ti sepnuly ty správné zavity?" Zavrčel Thomas něho a stále mu držel kouzelnickou hůlku na krku.
Regulus zamrkal jednou, pak podruhé a podíval se na fotku co mu držel Thomas před nosem. Byla z léta 75, které si náramně užil bez přítomnosti bratra a sestřenic v přítomnosti Kolejního týmu Zmijozelu na soukromém hřišti rodiny Kingových, tedy bývalé kolejní kapitánky Jo Kingové, která byla v té době střelkyní Národního týmu Skotska. Pod vedením jisté velice podivné dvojce trenérů týmu, nebo spíš trenérky a poskoka týmu.
,,Emma … chceš říct …že byla … tvoje …matka?" Vykoktal ze sebe Regulus, které mu vytanuli na tu osobu velice zajímavé i když dost občas nepěkné vzpomínky.
,,Ano." Zavrčel něho Thomas.
,,Deane, uklidni se." Ozvala se do toho Lillith.
,,Kdo jí k tomu donutil z těch Smrtijedských mláďat?" Ptal se Thomas znova a Lillith úplně ignoroval.
,,Nikdo k sakru. Bylo to dobrovolné. Bez ní by pohár vůbec nebyl." Řekl Regulus a sklonil se, aby v příští chvilce se prosmýkl kolem Deana, vzal ho za rameno a odtáhl ho do obývacího pokoje, kde ho srazil do pohovky.
,,Ty…" Dál se Dean nedostal.
,,Hele já znal Emmu jenom zběžně prosím pěkně, Thomasi. To celé vyrostlo v hlavě Lucindy a Pettigrewa. Já s tím měl houbelec společného až na to, že jsem byl člen týmu." Řekl Regulus a opřel se o krb a pokračoval.
,,Když jsem byl ve třetím ročníku a začal hrát za tým, tak jsme celý turnaj posrali na vrh. Skončili jsme poslední, dokonce i Mrzimorští nás převálcovali. Porážka jako prase. Chechtal se nám celá škola a Křiklan nebyl rád. Vyhodil Stuarta Creggyho jako kapitána. Dal tam Lucindu a té řekl, že jestli nebude minimálně druhá vyhodí z týmu i jí. Chtěl dobré výsledky ten parchant Křiklan. Nám to přišlo děsně nefér." Začal vyprávět Regulus.
Dean překvapeně zamrkal.
,,Lucinda byla dost z toho nešťastná div neskočila z Astronomické věže. Jo sport je občas i sebevražda. Však někdo ji na té věži zachránil. Ne já to nebyl, já bych to nestihl natož zbytek tehdejšího týmu. To za ruku na věž jí vytáhl zrovna Pettigrew, za všech nemožných kandidátů na hrdinské skutky. Nebelvír měl už vždy sklony zachraňovat dívky v nesnázích ne?!" Ptal se Regulus.
Dean pokrčil rameny.
,,A Pettigrew se nám dostal do mandlí, co jsme to za tým, když doháníme svou kapitánku k skoro skoku z věže do náručí smrti. Tenkrát vypadal jako bůh pomsty a to si srandu nedělám. Zastrašil dokonce i Rastabána a Averyho. Ti měli z něho většinou psinu, posmíval se mu skrz ten předkus nehledě a byli oba starší než on." Řekl Regulus a otřepal se.
,,No možná náš strach z Pettigrewa vytvořil fakt, že jsme měli poraženeckou náladu." Dodal.
,,V tom se ozval Evan Rosier, o tom jsi jistě někdy slyšel. No jak říkáš další z nás Smrtijedů od plenek. Chtěl vědět od Pettigrewa jak to zaonačit, abychom to podruhé už neposrali, takovou totální porážku. Pettigrew chvilku mlčel a pak řekl, že ví o někom, kdo z nás společně s ním udělá vítězný tým. Nad tím se Wilkisnon rozesmál, že on jistě bude asi tak chtít, aby zlatý Nebelvír nevyhrál. A Pettigrew, asi mu v tu chvíli přeskočilo, řekl ,,že by rád viděl nos Jamese Pottera zabořený v hlíně a jemu je pohár ukradený."
To nás všechny překvapilo." Vyprávěl Regulus.
,,Lucinda, která by pro lepší skóre týmu a za svojí účast v týmu by udělala cokoliv řekla, že Pettigrewa bere za slovo. A asi jako cenu za její záchranu před jejími sebevražednými sklony dala Pettigrewovi polibek. Ten byl možná rudější než nebelvírský erb tenkrát." Řekl Regulus a promnul si nos.
,,Lucinda obeslala všechny naše rodiče s tím, že budeme mít speciální trénink famfrpálu u její tety Jo Kingové. Jo Lucinda byla její neteř. Ale háček byl, že Jo, byla v té době v jiném stavu se svým prvním synem. Takže to byla vlastně klička na naše rodiče a trenérem byla Emma, kterou nám představil Pettigrew. Jo byli jsme na pár zápasech fotbalové mistrovské ligy mudlu konkrétně s týmem Manchestru, jako tým, abychom viděli týmovou práci dle Emmy a pak nás začala trénovat a to si jenom přečetla dvě knížky o famfrpálu, které měla od Pettigrewa, Famrpál v průběhu věku a Lítání s Canonýry, u všech maticor."Vyprávěl Regulus dál.
,,Zní to šíleně, že náš čistokrevný tým trénovala mudlovká holka, ještě černoška a Pettigrew, ale ono je tak, že jsme díky těm dvěma získali v příštím roce Školní pohár a Lucinda mohla zůstat v týmu. Jako trenéři byli prostě třída, musím uznat i já. I když byla Emma ostřejší než má drahá maminka a Bellatrix dohromady. Měl jsem u ní velice nelichotivou přezdívku jako mladší kluk. Blééé, copak vypadám jako kachňátko, nebo kachna?" Ukázal na sebe Regulus.
Dean pokrčil rameny.
,,Myslím, že Lucinda měla od té doby jistou slabost pro Pettigrewa, ale nejsem si jist. Však trénink alá Emma a Pettigrew byl zdrcující sám o sobě. Vlastně krom večera jsme se nezastavili a buď jsme létali jako mouchy nebo běhali jako fretky. Myslím, že Rastabán jí mohl alespoň poděkovat za to, že shodil nadbytečná kila. Byl tou dobou takový tlouštík jako Pettigrew. Nehledě na Wilkisona." Řekl Regulus a dodal.
,,A nejvíce překvapující byly vlastnosti Pettigrewa na koštěti. Kdyby nebyl tak při těle tak nevím co ho drželo při zemi, aby se nepřidal k týmu Nebelvíru. Jeho dohonit na koštěti bylo horší než honit ho po dvou. Nehledě, vyhýbat se jeho potloukům. Brr nerad vzpomínám. No když přišel školní rok, tak za námi tajně chodil, nevím jak se vymluvil drahému bratrovi a Potterovi seniorovi, ale byl s námi na každém tréninku a dával nám rady, jak na ostatní týmy včetně své koleje. Podrazil vlastní kolej, ale on byl vždy oportunista a krysa." Řekl Regulus.
,,A ten tréning jaký byl, no já svojí mámu nikdy jako trenérku nezažil, jenom jako účetní." Řekl Dean a strašně ho mrzelo.
,,Ne, to je škoda, ale pod velením Emmy, tedy tvé mámy, by jsi nechtěl být. Budíček v šest ráno. V sedm hodin nástup na ranní rozcvičku a běh, pak hodina strategie následně gymnastická cvičení a až pak létání. A jako by toho nebylo málo, tak nás Emma naučila fotbalu a něčemu, čemu říkala házená, aby se střelci, já chytač a brankář naučili chytat cokoliv, třeba i klidně granát, jak řekla Emma. Ale nejhorší bylo, že nás donutila k té gymnastice a baletu, abychom uměli skákat a stát na koštěti a byli ohební jako úhoři, dle ní. Lucinda svým surfováním na koštěti se proslavila, ale za tím stála Emma Lewisová, která nás to učila v baletních cvičkách na kladině a bradlech toto umění. Lucinda dokonce měla krásnou sukýnku. Rastabán ty růžové botičky nenáviděl a padal jako švestka z kladiny a Emma říkala, že je jak vejce, má špičku, protože mu dělalo děsné potíže se postavit na delší čas na špičky. Však hlavní byl fakt, že z nás udělala tým. Sehrála nás, že jsme vy prvním zápase rozstříleli Hagvaspár 450 vůči 110. Následoval Nebelvír, kdy jsme se na konci zápasu mohl smát do tváře Pottera seniora, který byl rudý jako paprika. Ono vítězství 470 vůči 100 byl pro Nebelvír propadák, sice na konci jsme proti Mrzimoru trochu polevili, ale stejně jsme zvítězily 390 vůči 160. Byla to fantazie, pro nás, že se to úsilí naše a té mudlovské holky vyplatilo. Dokonce i Rastabán uznal, že podle něho totálně vyčerpávající tréning měl něco do sebe." Řekl Regulus.
Dean byl překvapen. Maminka asi zapojila všechnu svojí sportovní edukaci v jediném sportu a to zrovna kouzelném. Ona byla sportovně založená od mala.
,,A ten Evan Rosier?" Ptal se Dean, aby věděl jak je na tom on.
,,Proč se ptáš na Evana?" Ptal se Regulus a nasadil zamyšlený výraz.
Dean byl celý nesvůj výraz, z kterého Regulus pochopil asi tolik, že je to asi něco dost delikátního týkajícího jeho matky.
,,No od bývalé sousedky maminky a spoluhráčky v jejím týmu fotbalu mám takovou malou krabičku kde jsem našel fotku Pobertu a pak mi dala když jsem byl u ní podruhé tuto fotku. Já ani tak nejsem pořádně Thomas, raději jsem jenom Dean, protože mne jenom Joe adoptoval, ale jeho jsem nikdy nebyl a poté co jsem se dostal k tomuto, tak se ptám, kdo by mohl být můj pravý otec, když maminka a můj nevlastní otec jsou po smrti. A ta sousedka řekla, že s maminkou chodil nějaký Evan." Řekl tiše Dean.
Regulus se kousl do rtu a zapřemýšlel. Evan, zrovna Evan Rosier propadl kouzlu jejich trenérky natolik, aby nechal veškeré své vychování čistokrevného kouzelníka a šel přes mrtvoly skoro. Nehledě, že by s ní zplodil tohoto kluka co před nám stojí?! On sám to nevěděl.
,,Netuším, jak moc Evan byl vázán na Emmu, jestli mu líbila, ale rozhodně ti mohu říct, že by jsi byl obří skandál v tom případě v čistokrevných kruzích." Řekl Regulus a dodal.
,,Já bejt tebou tak si zajdu za madam Pomfrejovou ve volném čase, ta má jako léčitelka povolení na tebe seslat kouzlo předku, které určí přesně tvojí maminku i otce. Nejsnazší pravda Deane, je občas nejhezčí." Řekl Regulus.
Dean vzdychl a do toho se ozvala Lillith.
,,Pravda je jak bolavý zub Deane stejně musí ven. Myslím, že ti návštěva madam Pomfrejové hodně uleví."
,,Asi máte pravdu oba." Řekl Dean a zvedl se z pohovky, stále trávicí celou historii své maminky ve spojení s kouzelnickým světem o kterém neměl ani jiskru povědomí. Maminka nebyla obyčejná žena, ne ta vzala útokem kouzelnický svět podivným způsobem a Pettigrew záměrně potlačoval své schopnosti.
Do toho se ozval křik Alexe Blacka.
Leontýna se chystala, že se krbem přemístí domu z Anglesy, když se z krbu vynořil Harry Potter a Ron Weasley.
,,Ehm této Narcisso, jenom ti nesu jedno psaní od tvého známého z Ministertva kouzel Slovenské republiky. Prej jste se znali. Nějaký pan Papoušek." Řekl Potter.
Leontýna si nemohla zvyknout na to, že Potter označuje její kmotřičku jako tetu, ale kmotřička bez zaváhání si ten dopis převzala s výrazem radosti.
,,Mikuláš, ale …? On pracuje na Ministerstvu toho středoevropského státu?" Ptala se Pottera.
,,Ano." Odpověděl Potter a podíval se směr Leontýny.
,,Týno, co tu děláš?" Ptal se, zatímco Weasley jenom mlčel.
,,Leontýnka jenom mi přinesla něco ukázat. Něco ohledně rodinné historie." Vysvětlila její kmotra a začala si číst dopis.
Pak náhle řekla.
,,Evan cože!"
A zamotala se a už se poroučela k zemi.
Potter jí včas zachytil a podíval se na Rona, který mu bez otálení pomohl s její kmotřičkou do křesla. Leontýna raději vykouzlila sklenici a do ní vodu.
,,V pořádku kmotřičko?" Ptala se Leontýna a podala j vodu.
,,Ale nic, jenom dnes je toho trochu na mne moc. Nejprve ty Týnko a pak s čím přišel Harry. Maminčina rodina mne vysoce zaskočila, ale neboj budu v pořádku. To malé prostě se mnou dneska cvičí." Řekla její kmotřička Narcissa.
,,Jakou to má souvislost s Evanem Rosierem, jestli se správně domnívám, že se jedná o něj?" Ptal se Weasley.
,,Do toho je ti putna Ronalde." Řekla Leontýna.
,,Týnko, myslím, že má Ronald také právo na informace, když se setkal s …" Narcissa se odmlčela.
,,Myslíte toho pana Papaouška?" Ptala se Leontýna.
,,Kdepak Mikuláš Papoušek, ten je už dávno po smrti, ten muž se kterým měl pan Potter a Weasley čest byl můj bratranec Evan Rosier. Jak mi zdělil tímto dopisem." Řekla Narcissa.
,,Cože!" Ptal se Potter a Weasley.
,,Ale Evan Rosier přece zemřel v boji s Moodym?!" Vyštěkl Weasley.
,,Omyl, nebo spíš pořádná habaďura na Moodyho od jistého Evana, mého drahého bratrance. Udělal to obdobným způsobem jako později Pettigrew, zmizel prostě kanalizací pryč a nechal tam ani svoje prstíky. Nebo jenom proměnil pár kůstek používaných v Jasnovidectví ve své prsty a proměnil se." Řekla Narcissa.
,,Zvěromág?" Ptal nebo spíše konstatoval Potter.
,,Ano Evan byl úlisná, ale rozkošná tmavě červená veverka, ale myslím, že jsem to věděla jsem jenom já. On byl od malička milovník oříšku všeho druhu, ale hlavně lískových. Každý rok měl ořechový narozeninový dort, co si pamatuji." Řekla Narcissa.
,,A Mikuláš Papoušek?" Ptal se Ron.
,,Zemřel v roce 81 na klíšťovou encefalitidu, co je mi známo v kruhu rodinném." Řekla Narcissa.
,,Merline." Řekl jenom Potter.
,,Kolik zvěromágu má prchavé úmysly krom Draca Malfyoe z vaší rodiny madam Narcisso." Zaúpěl Weasley.
,,Sirius, Evan a Draco, to jsou ti živí, ale pak byla moje tetička Casiopéa …" Narcissa se odmlčela.
,,Takže to s Luciusem Malfoyem, byla na nás habaďura?" Ptal se Weasley.
,,O tom jak ho udělal bodygardem?" Ptal se Harry.
,,To je pravda, Mikuláš, tedy pro mě Nico, protože Mikuláš je slovanská verze Nicolase, byl doopravdy něco jako můj ochránce v Lipsku na vysoké magické škole kam jsem chodila." Řekla Narcissa a dodala.
,,Ale tento detail nikdo krom mne, Luciuse, Evana a Mikuláše samotného nevěděl. Proto si asi vybral Evan toto jméno. Asi doufal, že ho někdy najdu v tom dalekém Slovensku." Řekla Narcissa a zakroutila hlavou.
,,Blbeček Evan." Řekla Narcissa a povzdechla si.
,,A co jako ti kmotřičko tvůj bratranec píše?" Ptala se Leontýna.
,,No, že žije na Slovensku s rodinu, jak přežil ten duel s Moodym a bystrozory. Následně, že by byl rád za písemný kontakt, i když se do země asi vracet na stálo nebude. Je tu persona no granta, jak tu píše. A pak se mne dál ptá, proč jsem dala Severusi Snapovi jeho hodinky, které používal jako multifunkční přenášedlo. Zní ohledně toho trochu rozčíleně." Řekla Narcissa.
,,Vy jste dala profesorovi Snapovi to přenášedlo, co on pak používal?" Ptal se Ron.
,,Ano jako dárek k narozeninám, ano byly to jeho pětadvacáté. Chtěla jsem mu dát nějaký exkluzivní dárek, ale nevěděla jsem, co by ho mohlo potěšit a pak jsem si vzpomněla na toto."Řekla kmotřička Narcissa.
,,Nevěděla jsem na co to Severus využíval, ale jak se to zdálo tak je nosil se ctí." Řekla Narcissa.
,,Páni ty hodinky mají tedy historii." Řekl Ron a podíval se ně.
,,Važte si toho dárku pane Weasley, stejně jako Severus, tyto hodinky Evan dostal od svého otce a proměnil je v multifunkční přenášedlo. Je to dědictví rodiny Rosier, jedné z nejstarších francouzských rodin kouzelníku." Mínila Narcissa.
,,Ale kmotřičko, Ronald není Rosier, neměl by to spíše nosit Draco?" Ptala se Leontýna.
,,Ne." Řekla rezolutně Narcissa a pokračovala.
,,Je to dar a ne pečetní prsten rodiny nebo něco takového. Jsou to hodinky neobyčejných schopností, ale původně jenom hodinky dané otcem kouzelníkem k plnoletosti svému synovi kouzelníkovi, jak je to už dlouho tradicí v kouzelnických rodinách Leontýno. Severus nikdy ty své nedostal, jelikož jeho otec byl mudla a tak jsem dala ty co mi zbyly po Evanovi, který je do boje nikdy nenosil jak si jich vážil. A jestli Severus uznal za vhodné vložit na bedra zodpovědnost nad svými potomky a rodinou přes tyto hodinky tady na Ronalda tak je to jenom důkaz, že mu věřil na tolik, že ho považoval za dospělého a odpovědného mladého muže. Tečka Leontýno. Bylo by to porušení posledního přání Severuse." Řekla Narcissa.
Leontýně se vkradla růž do obličeje.
,,Promiň Ronalde." Řekla tiše.
Ten jenom máchl nad tím rukou.
,,Neuvěřitelné, kolik kouzelníků dokázalo Pošuka Moodyho napálit." Řekl Potter.
,,Týnko, ukaž ten svůj poklad, co jsi získala od Draca. A konečně mi vysvětli, jak to, že tě tak Pettigrew zajímá?" Ptala se Narcissa.
Leontýna se narovnala jako prut a moc do odpovědi se jí nechtělo.
,,Jaký poklad?" Ptal se Potter.
Však v tu chvíli se rozhořel krb v místnosti a z krbu vylezl Dean Thomas.
,,Hej Týnko, jsem rád, že jsem tě tu zastihl, myslím, že jsem měl strach úplně zbytečně, kdo je můj pravý otec. Žádná zrádná krysa Nebelvírská, pomlčka Červíček, pomlčka záhadný trenér Zmijozelu, pomlčka Pettigrew, ale já mám v rodokmenu jistého Evana Helisose Rosiera jako tátu mi ho zjistila Poppy. Fakticky jsem jí měl navštívit dřív. Takto jsem zbytečně držel pod krkem Reguluse Blacka a jedl přeslazené datlové sušenky maminy kámošky." Vychrlil Dean a padl kolem ramen Leontýně radostí a začal jí skoro nepříčetně líbat.
Pak se ozvalo odkašlání ze směru Harry Potter.
,,Cože?" Ptal se Weasley.
,,Okej teď bych žádala kompletní vysvětlení kmotřenko." Zamračila se Narcissa.
Dean se otočil na ostatní a trochu zrudl ve tvářích. Leontýna jenom trochu váhavě začala vyprávět, co vše dnes zjistila. Pak pokračoval svým vyprávěním Dean, jak navštívil paní Petoriovou, následně Reguluse Blacka a pak madam Pomfrenovou v Bradavicích.
,,Ehm ta asi má ze mě šok, ještě teď, podle toho jak nevěřícně koukala na ten pergamen." Řekl Dean.
I když šok byl viděn i tak hlavně na Harrym a Ronovi.
,,Mohu mít Deane, mít tvůj rodokmen?" Ptala se Narcissa.
Dean jí ho podal. Narcissa viděla přesně, že v kolonce otce po biologické stránce u Deana Thomase je napsán Evan Helios Rosier a od něho vedou další tři čáry, jeho dalších dětí. Jmény Helena, Adéla a Eva. Evan měl tři dcery, ale syna jenom jednoho a tím byl Dean. To stavilo Deana do pozice případného pokračovatele rodu Rosierů tedy posledního Rosiera, který ani nenosil to jméno, ale byla za ním 7 století historie magie. To se rovnalo malému zázraku. Vidět to strýc Helios, tak by ho trefil šlak.
,,Ale proč tedy říkal Moudrý klobouk, že otec byl Nebelvír, když byl Zmijozel?" Ptal se zamyšleně Dean.
,,Hm Evan, byl v ročníku pode mnou, takže si pamatuji, že byla u něho prodleva. Moudrý klobouk se u něho rozhodoval víc jak deset minut kam ho pošle. Pak však zvolil Zmijozel. Myslím, že ho Evan přemluvil ho dát někam jinam, než původně Moudrý klobouk zamýšlel, tady asi do Nebelvíru, což by asi Evan schytal něco od rodičů a možná od Bellatrix. Ta po zařazení Siriuse pořádně řádila. Možná se tomu chtěl Evan vyvarovat. Bylo by mu to podobné." Řekla Narcissa.
Leontýně dávalo to vysvětlení docela smysl. Byla překvapená vývojem situace. I její strach byl zbytečný. Dean nepatří linie Grindewalda, ale Rosierů. Což by její otec komentoval být živ, jako úspěch na plné čáře. Rosierovi byl starý mocný kouzelnický rod s hlubokými kořeny hlavně ve Francii. Však Leontýně už dlouho byla putýnka stáří, velikost a moc kouzelnických rodu, ona chtěla obyčejný život a byla ráda, že Dean našel svého pokrevního otce a ten stále žije. I když stejně jako u Nevilla má svou rodinu a stále asi pořádně o Deanovi neví.
,,Deane ty máš dle toho pergamenu tři mladší nevlastní sestry, nějakou Helenu, Adélu a Evu, Merline." Řekl Ronald Weasley.
,,A já bych je rád poznal Rone. Je mi jedno, že jsou sestřičky a nevlastní. Je to určitým způsobem rodina. A já jinak nikoho živého nemám, díky jistým Smrtijedům." Řekl Dean.
,,Ale Deane, tvůj otec byl sám Smrtijed?" Řekl Harry.
Nad tím se Narcissa rozesmála.
,,Co kmotřičko, proč se tak směješ na tím, přece jenom, tedy Harry Potter řekl pravdu. Evan Rosier byl Smrtijed." Řekla Loentýna.
,,Kulový s přehazovačkou Leontýno byl, Evan. Jo byl Smrtijed, ale krátce, když si to rozdal s Moodym. Necelých 14 dní byl Smrtijed, když fingoval svou smrt. Čtrnáct dní, co už to je Leontýno, dokonce i můj syn Draco byl déle Smrtjed, u Merlinova ucha." Řekla Narcissa.
,,Ale pak po tom jak mohl vydržet ty bolesti když ho Voldemort volal?" Ptala se Leontýna, která věděla, že to otci a matce způsobovalo dost velké bolesti, když se opozdili.
,,Přemostil ho jako Regulus Black, dost možná mu o tom dokonce i sám Regulus řekl nebo se o tom zmínil. Podle toho jak to vypadá, tak Evan je inteligentní podobně jako Siriuse bratr. Možná dokonce na to přišel sám, nebo je to naopak a Evan tu informaci dal Regulusi, to bychom se museli zeptat." Řekl Harry.
,,Byli v kolejím týmu famfrpálu, myslím, že týmovou spolupráci přenesla tvá maminka Deane i na další léta. Myslím, že Evan Rosier, Regulus Black, Severus Snape, Petr Pettigrew dost možná Avery a Wilkisnon a Lucinda Talkalotová a Emma Vanity táhly za jeden provaz i nadále. Rastabán Lestrengre asi ne, nebo jenom matně." Řekl Ron.
,,Jo to by mohlo být, ten tým byl v mém posledním ročníku na Bradavicích dokonale sehrán, jako nikdy předtím. A drželi se u sebe blízko jako by byli rodinkou, až se mi zdálo, jestli to trochu Rastabán trochu s tou družností vůči Antiochu Averymu nepřehání a Lucinda Talkalotová moc blízce nevyužívá Severuse. Až moc se starala o něj jako by jeho starší sestra, aby udržoval svůj vzhled, školní uniformu a byl galantní. To předtím nebylo a to ani za Lilly Evansové. Jí to asi bylo jedno, jak Severus chodí." Zakroutila hlavou Narcissa.
,,Nehledě, na to, že dohazovala děvčata Regulusi, aby měl vhodnou společnost. Štvala mě tím, neskutečně holka." Řekla Narcissa.
,,No Regulus řekl, že je maminka semkla tím tréningem a dost tvrdě je trénovala s Pettigrewem. Nemohu uvěřit, že ta krysa byl vnuk Gellerta Grindewalda." Řekl Dean.
,,Já také ne, ale ten pergamen se zdá pravý. Puckle o něm jsem slyšel." Řekl Ronald Weasley.
,,Fakticky?" Ptala se Leontýna.
,,Jo v roce 78, ho našli mrtvého v bordelu v Obrtlé ulici, vím to, protože k němu kdysi chodil můj otec. Prej si nemohl představit, že ten hodný chlap a otec rodiny skončil v nejotřesnějším bordelu v Obrtlé ulice." Řekl Ron, ale dodal.
,,Možná ho Pettigrew odstranil, jelikož věděl, čí červíček je potomek a mohl by to roznést. Mungo nikdy hubu nedrželo a pouštělo si jí na špacír."
,,Však ty nejdůležitější důkazy své historie měl u sebe, jako tu dýku." Podotkla Leontýna.
,,Mohu vidět ten mumifikovaný prst Leotnýno?" Ptal se jí Ronald Weasley.
Leontýna pokrčila rameny a vylovila tu ohavnost z váčku a podala jí Ronaldovi.
,,Doufám, že jsi ho nevzala do ruky?" Ptal se ponuře Ronald Weasley.
,,Ne jenom jsem otevřela tu krabičku, myslela jsem, že je tam šperk, ale byl tam ten prst. Ohavné, proč si to nechal?" Řekla Leontýna.
,,Harry prosím tě pojď se podívat." Řekl Ronald a díval se odporem na ten prst.
Potter přešel k němu a zamračil se.
,,Týnko díky bohu, že na to nesáhla, mohla by jsi být mrtvá.Nedej bože teta Narcissa, to nevím jak bych to vysvětlil Deanovi nebo Dracovi." Otočil se na Deana Harry.
,,Co, ona je tam nějaké kletba?" Ptala se poplašeně Leontýna.
,,Kéž by kletba, Leontýna, tohle je něco mnohem horšího. Já cítím z toho co jsem cítil celkem sedmkrát několik roku předtím. A Ronovi je asi podobně, protože s tím přišel do styku. Nemohu uvěřit, že Petigrew, ta podlá krysa očividně byla tak mocná, že dokázala vytvořit viteál. Zkruvený viteál z vlastního uříznutého prstu. Pěkného sluhu jsi měl Radlle, všechna čest." Řekl Harry Potter.
,,Viteál!" Vykřikla Narcissa.
,,Ale to by znamenalo …" Dean se odmlčel.
,,Této Narcisso, jak proběhl pohřeb Pettigrewa?" Ptal se Harry Potter.
,,To měl na starosti můj syn a Severus. Prej ho pohřbili do něčího hrobu. Nahého a jeho oblečení spálili." Řekla Narcissa a byla bledá ve tvářích.
,,Asi dáme návštěvu u Draca a toto si vezmeme sebou." Řekl Harry Potter a zaklapl krabičku s vysušeným prstem, který byl viteálem.
,,Něco stále ještě drží Pettigrewa tady na tom světě a ten sem rozhodně nepatří." Zavrčel Ronald Weasley.
Pak s Čau odletaxovali pryč z domu.
,,Merlinovo hovno, jestli ta krysa někým způsobem jako Voldemort žije. To nám tak chybělo."Řekl zlostně Dean.
,,Ten prevít. Co nám chodilo po domě. Druhý Grindewald nebo co?!" Ptala se rozlobeně Narcissa.
,,A Draco celou dobu vlastnil jeho viteál a vůbec o tom nevěděl." Řekla Leontýna.
,,Historie se opakuje, ale tentokrát na to Harry přišel díky tobě Týno mnohem dřív. Může to zastavit v zárodku." Řekl Dean.
,,Vážení otázka je, jestli těch viteálu viz Pettigrew není víc než jeho prst. Jestli věděl kolik jich vytvořil Raddl, a chtěl se s ním ztotožnit nebo dostát pověsti svého dědy Grindewalda, tak by jich mohlo být klidně ještě víc. A toho se bojím." Řekla Narcissa.
,,Acio pergamen a diktovací brk." Křikla.
,,Kmotřičko komu chceš napsat?" Ptala se Leontýna.
,,Zaprvé Evanovi, zadruhé Hestii Jonesové, ta by měla vědět, co se stalo, aby se něco Harrymu a Ronaldovi nestalo. To by mi Sirius nikdy neodpustil. Někdo musí dát strážné oko na ně a Sirius je v Peru. Dále Regulusi, ten jistě ví, kde by mohla ta krysa získat informace a na koho by se mohl napojit. Pettigrew jistě by nedělal všechno sám. Na to dám ruku do ohně." Řekla Narcissa.
,,A napište profesorovi Kratiknotovi, potřebujeme někoho kdo nám řekne jestli i ten zbytek váčku Pettigrewa není kontaminovaný." Řekla Dean a koukal na scvrklíkový váček s odporem.
,,Sice to nebude Fénixův řád, ale jistá bojová porada musí být." Řekla Leontýna.
Přidáno 31.12.2019
Poznámka od elenor:
Doufám, že vám rodinná historie Deana Thomase a historie krysy Červíčka líbila, protože tímto ještě rozhodně nekončí. Doufám, že Červíčka rodokmen v botě vám přišel zajímavý a originální. Nenašla jsem totiž povídku, kde by nějak blíže zabývali původem čtvrtého Poberty Petra Pettigrewa, a tak jsem si tu omáčku kolem něho uvařila, tak aby se historie tak trochu opakovala v osobnosti biologického syna Albuse Brumbála v podobě Severuse Snape a v podobě vnuka Gellerta Grindewalda v podobě Petra Pettigrewa. Obohaceno o famrpál, vzteklého Křiklana, fotbal a lásku je to dobrý příběh snad v očích čtenářů.
Vaše elenor
